DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 31. prosince 2023

Recenze/review - THOSE WHO BRING THE TORTURE - Towards Decay (2023)


THOSE WHO BRING THE TORTURE - Towards Decay
CD 2023, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Na severu byla opět rozpoutána další bouře. Lidé nevycházejí ven a ve vichřici je možné potkat démony. Zlé přízraky ze starých časů, které se vrátily, aby vykonaly pomstu. Když je potkáte, tak budete určitě poslouchat novou desku Roggy Johanssona a jeho věrných, kteří si říkají THOSE WHO BRING THE TORTURE. Jedná se opět o klasický švédský death metal s mocnými melodiemi, s atmosférou chladu a naprosté tmy. Schválně, zkuste se vydat ven, do vichřice a uvidíte sami. Přidejte hlasitost, zavzpomínejte na staré časy, když se pohřbívalo pouze do země. 

Jasně, Rogga Johansson se již dlouhé roky poměrně opakuje. Vždy záleží, s jakými muzikanty se dá dohromady, jak se jim povede zvuk, jak bude album nakonec znít. Novinka "Towards Decay" se mi líbí. Není to sice nic nového a spoustu motivů jsme již mohli slyšet v jiných Roggových kapelách a projektech, ale nová deska se velmi dobře poslouchá. Dal jsem ji šanci a dobře jsem udělal. Oni mají totiž pánové starý smrtící kov v krvi!


I nadále se vše odehrává v podobných rytmech, jako to uměly a umí kapely typu HYPOCRISY, AT THE GATES, BLOODBATH. Vše odsýpá jak má, songy drtí kosti a i když působí album v určitých momentech již trošku rutinně a stereotypně, tak jako celek obstojí. Nemůžu si zkrátka pomoc. Mám rád chladné a temné melodie, líbí se mi vokály, obal, celkové provedení. Nejdřív jsem si říkal, že už to jenom zkusím, že si desku aspoň párkrát poslechnu a psát o ni nebudu. Jenže potom se venku setmělo a začalo foukat. Vydal jsem se ven a moje kroky mě jako vždy zavedly na hřbitov. Ze songů je cítit taková zvláštní melancholie. Jako když se díváte na zasněženou krajinu nebo když se vrátíte z dlouhého výletu v lesích. Zapálíte oheň, otevřete si dobrou značku piva a zapnete play na svém přehrávači. THOSE WHO BRING THE TORTURE do vás narvou spoustu krutých melodií, přikovají vás na zeď a pohřbí zaživa. Při poslechu ožívají starodávné mýty a legendy. Alespoň tak vnímám novinku já, starý pes. Jasně že se nejedná o nic, co by aspirovalo na album roku, ale to ani není účelem. Tohle je nahrávka pro fanoušky, kteří mají rádi k smrti starý prašivý kov smrti, kteří tráví svůj čas v temnotě, kteří uctívají stále dávné pořádky. Na severu byla opět rozpoutána další bouře. Lidé nevycházejí ven a ve vichřici je možné potkat démony. Zlé přízraky ze starých časů, které se vrátily, aby vykonaly pomstu. Old school death metalová vichřice ze severu! Mrazivé melodie plné přízraků!


Asphyx says:

Another storm was again unleashed in the north. People are not going out and demons can be found in the storm. Evil phantoms from the old days have returned to wreak vengeance. When you meet them, you'll be sure to listen to the new record by Roggy Johansson and his faithful who call themselves THOSE WHO BRING THE TORTURE. This is classic Swedish death metal again, with powerful melodies and an atmosphere of coldness and utter darkness. By all means, try to venture out into the gale and see for yourself. Turn up the volume, think back to the old days when only the ground was buried. 

Sure, Rogga Johansson has been quite repetitive for years. It always depends on what musicians she puts together, how they sound, how the album will end up sounding. I like the new album "Towards Decay". While it's nothing new and a lot of the themes we've heard in Rogg's other bands and projects, the new album is very listenable. I gave it a chance and I did well. They have the old death metal in their blood!



Everything continues to play out in similar rhythms as bands such as HYPOCRISY, AT THE GATES, BLOODBATH. Everything goes as it should, the songs are bone-crushing and even though the album seems a bit routine and stereotypical in certain moments, as a whole it holds up. I just can't help myself. I like the cool and dark melodies, I like the vocals, the cover art, the overall execution. At first I thought I'd just give it a shot, listen to the album at least a few times and not write about it. But then it got dark outside and it started to blow. I went outside and my steps took me to the cemetery as usual. There's a strange melancholy in the songs. It's like looking at a snowy landscape or coming back from a long hike in the woods. You light a fire, open a good brand of beer and put it on play on your player. THOSE WHO BRING THE TORTURE will shove a bunch of cruel tunes at you, pin you to the wall and bury you alive. Ancient myths and legends come alive as you listen. At least that's how I, an old dog, perceive the novelty. Sure, it's nothing that aspires to be album of the year, but that's not even the point. This is a record for fans who love the dusty old metal of death to death, who spend their time in the dark, who worship the still ancient orders. Once again, another storm has been unleashed in the north. People don't go out and demons can be encountered in the storm. Evil phantoms from the old days that have returned to wreak vengeance. Old school death metal storm from the north! Freezing melodies full of ghosts!


about THOSE WHO BRING THE TORTURE on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Enter The Foul 
02. The Overflow 
03. The Morbid And The Sordid 
04. Dusk Has Come 
05. ...Of The Forgotten 
06. Nothing Is Left Alive 
07. The Punishment Machine 
08. To Burn Oot The Soul 
09. Towards Decay

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý třicátý sedmý - Otisk doby


Příběh čtyř stý třicátý sedmý - Otisk doby

U Salzmannů se mi vždycky líbilo. Psal se rok 1997 a kolem se slavilo osvobození americkou armádou. Byl jsem překvapený, jak to plzeňští prožívají. Seděl jsem jako vždy v koutě u okna a sledoval cvrkot na ulici. Holky už sundaly neforemné kabáty a ty odvážnější už ukázaly i kousky kůže. Všechno kvetlo a i jinak více méně zachmuření místní se sem tam usmívali. Četl jsem zrovna Kunderu. Stejně jako Škvoreckého nebo Topola jsem je nikdy moc nechápal. Ani jeden nemluvil mojí řečí. Ale patřilo k dobrému jménu studenta je znát. Přečtu vždycky pár stránek, ale nemůžu se soustředit. Vedle si sedne dvojice dívek. Jsou hodně mladé, sotva  mají nárok na pivo. Ale je na nich vidět, že už nejsou poznamenaní socialismem. Dívají se dopředu, hlavinky vztyčené, žádná připosranost, po roky budovaná v našich duších. Míval jsem také děsný respekt ke stáří, k různým šaržím. Jenže pak zjistíte, že ten vážný pán, co na vás pořád jako na dítě řval, práskal STB. Hodně jsem se začal učit od strýce, co byl v Jáchymově.

Hospody ještě tenkrát byly otiskem doby. Několik novodobých podnikatelů, bývalí zelináři, veksláci halekají v jednom koutě. Jsou neomalení, přišli rychle k penězům, ale chybí jim vychování a elegance. Ze sandálů jim čouhají bílé ponožky, fialová saka rozhalená a vypadají podivně. Obzvlášť v kontrastu s několika Američany, kteří doslova září šviháctvím a sebejistotou. Umívají se a vůbec neřeší, jestli je někdo černý nebo bílý. Oni spolu bojovali, oni si váží svobody. Popíjejí pivko, otírají si pěnu z pusy a jsou děsně milí. Nikdo z nich si nedovolí plácnout servírku po zadku. Někdy si říkám, že je ta spousta let socíku stále někde v nás. Takové to vidláctví a snaha pořád někoho ochcat. To ale dva zedníci, co vystřídali děvčata v sobě nemají. Jsou rádi, že makají na sebe. Mají spoustu práce a je na nich vidět únava. Mozolnaté ruce sebejistě objímají půllitry. Chce se mi na ně zakřičet, že jim děkuju. Obyčejní živnostníci a opravdová inteligence nám hrozně chybí. To jsem si myslel v devadesátých letech a bohužel si to myslím i dneska. Potřebovali bychom snad i církev, aby nás aspoň trošku kultivovala. Taky pár masarykovských politiků, abychom mohli věřit v budoucnost.

Otevřou se dveře a dovnitř vleze parta turistů odněkud z jihu Čech. Jsou rudí a nejdou přehlédnout. Snaží se být urputně vtipní, mluví rádoby plzeňsky, což jsem zatím slyšel jen od nich. Ihned hlásí na servírku, na její poprsí, na její zadek. Hergot, kde se to v nás pořád bere? Špatný je, že si na to snad ta dáma už i zvykla. Má sice na tváři profesionální úsměv a pobíhá mezi stoly jako baletka, ale pokaždé, když nějaké hovado řekne něco ošklivého, vidím, jak se zarazí. Je na ní vidět, že jí to bolí. Raději přečtu několik dalších stránek, ale není mi přáno. Hospodou se začne ozývat šepot. Prý jsou tady. A já vůbec nevím, kdo. Dozvím se to až na záchodcích, kde čůrám do mušle. Z každé strany jeden starý pupek a baví se spolu o tom, jak přišli dva práskači. Bývalí agenti STB. Sranda je, že mají s sebou notýsky a pořád si něco zapisují. Nikdo jim ale neřekne nic od plic, nikdo je nevyhodí, nedá jím do držky. Všichni jen pomlouvají bokem. Až jeden malíř, co si přisedl k živnostníkům, zvedne svoji pracku a dá jednomu ze šedivých zmetků facku. To máš za fotra, ty kreténe. Aspoň někde je svět v pořádku. Šedivec si sbalí notes a jako nějaká zlá krysa se podél zdi plouží ven. Ještě se otočí, koukne na malíře a v jeho očích je vidět nenávist.

Nějací umělci, těžko říct jací, protože já se v divadle moc nepohybuju, dorazí až večer. Růžolící paní, s bílým boa, se mě zeptá, jestli se mi Kundera fakt líbí. Já raději Hrabala, odpovím a ona nejdřív nevěřícně kouká. Špulí na mě pusu a předklání se, abych jí viděl do výstřihu. Přijde její kolega, udělá na mě puš puš a jeho pohyby jsou jemné, na chlapa až moc. Pochválí mi vlasy a ihned se mě zeptá, kde hraju. Omluvím se, jsem tu jen na pivu. Studuji a pracuji. Nejsem ničím výjimečný, možná jen, miluju hudbu a knihy. A ihned dodám, že taky svojí blondýnku. Dáma jen mávne rukou, že prý takových už viděla. Jestli jsem jí viděl v nějaké hře. Vůbec nevím, o čem hovoří. Když jí konečně dojde, že u mě jí pšenka nepokvete, našpulí ještě víc pusu, naštvaná, že se lov nezdařil a odejde mezi své. Osiřím, ale není to nadlouho. Starý, šedivý pán, se zeptá velmi slušně - je zde volno? Usměje se a já v jeho očích vidím laskavost a moudrost.

Takoví lidé jako on by měli být dáváni za příklad. Chtěl se stát knězem, ale nebylo mu přáno. Sálá z něj dobrota a mluví doslova sametovým hlasem. O vězení, o tom, jak ho pronásledovali. Když jdu na záchod, tak se zase dozvím věci. Víš, kdo si k tobě přisedl? Odpovím, že nemám tucha. Tenhle pán zde kdysi pracoval. Jenže měl příliš rovný hřbet a mluvil pravdu. Celý život. Za nácků i komoušů. Tak se zeptám na rovinu, protože mě tyhle věci zajímají. Je to i moje historie. Říkám si, jak je to v hospodě pomíchané, političtí vězni, stbáci, američtí osvoboditelé, řemeslníci, umělci, i jeden obyčejný student, který právě poslouchá jedno moc zajímavé vyprávění. Pan má vlastně ještě jednu skvělou vlastnost. Neblábolí, mluví jasně, nic nezveličuje, nedělá ze sebe mistra světa. Jak všem nakopal prdel. Naopak, je v něm taková ta pokora, kterou v sobě mají lidé, kteří opravdu něco dokázali. Koutkem oka jsem uviděl, jak se jeden živnostník zase zvedá a křičí, co to kurva je, ty máš žaludek na to se sem vrátit. Šedivá krysa jde zase na pivo.

Stane se něco, co bych nečekal. Můj moudrý spolustolovník, s vráskami od smíchu, zvedne svoje staré, vetché tělo, zubožené prací v lágrech a stoupne si mezi rozčíleného muže v montérkách a stbáka. Hele, kluci, znám vás oba. Nechcete se na to vysrat? Oba se zarazí a já v ten moment cítím v lokále ducha doby, její otisk. Je to fascinující. Žádná pomsta, ale odpuštění. Ano, mezi cinkajícími půllitry dojde k situaci, která se už nikdy v mém životě neopakuje. Politický vězeň je jako Kristus. Má ruce dlaněmi vzhůru. Vše se uklidní, krysí oči zalezou do kouta a srkají tam desítku. Notýsek je ale zavřený. Přemýšlím, jestli se stydí, jestli by nebylo lepší, nakopat mu prdel, dát najevo vztek, za všechny ty ponižované, za zničené životy a dodnes si s tím nejsem jistý. Pán se omluví, jde na záchod a když se vrátí, tak si objedná uzené koleno. Má neskutečný apetit. Říká mi, jak se na tohle jídlo vždycky děsně těšil. Zeptám se, proč nedal stbákovi do držky. Můj mladý příteli, to bych byl jako on. Nenávist je hrozný pán. Semele tě, užere zevnitř. To máte pravdu, ale takhle si pan Krysa bude myslet, že nebude nikdy potrestaný. Nad nespravedlností by se přece neměly mhouřit oči. 

Popíjíme pivo a kolem se střídají další lidé. Vypráví mi, že nejhorší pro něj byl vždycky spíš ten tupý dav se skloněnou hlavou. Ten by si zasloužil nakopat prdel, mladíku. Protože jim nevadilo, že jsou mí kamarádi mučeni za obyčejný názor. Několik generací zničených. Inteligence potlačována. Víra také. Co byste po tomhle národě chtěl? Zeptám se ještě a on mi nakonec poděkuje. Drž se svých názorů. Nebudeš to mít někdy lehké, ale bojuj. Rozloučí se a já jsem děsně rád, že jsem mu udělal radost. Hodně dlouho přemýšlím, tedy až do doby, než přijde partička rozvášněných Němců. Je to vlastně paradox. U jednoho stolu potomci nácků, u druhého ti, kteří Plzeň osvobodili. Ožralí rádoby podnikatelé, kteří ladí svoji mafii. Studenti, kteří věří v to, že jednou bude lépe. Chlapi v montérkách, kteří dřou, abychom se měli všichni lépe. Sem tam nějaký umělec a intelektuál. Přemýšlím, kam bych asi v minulosti patřil já a kam budu patřit v budoucnu. Kunderu odložím, už jej číst nebudu. Sleduju tlukot pivařů, nasávám atmosféru jako Hašek nebo Hrabal. Zasním se a z fantazie mě vyruší až blondýnka, která mě přijde vyzvednou. Zeptá se, jak bylo a já se celou noc nezastavím. Mám o čem vyprávět.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 30. prosince 2023

Recenze/review - DIABOLIC - Blastmasters Twisted Metal (2024)


DIABOLIC - Blastmasters Twisted Metal
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Až se vás jednou ďábel zeptá, co jste dělali v roce 2008, tak možná nebudete znát odpověď. Je to dlouhá doba. Svět se hodně změnil. Satan mnohokrát změnil svoji podobu. Přesto tu je stále s námi. Stojí ve stínu a čeká. Až budeme slabí, až podlehneme vlastním démonům. Shodou okolností jsem byl nedávno ve sklepě a přehraboval jsem se ve starých CD nahrávkách. Objevil jsem mezi nimi jeden kousek totálního zla. Album "Twisted metal" od smečky BLASTMASTERS. Ta fungovala pouze mezi lety 2004 - 2006 a vydala ještě jednu demonahrávku. Osobně jsem vlastníkem jedné dlouhohrající desky od Deathgasm records. 

My, staří psi, to tak máme. Fyzické nosiče nám leží ve sklepích, abychom je jednou za čas exhumovali a znovu vložili do hudebních přehrávačů. Letos se rozhodli DIABOLIC opět vydat tenhle hudební artefakt. Je to prašivý death metal z floridských močálů, se zvukem, který zabíjí na potkání. Ďábel zase jednou vystoupil ze svého stínu. 


Poslouchat "Blastmasters Twisted Metal" je jako otevřít starou rakev, ve které byly dlouhé roky uloženy shnilé ostatky prokletých kněží. Pradávná death metalová choroba, doslova nasáklá zkaženou krví a sírou. Nové album vnímám jako poctu Jeffovi Parrishovi, který v roce 2013 zemřel na infarkt. Čest jeho památce, byl to skvělý muzikant. Pokaždé, když poslouchám něco z dílny těchto maniaků, tak si představuji, že jsem na nějakém starém, opuštěném hřbitově. Potkávám zde přízraky, které se mnou ve chladných márnicích poslouchají podobné nahrávky. Líbí se mi masivní a ostrý zvuk, oceňuji takovou tu prašivou a temnou atmosféru, kterou lze nasát i na divokých seancích. Kapela má v sobě velké množství vzteku a šílenství, které se jim opět povedlo narvat pod tlakem do skladeb. Rád se dívám do ohně, rád poslouchám tohle album. Daleko od lidí, od dnešního divného světa. Tohle je hudba, která je nahrána poctivě, od srdce. Satan zase sedí na svém trůnu a usmívá se. Má důvod, hraje se zde i pro něj. Každý z nás máme svoji temnou stránku, myšlenky, které raději neříkáme nahlas. Připadá mi, že jsou v téhle desce zakomponovány. Album si užívám nejvíce uprostřed noci, když ke mě přijdou démoni a noční můry. Skladby jsou velmi dobře napsány a hoří jasným černým plamenem. Pro všechny fanoušky totálního rouhání a kapel typu DEICIDE je nahrávka doslova povinností. Nechte se ovládnout démony a absolutní temnotou! Blasfemický death metal, který vám oddělí maso od kostí!


Asphyx says:

One day when the devil asks you what you did in 2008, you may not know the answer. It's a long time. The world has changed a lot. Satan has changed his form many times. Yet he is still with us. He stands in the shadows and waits. When we are weak, when we succumb to our own demons. Coincidentally, I was in the basement the other day going through some old CDs. I discovered a piece of total evil among them. The album "Twisted Metal" by the BLASTMASTERS. The band was only active between 2004 and 2006 and released one more demo. I personally own one long-playing album from Deathgasm records. 

We old dogs have it. We have physical media lying around in our basements to be exhumed and reinserted into music players every once in a while. This year, DIABOLIC decided to re-release this musical artifact. It's dusty death metal from the Florida swamps, with a sound that kills on sight. The devil has once again stepped out of his shadow.

Listening to "Blastmasters Twisted Metal" is like opening an old coffin in which the rotten remains of cursed priests have been stored for years. An ancient death metal disease, literally soaked in corrupted blood and sulfur. I see the new album as a tribute to Jeff Parrish, who died of a heart attack in 2013. Honor his memory, he was a great musician. Every time I listen to something by these maniacs, I imagine I'm in some old, abandoned graveyard. I meet ghosts who listen to similar records with me in cold morgues. I like the massive and edgy sound, I appreciate the kind of dusty and dark atmosphere that can be soaked up even at wild séances. The band has a great amount of rage and madness that they once again manage to cram into the songs under pressure. I love looking into the fire, I love listening to this album. Away from people, away from the strange world of today. This is music that is recorded honestly, from the heart. Satan sits back on his throne and smiles. There's a reason he's playing here. We all have a dark side, thoughts we prefer not to say out loud. I feel like they're incorporated in this record. I enjoy the album most in the middle of the night when the demons and nightmares come to me. The songs are very well written and burn with a bright black flame. For all fans of total blasphemy and bands like DEICIDE, this record is literally a must. Let the demons and absolute darkness take over! Blasphemous death metal that will separate the flesh from your bones!



about DIABOLIC on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DIABOLIC - Mausoleum of the Unholy Ghost (2020)



Tracklist:
01. Catastrophic System Failure 
02. Shellfire And Tombstones 
03. We The Treacherous 
04. Altricial Meta- Genesis 
05. Implemented Digital Control 
06. The Beheadings 
07. Putrid Future 
08. La Fin Du Monde 
09. Shock Wave Undertow 
10. Twisted Metal 
11. Implemented Digital Control (Demo) 
12. The Beheadings (Demo) 
13. La Fin Du Monde (Demo)

band:
Aantar Coates - Drums
Jessie Jolly - Bass Vocals
Jeff Parrish - Guitars
RJ - Guitars


pátek 29. prosince 2023

Recenze/review - SAVAGE - Demo 1 (2023)


SAVAGE - Demo 1
demo 2023, Dawnbreed Records

for english please scroll down

Nejdříve jsem musel odkrýt vrstvu špíny a prachu. Někde tu musí být, mezi pavučinami, hluboko pod zemí. Jsem archeologem temnoty, který hledá staré death metalové hroby. Přehrabuji se v plesnivých archívech, exhumuji kapely, které byly již dávno považovány za mrtvé a také píšu o těch, které vznikly mezi dlouhými stíny. Mám moc rád smečku ENTRAPMENT a vlastně vše, pod čím je podepsán mistr Michel Jonker (Makiladoras, Suffering Quota, Massive Assault). Ten letos přichází s novou smečkou SAVAGE. 

Je to prašivina, špína a smrt, totální inferno, masakr v márnici. Tři skladby, připomínající rezavé hřeby, které vám jednou budou zatlučeny do rakve. Nejlépe za zvuků "Demo 1". Pokud tedy máte rádi starý, smradlavý pach smrti, jste tu správně. Smrt je zase jednou velmi blízko!


Pokud jste byli v devadesátých letech neustále zavřeni v temných katakombách a sedávali jste dlouhé hodiny u přehrávače a vyměňovali jste si kazety s kamarády, budete určitě spokojeni. Tahle nahrávka je velmi podařeným výletem do starých časů. Představte si, že se po mnoha letech vrátíte na místa, která jste kdysi navštěvovali. Také cítíte sílu vzpomínek? Vstoupíte do dávno opuštěných kobek, abyste stejně jako SAVAGE exhumovali ducha pravého, ryzího death metalu. Na demonahrávku velmi slušný zvuk, jednoduchý obal, tohle všechno je velkým příslibem do budoucna. Beru tuhle demonahrávku jako takovou morbidní ochutnávku, kus zahnívajícího masa, které je podáváno na víku od rakve. Michel Jonker má svůj, jasně rozpoznatelný rukopis a výraz. Přiznám se bez mučení, je pro mě velmi příjemné se zavřít ve svém pokoji a neustále přidávat hlasitost. Jasně, je v tom kus nostalgie, kus i mé historie a samozřejmě vzpomínek. Ale i tak je "Demo 1" pravým a nepřehlédnutelným zásekem přímo do živého. Jedná se přesně o druh hudby, kterou raději poslouchám, doporučuji po hospodách svým kámošům, než abych o ní jen psal. Žiju mezi hroby již dlouhá léta a pokaždé, když se ke mě dostanou podobné záležitosti, jako jsou SAVAGE, tak se probudím jako nějaká šílená zombie. Tuhle hudbu musíte mít v sobě, musí být vaší součástí. Zhasínám všechna světla. Už je čas jít. Přehrávač i stará kobka jsou připraveny. Tohle bude dlouhá noc plná přízraků. Nejdříve odkryji vrstvu špíny a prachu. Potom zapnu play. Staré, popraskané death metalové kosti, exhumované z prokletých hrobů! Hniloba, špína a prokletí!


Asphyx says:

First I had to uncover a layer of dirt and dust. It must be here somewhere, among the cobwebs, deep underground. I'm an archaeologist of darkness, looking for old death metal graves. I rummage through the moldy archives, exhuming bands long thought dead and also writing about those that emerged among the long shadows. I'm very fond of the ENTRAPMENT pack, and in fact anything signed by the master Michel Jonker (Makiladoras, Suffering Quota, Massive Assault). This year he comes with a new pack SAVAGE. 

It's filth, filth and death, total inferno, a massacre in the morgue. Three tracks reminiscent of rusty nails that will one day be hammered into your coffin. Preferably to the sounds of "Demo 1". So if you like the old, smelly smell of death, you've come to the right place. Death is once again very close!

If you were constantly locked in dark catacombs in the 90s and sat in front of a record player for hours, swapping tapes with your friends, you will be satisfied. This recording is a very successful trip to the old days. Imagine going back to the places you used to visit after many years. Do you also feel the power of memories? You enter long abandoned dungeons to exhume the spirit of true, pure death metal, just like SAVAGE. A very decent sound for a demo, a simple cover, all this shows great promise for the future. I take this demo as a kind of morbid taster, a piece of rotting meat served on a coffin lid. Michel Jonker has his own, clearly recognizable signature and expression. I admit without torture, I find it very pleasant to shut myself in my room and constantly turn up the volume. Sure, there's a piece of nostalgia, a piece of my history and of course memories. But even so, "Demo 1" is a true and unmissable hit straight to the live. This is exactly the kind of music I prefer to listen to, to recommend around the pubs to my mates, rather than just write about. I've been living amongst the graves for many years now and every time stuff like SAVAGE comes my way I wake up like some kind of crazed zombie. You have to have this music in you, it has to be a part of you. I'm turning off all the lights. It's time to go. The player and the old dungeon are ready. This is gonna be a long night of ghosts. First, I'll uncover a layer of dirt and dust. Then I turn on the play. Old, cracked death metal bones, exhumed from cursed graves! Rot, dirt and curses!



Tracklist:
1. Mortal Decay
2. Revulsion
3. Malformation

SAVAGE

Dawnbreed Records

KNIŽNÍ TIPY - Lesní duch - Graham Masterton (2023)


Lesní duch - Graham Masterton
2023, Golden Dog

Ke skautskému hnutí mám velmi blízko. Kdysi dávno jsme jako malí našli několik knížek na chalupě po dědovi. Naučili jsme se z nich, jak vázat uzly, jak zabít rybu, aby moc netrpěla a udělat si z ní pochoutku na ohni. Kousek od chalupy jsou hluboké lesy, kde jsme se toulali, poznávali rostliny i zvířata. Když dnes někomu řeknu, že jsem jako malý lovil pstruhy do ruky a číhal na raky, když někomu řeknu, že jsem měl každé prázdniny své čolky a mloky, tak už mi moc lidí nevěří. Bylo to krásně dětství, byli jsme páni kluci, raubíři, kteří zažívali spoustu dobrodružství. Každý rok jsme byli jiný indiánský kmen. Nedávno se mi o všem zdálo. Byl jsem sice na Šumavě, ale to jsou hory, které jsou v mnohém Jizerkám podobné. Měl jsem běžky a ve stopě jsem byl velmi brzy ráno. Vyběhl jsem nahoru na hřebeny a nepotkal ani živáčka. Vzpomínal jsem na to, jak jsem chtěl být skautem, ale nesměl to nikde říkat, protože kolem byli jenom pionýři. Zrovna jsem dočetl Lesního ducha a chvílemi jsem měl pocit, že se v dálce houpe několik oběšenců. 

Je to skvěle napsaná kniha, temná a záhadná. Je v ní kus historie a lidské nenávisti. Pro mě osobně první setkání s autorem. Občas to tak mám, objevím si pro sebe někoho nového. Mnohdy mi knížku doporučí nějaký kamarád, někdy umělá inteligence. Je to vlastně jedno. Přečetl jsem si, o čem kniha je a říkal si, že mě tohle téma zajímá. Příběh je hororový a já jsem zase jednou všechno prožíval znovu. Co když mě někdo překvapí? Na běžkách jsem poměrně zranitelný. Hodně jsem nechával fantazii, aby vzpomínala jak na moje dětství, tak na knížku. Jezdil jsem, asi jako každý, na pionýrské tábory. Někdy byly skvělé, ale někdy, když je vedli divní lidé, tak se stali noční můrou. Jako tenkrát, na mezinárodním táboře, kde našli kubánským dětem v puse červy a museli jsme všichni do karantény. Jako kdysi, když jsem šel na noční hlídku s jednou holkou a ona se mi počůrala, protože se šíleně bála. Byli jsme malé děti, uprostřed temných lesů. To víte, představivost pracovala na plné obrátky.

Líbí se mi i vztah k minulosti, k Polsku, které je jak známo od Jizerek nedaleko. Mám rád knížky, které navazují na naše dějiny, líbí se mi, když se odkrývají stará děsivá tajemství. Připadá mi potom všechno uvěřitelnější, protože i naše dějiny jsou pohnuté a mnohdy hodně kruté. Ještě si pamatuji, co vyprávěly sousedky a babička, co se dělo po válce. Dávno zapomenuté vraždy, násilí, krádeže. Musí vždycky přijít několik nových generací, aby vše přestalo bolet. Problémem bývá, že zločinci zůstanou často nepotrestáni. Miluji lesy, mám rád jejich zdánlivé ticho. Slunce, které proniká přes koruny stromů. Malý hřbitov, uprostřed mýtiny, který je dávno zapomenutý. Když budete zticha, stanete se jeho součástí. Autor vytvořil vskutku děsivou atmosféru, která vynikne o to víc, když se potom jdete projít kousek za město. Ono je to umění, umět navodit takové nálady. Četl jsem opět jedním dechem, přesně tak, jak to mám nejraději. Pod lampičkou, která mi několikrát zhasla, protože žárovka pomalu končila svojí životnost.

Cestoval jsem nejen s autorem a jeho hlavními hrdiny, ale taky sám se sebou, do svého dětství. Dospělí nás často strašili, abychom nechodili tam, kam oni nechtěli. Přesto nás někdy přemohla zvědavost. Jako tenkrát, když jsme šli na jeden opuštěný statek a našli tam provaz, který byl v polovině odříznutý. Také kapky krve a s křikem jsme potom utíkali zpět, do bezpečí. Mladší z nás se potom báli jít i na záchod, protože se říkalo, že tu chodí kolem chlápek se sekyrou zaseknutou v hlavě. Přesně takový pocit mám i z Lesího ducha. Je to návyková knížka, na pomezí detektivky, thrilleru a hororu. Líbí se mi způsob, jakým je napsána, oceňuji, že mě chytla a nepustila. Byl jsem napnutý, od začátku do konce, trošku jsem se bál, to k tomu patří. Ale hlavně, fantazie mi opět pracovala na plné obrátky. Byl jsem znovu malým klukem, skautíkem, kterým jsem chtěl tolik být, abych byl jako děda a nikdy se mi to nepovedlo, protože tomu doba nepřála. Graham Masterton se stal dalším autorem, které jsem si letos objevil.

Lesní duch je zároveň i posledním mým letošním tipem. Byla to jízda, co myslíte? Doufám, že jsem se vám aspoň párkrát trefil do vkusu. Pokud by to bylo alespoň jednou, má moje psaní smysl. Jsem stále překvapen a udiven, jaký moje knižní tipy mají odezvu. Nečekal jsem to a utvril jsem se v tom, že lidé ještě čtou, ještě přemýšlejí. Mám naději naději do budoucna. Vypadá to, že příští rok bude pro mě a moji ženu hodně těžký. Bojovat proti nemoci je náročné a dlouhé. Chce to pevné nervy a hodně síly. Přeji vám, ať jste zdrávi, ať máte dobré světlo a ať vás pořád baví číst. Děkuji moc za všechno a opatrujte se! 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Současná Amerika. V lese u skautského tábora je nalezeno patnáct skautů a sedm jejich vedoucích – všichni spáchali sebevraždu. Jeden z mrtvých chlapců je přítelem Sparkyho Wallace, jehož otec Jack vede v Chicagu polskou restauraci. Jack objeví souvislost mezi sebevraždami a smrtí vlastního dědečka, který se zabil v Kampinoském pralese v Polsku, když za druhé světové války bojoval proti nacistům.

Jack a Sparky se společně vydávají do Polska, aby odhalili děsivé tajemství. Co způsobuje nezvladatelnou paniku lidí v lese? Aby se jim to podařilo, musí hrůzu zažít na vlastní kůži a dostat se až na samou hranici šílenství.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 28. prosince 2023

Recenze/review - APOPLEXY - Destiny (2023)


APOPLEXY - Destiny
CD 2023, HladoHlas

for english please scroll down

Dnešní svět je jako zběsilá jízda. Někdy vás vaše kroky zavedou do temnoty, jindy záříte jako ranní slunce. Roky přibývají a člověk si začne postupně vážit obyčejných věcí. Zimního lesa bez lidí, tichého hřbitova, na kterém vzpomínáte na své předky. Stojím zrovna před náhrobkem ve svém rodném městě a přemýšlím. Do uší mi hraje nová deska slovenských APOPLEXY a připadám si přesně jako v takových těch momentech, kdy se ve filmech všechno zastaví. Vzpomínky, nostalgie, ale také současný divný svět i nejistá budoucnost. Myšlenky mi létají hlavou jako můry kolem noční lampy. Zvláštní co? Tohle všechno ve mě dokáže probudit hudba. 

Kapela datuje svůj vznik do roku 1993 a na jejich rukopise je to znát. Jsou ovlivněni dobou, ve které začínali, ale na rozdíl od jiných nezůstali zakonzervováni ve starých časech. Naopak, novinka je velmi svěžím, dobře poslouchatelným albem na pomezí death a black metalu. Celkově pak na mě působí deska až doomovým dojmem. Možná právě proto jsem se na hřbitově zastavil. 


Základem jsou zajímavé melodie. Samozřejmostí je skvělý zvuk i obal. Pánové jsou staří bardi, kteří si dali na formální věci velký pozor. A dobře udělali, na povrchu pak může vyniknout podmanivě černá atmosféra. Nejdříve jsem si novou desku dávkoval postupně, ale pak jsem zjistil, že nejlépe vyzní jako celek, jako temný monolit. Nikdy jsem album nepoužíval jako kulisu, pokaždé jsem se musel plně soustředit. Nejlépe, když jsem zhasl všechny světla a nechal hudbu jen tak plynout. Opravdu, schválně to zkuste. Dejte si "Destiny" do přehrávače a jděte se podívat na zimní řeku. Na pěnu ve vlnách, na pomíjivost a věčnost, se kterou teče ke svému cíli. Pánové stylově odkazují na kapely typu DEATH, DIMMU BORGIR, PESTILENCE, OBSCURA, OPETH, TIAMAT, MY DYING BRIDE, CRADLE OF FILTH. To ale není zase tolik důležité, to jen tak pro představu, abyste věděli, s kým máte tu čest. Jinak jsou slovenští maniaci nejen skvělými muzikanty, ale také dokáží napsat velmi dobré skladby. Většinou se vracím ze svých toulek promrzlý a musím nejdříve chvilku sedět, abych se dostal do normálu. Pouštím si tuhle nahrávku stále dokola a postupně zjišťuji, že došlo ke vzájemnému přenosu. Nedokáži poslouchat jen tak, songy mě musí ovlivnit, rozdrásat, pohltit. Chce se mi zase jednou vystoupat na vysokou horu. Sledovat svět pode mnou. Skočit a za zvuků APOPLEXY padat dolů do hlubiny. Vznášet se, zemřít a znovu se narodit. Slováci se vrátili ve velkém stylu. Jsou silní a ukázali nám, že mají v sobě velkou spoustu nápadů, talentu a temnoty. Album na mě působí až melancholických dojmem a to mám velmi rád. Obzvlášť, když zajdu na tichý hřbitov, když se zastaví dnešní svět a já jen tak poslouchám. Black death doom metalová definice věčnosti! Vznášení se na vlnách, pád do hlubin! Síla chladných melodií!

Asphyx says:

Today's world is a mad dash. Sometimes your footsteps take you into the darkness, sometimes you shine like the morning sun. As the years go by, one gradually comes to appreciate the ordinary things. A winter forest without people, a quiet cemetery where you remember your ancestors. I'm standing in front of a tombstone in my hometown and I'm thinking. The new album by Slovak APOPLEXY is playing in my ears and I feel exactly like in those moments when everything stops in the movies. Memories, nostalgia, but also the current strange world and uncertain future. Thoughts fly through my head like moths around a night lamp. Strange what? Music can awaken all this in me. 

The band dates back to 1993 and it shows in their handwriting. They're influenced by the era they started in, but unlike others, they haven't been conserved in the old days. On the contrary, the new album is a very fresh, listenable album on the border between death and black metal. All in all, the novelty gives me a doom impression. Maybe that's why I stopped by the cemetery.


Interesting melodies are the basis. Of course there is great sound and packaging. Gentlemen are old bards, who paid a lot of attention to formal things. And they did well, on the surface a captivatingly black atmosphere can stand out. At first I dosed the new album gradually, but then I found that it sounds best as a whole, as a dark monolith. I never used the album as a backdrop, I had to concentrate fully every time. It was best when I turned off all the lights and let the music just flow. Really, give it a try. Put "Destiny" in your player and go see the winter river. The foam in the waves, the transience and eternity with which it flows to its destination. The gentlemen stylistically refer to bands like DEATH, DIMMU BORGIR, PESTILENCE, OBSCURA, OPETH, TIAMAT, MY DYING BRIDE, CRADLE OF FILTH. But that's not so important, it's just to give you an idea of who you're dealing with. Otherwise, Slovak maniacs are not only great musicians, but they can also write very good songs. I usually come back from my wanderings freezing and have to sit for a while first to get back to normal. I play this record over and over again and gradually find out that there is a mutual transmission. I can't just listen to it, the songs have to affect me, tear me apart, absorb me. It makes me want to climb a high mountain again. To watch the world below me. To jump and fall down into the depths to the sound of APOPLEXY. To float, die and be born again. The Slovaks are back in style. They are strong and showed us that they have a lot of ideas, talent and darkness. The album has an almost melancholic feel to me and I like that a lot. Especially when I go to a quiet graveyard, when the world of today stops and I just listen. Black death doom metal definition of eternity! Floating on the waves, falling into the depths! The power of cold melodies!



Recenze/review - APOPLEXY - Tears Of The Unborn (2018):


Tracklist:
Destiny / Labyrinth Without End
In The Carpathian´s Woods
Silent Autumn of Life
Pandora´s Box
Morpheus
Kiss of Death / Gospel of Judas
Soul Lethargy
Mephistofeles
Grain of Dust 
Last Caress


Line-up:
Mário Duga - Vocals, Lead Guitar
Pavol Bohac - Rhythm and Acoustic Guitar
Martin Bradac - Bass Guitar
Jakub Kouril - Drums
Guest: Stanley - Keyboard 
Guest: Zdeno Klčo - Backing Vocals (track 3)

středa 27. prosince 2023

Recenze/review - ONIRICOUS - Los cultos del ghoul (2023)


ONIRICOUS - Los cultos del ghoul
CD 2023, BlackSeed Productions

for english please scroll down

Určitě znáte ten podivný pocit, který se dostavuje po děsivých nočních můrách. Někdy ani několik hodin po probuzení nevíte, co je a co není pravda. Padáte do hlubin, topíte se v močálech, umíráte a cítíte neskutečnou bolest. Trávíte dlouhé noci na starých hřbitovech, mezi lidmi, kteří již dávno nejsou mezi živými. Váš rozum nechce pochopit, že existují tajemné a mystické myšlenky, které vás dokáží pohltit. Když se mi něco podobného zdá, dostávám potom chuť na hudbu, která pokračuje v mých nočních můrách.

Španělským ONIRICOUS se u nás na stránkách věnujeme dlouhodobě (recenze jsou odkazovány dole pod článkem). Líbí se mi atmosféra, kterou dokáží tihle maniaci svojí hudbou vytvořit. Připadám si, že znovu a znovu otevírám staré hroby. Exhumuju je a poslouchám u toho plesnivý death metal. Letošní album je volným pokračováním minulých počinů. Opět se jedná o velmi povedené morbidní dílo. 


Poslouchat novou desku "Los cultos del ghoul", je jako se toulat děsivým světem H.P. Lovercrafta. Šílené, znepokojivé nálady, riffy, které se vám zadřou pod kůži, atmosféra strachu a beznaděje. Tohle všechno Španělé umí. Jako vzor a inspiraci si vzali kapely typu DEATH, MORBID ANGEL, PESTILENCE, MASSACRE, MORGOTH. Pokud jste jako já starými fanoušky z devadesátých let minulého století a stále máte raději klasické pohřby do země, než spálení na popel, budete určitě spokojeni. Líbí se mi přístup kapely, obdivuji, jakým způsobem jsou skladby napsány. Kývám se do rytmu, jako starý hrobník, který se rád a často toulá mezi náhrobky. Určitě jste někdy viděli, jak se někdo topí v močálech, jak jej pohlcuje hlubina. Postupně se rozloží a shnije. Tak přesně takový pocit mám i z nové desky těchto šílenců. Ze skladeb cítím takové to těžko popsatelné chvění, temnou energii. Nerozumím sice textům, protože španělsky neumím, ale nijak mě to neomezuje. ONIRICOUS sice nepřinášejí do katakomb nic nového, ani převratného, ale jejich práce je poctivá a uvěřitelná. Mezi ostatními se rozhodně neztratí. Dokáží být divocí, temní a magičtí. Hrají přesně druh muziky, která koluje i v mých žilách. Proto mi nezbývá nic jiného, než vám novou desku doporučit. Hoří totiž jasným, černým plamenem. Budete padat do hlubin, topit se v močálech, umírat a cítit neskutečnou bolest. Budete trávit dlouhé noci na starých hřbitovech, mezi lidmi, kteří již dávno nejsou mezi živými. Hnilobný smrtící kov ze starých, dávno opuštěných močálů! Příšera se probudila!


Asphyx says:

I'm sure you know that strange feeling you get after a terrifying nightmare. Sometimes you don't know what's real and what's not for hours after you wake up. You fall into the depths, drown in the swamp, die and feel incredible pain. You spend long nights in old cemeteries, among people who are no longer among the living. Your mind does not want to understand that there are mysterious and mystical thoughts that can engulf you. When I dream something like this, I then get a taste for music that continues my nightmares.

We have been covering Spain's ONIRICOUS for a long time on our site (reviews are linked at the bottom of the article). I like the atmosphere these maniacs can create with their music. I feel like opening old graves again and again, exhuming them and listening to moldy death metal. This year's album is a loose continuation of the previous ones. Once again it is a very good morbid work.


Listening to the new album, "Los cultos del ghoul", is like wandering through the terrifying world of H.P. Lovercraft. Crazy, disturbing moods, riffs that get under your skin, an atmosphere of fear and hopelessness. The Spanish can do it all. They have taken bands like DEATH, MORBID ANGEL, PESTILENCE, MASSACRE, MORGOTH as a model and inspiration. If you are like me an old fan from the nineties and still prefer classic burials in the ground to being burnt to ashes, you will definitely be satisfied. I like the band's approach, I admire the way the songs are written. I sway to the rhythm, like an old gravedigger who likes to wander among the tombstones often. I'm sure you've seen someone drowning in the swamps, being swallowed by the deep. Gradually it decomposes and rots. That's exactly the feeling I get from the new album of these madmen. I feel this hard to describe shiver, dark energy from the songs. I don't understand the lyrics because I don't speak Spanish, but it doesn't limit me. ONIRICOUS may not bring anything new or groundbreaking to the catacombs, but their work is honest and believable. They certainly won't be lost among the rest. They can be wild, dark and magical. They play exactly the kind of music that runs through my veins. That's why I have no choice but to recommend the new album to you. It burns with a bright, black flame. You will fall into the depths, drown in the swamps, die and feel incredible pain. You will spend long nights in old graveyards, among people who are no longer among the living. The putrid, deadly metal of the old, long-abandoned swamps! The monster has awakened!




about ONIRICOUS on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. El Trapezoedro Resplandeciente 
02. La Leyenda De Innsmouth 
03. Cacofonías Del Caos 
04. Magna Mater 
05. Los Grandes Antiguos 
06. Más Allá De La Espada De Orión 
07. El Pozo De Demócrito 
08. Hipnos 
09. Bajo El Signo De Koth 
10. El Maelström Del Terror

Recenze/review - LACERATED AND CARBONIZED - Limbo (2023)


LACERATED AND CARBONIZED - Limbo
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Pokaždé, když spadneš na zem a budeš polykat prach, tak se musíš zvednout. Můžeš utéct, můžeš se rvát, ale vždycky musíš stát na nohou. Zákony ulice jsou neúprosné a nekompromisní. Stejně jako hudba brazilských LACERATED AND CARBONIZED. Tahle kapela působí na scéně od roku 2005 a má na svém kontě tři dlouhohrající alba. Letos přichází se čtvrtým a již od prvního poslechu je jasné, že dostanete pořádnou porci shnilého masa.

Pánové na mě působí jako smečka prašivých psů, kteří útočí promyšleně. Skladby mají jasné a zřetelné motivy, dobře se poslouchají. Základem je starý death metal, ale setkáme se i s thrashem a spoustou zajímavých melodií. Pro mě je potom nejdůležitější, že mě baví album poslouchat. Cítím ze skladeb opravdovost, ryzost, realitu špinavé ulice.


Na tuhle desku jsem narazil na svých nekonečných toulkách podsvětím. Zaujal mě obal od mistra Edu Nascimentta a s chutí si užívám i syrový zvuk (Marcelo Oliveira - recording, mixing, mastering). Album má něco málo přes 38 minut a nenudím se ani chvilku. Líbí se mi takový ten jihoamerický temperament. Songy působí neklidně, připadám si jako bych opravdu šel po temné ulici na periferii města. Neustále se ohlížím za sebe. Nevím, odkud můžu útok čekat. S nahrávkou to mám velmi podobné. Cítím z ní energii, drive, takovou tu pradávnou sílu, které v sobě mají kapely, které hrají srdcem. LACERATED AND CARBONIZED vás roztrhají na kusy. A udělají to inteligentně, chytře. Atmosféra je zdánlivě pochmurná, nad zemí se povaluje smog. Budeš dnes lovcem a nebo obětí? Je to jen na tobě. Jsem moc rád, že se mi dostalo "Limbo" do rukou. Jinak bych byl ochuzen o opravdový gurmánský zážitek. Nikdy nevíte, kdy potkáte svoji smrt. Měli bychom svůj vyměřený čas na zemi trávit smysluplně a žít naplno. Brazilci to moc dobře vědí a dávají do hudby vše. Líbí se mi nadšení a odhodlání, s jakým na mě tahle smečka rozzuřených psů útočí. Pokud máte rádi klasický, tradiční sound a rádi se kývete do rytmu, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete muziku, u které shoříte jasným plamenem. Pokaždé, když spadneš na zem a budeš polykat prach, tak se musíš zvednout. Můžeš utéct, můžeš se rvát, ale vždycky musíš stát na nohou. Zákony ulice jsou neúprosné a nekompromisní. Stejně jako hudba brazilských LACERATED AND CARBONIZED. Syrový death metal, který vás roztrhá na kusy! Masakr!

Asphyx says:

Every time you fall on the ground and swallow dust, you have to pick yourself up. You can run, you can fight, but you always have to stand on your feet. The laws of the street are relentless and uncompromising. Just like the music of Brazil's LACERATED AND CARBONIZED. This band has been on the scene since 2005 and has three full-length albums to their credit. This year they come with the fourth one and from the first listen it is clear that you will get a good portion of rotten meat.

The gentlemen strike me as a pack of mangy dogs that attack with deliberate intent. The songs have clear and distinct themes and are easy to listen to. The basis is old death metal, but we also meet thrash and a lot of interesting melodies. The most important thing for me is that I enjoy listening to the album. I can feel from the songs the realness, the purity, the reality of the dirty street.


I came across this record on my endless wanderings through the underworld. I'm intrigued by the cover artwork by master Edu Nascimento and I'm enjoying the raw sound (Marcelo Oliveira - recording, mixing, mastering). The album is just over 38 minutes long and I'm not bored for a moment. I like the South American temperament. The songs have a restless feel, I feel like I'm really walking down a dark street on the outskirts of the city. I keep looking behind me. I don't know where to expect an attack from. It's very similar with the record. I can feel the energy, the drive, that ancient power that bands that play with their hearts have. LACERATED AND CARBONIZED will tear you apart. And they do it intelligently, cleverly. The atmosphere is seemingly bleak, with smog hovering over the land. Will you be the hunter or the hunted tonight? It's up to you. I'm so glad I got my hands on "Limbo". Otherwise, I would have been deprived of a true gourmet experience. You never know when you'll meet your death. We should spend our allotted time on earth meaningfully and live life to the fullest. The Brazilians know this very well, and they put everything into their music. I love the passion and determination with which this pack of rabid dogs attack me. If you like the classic, traditional sound and like to sway to the beat, don't hesitate a moment. You'll get music that will burn you up with a bright flame. Every time you fall to the ground and swallow dust, you'll have to pick yourself up. You can run, you can fight, but you always have to stand on your feet. The laws of the street are relentless and uncompromising. Just like the music of Brazil's LACERATED AND CARBONIZED. Raw death metal that will tear you apart! Massacre!



Tracklist:
01. The Scum Of Society 
02. Hateocracy 
03. Dead & Forgotten 
04. Hellfire 
05. Endless Void 
06. Rancor Incarnate 
07. The Stench Of Defeat 
08. Unsparing 
09. Limbo 
10. Burn To Dust 
11. The Faceless 
12. Helena (Bonus)


úterý 26. prosince 2023

Recenze/review - DUSK - Dissolve into Ash (2023)


DUSK - Dissolve into Ash
CD 2023, Dark Symphonies

for english please scroll down

Někdy je svět hodně temné místo k životu. Padají na tebe tmavé mraky a chceš být sám. Tvoje duše je rozdrásaná do krve a pomalu hniješ zevnitř. Máš pocit, že ti nikdo nerozumí, píšeš smutné básně. Chceš to skončit. Nedělej to! Raději jdi do lesa a zařvi si z plných plic, raději poslouchej nahrávky jako je nové album amerických death doomařů DUSK. Nikdo nikdy netvrdil, že život bude lehký, nikdo nikdy neříkal, že nezažiješ problémy. Musíš bojovat, zvednout hlavu, přidat hlasitost. Mám to takhle od dob svého mládí. Pokaždé, když mi bylo těžko, když mě bolelo tělo i duše, poslouchal jsem dobrou hudbu. Mám dodnes ve sbírce alba, ke kterým se vracím v pochmurných chvílích.

Nová deska "Dissolve into Ash" mezi ně bude rozhodně patřit. Má v sobě totiž těžko popsatelnou vnitřní sílu, temnou a chladnou energii, po které se vždy cítím zase dobře. Pochmurná, smutná, zádumčivá, rozervaná, je nová nahrávka kapely, která se vrátila po dlouhých 28 letech. 


Pokud patříte mezi pamětníky, určitě si pamatujete vynikající album "...Majestic Thou in Ruin" z roku 1995. Má velmi čestné místo v mé sbírce. Novinka je volným pokračováním věcí minulých. Opět velmi naléhavá, nebál bych se napsat magická hudba, kterou lze volně přirovnat k tomu, co dělají kapely typu diSEMBOWELMENT, MY DYING BRIDE, ANATHEMA, NOVEMBERS DOOM, DRACONIAN. DUSK mají navíc svůj vlastní rukopis, poznáte je ihned mezi ostatními. Líbí se mi zvuk, i obal, který je jak vystřižený ze scén v hororových snech. Pánové a dáma mě ihned přesvědčili na svoji stranu. Venku byla ještě tma, když jsem vyrazil ven. Našlapoval jsem tiše a moje kroky vedly daleko do lesů. Máme tu starý hřbitov, nápisy na náhrobcích jsou dávno rozmazané. Poničené sochy, rezavé kříže. Mám pocit, že se mnou nemrtví rozmlouvají. Naříkají nad svými osudy, jakoby nikdy nenalezli klid. Někde jsem četl, že zde byli pochováváni sebevrahové. Poslouchám novou desku DUSK a mám neodbytný pocit, že mě někdo sleduje. Jsem moc rád, že se kapela vrátila, že nás poctila tak dobrou nahrávkou. Mrzí mě snad jediné, chtěl bych je někdy vidět naživo. Zažít na vlastní kůži celý obřad. Smutek i chlad, které ze skladeb cítím. Mrazí mě totiž v zádech, když album poslouchám stále dokola. Dívám se z okna a nebe je zase jednou hodně černé. Postava v kápi, která vyrazila do lesa. Někdy je svět hodně temné místo k životu. Padají na tebe tmavé mraky a chceš být sám. Tvoje duše je rozdrásaná do krve a pomalu hniješ zevnitř. Máš pocit, že ti nikdo nerozumí, píšeš smutné básně. Smutný, pochmurný a temný doom death metal, který rozdrásá vaší duši do krve! Návrat zarmoucené legendy!


Asphyx says:

Sometimes the world is a very dark place to live in. Dark clouds fall on you and you want to be alone. Your soul is torn to blood and you're slowly rotting from the inside. You feel like no one understands you, you write sad poems. You want it to end. Don't do it! You better go to the woods and scream at the top of your lungs, listen to records like the new album by American death doomers DUSK. Nobody ever said life would be easy, nobody ever said you wouldn't experience problems. You gotta fight, you gotta keep your head up, turn up the volume. I've been like that since I was a kid. Every time I was in trouble, every time my body and soul ached, I listened to good music. I still have albums in my collection that I go back to in the dark moments.

The new album "Dissolve into Ash" will definitely be one of them. It has a hard to describe inner strength, a dark and cold energy that always makes me feel good again. Bleak, sad, brooding, torn, is the new record from a band that has returned after 28 long years.


If you are a veteran, you will remember the excellent album "...Majestic Thou in Ruin" from 1995. It has a very honourable place in my collection. The new one is a loose continuation of things past. Again very urgent, I wouldn't be afraid to write magical music, which can be loosely compared to what bands like diSEMBOWELMENT, MY DYING BRIDE, ANATHEMA, NOVEMBERS DOOM, DRACONIAN do. DUSK also have their own signature, you can recognize them immediately among the others. I like the sound, and the cover art, which is like a cut out of scenes in horror dreams. The gentlemen and the lady immediately convinced me to their side. It was still dark outside when I headed out. I trod quietly, my steps leading far into the woods. We have an old cemetery here, the inscriptions on the tombstones long since blurred. Broken statues, rusty crosses. I feel like the undead are talking to me. Lamenting their fates, as if they'll never find peace. I read somewhere that suicides were buried here. I'm listening to the new DUSK album and I have the insistent feeling that someone is watching me. I'm very happy that the band is back, that they have graced us with such a good record. My only regret is that I would like to see them live sometime. Experience the whole ceremony for myself. The sadness and the coldness I feel from the songs. I get chills when I listen to the album over and over again. I look out the window and the sky is very black once again. A hooded figure that's gone into the woods. Sometimes the world is a very dark place to live in. Dark clouds fall on you and you want to be alone. Your soul is torn to blood and you're slowly rotting from the inside. You feel like no one understands you, you write sad poems. Sad, gloomy and dark doom death metal that tears your soul to blood! The return of a sorrowful legend!



Tracklist:
1. Beacon Obscured
2. The Dim Divide
3. Ancient Passage
4. Libations Offered
5. The Promise Passed
6. Shrouded in Mist
7. Dormant Form
8. An Aerial View

band:
Steve Crane - Vocals/Bass Guitar
Tim Beyer - Guitar/Synth
Steve Gross - Guitar/Synth
Sean Smith - Drums/Synth
Dana Ignarski - Vocals

Recenze/review - REAP - Born from Plague (2023)


REAP - Born from Plague
CD 2023, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Obyčejný lidský rozum už nikoho nezajímá. Stali jsme se obětmi svých vlastních zvrácených představ. Staré apokalyptické sci-fi filmy se stávají pomalu realitou. Rabování, lynčování, rozzuřený dav, ovládaný jako roboti. Stačí jim hodit kus syrového masa a roztrhají vás na kusy. Bývá mi smutno, když sleduji zprávy, jsem rozčilený, když čtu příspěvky v diskuzích. Raději bych vzal do rukou motorovou pilu a všechno rozřezal. Jenže to bych byl jako oni, jako šílenci s prázdným pohledem, pochodující ulicemi. Raději v podobných chvílích vyhledávám hudbu, která mi vyčistí mysl.

Dostala se mi do rukou první deska amerických maniaků REAP. Nenechte se mýlit tím, že o smečce nic nevíte. Měli byste to napravit. Pod tímhle jménem jsou totiž podepsáni zkušení muzikanti z kapel jako LIVIDITY, NECROTIC DISGORGEMENT, BETWEEN THE KILLINGS, GORGASM, DEADEN. Mám takový pocit, že si pánové jednou sedli někde v hospodě a nad barem zrovna vysílali zpravodajství. Naštvali se, šli do studia a vytvořili tuhle desku. Je totiž po okraj narvaná vztekem, surovostí a touhou ničit. A taky skvělým death metalem a grindem. 


Když jsem byl mladý, tak jsem kdysi zažil pár šílených rvaček. Dostal jsem několik ran a pak do mě kopali a mlátili mě. Přežil jsem vlastně zázrakem. A pamatuji si, že nejhorší nebyla fyzická bolest, ale ponížení. Měl jsem obrovský vztek a byl jsem frustrovaný. A tak jsem poslouchal kapely jako NAPALM DEATH, ROTTEN SOUND, S.O.D., NASUM. Vztek mě potom přešel, vyřval jsem se na koncertě, skočil jsem do mosh-pitu. Tak přesně takhle hrají i REAP. Pánové exhumovali starou školu a udělali to velmi elegantně a uvěřitelně. Při poslechu si opravdu připadám, že jsem vstoupil do ringu. Nemám žádné rukavice, ani chrániče. Cítím jednotlivé riffy i údery bicích, vnímám jejich sílu a energii. Ctí se zde ryzí pravidla, tradice, vše je takové opravdové, syrové, reálné. Žádné dnešní napomádované primadony, ale tvrdí chlápci, co už nemusí nikomu nic dokazovat. Základem je vždy dobrý zvuk a na ten si dali pánové pozor. Všechno je v pořádku, stejně jako obal, který jak známo prodává. Američané jdou zkrátka na dřeň, vše je ohlodané na kost. Vy si tak můžete vychutnat nejen skvělé songy, ale i velmi podmanivou atmosféru. Vždycky, když píšu nějakou recenzi, tak si sednu, zapnu přehrávač a chvilku jen tak sedím a poslouchám. Tentokrát jsem ale po několika skladbách skákal po pokoji a vypadal jako po zásahu elektrickým proudem. Není divu, v téhle desce je nakumulováno obrovské množství tlaku a energie. Obyčejný lidský rozum už nikoho nezajímá. Stali jsme se obětmi svých vlastních zvrácených představ. Zrozeni z hněvu, nenávisti a lidského šílenství! Klasický death grindový masakr motorovou pilou!

Asphyx says:

Ordinary human reason no longer interests anyone. We have become the victims of our own perverted ideas. The old apocalyptic science fiction movies are slowly becoming reality. Looting, lynchings, angry mobs controlled like robots. Just throw them a piece of raw meat and they'll rip you apart. I get sad when I watch the news, I get angry when I read the posts on the discussion boards. I'd rather pick up a chainsaw and cut it all up. But then I'd be like them, like the blank-eyed lunatics marching through the streets. I prefer to seek out music to clear my mind at times like this.

I got my hands on the first record by American maniacs REAP. Don't be fooled into thinking you know nothing about the pack. You should fix that. Under this name are signed experienced musicians from bands like LIVIDITY, NECROTIC DISGORGEMENT, BETWEEN THE KILLINGS, GORGASM, DEADEN. I have a feeling that the gentlemen once sat down in a pub somewhere and the news was being broadcast over the bar. They got pissed off, went into the studio and made this record. It's filled to the brim with anger, rawness and a desire to destroy. And great death metal and grind.


I had some crazy fights when I was young. I got hit a few times and then I got kicked and punched. I survived by a miracle, actually. And I remember the worst part wasn't the physical pain, it was the humiliation. I was very angry and frustrated. So I was listening to bands like NAPALM DEATH, ROTTEN SOUND, S.O.D., NASUM. And then the anger would pass, and I'd yell at a show, and I'd jump into a mosh pit. That's exactly how REAP plays. The gentlemen exhumed the old school and did it very elegantly and believably. Listening to them, I really feel like I've stepped into the ring. I'm not wearing any gloves or pads. I feel the individual riffs and drum beats, I feel their power and energy. The pure rules and traditions are honored here, everything is so real, raw, real. Not today's pompous prima donnas, but tough guys who don't have to prove anything to anyone anymore. The basis is always good sound and the gentlemen have paid attention to it. Everything is fine, as is the packaging, which as we know sells. The Americans go to the bone, everything is gnawed to the bone. So you can enjoy not only great songs, but also a very captivating atmosphere. Every time I write a review, I sit down, turn on the player and just sit and listen for a while. But this time, after a few songs, I was bouncing around the room looking like I'd been electrocuted. No wonder, there is a huge amount of pressure and energy accumulated in this record. No one cares about ordinary human reason anymore. We've become victims of our own twisted ideas. Born of anger, hatred and human madness! A classic death grind chainsaw massacre!



--TRACKLISTING--
1: Right To Hate
2: Burst
3: Evolve Degrade
4: Erase
5: Blue Over Black
6: Disrespect=Disrespect
7: Snowflake
8: FY2
9: Fuqawf
10: 6 Fucking Feet
11: Despicable
12: Ministers Of Hate
13: 9 Seconds
14: Born From Plague
15: Filled With Hate
16: Participation Trophy
17: Instant Expertise
18: Are You Offended?
19: Vaginistic Culture
20: CoronaLierus

--LINE-UP--
Jimmy Javins- VoKILLLLLLLS (Necrotic Disgorgement)
Kyle Christman-hatetrenome (Protrusion, Sarcohpahgy, Human Filleted ex-Gorgasm ex-Between The Killings)
Von Young- wires / back ups (Between The Killings, ex-Lividity, ex-Deaden)



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine