DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 16. srpna 2022

Recenze/review - ECHELON - Open Wide the Adamantine Gates (2022)


ECHELON - Open Wide the Adamantine Gates
CD 2022, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Možná jej také potkáváš. Má krásnou tvář a chodí vždy dokonale oblečený. Je úspěšný a v podstatě dokonalý. Je ale na něm něco divného. Pokaždé, když se usměje, tak máš zvláštní pocit. Jako by ses díval na hada, který tě chce uštknout. Představuješ si, že jakmile se setmí, tak se jeho tvář změní. V šílenou bestii, v maniaka, který se toulá ulicemi a loví. Říká se, že Satan má mnoho podob. Pokaždé si na to vzpomeneš, když s ním sedíš u jednoho stolu. Je tak okouzlující.

Ďábelská je i hudba švédsko - britské kapely ECHELON. S tou jsem měl již co do činění v roce 2019, když pánové vydali album "The Brimstone Aggrandizement" (odkaz na recenzi je dole pod článkem). Novinka je volným pokračováním minulé desky. Jedná se o surový, syrový death metal v jeho základní podobě. Old schoolová pocta temným stínům. 


Jak je všeobecně známo, v ECHELON se sešla death metalová šlechta. Kapela nenechala nic náhodě. Zvuk, obal, vše je v absolutním pořádku. Nové album se navíc velmi dobře poslouchá, člověk má doopravdy pocit, že je zavřený v nějaké dávno opuštěné kobce. Přikovaný ke zdi se dívá přímo do obličeje samotného rohatého. Cítím chlad v kostech, pomalu se rozpadám v prach. Připadám si jako za starých dobrých časů, kdy jsme kupovali kazety podle toho, že na nich byla lebka. Fascinovala nás touha ničit hudbou, roztrhat nás na kusy. Tohle všechno naleznete i na "Open Wide the Adamantine Gates". Divoké riffy, morbidní vokál mistra Davida Ingrama, drtivé bicí (Johan Berglund). Během poslechu kolem mě obchází samotná Smrt. Má dohodu se Satanem. Dodává jí nová těla, nové kusy masa. Jsem jedním z nich. Navěky prokletý, protože poslouchám smrtící kov. Pokud jste fanoušci třeba takových VADER, DISMEMBER, BOLT THROWER, BENEDICTION a milujete praskání vík od rakví, tak neváhejte ani chvilku. Tady se hraje přímo pro vás. Upřímně, ryze, opravdově. Až zase zítra potkám toho dokonalého chlápka s divným pohledem, pustím mu tohle desku. A to pořádně nahlas. Doufám, že mu rozseká ten jeho krásný obličej a zbydou z něj jen kousky masa. Tahle nahrávka má v sobě totiž pořádnou porci černé energie. Temný death metalový opus ze starých katakomb!


Asphyx says:

Maybe you're meeting him, too. He's got a beautiful face and he always comes dressed to perfection. He's successful and basically perfect. But there's something strange about him. Every time he smiles, you get a strange feeling. It's like you're looking at a snake trying to bite you. You imagine that when it gets dark, his face will change. into a mad beast, a maniac that roams the streets and hunts. They say Satan has many forms. You remember that every time you sit at the same table with him. He's so charming.

The music of the Swedish-British band ECHELON is also devilish. I have already had to deal with it in 2019 when the gentlemen released the album "The Brimstone Aggrandizement" (the link to the review is below the article). The new album is a loose continuation of the last one. This is raw, raw death metal in its basic form. An old school homage to the dark shadows.



As is well known, death metal royalty gathered in ECHELON. The band left nothing to chance. The sound, the cover, everything is absolutely fine. Moreover, the new album is very easy to listen to, one really feels like being locked in some long abandoned dungeon. Chained to the wall, looking right into the face of the horned one himself. I can feel the chill in my bones, slowly crumbling into dust. I feel like the good old days when we used to buy tapes based on the fact that they had a skull on them. We were fascinated by the desire to destroy with music, to tear us apart. You can find all that on "Open Wide the Adamantine Gates". Wild riffs, morbid vocals by master David Ingram, crushing drums (Johan Berglund). Death himself walks past me while I'm listening. He has a deal with Satan. He supplies her with new bodies, and new pieces of meat. I am one of them. Cursed forever because I listen to death metal. If you're a fan of VADER, DISMEMBER, BOLT THROWER, BENEDICTION and love the crack of coffin lids, don't hesitate a moment. This is the place for you. Honestly, purely, truly. When I meet that perfect guy with the weird look tomorrow, I'm gonna play this record for him. And I'm gonna play it loud. I hope he gets his pretty face chopped up and all that's left are bits of meat. This record has a lot of black energy in it. A dark death metal opus from the old catacombs!


Recenze/review - ECHELON - The Brimstone Aggrandizement (2016):


Tracklist:
01. Undefiled Wisdom
02. Open Wide The Adamantine Gates
03. Soul Dealer
04. Of Witches And Wenches
05. The Sins Of The Sycophants
06. Into The Trapezoid
07. In The Flesh
08. Diaboli Vindictam
09. Leviathan
10. Temporal Closure

pondělí 15. srpna 2022

Recenze/review - ABADDON INCARNATE - The Wretched Sermon (2022)

ABADDON INCARNATE - The Wretched Sermon
CD 2022, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Na obrazovce to vypadá jako velká legrace a o sdílení určitě není nouze, ale realita je o hodně krutější. Když totiž dojde ke srážce dvou velkých náklaďáků, tak je smrt za každým rohem. Rozsekaný obličej, zlámané kosti, utrhané končetiny, válející se všude kolem. Slabým povahám se chce zvracet a když se ke všemu přidá ještě oheň, situace připomíná apokalypsu. Někdy mám pocit, jakoby z plamenů vylezla příšera se zlým úsměvem na tváři. Zlomyslná bestie, která se směje lidské touze po krvi. 

Na jednu takovou bouračku jsem si vzpomněl, když jsem poslouchal novou desku irských grind death metalistů ABADDON INCARNATE. Jako bych se při poslechu díval na srážku dvou velkých vozů, po okraj naložených shnilými kostmi. Existuje jenom tma, chlad a nenávist. Tahle hudba se vám zařízne rovnou do masa. A to pořádně hluboko. 


Je to smršť, tsunami, tlaková vlna, ve stylu NAPALM DEATH, ROTTEN SOUND, MISERY INDEX, NASUM, PHOBIA, WORMROT. Není to ale jenom totální nářez, který dělá z této nahrávky velmi zajímavý kousek hudby. Naléhavé atmosférické pasáže, kousky nahrubo nasekaného thrashe, nihilismus. Tohle všechno je umícháno s nadšením a řemeslnou zručností. Z riffů odkapává vztek, taková ta frustrace, kterou dnes musí znát každý normální jedinec. Z hlouposti, z tuposti, z davové psychózy. "The Wretched Sermon" je přesně tím kouskem shnilého masa, který je podáván na víku od rakve. Budete si jej vychutnávat, převalovat v puse a těšit se na každé další sousto. Přiznám se, že k podobným "návratům" bývám trošku skeptický. Staré kapely někdy už jen louhují to, co kdysi nahráli. ABADDON INCARNATE ale působí úplně jinak. Energicky, nadšeně, odhodlaně. Jako by je někdo polil mrtvou vodou. Jedu zrovna velkou rychlostí a můj náklad smrdí zkažeností a hnisem. Tuhle zatáčku znám nazpaměť. Jsem proto překvapen, že se v protisměru objeví další vůz. Ke srážce dojde přesně v momentu, kdy jsem to nejméně čekal. V přehrávači mi právě hraje "The Wretched Sermon". Krásně doplňuje už tak morbidní situaci. Desku vám mohu jen doporučit. Pokud máte rádi smrt v přímém přenose, neváhejte ani chvilku. Tohle album vám vyrve vnitřnosti z těla. Grind death metalová vichřice, plná zkažené krve!


Asphyx says:

It looks like a lot of fun on screen and there's certainly no shortage of sharing, but the reality is much harsher. When two big trucks collide, death is around every corner. A dismembered face, broken bones, severed limbs, rolling all over the place. Weak natures want to vomit, and when a fire is added to the mix, the situation resembles the apocalypse. Sometimes I feel like a monster has come out of the flames with an evil smile on its face. A vicious beast that laughs at man's bloodlust.

I remembered one such crash when I was listening to the new album of Irish grind death metallers ABADDON INCARNATE. It was like watching two big cars colliding, loaded to the brim with rotten bones. There is only darkness, coldness, and hatred. This music cuts right into your flesh. And it goes deep.


It's a whirlwind, a tsunami, a pressure wave, in the style of NAPALM DEATH, ROTTEN SOUND, MISERY INDEX, NASUM, PHOBIA, WORMROT. But it's not just the total blast that makes this record a very interesting piece of music. Urgent atmospheric passages, bits of roughly chopped thrash, nihilism. This is all mixed with passion and craftsmanship. The riffs drip with anger, the kind of frustration that every normal individual today must know. Of stupidity, of dullness, of crowd psychosis. "The Wretched Sermon" is exactly that piece of rotten meat served on a coffin lid. You'll savor it, roll it around in your mouth, and look forward to every bite. I confess that I tend to be a bit skeptical about such "comebacks". Old bands sometimes just regurgitate what they once recorded. ABADDON INCARNATE, however, seems completely different. Energetic, enthusiastic, determined. It's like they've been doused with dead water. I'm driving at high speed and my load smells of corruption and pus. I know this turn by heart. So I'm surprised when another car appears in the opposite direction. The collision happens just when I least expect it. "The Wretched Sermon" is playing on my stereo. It's a beautiful addition to an already morbid situation. I can only recommend this record. If you like death live, don't hesitate a moment. This album will rip your guts out. Grind death metal whirlwind, full of wicked blood!



Track Listing -
1. Rising Of The Lights
2. Veritas
3. Gateways
4. Epic Desecration
5. Parasite
6. Hideous Arise
7. Killing Spree
8. Into The Maelstrom
9. Resurrected From A Mass Grave
10. Shrine Of Flesh
11. Hyperchaos
12. Isolation And Decay
13. Silent Indifference

Line up -
Steve Maher - Lead Vocals and Guitar
Bill Whelan - Guitar
Irene Siragusa - Bass
Olan Parkinson - Drums

Artwork by Ken Coleman (Morbid Angel)

neděle 14. srpna 2022

Recenze/review - ALTARS - Ascetic Reflection (2022)


ALTARS - Ascetic Reflection
CD 2022, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Ohlížím se za sebe a nikoho nevidím. Nebo ano? Už nevím. Připadám si jako bych se poslední roky pohyboval někde mezi naším a oním světem. Fantazie pracuje na plné obrátky a je zahalena převážně do odstínů černé. Dívám se do zrcadla a můj obraz je čím dál tím děsivější. Už dokážu žít jenom ve stínu, v noci, světlo mi nedělá vůbec dobře. Měním se, stávám se přízrakem. A může za to hudba, zlá a ošklivá, děsivá ze své podstaty. 

Nejčastěji si pouštím death metal. Ten od australských ALTARS se pro mě stal doslova drogou, které se nemohu zbavit. Propracovaný, inteligentně složený a zároveň živočišný a démonický. Nové desce nechybí vůbec nic. Je v podstatě dokonalým, pradávným rituálem, u kterého budete navěky prokleti. Stejně jako já. 


Zpočátku ale nebyl poslech vůbec jednoduchý. Některé momenty jsem nepochopil a musel jsem se k nim několikrát vracet. Moje trpělivost, nasbíraná ve starých katakombách, ale byla odměněna. "Ascetic Reflection" je albem, které se pro mě stalo opravdovým morbidním zážitkem. Jakoby mě někdo zavřel do staré kobky a nechal mě v neklidu přečíst všechny staré spisy o zlu. Stylově lze nahrávku přirovnat k kapelám jako MORBID ANGEL, IGNIVOMOUS, CONVULSING, ULCERATE, MITOCHONDRION, GORGUTS, PORTAL, REPLICANT, DISKORD. Berte to ale spíše jako vzdálený otisk, možnou inspiraci, než běžné přirovnání. ALTARS si totiž hrají po svém, originálně, někdy komplikovaně a disharmonicky, přesto čitelně a zřetelně. Hodně k tomu přispívá skvělý zvuk, který vás doslova přikove na zeď. Hrozně mě baví rozkrývat jednotlivé vrstvy a plochy. Jsem jako nějaký šílený archeolog, který právě objevil starý hrob. Deska na mě působí velmi podobně. Také má v sobě napětí, chvění, touhu ničit i objevovat. Chodím nočními ulicemi a mám neodbytný pocit, že mě někdo sleduje. Se sluchátky na uších jsem ve zcela jiné dimenzi. Pocházím se mezi nočními můrami, podávám ruku nemrtvým, čerpám sílu z mrtvé vody. Myslím, že netřeba dalších slov, lepší bude, když si nahrávku poslechnete. Jedná se totiž o komplexní dílo, které je dokonalou symfonií smrti. Temné, drásavé, metafyzické death metalové zlo!


Asphyx says:

I look behind me and I don't see anyone. Or do I? I don't know anymore. I feel like I've been somewhere between our world and the other world for the last few years. The imagination is working at full speed, and it's mostly shrouded in shades of black. I look in the mirror and my image is becoming more and more frightening. I can only live in the shadows anymore, at night, the light doesn't do me any good. I'm changing, I'm becoming a ghost. And it's the music, evil and ugly, terrifying by its very nature.

I mostly listen to death metal. The one by Australian ALTARS has literally become a drug I can't get rid of. Sophisticated, intelligently composed, and at the same time animalistic and demonic. The new album lacks nothing at all. It is basically a perfect, ancient ritual that you will be cursed with forever. Just like me.


At first, however, listening was not easy at all. Some moments I didn't understand and I had to go back to them several times. But my patience, collected in the old catacombs, was rewarded. "Ascetic Reflection" is an album that became a real morbid experience for me. It's like someone locked me in an old dungeon and made me read all the old writings about evil in my restlessness. Stylistically the record can be compared to bands like MORBID ANGEL, IGNIVOMOUS, CONVULSING, ULCERATE, MITOCHONDRION, GORGUTS, PORTAL, REPLICANT, DISKORD. But think of it as a distant imprint, a possible inspiration, rather than a common simile. ALTARS play in their own way, original, sometimes complicated and discordant, yet clear and distinct. Much of this is due to the great sound, which literally drives you up the wall. I really enjoy uncovering the different layers and surfaces. I'm like some mad archaeologist who has just discovered an old grave. The record has a very similar effect on me. It also has tension, a tingle, and a desire to destroy and to discover. I walk the streets at night and I have the insistent feeling that someone is watching me. With headphones on, I'm in a completely different dimension. I'm walking among nightmares, shaking hands with the undead, drawing strength from dead water. I don't think any more words are needed, it's better if you listen to the recording. For it is a complex work that is a perfect symphony of death. Dark, harrowing, metaphysical death metal evil!


Tracklist:
01. Slouching Towards Gomorrah
02. Perverse Entity
03. Luminous Jar
04. Black Light Upon Us
05. Ascetic Reflection
06. Anhedonia
07. Opening The Passage
08. Inauspicious Prayer

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý šedesátý čtvrtý - Nekonečná cesta za metalem



Příběh tří stý šedesátý čtvrtý - Nekonečná cesta za metalem

Trvá to hodinu, než mi paní na informacích vysvětlí, v kolik, jak a kde se přestupuje. Jezdím na metal vlakem už pěkně dlouho. Dal by se o tom napsat možná román. Jen nevím, jestli by někoho zajímal. Jo, to dřív, když jsme jezdili jako parta, to byla větší sranda. Kecali jsme, dělali blbosti. Jenže jedu zase sám. Blondýnka mi sice fandí, ale když jsem jí řekl, že se chystám až do Bratislavy, tak zavrtěla hlavou. Pořád je na vážkách. Nejistý vztah s mladým studentem a nebo jistota doma v Táboře. Včera už jsem jí řekl, že nevím, jak dlouho vydržím čekat. Chci tě! Hrozně moc! Vybral jsem si peníze z brigády a dal za jízdenky skoro všechno. Měsíc práce v kanálech. Měsíc odříkání. A teď jsem zase na cestě. Včera krásnej pokec, dokonce jsem dostal zápočet z materiálů. Uff. Zasloužím si odměnu.

Většina mých spolustudentů prachy utrácela za diskotéky. Chodili tam lovit holky. Já si někdy nekupoval ani pořádný jídlo. Třeba týden jsem jedl jen chleba se sádlem z domova. Abych měl na CD, na pivo. No a teď na nekonečnou cestu za metalem. Nápad vznikl hrozně jednoduše. Nějaký návštěvník z Německa, který zašel do Divadla pod Lampou, nechal na stole Metal Hammer. Tam bylo turné mých oblíbených DEICIDE, který neskutečně žeru. Blbý bylo, že jsem se s tím neměl komu svěřit. Na vejšce tohle skoro nikdo neposlouchal a mimo koleje jsem moc kamarádů neměl. Já do plzeňské komunity nikdy nepronikl. Možná už jsem byl taky trošku starší, ale hlavně.... Neměl jsem s nimi společné zážitky. Jel jsem si to svoje, kdysi jsem fanouškovství vystavěl na thrashi a postupně došel až k death metalu. Ale vždycky jsem poslouchal i třeba punk, rock, zkrátka všechno, co se mi líbilo.

Do Prahy je to v pohodě. Pak nastane menší problém. Nemůžu najít místenku. Je brzy ráno, na cestu mám skoro celý den. Na papírové mapě v knihovně jsem si našel, jak bych se mohl dostat do klubu. Mám okopírováno a jsem totálně zmatený, protože maďarštině vůbec nerozumím. O tom, že někam jedu, ví akorát Michal a blondýnka. Jinak nikdo. Ani máma ne, nechci ji vystrašit. Zase jsem nomádem a snažím se jednomu Maďarovi, který přijel myslím z Berlína a pokračuje dál před Bratislavu domů, vysvětlit, že tohle místo je moje. Zkouším základy angličtiny, němčiny a nic. Pomůže mi až průvodčí. Pán je totálně naštvanej a nadává mi. Ještě, že mu nerozumím. Vyrazíme a už kousek za Prahou máme zpoždění. Jsem utahanej a to jsme teprve na začátku. Mám s sebou jen pár rohlíků a vodu. Pivo vynechávám, vůbec nevím, jak vše dopadne.

Když jsme za Bratislavou, máme dvě hodiny sekeru. Hrozný. Jsem nervózní. Poučení do budoucna. Nevěřit českým, slovenským, ani maďarským drahám. Kontrolují mě. Dva pánové v divných čepicích. Mají tvrdé ksichty. Stejně je to zvláštní. Němci se usmívají. Ale Rakušáci, Slováci a Maďaři jsou pořád nasraný. Nejvíc mi ale sedli vždy Poláci. Záleží samo, na koho narazíte, ale momentálně mám takové zkušenosti. Jedu sem vlastně hlavně kvůli tomu, protože mi kdysi Sabath básnil o koncertech v Budapešti. U nás nemohlo nic být a tak se pořádaly divoké jízdy vlakem k sousedům. Nojo, ale to byly stadiony. Ne malej klub, do kterýho se možná ani nedostanu. Mám tak šíleně dřevěný nohy, že nemůžu skoro chodit. Teď to začne. Za dvě hodiny hraje první kapela a já vůbec nevím, jakým směrem se mám vydat. Je sice super, že jsem dobrodružné povahy, cítím se být jako Kerouac, ale nadávám si. Já blbec. Achjo.

Asi jako každej chlap se hrozně nerad ptám lidí. Oslovím snad padesát lidí. Ale buď jen zakroutí hlavou nebo ani nereagují. Nemám štěstí, vůbec a popadá mě panika. Tak jo, dojel jsem sem a kousek od cíle skončím. Nakonec mě zachrání policajti. Jedou kolem a já na ně v zoufalství mávnu rukou. Kupodivu zastaví. Jeden umí lámaně anglicky. Ukáže mi, kudy a jak. Není to nakonec daleko. Stihnu ještě hospodu. Zapluju hned vedle klubu a dám si pivo. Je pěkně hnusný a pálivý guláš mě dožene skoro k slzám. Mám břicho v jednom ohni a když jdu na záchod, tak mám pocit, že nedožiju večera. Jak neumím maďarsky, tak jsem ukázal v jídeláku na položku s nějakými ultra pálivými papričkami. Dnes to je pro mnohé samozřejmost a nebo póza, ale tenkrát to byla velká vzácnost. Aspoň pro Čecha. Co ale musím dodat je, že Maďarky jsou nádherný ženský. Ohnivý, tmavovlasý. A kupodivu jich přijde dost i na koncert.

Na plakátě je velkým písmem DEICIDE a pak dvě předkapely, jejichž názvy nerozluštím. Působím tu jako hroznej exot. Místní metalisti jsou o hodně temnější, než já. Mají hřeby, koně, a jsou děsně drsný. Dívky mají vlasy až pod prdel. Zkrátka jiná země. Moje rozdrbané džíny, vesta a triko Vader působí jako bych byl chudý příbuzný. Tady jsou všichni v kůži. První jde na řadu blackovka. Jako jo, dobrý, ale hrozně póz, samej Satan, Blood. Chvílema se musím trošku usmívat, hlavně při proslovech, které jsou mezi skladbami maďarsky a ten jazyk k norské větvi metalu moc nesedne. To snad je lepší i ta polština. Ale dobrý, klasika. Druhý jsou trošku lepší kluci. Víc deathu a je to takový správně špinavý. Jdu si koupit CD, ale žádný nemají. Z back stage vyleze Benton a za chvilku nikdo pod pódiem není. Dělá škleby, je ďábelskej. V týhle době byl i dost na pěst. Ale asi to patřilo k image. Těžko říct.

Bylo to peklo. Šílený a zlý peklo. Najednou ze mě spadla veškerá únava. Jsem v jednom kole a už u druhé skladby jsem tak zpocenej, jako bych složil náklaďák uhlí. Paříme, skáčeme, točíme se v kruhu. Je to neskutečně rychlý, bestiální, jakoby mi někdo vypaloval do mozku cejch. Neexistuje nic jiného, než jen muzika a já jako její součást. Pro mě byl každý takový zážitek něčím neskutečným. Já mladej kluk z malýho města najednou mávám hlavou na kapelu, o který jsem hltal každou informaci. Nejsem žádným šíleným encyklopedistou. Nepamatuji si mnohdy ani jména klubů, které jsem navštívil. Splývá mi to a nechci se mýlit. Znáte lidi, rádi chytají za slovo. Ale tady v Budapešti jsem zažil další z akcí, na které do smrti nezapomenu. Když jede člověk sám, má to úplně jiný rozměr. Možná jsem byl blázen, ale já prostě metal miloval a miluju. Tělo tenkrát vydrželo hrozně moc. Pár přídavků, pár podpisů na CD a konec. Maďaři začínají chlastat a já mám co dělat, abych držel krok. Nejdřív sedím v rohu, ale jak ubývá lidí, tak na mě každej hlásí Pilsen, Pilsen. Pivo má dobrej zvuk. Jsem na plech. Dostanu totiž i nějaký jejich pití. Je to sladký a pálivý zároveň. Nikdy jsem pak už nic takovýho nepil.

Historie se opakuje. Musím najít nádraží a zároveň nikde neusnout. Dodnes mi není jasné, jak jsem vždycky nakonec trefil. Možná kompas v hlavě, nevím, ale mám to tak dodnes. Asi jsem nachodil spoustu kilometrů, ale sedím ve vlaku. Mávám Budapešti a kreslím na zpocené okno obrácený kříž. V tuhle chvíli bych možná byl i satanistou. Nebýt mé veselé povahy tedy. Mě na tomhle směru vždycky vadil akorát ten negativismus. DEICIDE byli prostě nejlepší, akorát jsem v klubu ztratil knihu od mistra Asimova, co jsem měl v žebradle. Nechápu, jak mi mohla vypadnout, ale to se nedá nic dělat. Blbý je, že pak musím v knihovně zaplatit pokutu stovku, což je několik piv. Usnu a probudím se až v Bratislavě. Celníci byli milostiví. Nechali mě odpočinout. Špatný je, že mám děsnej hlad. Nemám ani co pít a na jídelní vůz nemám peníze. Všechno jsem utratil. Žmoulám v ruce jízdenku a když už jsme konečně v Praze, tak zapadnu do první hospody a dám si guláš. Vybral jsem si v bankomatu. Máma dělala v bance a byl jsem jeden z prvních, kdo měl kartu. To bylo skvělý, i když jsem byl pořád v mínusu. Najím se, a trošku se mi uleví. Když ale dojedu do Plzně, tak chci zajít za blondýnkou. Pochlubit se. Ona mi rozumí. 

Jenže se mi podlomí nohy a padnu na zem. Mám křeče a dva kluci na chodbě mě musí odnést do postele. Pošlu je za Michalem a Blankou. Přemlouvají mě, abych šel za doktorem, ale odmítnu. Trvá mi to dva dny, než se trošku zmátořím. Kolegové mi říkají, jestli mi to stojí za to. Nechápou mě. Taková dálka, kvůli pár minutám uřvané hudby. Nemám moc slova, jak bych se obhájil, těžko se to vysvětluje. Když jste fanoušek, tak ledacos obětujete. Je to o srdci, o krvi. A také o pokoře. Víte, jezdil jsem hodně a rád. Konečně jsme se potkali. Machroval jsem, byl jsem mladej a byl jsem plnej zážitků. Ale nechal jsem mluvit i jí. Snad poprvé jsem byl doslova nadšený, jak si rozumíme. Pořád jsem tomu nemohl věřit. Zrovna mluvím o pálivém guláši, když se mi znovu udělá blbě. Odvede mě do postele. Říkám jí, aby zůstala, ale pošle pro Michala a odejde. Dostanu ale velkou pusu na čelo. Má mě ráda, vím to, chci tomu věřit. Pak vytáhnu notes a napíšu dvě milostné básně. Je v nich touha, vášeň i nekonečná cesta za metalem. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 13. srpna 2022

Recenze/review - DEAD HEAD - Slave Driver (2022)


DEAD HEAD - Slave Driver
CD 2022, Hammerheart Records

for english please scroll down

Už dlouho jsem měl pocit, že mě ovládají. Přes obrazovky. Jdi a pochoduj! Jez tohle a věř jenom tomu, co ti řekneme. Chceme, abys se zařadil. Mezi ostatní. Nosil stejné oblečení, nakupoval ve stejných obchodech. Nikdy nesmíš vystoupit z řady, rozumíš? Jinak budeš potrestán. Nejhorší bylo, že to všichni dělají dobrovolně. Jakoby se právě odehrávalo nějaké staré sci-fi z osmdesátých let. Jíme jenom to, co nám předhodí. Jako prašiví psi, zavření v klecích.

Pohár ale dávno přetekl. Roztrhli jsme řetězy, jako za starých časů, když jsme nosili džínové vesty, poseté nášivkami oblíbených kapel. DEAD HEAD patřili mezi ně. První dvě alba z devadesátých let jsme uctívali. Letos pánové přicházejí s novinkou. A znovu se mi vrátil pocit, že nejsem jako ostatní, že mám svůj názor, že nebudu skákat do propasti na povel. Hergot, novinka má ale pořádnou sílu! Kope jako splašený kůň!


Nejprve zmiňme formální věci. Obal, zvuk, celkové provedení, produkce, vše se povedlo. Jsou to možná v dnešní době podružné záležitosti, ale pro nás, staré fanoušky velmi důležité. Když jsem si desku pustil poprvé, měl jsem pocit, že mi utrhne hlavu i s páteří. Fascinovalo mě a stále fascinuje, kde se bere v DEAD HEAD tolik energie. Thrash metal v jeho surové podobě, perfektně zahraný. Nahrávka je jako jízda na horské dráze. Dole na vás samozřejmě bude čekat klaun s nožem v ruce. Vše je neurvalé, rebelské, živočišné. Vztek ze skladeb doslova cáká na všechny strany. Základem je surový, nekompromisní thrash metal (SLAYER), příměsí pak smrtící kov, který v některých momentech připomíná třeba takové MALEVOLENT CREATION, PESTILENCE. Opravdu si připadám, jako bych pochodoval v davu šílených a najednou se díky hudbě obrátil zpět a rozběhl se proti proudu. "Slave Driver" je jako vichřice, tsunami, případně jaderný výbuch, po kterém nezůstane vůbec nic. Jenom spálená země. V tomhle kotli bylo vše uvařeno dle starých poctivých receptur. Přidány byly nadšení pro věc, poctivost a touha ničit hudbou. Výsledkem je deska, která se musí líbit každému opravdovému fanouškovi stylu. Už dlouho jsem měl pocit, že mě ovládají. Ten pocit najednou zmizel a je zcela jasné, že je to díky této nahrávce. Ryzí, poctivý, intenzivní, agresivní death thrash metalový úder přímo na solar plexus!

Asphyx says:

For a long time, I felt like I was being controlled. Through the screens. Go and march! Eat this and only believe what we tell you. We want you to get in line. With the others. Wear the same clothes, shop at the same stores. You must never step out of line, understand? Otherwise, you'll be punished. The worst part was that everyone was doing it willingly. It's like some old 1980s sci-fi movie. We only eat what's thrown at us. Like mangy dogs locked in cages.

But the cup has long since run over. We broke our chains, like the old days when we wore denim vests, covered with patches of our favourite bands. DEAD HEAD was one of them. We worshipped the first two albums from the '90s. This year, the gentlemen have something new. And the feeling that I'm not like the others, that I have my own opinion, that I won't jump into the abyss on command. Damn, the novelty has some serious power! It kicks like a stampeding horse!


Let us first mention the formalities. The packaging, the sound, the overall execution, the production, everything was successful. These may be minor issues these days, but they are very important to us old fans. The first time I listened to the record, I felt like it was going to rip my head and spine off. I was and still am fascinated by where DEAD HEAD gets so much energy from. Thrash metal in its raw form, perfectly played. The recording is like a roller coaster ride. Of course, there will be a knife-wielding clown waiting for you downstairs. Everything is unruly, rebellious, and animalistic. The rage of the songs literally splashes out in all directions. The base is raw, uncompromising thrash metal (SLAYER), and the admixture is deadly metal, which in some moments reminds us of such bands as MALEVOLENT CREATION, PESTILENCE. I really feel like I was marching in a crowd of madmen and suddenly turned back and ran against the current thanks to the music. "Slave Driver" is like a whirlwind, a tsunami, or a nuclear explosion that leaves nothing behind. Just scorched earth. Everything in this cauldron was cooked to the old, honest recipes. Added to that was the passion for the cause, honesty, and a desire to destroy with music. The result is a record that is a must for any true fan of the style. I've felt dominated for a long time. That feeling has suddenly disappeared and it's quite clear that it's because of this record. Pure, honest, intense, aggressive death thrash metal hitting right on the solar plexus!





TRACKLIST
01. Acolyte
02. Grim Side Valley
03. Frequency Illusion
04. Southfork
05. Drawn into the Wire
06. Polar Vortex
07. Grooves of Envy
08. Parabellum
09. Fear Scraper
10. Horrors of Hades

LINE-UP
Ralph de Boer - Vocals, Bass
Ronnie van der Wey - Guitar left
Robbie Woning - Guitar right
Hans Spijker - Drums


pátek 12. srpna 2022

Recenze/review - HELLFIRE DEATHCULT - Al nombre de la muerte (2022)


HELLFIRE DEATHCULT - Al nombre de la muerte
CD 2022, Helter Skelter Productions, Regain Records

for english please scroll down

Všichni na ten okamžik čekáme. Stojíme kolem oběti a šeptáme zvrácené modlitby. Hluboko pod zemí, ve starém opuštěném a navěky prokletém kostele. Starodávný rituál si žádá smrt. Bylo tak lehké je přemluvit. Šli za tebou jako ovce na porážku. Chvíle napětí, chrapot a spousta krve. Zapalte ohně, nakreslete pentagram. Svět už nebude nikdy takový jako dřív. Právě jsme vyvolali temné síly. Stačí je následovat.

"Al nombre de la muerte" je nahrávkou, která opravdu působí jako nějaký pradávný rituál. Black a death metal, obojí shnilé jako ruka staré mrtvoly. Jsme jenom prach, ve který se zase proměníme. Než se tak ale stane, budeme poslouchat krutou, ošklivou, šílenou a zběsilou hudbu. Přesně takovou, jakou hrají HELLFIRE DEATHCULT.


Je to underground, je to absolutní extrém, který se zpočátku kolem převaluje jako nějaká špinavá řeka. Stačí se jen ponořit a během několika skladeb se vznášíte jako nafouklé tělo bez duše. Jedná se o hrubý, surový masakr, o odrůdu smrtícího kovu a černoty, která bude vyhovovat opravdu jen prokletým. Kývám se do rytmu, nasávám pach síry. Pánové hrají a tvoří ve stylu třeba takových ARCHGOAT, PSEUDOGOD, BLASPHEMY, TEITANBLOOD, PROCLAMATION, IMPETIOUS RITUAL. Jsou ortodoxní a true a nedělají žádné kompromisy. Jde jen o to, vás totálně zničit, pohřbít zaživa, roztrhat na kusy bezcenného masa. Nutno rovnou napsat, že se jim to daří na výbornou. "Al nombre de la muerte" mě baví poslouchat. Nejlépe, když je kolem co nejošklivější tma, když se probouzejí přízraky a ze starého opuštěného kostela za městem se ozývají bolestivé skřeky. HELLFIRE DEATHCULT jsou jako jezdci apokalypsy, kteří stojí v čele armády nemrtvých. Přišli se pomstít svojí hudbou, za všechno zlo, kterého je schopen jenom člověk. Pokud máte tuhle odrůdu mokvajícího stylu rádi, neváhejte ani chvilku. Poznáte na hrubo nasekanou tmu. Na počátku byl chaos! Pak tohle album. Bestiální, blasfemická black death metalová ceremonie!


Asphyx says:

We are all waiting for that moment. We stand around the victim and whisper perverted prayers. Deep underground, in an old abandoned and forever cursed church. An ancient ritual demands death. It was so easy to persuade them. They followed you like sheep to the slaughter. Moments of tension, grunts, and lots of blood. Light the fires, draw the pentagram. The world will never be the same again. We've just summoned the dark forces. All we have to do is follow them.

"Al nombre de la muerte" is a recording that really feels like an ancient ritual. Black and death metal, both rotten like the hand of an old corpse. We're just dust that we'll turn back into. But before that happens, we'll be listening to cruel, ugly, mad, and frantic music. Just like HELLFIRE DEATHCULT.


It's underground, it's an absolute extreme that initially rolls around like a dirty river. Just dive in and within a few songs, you're floating like a bloated body without a soul. This is raw, raw carnage, a variety of death metal and blackness that will only really suit the damned. I sway to the rhythm, sucking in the smell of sulphur. The gentlemen play and create in the style of such bands as ARCHGOAT, PSEUDOGOD, BLASPHEMY, TEITANBLOOD, PROCLAMATION, IMPETIOUS RITUAL. They are orthodox and true and do not compromise. It's all about totally destroying you, burying you alive, tearing you into pieces of worthless flesh. It must be said that they do it perfectly. "Al nombre de la muerte" is fun to listen to. It's best when it's as dark as possible when the ghosts wake up and painful screams echo from the old abandoned church outside the city. HELLFIRE DEATHCULT is like the horsemen of the apocalypse, leading an army of the undead. They have come to avenge with their music all the evil that only man is capable of. If you like this variety of swamping styles, don't hesitate a moment. You'll know the rough-hewn darkness. In the beginning, was chaos! Then this album. A bestial, blasphemous black death metal ceremony!


Recenze/review - HELLFIRE DEATHCULT - Black Death Terroristic Onslaught (2018):


Tracklist:
01. Grand Invocation Ov Black Death
02. Consumed By The Eternal Darkness Ov Death
03. Devoted To The Order Ov The Black Light
04. Within The Depths Of The Godless Void
05. Divinity’s Damnation
06. Blessed By The Ritual Fires
07. Goddess Of The Abyss
08. Beneath The Black Moons Incantation
09. Ritualistic Sacrifice Ov Sacred Blood
10. Black Plague Apocalypse
11. As Above, So Below...Reign Ov Luciferian Light

KNIŽNÍ TIPY - Billy Summers - Stephen King (2022)


Billy Summers - Stephen King
2022, Beta-Dobrovský

Stalo se již nepsaným pravidlem, že si na dovolenou beru několik knížek. K večeru se zavírám do pokoje nebo sedím pod starým kaštanem. Čtu si a přemýšlím. Poslední roky je to pro mě nejlepší odpočinek. Nová knížka od mistra hororů Stephena Kinga je takový úkrokem stranou, trošku netypickým příběhem o nájemném zabijákovi. Ale znáte to, není to jen obyčejný příběh. Billy není jak tak někdo. Je chytrý, vlastně i hrozně lidský. Jen ho život tak nějak semlel. Neměl lehké dětství a abych pravdu řekl, tak jsem si jej během několika kapitol oblíbil. Má totiž jednu zásadu. Zabíjí jen zlé lidi. A dělá to velmi dobře. Tam kde selhává spravedlnost, on je k dispozici a i když je jasné, že se pohybuje daleko za zákonem, nedalo mi to a moje sympatie byly velmi velké.

Kniha je na to, kolik autorovi je, napsána velmi svižně, takovým tím způsobem, že ji budete doslova hltat. Stylem vyprávění mi trošku připomínala Dallas 63 (o které si myslím, že patří k tomu nejlepšímu, co kdy King napsal). Pro mě je navíc hrozně zajímavé se podívat do Ameriky současnosti. Ano, autor je velmi aktuální, má spoustu skvělých postřehů a stále drží vlajku vysoko nad hlavou. Četl jsem a říkal si, že bych se sice chtěl někdy za velkou louži podívat, ale pokud je jen desetina z toho, o čem píše pravda, žít bych tam rozhodně nechtěl. Jiná země, jiný mrav, ale já jsem doma spokojenej. I když, znáte to, problémy jsou všude. Tady ale aspoň nemá každej druhej bouchačku a když už, tak si pořádně rozmyslí, než ji použije. Aspoň doufám. 

Postavy, ano, o ty tu jde nejvíce. Nebudu prozrazovat, ale někdy tak od poloviny se k Billymu přidá jedna opravdu velmi parádně vykreslená. On byl King vždy skvělý psycholog, umí si hrát s lidskými osudy. Zajímavé je, že poslední roky mu jdou nejvíc právě podobné, pro něj netypické příběhy. Jakoby na něj těch příšer a záhad bylo moc, v těch se ztrácí. Ale jakmile zabrousí mezi "obyčejné lidi", je vynikající. Miluju malá zaprděná města někde uprostřed středozápadu. Úplně před sebou vidím ulice, bary, obchody. Hnis i pozlátko. Billy vykoná svoji špinavou práci a protože musí čekat a ukrývat se, začne vyprávět svůj životní příběh. Byl vojákem, který bojoval v Iráku. Vzpomíná a mě u jeho příběhu opět mrazilo. Válka je fakt svinstvo a znovu musím Kingovi vyseknout poklonu. Vykreslil vše opět dokonale. Najednou jsem byl někde v poušti, kolem umírali kamarádi. Slunce pálilo a slunce bolelo jako čerstvá rána. 

Mám rád postavy, jako je Billy. Líbí se mi, že nejsou dokonalé, ale zároveň si na nic nehrají. Billy tak trošku předstírá, že je hlupák, ale opak je pravdou. Je nebývale zkušený a má rozhodně co říct. Nevím, jak se stane, že někoho napadne takhle dobrý námět na knížku, ale nejde jen o hrubou kostru, pak musíte vše sepsat, stanete se otrokem u klávesnice. I o psaní jako takovém knížka je. Má mnoho vrstev. Je detektivkou, válečným dramatem, ale zároveň lidským příběhem. O tom, co se může stát. Když vás jako malého týrají, když vás odvedou do armády. Ale nechci prozrazovat. Chodil jsem po horách a představoval jsem si, co by v některých situacích Billy asi udělal. King má opravdový dar. Zcela mě pohltit svými slovy. Nedokážu pak myslet na nic jiného a bývám neklidný. Dokud všechny kapitoly nedočtu. 

Psát o knihách je stejně jako o muzice velmi troufalé. Vždycky jsem se snažil (a bude tomu tak i nadále), přistupovat ve všemu s pokorou. Já vím, ono se to dnes moc nenosí, ale víte, pořád si myslím, že by poslech i četba měly dělat hlavně radost. King sepsal knihu, kterou každému doporučuji na potkání. Je daleko vzdálená od klasického sci-fi nebo severských thrillerů, ale možná právě proto si ji budu pamatovat o to víc. Měl jsem dovolenou, užíval jsem si rodinu, pohodu, lesy, louky, práci se dřevem. Byl jsem součástí přírody i příběhu, který je velmi pečlivě vystavěný. Mám rád dobré vypravěče a King patří k nejlepším. Jak říká Billy Summers: "Někoho zabít, to není žádná maličkost". Až si knihu přečtete, určitě pochopíte. 

Děkuji a děkuji. Jsem rád, že mé knižní tipy tolik čtete. Kdysi jsem myslel, že budou jen pro pár věrných, ale ukazuje se, že lidé pořád mají knihy rádi. To je přeci super! Jsem zato vděčný, svět nebude zase tak ztracený, nemyslíte? Mějte se co nejlépe!

----------------------------------------------------------------------------------------
Billy Summers je nájemný vrah, nejlepší v oboru. Ale svou práci zvládne, jen když je terčem opravdu zlý člověk. A teď chce Billy skončit. Nejprve však vezme poslední práci.
Billy je jedním z nejlepších ostřelovačů na světě, vyznamenaný válečný veterán z Iráku, Houdini, pokud jde o mizení po dokončení práce. Co by se tedy mohlo pokazit?
Nová Kingova kniha je částečně detektivkou a válečným příběhem, ale také románem o lásce, štěstí, osudu a složitém hrdinovi, který stojí před poslední možností vykoupit se.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 11. srpna 2022

Recenze/review - MOLDER - Engrossed in Decay (2022)


MOLDER - Engrossed in Decay
CD 2022, Prosthetic Records

for english please scroll down

Otevřu dveře a do obličeje mě uhodí pach rozkládajícího se masa. Hnus a špína, kusy kostí, naskládaných na hromadu. Vybělené lebky se smějí do šera. Někdo to dělat musí. Exhumace nebývá nic příjemného. Pro nás, ani pro zemřelé. A to jste věděli, že někteří z nich ještě dlouhé roky po své smrti mluví? Stačí jen naslouchat. Zpočátku je to jenom šepot, tichá ozvěna, ale časem se změní v řev bestie. Stejně jako nové album maniaků MOLDER.

Na některých rakvích je napsáno jejich jméno, Září do tmy, jako nějaký cejch, značka. Poslouchám pečlivě a říkám si, že přesně takhle by měl znít poctivý death metal. Rezavý, plesnivý, rozkládající se, stejně jako těla, ležící zdánlivě bezvládně na stole. Stačí ale několik prvních riffů a probouzejí se. Je vám doufám jasné, co se bude dít. Při téhle desce se stanete i vy nemrtvými. 


Základem je samozřejmě morbidní death metal ve stylu třeba takových CIANIDE, MASTER, CARDIAC ARREST, AUTOPSY, BENEDICTION, ABSCONDER, MORGUE SUPPLIER, IMPERIAL SAVAGERY, MASSACRE, SOLSTICE. Vystopovat lze ale i spoustu thrash metalových prvků. Jako celek potom musí deska potěšit uši každého fanouška hudby ze starých opuštěných katakomb. Zvuk, obal, provedení, vše je podřízeno jedinému - pohřbít vás zaživa. MOLDER hrají jako v devadesátých letech a dělají to velmi dobře. Samozřejmě, nepřinášejí nic nového, ale líbí se mi přístup i styl, jakým to provádějí. Dodávají, na rozdíl od jiných, i své nápady, kusy nahrubo nasekaného masa, které je pořádně shnilé a tančí v něm červi, ale zároveň je také chutné a rád se k němu vracím. Netuším, kolik márnic, pitev nebo exhumací jste navštívili, ale garantuji vám, že pocit byste z nich měli hodně podobný jako z "Engrossed in Decay". Nad hřbitovem se válí těžká mlha. Stačí vzít do ruky lopatu a vyhlédnout si místo. Za zvuků této nahrávky, která skvěle doplní už tak pochmurnou a nihilistickou atmosféru. Ano, znázornit odstíny temných nálad, to umí kapela na výbornou. Jsem hrozně rád, že vznikají podobné desky. Můžu se u nich zavřít před současným falešným světem. Je mi lépe tady, v plesnivých kobkách. MOLDER jsou jako démoni z dávných dob. A přinášejí nám jenom zkázu. Zabijácká práce! Death metalová exhumace prašivých rakví!


Asphyx says:

I open the door and the smell of decomposing flesh hits me in the face. Disgust and filth, pieces of bones piled in a heap. Bleached skulls laughing into the gloom. Someone has to do it. Exhumation is not a pleasant thing. For us, or for the dead. And did you know that some of them still talk long after they're dead? All you have to do is listen. At first, it's just a whisper, a quiet echo, but eventually, it becomes the roar of a beast. Just like the new album by the maniacs MOLDER.

Some coffins have their name written on them, Glow in the Dark, like a mark, a brand. I listen carefully and I think that's what honest death metal should sound like. Rusty, moldy, decomposing, like the bodies lying seemingly lifeless on the table. But the first few riffs are enough to wake them up. I hope it's clear to you what's going to happen. This record will make you undead too.


The basis is of course morbid death metal in the style of such bands as CIANIDE, MASTER, CARDIAC ARREST, AUTOPSY, BENEDICTION, ABSCONDER, MORGUE SUPPLIER, IMPERIAL SAVAGERY, MASSACRE, SOLSTICE. But also a lot of thrash metal elements can be traced. As a whole, the album must please the ears of every fan of music from the old abandoned catacombs. The sound, the cover, the performance, everything is subordinated to one thing - to bury you alive. MOLDER play like they did in the nineties and they do it very well. Of course, they don't bring anything new, but I like the approach and the style in which they do it. Unlike others, they also deliver their ideas, chunks of roughly chopped meat that is properly rotten and has worms dancing in it, but it is also tasty and I like to come back to it. I have no idea how many morgues, autopsies, or exhumations you've visited, but I guarantee you'd get a feeling very similar to that of Engrossed in Decay. There's a heavy fog rolling over the cemetery. Just pick up a shovel and scout the site. The sounds of this recording, perfectly complement the already gloomy and nihilistic atmosphere. Yes, the band is excellent at depicting shades of dark moods. I'm so glad that records like this are being made. I can close my eyes to the current false world. I'm better off here in the musty dungeons. MOLDER are like demons of old. And they bring us nothing but destruction. Killer work! Death metal exhumation of dusty coffins!


Recenze/review - MOLDER - Vanished Cadavers (2020):



Tracklist:
01. Glutinous Remains
02. Engrossed In Decay
03. Relentless Pestilence
04. Chemically Dissolved
05. Disinhumed Carcass Revived
06. Huff The Stench
07. Unsubstantial Hallucinations
08. Ghastly Mutation
09. Decomposed Embryos
10. Cask Of Maggots

středa 10. srpna 2022

Recenze/review - INHUMAN CONDITION - Fearsick (2022)


INHUMAN CONDITION - Fearsick
CD 2022, Listenable Insanity Records

for english please scroll down

Sraz jsme měli vždycky večer, když na město padla tma. Seděli jsme na hřbitovní zdi a byl klid. Nikdo sem moc nechodil. Psala se léta páně devadesátá a svět byl nádherný. Kluci a holky v džínových bundách. Hrozně jsme tenkrát řešili, jaké nášivky si dáme na záda. Kapela si to musela zasloužit. Musela být divoká, originální, šílená, upřímná, rychlá a prašivá, jako rakve, které tlely na hřbitově. Občas jsme měli pocit, že vylézají zombie z děr. To se stávalo v případech, když nám hrála z kazeťáku nějaká hodně dobrá deska.

INHUMAN CONDITION jsou na tom stejně jako já. Staří death a thrash metaloví psi. Jejich nášivku bych klidně nosil. Svůj status si u mě potvrdili již svým prvním albem "Rat°God" (2021 - rozhovor a recenze jsou odkazovány dole pod článkem). Letos přicházejí s neméně plesnivou a rezavou nahrávkou. Svět je zase jednou v pořádku. A já můžu skočit přímo do mosh-pitu.


"Fearsick" je albem, které je určeno pro všechny pamětníky. Pro fanoušky, kteří zažili zlatou éru kapel jako SOLSTICE, MASSACRE, DEATH, POSSESSED. MASTER, OBITUARY, JUNGLE ROT. Ocení jej ale i všichni posluchači, kterým leze krkem současná umělá produkce. INHUMAN CONDITION nejsou žádná dnešní smečka na stereoidech, ale poctivá řezničina ze starých časů. Prašivý zvuk, spousta thrashových pasáží (i jedna skvělá pocta METALLICE - Whiplash). Zkrátka a dobře, na své si přijde opravdu každý, kdo se kdy pohyboval ve starých katakombách. Osobně si neskutečně užívám nadšení, které z kapely stříká na všechny strany, jako krev z čerstvě proříznuté tepny. Pánové se nebojí pořádně kopnout do vrtule, ale ani melodií, které řežou jako ostří skalpelů z té nekvalitnější oceli. Jasně, záleží hlavně na úhlu pohledu a jedná se o mnohokrát slyšené postupy. Komu to ale vadí? Mě rozhodně ne. Už jenom za ten pocit, že zase jednou sedím na hřbitovní zdi a čekám, až přijdou kluci a holky, kteří jsou na tom stejně jako já. Dnes budou tancovat i ty nejshnilejší zombie. To vám garantuji. Pivo poteče proudem a když zdraví dovolí, tak si skočím i z pódia. O deskách jako je "Fearsick" je pro mě doslova radost psát. Tenhle styl mi od mládí koluje v krvi a nemůžu hodnotit jinak, než velmi vysoko. Songy jsou skvěle napsány i zahrány a obal chci mít na tričku. Co si přát víc? Možná ještě jedno pivo. INHUMAN CONDITION nahráli skvělou poctu pradávným stínům. Old school death metal ostrý jako břitva!


Asphyx says:

We always met in the evening, when the city was dark. We sat on the cemetery wall and it was quiet. Nobody came here much. It was the '90s and the world was beautiful. Boys and girls in denim jackets. We were really worried about what patches to put on our backs. The band had to earn it. It had to be wild, original, crazy, honest, fast, and dusty, like the coffins that littered the cemetery. Sometimes we felt like zombies were coming out of holes. That happened when we had a really good record playing from the cassette player.

INHUMAN CONDITION is in the same position as me. Old death and thrash metal dogs. I'd wear their patch. They already confirmed their status with me with their first album "Rat°God" (2021 - interview and review linked below the article). This year they come with an equally moldy and rusty record. The world is right once again. And I can jump right into the mosh-pit.


"Fearsick" is an album that is meant for all memoirists. For fans who experienced the golden era of bands like SOLSTICE, MASSACRE, DEATH, POSSESSED. MASTER, OBITUARY, JUNGLE ROT. But it will also be appreciated by all listeners who are fed up with contemporary art production. INHUMAN CONDITION is not today's pack on stereos, but honest butchery from the old days. Dusty sound, lots of thrash passages (even one great tribute to METALLICA - Whiplash). In short, everyone who has ever been in the old catacombs will find something to like. Personally, I'm enjoying the enthusiasm that is spurting out of the band in all directions, like blood from a freshly cut artery. The gentlemen are not afraid to kick the propeller hard, but neither are they afraid of the melodies, which cut like scalpel blades of the lowest quality steel. Of course, it's all about the point of view and it's a much-heard practice. But who cares? I certainly don't. If only for the feeling that I'm once again sitting on a cemetery wall waiting for guys and girls who are in the same boat as me to come along. Even the shittiest zombies will be dancing tonight. I guarantee it. The beer will be flowing and I'll jump off the stage if my health permits. Records like "Fearsick" are literally a joy to write about. This style has been in my blood since my youth and I can't rate it other than very highly. The songs are brilliantly written and played, and I want the cover on my t-shirt. What more could you ask for? Maybe one more beer. INHUMAN CONDITION has recorded a great tribute to the ancient shadows. Razor sharp old-school death metal!



about INHUMAN CONDITION on DEADLY STORM ZINE:

úterý 9. srpna 2022

Recenze/review - CONSUMPTION - Necrotic Lust (2022)


CONSUMPTION - Necrotic Lust
CD 2022, Hammerheart Records

for english please scroll down

Už večer jsem usínal s divným pocitem. Několikrát jsem se vzbudil a díval se do tmy. Neslyším tichý šepot? Nářek a skřehot? Ráno mě bolela hlava a v břiše jsem cítil červy. Mraky byly nízko a v ulicích zvláštní ticho. Nasadím si sluchátka, pustím novou desku švédských CONSUMPTION. První zombie na mě zaútočila s prvním riffem. Šla mi rovnou po krku. Krvelačná, surová a bez kůže v obličeji. Stejně jako death metal, který tahle smečka hraje.

První setkání s kapelou jsem absolvoval již v roce 2020, kdy vydali první album "Recursive Definitions of Suppuration" (odkaz na recenzi je dole pod článkem). Pamatuji si, že jsem jej poslouchal stále dokola. Je pro mě totiž dokonalou esencí toho, co mám na tomto stylu rád. Neurvalé, šílené, zběsilé, temné a chladné. S příměsí grindu. Novinka je stejně dobrá nebo spíše ještě lepší. Pánové si svůj styl vybrousili k dokonalosti. 


Jízda do pekla pořád pokračuje ve stylu CARCASS, EXHUMED, ENTOMBED, BOLT THROWER, REPULSION, CARNAGE, DISGRACE, GENERAL SURGERY. Líbí se mi, že se pánové sice drží základních pravidel, ale přidávají i spoustu svých nápadů. Poslech se pro mě stal doslova četbou ve staré knize mrtvých. Neskutečně si užívám energii a tlak, které ze skladeb odkapávají jako zkažená krev. Jakoby opravdu ze stínů vystoupily ty nejhnusnější zombie toužící jen potom, aby vám vyrazily mozek z hlavy. Nevím, jestli jste se byli někdy podívat v kafilerii, ale deska na mě působí hodně podobně. Představte si obrovský mlýn na maso, do kterého spadnete a budete rozdrceni na prach. Někteří budou mít to štěstí, že se stanou potravou pro zombie a jiní skončí navěky zapomenuti v zemi. Několik metrů pod povrchem, v hlubokém undergroundu, kde musela být tato nahrávka tvořena. Důkazem budiž skvělý, prašivý a zničující zvuk, i mrtvolně nádherný obal (Julian F. Mora). Osvěžující je i výpomoc Jeffa Walkera (CARCASS) jako hostujícího zpěváka. Máme tak co do činění s albem, které by nemělo chybět ve sbírce žádného fanouška. Pro mě osobně je vlastně dokonalé po všech stránkách. Mokvající, morbidně pestré, mrazivě melodické i temné jako ten nejhlubší hrob. "Necrotic Lust" si dá s chutí určitě každý poctivý nemrtvý. Ulice jsou zase tiché a mraky jsou nízko. Stačí zapnout play. Death grindový útok těch nejděsivějších zombie! 


Asphyx says:

I fell asleep that night with a strange feeling. I woke up several times and looked into the darkness. Do I hear a quiet whisper? Wailing and screeching? In the morning I had a headache and felt worms in my stomach. The clouds were low and the streets were strangely quiet. I put on my headphones and put on the new album by Sweden's CONSUMPTION. The first zombie attacked me with the first riff. It went straight for my throat. Bloody, raw, and skinless in the face. Just like the death metal this crew plays.

My first encounter with the band was in 2020 when they released their first album "Recursive Definitions of Suppuration" (link to the review is below the article). I remember listening to it over and over again. Because for me it is the perfect essence of what I love about this style. Rampant, crazy, frantic, dark, and cold. With a dash of grind. The new stuff is just as good or better. The gentlemen have honed their style to perfection.


The ride to hell still continues in the style of CARCASS, EXHUMED, ENTOMBED, BOLT THROWER, REPULSION, CARNAGE, DISGRACE, GENERAL SURGERY. I like that the gentlemen stick to the basic rules, but add a lot of their own ideas. Listening to them has literally become reading an old book of the dead for me. I'm incredibly enjoying the energy and pressure that drips from the songs like tainted blood. It's as if the vilest zombies have truly stepped out of the shadows, yearning only to blow your brains out. I don't know if you've ever been to a rendering plant, but the record has a very similar effect on me. Imagine a giant meat grinder that you fall into and are crushed to dust. Some will be lucky enough to become food for the zombies and others will end up forgotten in the ground forever. A few meters below the surface, in the deep underground where this recording must have been made. The proof is in the great, dusty, and devastating sound, and the drop-dead gorgeous cover art (Julian F. Mora). The addition of Jeff Walker (CARCASS) as the guest vocalist is also refreshing. So we're dealing with an album that shouldn't be missing from any fan's collection. For me personally, it is actually perfect in every aspect. Wetting, morbidly colorful, chillingly melodic, and dark as the deepest grave. "Necrotic Lust" will be enjoyed by every honest undead. The streets are quiet again and the clouds are low. Just put it on the play. Death grind attack of the most terrifying zombies!

about CONSUMPTION on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Suffering Divine
02. The Last Supper
03. Necrotic Lust
04. A Secret Coliseum
05. Ground Into Ash And Coal
06. Offspring Inhuman Conceived
07. Twisted Shaped Reality
08. Circle Of Pain
09. Devices For The Sentenced
10. Burial Of Death (Bonus Track)
11. In Devoured State Entombed (Bonus Track)
12. Industrial Executions (Bonus Track)



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine