DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 16. dubna 2024

Recenze/review - FUNERAL LEECH - The Illusion of Time (2024)


FUNERAL LEECH - The Illusion of Time
CD 2024, Carbonized Records

for english please scroll down

Sledujeme černý déšť, který padá k zemi. Je chladno a nikdo nemluví. Nad hřbitovem zazní zvony a objeví se průvod. Rakev se kývá do rytmu, pozůstalí pláčou. Jedovaté modlitby, nikdo nemůže přijít na nic hezkého, co by o mrtvém řekl. Hrst hlíny hozená na víko. Do hlubiny. Shoř v pekle, ozve se za mnou. Další z obětí, které se přišly přesvědčit, že už je konec. Uplyne několik dní a na náhrobku se objeví pentagram.

Všichni víme, že hudba se má poslouchat srdcem. FUNERAL LEECH z New Yorku jsem se již na našich stránkách věnoval. Zaujala mě již předchozí deska "Death Meditation". Je totiž po okraj narvaná špínou, hnisem, ošklivými myšlenkami, ale hlavně surovým death a doom metalem vysoké kvality. Na nové desce se pokračuje v započaté morbidní práci. Ne, novinka není jen obyčejným albem. Je to obřad, je to pohřeb někoho, koho neměl nikdo rád. 


Pánové jdou na nové desce "The Illusion of Time" hluboko pod povrch, až na dřeň, do morku kostí. Jejich hudba je opět velmi naléhavá, tajemná, temná, připomíná zkaženou krev, která hnije a pálí hluboko uvnitř. Stačí potom ránu otevřít a ven vytrysknou motivy, které smrdí opravdovostí. Poslouchat nové album je jako se procházet po hřbitově. Číst si jména na náhrobcích a přemýšlet, jaký kdo měl život. Pokud máte rádi kapely jako MOURNFUL CONGREGATION, EVOKEN, ASUNDER, SOLSTICE, CANDLEMASS, CATHEDRAL, SCALD, ale i třeba takové ASPHYX, WINTER, PARADISE LOST, BOLT THROWER, SLUGATHOR, RUNEMAGICK, TEMPLE OF VOID, SOLOTHUS, OSSUARIUM, SPECTRAL VOICE, INCANATION, budete určitě spokojeni jako já. Nejde ani tak o to, jaké ozvěny v nových skladbách naleznete, jako spíše o celkový dojem, o pochmurné a drásající nálady, které během poslechu létají všude kolem. Vzduch je zase jednou těžký a když procházím kolem prokletého hrobu, který jsem zmiňoval v úvodu dnešní recenze, leknu se. Na obráceném kříži sedí havran. Ano, atmosféra je velmi podobná jako v básních Alana Edgara Poea. Pro mě je vždy důležité, aby si mě kapela získala na svoji stranu, abych se rád k nahrávce vracel. U FUNERAL LEECH tomu tak zase bylo. Hodně k tomu přispívají i skvělý zvuk a zajímavý motiv na obalu. Už teď se těším, až bude chladno a nikdo nebude mluvit. Nad hřbitovem zazní zvony a objeví se průvod. Rakev se bude kývat do rytmu, a pozůstalí budou plakat. Jedovaté modlitby, nikdo nebude moci přijít na nic hezkého, co by o mrtvém řekl. Hrst hlíny hozená na víko. Do hlubiny. Shoř v pekle, ozve se za mnou. Temný, chladný, smutkem a depresemi zatěžkaný doom death metalový průvod ztracených duší! Černý déšť, padající k zemi!


Asphyx says:

We watch the black rain falling to the ground. It's cold and no one is talking. Bells ring over the cemetery and a procession appears. The coffin sways to the rhythm, the mourners cry. Poisonous prayers, no one can think of anything nice to say about the dead. A handful of dirt thrown on the lid. Into the deep. Burn in hell, it echoes behind me. Another victim who's come to make sure it's over. A few days pass and a pentagram appears on the tombstone.

We all know that music is meant to be heard with the heart. I've already covered FUNERAL LEECH from New York in our pages. I was already interested in the previous album "Death Meditation". It is filled to the brim with filth, pus, ugly thoughts, but mainly with raw death and doom metal of high quality. On the new record they continue the morbid work they started. No, the new album is not just an ordinary album. It's a rite of passage, it's the funeral of someone nobody liked.


On the new album "The Illusion of Time" , the gentlemen go deep below the surface, to the core, to the core. Their music is again very urgent, mysterious, dark, reminiscent of corrupted blood that rots and burns deep inside. One only has to open the wound afterwards, and out gush motives that stink of reality. Listening to the new album is like walking through a graveyard. Reading the names on the tombstones and wondering what life was like. If you like bands like MOURNFUL CONGREGATION, EVOKEN, ASUNDER, SOLSTICE, CANDLEMASS, CATHEDRAL, SCALD, but also bands like ASPHYX, WINTER, PARADISE LOST, BOLT THROWER, SLUGATHOR, RUNEMAGICK, TEMPLE OF VOID, SOLOTHUS, OSSUARIUM, SPECTRAL VOICE, INCANATION, you will be as satisfied as I am. It's not so much about the echoes you'll find in the new tracks, but rather the overall impression, the somber and jarring moods that fly all around while listening. The air is heavy once again and as I walk past the cursed grave I mentioned in the opening of today's review, I get scared. On the inverted cross sits a raven. Yes, the atmosphere is very similar to the poems of Alan Edgar Poe. For me, it's always important that a band wins me over so that I like to come back to the record. With FUNERAL LEECH it was like that again. The great sound and interesting motif on the cover contribute a lot to this. I'm already looking forward to when it's cold and no one is talking. The bells will ring over the cemetery and the parade will appear. The coffin will sway to the rhythm, and the mourners will weep. Poisonous prayers, no one will be able to think of anything nice to say about the dead. A handful of dirt thrown on the lid. Into the deep. Burn in hell, it will echo behind me. A dark, cold, sad and depressed doom death metal procession of lost souls! Black rain falling to the ground!


Recenze/review - FUNERAL LEECH - Death Meditation (2020):


Tracklist:
01. ...And The Sky Wept 
02. Ceaseless Wheel Of Becoming 
03. Penance 
04. Chronofixion 
05. The Tower

Recenze/review - SEPULCHRAL WHORE - The Return from a Sepulchral Rest (2024)


SEPULCHRAL WHORE - The Return from a Sepulchral Rest
CD 2024, Excarnation Records

for english please scroll down

Některé hroby zůstávají dlouho opuštěné. Nikdo je nenavštěvuje, nikdo na ně nepokládá květiny. Bývají v nich pohřbeni prokletí, oběti násilných činů, sebevrazi nebo ti, kteří byli za svého života zlými démony. Když takový hrob exhumujete, dost často objevíte mrtvoly, které vypadají jako živé. Když potom posloucháte hudbu, jako je ta od brazilských SEPULCHRAL WHORE, může se stát, že nemrtví povstanou a půjdou vám po krku. Tahle smečka datuje svůj vznik do roku 2015. Letošní album je jejich prvním dlouhohrajícím. A nutno rovnou dodat, že velmi povedeným po všech stránkách.

Mám rád klasický death metal, jeho temnou, majestátní a podmanivou atmosféru. Líbí se mi děsivé a hnisavé nálady, které létají kolem jako můry kolem světla. Podepisuji vám vlastní krví, že Brazilci letos odvedli velmi dobrou práci. Dali si velký pozor na zvuk, který je masivní, čitelný a zničující zároveň. Líbí se mi i obal, který přesně vystihuje to, co se na desce odehrává. Prvotřídní smrtící kov ze starých pohřebišť. 


Jen jsem tak seděl a přemýšlel. Kolem mě usínal zdánlivě klidný hřbitov. Potom se setmělo a já musel neustále přidávat hlasitost. "The Return from a Sepulchral Rest" se stalo mojí součástí. Pánové vše ohlodali až na kost, vydali se k samotné podstatě death metalu. A dělají to velmi elegantně a zkušeně. Základem jejich tvorby jsou tradiční stylové postupy (PESTILENCE) a přidávána je spousta zajímavých a neotřelých prvků (napadají mě třeba NOCTURNUS). Jako celek je tím pádem nahrávka velmi zajímavá, pořád se na ní něco děje. Posluchač, kterým jsem byl vždy velmi rád, se nestihne ani chvilku nudit. Skladby jsou napsány velmi návykovým způsobem. Strávil jsem s albem dlouhý čas, rád se k němu vracel, aby se nakonec stalo jedním z nejposlouchanějších. Uvnitř jednotlivých motivů je totiž něco zvláštního, neklidného, divokého. Proséval jsem mezi prsty prach a přemýšlel, jak je to vlastně morbidně krásné, poslouchat takovou hudbu. Procházet se u toho mezi náhrobky, číst si jména prokletých. Svět je možná někdy divné místo k žití, ale pokud budou existovat skupiny, jako jsou SEPULCHRAL WHORE, bude mi ctí tento styl stále podporovat. Pánové totiž nejen že nahráli velmi dobrou desku, ale přidali do ní ještě něco navíc. Temnou energii, tlak a špínu, nihilismus, zkaženou krev i hnilobu. Novinka je jako Pandořina skříňka, která právě vydala své děsivé svědectví. Vše je velmi propracované, songy mají jasnou vizi a zároveň působí živočišně. Znovu a znovu otevírám rakev, s jejich jménem, napsaným na víku. Užívám si morbidní nálady, nasávám pach zkaženého masa. Nelze jinak, než doporučit všem tmářům i démonům. Temnotou, chladem a zkaženou krví nasáklý death metal, který vás pohřbí zaživa! Skvělá morbidní hrobnická práce!


Asphyx says:

Some graves remain abandoned for a long time. No one visits them, no one puts flowers on them. The cursed, victims of violent acts, suicides or those who were evil demons in their lifetime are buried there. When you exhume such a grave, you often find corpses that look alive. Then, when you listen to music like that of Brazil's SEPULCHRAL WHORE, the undead may rise up and go for your throat. This pack dates back to 2015. This year's album is their first full-length. And it must be said that it is very successful in every aspect.

I like classic death metal, its dark, majestic and captivating atmosphere. I like the eerie and festering moods that fly around like moths around a light. I sign you with my own blood that the Brazilians have done a very good job this year. They have taken great care with the sound, which is massive, clear and devastating at the same time. I also like the cover art, which accurately describes what is happening on the record. First class death metal from the old burial grounds.


I was just sitting here thinking. A seemingly peaceful cemetery was falling asleep around me. Then it got dark and I had to keep turning up the volume. "The Return from a Sepulchral Rest" became a part of me. Gentlemen gnawed everything to the bone, going to the very essence of death metal. And they do it very elegantly and expertly. They base their work on traditional styles (PESTILENCE) and add a lot of interesting and novel elements (NOCTURNUS comes to mind). As a whole, the record is very interesting, there is always something going on. The listener, which I've always been very fond of, doesn't get bored for a moment. The songs are written in a very addictive way. I've spent a long time with the album, happily returning to it to eventually make it one of my most listened to. There is something strange, restless, wild inside each motif. I sifted the dust between my fingers and wondered how morbidly beautiful it actually is to listen to such music. Walking among the tombstones, reading the names of the damned. The world may be a strange place to live in sometimes, but as long as there are groups like SEPULCHRAL WHORE, I will be honored to still support this style. For not only have the gentlemen recorded a very good record, they have added something extra to it. Dark energy, pressure and dirt, nihilism, corrupted blood and rottenness. The new album is like a Pandora's box that has just given its terrifying testimony. Everything is very elaborate, the songs have a clear vision and at the same time they have an animalistic feel. I open the coffin again and again, with their name written on the lid. I'm enjoying the morbid mood, taking in the smell of rotten flesh. I can't help but recommend it to all ghouls and demons alike. Death metal soaked in darkness, coldness and corrupted blood that will bury you alive! Great morbid grave digging work!



Tracklist:
01. From Rest To March 
02. Schizophrenic Killer 
03. ...From The Utterly Perished 
04. Deadly Infection 
05. Dimness 
06. Purgatorial Holes 
07. Whore From Sepulcher 
08. A Poem Of Death 
09. Putrefaction After Death

band:
TENEBRARUM (Chorus of Death)
NYARLATHOTEP IV (Guitars)
PESTMEESTER (Guitars)
MORTUUS (Bass)
C. LE SORCIER (Drums)

pondělí 15. dubna 2024

Recenze/review - DIABOLIC OATH - Oracular Hexations (2024)


DIABOLIC OATH - Oracular Hexations
CD 2024, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Když jsem sáhl do tmy poprvé, nahmatal jsem něco shnilého, mokvajícího. Něco hnusného, co smrdělo jako zkažené maso. Vzduchem se ale vznášelo ještě něco jiného, děsivého. Takhle nějak jsem si vždycky představoval peklo. Síra, v dáli hořící ohně, ale hlavně bestiální a šílený black death metal. DIABOLIC OATH z Oregonu letos přicházejí se svým druhým dlouhohrajícím albem. Je po okraj narvané hnilobou, zlem, špínou a vztekem. Vítejte v záhrobí!

Deska musela být nahrávána hluboko pod zemí, v říši dlouhých stínů. Jinak si nedovedu její sílu vysvětlit. Pánové museli otevřít podobnou hrobku, jako já v úvodu dnešního článku. Představte si padlého kněze, kterého právě upalují na hranici. Inkvizice! Slyšíte jeho nářek, jeho zvrácené modlitby? Tak přesně takhle na mě působí i nové album "Oracular Hexations". Tohle jsou pravé pekelné ozvěny!


Hrají vám v přehrávači často kapely jako TEITANBLOOD, BESTIAL WARLUST, ESKHATON, HERESIARCH, DIOCLETIAN, IMMOLATION, INCANTATION, DEICIDE? Potom byste měli dát šanci i těmto šíleným tmářům. Jsou ortodoxní, tradiční ve svých nihilistických názorech. Jejich hudba v sobě obsahuje vše potřebné pro starodávné krvavé rituály. Skladby jsou napsány s jediným účelem. Pohřbít vás zaživa, navěky vás proklít, zavrhnout a stáhnout do hlubiny. Není to rozhodně nahrávka pro slabé povahy. Pro poslech je nutné, abyste měli rádi nekonečné chodby Hádovy říše. Potkává se zde klasický, surový death metal, s chladem a bolestí black metalu. To vše zamíchané ve smrtícím koktejlu. Doporučuji zhasnout všechna světla a nechat na sebe novinku jen tak působit. Je hodně pravděpodobné, že potkáte své vlastní démony. Líbí se mi nekompromisní a násilný způsob, jakým kapela ke své morbidní tvorbě přistupuje. Neznám nic lepšího, než chodit spát až k ránu. Ulehnout do své oblíbené rakve a za zvuků "Oracular Hexations" se nechat převést na druhou stranu. Není to vlastně ani tak obyčejná deska, jako spíš obřad pro vyvolávání temných sil. Když jsem sáhl do tmy poprvé, nahmatal jsem něco shnilého, mokvajícího. Něco hnusného, co smrdělo jako zkažené maso. Vzduchem se ale vznášelo ještě něco jiného, děsivého. Takhle nějak jsem si vždycky představoval peklo. Bestiální, divoký, prašivý black death metal! Krvavý rituál, u kterého zemřete krutou smrtí!


Asphyx says:

The first time I reached into the darkness, I felt something rotten and wet. Something foul that smelled like rotten meat. But there was something else in the air, something terrifying. This is how I've always imagined hell. Sulphur, fires burning in the distance, but mostly bestial and insane black death metal. DIABOLIC OATH from Oregon come this year with their second full-length album. It's packed to the brim with rot, evil, filth and rage. Welcome to the afterlife!

The album must have been recorded deep underground, in the realm of long shadows. Otherwise, I can't explain its power. Gentlemen must have opened a similar tomb to the one I opened at the beginning of today's article. Imagine a fallen priest being burned at the stake. The Inquisition! Do you hear his cries, his perverted prayers? That's exactly how the new album "Oracular Hexations" affects me . These are the echoes of hell!


Do you often have bands like TEITANBLOOD, BESTIAL WARLUST, ESKHATON, HERESIARCH, DIOCLETIAN, IMMOLATION, INCANTATION, DEICIDE playing in your player? Then you should give these crazy darkies a chance too. They are orthodox, traditional in their nihilistic views. Their music contains everything needed for ancient blood rituals. The songs are written with a single purpose. To bury you alive, to curse you forever, to damn you and drag you down into the depths. This is definitely not a record for the faint of heart. To listen, you must love the endless corridors of Hades. Classic, raw death metal meets the coldness and pain of black metal here. All mixed in a deadly cocktail. I recommend turning off all the lights and letting the novelty just rub off on you. It is very likely that you will meet your own demons. I like the uncompromising and violent way the band approaches their morbid work. I don't know anything better than going to bed in the morning. To lie down in your favorite coffin and be transported to the other side to the sounds of "Oracular Hexations". It's not so much an ordinary record as it is a ritual for summoning dark forces. The first time I reached into the darkness, I felt something rotten and wet. Something foul that smelled like rotten meat. But there was something else in the air, something terrifying. This is how I've always imagined hell. Beastly, savage, filthy black death metal! A bloody ritual where you die a cruel death!


about DIABOLIC OATH on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Rusted Madness Tethering Misbegotten Haruspices 
02. Serpent Coils Suffocating The Mortal Wound 
03. Winged Ouroboros Mutating Unto Gold 
04. Fragmented Hymns From The Globulous Cruciger 
05. Gathering Hordes From The Outer Worlds 
06. Oracular Hexations Leeching

Recenze/review - NEKROZA - Procesija ucrvanih (2024)


NEKROZA - Procesija ucrvanih
CD 2024, InsArt Records

for english please scroll down

Podivných znamení jsem si začal všímat již před nějakou dobou. Obrácené kříže, namalované krví. Hořící pentagramy, jakoby se mnou peklo rozmlouvalo. Začal jsem mít děsivé sny a vyhledával jsem stín. Potom se to stalo. Jedné chladné noci, na začátku března, jsem se probudil. Krve by se ve mě nedořezal. Musel jsem vstát, vlastně ani nevím proč, a vyjít na ulici. Tam už na mě čekali. Démoni ze starých časů. Ihned mě odvedli na staré pohřebiště a tam mě obětovali zlým bohům. 

A to všechno se dělo v divokých rytmech debutové desky chorvatských maniaků NEKROZA. Kapely, která je složena ze samých zkušených muzikantů (BLACK CULT, CZAAR, CASTRUM, SVITOGOR, OVERLORD). Hned od prvních tónů je slyšet, že pánové mají extrémní metal v krvi. Novinka "Procesija ucrvanih" se mi ihned zaryla do mozku a rád jsem se k ní vracel. 


Pokud jste dávno ztratili víru v lidský rod a připadá vám současný svět divné místo k životu, potom by se vám mohla tahle nahrávka líbit. Je po okraj narvaná surovou smrtí, temnými melodiemi, misantropií a morbidními ozvěnami z nekonečného vesmíru. Je opravdu znát, že pod NEKROZOU jsou podepsáni veteráni chorvatské metalové scény. Zvuk, obal, produkce, vše sedí perfektně na svých místech. Fanoušek se tak může soustředit na jednotlivé motivy, na pasáže plné surových melodií. Už jste někdy viděli šíleného člověka, který se kvůli velkým bolestem hlavy rozeběhl proti zdi? Padl potom na zem a z hlavy mu vytekl mozek zasažený snětí. Možná takhle jednou dopadne celý lidský druh. Než se tak ale stane, doporučuji vám, abyste poslouchali tohle album hodně nahlas. Osobně jsem to mnohokrát zkusil, až se stala nahrávka velmi častým hostem v mém přehrávači. Má v sobě totiž úplně vše, co chci a potřebuji. Postupy jsou sice staroškolské, nejedná se o nic nového, ale není to ani jen obyčejné řemeslo. Ze skladeb cítím něco navíc, kus opravdovosti a ryzosti. Možná a nebo právě proto jsem se rozhodl o téhle smečce napsat. Připomíná mi totiž staré, klasické kapely z devadesátých let minulého století. Jejich nadšení a odhodlání. "Procesija ucrvanih" je pro mě zkrátka albem, které mě zasáhlo na těch správných místech. Už teď se těším, až se zase probudím uprostřed noci a půjdu na hřbitov spolu s démony. Nechám se mnohokrát pohřbít zaživa, s chutí opustím náš zkažený svět. Abych se za zvuků téhle desky vrátil silnější, než kdy dřív. Mrtvolný, hnilobný a surový death metal, plný temnoty a morbidních melodií! Totální misantropie! 


Asphyx says:

I started noticing strange signs a while ago. Inverted crosses, painted in blood. Burning pentagrams, as if hell was talking to me. I began to have terrifying dreams and I sought the shadow. Then it happened. One cold night in early March, I woke up. The blood wouldn't finish cutting into me. I had to get up, I don't really know why, and go out into the street. They were waiting for me there. Demons from the old days. They took me immediately to the old burial ground and sacrificed me to the evil gods.

And all this was happening to the wild rhythms of the debut album of Croatian maniacs NEKROZA. The band, which is composed of all experienced musicians (BLACK CULT, CZAAR, CASTRUM, SVITOGOR, OVERLORD). From the very first notes you can hear that the gentlemen have extreme metal in their blood. The new song "Procesija ucrvanih" immediately got stuck in my brain and I liked coming back to it.


If you have long since lost faith in the human race and find the current world a strange place to live, then you might like this record. It's packed to the brim with raw death, dark melodies, misanthropy and morbid echoes from an endless universe. You can really tell that NEKROZA is signed by veterans of the Croatian metal scene. The sound, the cover, the production, everything fits perfectly in place. The fan can concentrate on individual motifs, on passages full of raw melodies. Have you ever seen a crazy person running against the wall because of a big headache? Then he fell to the floor and his brain popped out of his head from the anthrax. Maybe one day the whole human species will end up like that. But before that happens, I suggest you listen to this album very loudly. Personally, I tried it many times until the record became a very frequent guest in my player. It has everything I want and need in it. The procedures are old-school, it's nothing new, but it's not just a simple craft either. I feel something extra, a piece of genuineness and purity from the compositions. Maybe or maybe that's why I decided to write about this pack. It reminds me of the old, classic bands from the 1990s. Their enthusiasm and determination. "Procesija ucrvanih" is simply an album that hit me in the right places. I'm already looking forward to waking up in the middle of the night again and going to the cemetery with the demons. I'll let myself be buried alive many times, eager to leave our corrupt world. To come back stronger than ever to the sound of this record. Dead, rotten and raw death metal, full of darkness and morbid melodies! Total misanthropy!


Tracklist:
01. Meljava Gnjile Ljudetine 
02. Vizije Umiranja 
03. Procesija Ucrvanih 
04. Mucen Pa Zaklan 
05. Kreacije Perverznog Boga 
06. Pogled U Bezdan 
07. Porijeklo Ljudokolje 
08. Crkotine

band:
Josip - vocals
Igor - lead guitar, bass
Rafael - rhythm guitar
Dalibor - drums

neděle 14. dubna 2024

Recenze/review - SAMSARA - Charon's Lullaby (2024)


SAMSARA - Charon's Lullaby
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Díváš se s nadějí k nebi a máš spoustu otázek. Odpověď nikdy nepřijde. Místo toho sleduješ kapky krve, připomínající temný déšť. Ranění andělé, pokousaní a polámaní od démonů. Sám uprostřed davu, touláš se ulicemi a potkáváš mrtvé tváře lidí. Poslední dobou to vypadá, že nad námi zlomil Bůh svoji hůl. Už nám nevěří nikdo, ani mi sami. Nedivím se, že má tolik lidí deprese. Zvláštní, o čem všem přemýšlím, když poslouchám novou desku slovenských funeral doom metalistů SAMSARA. Můžu si to dovolit. Novinka se stala na nějaký čas i mojí nedílnou součástí.

Je to k dokonalosti vybroušený, nejen stylový drahokam. Hudba, která budí převážně smutné a černé emoce. Nahrubo nasekaná tma, pokřivený obraz nás samých. Jakoby kapela vytáhla z mého podvědomí myšlenky, které měly být navěky ukryty. Utíkám zase jednou z ruchu a stereotypu všedních dní, zastavuji svoje kroky, abych nakonec spočinul v pokoji. Nové album doporučuji všem tmářům, všem, kteří nad hudbou přemýšlejí. 


Na téhle kapele se mi vždy líbil jejich jasný rukopis. Jsou sice volně inspirováni kapelami jako MY DYING BRIDE, AHAB, SHAPE OF DESPAIR, SCEPTICISM, ale zároveň mají spoustu vlastních, originálních nápadů. U tohoto stylu platí více, než kde jinde, že se musí hrát od srdce, opravdově, musí vám proniknout do žil, proměnit vaši krev v jemné krystalky ledu. SAMSARA tohle všechno umí a ještě přidávají něco navíc. Velký kus talentu, schopnosti napsat skladby, u kterých nedokážu být nikdy v klidu. Tohle je hudba, která se má poslouchat v hlubokých lesích, o samotě, v chladném a temném pokoji, ve starých chrámech a opuštěných kostelích. Je pro mě opět příjemné, po dlouhých sedmi letech, snížit tepovou frekvenci a nechat nové album "Charon's Lullaby" aby mě obejmulo jako síť z pavučin. Nevím, co bude následovat, až dobije mé srdce a budu převezen na druhý břeh, do země nekonečných stínů. Jistý jsem si ale s tím, že i tam budu novou desku poslouchat. Je totiž plná melodií, které jsou plné chladu, smutku, ale i naděje. Novinka má velmi dobrý zvuk, povedl se i obal (Dis-Art Design), po formální stránce bylo uděláno vše, aby byli fanoušci spokojeni. Jsou chvíle, kdy se potřebuji zastavit, nadechnout a uklidnit svoji duši. Právě v takových momentech vynikla síla této nahrávky nejvíce. Pokud máte tento styl rádi, mohu vám nové album rozhodně doporučit. SAMSARA jsou ve skvělé formě. Dívám se s nadějí k nebi a mám spoustu otázek. Odpověď nikdy nepřijde. Místo toho sleduji kapky krve, připomínající temný déšť. Ranění andělé, pokousaní a polámaní od démonů. Sám uprostřed davu, toulám se ulicemi a potkávám mrtvé tváře lidí. Poslední dobou to vypadá, že nad námi zlomil Bůh svoji hůl. Už nám nevěří nikdo, ani mi sami. K dokonalosti vybroušený, atmosférický funeral doom metal, který vás převeze přes řeku smrti, do země věčného smutku a bolesti!


Asphyx says:

You look up to the sky with hope and you have a lot of questions. The answer never comes. Instead, you watch drops of blood, reminiscent of dark rain. Wounded angels, bitten and broken by demons. Alone in the middle of the crowd, you wander the streets and meet the dead faces of people. Lately, it seems God has broken his rod over us. No one trusts us anymore, not even ourselves. No wonder so many people are depressed. It's strange what I think about when I listen to the new album of Slovak funeral doom metallers SAMSARA. I can afford it. The novelty has become an integral part of me for some time.

It's polished to perfection, not only a stylistic gem. Music that evokes mostly sad and black emotions. Roughly chopped darkness, a distorted image of ourselves. It's as if the band pulled out of my subconscious thoughts that should have been hidden forever. I escape once more from the hustle and bustle and stereotype of everyday life, halting my steps to finally rest in peace. I recommend the new album to all darkies, to all who think about music.


What I always liked about this band was their clear signature. While they are loosely inspired by bands like MY DYING BRIDE, AHAB, SHAPE OF DESPAIR, SCEPTICISM, they also have a lot of their own original ideas. With this style, more than anywhere else, it has to be played from the heart, really, it has to get into your veins, turn your blood into fine ice crystals. SAMSARA does all this and then some. A great deal of talent, the ability to write songs that I can never be at ease with. This is music to be listened to in deep forests, alone, in cold and dark rooms, in old temples and abandoned churches. It's nice for me again, after seven long years, to lower my heart rate and let the new album "Charon's Lullaby" embrace me like a web of cobwebs. I don't know what will follow when it recharges my heart and I am transported to the other shore, to the land of endless shadows. But I'm sure I'll be listening to the new record there too. For it is full of melodies that are full of coldness, sadness, but also hope. The new album has a very good sound, the cover art (Dis-Art Design) is very good, and everything has been done formally to make the fans happy. There are times when I need to stop, breathe and calm my soul. It's in those moments that the power of this record stood out the most. If you like this style, I can definitely recommend the new album. SAMSARA are in great shape. I look up to the sky with hope and have a lot of questions. The answer will never come. Instead I watch drops of blood, reminiscent of dark rain. Wounded angels, bitten and broken by demons. Alone in the middle of the crowd, I wander the streets and meet the dead faces of people. Lately, it seems God has broken his rod over us. No one trusts us anymore, not even ourselves. Polished to perfection, atmospheric funeral doom metal that will take you across the river of death, to the land of eternal sorrow and pain!



about SAMSARA on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Charon's Lullaby (17:40)
02. Buried Love (03:02)
03. Sleeping Beauty (14:24)
04. Memories (04:11)

Recenze/review - THE TOMB - The Valley of Despair (2024)


THE TOMB - The Valley of Despair
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Čerstvě otevřená hrobka vydala další svědectví. Mrtvola, ležící uprostřed kamenného stolu, neměla žádnou rakev. Kolem byly nakresleny záhadné a tajemné symboly. Vzduchem se vznášel hnilobný pach a ještě něco dalšího, co  jsem zpočátku nedokázal identifikovat. Musel jsem si pustit novou, debutovou desku italských smrťáků THE TOMB. Ti jsou věrni až za hrob stylu, který se hrával v devadesátých letech minulého století. Stačilo několik prvních tónů, aby se tělo posadilo. Postava měla šílený pohled a já jsem věděl, že jsem zde správně.

Prokletý, ano byl kdysi dávno prokletý. Nemrtvý, toužící i po své smrti po čerstvé krvi. Pomalu přidávám hlasitost a užívám si starodávný, plesnivý zvuk. Povedl se i obal, pod kterým je podepsán Julian Felipe Mora Ibanez. Dveře do záhrobí byly otevřeny, stačí jen vstoupit. 


Pod THE TOMB jsou podepsáni dva zkušení muzikanti (Alessio Bucci - kytary a Alessandro Nunziati - zpěv). Je znát, že pánové moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. S ničím se moc nepářou a jdou rovnou na věc. Takovou hudbu jsem poslouchal jako mladý a zůstal jsem ji stále věrný. Až navěky, amen! Stylově lze přirovnat novinku k tomu nejlepšímu, co vytvořily kapely jako DEATH, MORGOTH, PESTILENCE, MASACRE, SOLSTICE. Zkrátka a dobře, stará škola, perfektně zahraná, s určitou přidanou hodnotou navíc. Album se poslouchá tak nějak samo, dovedu pochopit, že mám při poslechu neustálé nutkání vyrazit na blízký hřbitov, vykopat si tam nějakou mrtvolu. Třeba bych měl štěstí a narazil bych na prokletého kněze nebo nějakou krásnou zombie. "The Valley of Despair" je nahrávkou pro všechny staré maniaky, pro fanoušky, kteří mají rádi tradiční, klasické postupy. Píšu to často, pro tuhle muziku musíte mít talent, musíte v ní věřit a hrát ji srdcem. Musíte si dát pozor na dobrou produkci a vaše nápady musí pálit, řezat, musíte hnít zaživa. Tohle všechno Italové umí a přidávají ještě něco poctivého navíc. Víc tmy, víc chladu, víc pohřbů do země. Vždycky jsem měl rád na tomhle stylu takový ten smradlavý odér, hnilobu chcete-li. Zde jsem dostal pořádnou porci syrového, již trošku rozkládajícího se masa. Podáváno je samozřejmě na víku od rakve. Těším se, až se setmí. Vezmu si do rukou lopatu, nasadím si sluchátka a potom je to už jenom mezi mnou a samotnou Smrtí. Čerstvě otevřená hrobka vydala další svědectví. Mrtvola, ležící uprostřed kamenného stolu, neměla žádnou rakev. Kolem byla nakresleny záhadné a tajemné symboly. Vzduchem se vznášel hnilobný pach a ještě něco dalšího, co  jsem zpočátku nedokázal identifikovat. Čerstvě otevřený, old school death metalový hrob, ze kterého bylo exhumováno prokleté tělo! Temnota, hniloba a krutá smrt!


Asphyx says:

The freshly opened tomb gave further testimony. The corpse, lying in the middle of the stone table, had no coffin. Mysterious and enigmatic symbols were drawn around it. There was a putrid smell in the air and something else that I could not identify at first. I had to listen to the new debut album by Italian death metal band THE TOMB. They are true to the grave to the style that was played in the 90s. It only took the first few notes to make the body sit up. The character had a crazy look and I knew I was right there.

Cursed, yes he was cursed once upon a time. Undead, yearning even in death for fresh blood. I slowly turned up the volume, enjoying the ancient, musty sound. The cover artwork, signed by Julian Felipe Mora Ibanez, is also a success. The door to the afterlife has been opened, all you have to do is enter. 


THE TOMB is signed by two experienced musicians (Alessio Bucci - guitars and Alessandro Nunziati - vocals). It is clear that the gentlemen know very well what and how they want to play. They don't argue too much with anything and go straight to the point. This is the kind of music I listened to when I was young and I have remained loyal to it ever since. Forever and ever, amen! Stylistically, the new album can be compared to the best of bands like DEATH, MORGOTH, PESTILENCE, MASACRE, SOLSTICE. In short, old school, perfectly played, with some added value. The album kind of listens to itself, I can understand that while listening to it I have a constant urge to go to a nearby cemetery to dig up a dead body. Maybe I'd get lucky and stumble upon a cursed priest or some beautiful zombie. "The Valley of Despair" is a record for all the old geezers, for fans who like traditional, classic methods. I write this a lot, you have to have talent for this music, you have to believe in it and play it with your heart. You have to watch out for good production and your ideas have to burn, cut, you have to rot alive. The Italians can do all of that and add a little extra honesty. More darkness, more cold, more burying yourself in the ground. I've always liked the smelly smell, the rot, if you like. Here I got a good helping of raw, already a bit decomposing meat. Served on a coffin lid, of course. I'm looking forward to it getting dark. I pick up my shovel, put on my headphones, and then it's just between me and Death itself. The freshly opened tomb has given further testimony. The corpse, lying in the middle of the stone table, had no coffin. Mysterious and enigmatic symbols were drawn around it. There was a putrid smell in the air and something else that I could not identify at first. A freshly opened, old school death metal grave from which a cursed body had been exhumed! Darkness, rot and cruel death!


Tracklist:
01. The Gates Of Suffering 
02. Horror Painted In Your Eyes 
03. In The Twilight 
04. Entranced By The Smell Of Death 
05. The Rise Of The Ancestral Forces 
06. Buried Alive 
07. The House Of Thousand Screams 
08. Delirium 
09. The Valley Of Despair

THE TOMB are:
ALESSANDRO NUNZIATI: ALL VOCALS
ALESSIO BUCCI: ALL GUITARS

ADDITIONAL MUSICIAN:
SK: BASS, DRUM PROGRAMMING

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý padesátý druhý - Taková obyčejná letní pařba


Příběh čtyř stý padesátý druhý - Taková obyčejná letní pařba

Máme na chalupě starý kempingový stolek. Není v moc dobrém stavu, ale jedná se o takovou tu věc, kterou prostě nechcete vyhodit. Připomíná vám vaše dětství a když se zeptáte mámy, tak o něm mluví až láskyplně. Před chvílí odjela. Musela se zase po dlouhých letech naučit řídit. Otec byl neustále opilý a byla ráda, že může být chvíli s námi. Venca s Petrou spali v zadním pokoji, ještě nevylezli. Mám je prý pozdravovat. Včerejší oheň, opečené buřty a dlouho zapadající slunce za Ještědem mělo svoje neopakovatelné kouzlo. Konečně se taky chvilku usmíváš, řeknu mámě, když se loučím. Strčí mi do rukou nějaké peníze. Dělám, že je odmítám, ale nakonec je přijmu. Koneckonců, mám svátek a ten by se měl řádně oslavit. Cinkneme si s blondýnkou lahváčema. Není to brzy? Správný gentleman nepije před desátou. Nojo, ale já jsem obyčejnej českej kluk. Potomek Švejka, směju se dívám se na ní přes hnědé sklo. Půjdu něco uklohnit, řekne a chalupou za chvilku zavoní míchaná vajíčka. Ještě, že máma přivezla zásoby. Vůně probudí i naše kamarády. Konečně, dobré ráno. Z postelí vás vytáhla slaninka, co?

Už mám asi třetí pivo, když začnu filozofovat. Včera večer jsme popili jen trošku, nechtěl jsem před mámou, aby si nemyslela kvůli otci. Jsem v takovém tom krásném opojení mezi jednou a druhou opičkou. Vtipkuji a holky nám za chvilku tančí na louce. Bosky a svůdně. Jak to jenom mladý krásný děvčata umí. Venca vyndá repráky do okna a sousedi si užívají s námi. Chopí se funkce DJ a je vám doufám jasné, že punk má stále v srdci. Chtělo by to nějakou pořádnou pařbu. Není něco v Liberci? Vůbec netuším. Je vedro a tak navrhnu, že bychom jako mohli zajít na jabloneckou přehradu, na naše místo, jako vždycky a pak vyrazit do Liberce. Uvidí se, nebyl internet, jezdilo se kolikrát jen tak, na blind. Měli jsme prázdniny. Pro mě první velké s blondýnkou. Na tu krásu a laskavost nezapomenu do smrti. Pořád jsme se ještě poznávali. Těla, i názory, chování v různých situacích. Objevovali jsme jeden druhého a byla v tom taková ta vášeň mládí. Neopakovatelné, říkal jsem, když lezla z vody. Z těla jí odkapávaly kapky a když nad ručníkem roztočila vlasy, aby pocákala nás, rozžhavené, miloval jsem jí ještě víc. Kecali jsme, pořád jsme si povídali. Bylo o čem, témat jsme měli spoustu. Knihy, muzika, filmy nebo jen tak, o životě, o tom, co se děje kolem. Tohle nám až zázračně zůstalo dodnes.

Kolem páté jsem zavelel. Někdo to musel udělat. Protože byl kousek bufet s chladivými limonádami, nanuky a pivem, nikam se nám moc nechtělo. Jenže mě lákalo vyrazit, zažít zase něco nového. Tramvaj je skoro prázdná, jen několik pomatených turistů. Vystoupíme dole v Liberci a jdeme nahoru na náměstí. Cestou mi Venca pořád říká, do jaké hospody bychom měli zajít. Zná to tu jako vlastní boty. Nakonec skončíme v jedné klasické. Nosí nám pivka a protože jsme už trošku vystřízlivěli a máme hlad, tak do sebe klopíme i tlačenky a buřty s cibulí. Holky mají mastné pusy a tak je líbáme a děsně se tomu smějeme. Někdy tenkrát vznikne průpovídka, mám tě rád jako chleba s cibulí. Mají ho zde totiž také a přeji si jej k svátku. Jsi skromný, ne nejsem, mám všechno, co jsem kdy chtěl. Možná by to chtělo trošku víc peněz, ale na studenta dobrý. První měsíc byl děsnej. Tři neděle v kanálech pod škodovkou. Připadal jsem si jako otrok. Ale co už, dobře platili. Mohl jsem zase být rok v Plzni. Žil jsem tak. Šlo mi hlavně o to, abych nemusel na vojnu. Teď moje nelibost ze zeleného získala nový rozměr. Měl jsem holku, lásku mého života, jak se tak vznešeně říká a narukovat do Opavy se mi fakt nechtělo.

Když vylezeme ven, zpíváme si. Zvláštní, když si to vezmu a přebírám se vzpomínkami, byli jsme jak nějací zpěváčci. Nemáme dobré hlasy, ale nadšení nám nechybí. Já třeba předělával lidové písně, vkládal do nich sprostá slova, parodoval jsem Suchého i Šlitra, které mám jinak hrozně rád. Bavilo nás to. Nebo jsme vymýšleli vlastní texty na jednoduché melodie. Byla to sranda, tvářil jsem se jako chlapecké skupiny, dělal jsem, že jsem Sagvan Tofi, že jsem na pláži a prší. Petra se vždycky přidala a měla takový ty psí oči, co mívají dívky v klipech, aby se ukázalo, že je zpěvák děsnej samec. Tenkrát ještě nebylo zvykem, aby přiznávali svoji orientaci. Bylo to vymyšlený moc dobře. Ty vole, vy byste s tím mohli někde vystupovat, směje se nám chlápek v montérkách a holky mu za to posílají vzduchem hubičky. Jdu po betonovém soklu a dělám, že zpívám v dešti. Notoricky známá muzikálová melodie v prosluněném Liberci tolik nevynikne, ale když se obtočím kolem lampy, blondýnka s Petrou se málem počůrají. Mě by jen zajímalo, kam půjdeme. Projíždíme plakáty a nakonec objevíme, že nějaké punkové soubory hrají v jednom klubu na okraji města. Vydáme se tam a jdeme pěšky, nejsme žádný másla. Když dorazíme na místo, tak ale másla jsme, bolí nás nohy a není to klub, ale normální hospoda na sídlišti. Ale nevadí, kolem už jsou nějaký kokrhele. Pár jich Venca zná. jablonecká scéna, prý. 

V hospodě je docela dost lidí, co taky jiného v létě, že? Pupíci sedí na jedné straně, punkáči a metalisté na druhé. Je to tu samá džíska nebo křivák. Nechápu, mě když je vedro, nosím jen kraťasy a triko, ale proti gustu. Jen si říkám, jestli je nechytá plíseň v martenách a kanadách. Ale být true je důležité. Člověk tím dává najevo, ke kterému kmeni patří. Pupíci se začnou rozčilovat, když jim takovej mladej kluk oznamuje, že se tu večer hraje. Prej má jít do prdele. Nakonec po nich nechce, aby zaplatili vstupné. Vzniklého zmatku nakonec využívá spousta punkáčů, kteří mají radost, jak zase jednou ochcali systém. Pozvu celou naší partičku. Mám svátek, tak jsou lístky na mě. Hrajou tu E!E a pak nějaký kapely, o kterých vůbec nevím, co od nich čekat. Jejich jména neznám, nepamatuji si je a abych pravdu řekl, asi měly i jepičí život. První to odpálí sotva patnáctiletí kluci. Mezi songy mají klasické hlášky. Jsou proti všemu, vymezují se a když se zasním, tak se ztrácím ve vzpomínkách. Ještě nedávno jsem byl jako oni. Ale je to vtipný a pánové se moc nežerou. Mají v sobě pokoru, která se jen tak nevidí. Vencovi se to hrozně líbí, tak si jde koupit nahranou kazetu. Podpořil a o to tu jde. Je ale jediný. Tím pádem jsme pro tuhle skupinu něco jako bozi a ihned nám posílají panáky. Hele a můžou vůbec pít? Zeptá se mě blondýnka, ale to je každýmu úplně jedno. Připijeme na zdraví, vydržíme stejně hudebně nevýrazné následovníky, kteří jsou starší a pokoru rozhodně nemají. Abych pravdu řekl, tak mě svým přístupem serou.

Proto jdu ven na cigáro. Sednu si na lavičku, která je kupodivu volná. Vedle mě se hádá nějaký kluk s holkou. Ona je hysterická, on jí má v prdeli, ale jen do určité doby. Pak jí dá facku a chce pokračovat. Nerad se do podobných věcí míchám, ale holky by se bít neměly. Tak se zvednu, na debila zařvu a on mi ji rovnou vypálí. Zatmí se mi před očima, spustí se krev a protože jsem to nečekal, dostanu ještě pár dalších ran. Do břicha, do hlavy. Pak se otřepu a i když je mi na omdlení, konečně zvednu ruce k obraně. Vypálím první ránu a trefím se přesně na solar plexus. Blbeček zalapá po dechu a padá k zemi. Sehnu se k němu, ale on mě kopne mezi nohy. Uleví se mi, když mi dojde, že se netrefil. Budu mít modřinu na stehnech, ale jinak cajk. Sednu si na něj a zvednu pěst. Kurva, co to děláš a kapky mojí krve mu padají přímo do ksichtu. Vypadám, že jsem prohrál, i když sedím nahoře. Do prdele. Uzná, že to přehnal, dívce se omluví, ale ona na něj stále řve. Seru na ně, na svoje hrdinství a obranu slabejch a jdu si dovnitř umejt ksicht. Kde si byl? Zeptá se mě blondýnka a já jen mávnu rukou. Na cigáru.

Jdeme tančit. E!E známe jako svý boty. Je to fakt sranda. Dali jsme i valčík a polku. Bavíme se dobře, je nám moc fajn. Kapela je ještě víc nalitá než my. Chceme, aby přidávali, ale posílají nás do prdele. Pak se přeci jen vrací a nakonec jdou na parket i někteří pupíci. Nikdy jsem nechápal, proč se chlapi v tomhle věku neustále obnažují, ale je to tak. Vany jsou venku, úsměvy od ucha k uchu a když vidí nějakou holku, tak se snaží zatahovat. Zítra je budou bolet záda, ale budou mít co vyprávět v práci. Ty vole, to ti tam byla jedna, fakt hezká, no koukala po mě, ale to víš, jsem ženatej, to by mi Máňa dala. Nekecej, nikdo mu to nevěří, ale všichni se tajemně usmívají. Dotančíme, doskotačíme a následuje ševel a diskotéka pro punkáče. To nás taky baví já si někdy k ránu říkám, že jsem svátek opravdu řádně oslavil. Domů se nám nechce a tak nás musí vyhodit. Potácíme se LIbercem a když konečně dojdeme na tramvaj, chodí už lidé do práce. Zase si zpíváme, zase si kupujeme pivka v bufetu, snídáme vlašáky a já nechci, aby to někdy skončilo. Tohle jsou přesně ty chvíle v životě lidským, který si pamatujete a vytáhnete je ze vzpomínek pokaždé, když vám je ouvej. Takhle filozofuje Venca a já mu přitakávám. Holky nám usnuly v objetí. Máme ještě nějaký řeči, že by se nám to jako líbilo i dál, ale jsou to jen představy kluků lehce po pubertě.

Probudí nás řidič, tak pánové a dámy, vystupovat! Zahlaholí a směje se. Vylezeme zmuchlaní a pocuchaní. Na chalupu jdeme pěšky. Zapřeni do sebe, klopýtáme přes kořeny, zkratky jsou příliš dlouhé a padá na nás únava. Děvčata se převléknou do čistého a zachumlají se do peřin. Dáme ještě jedno? Venca souhlasí a tak je naším společníkem opět kempingový stolek, který se povážlivě houpe. Nebo se houpeme my? Nebo celá zeměkoule? Nevíme. Ulehneme do trávy a plánujeme. Koukáme na mraky a jsme takový spokojený. Moc kamarádů v Plzni nemám, pár sice jo, ale nikdo není místní. Já si v Jablonci taky žádnou novou partu nenašel. Jsme na to už starý, kámo, máme zase přemýšlecí. Usneme a jak jde slunce, tak nám spálí naše bledé tváře. Vůbec nám to nevadí. Holky nás najdou večer ležet na boku, jako dva broučky, spokojený mláďata. Prý jsme hrozně roztomilý. Rozeberou si nás do postelí a zbytek vám popisovat nebudu, protože je to intimní záležitost. Probudíme se a je zase tma. Potkáme se v kuchyni. Máme všichni hlad. Pojíme trošku vajíček, paštiky a vyprávíme se, jaký to bylo včera i dnes super. Přitom, byla to jen taková obyčejná pařba. Nebo ne? Myslím, že ne, že jsme byli tak rádi, že jsme spolu, že jsme přetavili pozitivní energii ve slova i činy. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 13. dubna 2024

Recenze/review - PURULENCY - Transcendent Unveiling Of Dimensions (2024)


PURULENCY - Transcendent Unveiling Of Dimensions
CD 2024, Pulverised Records, Caligari Records

for english please scroll down

Stojím před vchodem a přemýšlí, jestli vstoupit. Přivedly mě sem děsivé sny, ve kterých jsem potkával postavy bez hlavy, rozsápané na kusy. Budil jsem se uprostřed noci, abych nakonec skončil zde, ve staré jeskyni. Na stěnách jsou nakresleny podivné symboly a v kostech se mi usadil chlad. Moc dobře vím, že někde hluboko v podzemí se ukrývají bestie. Šílená, krvelačná monstra, která touží pouze po tom, aby vás zabila. Poslouchám novou desku amerických tmářů PURULENCY a moc dobře vím, že vstoupím dovnitř.

Otevírám rezavou bránu a nasávám pach smrti. Prašivina, hniloba, vybělené kosti. Přesně takový death metal jsem měl vždy rád a pánové jej předkládají s morbidním nadšením. Věřím jim každý tón, každý motiv. Jedná se o na kost ohlodanou hudbu, u které shnijete zaživa. Nechte se pohltit nekonečnými močály záhrobní říše. 


Máte rádi kapely DEMILICH, ABHORRENCE, DEMIGOD? Procházíte se rádi a často mezi čerstvě exhumovanými hroby? Tak potom neváhejte a narvěte si nové album "Transcendent Unveiling Of Dimensions" pod tlakem do hlavy. Je po okraj narvané špínou, odkazy na H.P. Lovercrafta. Jedná se o děsivý, hororový materiál, který se bude líbit všem, kteří mají rádi klasický, tradiční smrtící kov a jeho temnou a šílenou atmosféru. Budete se bát vlastního stínu, budete se lekat světla. Prokletí, zavržení, ponížení. Ano, novinka má skvělý zvuk, obal, povedlo se vlastně vše, co je potřeba, aby byla správně provedena záhrobní mše. Prosévám mezi prsty prach, jako to dělám pokaždé, když se mi nějaká hudba dostane hluboko pod kůži. Jakoby tahle smečka vzala všechny mé noční můry, zamíchala je se shnilými kousky masa a podávala na víku od rakve. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebnou sílu a drive. Jsem moc rád, že jsem se vzbudil uprostřed noci, že jsem za sebou zanechal současný divný svět a vydal se na druhou stranu. Moc dobře totiž vím, že PURULENCY mi budou velmi dobrými průvodci za řekou Styx. Novou desku nelze jinak, než doporučit všem fanouškům absolutní tmy, démonům i prokletým. Kývám se spokojeně do rytmu, s chutí znovu a znovu otevírám rezavou bránu. Tohle je totální masakr v márnici, velmi návyková záležitost. Stojím před vchodem a přemýšlí, jestli vstoupit. Přivedly mě sem děsivé sny, ve kterých jsem potkával postavy bez hlavy, rozsápané na kusy. Budil jsem se uprostřed noci, abych nakonec skončil zde, ve staré jeskyni. Na stěnách jsou nakresleny podivné symboly a v kostech se mi usadil chlad. Moc dobře vím, že někde hluboko v podzemí se ukrývají bestie. Mokvající, plesnivý, hrozivý old school death metal, který probouzí příšery z temných hlubin! Ztuhne vám krev v žilách!


Asphyx says:

I'm standing at the entrance, wondering whether to enter. I was brought here by terrifying dreams in which I met headless figures, torn to pieces. I'd wake up in the middle of the night, only to end up here, in an old cave. Strange symbols painted on the walls and a chill settled in my bones. I know very well that somewhere deep underground, beasts hide. Mad, bloodthirsty monsters who only want to kill you. I'm listening to the new album by American darkies PURULENCY and I know very well that I'm going to step inside.

I open the rusty gates and suck in the smell of death. Dust, rot, bleached bones. This is exactly the kind of death metal I have always liked and the gentlemen present it with morbid enthusiasm. I trust every note, every motive. This is bone-biting music that makes you rot alive. Let yourself be engulfed by the endless swamps of the afterlife.


Do you like the bands DEMILICH, ABHORRENCE, DEMIGOD? Do you like to walk often among freshly exhumed graves? Then don't hesitate to cram the new album "Transcendent Unveiling Of Dimensions" under pressure into your head. It's packed to the brim with filth, references to H.P. Lovercraft. This is eerie, horror material that will appeal to anyone who enjoys classic, traditional death metal and its dark and insane atmosphere. You will be afraid of your own shadow, you will be scared of the light. Damnation, damnation, humiliation. Yes, the novelty has a great sound, the cover, everything that is needed for a properly performed death mass. I sift the dust between my fingers, as I do every time a piece of music gets deep under my skin. It's like this pack took all my nightmares, mixed them with rotten bits of meat, and served them on a coffin lid. The songs are very well written and have the necessary power and drive. I'm so glad I woke up in the middle of the night, that I left the current strange world behind and made my way to the other side. I know very well that PURULENCY will be a very good guide for me to the river Styx. I can't but recommend the new album to all fans of absolute darkness, demons and the damned. I sway contentedly to the beat, eager to open the rusty gate again and again. This is total carnage in the morgue, a very addictive affair. I stand at the entrance, wondering whether to enter. I was brought here by terrifying dreams in which I met headless figures, hacked to pieces. I'd wake up in the middle of the night, only to end up here, in an old cave. Strange symbols painted on the walls and a chill settled in my bones. I know very well that somewhere deep underground, beasts hide. Wet, moldy, horrible old school death metal that awakens monsters from the dark depths! It'll make your blood run cold!


TRACKLIST
1. (Inside The) Arcane Hypogeum
2. Adrift In Festering Perpetuity
3. Xenolith Of Ruination
4. Devoured By The Sentient Nihility

Interview - ETERNAL - Death thrash metal that makes you feel the near presence of death!


Interview with death thrash metal band from USA - ETERNAL.

Recenze/review - ETERNAL - Cryptic Lust (2024):

Ave ETERNAL! Greetings to the underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a first long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous records? Where did you want to move and in what are these two records different?

With this full length we finally found our sound and style and were able to make a better well rounded product than before. We went through alot of lineup changes since our inception including current members playing different instruments but this time we have found ourselves as a unit and it shows compared to our other releases.


„Cryptic Lust“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of ETERNAL?

The writing process was simple. We would come up with a part or section that we wanted to be the foundation of the song and we would compliment it added other riffs and sections and in turn making a better foundational riff or section than the original. We tried to incorporate Swedish and Florida style death metal together in the same track to keep things fresh as well.

I have to confirm that the sound literally kills. It keeps making me turn up the volume on the hi-fi tower. The sound is harsh, raw and dark and animalistic at the same time. Who's behind it? What studio did you record in and how did everything go?

We recorded the album ourselves at our drummer Xander Bridges' place. The kid is a Wiz and was able to give us the exact mix we were looking for.

I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Arizona for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

The Arizona death metal movement is thriving and doing well. There's alot of really great bands. We had a strong scene but at the end of covid we had an emergence of a whole new wave of bands that grew it even more.


You play death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start ETERNAL was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

Our biggest inspiration at the band's inception and still is Death. The European and southamerican festivals look incredible and we hope for the opportunity to play one someday. We also would love the opportunity to tour with a famous band and grow our audience.

How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? Forexample, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

We try to promote our music online the best we can to grow our audience. I also like to buy physical media from artists I enjoy, especially underground bands. I love to support our fellow local bands and try to attend as many local and national shows as I can.

On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as ETERNAL? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

I think that the internet has given us the opportunity to have a global audience and with that comes the negatives you mentioned. I Think that the positives outweigh the neatives and that aslong as our music is getting to people that want to enjoy it I'm ok with them downloading it for free.


I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

For me Death metal is an outlet to express myself in a way that I can't within social norms. Music in general is a huge part of my life and it's not something I think about, it's just there like breathing.

Finally, a classic but important question. What is ETERNAL planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Europe?

In the next few months we will be touring the West Coast of the United States and we hope to visit Europe soon someday!

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Cryptic Lust“ into my head again!

Thank you for the interview and fighting the good fight for the bands in the underground! Life is temporary, Death is Eternal…

Cheers!

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine