DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 18. dubna 2025

Recenze/review - GROTESQUE BLISS - Grotesque Bliss (2025)


GROTESQUE BLISS - Grotesque Bliss
demo 2025, Iron Bonehead

for english please scroll down

Nalezl jsi staré prašivé kosti. Jsou v nich vyryty pradávné symboly bolesti. Sedíš zase jednou u starého hrobu a přemýšlíš, jaké to jednou bude, až zemřeš. Vzpomínáš na své kamarády, co tu už nejsou mezi námi a posloucháš hudbu, která má v sobě chlad. Do rukou se mi dostalo nové demo australských doom death metalistů GROTESQUE BLISS. Jedná se sice o smečku, která vznikla v roce 2022, ale také o skupinu, která je složena ze samých zkušených muzikantů.

Pokud vám říkají něco jména jako TEMPLE NIGHTSIDE, GRAVE UPHEAVAL, THE ETERNAL, CRYPTAL DARKNESS a další tmáři, potom vězte, že tihle muzikanti moc dobře vědí, o čem je opravdová tma. Nová demonahrávka od začátku do konce připomíná pradávný obřad, prováděný při pohřbech prokletých. Chlad se zde potkává s temnou a výsledkem je deska, která vás bude mrazit v kostech. 


Někdy mě mé kroky dovedou dolů k řece. Dívám se na vlny, ve kterých se občas převalují mršiny. Vylezly z nedaleké stoky, ústící z města rovnou do vody. Vše je smradlavé, mrazivé, jako těla utopenců. Je to vlastně jednoduché, píšu již jen o muzice, která se mi líbí, která ve mě zanechá nějaký otisk, emoce. A k "Grotesque Bliss" jsem se rád a často vracel. Obzvláště ve chvílích, kdy se venku setmělo a v ulicích se začala rozlézat mlha. Skladby jsou napsány velmi podmanivě, zajímavě, přesvědčivě. Ihned se mi zadřely pod kůži. Může za to i povedený zvuk. Líbí se mi ale i fotka na obalu, která mi připomíná i moje návštěvy místního hřbitova. Někdy, když je mrazivé počasí a zvuk se dobře nese vzduchem, slýchávám z márnice nářek. Šeptají slova bolesti, nikdy nenajdou klid. Atmosféra místa, času i nálady je stejná jako na téhle nahrávce. Kývám se pomalu do rytmu, jako starý hrobník, který již viděl a slyšel mnohé. Když se ho zeptáte na to, jestli existují nemrtví, tak ani nemusí odpovídat, stačí jeho pohled a také poslech této desky. Vychází na kazetě, vinylu, CD i digitálně. Pro mě osobně se jedná o záležitost, kterou mám opravdu rád ve své sbírce. GROTESQUE BLISS vzali to nejlepší z obou stylů a smíchali to v zajímavém a podmanivém poměru. Poslech mi tak připomíná spíše nějaký obřad, panychidu, než jen obyčejnou muziku. Naopak, je pro mě velmi příjemné zase jednou mezi prsty prosévat svůj vlastní prach. Toulat se mezi náhrobky, nasávat atmosféru rozkládajících se těl. Pokud to máte nastavené s hudbou stejně jako já a líbí se vám, když vás mrazí v zádech, potom neváhejte ani chvilku. Tohle demo stojí rozhodně za to. Mrazivý, hnilobný doom death metal, který se vám dostane až do morku kostí! Prach jsi a v prach se obrátíš!

Asphyx says:

You found some old scabby bones. They're carved with ancient symbols of pain. You sit once more by an old grave and wonder what it will be like when you die. You remember your friends who are no longer with us and listen to music that has a chill to it. I got my hands on a new demo by Australian doom death metallers GROTESQUE BLISS. Although this is a pack that was formed in 2022, it is also a band that is made up of all experienced musicians.

If the names like TEMPLE NIGHTSIDE, GRAVE UPHEAVAL, THE ETERNAL, CRYPTAL DARKNESS and other obscurantists mean anything to you, then know that these musicians know very well what true obscurity is all about. From start to finish, the new demo is reminiscent of an ancient ritual performed at the funerals of the damned. Cold meets dark here and the result is a record that will chill your bones.


Sometimes my footsteps lead me down to the river. I look out at the waves, where carcasses sometimes roll. They've come out of the nearby sewer, which runs from the city straight into the water. It's all smelly, freezing, like the bodies of drowned men. It's simple really, I only write about music I like, that leaves an imprint, an emotion. And I like to come back to "Grotesque Bliss" often. Especially when it got dark outside and the fog started to spread in the streets. The songs are written in a very captivating, interesting, convincing way. They immediately got under my skin. It's also thanks to the hilarious sound. But I also like the cover photo, which reminds me of my visits to the local cemetery. Sometimes, when the weather is frosty and the sound carries well through the air, I hear wailing from the morgue. They whisper words of pain, never finding peace. The atmosphere of the place, time and mood is the same as on this recording. I sway slowly to the rhythm, like an old undertaker who has seen and heard much. If you ask him if the undead exist, he doesn't even have to answer, just his look and also listening to this record. It is released on cassette, vinyl, CD and digital. For me personally, this is an issue that I really like in my collection. GROTESQUE BLISS have taken the best of both styles and mixed it in an interesting and captivating ratio. Listening to it reminds me more of a ceremony, a panache, than just plain music. On the contrary, I find it very pleasant to sift my own dust between my fingers once again. Wandering among the tombstones, absorbing the atmosphere of decomposing bodies. If you are as set on music as I am, and you like to get chills down your spine, then don't hesitate a moment. This demo is definitely worth it. Freezing, rotten doom death metal that will get to your bones! Dust you are and to dust you shall turn!



tracklist:
01 Grotesque Bliss
02 Bringeth Death to Life
03 Old Earth
04 God of the Godless
05 Sanguine Bebimus
06 Slipping Through the Cracks of Grief
07 I Am the Bloody Earth [My Dying Bride cover]



sobota 29. března 2025

Interview - ACT OF IMPALEMENT - An ancient, bloody death metal ritual! Coarsely chopped darkness mixed with cold and dirt!


Interview with death metal band from United States - ACT OF IMPALEMENT.

Answered Ethan (guitars, vocals), Jerry (bass), Aaron (drums), thank you!

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Ave ACT OF IMPALEMENT! Hello to the underground in Nashville, Tennessee. Let's get right to the important stuff. You have a new third full-length album out, "Profane Altar", which is literally packed with honest, dirty death metal. How did the album come together and how do you feel about it? What direction did ACT OF IMPALEMENT move in?

Ethan: Hello! So during the recording of the second album, I had a falling out with a former member. Between that and the pandemic at the time, I thought the band was done. Eventually, I was jamming some death metal with former bandmates (Aaron Hortman and Jerry Garner) from an old black metal project. After a couple tracks came together, I recall saying something like “oh man, this is how I wished Act had always sounded”. If I remember correctly Aaron replied along the lines of “well, why don't we just do it now?” and we kept writing. The first of those tracks actually ended up being the title track.


I'm listening to the album right now and I have to write that this time it took a while to get into my blood. I put the album in my player, I'm listening to it in the car. I like the sound a lot. It's lively, organic, old school, and at the same time it's easy to hear. I find it slightly different from your previous records. Where did you record and who is responsible for the sound?

E: As far as recording goes, it's actually the same guy, Shibby Poole, that recorded and mixed basically everything the band has recorded. It's honestly kind of wild that I've worked with him for 12 years at this point. Recording-wise the process was pretty similar to the previous album with the obvious difference in members.

I think you'll agree with me that the cover sells. You have it mysterious and dark this year. The author is Aaron Hortman. The theme is some ancient ritual. How did you and Aaron get together and what exactly is the motif supposed to express in relation to the music?

E: I'm glad you like it! All three of us kind of agreed that there shouldn't be any people in it, dead or otherwise. Aaron and I both did sketches of our ideas, the serpent cross being his idea and the chalices with sigils being mine. With less historical themes and more to do with blasphemy/sin, the cover is sort of a tribute to those concepts. The sigils for example are based on the signs for the 7 princes of Hell who are attributed with one of the 7 deadly sins. The demonological hierarchy used is based of the Binsfeld classifications of these ideas with several different sources on the sigils themselves most notably from the Lesser Key of Solomon and Grimorium Verum. The chalice on the altar itself bears the sign of Azazel who is a “watcher” from the book of Enoch that is accredited with the most heinous sinful knowledge given to mankind.


I put "Profane Altar" over and over again in my head and I think what I like most about the album is probably that hard to describe old school death metal feeling. Then I look at your promo photos and one of you is wearing my favorite ASPHYX shirt. Looks like we're of the same blood. Who was and is your role model? Every musician started out somehow, there are role models that shaped their signature. What were yours?

E: Early inspirations for me to start playing guitar were definitely Tony Iommi, Angus/Malcolm Young, Jeff Hanneman, and generally speaking Lemmy. When I first started doing vocals I was influenced by Mille from Kreator and Chuck from Death too due to playing and doing vocals like I am.

Jerry: For me like so many others it started with Gene Simmons honestly. As I got more into extreme metal, I really was drawn to the super overdriven sound of guys like Dan Lilker and Lemmy of course.

The content of your lyrics is also interesting. They're full of references to history, ancient rituals. In short, the things that make me love death metal so much. What are they about on "Profane Altar", who is the author? Where did you draw inspiration from? What kind of books do you enjoy.

E: I wrote most of the lyrics except for “Piercing the Heavens” and “Zenith of Barbarism” which were penned by Aaron. Most of the lyrical inspirations come from lectures or documentaries I've seen throughout the years even if only for a couple lines or a title. For this album notably Professor Justin Sledge though somewhat loosely. A direct influence on the title track's lyrics was “The Devils of Loudun” by Adlous Huxley. As far as books I've been into lately, I really like “The Evil Creator” by M. David Litwa. Other than various history books, I like Michael Crichton, Bernard Cornwell, stuff like that.

Aaron: I just hate God, I don't know.


I remember years ago when I wrote a review for your first album "Perdition Cult" I listened to the album over and over again. I have it set up that if I like a band, I want to see them live, to confirm what the songs sound like in concert? How do you enjoy going to concerts? And how do the new songs work live? What kind of feedback do you get?

E: I definitely enjoy going to shows although I'm much more picky about them than I used to be. That said, there aren't a ton of shows I'm interested in seeing in Nashville and I am almost as likely to travel for bands as I am seeing them in town. Just a couple of weeks ago, I drove 4 hours to Atlanta to see Nunslaughter for example. The new songs have gone over really well so far and I've been told the “new” line up has brought more intensity to band new and old songs alike. So pretty killer so far

How do you look at the current trend, widespread mostly among young bands, where they try to play as technically as possible, often putting into death metal, for example, saxophone, various keyboards and generally finding their way in a very complicated way. Do you enjoy such bands? I'm confused sometimes when I go to a gig and someone like that is performing. It seems like a jazz school exercise, but I end up not remembering anything at all. What about you and the current trends in death metal?

E: A good trend in death metal I've noticed is anyone worth listening to doesn't have fucking saxophone haha. Jokes aside, I don't think we're seeing that as much here and really we just ignore that shit. We all three generally hate jazzy or technical death metal so fuck all of the perfect chops and hard-line tone chasers on amp simulators or whatever while I'mal at it. Here in the states there were a lot of hardcore kids who made accessible, piss poor death metal too but thankfully it seems like the hype behind that garbage is dying down. Globally though it seems like there's a lot of evil death metal coming out like the albums last year from Adorior and Abhorration to point out a couple so I just pay more attention to that.


The scene in the Czech Republic is so closed. The band and the fans more or less all know each other and to be honest, it seems to me that not many people go to death metal anymore. The younger ones listen to something completely different. You're from Nashville, Tennessee, what's your scene like, what are the clubs like. And the fans? Do they support bands, do they go to shows?

E: It's somewhat similar here man. As far as what the youngsters are listening to I'm not sure, we're all in our 30s. The clubs here are ok. There are about 3 clubs that have metal shows really. Two are more or less dive bars and the other is a DIY type spot. There are definitely fans in town and the core crew of a dozen or so reliably show up to every show with others that have supported bands here over the years but we don't always know a ton of the other folks. Before the pandemic we knew every metal freak in town but Nashville is a growing city so it's difficult to keep up with everyone. I remember the first show here I went to when venues opened back up was Incantation in a packed room and I couldn't help wonder “when did all you fuckers move here?”. That said, most of the time I don't expect more than 40-50 people maybe in Nashville

A lot of bands are already planning tours for the fall and winter. How are you guys doing with promoting "Profane Altar"? I'd like to see it live, finally. Are you coming to Europe, preferably to the Czech Republic?

E: Promotion seems to be going well. There have been a good amount of pre-sales between us and Caligari plus everyone that's heard it so far has had good things to say. We would love to come over to Europe at some point but nothing is on the books right now. If we came to the Czech Republic I'd most likely drown in Pilsner Urquell though haha.

 

We're coming to the end and that always makes me ask a slightly philosophical question. How would you define death metal and what does it mean to you? I don't mean now the technique of playing, but rather what it brings to you, takes, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?

E: Really for me it's just a much more over the top extension of Rock n Roll in spirit. To an extreme of course with it being the further frayed edges. A place to be free in darker subjects. Preferably death, sin, and the devil/evil. I don't care too much for boring goreporn lyrics. Feels shallow at times. We've all been listening to death metal since we were teens for sure. The first taste of death metal I had was when I was probably 14 and I'm sure the same age is about right for the other guys too so all of us have been around a while.

Thank you very much for the interview. I appreciate it. Now let the music do the talking. I'm gonna go play "Immoral Arts" really loud! I wish you all the best with the new release and that all is well in your personal lives. Thank you!

E: Thank you for hitting us up and the well wishes! Hope you're also doing well! Gonna spin some records and crack a beer open myself. Cheers!


Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Perdition Cult (2018):

Rozhovor - ACT OF IMPALEMENT - Pradávný, krvavý death metalový rituál! Nahrubo nasekaná tma, smíchaná s chladem a špínou!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Spojených států amerických - ACT OF IMPALEMENT.

Odpovídali Ethan (kytara, zpěv), Jerry (basa), Aaron (bicí), děkujeme!

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Ave ACT IMPALEMENT! Zdravíme do underground v Nashvillu ve státě Tennessee. Přejděme rovnou k důležitým věcem. Máte venku nové, v pořadí třetí řadové album „Profane Altar“, které je doslova nabité poctivým, špinavým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se ACT OF IMPALEMENT vydali?

Ethan: Ahoj! Tak během nahrávání druhého alba jsem se pohádal s jedním bývalým členem. Mezi tím a tehdejší pandemií jsem si myslel, že kapela skončila. Nakonec jsem ale jamoval death metal s bývalými spoluhráči (Aaronem Hortmanem a Jerrym Garnerem) ze starého blackmetalového projektu. Vzpomínám si, že po pár skladbách jsem si řekl něco ve smyslu „ty vole, takhle jsem si přál, aby Act vždycky zněli“. Pokud si dobře vzpomínám, Aaron odpověděl ve smyslu „no, proč to prostě neuděláme hned?“ a psali jsme dál. První z těch skladeb se nakonec skutečně stala titulní.


Právě teď album poslouchám a musím napsat, že tentokrát chvíli trvalo, než mi přešlo do krve. Dal jsem si album do přehrávače a poslouchám ho v autě. Ten zvuk se mi moc líbí. Je živý, organický, oldschoolový, a přitom se dobře poslouchá. Přijde mi, že se trochu liší od vašich předchozích desek. Kde jste nahrávali a kdo je zodpovědný za zvuk?

E: Co se týče nahrávání, je to vlastně ten samý člověk, Shibby Poole, který nahrál a smíchal v podstatě všechno, co kapela nahrála. Upřímně řečeno, je docela divoké, že s ním v tuhle chvíli pracuji už dvanáct let. Z hlediska nahrávání byl proces dost podobný předchozímu albu, jen s tím zjevným rozdílem ve členech.

Myslím, že se mnou budete souhlasit, že obal prodává. Letos ho máte tajemný a temný. Autorem je Aaron Hortman. Tématem je nějaký prastarý rituál. Jak jste se s Aaronem dali dohromady a co přesně má motiv v souvislosti s hudbou vyjadřovat?

E: Jsem rád, že se vám to líbí! Všichni tři jsme se tak nějak shodli na tom, že by v něm neměli být žádní lidé, ať už mrtví nebo ne. Oba jsme s Aaronem udělali náčrty našich nápadů, hadí kříž byl jeho nápad a kalichy se sigilami byly moje. Obálka má méně historických motivů a více souvisí s rouháním/hříchem, je to tak trochu pocta těmto pojmům. Sigily například vycházejí ze znaků pro 7 knížat pekel, kterým je připisován jeden ze 7 smrtelných hříchů. Použitá démonologická hierarchie vychází z Binsfeldovy klasifikace těchto myšlenek, přičemž samotné sigily pocházejí z několika různých zdrojů, především z Malého Šalamounova klíče a Grimorium Verum. Samotný kalich na oltáři nese znamení Azazela, což je „strážce“ z knihy Henochovy, kterému je připisováno nejohavnější hříšné poznání dané lidstvu.


„Profane Altar“ si v hlavě přehrávám pořád dokola a myslím, že to, co se mi na albu líbí nejvíc, je asi ten těžko popsatelný old school death metalový feeling. Pak se podívám na vaše promo fotky a na jedné z nich máte na sobě mé oblíbené tričko ASPHYX. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je tvým vzorem? Každý hudebník nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty tvoje?

E: Ranou inspirací pro to, abych začal hrát na kytaru, byli určitě Tony Iommi, Angus/Malcolm Young, Jeff Hanneman a obecně řečeno Lemmy. Když jsem začal dělat vokály, ovlivnil mě Mille z Kreator a Chuck z Death taky díky tomu, že hraje a dělá vokály jako já.

Jerry: Pro mě, stejně jako pro mnoho dalších, to začalo upřímně s Genem Simmonsem. Když jsem se dostal víc k extrémnímu metalu, opravdu mě přitahoval super přebuzený zvuk kluků jako Dan Lilker a samozřejmě Lemmy.

Zajímavý je i obsah vašich textů. Jsou plné odkazů na historii, starověké rituály. Zkrátka věci, kvůli kterým mám death metal tak rád. O čem jsou na „Profane Altar“, kdo je jejich autorem? Odkud jste čerpali inspiraci? Jaké knihy máš rád.

E: Většinu textů jsem napsal já, kromě „Piercing the Heavens“ a „Zenith of Barbarism“, které napsal Aaron. Většina textových inspirací pochází z přednášek nebo dokumentů, které jsem v průběhu let viděl, i když se jedná jen o pár řádků nebo název. Pro toto album zejména profesor Justin Sledge, i když poněkud volně. Přímý vliv na text titulní skladby měli „Ďáblové z Loudunu“ od Adlouse Huxleyho. Co se týče knih, které mě v poslední době zaujaly, mám velmi rád „Stvořitele zla“ od M. Davida Litwy. Kromě různých historických knih mám rád Michaela Crichtona, Bernarda Cornwella a podobně.

Aaron: Já prostě nesnáším Boha, nevím.


Vzpomínám si, že když jsem před lety psal recenzi na vaše první album „Perdition Cult“, poslouchal jsem ho pořád dokola. Mám to nastavené tak, že když se mi nějaká kapela líbí, chci ji vidět naživo, abych si potvrdil, jak písně zní na koncertě? Jak si užíváte návštěvy koncertů? A jak fungují nové písně naživo? Jakou máte zpětnou vazbu?

E: Na koncerty chodím rozhodně rád, i když jsem v nich mnohem vybíravější než dřív. Přesto v Nashvillu není spousta koncertů, které bych chtěl vidět, a za kapelami skoro stejně často cestuji, jako je vidím ve městě. Zrovna před pár týdny jsem jel čtyři hodiny do Atlanty, abych viděl například Nunslaughter. Nové písně se zatím povedly a bylo mi řečeno, že „nová“ sestava přinesla do nových i starých písní kapely větší intenzitu. Takže zatím docela zabiják.

Jak se díváš na současný trend, rozšířený hlavně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejtechničtěji, často do death metalu vkládají například saxofon, různé klávesy a vůbec se hledají velmi komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Občas jsem zmatený, když jdu na koncert a někdo takový tam vystupuje. Vypadá to jako cvičení z jazzové školy, ale nakonec si vůbec nic nepamatuju. Co ty a současné trendy v death metalu?

E: Dobrý trend v death metalu, kterého jsem si všiml, je, že kdokoliv, kdo stojí za poslech, nemá zasraný saxofon, haha. Vtipy stranou, myslím, že to tady není tolik vidět a opravdu tyhle sračky ignorujeme. Všichni tři obecně nesnášíme jazzový nebo technický death metal, takže kašlu na všechny ty dokonalé sekáče a honiče tvrdých tónů na simulátorech zesilovačů nebo co to je, když už jsem u toho. Tady ve Státech bylo taky hodně hardcore kids, kteří dělali přístupnej, nasranej death metal, ale naštěstí to vypadá, že hype kolem tohohle odpadu pomalu utichá. Globálně to ale vypadá, že vychází spousta zlého death metalu, jako třeba loňská alba od Adorior a Abhorration, abych upozornil na pár z nich, takže tomu prostě věnuju větší pozornost.


Scéna v Česku je taková uzavřená. Kapely i fanoušci se víceméně všichni znají a upřímně řečeno mi přijde, že na death metal už moc lidí nechodí. Ti mladší poslouchají něco úplně jiného. Pocházíš z Nashvillu v Tennessee, jaká je u vás scéna, jaké jsou kluby. A fanoušci? Podporují kapely, chodí na koncerty?

E: Tady je to trochu podobné, chlape. Co se týče toho, co poslouchají mladí, nejsem si jistý, všem je nám přes třicet. Kluby jsou tady v pohodě. Jsou tu asi tři kluby, které mají opravdu metalové koncerty. Dva jsou víceméně dive bary a druhý je místo typu DIY. Ve městě jsou určitě fanoušci a základní parta asi tuctu lidí se spolehlivě objeví na každém koncertě spolu s dalšími, kteří tu v průběhu let podporovali kapely, ale ne vždycky známe spoustu dalších lidí. Před pandemií jsme znali každého metalového blázna ve městě, ale Nashville je rostoucí město, takže je těžké držet se všemi krok. Vzpomínám si, že první koncert, na kterém jsem tu byl, když se místa znovu otevřela, byli Incantation v narvaném sále a já se nestačil divit: „Kdy jste se sem všichni ti zmrdi přestěhovali?“. Přitom většinou nečekám v Nashvillu víc než 40-50 lidí.

Spousta kapel už plánuje turné na podzim a zimu. Jak jste na tom s propagací „Profane Altar“ vy? Rád bych ji konečně viděl naživo. Chystáte se do Evropy, nejlépe do České republiky?

E: Zdá se, že propagace probíhá dobře. Mezi námi a Caligari proběhlo slušné množství předprodejů, navíc všichni, kdo ji zatím slyšeli, o ní říkali jen dobré věci. Rádi bychom se někdy podívali do Evropy, ale momentálně není nic v plánu. Kdybychom přijeli do České republiky, nejspíš bych se utopil v Pilsner Urquell, i když... haha.

 

Blížíme se ke konci a to mě vždycky nutí položit si trochu filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím teď techniku hraní, ale spíš to, co ti to přináší, bere, jak to vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?

E: Opravdu je to pro mě jenom mnohem víc over the top rozšíření v duchu rock n rollu. Samozřejmě až do extrému s tím, že to má ještě víc otřepané hrany. Prostor pro svobodu v temnějších tématech. Nejlépe smrt, hřích a ďábel/zlo. Nudné goreporno texty mě příliš nezajímají. Občas mi připadá povrchní. Všichni posloucháme death metal určitě už od puberty. Poprvé jsem death metal okusil, když mi bylo nejspíš čtrnáct, a jsem si jistý, že stejný věk mají i ostatní kluci, takže všichni už máme něco za sebou.

Moc děkuji za rozhovor. Vážím si toho. Teď už nechte mluvit hudbu. Jdu si pustit „Immoral Arts“ opravdu nahlas! Přeji vám, ať se vám s novou deskou daří a ať je vše v pořádku i v osobním životě. Děkuji!

E: Děkujeme za přízeň a přání všeho dobrého! Doufám, že se vám také daří dobře! Jdu si roztočit pár desek a otevřít pivo. Na zdraví!

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Perdition Cult (2018):

úterý 25. března 2025

Interview - INBORN SUFFERING - Freezing, poignant, melodic doom death metal full of loneliness, melancholy and pain of everyday life!


Interview with doom death metal band from France - INBORN SUFFERING.

Answers by Emmanuel Ribeiro (bass), thank you!

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):

Ave INBORN SUFFERING! It's been a while since I received your new album "Pale Grey Monochrome" for review. And you immediately made it to the imaginary top of my personal doom death metal chart. The first time I encountered the new release was in the cold weather, when it got very cold. It was very pleasant for me to just listen, read and let the time pass. How was the album made and how do you think it differs from the previous album "Wordless Hope"?

Hello, thank you for giving us the opportunity to answer these cool questions!
PGM differs from the previous albums due to, at least, three things:
The first one, the album was made as a sort of therapy. It talks a lot about my personal experiences during the past five years. I have written almost all the lyrics and the main theme of the album.

Secondly, Laurent wrote almost all the music for the first time. He had a lot of ideas and wanted to try doing melodic doom death songs. The music and his amazing voice fit perfectly with the lyrics. Stephane was busy with his other band, Fractal Gates, so after finishing his duty with them, he started writing the music and the lyrics of ‘The Oak’, talking about his own experiences and doing a lot of arrangements and all the keyboards on the album.

The last thing was that we have not played together for more than a decade and it was a long distance composition, really different than doing rehearsals and searching for inspiration together.”


Let's go back in history a bit. INBORN SUFFERING was formed in 2020 in Paris. Then (in 2012) you went on hiatus for ten years and came back in 2022. It's not easy to start again nowadays. Or did you not stop your activity? Why haven't you been heard from?

Wow…2002, that was a long, long time ago. It was not easy to restart the music now. After rereleasing the demo we talked about doing a ‘one more thing’ song, because we went on hiatus with a lot of anger and animosity towards each other. All activity with Inborn Suffering was completely stopped in 2012.

The new stuff has exactly the kind of cool, clear sound that I really like. It's signed by the master Olmo Lipani (Déhà). We all know his work. I'd be interested to know how you collaborated, how you got together and why him? With what feelings did you leave the studio?

The recording was actually done by Stephane at home, with the mix and the mastering by Déhá, I wanted Déhá because he has helped me a lot to keep my mind out of the water during the last years. And not only with this music, we talked a lot too.

He is singing too on ‘From Lowering Tides’. Laurent had already worked with him with Mourning Dawn and he does an amazing job.


When I look at the cover, it makes me a bit uncomfortable in a way. I like it, but there's a strange uneasiness to it. Beautiful work. Who's the artist and why did you choose this particular motif? What exactly is it supposed to express and how does it relate to the music?

The artist is Franck Besançon, he specialises in horror art. He’s a good friend of Stephane and he has worked on Silent Hill: Townfall, one of the next games in the Silent Hill franchise.

You can see bodies trying to find light but there is always someone pushing you down into the dark. It’s a great representation of depression, but also of the world nowadays. He has done an amazing job.

The lyrics on your records are about death, sadness, pain. Where do you get inspiration for them? Who is their author? And what are they about on the new album?

I am the author of all the lyrics except ‘The Oak’. All the themes of the album talk about depression and especially about my own experience over the last few years. So inspiration was simple…just picking fragments of my life.


For the new song "The Oak" you have such a melancholic, very captivating and well shot video. Who is its author and how did he manage to combine the images with interesting and for me almost personal lyrics so beautifully?

Stephane did everything for ‚The Oak‘; the song, the lyrics, the clip. It’s all made with free images and it‘s a concept song talking about his own experience. He wanted the listener focus on the music instead of the lyrics - like reading the music and listening to the lyrics. I like to call it an upside down song. Probably the darkest thing we have done. The main singer is Fred from Wordless Hope

Is French nature influencing you in any way? Every time I hear a band from your country, I think that you can put such a special mood, melancholy, light progression into your songs. A lot of times I took the album to the woods in my country, just outside the city, and it felt like I was somewhere in the north.

Not for the lyrics, maybe more the sadness of the city we are living. Laurent lives in the south of France and he travels a lot. I think Nature is more an inspiration for him.

Paris has always been a centre of culture. But what about doom metal? It's not exactly a style that the crowds go to. At least that's the case here in the Czech Republic. Do you play with other doom metal bands or do you play more with bands from other styles? I think doom metal is a discipline that requires a different approach than, say, thrash or death metal. Do you tend to perform only at doom festivals or do you play with "everyone"?

We have a great doom scene here, starting with Hangman’s Chair.

We have played with a lot of bands over the years, especially doom metal bands. We don’t play anymore but we have played with Mar de Grises, Mourning Beloveth, Swallow the Sun, Before the Dawn, Saturnus, Ataraxie, Esoteric and Pantheist to name a few.


How do you perceive your scene in general? Gigs, fans, labels? There are quite a lot of gigs here, but only some of them are solidly attended. Plus, I feel like the younger fans are already listening to something a bit different. Do you also go to concerts as a fan? Do you follow the scene in Paris?

We have a lot of really good black metal bands in France, some doom or death bands and a lot of renowned labels like Les Acteurs de L’ombre, Season of Mist etc…

Younger fans here tend to listen a lot to things like deathcore.

I don’t go to a lot of concerts now, but last month I went to Houle/ Moonreich/ Penitence Onirique. Three great French black metal bands.

Personally, I find "Pale Grey Monochrome" to be such a polished stylistic gem, but it can also appeal to fans outside of doom death metal. The album is raw, but it also has a lot of memorable melodies. Where do you want to take the band? What is your goal? Someone is attracted by big festivals, someone wants a famous label. What are your dreams?

I really don’t know if the band will continue doing things . We were expected to do one song, we have made an album. There are no plans. I think Laurent will keep playing with Mourning Dawn but he doesn’t really have time anymore for Inborn Suffering for the moment. We have no plans with new songs or live events.

 

How did you get into music in the first place? Who was your role model? First gig? First gig as a musician? How about some wild experiences, readers are always interested in that:)).

I got into music with bands like New Order and A-ha - I’m a huge fan of A-ha!

My first gig as fan was Paradise Lost in 1995 and my first gig as a musician was in 2005 or 2006.

As for a wild experience, there was a gig in Belgium. The organiser told us one hour before we were due to play that he didn’t have the money to pay us. We played anyway because we were there and people were waiting for us. It was a good gig with My Lament.

I'd be interested in your relationship to music. What does it mean to you? Is it a hobby? A lifestyle?

Music is a way of life. I find peace listening to music. I listen to music all the time. There is are so many emotions you can find only in music

What is INBORN SUFFERING planning in the near future?

We have no plans for the moment.

Thank you very much for the interview, I appreciate it. I guess you can guess what I'm going to do. Sure, I'm going to go out into the woods and I'm going to take your new song "Pale Grey Monochrome" with me. It's delicious! I wish it sells well and that you are happy in your personal lives.

Thank you.

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - INBORN SUFFERING - Mrazivý, drásavý, melodický doom death metal plný osamělostí, melancholie a bolesti všedních dní!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Francie - INBORN SUFFERING.

Odpovídal Emmanuel Ribeiro (basa), děkujeme!

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):

Ave INBORN SUFFERING! Je to už nějaký čas, co jsem dostal vaše nové letošní album „Pale Grey Monochrome“ na recenzi. A ihned jste se dostali na pomyslnou špičku mého osobního doom death metalového žebříčku. Poprvé jsem se s novinkou setkal v sychravém počasí, kdy se hodně ochladilo. Bylo pro mě velmi příjemné jen tak poslouchat, číst si a nechat plynout čas. Jak album vznikalo a v čem se podle tebe odlišuje od předešlé desky „Wordless Hope“?

Dobrý den, děkujeme za možnost odpovědět na tyto zajímavé otázky!
PGM se od předchozích alb liší minimálně třemi věcmi:
První je, že album vzniklo jako určitý druh terapie. Hodně se na něm mluví o mých osobních zkušenostech z posledních pěti let. Téměř všechny texty a hlavní téma alba jsem napsal já.

Za druhé, Laurent napsal poprvé téměř celou hudbu. Měl spoustu nápadů a chtěl zkusit dělat melodické doom deathové písně. Hudba a jeho úžasný hlas se k textům skvěle hodily. Stephane byl zaneprázdněn svou druhou kapelou Fractal Gates, takže poté, co s nimi skončil své povinnosti, začal psát hudbu a texty pro ‚The Oak‘, mluvil o svých vlastních zkušenostech a dělal spoustu aranží a všechny klávesy na albu.

Poslední věcí bylo, že jsme spolu nehráli více než deset let a bylo to skládání na dálku, opravdu jiné než společné zkoušení a hledání inspirace.


Pojďme trošku do historie. INBORN SUFFERING vznikli v roce 2020 v Paříži. Potom jste (v roce 2012) se na deset let odmlčeli a vrátili jste se až v roce 2022. V dnešní době není lehké začínat znovu. Nebo jste nepřerušili činnost? Proč o vás vlastně nebylo slyšet?

Páni... 2002, to už je hodně, hodně dávno. Nebylo snadné znovu začít tvořit hudbu. Po znovu vydání dema jsme se bavili o tom, že uděláme písničku „one more thing“, protože jsme odešli na pauzu se spoustou zloby a nevraživosti vůči sobě navzájem. Veškerá činnost s Inborn Suffering byla v roce 2012 úplně zastavena.

Novinka má přesně takový ten chladný, čitelný zvuk, který mám moc rád. Podepsán je pod ním mistr Olmo Lipani (Déhà). Všichni jeho práci známe. Mě by zajímalo, jak se vám spolupracovalo, jak jste se dali dohromady a proč právě on? S jakými pocity jste odcházeli ze studia?

Nahrávku vlastně dělal Stephane doma, mix a mastering dělal Déhá, chtěl jsem Déhá, protože mi v posledních letech hodně pomohl, abych se udržel v klidu. A nejen s touhle hudbou, taky jsme si hodně povídali.

Na ‚From Lowering Tides‘ také zpívá. Laurent s ním spolupracoval už na albu Mourning Dawn a odvádí úžasnou práci.


Když se dívám na obal, tak mi je svým způsobem trošku nepříjemný. Líbí se mi, ale je v něm takový zvláštní neklid. Krásná práce. Kdo je autorem a proč jste zvolili právě tento motiv? Co má přesně vyjadřovat a jak souvisí s hudbou?

Autorem je Franck Besançon, který se specializuje na hororové umění. Je Stephanovým dobrým přítelem a pracoval na Silent Hillu: Townfall, jedné z dalších her ze série Silent Hill.

Můžete vidět těla, která se snaží najít světlo, ale vždy je tu někdo, kdo vás tlačí dolů do tmy. Je to skvělé ztvárnění deprese, ale i dnešního světa. Odvedl úžasnou práci.

Texty na vašich deskách jsou o smrti, smutku, o bolesti. Kde pro ně berete inspiraci? Kdo je jejich autorem? A o čem pojednávají na novém albu?

Jsem autorem všech textů kromě „The Oak“. Všechna témata alba hovoří o depresi a zejména o mých vlastních zkušenostech z posledních několika let. Takže inspirace byla jednoduchá... prostě jsem vybíral střípky ze svého života.


K nové skladbě „The Oak“ máte takový melancholický, velmi podmanivý a skvěle natočený klip. Kdo je jeho autorem a jak se mu povedlo tak krásně spojit obrazy se zajímavým a pro mě až osobním textem?

Stephane udělal pro „The Oak“ všechno: píseň, text, klip. Vše je vytvořeno pomocí volných obrázků a je to koncepční píseň vypovídající o jeho vlastních zkušenostech. Chtěl, aby se posluchač místo na text soustředil na hudbu - jako by četl hudbu a poslouchal text. Rád tomu říkám obrácená píseň. Asi nejtemnější věc, kterou jsme udělali. Hlavním zpěvákem je Fred z kapely Wordless Hope.

Ovlivňuje vás nějak francouzská příroda? Já pokaždé, když slyším kapelu z vaší země, tak mě napadne, že umíte do skladeb vložit takovou zvláštní náladu, melancholii, lehkou progresi. Hodně často jsem si bral album do lesů u nás, kousek za městem a připadalo mi, jako bych byl někde u vás na severu.

Ne kvůli textu, možná spíš kvůli smutku z města, ve kterém žijeme. Laurent žije na jihu Francie a hodně cestuje. Myslím, že pro něj je příroda určitě inspirací.

Paříž byla vždy centrem kultury. Jak je na tom ale s doom metalem? Není to zrovna styl, na který chodí davy. Alespoň tak tomu je u nás v Čechách. Hrajete i s dalšími doom metalovými kapelami nebo vystupujete spíše se smečkami z jiných stylů? Doom metal je dle mého disciplína, která vyžaduje odlišný přístup, než třeba thrash nebo death metal. Vystupujete spíše jen na doomových festivalech nebo hrajete „se všemi“?

Máme tu skvělou doomovou scénu, počínaje Hangman’s Chair.

V průběhu let jsme hráli se spoustou kapel, zejména doom metalových. Už nehrajeme, ale hráli jsme například s Mar de Grises, Mourning Beloveth, Swallow the Sun, Before the Dawn, Saturnus, Ataraxie, Esoteric a Pantheist.


Jak vnímáš vaši scénu celkově? Koncerty, fanoušky, labely? U nás je koncertů poměrně hodně, ale jen některé jsou solidně navštěvované. Navíc mi připadá, že mladí fanoušci už poslouchají trošku něco jiného. Chodíš na koncerty i jako fanoušek? Sleduješ scénu v Paříži?

Ve Francii máme spoustu opravdu dobrých blackmetalových kapel, několik doomových nebo deathových kapel a spoustu renomovaných labelů jako Les Acteurs de L'ombre, Season of Mist atd.

Mladší fanoušci tady mají tendenci poslouchat hodně věcí jako deathcore.

Na koncerty teď moc nechodím, ale minulý měsíc jsem byl na Houle/ Moonreich/ Penitence Onirique. Tři skvělé francouzské blackmetalové kapely.

Mě osobně připadá „Pale Grey Monochrome“ jako takový dokonale vybroušený stylový drahokam, který ale může oslovit i fanoušky mimo doom death metal. Album je sice syrové, ale má i spoustu dobře zapamatovatelných melodií. Kam až chcete kapelu posunout? Co je vaším cílem? Někoho lákají velké festivaly, někdo chce zase slavný label. Jaké máte sny?

Opravdu nevím, jestli bude kapela pokračovat ve své činnosti. Čekalo se, že uděláme jednu písničku, udělali jsme album. Žádné plány nemáme. Myslím, že Laurent bude dál hrát s Mourning Dawn, ale na Inborn Suffering už momentálně nemá čas. Nemáme žádné plány s novými písněmi ani s živými akcemi.

 

Jak si se vlastně dostal k muzice? Kdo byl tvým vzorem? První koncert? První vystoupení jako muzikant? A co nějaké divoké zážitky, to vždycky čtenáře zajímá?:)).

K hudbě jsem se dostal díky kapelám jako New Order a A-ha - jsem jejich velkým fanouškem!

Můj první koncert jako fanouška byl Paradise Lost v roce 1995 a můj první koncert jako hudebníka byl v roce 2005 nebo 2006.

Co se týče divokého zážitku, tak to byl koncert v Belgii. Pořadatel nám hodinu před tím, než jsme měli hrát, řekl, že nemá peníze na zaplacení. Přesto jsme hráli, protože jsme tam byli a lidi na nás čekali. Byl to dobrý koncert s My Lament.

Zajímal by mě tvůj vztah k muzice. Co pro tebe znamená? Je to koníček? Životní styl?

Hudba je způsob života. Při poslechu hudby nacházím klid. Hudbu poslouchám pořád. Je tolik emocí, které můžete najít pouze v hudbě.

Co chystají INBORN SUFFERING v nejbližší době?

V tuto chvíli nemáme žádné plány.

Děkuji moc za rozhovor, vážím si ho. Asi tušíš, co půjdu dělat. Jasně, vyrazím ven, do lesa a vaši novinku „Pale Grey Monochrome“ si vezmu s sebou. Je totiž vynikající! Přeji vám, aby se dobře prodávala a ať jste spokojení i v osobních životech.

Děkujeme.

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 24. března 2025

Recenze/review - WARHAMMER - Total Maniac (2025)


WARHAMMER - Total Maniac
CD 2025, Ván Records

for english please scroll down

Pamatuji si, že v ulicích se válela mlha a smog. Probudil jsem se brzy a moje holka ještě spala. Jako student jsem neměl moc peněz a tak jsem si ten den odpustil oběd i večerní pivo. Čekal jsem, až otevřou obchod s CD. S papírem v ruce, na kterém jsem měl napsaná jména, která si mám poslechnout. Ani vlastně nevím, kdo mi tenkrát, v roce 1998 dal tip na německé WARHAMMER. Nebo jsem se spletl a chtěl jsem koupit HELLHAMMER? 

Už nevím detaily, ale CD "The Winter of Our Discontent" mám ve své sbírce dodnes. Je už sice hodně pokryté prachem, ale faktem je, že když vystupovala kapela v roce 2016 s mými oblíbenci MASTER v Praze, tak jsem hrozil pěstí v první řadě pod pódiem. Kruh se tak uzavřel a já mám hudbu téhle smečky navždy zapsanou ve svém podvědomí. A to, prosím pěkně, pořádně ostrým nožem. 


Letošní album "Total Maniac" bylo vydáno jako pocta k výročí úmrtí Volkera "Irona Lungse" Frerichse. Jsem ze staré školy a když jsem jej potkal po koncertě, tak jsme prohodili pár slov a do mé paměti se zapsalo i setkání a byl to pro mě skvělý zážitek. Nicméně, smrt, ta stará kurva zase jednou zaúřadovala a tak je pro mě novinka takovou skvělou vzpomínkou, poctou, kterou jsem musel mít ihned ve své sbírce. Death metal, thrash, black metal, ale i třeba doom, tohle všechno smíchané v jeden jedovatý koktejl. Samozřejmě s náležitě prašivým a shnilým  zvukem. Riffy ohlodané na kost, melodie, které se vám zadřou pod kůži. Některé skladby jsou notoricky známé, mají v sobě hitový potenciál, jiné jsem si musel trošku osvěžit v paměti. Kritici, kteří jsou dnes na každém kroku, sice budou mluvit o tribute revivalu, ale to mi je tak nějak jedno. Vždycky jsem u hudby obdivoval hlavně nadšení, upřímnost, opravdovost. A tenhle výlet do doby, kdy se ještě pozéři polévali pivem a byli terčem vtipů, se mi moc líbí. Když si to vezmu kolem a kolem, tak bude nová deska hlavně sběratelským artefaktem ve sbírce všech pravověrných fanoušků. Asi vás, pokud čtete moje stránky, nepřekvapí, že se řadím hrdě mezi ně. Ono totiž, krev jen tak nevyměníte. Na téhle hudbě jsem vyrůstal a jiný už nebudu. Zkrátka a dobře, líbí se mi zvuk (mastering (by Obscured by Evil)), líbí se mi i obal, jsem prostě nadšený. WARHAMMER jsou navždy zapsáni i v mých vzpomínkách. A bude tomu tak až do konce mých dní. Tyhle songy jsou totiž nejen dobře zahrané, ale mají v sobě i potřebný drive a pradávnou sílu. V ulicích se zase válí mlha a smog. Je mi zima a svět kolem je ještě víc černý než dřív. Přidávám pomalu hlasitost, až na samou hranu bolesti...Absolutní definice starého, na kost ohlodaného black thrash death metalu! Povinnost pro všechny nekromaniaky! 


Asphyx says:

I remember the fog and smog rolling in the streets. I woke up early and my girlfriend was still asleep. As a student, I didn't have much money, so I skipped lunch that day and the evening beer. I waited for the CD store to open. With a paper in my hand, on which I had written the names to listen to. I don't even know who tipped me off to German WARHAMMER back in 1998. Or was I mistaken and wanted to buy HELLHAMMER? 

I don't know the details anymore, but I still have the CD "The Winter of Our Discontent" in my collection to this day. It's pretty much covered in dust now, but the fact is that when the band performed with my favorites MASTER in Prague in 2016, I threatened with my fist in the front row under the stage. The circle has come full circle and I have the music of this pack forever etched in my subconscious. And that, please, with a really sharp knife.


This year's album "Total Maniac" was released as a tribute to the anniversary of the death of Volker "Iron Lungs" Frerichs. I'm from the old school and when I met him after the concert, we exchanged a few words and the encounter is etched in my memory and it was a great experience. However, death, that old bitch, has once again taken over and so the novelty is such a great memory for me, a tribute that I had to have in my collection immediately. Death metal, thrash, black metal, but also doom, all mixed into one poisonous cocktail. Of course, with a properly filthy and rotten sound. Riffs gnawed to the bone, melodies that get under your skin. Some of the tracks are notorious and have hit potential, others I had to refresh my memory a bit. The critics who are all over the place these days will talk about tribute revival, but I kind of don't care. What I've always admired about music is the enthusiasm, the sincerity, the genuineness. And I really like this trip to the time when posers were still pouring beer on themselves and being the butt of jokes. All things considered, the new album will be a collector's item in the collection of all true fans. It probably won't surprise you, if you read my site, that I proudly count myself among them. You can't just change blood. This is the music I grew up on, and I won't be any different. Long story short, I like the sound (mastering (by Obscured by Evil)), I like the cover art, I'm just excited. WARHAMMER are forever etched in my memories. And will be until the end of my days. These songs are not only well played, but they have the necessary drive and ancient power. The fog and smog are rolling in the streets again. I'm cold and the world around me is even blacker than before. I slowly turn up the volume until I reach the very edge of pain... The absolute definition of old, gnawed-to-the-bone black thrash death metal! A must for all necromaniacs!



Report, photos, video - TRENDKILLER FESTIVAL VOL. 0 - MASTER, WARHAMMER, DEATHRITE, DOOMAS - club Modrá Vopice, Prague - 7. 5. 2016:

Tracklist:
Disc 1 (46:23)
1. Angel Of Destruction (3:15)
2. Excruciation (Thrity Pieces of Silver Pt. II) (4:27)
3. Seven Witches of Malevolence (3:54)
4. Rise of a New Apocalypse (7:25)
5. Darkness Death Decay (4:43)
6. Forced Values (3:22)
7. Bestial Torment (2:47)
8. Strike of the Infernal Adversary (4:42)
9. Total Maniac (5:06)
10. Dying Is Easy (6:37)

band:
Tomb Crusher - Guitars
Zippi - Bass
Priest of the beast - Drums
Volker "Iron Lung" Frerich - (R.I.P. 2021) Vocals

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine