DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 21. srpna 2025

Recenze/review - AS THE SEA PARTS - Psychosis (2025)


AS THE SEA PARTS - Psychosis
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Venku se setmělo a já ještě nechtěl jít spát. Protože když usnu, tak se ztratím ve zlých snech a potom se probudím do ještě horší reality. Raději jsem se dál toulal mezi náhrobky a četl si jména na hrobech. Krátký život plný utrpení, stálo na jednom. Na dalším se jako košatý strom rozprostíral složitý rodokmen. Je vlastně jedno, kým jsme byli a budeme. Nakonec všichni zemřeme. Jenom ve smrti jsme si rovni. Vzadu, pokrytá břečťanem, stojí opuštěná hrobka s nápisem AS THE SEA PARTS. Chvíli váhám, je už opravdu tma, ale nakonec vstupuji dovnitř.

Jedná se o smečku, jejíž kořeny sahají do roku 1995. Následující rok po svém založení pánové z Virginie nahráli jednu demonahrávku "Trilogy of Sorrow". Doporučuji vám, abyste si ji poslechli, je volně dostupná. Budete mít potom celkový obraz o kapele kompletní. Následovaly dlouhé roky nečinnosti, kdy byla hrobka zavřená a rozprostíralo se kolem ní ticho. Až letos, po  hibernaci, vydává tahle smečka nové, dlouhohrající (a zároveň debutové) album. 


Také máte rádi ranní mlhu nad hřbitovem? Takový ten plazivý chlad, tichý šepot nemrtvých? Také jste vyrůstali a setkávali jste se s hudbou poprvé v devadesátých letech minulého století? Potom jste zde správně. Tvorba AS THE SEA PARTS má sobě přesně tu patinu dávných časů, poctivost, talent, touhu rozdrásat vás do krve. Nutno rovnou dodat, že se to kapele daří na výbornou. Pokud pominu skvělý chladný a dobře čitelný zvuk (Kyle Johnson), pokud se oprostím od motivu na obalu, který namaloval jeden z mých nejoblíbenějších umělců v undergroundu - Mark Riddick, tak zůstane na kost ohlodaný death metal se spoustou melodických prvků, s doomově zastřenou atmosférou. Když jsem kdysi před lety svoje stránky zakládal, tak alba jako "Psychosis" jsou, byla a budou těmi, které chci podporovat. Hudba zde má totiž v sobě něco navíc. Srdce, vášeň, těkavý chlad, temnotu, naléhavost. Zkrátka a dobře, kapele věřím každý tón, každou notu, každý úder bicích. Navíc mě novinka opravdu baví poslouchat. Jedná se o záležitost pro chvíle, kdy se potřebujete v dnešním chaotickém, podivném a neosobním světě zastavit. Nová nahrávka se stala po nějaké době spíše osobní záležitostí, soukromou seancí, krásou usínajícího dne, než jen obyčejným poslechem. Jsem moc rád, že kapela tohle album vydala. Je totiž po okraj narvané skvělými nápady, zastřeně podmanivou atmosférou, bolestí, strachem i pradávnou silou nemrtvých. Venku se setmělo a já ještě nechtěl jít spát. Protože, když usnu, tak se ztratím ve zlých snech a potom se probudím do ještě horší reality. Raději jsem se dál toulal mezi náhrobky a četl si jména na hrobech. Chladný a temný, melodický doom death metalový obřad, panychida za bolest! Budete do krve rozdrásáni zevnitř!


Asphyx says:

It was getting dark outside, and I didn't want to go to sleep yet. Because when I fall asleep, I get lost in bad dreams and then wake up to an even worse reality. I preferred to wander among the gravestones and read the names on the graves. A short life full of suffering, it said on one. On another, a complex family tree spread out like a spreading tree. It doesn't really matter who we were or who we will be. In the end, we all die. Only in death are we equal. In the back, covered in ivy, stands an abandoned tomb with the inscription AS THE SEA PARTS. I hesitate for a moment, it's really dark now, but finally I go inside.

This is a band whose roots date back to 1995. The following year after its founding, the gentlemen from Virginia recorded a demo called Trilogy of Sorrow. I recommend you listen to it, it's freely available. You'll then have a complete picture of the band. This was followed by long years of inactivity, when the tomb was closed and silence spread around it. Only this year, after hibernation, is this band releasing a new, full-length (and debut) album.

Do you also like the morning fog over the cemetery? That creeping cold, the quiet whisper of the undead? Did you also grow up and encounter music for the first time in the 1990s? Then you've come to the right place. AS THE SEA PARTS' work has exactly that patina of ancient times, honesty, talent, and a desire to tear you to pieces. It must be said right away that the band does an excellent job of this. If I ignore the great cold and clear sound (Kyle Johnson), if I detach myself from the cover art, which was painted by one of my favorite underground artists, Mark Riddick, what remains is bone-gnawing death metal with lots of melodic elements and a doom-laden atmosphere. When I started my website years ago, albums like "Psychosis" were, are, and will be the ones I want to support. The music here has something extra. Heart, passion, volatile coldness, darkness, urgency. In short, I believe every tone, every note, every drum beat of this band. What's more, I really enjoy listening to the new album. It's something for those moments when you need to pause in today's chaotic, strange, and impersonal world. After a while, the new recording became more of a personal matter, a private session, the beauty of a day falling asleep, rather than just ordinary listening. I'm very glad the band released this album. It's packed to the brim with great ideas, a veiled captivating atmosphere, pain, fear, and the ancient power of the undead. It was dark outside, and I didn't want to go to sleep yet. Because when I fall asleep, I get lost in bad dreams and then wake up to an even worse reality. I preferred to continue wandering among the tombstones and reading the names on the graves. A cold and dark, melodic doom death metal ceremony, a memorial service for pain! You will be torn to pieces from the inside!


Tracklist:
1. Where Paradise Lies 
2. The Search Within 
3. Among the Shadows 
4. Psychosis 
5. Lunacy Calling 
6. Solace 
7. Loss and Remembrance 
8. Regression 
9. Finality 
10. Resolve 

středa 13. srpna 2025

Recenze/review - THORN - Nebulous Womb of Eternity (2025)


THORN - Nebulous Womb of Eternity
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Občas nevím, jestli ještě spím nebo se staly mé noční můry skutečností. Sestupuji v nich dolů do sklepa, po kamenných schodech. Po stěnách stéká hnis a když dojdu k rezavým dveřím, musím odříkat několik slok prokletých modliteb. Vstoupím dovnitř, do říše absolutního zla a temnoty. Nebe už dávno shořelo a mě nezbývá nic jiného, než se setkat se svými vlastními démony. Z dálky slyším morbidní a prašivou hudbu. Jdu za zvukem, abych nakonec došel k oltáři, ne kterém leží zohavené obětované tělo. Jsem to já.

Mám pro Brennena Westermeyera a jeho tvorbu velkou slabost. Líbí se mi, jakým způsobem přistupuje k muzice, jeho nápady, provedení, zvuk, vlastně všechno (důkazem budiž recenze na minulá alba, které jsou odkazovány dole pod dnešním článkem) pod jménem THORN. Letošní album "Nebulous Womb of Eternity" není výjimkou. Jasně, hlasitě a surově potvrzuje pozici v podzemí a dává jasně najevo, že zde se hraje pro všechny prokleté. 


Poslouchat letošní nahrávku je jako navštívit staré pohřebiště v lesích. Do starodávných kamenů jsou otištěny veškeré bolesti a utrpení, kterých je člověk jako druh schopen. Obětní oltář je poznamenaný krví nevinných. Hudba pro mě vždy byla hlavně o emocích, o přenesené energii a při poslechu "Nebulous Womb of Eternity" se opravdu cítím, jako bych se procházel mezi mlhavými stíny v záhrobí. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, opravdově, reálně, mají v sobě potřebný drive a sílu. Hoří zevnitř, roztrhají vás a shnijete u nich jako těla nakažená starodávnými chorobami. Líbí se mi tajemno, takové ty neklidné nálady, které se prolínají celým albem, létají kolem jako můry kolem ohně. THORN mají svůj vlastní rukopis, výraz a to je v dnešní době poměrně vzácnost. Toulám se podsvětím již skoro 35 let a rád vždy ochutnám z pestré palety extrémní muziky. Píšu už jenom o té, která se mi líbí, která mě osloví a dostane se mi pod kůži. Letos se spokojeně opět kývám do rytmu a užívám si jednotlivé pasáže. Pokud bych měl k někomu tvorbu téhle smečky přirovnat, volil bych jména jako FUMES, FLUIDS, MORTICIAN, RETCHING a další nechutné a syrové tmáře. O povedeném zvuku jsem již psal, zmínit musím ale i motiv na obalu, který přesně evokuje to, co se na nové desce odehrává. Maniakální muzika, plná morbidních obrazů utrpení a bolesti. Občas nevím, jestli ještě spím nebo se staly mé noční můry skutečností. Sestupuji v nich dolů do sklepa, po kamenných schodech. Po stěnách stéká hnis a když dojdu k rezavým dveřím, musím odříkat několik slok prokletých modliteb. Vstoupím dovnitř, do říše absolutního zla a temnoty. Poslouchám nové album "Nebulous Womb of Eternity" a jsem si naprosto jistý, že jsem zde správně. Syrový, chladný a divoký death metal ze starých pohřebišť! Hudba plná černé magie!


Asphyx says:

Sometimes I don't know if I'm still asleep or if my nightmares have become reality. In them, I descend into the basement, down stone steps. Pus runs down the walls, and when I reach the rusty door, I have to recite several verses of cursed prayers. I enter, into the realm of absolute evil and darkness. Heaven burned down long ago, and I have no choice but to face my own demons. From a distance, I hear morbid and raucous music. I follow the sound until I finally reach an altar on which lies a mutilated sacrificial body. It is me.

I have a great fondness for Brennen Westermeyer and his work. I like his approach to music, his ideas, his execution, his sound, in fact everything (as evidenced by the reviews of previous albums linked below today's article) under the name THORN. This year's album, "Nebulous Womb of Eternity", is no exception. It clearly, loudly, and rawly confirms his position in the underground and makes it clear that this is music for all the damned.


Listening to this year's recording is like visiting an old burial ground in the woods. All the pain and suffering that humans are capable of are imprinted on the ancient stones. The sacrificial altar is stained with the blood of innocents. For me, music has always been mainly about emotions, about transferred energy, and when listening to "Nebulous Womb of Eternity", I really feel like I'm walking among the misty shadows of the afterlife. The songs are written in a very believable, genuine, and realistic way, with the necessary drive and power. They burn from within, tearing you apart and rotting you like bodies infected with ancient diseases. I like the mystery, the restless moods that permeate the entire album, flying around like moths around a fire. THORN has its own style and expression, which is quite rare these days. I've been wandering the underworld for almost 35 years and I always like to sample from the colorful palette of extreme music. I only write about the music I like, the music that speaks to me and gets under my skin. This year, I'm happily rocking to the rhythm again and enjoying each passage. If I had to compare this band's work to someone else's, I would choose names like FUMES, FLUIDS, MORTICIAN, RETCHING, and other disgusting and raw dark bands. I have already written about the great sound, but I must also mention the cover art, which accurately evokes what is happening on the new album. Maniacal music, full of morbid images of suffering and pain. Sometimes I don't know if I'm still asleep or if my nightmares have become reality. In them, I descend into the basement, down stone stairs. Pus runs down the walls, and when I reach the rusty door, I have to recite several verses of cursed prayers. I enter, into the realm of absolute evil and darkness. I listen to the new album "Nebulous Womb of Eternity" and I am absolutely certain that I am in the right place. Raw, cold, and wild death metal from ancient burial grounds! Music full of black magic!



about THORN on DEADLY STORM ZINE:







Track Listing -
1. Ooze Maelstrom
2. Entombed in Chrysalis
3. Quartersawn Remains
4. Zombifying Mold
5. Haunting Gale
6. Gloaming Corporeal Form
7. Nebulous Womb of Eternity

All music and lyrics written by Thorn*

úterý 22. července 2025

Recenze/review - ETERNAL DARKNESS - Eternal Darkness (2025)


ETERNAL DARKNESS - Eternal Darkness
CD 2025, Pulverised Records

for english please scroll down

Ztracený v temnotě bloudím dál nekonečnými chodbami podzemí. Beze světla, bez duše. Měl bych být dávno mrtvý, ale nemůžu zemřít. Prokletý a zavržený. Mrazí mě  v kostech, když poprvé uslyším ostrý riff. Jdu za zvukem a znovu objevím starodávnou hrobku s nápisem ETERNAL DARKNESS nad vchodem. Švédská kapela, jak je vám asi známo, vydala v devadesátých letech tři demonahrávky a jedno EP.

Na jejich návrat jsem tedy čekal jako na smrt. Pomatuji si staré, ohmatané kazety i smutné a naléhavé doom death metalové melodie. Jedná se přesně o takovou tu prašivou, syrovou odrůdu kovu smrti, kterou když začnete poslouchat, tak se kolem setmí, mraky se budou dotýkat země a vy sestoupíte dolů, do podzemí, do nekonečných chodeb říše mrtvých. Stačilo několik prvních poslechů a ihned jsem věděl, že tohle je přesně hudba, která koluje i v mých žilách. 


Obal zobrazuje italskou tapiserii ze 14. století s názvem Triumf smrti. Perfektně doplňuje morbidní zážitek ze skladeb. Ty se kolem mě nejdřív plazily jako klubko jedovatých hadů, postupně mě uhranuly. Společná setkání se tak stávala děsivou zvrácenou modlitbou, krví nasáklou mantrou, ale hlavně silným a niterným zážitkem. Jednotlivé songy kolem mě plynuly jako voda v řece Styx. Je v nich taková ta zvláštní pradávná síla, poctivost, uvěřitelnost a autenticita, kterou v sobě staré kapely mívají. Venku je právě vedro k zalknutí. Cestou do práce jsem viděl mezi továrními halami umírat potrhaného psa. Nad městem se vznáší smog a vše je šedivé a nehostinné. V těchto momentech, když ještě ulice objímá tma, vyniká síla této nahrávky nejvíce. Vše je velmi dobře napsané, syrové, s masivním, dobře čitelným a plesnivým zvukem. Jsou chvíle, kdy jsem rád sám. Utíkám pryč, do lesů a pokaždé je mým cílem staré pohřebiště v lesích. Zde cítím zvláštní atmosféru, jakoby byla do hrubě otesaných kamenů otištěna bolest a utrpení. Moje pocity z poslechu "Eternal Darkness" jsou velmi podobné. Kapela je i po všech těch letech ve skvělé formě a pevně věřím, že letošní počin není jejich posledním. Jedná se totiž o velmi povedenou záležitost pro všechny nemrtvé. Ztracený v temnotě bloudím dál nekonečnými chodbami podzemí. Beze světla, bez duše. Měl bych být dávno mrtvý, ale nemůžu zemřít. Prokletý a zavržený. Mrazí mě  v kostech, když poprvé uslyším ostrý riff.  Usedám k obětnímu oltáři a přemýšlím o smrti. Tu kterou nám předkládají švédští tmáři, je krutá, smutná a zahalená do krvavé mlhy. Syrový, chladný a smutkem nasáklý doom death metalový obřad pro vyvolávání duší zemřelých! Ozvěny ze starých pohřebišť! 


Asphyx says:

Lost in darkness, I wander through endless underground corridors. Without light, without soul. I should have been dead long ago, but I cannot die. Cursed and rejected. I feel a chill run through my bones when I first hear the sharp riff. I follow the sound and rediscover an ancient tomb with the inscription ETERNAL DARKNESS above the entrance. As you probably know, the Swedish band released three demo recordings and one EP in the 1990s.

So I waited for their return like death itself. I remember the old, worn-out cassettes and the sad and urgent doom death metal melodies. It's exactly the kind of raw, mangy variety of death metal that, once you start listening to it, the sky darkens, the clouds touch the ground, and you descend into the underground, into the endless corridors of the realm of the dead. It only took a few listens and I knew immediately that this was exactly the kind of music that flows through my veins.


The cover depicts a 14th-century Italian tapestry entitled The Triumph of Death. It perfectly complements the morbid experience of the songs. At first, they crept around me like a ball of poisonous snakes, gradually mesmerizing me. Our meetings thus became a terrifying, perverse prayer, a blood-soaked mantra, but above all a powerful and intimate experience. The individual songs flowed around me like water in the River Styx. They have that special ancient power, honesty, credibility, and authenticity that old bands tend to have. Outside, it's stiflingly hot. On my way to work, I saw a mangled dog dying between the factory buildings. Smog hangs over the city, and everything is gray and inhospitable. It is in these moments, when darkness still envelops the streets, that the power of this recording stands out the most. Everything is very well written, raw, with a massive, clear, and moldy sound. There are moments when I like to be alone. I run away to the woods, and my destination is always an old burial ground in the woods. Here I feel a strange atmosphere, as if pain and suffering were imprinted on the roughly hewn stones. My feelings from listening to "Eternal Darkness" are very similar. Even after all these years, the band is in great shape, and I firmly believe that this year's release is not their last. It is a very successful affair for all the undead. Lost in the darkness, I wander through the endless corridors of the underground. Without light, without a soul. I should have been dead long ago, but I cannot die. Cursed and rejected. I feel a chill in my bones when I first hear the sharp riff. I sit down at the sacrificial altar and think about death. The one presented to us by the Swedish dark ones is cruel, sad, and shrouded in a bloody mist. A raw, cold, and sorrow-soaked doom death metal ritual for summoning the souls of the dead! Echoes from ancient burial grounds!




Tracklist:
01. The Beyond 
02. Pungent Awakening 
03. Funeral 
04. Grief 
05. Into Crematory 
06. When Life Ends 
07. Death Above All 
08. Til Death

úterý 24. června 2025

Recenze/review - DODENGOD - Heralds of a Dying Age (2025)


DODENGOD - Heralds of a Dying Age
CD 2025, Pest Records

for english please scroll down

Přízraky se vrátily. Dlouhé roky se toulaly mezi naším a oním světem. Čekaly, až na tom budeme hodně špatně, až se stane člověk člověku vlkem. Zahaleni v krvavé mlze, s obličeji bez tváře, s jedovatým smíchem, jsou najednou zde. Když je potkáte, tak vám ztuhne krev v žilách a začne mrazit v kostech. Zažijete úplně stejné pocity jako při poslechu nového, druhého dlouhohrajícího alba belgických tmářů DODENGOD. 

Jedená se o velmi chladnou a temnou záležitost s černou aurou. Jako bych navštívil starý, znesvěcený kostel a rozmlouval s nemrtvými, tak bych charakterizoval novinku nejlépe. Dostanete jedovatý koktejl, umíchaný z těch nejkrutějších ingrediencí. Temných black metal se zde potkává se surových death metalem, to vše zabalené v doomovém plášti beznaděje. Zhasněte všechna světla a připravte se na obřad pro vyvolání temných sil ze záhrobí. Svět je znovu v plamenech!


Kdysi dávno jsem navštívil jednu dávno opuštěnou jeskyni. U vchodu se povalovaly vybělené kosti. Vše bylo neskutečně syrové. Z hlubin a absolutní tmy jsem slyšel řev bestie. Poslech "Heralds of a Dying Age" ve mě evokuje velmi podobné myšlenky. Přispívá k tomu jak povedený zvuk (vytvořený samotnou kapelou - SvN - mixing, mastering), tak i děsivý motiv na obalu. V hudbě DODENGOD je něco mokvajícího, shnilého, tajemného, magicky přitažlivého. Venku se setmělo a mraky byly zase jednou velmi nízko. Určitě znáte ty apokalyptické chvilky před bouří, to napětí a elektrizující vzduch. Tak moje společná setkání s touhle smečkou byla velmi podobná. Slyším z nové nahrávky velkou sílu, tlak a nakumulovanou energii. Jakýsi pradávný vztek, nenávist ke všemu lidskému. Totální misantropie. Připadám si, jako bych si četl staré spisy v tajném archívu několik metrů v podzemí. Jsou v nich veškeré důkazy o tom, čeho jsme jako druh schopni. Naše historie je plná násilí a špíny. Bolesti a utrpení. A tohle všechno se promítlo i do hudby těchto belgických tmářů. Líbí se mi, že si jdou pánové svojí cestou, jsou jasně rozpoznatelní, svým způsobem originální. Ve skladbách je navíc takový zvláštní neklid, těkavá nálada, která se mi postupně dostala pod kůži i do podvědomí. Jako zaříkávání ze starých časů. Přízraky se vrátily. Dlouhé roky se toulaly mezi naším a oním světem. Čekaly, až na tom budeme hodně špatně, až se stane člověk člověku vlkem. Zahaleni v krvavé mlze, s obličeji bez tváře, s jedovatým smíchem, jsou najednou zde. Když je potkáte, tak vám ztuhne krev v žilách a začne mrazit v kostech. Misantropický, tajemný a temný black death doom metalový obřad! Potkáte duše zemřelých! 

Asphyx says:

The ghosts have returned. For many years, they wandered between our world and the other world. They waited until we were in dire straits, until man became a wolf to man. Shrouded in a bloody mist, with faceless faces and poisonous laughter, they are suddenly here. When you encounter them, your blood will run cold and your bones will freeze. You will experience the same feelings as when listening to the new, second full-length album by Belgian dark metal band DODENGOD.

It is a very cold and dark affair with a black aura. I would best describe this new release as if I had visited an old, desecrated church and talked to the undead. You get a poisonous cocktail mixed from the most cruel ingredients. Dark black metal meets raw death metal, all wrapped in a doom cloak of despair. Turn off all the lights and prepare for a ceremony to summon the dark forces from beyond the grave. The world is on fire again!


A long time ago, I visited a long-abandoned cave. Bleached bones lay scattered at the entrance. Everything was incredibly raw. From the depths and absolute darkness, I heard the roar of a beast. Listening to "Heralds of a Dying Age" evokes very similar thoughts in me. This is contributed to by both the excellent sound (created by the band itself - SvN - mixing, mastering) and the terrifying motif on the cover. There is something oozing, rotten, mysterious, and magically attractive about DODENGOD's music. It was getting dark outside and the clouds were once again very low. You surely know those apocalyptic moments before a storm, that tension and electrifying air. Well, my encounter with this pack was very similar. I hear great power, pressure, and accumulated energy in the new recording. A kind of ancient rage, hatred of everything human. Total misanthropy. I feel like I'm reading old writings in a secret archive several meters underground. They contain all the evidence of what we as a species are capable of. Our history is full of violence and filth. Pain and suffering. And all of this is reflected in the music of these Belgian obscurantists. I like that these guys are going their own way, they are clearly recognizable, original in their own way. Moreover, there is a strange restlessness in the songs, a volatile mood that gradually got under my skin and into my subconscious. Like incantations from ancient times. The ghosts have returned. For many years, they wandered between our world and the other world. They waited until we were in a very bad way, until man became a wolf to man. Shrouded in a bloody mist, with faceless faces and poisonous laughter, they are suddenly here. When you encounter them, your blood will freeze in your veins and your bones will chill. A misanthropic, mysterious, and dark black death doom metal ritual! You will meet the souls of the dead!


Tracklist:
1. In Darkness (01:40)
2. The Grinder Feeds on Hate (05:18)
3. Breathe Deep the Dark (04:44)
4. The Adversary (04:36)
5. Devouring Flames (04:40)
6. Heralds of a Dying Age (04:54)
7. Born (01:22)
8. No Distant Flame Ahead (05:45)
9. Flesh-Tech (05:02)
10. I Am the End of Time (04:11)
11. In Death (01:40)

pátek 20. června 2025

Recenze/review - SHROUDED IN DARKNESS - 11:11 (2025)


SHROUDED IN DARKNESS - 11:11
CD 2025, Downfall Records, Black Vulture Records

for english please scroll down

Kolena rozedřená do krve. Ruce sepnuté k nebi. Strach v duši, pokora a bolest. Je tu chladno a pochmurno. Ve starém kostele, do kterého už nikdo nechodí. Všichni ztratili víru v Boha i v sebe sama. Zavřeni ve svých myslích, napojeni na obrazovky, jsou ovládáni již zcela jinou entitou. Marně se modlím za jejich duše, marně volám do oblak. Rozhřešení nikdy nepřijde. Jenom strach, nenávist a člověk se stane vlkem.

U švédských doom death metalistů SHROUDED IN DARKNESS mě vždy napadá velká spousta podivných myšlenek. Tahle smečka dokáže rozjitřit moji mysl, donutit mě k zamyšlení. Jejich hudba je opět naléhavá, smutná a záhadná. Jako prázdný kostel, do kterého už dávno nikdo nechodí. Pokud máte chuť, přečtěte si rozhovor, který jsme s kapelou před lety udělali (je odkazován dole pod dnešním článkem, stejně jako recenze na minulé album). Zahaleni do krvavé mlhy se ploužíme dnešním světem. Bez víry, bez naděje. 


Švédi ve svých textech nahlížejí do nitra lidské duše. Témata jsou velmi propracovaná, stejně jako hudba, která vás strhne do hlubiny. Atmosféra skladeb je zádumčivá, smutná, naléhavá. Jednotlivé motivy se dostaly postupně do mého podvědomí a těšil jsem se každý den, až si konečně sednu ve svém pokoji, zhasnu všechna světla a nechám se unášet na zpěněných vlnách řeky beznaděje. Jakoby se kolem mě plazili během poslechu jedovatí hadi. Postupně mě uhranou, získají si mě na svoji stranu, aby mě nakonec uštkli a v žilách mi začal kolovat prudký jed. S hudbou na albu "11:11" je to velmi podobné. Donutila mě se zastavit v dnešním podivném a divokém světě, přemýšlet, zpomalit veškeré životní funkce. Byl jsem jenom já, starý kostel v mých představách a tahle nahrávka. Ve stínech se ukrývaly přízraky, bez tváří, bez svědomí. Někdy mívám divoké emotivní sny, ze kterých se nechci probudit. Raději bych jen tak ležel, poslouchal, než se vracel do reality. Novinka je pro mě opět velmi silným zážitkem. Doom metal je velmi náročná disciplína. SHROUDED IN DARKNESS opět dokazují, že jsou mistři ve svém oboru. Pokud svůj čas rádi trávíte ve společnosti třeba takových PARADISE LOST, ANATHEMA, MY DYING BRIDE, jste tu správně. Tahle smečka navíc přináší velkou spoustu vlastních nápadů. Má svůj výraz, ksicht  chcete-li. Vždycky jsem měl nějak podvědomě rád staré chrámy, opuštěné hřbitovy, pohřebiště, katakomby. Je na nich něco záhadného, přitažlivého, tajemného. Stejně jako na hudbě těchto tmářů. Kolena rozedřená do krve. Ruce sepnuté k nebi. Strach v duši, pokora a bolest. Je tu chladno a pochmurno. Ve starém kostele, do kterého už nikdo nechodí. Všichni ztratili víru v Boha i v sebe sama. Temná, tajemná, mrazivá doom death metalová modlitba za všechny prokleté! Smutek se zde potkává s krvavou mlhou!


Asphyx says:

Knees scraped raw. Hands clasped toward the sky. Fear in their souls, humility and pain. It is cold and cloudy here. In an old church that no one visits anymore. Everyone has lost faith in God and in themselves. Locked in their minds, connected to screens, they are controlled by a completely different entity. I pray in vain for their souls, I call in vain to the clouds. Absolution will never come. Only fear, hatred, and man becomes a wolf.

Swedish doom death metal band SHROUDED IN DARKNESS always brings a lot of strange thoughts to my mind. This pack can stir my mind, force me to think. Their music is once again urgent, sad, and mysterious. Like an empty church that no one has attended in a long time. If you feel like it, read the interview we did with the band years ago (it's linked below today's article, as is the review of their previous album). Shrouded in a bloody fog, we trudge through today's world. Without faith, without hope.


In their lyrics, the Swedes look into the depths of the human soul. The themes are very sophisticated, as is the music, which draws you into its depths. The atmosphere of the songs is melancholic, sad, urgent. The individual motifs gradually entered my subconscious, and every day I looked forward to finally sitting down in my room, turning off all the lights, and letting myself be carried away on the foamy waves of the river of despair. It was as if poisonous snakes were crawling around me as I listened. They gradually bewitched me, won me over to their side, only to bite me in the end and let the fierce poison flow through my veins. The music on the album "11:11" is very similar. It forced me to stop in today's strange and wild world, to think, to slow down all my life functions. It was just me, an old church in my imagination, and this recording. Ghosts hid in the shadows, faceless, without conscience. Sometimes I have wild, emotional dreams that I don't want to wake up from. I'd rather just lie there and listen than return to reality. The new album is once again a very powerful experience for me. Doom metal is a very demanding discipline. SHROUDED IN DARKNESS prove once again that they are masters of their craft. If you like to spend your time in the company of bands such as PARADISE LOST, ANATHEMA, MY DYING BRIDE, you've come to the right place. What's more, this pack brings a lot of their own ideas to the table. They have their own expression, their own face, if you will. I've always had a subconscious fondness for old temples, abandoned cemeteries, burial grounds, and catacombs. There is something mysterious, attractive, and enigmatic about them. Just like the music of these dark masters. Knees scraped raw. Hands clasped toward the sky. Fear in the soul, humility, and pain. It is cold and gloomy here. In an old church that no one visits anymore. Everyone has lost faith in God and in themselves. A dark, mysterious, frosty doom death metal prayer for all the damned! Sadness meets bloody fog here!


about SHROUDED IN DARKNESS on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
1. 11:11 (Introduction) 
2. No Escape 
3. Cruel Winds 
4. Dreams 
5. My Every Step 
6. The Lurking Devil
7. 11:11 

pátek 13. června 2025

Recenze/review - MOONFALL - Odes to the Ritual Hills (2025)


MOONFALL - Odes to the Ritual Hills
CD 2025, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Četl jsem zrovna knížku o starodávných sukubách, o jejich kultu, o krvavých rituálech. V pokoji jsem nechal rozsvícené jenom jedno světlo. V ulicích se prodlužovaly stíny. Poslouchal jsem zrovna debutové album finských MOONFALL a přemýšlel jsem, jaká asi byla kdysi kolem oltáře děsivá atmosféra. Nějak se mi všechno spojilo v jedno. Hudba i příběh. Mrazilo mě v zádech a měl jsem najednou pocit, že za mnou přišli mí vlastní démoni.

Stylově lze hudbu na novince označit jako black metal, notně načichlý doomovou atmosférou. Přemýšlel jsem, jaké slovo by tuhle nahrávku definovalo nejlépe a nejvíce mi v hlavě naskakovala myšlenka - mlha. Krvavá, těžká, smradlavá mlha, která se vám dostane až do morku kostí. 


Oba pánové, kteří v kapele působí, hrají i ve spoustě dalších smeček (zmiňme alespoň BEHERIT, ARCHDEMON, CEREMONIAL TORTURE, DARKERA, WITCHCRAFT a další a další). Na kost ohlodané riffy jsou doprovázeny starodávnými syntetizátory. Vše působí plesnivě, chladně, temně. Opravdu si připadám jako na nějakém obřadu. Nejdřív to vypadalo celé jenom jako nějaká hra. Jenže časem, když se setmělo a rezavý nůž poprvé zajel do nebohého těla a objevila se krev, všichni jsme najednou uvěřili. "Odes to the Ritual Hills" je nahrávkou, která má velmi zvláštní, podmanivou, záhadnou a děsivou atmosféru. Je po okraj narvaná melodiemi, které se vám postupně dostanou pod kůži i do podvědomí. Cítím zde i jakousi melancholii. Jakoby jsem navštívil dávno opuštěný, prokletý a znesvěcený kostel. Legendy praví, že se zde odehrávaly hrozné věci. Padlí kněží, oběti zavřené v chladných celách. Čekali na mučení, na to, až shoří na hranici. Ve jménu slepé víry, bestie se znovu vrátila. Pamatujete na staré hororové filmy na VHS? Často jsem si na ně při poslechu vzpomněl. Co se týká zvuku, obalu a celkového provedení, tak vše je v nejlepším pořádku. Jinak pro představu, pokud máte rádi kapely jako NECROMANTIA, BARATHRUM, LEGEMETHON, NEBIROS, případně CEREMONIAL TORTURE, potom jste zde správně. Doporučuji absolutní klid, spoustu času, nahrubo nasekanou tmu a garantuji vám, že potom dojde mezi vámi a touhle smečkou ke vzájemnému přenosu. U mě tomu tak rozhodně bylo. Kříže jsou obráceny směrem dolů, ohně hoří jasným plamenem a éterem zní syrový a chladný black doom metal! Oltář je připraven a Satan se usmívá!

Asphyx says:

I was reading a book about ancient succubi, their cult, and bloody rituals. I left only one light on in the room. Shadows lengthened in the streets. I was listening to the debut album by Finnish band MOONFALL and wondering what the terrifying atmosphere around the altar must have been like back then. Somehow, everything came together for me. The music and the story. I felt a chill down my spine and suddenly had the feeling that my own demons had come for me.

Stylistically, the music on the new album can be described as black metal, heavily infused with a doom atmosphere. I wondered what word would best define this recording, and the idea that came to mind most was "fog." A bloody, heavy, stinking fog that gets into your bones. 


Both gentlemen who play in the band also play in many other groups (let's mention at least BEHERIT, ARCHDEMON, CEREMONIAL TORTURE, DARKERA, WITCHCRAFT, and many others). The bone-gnawing riffs are accompanied by ancient synthesizers. Everything seems moldy, cold, and dark. I really feel like I'm at some kind of ceremony. At first, it all seemed like some kind of game. But over time, when darkness fell and the rusty knife first pierced the poor body and blood appeared, we all suddenly believed. "Odes to the Ritual Hills" is a recording with a very special, captivating, mysterious, and terrifying atmosphere. It is filled to the brim with melodies that gradually get under your skin and into your subconscious. I also feel a kind of melancholy here. It's as if I visited a long-abandoned, cursed, and desecrated church. Legends say that terrible things happened here. Fallen priests, victims locked in cold cells. They waited for torture, for burning at the stake. In the name of blind faith, the beast returned. Do you remember old horror movies on VHS? I often thought of them while listening. As far as sound, packaging, and overall production are concerned, everything is in perfect order. Otherwise, if you like bands such as NECROMANTIA, BARATHRUM, LEGEMETHON, NEBIROS, or CEREMONIAL TORTURE, then you've come to the right place. I recommend absolute peace and quiet, plenty of time, and thick darkness, and I guarantee that you will then experience a mutual connection with this pack. That was definitely the case for me. The crosses are turned upside down, the fires burn brightly, and raw and cold black doom metal echoes through the ether! The altar is ready and Satan is smiling!



"Odes to the Ritual Hills" Track-listing:
1560
Countess Carody
Ode to the Ritual Hills
Thus Spoke Satanael

Moonfall Lineup:
Goatprayer - Bass, Vocals
Black Moon Necromancer - Guitars


neděle 1. června 2025

Recenze/review - GRACELESS - Icons of Ruin (2025)


GRACELESS - Icons of Ruin
CD 2025, Listenable Records

for english please scroll down

Klečíš na chladné zemi, s hlavou skloněnou. Chodíš sem už víceméně ze zvyku. Začínal si jako malý, s malými opatrnými prosbami k Bohu. Odpověď nikdy nepřišla. Mezitím začala kolem hořet celá země. Zabíjení, znásilňování, bolest a temnota. Zlo už dávno znáš, potkáváš ho každý den. Jsi tu sám, všichni už dávno odešli. Kostel je znesvěcený, vyhořelý, zničený a zbyly z něj jenom ruiny. Stejně jako z tvé prokleté duše. Na každou novou nahrávku holandských GRACELESS čekám velmi netrpělivě. Sleduji tuhle smečku od jejich počátků. Jsme stejné krve, máme podobnou hudbu už dávno zakódovanou v genech.

I letos vám Remco Kreft a jeho věrní přinášejí do krvavé mlhy zahalené melodie, spoustu chladných nálad, napětí, pochmurnou atmosféru. Kombinace starého poctivého a syrového death metalu s prchavým smutkem doom metalu vás opravdu přenese do starých chrámů, do kostelů ve kterých potkáte už jenom přízraky. Jsem chycený do pevných sítí a padám do hlubiny. 


Z jednotlivých skladeb je cítit taková ta staroškolská poctivost, oddanost muzice jako takové. Kdo jste zažil devadesátá léta minulého století a death metalové podsvětí, tak určitě víte, o čem píšu. Tenhle pocit, výraz se dle mého nedá naučit. Musíte jej mít v sobě, musí být vaší součástí. Pro mě je, ostatně jako vždy, nejdůležitější, abych kapele jejich morbidní práci věřil. A GRACELESS se opět ukazují ve vynikající formě. Ne nadarmo všem tvrdím, že se jedná o jednu z mých nejoblíbenějších kapel současnosti. Jakoby byla nová nahrávka opředena pevnými pavučinami. Má v sobě drive, sílu, energii i tlak. Kapela si hraje s náladami jako šelma se svojí kořistí. Jednou jsou záhadní, tajemní a děsiví, potom na vás zaútočí způsobem, že vám popraskají všechny kosti v těle. Pokaždé, když navštívím nějaký opuštěný kostel, chrám a nebo starý hřbitov, tak mě obejme takový zvláštní pocit. Mezi chladnými zdmi, u náhrobků, na kterých jsou jména našich předků, v katakombách, ve kterých leží prokletí. Všude poslouchám nové album "Icons of Ruin" a neskutečně si jej užívám. Zkušenosti se zde potkávají s velkým talentem. Zároveň si kapela stále zachovává takovou tu živočišnost, nadšení, odhodlání. Hudba byla vždycky o emocích a GRACELESS patří bezesporu mezi mistry ve svém oboru. Zmínit musím i povedený zvuk a motiv na obalu, který chci rozhodně nosit na tričku. Fanoušci třeba takových BOLT THROWER, TEMPLE OF VOID, ASPHYX, HOODED MENACE, COFFINS, HAIL OF BULLET, THANATOS, BOLT THROWER, SINISTER, PESTILENCE, VALLENFYRE, STRIGOI mi určitě má slova potvrdí. Klečím na chladné zemi, s hlavou skloněnou. Chodím sem už víceméně ze zvyku. Začínal jsem jako malý, s opatrnými prosbami k Bohu. Odpověď nikdy nepřišla. Mezitím začala kolem hořet celá země. Zabíjení, znásilňování, bolest a temnota. Zlo už dávno znám, potkávám ho každý den. Jsem tu sám, všichni už dávno odešli. Mlhavý, chladný a temný doom death metal, který probouzí nemrtvé! Démoni čekají ve stínu! Dokonalá esence staroškolských záhrobních nálad! 

Asphyx says:

You kneel on the cold ground, your head bowed. You come here more or less out of habit. You started as a child, with small, cautious prayers to God. The answer never came. Meanwhile, the whole country began to burn. Killing, rape, pain, and darkness. You have known evil for a long time; you encounter it every day. You are here alone, everyone else is long gone. The church is desecrated, burned out, destroyed, and only ruins remain. Just like your cursed soul. I eagerly await every new recording by the Dutch band GRACELESS. I have been following this pack since their beginnings. We are of the same blood, we have similar music encoded in our genes.

This year, Remco Kreft and his bandmates bring you melodies shrouded in bloody fog, lots of cold moods, tension, and a gloomy atmosphere. The combination of old-school, honest, raw death metal with the fleeting sadness of doom metal will truly transport you to ancient temples, to churches where you will encounter only ghosts. I am caught in a tight net and falling into the depths. 


The individual songs exude a kind of old-school honesty, a devotion to music as such. Anyone who experienced the 1990s and the death metal underground will know what I'm talking about. In my opinion, this feeling, this expression, cannot be learned. You have to have it inside you, it has to be a part of you. For me, as always, the most important thing is that I believe in the band's morbid work. And GRACELESS are once again in excellent form. It's not for nothing that I tell everyone that they are one of my favorite bands of the moment. It's as if the new recording is shrouded in solid cobwebs. It has drive, power, energy, and pressure. The band plays with moods like a beast with its prey. One moment they are mysterious, enigmatic, and terrifying, the next they attack you in a way that breaks every bone in your body. Every time I visit an abandoned church, temple, or old cemetery, I am overcome by a strange feeling. Between the cold walls, by the gravestones bearing the names of our ancestors, in the catacombs where the damned lie. I listen to the new album "Icons of Ruin" everywhere and enjoy it immensely. Experience meets great talent here. At the same time, the band still retains its animalistic energy, enthusiasm, and determination. Music has always been about emotions, and GRACELESS are undoubtedly masters of their craft. I must also mention the great sound and the cover art, which I definitely want to wear on a T-shirt. Fans of bands such as BOLT THROWER, TEMPLE OF VOID, ASPHYX, HOODED MENACE, COFFINS, HAIL OF BULLET, THANATOS, BOLT THROWER, SINISTER, PESTILENCE, VALLENFYRE, and STRIGOI will certainly agree with me. I kneel on the cold ground, my head bowed. I come here more or less out of habit. I started as a child, with cautious prayers to God. The answer never came. Meanwhile, the whole country began to burn. Killing, rape, pain, and darkness. I have known evil for a long time, I encounter it every day. I am here alone, everyone else is long gone. Hazy, cold, and dark doom death metal that awakens the undead! Demons wait in the shadows! The perfect essence of old-school otherworldly moods!





tracklist:
1. God Shines In Absence 4:11
2. Sanctified Slaughter 4:02
3. Lash Me To My Painful Death 4:50
4. Night Of The Slain 5:19
5. Hardening Of The Heart 5:17
6. Ungodliness 4:09
7. Rise Of The Blackest Sun 4:51
8. A King In The Filth 3:59
9. Beneath Starless Skies 5:47
10. Resurrection Of The Graveless 3:41

čtvrtek 29. května 2025

Recenze/review - CADAVER SHRINE - Into the Horrible Depths (2025)


CADAVER SHRINE - Into the Horrible Depths
CD 2025, Chaos Records

for english please scroll down

Nad hřbitovem se vznáší mrazivá mlha. V márnici je ještě ticho, ale nebude to dlouho trvat a ozve se první nemrtvý. Těla přivezli teprve včera. Pomalu se stmívá a já poslouchám nové, druhé dlouhohrající album holandských CADAVER SHRINE. Tahle nahrávka má totiž stejně mrtvolnou atmosféru, jako staré hroby, kolem kterých právě procházím. Lidé již dávno zapomněli na krásu pohřbů do země a raději nechávají svoje prokleté duše spálit na popel. Peklu se ale stejně nevyhnou, to mi věřte.

Zde se jedná o klasiku, o tradiční průvod pochodující v rytmu nového alba. Rakev pomalu sjíždí do země, jakoby nikdo netušil, že nebožtík je ještě živý. Přijde se pomstít, vyleze z hrobu. Za zvuků "Into the Horrible Depths". Tohle je totiž přesně druh doom death metalu, který se hraje na starých pohřebištích. Do kostí se mi pomalu vkrádá chlad. 


Jediným členem kapely je Maurice de Jong, jinak také Mories, který se volně inspiroval u kapel typu ASPHYX, BOLT THROWER, případně starých AUTOPSY. Přidal velkou porci svých nápadů i invence a výsledkem je album, které bude jednou skvělým soudtrackem i k vašemu pohřbu. Nemám žádných námitek proti zvuku, vše řeže a chladí jak má, líbí se mi i obal. Dalo by se také napsat, že po formální stránce je vše v nejlepším pořádku a vy se můžete v klidu soustředit na hudbu samotnou. Ta je pro mě osobně velmi návyková, shnilá a prašivá. Pokud jste někdy navštívili dávno opuštěné katakomby, asi víte, o čem píšu. Na prašivých kostrách jsou pevně upletené pavučiny a krysy tančí ve stínu. Odtud hudba CADAVER SHRINE přišla a sem patří. Nové album je velmi dobře napsáno, složeno a má v sobě spoustu zajímavých momentů. Je prostým faktem, že se mi postupně dostalo do krve i do podvědomí. Sedával jsem dlouhé hodiny ve své hrobce, četl si ve starých spisech. Nasával jsem pach hniloby, takový ten těžko definovatelný odér, který umí jen dobré kapely. Jsem moc rád, že jsem na svých toulkách podsvětím tohoto holandského tmáře potkal. Pohybujeme se samozřejmě po celou dobu poslechu hluboko v podzemí a zde, jak je všeobecně známo, platí trošku jiná pravidla, než na světle. Mories sice nepřináší nic nového do záhrobí, ale to mi nijak nevadí. Naopak, užívám si pochmurné nálady, kývám se spokojeně do rytmu a rozmlouvám s nemrtvými. Pokud to máte podobně jako já a tahle odrůda smrti se vám líbí, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci zahnívajícího masa. Nad hřbitovem se vznáší mrazivá mlha. Doom death metalový obřad pro vyvolávání duší nemrtvých!

Asphyx says:

A frosty mist hovers over the cemetery. The morgue is still quiet, but it won't be long before the first undead is heard. The bodies were brought in only yesterday. It is slowly getting dark and I am listening to the new, second long-playing album of the Dutch CADAVER SHRINE. This record has the same dead atmosphere as the old graves I'm passing by. People have long forgotten the beauty of burying themselves in the ground and prefer to let their damned souls burn to ashes. They won't escape hell anyway, believe me.

This is a classic, a traditional procession marching to the beat of a new album. The coffin slowly descends into the ground, as if no one knew the deceased was still alive. He's coming for revenge, he's coming out of the grave. To the sound of "Into the Horrible Depths". This is exactly the kind of doom death metal that's played in old burial grounds. A chill is slowly creeping into my bones.


The only member of the band is Maurice de Jong, otherwise known as Mories, who was freely inspired by bands like ASPHYX, BOLT THROWER or the old AUTOPSY. He added a big portion of his own ideas and inventiveness and the result is an album that will be a great soudtrack for your funeral one day. I have no objections to the sound, everything cuts and chills as it should, I like the cover too. You could also write that formally everything is in the best order and you can focus on the music itself. I personally find it very addictive, rotten and dusty. If you've ever visited the long-abandoned catacombs, you probably know what I'm writing about. There are tightly knit cobwebs on the grimy skeletons and rats dancing in the shadows. That's where CADAVER SHRINE's music came from and where it belongs. The new album is very well written, composed and has a lot of interesting moments in it. It is a simple fact that it has gradually made its way into my blood and subconscious. I used to sit in my tomb for long hours, reading through old writings. I used to take in the smell of rot, that hard-to-define odor that only good bands can. I'm so glad I met this Dutch darkie on my wanderings through the underworld. Of course, we move deep underground during the whole listening time and here, as it is generally known, slightly different rules apply than in the light. Mories may not bring anything new to the underworld, but that doesn't bother me in the least. On the contrary, I'm enjoying the somber mood, swaying contentedly to the beat and talking to the undead. If you're like me and like this variety of death, don't hesitate a moment. You'll get a fair portion of rotting flesh. There's a freezing fog hovering over the cemetery. A doom death metal ritual to summon the souls of the undead!


Recenze/review - CADAVER SHRINE - Benighted Desecration (2023):

tracklist:
1. The Writhing Desperation Of God
2. From The Maw Of Madness
3. Cauterized Wounds
4. The Horrible Depths
5. Carnage Reigns
6. The Crowned Serpent
7. Plague Of The Flesh
8. Rotting

středa 28. května 2025

Recenze/review - DEAD CHASM - Spectral Tyranny (2025)


DEAD CHASM - Spectral Tyranny
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Lebky vařící se v obrovských kotlích. Kusy těla, nasekané na kusy a naházené na hromadu. Aby uzrály, shnily a potom byly podávány jako pochoutka. Budím se ze zlých snů, umírám a znovu se rodím. Stále mě navštěvují. Vypadají jako bájné sukuby. Krásné a svůdné. S ostrými zuby, kterými se zakousnou do mého nebohého těla. Stejně jako nové EP italských tmářů DEAD CHASM. 

O téhle smečce jsem již jednou psal a pamatuji si, že jsem si připadal jako při návštěvě stejných krvavých rituálů. Jako bych právě objevil staré pohřebiště a přede mnou se začaly odehrávat pradávné příběhy bolesti a utrpení. Při poslechu mě opět obejmula temnota. Jako pevné chladné pavučiny. Jsem znovu roztrhán na kusy. 


Máte rádi smečky jako INCANTATION, IMMOLATION, SOLOTHUS, FATHER BEFOULED, SPECTRAL VOICE, OSSUARIUM, CORPSESSED, FUNERABRUM, DISMA, CRUCIAMENTUM? Potom jste zde správně. Italové dokáží být i v nových skladbách velmi suroví a zničující, ale zároveň si zachovávají takový ten chladný a temný základ, který máme všichni u smrtícího kovu rádi. Nové EP "Spectral Tyranny" opravdu nejvíce vyniklo, když jsem se probudil uprostřed noci a měsíc mi svítil na cestu. Jako omámený jsem se vydal směrem do hlubokých lesů. Šel jsem opět najisto. Se sluchátky na uších jsem se prodíral hustým porostem. Tady, pod staletou skálou je stále několik kamenů, na kterých se sekaly hlavy, mučili nevinní. Ve jménu šílených bohů, ve jménu sadismu a zkažené krve. Když nové EP poslouchám, tak jsem přímo účastníkem obřadu, stojím ve stínu a sleduji všechnu tu bolest a utrpení nevinných. Po téhle hudbě ve mě zůstává hluboká rýha. Ano, tohle je přesně styl, který se mi líbí. Obdivuji uvěřitelnost, opravdovost, krutost, se kterou se pánové a dáma zhostili své morbidní práce. Ohně jsou opět zapáleny a postavy v kápích odříkávají zakázaná slova. Šepot nemrtvých zní všude kolem. U téhle smečky se můžete spolehnout na dobrý, prašivý zvuk i na stylový, parádní obal. Jsem spokojen po všech stránkách a naplno si užívám mrtvolnou, tajemnou atmosféru celé nahrávky. Lebky vařící se v obrovských kotlích. Kusy těla, nasekané na kusy a naházené na hromadu. Aby uzrály, shnily a potom byly podávány jako pochoutka. Budím se ze zlých snů, umírám a znovu se rodím. Stále mě navštěvují. Plesnivý, temný a bolestivý death metal z jiných světů, který mění kruté fantazie v krvavou realitu! 

Asphyx says:

Skulls boiling in giant cauldrons. Pieces of flesh, chopped up and piled in a heap. To ripen, rot and then be served as a delicacy. I wake up from bad dreams, die, and am born again. I'm still being visited. They look like mythical succubi. Beautiful and seductive. With sharp teeth that bite into my poor body. Just like the new EP from Italian darkies DEAD CHASM. 

I've written about this pack before and I remember feeling like I was attending the same bloody rituals. It was like I had just discovered an old burial ground and ancient stories of pain and suffering began to unfold before me. As I listened, the darkness once again enveloped me. Like solid cold cobwebs. I'm torn apart again. 


Do you like packs like INCANTATION, IMMOLATION, SOLOTHUS, FATHER BEFOULED, SPECTRAL VOICE, OSSUARIUM, CORPSESSED, FUNERABRUM, DISMA, CRUCIAMENTUM? Then you have come to the right place. The Italians can be very raw and devastating even in their new tracks, but at the same time they retain that cold and dark foundation we all love in death metal. The new EP "Spectral Tyranny" really stood out the most when I woke up in the middle of the night with the moon shining my way. Like a dazed man, I made my way into the deep woods. I was on the clear again. With my headphones on, I pushed my way through the thick undergrowth. Here, under the centuries-old rock, there are still a few stones where heads were chopped off, innocents tortured. In the name of mad gods, in the name of sadism and corrupted blood. When I listen to the new EP, I'm right there in the ceremony, standing in the shadows, watching all the pain and suffering of the innocent. This music leaves a deep gash in me. Yes, this is exactly the style I like. I admire the believability, the realness, the cruelty with which the gentlemen and the lady have tackled their morbid work. The fires are lit again and the hooded figures recite forbidden words. The whispers of the undead echo all around. You can count on a good, dusty sound and a stylish, cool cover for this pack. I am satisfied on all sides and fully enjoy the dead, mysterious atmosphere of the whole record. Skulls boiling in huge cauldrons. Bits of flesh chopped up and piled in a heap. To ripen, rot and then be served as a delicacy. I wake up from bad dreams, die, and am born again. I'm still being visited. Moldy, dark and painful death metal from other worlds, turning cruel fantasies into bloody reality!


Recenze/review - DEAD CHASM - Sublimis Ignotum Omni (2023):


Track Listing -
1. Beneath Decadent Shadows
2. Spectral Tyranny
3. Spawn in Absurdity

Line up -
L. - Guitars and Vocals
G. - Bass guitar
D. - Drums

Illustration by Manuel Scapinello



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine