SYMBOLIC FEST OPEN AIR 2022

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 9. dubna 2022

Home » , , , , , , , , , , , , , , , » Rozhovor - SUPREME CONCEPTION - Metalový underground je ohromně živý a pestrý organismus. Ať přijedeš kamkoliv ve světě, narazíš tam na totálně zapálené lidi.

Rozhovor - SUPREME CONCEPTION - Metalový underground je ohromně živý a pestrý organismus. Ať přijedeš kamkoliv ve světě, narazíš tam na totálně zapálené lidi.


Rozhovor s českou death metalovou kapelou SUPREME CONCEPTION.

Odpovídal zpěvák Sepp, děkujeme.

Otázky připravil Jakub Asphyx.

SUPREME CONCEPTION - Empires of the Mind (2021):

Ave SUPREME CONCEPTION! Mám vždy ve zvyku, že když píšu otázky pro rozhovor, tak si k tomu pouštím i hudbu od ptané kapely. U vás jsem přešel z cesty do práce, kdy mi na plný pecky řvalo vaše loňské album „Empires of the Mind“ do uší, plynule k počítači, kde mi ihned přehrávač nabídl tu samou desku. U mě je to docela s podivem, protože si v technickém death metalu opravdu hodně vybírám. Máloco mi sedne. Ale na novince pořád něco objevuji, různá zákoutí, pasáže, momenty. Necháš nás prosím nahlédnout do vaší kuchyně? Jak deska vznikala?

Určitě a rád. Muziku měl víceméně plně ve své režii Marty Meyer. A ten tvoří tak, že si kompletní skladby nejprve rozepíše do not, a to včetně všech kytarových aranží. Takto složené základy pak slouží jako určitý odrazový můstek. V momentě, kdy měl všech pět skladeb pro „Empires Of The Mind“ pohromadě, jsme vyrazili do studia natočit demo verze kytar. Jistou perličkou je, že jsme museli úplně prvotní nahrávky pořídit v New Yorku – konkrétně u Chrise Basilea z PYREXIA – protože jsme oba tou dobou pobývali v USA. Smyslem těchto demo verzi bylo zjistit, co funguje a co ne, a současně mít profesionálně nahrané kytarové stopy. Ty jsme poslali Aaronovi Stechaunerovi, který na jejich základě připravil bicí. A s bicími stopami jsme vyrazili opět do studia, tentokrát už do vyškovského Davosu, nahrát finální kytary, basu a zpěvy. V každém kroku tohoto procesu docházelo k drobným úpravám, jež vedly k výsledné podobě „Empires Of The Mind“.

Textovou koncepci jsem nosil v hlavě už nějakou dobu, nicméně samotné texty jsem dělal souběžně s tvorbou muziky, v podstatě na míru jednotlivým skladbám. Může se tedy zdát, že šlo o poměrně oddělené procesy, ale s Martym jsme průběžně diskutovali a konzultovali pasáže, kde se nabízela různá řešeni. A podobným způsobem budeme pracovat i do budoucna, protože tento model se nám osvědčil a taky teď oba daleko víc chápeme, jak ten druhý přemýšlí.


Členy SUPREME CONCEPTION jste v současnosti dva (Sepp – zpěv a Martin Meyer – kytara). Minulé album jste ale nahrávali v úplně jiné sestavě (Sepp, Jirka Zajíc – bicí, František Šerák – kytara). Dalo by se tedy říci, že jste úplně jiná kapela. Jak se promítly změny do způsobu skládání, nahrávání a vůbec celkové vize, jakou máte? Novinka zní přeci jen odlišně než váš první zásek „Liturgy of Spiritual Disturbance“.

Souhlasím, že na první poslech se teď jedná o dost jinou kapelu. Na druhou stranu, mezi vydáním „Liturgy Of Spiritual Disturbance“ a „Empires Of The Mind“ uběhlo nějakých 12 let, což je doba, za kterou by se každá progresivněji zaměřená kapela posunula do trochu jiných dimenzí, i kdyby fungovala kontinuálně. Takže já to chápu jako logický vývoj, byť několik mezičlánků v něm chybí.

„Liturgy Of Spiritual Disturbance“ byla nahrávka vycházející z brutal death metalu a ve své době plně odpovídala tomu, kde jsme se tehdy mentálně nacházeli. Přijít teď s jiným pojetím byla hozená rukavice, a to mě na tom hodně bavilo. Nehledě na to, že mne osobně nejvíc baví kapely, co se postupně vyvíjejí a posouvají dopředu, a tímto způsobem chci přistupovat i k SUPREME CONCEPTION.

Díky Martymu došlo k oživení SUPREME CONCEPTION a přerodu z projektu na kapelu, a jak říkáš, i k celkem radikálnímu posunu hudebního směrování. Marty je z jiné muzikantské generace než Franta, Jirka a já – přemýšlí jinak, skládá jinak a vyrostl na jiných kapelách. Navíc má i klasické hudební vzdělání, což se promítá právě třeba do způsobu komponování a aranžování. Ale myslím, že se nám daří nacházet společnou řeč a průsečíky, ze kterých pak vychází ne úplně běžná kombinace. Což je dobře, protože chceme mít vlastní ksicht.

Současně bych ale nerad Martyho porovnával s Frantou a Jirkou. Ta společná práce na „Liturgy Of Spiritual Disturbance“ byla naprosto úžasná a myslím, že se nám tehdy povedlo přijít s s na svou dobu nadprůměrnou nahrávkou. Ve změně sestavy není třeba hledat žádné složitosti – Marty měl v záloze zajímavý hudební materiál, který odpovídal tomu, kam by mohli SUPREME CONCEPTION směřovat. S Frantou teď spolu hrajeme v ALTARS ABLAZE a s Jirkou jsme od dob „Liturgy Of Spiritual Disturbance“ taky nějakou muziku spáchali, takže lze říct, že původní trojice na sebe rozhodně nezanevřela (úsměv). Jen teď všichni tvoříme trochu jinou muziku, což je ve finále dobře.


Chápu to tedy dobře, že jste měli napsány kytary, zpěv a chyběly vám bicí. Oslovili jste Aarona Stechaunera, což je samozřejmě neskutečný muzikant, profesionál a co jsem četl, tak i skvělý člověk. Já si jenom nedovedu představit, jak to vlastně probíhalo. To jste nechali vše na něm nebo jste ladili jednotlivé detaily, byli neustále ve spojení a diskutovali nad každým úderem, každým přechodem? Jak probíhala spolupráce?

Prvotní nástřel jsme nechali na něm, přece jen svému řemeslu rozumí lip než my (úsměv). Veškerá komunikace probíhala na dálku, což ale nebyl problém, protože Aaron reagoval velmi promptně. Na pár místech jsme řešili změny oproti jeho původním návrhům, ale z velké části jsou bicí aranže jeho nápady. Nutno říct, že i on nám ve finále mluvil do kompozice některých skladeb a udělal pár změn. Dneska už bychom pravděpodobně na podobné zásahy úplně nepřistoupili, přece jen se skladatelsky posouváme dopředu, ale v té době jsme ještě na některé věci neměli úplně vyhraněný názor a Aaron byl celkem přesvědčivý.

Spolupráce s Aaronem byla určitě zajímává zkušenost a jsme rádi, že „Empires Of The Mind“ má specifický charakter a zvuk i díky jemu. Na novém materiálu, který máme rozpracovaný, se ale objeví jiný bicman. A pokud vše dobře dopadne, tak bude nač se těšit (úsměv).

V jednom rozhovoru zmiňuješ, že jste novinku nahrávali na různých místech, aby vám nakonec vše smíchal Chris Donaldson z CRYPTOPSY. Opět skvělý výkon, mě se třeba hrozně líbí, jak je zvuk živočišný, organický, temný. Zároveň má v sobě takovou tu těžko popsatelnou jiskru. Proč právě on? Myslíš, že bychom třeba u nás podobný zvuk neuměli? A jak vnímáš zvuk ty? Jsi absolutně spokojený nebo bys chtěl třeba v budoucnu něco změnit?

Se zvukem „Empires Of The Mind“ jsme maximálně spokojeni, alespoň pokud můžu mluvit za sebe. Existuje pár věcí, co do budoucna chceme pojmout jinak, ty ale nesouvisejí s mixem či masteringem. V tomto směru byl Chris Donaldson výbornou volbou a pravděpodobně s ním budeme pracovat i na další nahrávce. Má za sebou hodně zajímavé produkce, technickému death metalu se sám věnuje a rozumí mu, a navíc dává nahrávkám současný zvukový háv, aniž by jel podle nějaké generické šablony.

Já osobně jsem nadšený například z toho, jak zpracoval vokály, co do zachování srozumitelnosti a zejména pak, jak pracoval s vrstvenými zpěvy. V tomto směru mě jeho pojetí velmi mile překvapilo.

A jestli by někdo dokázal vyprodukovat podobný zvuk i tady? Já doufám, že ano, alespoň časem. Ale abych byl upřímný, teď mne moc nenapadá, kdo by se zde podobným směrem profiloval a současně patřil do mezinárodní ligy. Ale pravda je, že jsem si podrobný průzkum lokálních možností nedělal a rovnou jsme šli ven na jistotu.

Nešlo nám ale primárně o to mít „velké jméno“. Osobně spíš vždycky hledám někoho, kdo se na danou nahrávku podívá pohledem zvenku a bude ten zvuk interpretovat jinak, než bychom to udělali my. Chtěli jsme tedy „Empires Of The Mind“ svěřit do rukou někomu, kdo jej posune ještě někam dál, kam bychom se sami nevydali. A to je přesně to, s čím nám Chris pomohl, aniž bychom museli prošlapávat tu cestu metodou pokus-omyl.


Já osobně vnímám u technického death metalu (a nejen u něho) zpěv jako další z nástrojů. Záleží nejen na barvě, jak je mohutný a „nahlas“, ale také na tom, jaké dokáže zpěvák předat emoce. Seppe, jsi zkušený zpěvák se spoustou odvedené práce. Je způsob zpěvu u SUPREME CONCEPTION jiný? Možná je to věkem nebo snídáš hřebíky, ale mě připadá „mocnější“ než kdysi u DESPISE nebo HEAVING EARTH. Přistupuješ ke zpěvu odlišně?

Ke zpěvu teď skutečně přistupuju jinak než v minulosti, a to hned v několika ohledech. V posledních pár letech jsem zapracoval na technice – a začal jsem tím, že jsem zhruba rok chodil na hodiny zpěvu, kde jsem s klasicky školenou zpěvačkou piloval základy, které potřebuje každý zpěvák. Dál jsem se zaměřil na srozumitelnost výrazu, aniž by to bylo na úkor hrubosti a celkové „deathmetalovosti“ vokálu samotného. Také jsem začal víc přemýšlet nad samotnými texty, aby více ladily s frázováním a neztrácela se ona srozumitelnost a sila. A v neposlední řadě se už nebojím do zpěvu pustit i právě tebou zmíněné emoce. Dnes jsem ve studiu i daleko klidnější a soustředěnější a mnohem víc si tuto část tvůrčího procesu užívám. Což v minulosti leckdy až tolik neplatilo.

Ono to není jen o zpěvu. Já když vidím mladé kluky, co a jak jsou schopni zahrát (obzvlášť třeba bubeníky) ve dvaceti, tak si vždycky říkám, to jsem na vás zvědavý v padesáti. Podle mě je death metal těžká disciplína i fyzicky. Jak to dáváš? Musíš sportovat? Dodržovat životosprávu? Odvést to samé na koncertě jako na desce musí být neskutečná dřina!

Já myslím, že ve finále je to hlavně o disciplíně a vytrvalosti. Bez pravidelného cvičení to od určitého bodu nejde – ať jde o muziku, sport nebo třeba šachy. Člověk může mít nějaký vstupní talent, ale pokud nebude cvičit, dřív či později narazí na své limity. A pak tu máš hromadu lidí, co třeba nemají ten „správný talent“ či „dar od přírody“, ale mají v sobě tu motivaci, disciplínu a vytrvalost, takže se časem taky dostanou na potřebnou úroveň a někdy i dál než ti talentovaní, co na sobě nemakají. Podle mého názoru jde ve finále všechno – jenom někomu snadněji a někomu hůř. Ale podle mého názoru je to doopravdy jen otázka toho, kolik času a energie tomu člověk ve finále věnuje. A jestli je ochotný si také třeba nechat pomoct od někoho, kdo dané řemeslo ovládá líp.

Pokud jde o zpěv a údržbu hlasu, tak se snažím sledovat zavedené a výrazné zpěváky, a ti vesměs kladou důraz na stejné věci – dobrá fyzička, dostatek spánku, hlasová hygiena, moc nechlastat a nejíst ostrá jídla. Co se mne osobně týče, tak se snažím na dané věci relativně dbát, ale ještě se mi to zdaleka nedaří tak, jak by bylo třeba. Vím, kde mám své rezervy, což je ale dobrá zpráva, protože to znamená, že je možné se pořád ještě zlepšovat a někam posouvat. I v mém věku (úsměv).


V textech se inspiruješ dílem Yuvala Noah Harariho – Homo Deus – Stručné dějiny zítřka. Knížka je o přerodu člověka ovlivněného po staletí různými náboženstvími, který se v současném světě potýká se sociálními sítěmi a zcela novým přístupem k životu. S autorem se dá v mnoha věcech souhlasit, některé mi ale připadají až příliš děsivé a depresivní. Každopádně klobouk dolů, většina současných textů nejen v death metalu je obyčejná, nudná, tisíckrát opakovaná a vám se povedlo přesně naroubovat myšlenky na hudbu – navíc má deska svůj směr, vizi, nápad. Jak si na Homo Deus přišel? A proč tě inspirovala právě tahle kniha? Byly texty pro „Empires of the Mind“ inspirovány i jinými díly?

Děkuju, jsem rád, že to tak vnímáš. Čtení patří mezi mé další koníčky – obecně rád nasávám nové informace a vyhledávám další souvislosti. Jakmile se objevila možnost udělat novou nahrávku SUPREME CONCEPTION, začal jsem přemýšlet, jak nejlépe po textové stránce navázat na „Liturgy Of Spiritual Disturbance“ a současně přijít s novým úhlem pohledu. U prvního EP mi dávalo velký smysl doplnit technický brutal death filozoficko-spirituálně zaměřenými texty, nicméně současná hudební tvář si říkala o více futuristicky pojatou lyriku, která se zaobírá otázkami ohledně toho, kde se jako živočišný druh nacházíme a kam jdeme. A proč jsme dnes tam, kde jsme.

Yuval Harari přináší v tomto směru fascinující postřehy. Jakožto antropolog má hlubokou znalost historie lidského druhu, své poznatky ale zasazuje do širšího kontextu – společenského, politického nebo technologického. Klade provokativní otázky a nastiňuje neméně provokativní možné odpovědi. Nutí člověka přemýšlet nad věcmi, kterým se běžně nevěnuje. Pro mne je v jeho knížkách ale důležitá ještě jedna rovina – kritika náboženství či jakýchkoliv jiných dogmat, a důraz na myšlení, vědu a racionální přístup. Jestli totiž něco nedokážu pochopit, pak je to právě existence ničím nepodložených dogmat a slepá víra v ně, jakožto protiklad samostatného myšlení, ať už kreativního či kritického.

Knížka „Homo Deus“ byla sice klíčovou inspirací pro textovou koncepci „Empires Of The Mind“, ovšem zdaleka ne jedinou. Ještě musím zmínit „Cosmos“ (Carl Sagan), „Beyond The Weird“ (Philip Ball) nebo „Physics Of The Future“ (Michio Kaku).


Orion Landau vám namaloval velmi zapamatovatelný obal. Je na něm mozek, který já chápu spíše jako vědomí, které se ve vašem případě cestuje vesmírem? Nápad je to skvělý, mě se práce Oriona líbí všeobecně, ale mě by zajímal tvůj výklad toho, co je na obalu? A jak bys motiv popsal ve vztahu s hudbou?

O to, aby se na přebalu objevil výrazný motiv, nám šlo v podstatě od prvopočátku. S klíčovým nápadem přišel Marty a Orion byl ten, kdo dokázal tuto myšlenku nejen zrealizovat, ale také ji posunul na další úroveň a přidal tam několik zajímavých detailů. Jsme tedy opět u toho, že se vždy vyplatí pracovat s někým, kdo je schopný dodat nějakou nadstavbu.

V motivu samotném se pak odráží několik významových rovin. Mozek skutečně reprezentuje lidskou mysl jako takovou – jakožto produkt, součást a potenciálně i hybatele vesmíru. Mysl, která chápe fungování kosmu na makro i mikro úrovni – inteligenci, jež je sama schopna stvořit novou inteligenci.

A pokud jde o vztah k hudebnímu obsahu „Empires Of The Mind“, tak tam osobně vnímám dva styčné body. Tim prvním je fakt, že lidský mozek či mysl mohou symbolizovat progresi – nutkání se neustále někam posouvat a vyvíjet. A tím druhým je prvek opatrného optimismu, že právě v lidské mysli se může nacházet nejen zdroj nejrůznějších problémů, ale i klíč k jejich řešení. A právě s touto optimistickou symbolikou koresponduje relativně pozitivní vyznění celé této nahrávky.


Nabízí se otázka, co SUPREME CONCEPTION a koncerty? Opět je samozřejmě zásadní bubeník. Ale ona i basa tvrdí muziku. Na koncertech je dle mého zcela nezastupitelná. Jste připraveni a budete vystupovat? A jakým směrem chcete SUPREME CONCEPTION vést? Máte nějakou metu, cíl? Nastiň nám prosím budoucnost kapely.

Na koncerty se postupně připravujeme, protože nás s Martym tyto skladby baví hrát a těšíme se, až je předvedeme naživo. Klíčovou postavou bude skutečně bubeník, který bude schopný ty skladby s přehledem zahrát a současně k hraní přistupovat minimálně tak, jako my s Martym. Pokud nikoho nenajdeme tady, půjdeme cestou nájemného hráče, pár kontaktů už jsme v tomto směru navázali. Pokud jde o basu, tak na další nahrávce už basáka mít budeme, a stejně tak počítáme s tím, že na pódiu s námi v budoucnu basák bude. V tomto směru ale ještě nemáme definitivní řešení.

Tento rok se do koncertů ještě nejspíš nepoženeme, protože potřebujeme přidat pár dalších skladeb, ať nejezdíme s dvacetiminutovým setem. Nějaký nový materiál letos ven pustíme, nicméně už teď můžu říct, že nepůjde o něco, co by se aktuálně mohlo stát součástí koncertního setu.

Jako celek jsou SUPREME CONCEPTION pro mě technickou death metalovou kapelou, která se toulá temným vesmírem. Vlastně i díky textům působí spíše „negativně“. Já vím, tohle všechno vychází z určitého konceptu, deska se navíc hrozně dobře poslouchá (protože je zkrátka skvěle složena, na což se dnes docela často zapomíná). Mě by ale zajímal tvůj názor na současný svět, společnost. Je asi jasné, že stojíme na určitém rozcestí. Na jednu stranu tu máme skvělé technologie, na druhé spoustu lidí, kteří nemají co jíst. Pro mě osobně je ale největším problémem vzdělanost (viz. nejen facebook:)). Zkusil bys nám nastínit svůj názor?

Tohle je hrozně zajímavé, protože já mám naopak dojem, že v podstatě všechny texty SUPREME CONCEPTION jsou vlastně dost pozitivní (úsměv), hlavně na „Empires Of The Mind“ – a zejména pak v porovnání s tím, co píšu pro ostatní kapely. I když z nich může dýchat kritika dogmatického „myšlení“ a stádovitého chování, tak jejich podtext je ve finále pozitivní. „Empires Of The Mind“ je určitá pocta všem možným vizionářům a myslitelům, díky nimž jsme jako lidstvo byli schopni dosáhnout stavu, ve kterém dnes jsme. Tim myslím to, že věda, technologie (nejen informační) nebo spolupráce jsou už na takové úrovni, že ze spousty v minulosti neřešitelných problémů se stávají víceméně technické otázky, na které se řešení dříve či později najdou. Ten posun je neuvěřitelný – z trochu sofistikovanější opice jsme se dostali do pozice dominantního živočišného druhu na této planetě a naše myšlení se mohutně rozpíná napříč časem a prostorem. A to mi přijde fascinující.

Na druhou stranu, některé věci se ani po desítkách generací nemění. Pořád máme v sobě tu ještěří část mozku, která ovlivňuje naše jednání. A v hlavách občas ještě stále slušný středověk. Takže se pohybujeme ve světě plném paradoxů a občas až nepochopitelných kontrastů – přesně jak zmiňuješ.

Myslím – anebo je to možná spíš přání – že jsme na určitém rozcestí. Globalizace nastartovala procesy, kdy se lidé mohou začít konečně vnímat víc jako příslušníci jednoho živočišného druhu, který obývá tuto (dneska už slušně zdecimovanou) planetu, spíše než navzájem si konkurující tlupy (pardon: státy, náboženské, politické či kulturní kmeny – ať si každý libovolně doplní). Ve finále nám všem jde na každodenní bázi o podobné věci. Takže ano, je tu potenciál se stát jakousi planetární civilizací – a časem se třeba dostat ještě na další planety. Když už toho o vesmíru kolem víme tolik, byla by škoda se tam někdy nepodívat (úsměv).

Zároveň máme v sobě vedle tohoto pozitivního „genu šílenství“, který nás žene dopředu a do neznáma, i genocidní povahu. Nenapadá mě totiž žádný další živočišný druh, který je schopen vyhlazovat své příslušníky (nebo příbuzné druhy) jen proto, že jsou příliš podobní, aby je šlo ignorovat, ale zároveň dost odlišní, aby je bylo možné tolerovat. Možná krysy a potkani se k sobě chovají podobně. Tento povahový rys, co provází Homo Sapiens od prvopočátků, představuje další fascinující záhadu.

Takže upřímně si nedokážu vsadit na nějaký konkrétní scénář dalšího vývoje. Ale pokud o něčem vypovídá posledních pár tisíc let, pak snad v horizontu několika příštích desetiletí nebo století dojde k dalšímu pozitivnímu posunu, navzdory tomu, že po cestě může nastat spousta kiksů.

A naprosto s tebou souhlasím, že vzdělanost je klíčová. Stačí se podívat, jak vypadala Evropa po dobu nějakých 1000 let od pádu Římské říše, kdy tomu tady spolušéfovala katolická církev, která si držela veškerou „vzdělanost“ u sebe – Evropa patřila mezi nejzaostalejší části světa. Po 1000 let (!!!) – než přišla renesance a osvícenství a lidé si uvědomili, že mohou místo chození do kostela i používat mozek. Když se přeneseme do současnosti, tak mám dojem, že spoustě lidí stačí mít „informace“ a „názor“ – a ten pak bez zábran troubit do světa v rámci internetové anonymity. Názor může mít každý (i ten největší pitomec), ale to, že mám přístup k informacím (či „informacím“) ještě neznamená, že něčemu rozumím (i když můžu být skálopevně přesvědčený o opaku). Takže jsme opět u té vzdělanosti – ta přece jen pomáhá zpracovávat dostupné informace a korigovat „názor“. Na druhou stranu, vzdělanost sama o sobě není ani zdaleka zárukou, že ji člověk bude správně používat. Takový Bashar al-Assad má dost vysoké vzdělání, ale ani to mu nezabránilo totálně zdevastovat Sýrii a masově vraždit civilisty. Ale to už je pak zase na jinou debatu...


A jak vidíš současnou undergroundovou scénu? Myslím tím promotéry, labely, koncerty. Pohybuješ se na scéně dlouhé roky, pracoval si v USA i ve Spojených Arabských Emirátech, viděl kus světa, potkal spoustu lidí. Změnilo se toho za ty roky hodně? Nemyslím tím teď hraní na nostalgickou vlnu, ale spíše nové technologie ve studiu, přístup lidí apod.

Ani zdaleka nemám tolik zkušeností, jako jiní muzikanti, ale dovolím si pár postřehů, Metalový underground je ohromně živý a pestrý organismus. Ať přijedeš kamkoliv ve světě, narazíš tam na totálně zapálené lidi. S jedním ze svých nejlepších přátel, Shazwanem, jsem se seznámil na jedné UG akci v Dubaji, a to díky tomu, že jsem měl na sobě triko HEAVING EARTH. Ukázalo se, ze Shazwan znal nejen HEAVING EARTH, ale celou spoustu jiných českých kapel a mezi jeho oblíbence patřili například LYKATHEA AFLAME. Tohle jsou věci, které se nemění napříč časem nebo zeměpisnou polohou.

Asi jako každý vnímám obrovský posun v tom, jak dnes funguje produkce a distribuce muziky v porovnání se situací před nějakými 10–20 lety. Nahrávání muziky je dnes tak dostupné, že tvořit může v podstatě každý. Stejně tak každý může svou tvorbu pustit do světa. Obojí pak s minimem nákladů. Na jednu stranu se dnes člověk dostane k fantastickým kapelám a nahrávkám, na stranu druhou se na netu každý den objevuje tolik nových desek, že je až nemožné si udržet detailní přehled a oddělovat neustále zrno od plev. On ten dřívější filtr v podobě labelů a zavedených časopisů a zinů měl něco do sebe. Tim ale nechci říct, že trpím nějakou nostalgií po „starých dobrých časech“. To vůbec ne.

Nicméně většina kapel, co se dnes někam chtějí posunout, chápe, že je potřeba se vymanit z toho obrovského davu, třeba za pomoci hudebních PR agentur. Nebo neustálou koncertní aktivitou, ideálně v zahraničí. Ačkoliv i v těchto směrech vnímám určitou přehlcenost – rozhovory nebo profily v médiích je dnes potřeba řešit s půlročním předstihem, a ani to nemusí být záruka úspěchu. A hodnota některých turné částečně klesá s rostoucím počtem předkapel, obzvlášť pokud tam nefunguje nějaký předvýběr na základě kvality.

Doba se určitě mění, a i když některé principy (a základní nadšení pro hudbu jako takovou) zůstávají, tak je podle mého názoru lepší využívat možností, které se dnes nabízejí, než proti nim bojovat. Ale je na každé kapele, jakým směrem chce hrnout svou energii.

Co mne naopak trochu mrzí je určitá fragmentace scény podle různých pod-žánrů, ale s tím těžko něco naděláme (úsměv). A také politizace hudební scény obecně, kdy se daleko více než umělecká hodnota a výpověď řeší osobní postoje členů kapel (aktuální i dávno minulé), zda je tvorba dostatečně „angažovaná“ (hlavně tím „správným“ směrem) nebo zda se kapela náhodou nedotýká něčích „pocitů“. Pro mne metal a svazácká mentalita nejdou dohromady. A cenzura nebo autocenzura dusí kreativitu. Nicméně pořád věřím tomu, že zdravý rozum a nadhled budou mít navrch i v budoucnu (úsměv).

Děkuji moc za rozhovor, vážím si jej. A hlavně za vaši muziku. Protože se k „Empires of the Mind“ musím pořád vracet. Stále je co objevovat, užívat si. Přeji vám co nejvíc věrných fanoušků, narvané koncerty a aby se lidé nad vaší muzikou i více zamysleli. Ať se daří i v soukromí a budu se těšit někde naživo!

My taky děkujeme za podporu a prostor na stránkách Deadly Stormu. Jsme rádi, že jsi věnoval „Empires Of The Mind“ potřebný čas a měl chuť se podívat více pod povrch!





------------------------------------------------------------------------------------------------------
Share this games :

TWITTER