Musel jsem tentokrát kopat hodně hluboko. Odkryl jsem několik metrů vrstev. Shnilé kosti, prašivé lebky, tisíce červů a špína, která se mi dostala hluboko do hlavy. Konečně jsem našel rakev, na které je nápis FURNACE FLOOR. Hnisavý death metal s příměsí zkažené krve, napadlo mě ihned, když jsem EP poslouchal poprvé. Tohle je hudba, kterou poslouchají démoni. To vám můžu podepsat vlastní krví. Zhasl jsem všechna světla a nechal se unášet na ledových vlnách krutých melodií.
Mám pro podobné nahrávky slabost. Připomínají mi dobu mých metalových začátků. Výměny kazet, staré ošoupané džínové vesty, touha po temnotě. Američané navíc ušpinili skladby i black metalem. Myslím, že všichni hříšníci musí být spokojeni. Doporučuji poslouchat v opuštěných márnicích. Jenom vy, mrtvoly a death metal. Co si víc můžou nemrtví přát?
Jasně, je to stará muzika, která se dnes hraje už jenom v podzemí. Na starých pohřebištích a ocení ji opravdu pouze praví fanoušci temnoty a dlouhých stínů. To je v absolutním pořádku. Nikdo dopředu nevíme, jakým způsobem zemřeme. Pokud si tedy nepodřežeme žíly. Než se tak ale stane, můžeme si užít tenhle poctivý kov smrti. Kapela hraje odhodlaně, opravdově, uvěřitelně a ihned si mě získala na svoji stranu. Demo má poctivý, zákeřný a chladný zvuk. Líbí se mi i obal, který se musí skvěle vyjímat na tričku. Po formální stránce je vše v pořádku. Hlavní je pro mě ale atmosféra, která je náležitě mokvající, plesnivá. Jako starý hrob, v rohu hřbitova, kde se pohřbívají pouze oběti prokletých. Měl jsem při poslechu pocit, že jsem lovenou obětí v hustém lese. Neustále jsem se ohlížel za sebe. Lekal jsem se každého stínu. Určitě znáte takové ty neklidné horory, které vám způsobí děsivé noční můry. Tak přesně takovým způsobem na mě působí i EP "Furnace Floor". Budete hnít zaživa, pomalu se rozpadat a nakonec se stanete jen svým vlastním stínem. Kývám se do rytmu a beru do rukou znovu lopatu. Musel jsem tentokrát kopat hodně hluboko. Odkryl jsem několik metrů vrstev. Shnilé kosti, prašivé lebky, tisíce červů a špína, která se mi dostala hluboko do hlavy. Konečně jsem našel rakev, na které je nápis FURNACE FLOOR. Myslím si, že nelze jinak, než vám novinku doporučit. Je totiž šílenou ozvěnou z onoho světa. Má temnou a chladnou atmosféru a hoří jasným černým plamenem. Blackened death metalová inkvizice! Děsivé ozvěny ze starých kobek, které se vám dostanou až do morku kostí!
Asphyx says:
I had to dig very deep this time. I uncovered several meters of layers. Rotten bones, mangy skulls, thousands of worms and dirt that got deep into my head. Finally, I found a coffin that says FURNACE FLOOR. Putrid death metal with a mixture of rotten blood, I thought immediately when I listened to the EP for the first time. This is the music that demons listen to. I can sign this with my own blood. I turned off all the lights and let myself drift on the icy waves of cruel melodies.
I have a soft spot for records like this. They remind me of my metal beginnings. Cartridge swaps, old worn-out denim vests, the longing for darkness. The Americans also dirty the songs with black metal. I think all sinners must be satisfied. I recommend listening in abandoned morgues. Just you, corpses and death metal. What more could the undead want?
Sure, it's old music that's only played underground nowadays. In old burial grounds, and only true fans of darkness and long shadows will really appreciate it. That's absolutely fine. No one knows in advance how we're going to die. Unless we slit our wrists. But before we do, we can enjoy this honest-to-goodness death metal. The band plays with determination, genuine, believable and immediately won me over to their side. The demo has an honest, insidious and cool sound. I also like the cover art, which must look great on a t-shirt. Formally, everything is fine. But the main thing for me is the atmosphere, which is suitably musty. Like an old grave, in the corner of a cemetery where only the victims of the damned are buried. Listening to it, I felt like a hunted victim in a dense forest. I kept looking behind me. I was scared of every shadow. I'm sure you know those unsettling horror movies that give you terrifying nightmares. That's exactly how the "Furnace Floor" EP affects me. You'll rot alive, slowly decay, and eventually become nothing but your own shadow. I sway to the beat and pick up the shovel again. I had to dig very deep this time. I uncovered several meters of layers. Rotten bones, mangy skulls, thousands of worms and dirt that got deep into my head. Finally, I found a coffin that says FURNACE FLOOR. I think I can't help but recommend the news to you. For it is a mad echo of the other world. It has a dark and cold atmosphere and burns with a bright black flame. Blackened death metal inquisition! Terrifying echoes from the old dungeons that will get you to the core!
Ave CARCINOID! Greetings to the Australian underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a second album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?
Thanks so much for your kind words and support since 2019 also! This release is technically not an album but a 30 minute MLP compared to the 40 minute Metastatic Album. We have definitely grown and improved our sound compared to the previous release. Listening back to our first album it is considerably different to Encomium to Extinction for many reasons- the composition of the band having 5 members now and with 2 guitars we had the opportunity to experiment with feedback, guitar solos, contrasting guitar tones and added sound and layered heaviness with the addition of an additional instrument.
The recording process was a lot different as we had the ability to fix mistakes as we recorded only the drums to tape compared to Metastatic Declination which was recorded to tape in full and we had to nail each track in it's entirety with no ability to edit. Metastatic may have more of an organic feel for this reason but Encomium is definitely a step up professionally. The sound is heavier due to the layering of instruments, drums recorded to tape and recording at Goatsound studios over several days. The songs are more well constructed on Encomium, as we spent more time perfecting things to where we were happy and Metastatic was very rushed creatively in my opinion.
Our members on this record have also changed since the last release. Carter was replaced by Kit on drums and Wyatt was introduced on lead guitar. We have since again had another lineup change with Nathan now on lead guitar and Michele on drums.
I would say our influences still remain since the inception of the band in 2018 hence our sound still rings true to our 2018 demo.
Encomium to Extinction“ includes all attributes of good death and doom metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? In which studio did you record it? How did the recording process look like? How look the writing process of new material in the case of CARCINOID?
We recorded at Goatsound studios in Melbourne which is run by Jason Fuller (Blood Duster, Burn the hostages) All of our other releases were recorded to 4 and 8 track tape respectively by us through a DIY approach. This may explain the more professional sound of Encomium to Extinction compared to the previous releases which were very raw and underproduced as we were hoping to step it up a bit. All of the guitars and vocals were double tracked, the drums were recorded to tape which differed from Metastatic also.
Writing this record took awhile as we began the process during COVID where Melbourne was suffered harsh restrictions for 262 days. We could not have visitors or leave our house for distances further than 5 Kilometers. This affected us as we could not get together to rehearse or write so our creative process suffered massively. We had to email back and forth a lot and when we could reconvene we had to learn how to work creatively together we had 2 new members that had just joined at the time. They added their influences to the music but definitely keeping it true to the Carcinoid sound, as will follow with the current lineup and our sophomore album.
I found out that Dan Lowndes signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Dan Lowndes has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him?
Jason Fuller actually mixed the record and Dan mastered it. We have a lot of respect for Dan and he always does a great job of everything he touches. We first worked with him in 2020 as he mastered our split release with fellow Australian band Charnel Altar. We were very impressed with his work so definitely wanted to get him on board again. He just nails the sound of our genre of music as can be observed in a long list of excellent bands he has mastered sick records for- Caustic wound,Cerebral Rot, Corpsessed, Druid Lord, Father Befouled, Gosudar, Innumerable forms, Mortiferum, Spectral Voice, Worm- just to name a few as well as his own band Cruciamentum.
An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical vinyl. You released the new album at CD in Me Saco Un Ojo / Headsplit, and it has a corpsy cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?
Necrofrost composed the artwork for out MLP who we have used for many merch designs and who also did the Metastatic Declination cover. In his classic black and white style we envisioned a desolate, barren landscape surrounded a mausoleum tomb with lots of gravestones, the finer details show animal carcasses. The themes of the record incorporate feelings of isolation, depression, anxiety and death which resonates with the artwork. Necrofrost did a fantastic job as he always has done in the past with our artwork.
I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Australia for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
We are definitely lucky here in Melbourne that our scene is thriving and we can play great bills with great bands who go off to play shows overseas as well. Melbourne is not only great for death metal but a variety of other genres as we enjoy playing mixed bills with some diversity.
Metal in Australia has always been strong with some earlier notable bands that we still listen to from the 1990's such as Cruciform, Abramelin, Misery, Armoured Angel, Disembowelment and Sadistik Exekution. As Melbourne's scene is so great there are always lots of people of a range of ages which is awesome, As much as the scene is thriving here it is nothing compared with some European cities. There are not a great deal of metal labels in Australia at the moment and it is harder and more expensive (due to shipping costs) to distribute our music physically due to the distance between Australia and Europe/ America. This is why we have always looked to get our music released on overseas labels.
You play doom death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start CARCINOID was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?
The band was formed in 2018 by Az (guitars) and Jess (bass). Az who is into a bit of everything genre wise wanted to do a death metal project and channeled bands such as Pungent Stench, Autopsy, Napalm Death and Brutal Truth who he is heavily influenced by. Jess was more into a lot of doom bands around that time and was influenced by Cathedral, Candlemass, Corrupted, Grief and Winter. A lot of our influences also now crossover melding the sound we have forged today. The idea of death doom is appealing as when combining genres you can really experiment with soundscapes and not be boxed into one specific style. We have a lot of respect for fellow death-doom bands such as coffins and cianide. Next year we are are hoping to do an Australian tour and play some overseas dates next year once we have a few new songs under our belts. We have enjoyed playing both of the festivals we have performed at (Killtown Deathfest and Asakusa Deathfest) and definitely would like to play some more in the future. I'm not sure about playing huge festivals but we certainly enjoy playing more underground death metal festivals as they have a very community based vibe you may not get at large commercial festivals. If we got asked to go on tour supporting a larger and more well known band I think that would definitely be a great experience as we are all passionate about travelling and meeting fellow musicians.
When I started my website six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?
You've definitely done a great job and it is appreciated how much work goes into running a zine like or website such as this. It is such a great way to showcase underground bands who would not necessarily be recognised. We mostly rely on our labels to promote our releases and also get asked quite a bit from people around the world to complete interviews like these. We all enjoy going to see local bands as we have a lot of friends collectively in the Melbourne music scene and like to go to gigs we aren't playing at least a few times per month. It really is great to support your community/ friends and watch them grow and thrive which in turn motivates us to push the limits with new material and onstage.
On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as CARCINOID? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?
From a revenue perspective digital streaming definitely does not do us any favours as online platforms we use such as spotify and bandcamp take large fees. Out of anything we definitely appreciate someone who can come to one of our shows and purchase a physical format copy of our musíc, as we do when going to support other bands in our community. In terms of internet trolls that don't go to shows. We don't have any control over that aspect of things but i think if you are passionate about music you should be positively supporting bands if you have the ability to.
Az and Jess are avid collectors of Vinyl, CD and cassettes so definitely agree that physical formats trumps digital formats. There's something special about getting up to put on a record and holding the artwork in your hands complete with inner sleeves and lyrics etc. Digital streaming platforms have definitely made our lives easier with music available with the click of a button and also from a musician perspective that your music can reach people from around the world with ease. I think physical formats offer the full package though, and the work that goes into the layout and packaging, it does not compare to digital formats.
I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?
Death metal to us is definitely about community and coming together to support a common passion. Bonding over favourite bands and discussing riffs, merch and records. It is a good outlet and release to channel all of our energy into for us to be able to write and perform music.The sheer power that death metal can produce through performing, listening to music or going to see other bands is definitely a relaxing and cathartic experience.
Finally, a classic but important question. What is CARCINOID planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage?
We are currently writing for our sophomore album and planning to write a large number of songs to keep some to release on splits with other bands- maybe even on a 7' format which we have not done yet. Next year with our new vocalist on board we will resume shows and hope to do 2 international appearances and multiple Australian dates including cities we have not yet performed in- Perth, Hobart etc
Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Encomium to Extinction“ into my head again!
Big thank you for reaching out to us and we have the utmost respect for people like you who take the time to support and recognise the underground metal scene. We hope you enjoy the new release coming out in full this week!
Recenze/review - CARCINOID - Encomium to Extinction (2023):
Ave CARCINOID! Zdravím do australského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
Moc děkujeme za vaše milá slova a podporu od roku 2019! Toto vydání není technicky vzato album, ale 30 minutové MLP oproti 40 minutovému Metastatickému albu. Oproti předchozímu vydání jsme rozhodně vyrostli a zlepšili náš zvuk. Když si zpětně poslechneme naše první album, je podstatně jiné než Encomium to Extinction, a to z mnoha důvodů - složení kapely, která má nyní 5 členů a 2 kytary, nám umožnilo experimentovat se zpětnou vazbou, kytarovými sóly, kontrastními kytarovými tóny a přidaným zvukem a vrstvenou tíhou s přidáním dalšího nástroje.
Proces nahrávání byl o hodně jiný, protože jsme měli možnost opravovat chyby, protože jsme na pásek nahrávali pouze bicí, ve srovnání s Metastatic Declination, která se nahrávala na pásek celá a museli jsme každou skladbu nahrát celou bez možnosti editace. Metastatic možná z tohoto důvodu působí organičtějším dojmem, ale Encomium je po profesionální stránce rozhodně o krok výš. Zvuk je těžší díky vrstvení nástrojů, bicím nahraným na pásek a nahrávání ve studiu Goatsound v průběhu několika dní. Písně jsou na Encomium lépe vystavěné, protože jsme strávili více času zdokonalováním věcí tak, abychom byli spokojení, a Metastatic byl podle mého názoru tvůrčím způsobem velmi uspěchaný.
Naši členové se na této desce od posledního vydání také změnili. Cartera nahradil Kit na bicí a na sólovou kytaru přišel Wyatt. Od té doby jsme opět prodělali další změnu v sestavě, kdy na sólovou kytaru nyní hraje Nathan a na bicí Michele.
Řekla bych, že naše vlivy od vzniku kapely v roce 2018 stále přetrvávají, tudíž náš zvuk stále odpovídá našemu demu z roku 2018.
„Encomium to Extinction“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál CARCINOID?
Nahrávali jsme ve studiu Goatsound v Melbourne, které vede Jason Fuller (Blood Duster, Burn the hostages). Všechny naše ostatní desky jsme nahrávali na 4, respektive 8 stopý pásek DIY přístupem. To možná vysvětluje profesionálnější zvuk Encomium to Extinction ve srovnání s předchozími nahrávkami, které byly velmi syrové a nedopracované, protože jsme doufali, že to trochu zrychlíme. Všechny kytary a vokály jsme nahrávali na dvojitou stopu, bicí jsme nahrávali na pásku, což se také lišilo od Metastatic.
Psaní téhle desky nám chvíli trvalo, protože jsme s tím začali během COVIDu, kde Melbourne trpělo 262 dní tvrdými omezeními. Nemohli jsme mít návštěvy ani opustit dům na vzdálenost větší než 5 kilometrů. To nás ovlivnilo, protože jsme se nemohli scházet ke zkouškám ani psaní, takže náš tvůrčí proces tím značně utrpěl. Museli jsme si často psát e-maily, a když jsme se mohli znovu sejít, museli jsme se naučit, jak společně tvořit, protože jsme měli dva nové členy, kteří se v té době právě připojili. Přidali do hudby své vlivy, ale rozhodně ji zachovali věrnou zvuku Carcinoid, jak bude následovat se současnou sestavou a naším druhým albem.
Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsán Dan Lowndes. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Dan Lowndes vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
Jason Fuller desku skutečně smíchal a Dan ji masteroval. Dana si velmi vážíme a vždy odvede skvělou práci na všem, na co sáhne. Poprvé jsme s ním spolupracovali v roce 2020, kdy masteroval náš split release s další australskou kapelou Charnel Altar. Jeho práce na nás udělala velký dojem, takže jsme ho rozhodně chtěli znovu zapojit. Zvuk našeho hudebního žánru mu prostě sedí, což lze pozorovat na dlouhém seznamu vynikajících kapel, pro které masteroval zvrácené nahrávky - Caustic wound,Cerebral Rot, Corpsessed, Druid Lord, Father Befouled, Gosudar, Innumerable forms, Mortiferum, Spectral Voice, Worm - abychom jmenovali alespoň některé, stejně jako jeho vlastní kapelu Cruciamentum.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes vinyl. Vy jste jej vydali u Me Saco Un Ojo / Headsplit a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
Obrázky pro MLP vytvořil Necrofrost, kterého jsme použili pro mnoho návrhů merche a který také vytvořil obal Metastatic Declination. V jeho klasickém černobílém stylu jsme si představili pustou, vyprahlou krajinu obklopenou hrobkou mauzolea se spoustou náhrobků, v drobnějších detailech jsou zobrazeny zvířecí mršiny. Témata desky zahrnují pocity izolace, deprese, úzkosti a smrti, což rezonuje s výtvarným zpracováním. Necrofrost odvedl fantastickou práci, stejně jako vždy v minulosti s našimi výtvarnými návrhy.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Austrálie si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
Rozhodně máme v Melbourne štěstí, že naše scéna vzkvétá a můžeme hrát na skvělých koncertech se skvělými kapelami, které odjíždějí hrát i do zahraničí. Melbourne je skvělé nejen pro death metal, ale i pro řadu dalších žánrů, protože nás baví hrát smíšené koncerty s určitou rozmanitostí.
Metal v Austrálii byl vždycky silný s některými dřívějšími významnými kapelami, které stále posloucháme z devadesátých let, jako jsou Cruciform, Abramelin, Misery, Armoured Angel, Disembowelment a Sadistik Exekution. Jelikož je melbournská scéna tak skvělá, je tu vždycky spousta lidí různého věku, což je úžasné, Jakkoli se tu scéně daří, není to nic ve srovnání s některými evropskými městy. V Austrálii momentálně není moc metalových vydavatelství a kvůli vzdálenosti mezi Austrálií a Evropou/ Amerikou je těžší a dražší (kvůli nákladům na dopravu) distribuovat naši hudbu fyzicky. Proto jsme vždy usilovali o to, aby naše hudba vyšla u zámořských vydavatelství.
Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit CARCINOID, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
Kapelu založili v roce 2018 Az (kytary) a Jess (baskytara). Az, který má rád od všeho trochu, chtěl udělat death metalový projekt a inspiroval se kapelami jako Pungent Stench, Autopsy, Napalm Death a Brutal Truth, kterými je silně ovlivněn. Jess se v té době věnoval spíše doomovým kapelám a byl ovlivněn Cathedral, Candlemass, Corrupted, Grief a Winter. Hodně našich vlivů se také nyní prolíná a přetavuje v dnešní zvuk, který jsme vytvořili. Myšlenka death doomu je přitažlivá, protože při kombinaci žánrů můžete skutečně experimentovat se zvukovými krajinami a nebýt zaškatulkovaní do jednoho konkrétního stylu. Máme velký respekt ke spřízněným deathdoomovým kapelám, jako jsou Coffins a Cianide. Doufáme, že příští rok pojedeme australské turné a zahrajeme si i v zámoří, jakmile budeme mít pod palcem pár nových skladeb. Hraní na obou festivalech, na kterých jsme vystupovali (Killtown Deathfest a Asakusa Deathfest), jsme si užili a určitě bychom si v budoucnu rádi zahráli na dalších. Nejsem si jistá, jestli bychom hráli na velkých festivalech, ale určitě nás baví hrát na undergroundovějších deathmetalových festivalech, protože mají velmi komunitní atmosféru, kterou na velkých komerčních festivalech nemusíte zažít. Kdyby nás někdo požádal, abychom jeli na turné jako support nějaké větší a známější kapely, myslím, že by to byl určitě skvělý zážitek, protože všichni jsme nadšení z cestování a setkávání se s kolegy muzikanty.
Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
Rozhodně jste odvedli skvělou práci a je třeba ocenit, kolik práce stojí za provozem zinu nebo webových stránek, jako je tato. Je to také skvělý způsob, jak prezentovat undergroundové kapely, které by nemusely být nutně rozpoznány. My se většinou spoléháme na naše labely, které propagují naše desky, a také nás dost často žádají lidé z celého světa o vyplnění takovýchto rozhovorů. Všichni rádi chodíme na koncerty místních kapel, protože máme spoustu přátel, kteří se kolektivně pohybují na melbournské hudební scéně, a rádi chodíme na koncerty, na kterých zrovna nehrajeme, alespoň několikrát do měsíce. Je opravdu skvělé podporovat svou komunitu/přátele a sledovat, jak rostou a vzkvétají, což nás zase motivuje posouvat hranice s novým materiálem i na pódiu.
Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako CARCINOID ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
Z hlediska příjmů nám digitální streamování rozhodně neprospívá, protože online platformy, které používáme, jako je spotify a bandcamp, si berou vysoké poplatky. Rozhodně si vážíme toho, že někdo může přijít na náš koncert a koupit si kopii naší hudby ve fyzickém formátu, stejně jako to děláme my, když jdeme podpořit jiné kapely v naší komunitě. Pokud jde o internetové trolly, kteří nechodí na koncerty. Nemáme nad tímto aspektem věci žádnou kontrolu, ale myslím, že pokud jste zapálení pro hudbu, měli byste pozitivně podporovat kapely, pokud máte tu možnost.
Az a Jess jsou vášnivými sběrateli vinylů, CD a kazet, takže rozhodně souhlasíme s tím, že fyzické formáty mají přednost před digitálními. Je něco výjimečného na tom, když vstáváte, abyste si pustili desku, a držíte v rukou obal s vnitřním bookletem, texty atd. Digitální streamovací platformy nám rozhodně usnadnily život, protože hudba je dostupná na jedno kliknutí, a také z pohledu hudebníka, který může svou hudbu snadno dostat k lidem z celého světa. Myslím si však, že fyzické formáty nabízejí kompletní balíček a práce, která je spojena s úpravou a balením, se s digitálními formáty nedá srovnávat.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
Death metal je pro nás rozhodně o komunitě a o tom, že se spojujeme, abychom podpořili společnou vášeň. Stmelení nad oblíbenými kapelami a diskuze o riffech, merchi a deskách. Je to dobré východisko a uvolnění, do kterého můžeme nasměrovat veškerou svou energii, abychom mohli psát a hrát hudbu. samotná síla, kterou death metal dokáže vyprodukovat při vystupování, poslechu hudby nebo návštěvě jiných kapel, je rozhodně uvolňující a katarzní zážitek.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají CARCINOID v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě?
V současné době píšeme materiál pro naše druhé album a plánujeme napsat velké množství písní, abychom si některé nechali na splitka s jinými kapelami - možná i na sedmipalec, což jsme zatím neudělali. Příští rok s naším novým zpěvákem obnovíme koncertování a doufáme, že se nám podaří uskutečnit dvě mezinárodní vystoupení a několik australských koncertů, včetně měst, kde jsme ještě nevystupovali - Perth, Hobart atd.
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Encomium to Extinction“ zase narvat do hlavy!
Velmi vám děkujeme, že jste nás oslovili, a nesmírně si vážíme lidí, jako jste vy, kteří si najdou čas na podporu a uznání undergroundové metalové scény. Doufáme, že si užijete novou desku, která vyjde v plném znění tento týden!
Recenze/review - CARCINOID - Encomium to Extinction (2023):
Po některých lidech zůstane jenom krvavá stopa. Bolest se navěky otiskne do myslí všech, kterým ublížili. Usmívají se za mřížemi a jejich oběti sedávají ve tmě a neví, jestli si mají podříznout žíly. Je mezi námi stále až příliš zla a nenávisti. Když potom takový člověk zemře, jeho hrob bývá zapomenut. Jenže jsme tu ještě my, staří fanoušci death metalu, kteří díky morbidní hudbě exhumujeme jejich rakve. Aby se nezapomnělo, aby navěky shořeli v pekelných plamenech. Existují kapely, kvůli kterým se vždy vydám na hřbitov, abych si užil jejich hudbu.
Jedněmi z nich jsou SADISM z Chile, jejichž hudba mě provází celý můj metalový život. Pánové nikdy nenahráli slabší desku a stejně je tomu i letos. "Obscurans" je opět starým, prašivým odkazem dávných časů. Tohle je smrtící kov, na kterém jsem vyrůstal a zůstanu mu věrný až do své smrti. Až navěky, amen!
Pokud jste zažili počátek devadesátých let minulého století a nosili jste džínovou vestu, vyměňovali si kazety a čekali dlouhé dny na dopisy z fanklubů kapel, potom asi víte, o čem píšu. Poslouchat nové album těchto zkušených veteránů, je opravdu jako exhumovat plesnivý hrob někoho zlého. Z rakve se na vás vyvalí smršť nekompromisních thrash metalových a deathových riffů, které vás doslova rozsekají na malé kousky. Budete pohřbeni zaživa! Skladby v sobě mají takovou tu černou a prašivou patinu, kterou máme my, staří psi tolik rádi. Líbí se mi obal (Patricio Saavedra and Ricardo Roberts), který se přesně hodí k atmosféře nahrávky. Oceňuji i ostrý a syrový zvuk (Recorded and mixed by JP Donoso and Israel Yévenes at Sadestudio, Santiago, Chile). Je obdivuhodné, že si kapela stále drží vysokou kvalitu. Songy v sobě mají drive a sílu, touhu ničit muzikou. Pokud bychom potom chtěli hudbu těchto maniaků k někomu přirovnat (což je tedy trošku troufalé, ale budiž), tak bychom mohli zmínit smečky jako MORBID ANGEL, VADER, SADISTIC INTENT, MALEVOLENT CREATION, POSSESSED, SLAYER. Zkrátka a dobře, stará, poctivá a upřímná škola. Žádné pózy, žádné zbytečnosti, ale jenom ryzí hudba u které praskají víka od rakví. Po některých lidech zůstane jenom krvavá stopa. Bolest se navěky otiskne do myslí všech, kterým ublížili. Pohřběte je hluboko pod zem! A může jim k tomu hrát "Obscurans"! Existují kapely, kvůli kterým se vždy vydám na hřbitov, abych si užil jejich hudbu. SADISM opět odvedli perfektní morbidní práci! Temný, prašivý death metal, ze starých prokletých chilských pohřebišť!
Asphyx says:
Some people leave only a trail of blood. The pain will forever be imprinted on the minds of all those they hurt. They smile behind bars and their victims sit in the dark, not knowing whether to slit their wrists. There is still too much evil and hatred among us. Then when such a person dies, his grave is forgotten. But there are still us old death metal fans who exhume their coffins thanks to morbid music. So that they won't be forgotten, so that they burn in the flames of hell forever. There are bands that always make me go to the cemetery to enjoy their music.
One of them is SADISM from Chile, whose music has been with me all my metal life. The gentlemen have never recorded a weaker album and the same is true this year. "Obscurans" is again an old, dusty reference of the old days. This is the death metal I grew up on and will remain loyal to until the day I die. Forever and ever, amen!
If you lived through the early 1990s and wore a denim vest, swapped cassettes and waited long days for letters from bands' fan clubs, then you probably know what I'm writing about. Listening to a new album from these seasoned veterans is really like exhuming the moldy grave of someone bad. A whirlwind of uncompromising thrash metal and death riffs will roll out of the coffin and literally chop you into little pieces. You will be buried alive! The songs have that black and grimy patina that we old dogs love so much. I like the cover art (Patricio Saavedra and Ricardo Roberts), which fits the atmosphere of the record. I also appreciate the crisp and raw sound (Recorded and mixed by JP Donoso and Israel Yévenes at Sadestudio, Santiago, Chile). It is admirable that the band still maintains its high quality. The songs have drive and power in them, the desire to destroy with music. If we wanted to compare the music of these maniacs to someone (which is a bit presumptuous, but so be it), we could mention bands like MORBID ANGEL, VADER, SADISTIC INTENT, MALEVOLENT CREATION, POSSESSED, SLAYER. In short, old school, honest and sincere. No posing, no uselessness, but just pure music that makes coffin lids crack. Some people leave only a trail of blood. The pain will forever be imprinted on the minds of all those they hurt. Bury them deep underground! And they can play "Obscurans" to go with it! There are bands that always make me go to the cemetery to enjoy their music. SADISM have done a perfect morbid job again! Dark, dusty death metal, from the old cursed Chilean burial grounds!
Stále se vracím na stejné místo. Každý rok uklízím hrob a vzpomínám na svoje blízké. Dost často přemýšlím, jak jednou skončím já. Žil jsem dobrý život? Nebo jsem byl až příliš často v temnotě? Na nedaleké lavičce sedává mladá dívka. Ve stejné datum, ve stejný čas. Nemluví a přesto jí rozumím. Ani nevím, jestli je z tohoto světa. Pokaždé si s sebou beru nějakou muziku. A je prostým faktem, že dost často poslouchám muziku od švédských tmářů RUNEMAGICK.
"Last Skull of Humanity" je před produkční nahrávkou hrubého mixu druhého alba kapely “Enter the Realm of Death” z roku 1999. Nahrávání probíhalo ve studiu Los Angered Recording (vlastněno slavným Andym La Roquem z King Diamond/Death) a já byl tenkrát mladý a plný života. Přesto si pamatuji, že ta dívka seděla na lavičce již tenkrát.
Připadám si jako bych našel ve sklepě starou krabici s kazetami. Přiznávám, občas to takhle dělám. Zavřu se do chladu a temnoty a vzpomínám. Je totiž podzim a počasí venku k podobným činnostem vybízí. Přehrabuji se v pradávných časopisech, oprašuji vinyly i kazety. Vzpomínám na své kamarády, na to, jak jsme se o hudbě dohadovali, jak jsme se hádali, ale hlavně smáli. Poslouchám nové EP a mrazí mě. Mám asi už dávno tuhle hudbu zakódovanou ve svých genech. Je mojí součástí a "Last Skull of Humanity" je přesně tím druhem death doom metalu, který je u mě vždy vítán. Velmi dobře zahrané, se skvělým ledovým zvukem, s vokálem z onoho světa. Ale hlavně s atmosférou, která mě vždy přinutí zhasnout všechna světla a vydat se na hřbitov. Letošní EP je určeno pro všechny věrné fanoušky. Již dnes vím, že se stane žádaným artefaktem. Mlha kolem mě je šedá a není skrz ní vidět. Potkávám přízraky a ona zase sedí na stejné lavičce. Usmívá se. Nedivím se jí, hraje se zde nejen pro ní, ale i pro všechny příznivce kapel typu PARADISE LOST, WINTER, CELTIC FROST, BOLT THROWER, ASPHYX, HOODED MENACE, SOLOTHUS, HALBERD, DRUID LORD, TEMPLE OF VOID. Samozřejmě, je v tom kus nostalgie. Bývám po společných setkáních melancholický a chci být sám. Dnešní povrchní a uspěchaný svět mi dávno nesvědčí. Raději si zalezu dolů do sklepa nebo půjdu zase na hřbitov. Nezbývá nic jiného, než kapele i labelu poděkovat. Tohle je totiž kus hudby, která je i mojí součástí. Stále se vracím na stejné místo. Každý rok uklízím hrob a vzpomínám na svoje blízké. Dost často přemýšlím, jak jednou skončím já. Žil jsem dobrý život? Nebo jsem byl až příliš často v temnotě? Nevím, to ať posoudí jiní. S čím jsem si ale absolutně jistý je, že tahle deska je skvělá. Mrazivé, magické death doom metalové vzpomínky na melancholii ztracených dní! Temnota!
Asphyx says:
I keep coming back to the same place. Every year I clean the grave and remember my loved ones. I often wonder how I'll end up someday. Did I live a good life? Or have I been in the dark too often? A young girl sits on a nearby bench. Same date, same time. She doesn't speak and yet I understand her. I don't even know if she's of this world. I always take some music with me. And it's a simple fact that I often listen to music by Swedish darkies RUNEMAGICK.
"Last Skull of Humanity" is a pre-production recording of a rough mix of the band's second album "Enter the Realm of Death" from 1999. The recording took place at Los Angered Recording studio (owned by the famous Andy La Roque of King Diamond/Death fame) and I was young and full of life at the time. Yet I remember the girl sitting on the bench even then.
I feel like I found an old box of tapes in the basement. I admit, I do that sometimes. I shut myself away in the cold and dark and remember. It's autumn and the weather outside encourages such activities. I dig through old magazines, dust off vinyl and cassettes. I remember my friends, how we used to argue about music, how we used to fight, but mostly laugh. I listen to the new EP and I get chills. I think I've had this music coded into my genes for a long time. It's a part of me, and "Last Skull of Humanity" is exactly the kind of death doom metal that is always welcomed by me. Very well played, with a great icy sound, with otherworldly vocals. But most of all with an atmosphere that always makes me turn off all the lights and go to the cemetery. This year's EP is for all the loyal fans. I already know it will become a sought after artifact. The fog around me is grey and you can't see through it. I meet ghosts and she's sitting on the same bench again. She's smiling. I don't blame her, it's not only for her, but also for all fans of bands like PARADISE LOST, WINTER, CELTIC FROST, BOLT THROWER, ASPHYX, HOODED MENACE, SOLOTHUS, HALBERD, DRUID LORD, TEMPLE OF VOID. Of course, there is a piece of nostalgia in it. I tend to get melancholy after get-togethers and want to be alone. Today's superficial and hectic world doesn't suit me anymore. I'd rather crawl down into the basement or go back to the cemetery. I can't help but thank the band and the label. This is a piece of music that is a part of me. I keep coming back to the same place. Every year I clean the grave and remember my loved ones. I often wonder how I'll end up one day. Have I lived a good life? Or have I been in the dark too often? I don't know, let others be the judge. But what I am absolutely sure of is that this record is great. Freezing, magical death doom metal memories of the melancholy of lost days! Darkness!
Jeden můj známý, který je matematik, tvrdí, že brzy dojde k restartu. Lidé se budou pomalu vracet k tomu základnímu, obyčejnému. Možná ale nastane apokalypsa a budeme se toulat ulicemi bez cíle. Nemrtví budou požírat dávno mrtvé. Svět zahalí temnota a začneme znovu. Od začátku. Vrátíme se po časové ose zpět. A nebo také ne. Uvidíme. Zatím se můžeme vydávat na podobné výlety s hudbou, která mě vždy dokáže přenést do jiných dimenzí. Mezi shnilé mrtvoly, na staré pohřebiště. O amerických MAUL jsem již na našich stránkách psal.
Bylo to u příležitosti loňské nahrávky "Seraphic Punishment", která se stala na dlouhý čas mým průvodcem v záhrobí. Album jsem si opravdu užíval. Letos pánové přicházejí s novým EP, které obsahuje tři nové skladby. Z toho jednu naleznete pouze na kazetě, kterou vám doporučuji zakoupit. Tohle je totiž pravý, nefalšovaný kult smrti. Nic pro slabé povahy, ani různé pozéry a falešné fanoušky.
MAUL mají velký dar napsat skladby, které rezonují uvnitř mé lebky. Opravdu si připadám, že mi v mozku hlodá zuřivý červ. Rozkládám se pomalu, hniju zaživa. Moc dobře vím, že apokalypsa už dávno začala. Alespoň v našich hlavách a na ulicích, po kterých se procházejí zombie. Američané jsou opět velmi mrtvolní, morbidní. Přicházejí se skvělým zvukem (Adam Tucker - mixing, mastering, recording) i stylovým obalem (S. Deloria Black Wolf). Líbí se mi, že kapela i label udělali vše pro to, abychom byli spokojeni. Je to poctivá hrobnická práce. Dva hřeby plus jeden, v podobě ostrých songů, které vám budou zatlučeny do rakve. Někdy, když sleduji současný svět, padá na mě splín. Chce se mi odejít mezi stíny. Nikdy to samozřejmě neudělám, ale musím si pokaždé pustit muziku, jako je ta na "Desecration and Enchantment". Drásá mi obličej do krve, pálí a žhne. Letos se jedná opravdu o velmi povedenou záležitost ve stylu třeba takových IMMOLATION, INCANTATION, AUTOPSY, CARCASS, BOLT THROWER, TOMB MOLD, OUTER HEAVEN. Smrt je velmi blízko a osobně se mi nejvíc líbí doomové nálady, které poletují kolem celého EP jako můry kolem lampy. Dívám se kolem sebe a mám pocit, že nemrtví požírají dávno mrtvé. Svět zahalila temnota a možná začneme znovu. Od začátku. Vrátíme se po časové ose zpět. A nebo také ne. Než se tak stane, budu poslouchat tohle EP stále dokola. Je totiž skvělé po všech stránkách. Temný, hnilobný death metal ve značném stádiu rozkladu! Bolestné ozvěny ze světa před apokalypsou!
Asphyx says:
A friend of mine, who is a mathematician, says there will be a reboot soon. People will slowly return to the basic, the ordinary. But maybe there will be an apocalypse and we'll wander the streets aimlessly. The undead will eat the long dead. The world will be shrouded in darkness and we will start anew. From the beginning. We'll go back along the timeline. Or not. We'll see. In the meantime, we can take similar trips with music that always manages to transport me to other dimensions. Among the rotting corpses, to an old burial ground. I've already written about American MAUL on our website.
It was on the occasion of last year's recording "Seraphic Punishment", which became my guide to the beyond for a long time. I really enjoyed the album. This year, the gentlemen are coming out with a new EP that features three new tracks. One of which can only be found on cassette, which I recommend you purchase. This is a true, unadulterated death cult. Nothing for the faint of heart, or the various posers and fake fans.
MAUL have a great gift for writing songs that resonate inside my skull. I really do feel like I have a raging worm gnawing at my brain. I'm slowly decomposing, rotting alive. I know full well that the apocalypse has long since begun. At least in our heads and on the streets where the zombies walk. Americans are very dead again, very morbid. They come with a great sound (Adam Tucker - mixing, mastering, recording) and a stylish cover (S. Deloria Black Wolf). I like that the band and the label did everything to make us happy. It's an honest gravedigger's work. Two nails plus one, in the form of sharp songs that will be hammered into your coffin. Sometimes when I watch the world today, I get a full moon. I want to leave among the shadows. I'll never do it, of course, but I have to put on music like the one on "Desecration and Enchantment" every time. It scratches my face to the blood, it burns and glows. This year it's a very good thing in the style of such bands as IMMOLATION, INCANTATION, AUTOPSY, CARCASS, BOLT THROWER, TOMB MOLD, OUTER HEAVEN. Death is very close and I personally like the doom moods that fly around the whole EP like moths around a lamp. I look around me and feel like the undead are eating the long dead. The world is shrouded in darkness, and maybe we'll start again. From the beginning. Let's go back down the timeline. Or maybe not. Until that happens, I'm gonna listen to this EP over and over again. Because it's great in every way. Dark, rotten death metal in a major state of decay! Painful echoes from the world before the apocalypse!
Krásně udržovaná zahrada za domem, který připomínal splněný sen. Hrály si zde děti, nevinné a bezbranné. Přesto se vzduchem vznášelo něco ošklivého, zlého. Když jsem poprvé kopl do země, myslel jsem si, že se jedná o zvířecí kosti. Jenže jsem se mýlil. Slyšel jsem nářek mučených, cítil jsem jejich bolest. Měli ho všichni rádi. Pořád se usmíval. Pod povrchem se ale ukrývalo zlo. Absolutní zlo a temnota.
S hudbou to mám hodně podobné. Vždy si sednu a nechám jí na sebe působit. U australských death doomařů CARCINOID jsem už trošku věděl, co od nich mohu čekat. Minulé album "Metastatic Declination" z roku 2019 totiž bylo velmi častým hostem při mých večerních seancích. Odkaz na recenzi najdete dole pod článkem. Letošní novinka je volným pokračováním morbidních rituálů. Jedná se o hudbu, při které vám zmrzne krev v žilách.
Pánové a dáma opět odvedli perfektní hrobnickou práci. Ve své tvorbě nadále odkazují na kapely typu CIANIDE, AUTOPSY, UNDERGANG, FETID, WINTER, CELTIC FROST, ANATOMIA. A dělají to s nadšením a odhodláním. Věřím jim každý tón, každou notu. Je pro mě, starého metalového psa, hrozně příjemné se s nimi toulat záhrobím. Navštěvovat dávno opuštěné hrobky plné shnilých mrtvých těl. Povedený obal (Necrofrost) i zvuk jen perfektně doplňují temné a mocné motivy. Někdy se mi zdají ošklivé sny. Exhumuji v nich hroby, které jsou plné prokletých těl. Poslouchám u toho desky, jako je "Encomium to Extinction". Kombinace tradičního, prokletého doomu a prašivého death metalu mi dělá dobře na mé zkažené duši od konce osmdesátých let minulého století. A tuhle desku mě opravdu baví poslouchat. Má v sobě totiž vše potřebné pro staré rituály. Nedivil bych se, kdyby někteří fanoušci potkali při společných setkáních s touto nahrávkou svůj vlastní stín, svoje děsivé svědomí, své noční můry. Všichni moc dobře víme, že existuje ještě jeden odvrácený svět. V něm muselo být letošní EP nahráváno. Smrdí totiž prašivinou, špínou a hnisem. Pro mě je vždy důležité, aby mě hudba rozdrásala obličej do krve. A CARCINOID se to povedlo na výbornou. Opravdu stojím na krásné zahradě. Dole pode mnou jsou pochována těla nebožáků, kteří museli před smrtí hodně trpět. Atmosféra je hodně podobná, jako na téhle desce. Mokvající, shnilý, prašivý doom death metal, u kterého ucítíte pach a chlad prokletých pohřebišť!
Asphyx says:
A beautifully maintained garden behind the house that resembled a dream come true. Children played here, innocent and defenceless. Yet there was something ugly, evil in the air. When I first kicked the ground, I thought it was animal bones. But I was wrong. I heard the cries of the tortured, I felt their pain. They all loved him. He was always smiling. But beneath the surface, there was evil. Absolute evil and darkness.
It's very similar with music. I always sit down and let it affect me. With Australian death doomsters CARCINOID, I already knew a little bit what to expect from them. In fact, their previous album "Metastatic Declination" from 2019 was a very frequent guest during my evening sessions. You can find the link to the review at the bottom of the article. This year's new release is a loose continuation of morbid rituals. This is music that will freeze your blood in your veins.
Once again, the gentlemen and lady did a perfect job of grave digging. Their work continues to reference bands like CIANIDE, AUTOPSY, UNDERGANG, FETID, WINTER, CELTIC FROST, ANATOMIA. And they do it with enthusiasm and determination. I trust them with every note, every note. It's a great pleasure for me, an old metal dog, to wander with them in the beyond. To visit long-abandoned tombs full of rotting corpses. Hilarious cover art (Necrofrost) and sound just perfectly complement the dark and powerful themes. Sometimes I have bad dreams. I exhume graves full of cursed bodies. I listen to records like "Encomium to Extinction". The combination of traditional, cursed doom and grimy death metal has been doing my depraved soul good since the late 1980s. And I really enjoy listening to this record. Because it has everything you need for the old rituals. I wouldn't be surprised if some fans encounter their own shadow, their own terrifying conscience, their own nightmares when they encounter this record together. We all know very well that there is another world out there. That's where this year's EP had to be recorded. It smells of dirt, grime and pus. It's always important to me that music rips my face to shreds. And CARCINOID have done that to perfection. I really am standing in a beautiful garden. Down below me are buried the bodies of the unfortunates who must have suffered a lot before they died. The atmosphere is very similar to this record. Wetting, rotten, dusty doom death metal, where you can smell the smell and coldness of cursed burial grounds!
