RITUAL OF DECAY - Among Riotous Eaters of Flesh
EP 2025, Maggot Stomp
for english please scroll down
Šelmy zavřené v klecích, vystavené na odiv. Krvavé souboje, smutný pohled umírajících. Těla, pohozená na zemi jako kusy nepotřebného hadru. Někdy je mi z lidského rodu smutno a nevidím žádnou naději. Stojím před kafilerií a sleduji tichý dým, který stoupá z komína. Death metal býval vždycky o hnusných věcech a nové album RITUAL OF DECAY z Arizony není výjimkou. Stačilo několik prvních společných setkání a ihned jsem věděl, že tohle je hudba, která koluje i v mých žilách.
Pánové mají na svém kontě již jedno neméně dobré EP, kompilaci, demonahrávku a dvě splitka. Ke mě se ale jako první dostal letošní počin "Among Riotous Eaters of Flesh". Ihned jsem si sehnal i vše ostatní a nezbývalo nic jiného, než se s vámi podělit o několik mých dojmů. Za prvé - musím uznat, že hudba těchto tmářů má v sobě podmanivě morbidní atmosféru, spoustu zajímavých momentů a chladných nálad. Za druhé - tohle je přesně ten druh nahrávky, která vám rozřeže ksicht do krve. Nezbývá než přidat hlasitost.
Někdy se mi zdá o rozřezaných tělech, pověšených na hácích. Kývajících se vyčítavě do rytmu. Hlavy bez očí, přesto hledící do tmy. Netuším, jestli jste někdy byli na jatkách, ale věřte tomu, že ve zdech je otištěna bolest a utrpení. S albem "Among Riotous Eaters of Flesh" jsem na tom podobně. Tento smrtící kov je velmi dobře zahraný, má poctivý masivní základ, spoustu nápadů, které zaujmou. Vše je velmi volně inspirováno kapelami jako SINISTER, BENEDICTION, GRAVE, MORGOTH, ASPHYX, PESTILENCE. Potkávají se zde jak vlivy evropské, tak americké death metalové školy. Zároveň, a to se mi opravdu hodně líbí, se snaží pánové o vlastní přístup. Myslím si, že se jim to daří na výbornou. Až zase jednou půjdete do obchodu a budete si kupovat kusy mrtvého masa, tak si na tuhle kapelu určitě vzpomeňte. Jejich hudba je totiž velmi podmanivá, syrová, zahraná od srdce a s nadšením. Jasně že už tu všechno bylo a každý je dnes někomu podobný. Jenže tentokrát mi to vůbec nevadí. Naopak, mám tyhle výlety do starých piteven moc rád. RITUAL OF DECAY mají navíc tu výhodu, že jsou uvěřitelní, opravdoví, reální. Jejich skladby smrdí zkaženou krví, jsou nasáklé prašivinou a věřím kapele každý tón, každou notu. Američané dokáží být jak suroví a nekompromisní, tak chladní a temní jako stíny v mlze. Silné melodie, chorobný vokál, zničující bicí. Co si víc můžu přát? Myslím, že není nutné dodávat cokoliv dalšího. Tohle EP se zkrátka povedlo po všech stránkách. Šelmy zavřené v klecích, vystavené na odiv. Krvavé souboje, smutný pohled umírajících. Těla, pohozená na zemi jako kusy nepotřebného hadru. Někdy je mi z lidského rodu smutno a nevidím žádnou naději. Stojím před kafilerií a sleduji tichý dým, který stoupá z komína. Hnilobou, špínou a zkaženou krví nasáklý, morbidní death metal! Temnota a chlad!
Asphyx says:
Beasts locked in cages, on display. Bloody fights, the sad sight of the dying. Bodies strewn on the ground like pieces of useless cloth. Sometimes I feel sad for the human race and see no hope. I stand outside the rendering plant and watch the silent smoke rising from the chimney. Death metal used to always be about the ugly stuff and the new album RITUAL OF DECAY from Arizona is no exception. The first few times I saw them together, I knew immediately that this is the music that runs through my veins.
The gentlemen already have one equally good EP, a compilation, a demo and two splits to their credit. But the first to reach me was this year's release "Among Riotous Eaters of Flesh". I immediately got everything else and had no choice but to share some of my impressions with you. First of all - I have to admit that the music of these obscurantists has a captivatingly morbid atmosphere, a lot of interesting moments and cool moods. Secondly - this is exactly the kind of record that will cut your face to blood. Nothing to do but turn up the volume.
Sometimes I dream of dismembered bodies hanging from hooks. Swaying reproachfully to the rhythm. Heads without eyes, yet staring into the darkness. I don't know if you've ever been to a slaughterhouse, but believe me, there's pain and suffering imprinted on the walls. I feel the same way about "Among Riotous Eaters of Flesh". This death metal is very well played, has an honest solid foundation, lots of ideas that catch the eye. Everything is very loosely inspired by bands like SINISTER, BENEDICTION, GRAVE, MORGOTH, ASPHYX, PESTILENCE. Both European and American death metal school influences meet here. At the same time, and I really like this a lot, the gentlemen are trying their own approach. I think they are doing it very well. Next time you go to the store and buy pieces of dead meat, remember this band for sure. Because their music is very captivating, raw, played from the heart and with passion. Of course, it's all been there before and everyone is like someone else nowadays. But this time it doesn't bother me at all. On the contrary, I love these trips to the old dissecting rooms. RITUAL OF DECAY have the added advantage of being believable, real, genuine. Their songs smell of rotten blood, they are soaked in filth and I believe the band with every note, every note. The Americans can be both raw and uncompromising and as cold and dark as shadows in a fog. Strong melodies, sick vocals, devastating drums. What more could I ask for? I don't think I need to add anything else. This EP is simply a success in every aspect. Beasts locked in cages, on display. Bloody fights, the sad sight of the dying. Bodies strewn on the ground like pieces of useless cloth. Sometimes I feel sad for the human race and see no hope. I stand outside the rendering plant and watch the silent smoke rising from the chimney. Rotten, filthy, blood-soaked, morbid death metal! Dark and cold!
tracklist:
01. Mass
02. Leviathan
03. Dominion
04. Bloodshed
05. Seraphim
06. Apocalypse
band:
Bryan Greenberg - All instruments
Kirby - Vocals
