DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 16. září 2025

Recenze/review - PILGRIMAGE - From Amber to Sun (2025)


PILGRIMAGE - From Amber to Sun
CD 2025, Meuse Music Records

for english please scroll down

U nás před domem umírá jeden stoletý strom. Trvá tu už spoustu let. Jakoby v sobě nesl veškerou tíhu světa. Probudil jsem se zase jednou uprostřed noci a nemohl spát. Jako nějaký vlkodlak jsem si sedl do pokoje a díval se z okna. Měsíc ozařoval korunu stromu a já měl pocit, že dochází k něčemu záhadnému, tajemnému. Na tenhle, pro mě osobní a niterný zážitek, jsem si vzpomněl i ve chvíli, když jsem začal poslouchat druhé dlouhohrající album doom death metalových PILGRIMAGE. 

Kapelu jsem až dosud neznal a tak jsem se jí v duchu omluvil. Vypadá to, že mluví stejným jazykem jako já, že nám v žilách koluje podobná krev. Mám rád, když na mě hudba působí podobným způsobem, když je tajemná, záhadná, návyková, když mám chuť se k ní vracet. Díval jsem se na umírající strom, na temné nebe a poslouchal jsem u toho "From Amber to Sun". Byl to pro mě opravdu silný zážitek. 


Sešli se tu muzikanti z Nizozemí a Malty, kteří nejen, že perfektně rozumí svému řemeslu, ale ještě se jim povedlo do skladeb promítnout velkou spoustu bolesti, strachu, beznaděje, smutku. Přesně takhle to má vypadat, říkám si u reproduktorů a i když mám na svém stole velkou spoustu dalších nahrávek, stále dokola se vracím k PILGRIMAGE. Tahle nahrávka má v sobě něco magického, drásá mě zevnitř, pálí a žhne a zároveň je chladná jako mlhavé ráno na hřbitově. Zlé, surové a mocné pasáže se zde střídají s melancholií a mrazem. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají skvělý zvuk, jsou uvěřitelné, opravdové, autentické. Pro mě jsou tohle, a stále to opakuji, velmi důležité věci, které od dobrých desek vyžaduji. Za prostudování stojí rozhodně i texty a za velmi povedený považuji i obal. Na nahrávání alba se podíleli i dva skvělí hosté - Heike Langhans a její démonický vokál (DRACONIAN, REMINA) a krásná Elianne Anemaat, která přidala několik úžasných pasáží na cello. Zkrátka a dobře, nebudu vám tu vypisovat kapely, kterými se tihle tmáři nechali volně inspirovat. Určitě vás nějaké napadnou samy. O tohle zde ale vůbec nejde. Novinka je jako pohřební mše se vším, co k tomu patří. Osobně se nechám vždy a rád znovu pozvat, abych se spolu s kapelou vydal na dlouhý výlet bez konce. Prosévám mezi prsty prach, sedím na lavičce, hned vedle tvého hrobu. Vzpomínám na všechno, co jsme spolu prožili. Rozmlouvám s mrtvými. Přesně pro tyhle chvíle je tohle album určeno. Za mě osobně jej mohu doporučit všem, kteří si všímají umírajících stromů a dívají na mraky v černé obloze. Drásavý, smutný a bolestivý doom death metal s krvavou aurou, který vás převede do země nekonečných stínů! Krása umírajících dní! 

Asphyx says:

A hundred-year-old tree is dying in front of our house. It has been here for many years. It seems to have carried the whole weight of the world. I woke up again in the middle of the night and couldn't sleep. Like a werewolf, I sat in my room and looked out the window. The moon was shining on the treetop and I had the feeling that something mysterious, mysterious was happening. I remembered this, personal and visceral experience for me, when I started listening to the second full-length album of doom death metal band PILGRIMAGE.

I didn't know the band until now, so I apologized to them in my mind. It seems that they speak the same language as me, that similar blood flows in our veins. I like it when music affects me in a similar way, when it is mysterious, enigmatic, addictive, when I feel like returning to it. I was looking at the dying tree, at the dark sky, and listening to "From Amber to Sun". It was a really powerful experience for me.


Musicians from the Netherlands and Malta have gathered here, who not only understand their craft perfectly, but also managed to project a lot of pain, fear, hopelessness, sadness into their songs. This is exactly how it should sound, I tell myself at the speakers and even though I have a lot of other records on my desk, I keep coming back to PILGRIMAGE. This record has something magical in it, it tears me apart from the inside, it burns and glows and at the same time it is cold like a foggy morning in a cemetery. Evil, raw and powerful passages alternate with melancholy and frost. The songs are very well written, have a great sound, they are believable, real, authentic. For me, these are, and I keep repeating, very important things that I demand from good records. The lyrics are definitely worth studying and I also consider the cover to be very good. Two great guests also participated in the recording of the album - Heike Langhans and her demonic vocals (DRACONIAN, REMINA) and the beautiful Elianne Anemaat, who added several amazing cello passages. In short, I won't list the bands that these dark ones were freely inspired by. You will surely think of some yourself. But that's not what this is about at all. The new album is like a funeral mass with everything that goes with it. Personally, I always and gladly let myself be invited again to go on a long trip with the band without end. I sift the dust between my fingers, I sit on a bench, right next to your grave. I remember everything we've experienced together. I talk to the dead. This album is designed for exactly these moments. Personally, I can recommend it to everyone who notices dying trees and looks at clouds in the black sky. Harrowing, sad and painful doom death metal with a bloody aura that will transport you to the land of endless shadows! The beauty of dying days!


Tracklist:
1. The Cosmic Traveller
2. A Foreboding Menace
3. Whispers on Stellar Seas 
4. Pilgrim Alone 
5. Crestfallen Tales of the Sun 
6. Cove of Wisdom 
7. Edge of Memory 
8. From Amber to Sun 

Recenze/review - CULT BURIAL - Collapse of Pattern, Reverence of Dust (2025)


CULT BURIAL - Collapse of Pattern, Reverence of Dust
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Možná jste si již mysleli, že jste potkali veškeré formy zla, kterých je člověk schopen. Pohlceni nihilismem se touláte zkaženým světem. Bez naděje, bez rozhřešení. Nikdy nenajdete klid, vaše duše bude trpět ještě dlouho po vaší nebohé smrti. Jsou kapely, u kterých na mě padne splín, u kterých se mi zastaví srdce a pomalu přecházím na druhou stranu, do nekonečné země stínů. 

CULT BURIAL patří mezi vyvolené. Pánové letos přicházejí se svým třetím dlouhohrajícím albem, které je po okraj narvané tmou, absolutní nicotou. Je zlé ze své podstaty, podmanivé, návykové, uhrančivé. Má v sobě pradávnou sílu děsivých snů, takový ten syrový, drásavý účinek. Dostane se vám do žil, pod kůži i do podvědomí. A zůstane tam  jako kousky ledu. Novinka je opět velmi povedeným dílem ve všech ohledech. 


Na téhle smečce oceňuji, že má svůj vlastní rukopis. Jejich hudbu poznáte během několika okamžiků. Pánové mají velký talent mě zahalit do krvavé mlhy. Jsou originální, mají neotřelý přístup. Navíc se jim pokaždé povede do skladeb vložit takový zvláštní neklid, temnou energii načerpanou buď v tom nejhlubším podzemí nebo v nekonečném vesmíru. Baví mě společná setkání, která v mnohém připomínají spíše obřady, pradávné rituály, než jen obyčejný poslech. Jakoby bylo všechno kolem mě najednou zahalené do krvavé mlhy. Songy se kolem mě nejdřív plazí jako jedovatí hadi, postupně mě uhranou, abych byl nakonec uštknut a navěky proklet. Vyzdvihnout musím i velmi dobře čitelný, masivní a řezající zvuk. Zajímavý je i motiv na obalu. Je to ale hlavně hudba samotná, která mě nutí k opakovaným setkáním. Venku se setmělo a mraky jsou zase jednou hodně nízko. Skoro se dotýkají země. V ulicích ožívají přízraky a mě to nutí vylézt ven, se sluchátky na uších. Záměrně vyhledávám opuštěná místa, stará pohřebiště, katakomby. Pánové nadále rozvíjejí svoje myšlenky a za mě osobně lze "Collapse of Pattern, Reverence of Dust" považovat za jejich asi nejlepší počin. Nové album v sobě má vše. Kousky black metalového chladu, doom metalovou melancholii i surovost death metalových postupů. Tohle všechno tvoří dohromady koktejl, který když vypijete, tak zemřete krutou smrtí. CULT BURIAL na to jdou po svém, nebojí se lehce experimentovat. Hrají si s pochmurnými náladami jako šelma se svojí kořistí. Vlastně by se dalo napsat, že je zcela zbytečné cokoliv dodávat, slova stejně nedokáží vyjádřit výsledný zážitek. Tahle nahrávka je na povrchu mrazivá, ale hoří zevnitř. Je jako čerstvá láva, která právě vyvěrá z činné sopky. Budete zničeni, spáleni na popel, přesto vám bude zima. Všechno bude zničeno, všichni zemřeme krutou smrtí. Tenhle svět je odsouzen k zániku a můžeme si za to sami. Zlo se ukrývá v každém z nás! Black death doom metalové apokalyptické vize, absolutní tma a nihilismus! 


Asphyx says:

Perhaps you thought you had already encountered every form of evil that humans are capable of. Consumed by nihilism, you wander through a corrupt world. Without hope, without absolution. You will never find peace; your soul will suffer long after your miserable death. There are bands that make me feel melancholic, that make my heart stop and slowly take me to the other side, to the endless land of shadows. 

CULT BURIAL is one of the chosen ones. This year, the gentlemen are coming out with their third full-length album, which is filled to the brim with darkness, absolute nothingness. It is evil in its essence, captivating, addictive, mesmerizing. It has the ancient power of terrifying dreams, that raw, harrowing effect. It gets into your veins, under your skin, and into your subconscious. And it stays there like pieces of ice. The new album is once again a very successful work in every respect. 


What I appreciate about this band is that they have their own style. You can recognize their music within seconds. These guys have a great talent for enveloping me in a bloody fog. They are original and have a fresh approach. What's more, they always manage to infuse their songs with a strange restlessness, a dark energy drawn either from the deepest underground or the infinite universe. I enjoy our meetings, which in many ways resemble ceremonies, ancient rituals, rather than just ordinary listening sessions. It's as if everything around me is suddenly shrouded in a bloody fog. The songs first slither around me like poisonous snakes, gradually bewitching me, so that I am finally bitten and cursed forever. I must also highlight the very clear, massive, and cutting sound. The cover art is also interesting. But it is mainly the music itself that compels me to return to it again and again. It has grown dark outside and the clouds are once again very low. They almost touch the ground. Ghosts come to life in the streets, compelling me to go outside with my headphones on. I deliberately seek out abandoned places, old burial grounds, catacombs. The gentlemen continue to develop their ideas, and for me personally, "Collapse of Pattern, Reverence of Dust" can be considered their best work yet. The new album has it all. Pieces of black metal coldness, doom metal melancholy, and the rawness of death metal techniques. All this together creates a cocktail that, if you drink it, will kill you a cruel death. CULT BURIAL does it their way, not afraid to experiment a little. They play with gloomy moods like a beast with its prey. In fact, it could be said that it is completely unnecessary to add anything else, as words cannot express the resulting experience anyway. This recording is cold on the surface, but burns from within. It is like fresh lava just erupting from an active volcano. You will be destroyed, burned to ashes, yet you will still feel cold. Everything will be destroyed, we will all die a cruel death. This world is doomed, and we have only ourselves to blame. Evil lurks within each of us! Black death doom metal apocalyptic visions, absolute darkness and nihilism!


Recenze/review - CULT BURIAL - Cult Burial (2020):


tracklist:
1. Vincula
2. Collapse 
3. Aether 
4. Mire 
5. Enthrall
6. Beseech
7. Vestige 
8. Seethe 

pondělí 8. září 2025

Recenze/review - INNUMERABLE FORMS - Pain Effulgence (2025)


INNUMERABLE FORMS - Pain Effulgence
CD 2025, Profound Lore Records

for english please scroll down

Tvoje prohnilá duše už dávno opustila tělo a toulá se mezi naším a oním světem. Ztracená, ponížená, zavržená. Za svého života si napáchal až příliš zla, abys mohl dojít spočinutí. Místo toho bloudíš v nekonečných močálech nicoty a zažíváš neskutečnou bolest. Potkáváš zohavené tváře těch, kterým si ublížil. Existuje už jenom tma a krvavá mlha. INNUMERABLE FORMS jsou zde se svým třetím dlouhohrajícím albem, aby vás znovu vzali na výlet bez konce. 

Staroškolský prašivý death metal se zde potkává s doomovým chladem. Obojí je namícháno ve vzájemném jedovatém poměru, způsobem, kterému můžete věřit. Do kostí se vám vkrade chlad a mraky se zase jednou budou při poslechu dotýkat země. Nové album má v sobě pradávnou sílu, touhu ničit, drásat, pálit a mrazit zároveň. Vaše duše nikdy nenajde klid!


Temní gentlemani z Bostonu ctí bezezbytku všechna základní pravidla smrtícího kovu. A dělají to s elegancí a zkušenostmi starých mistrů. Jejich nepopiratelný talent se promítl do skladeb jako děsivé vzpomínky na veškerá utrpení, kterých je člověk jako druh schopen. Tohle je hudba, která nejvíce vynikne v plesnivých kobkách, na pohřebištích, v márnicích a v nekonečných chodbách podsvětí. Vše je zabarvené do tisíce odstínů šedé a černé barvy. Tma vás pohltí hned na začátku, stanete se součástí muziky. Začnete naslouchat stínům a užívat si jednotlivé pasáže i perfektní, masivní a velmi dobře čitelný zvuk (Arthur Rizk - mixing, mastering, producer). Všechny pochmurné nálady jsou umocněny i zajímavými texty a motivem na obalu, pod kterým je podepsána Katie Müller. Pokud bychom potom měli hudbu INNUMERABLE FORMS k někomu přirovnat, tak věřte tomu, že je stejné odrůdy jako tvorba WINTER, CIANIDE, HOODED MENACE, CANDLEMASS, INCANTATION, RIPPIKOULU, případně je doplněn jasný odér CELTIC FROST. Samozřejmě, kapela se snaží (a nutno dodat, že se jí to daří na výbornou) i o vlastní invenci a nápady. Těch naleznete na "Pain Effulgence" velké množství. Za mě osobně se letos jedná o další z velmi uvěřitelných, opravdových, reálných a autentických rituálů, u kterých shnijete zaživa. Tohle není jenom obyčejné album, ale spíše obřad za všechny prokleté. Tvoje prohnilá duše už dávno opustila tělo a toulá se mezi naším a oním světem. Ztracená, ponížená, zavržená. Za svého života si napáchal až příliš zla, abys mohl dojít spočinutí. Místo toho bloudíš v nekonečných močálech nicoty a zažíváš neskutečnou bolest. Potkáváš zohavené tváře těch, kterým si ublížil. Existuje už jenom tma a nicota. A také tahle nahrávka, která je po okraj narvaná tajemnem, zaříkáváním, krutou smrtí a děsivými přízraky. Do krvavé mlhy zahalený doom death metal, u kterého se rozpadnete v prach! Mrazivá panychida za všechny prokleté duše! 

Asphyx says:

Your rotten soul left your body long ago and wanders between our world and the other. Lost, humiliated, rejected. During your lifetime, you committed too many evil deeds to find peace. Instead, you wander through endless swamps of nothingness and experience unimaginable pain. You encounter the disfigured faces of those you have hurt. There is only darkness and bloody fog. INNUMERABLE FORMS are here with their third full-length album to take you on another endless journey. 

Old-school scabby death metal meets doom-laden coldness. Both are mixed in a poisonous ratio, in a way you can trust. The cold will creep into your bones and the clouds will once again touch the ground as you listen. The new album has an ancient power, a desire to destroy, tear, burn, and freeze at the same time. Your soul will never find peace!


The dark gentlemen from Boston honor all the basic rules of death metal to the letter. And they do so with the elegance and experience of old masters. Their undeniable talent is reflected in songs that are terrifying reminders of all the suffering that humans are capable of. This is music that stands out most in moldy dungeons, graveyards, morgues, and the endless corridors of the underworld. Everything is tinged with a thousand shades of gray and black. The darkness engulfs you right from the start, and you become part of the music. You begin to listen to the shadows and enjoy the individual passages and the perfect, massive, and very clear sound (Arthur Rizk - mixing, mastering, producer). All the gloomy moods are enhanced by interesting lyrics and the cover art, signed by Katie Müller. If we were to compare INNUMERABLE FORMS' music to anyone, believe me, it is of the same variety as the work of WINTER, CIANIDE, HOODED MENACE, CANDLEMASS, INCANTATION, RIPPIKOULU, or perhaps with a clear hint of CELTIC FROST. Of course, the band also strives for (and, it must be said, succeeds brilliantly at) its own inventiveness and ideas. You will find plenty of those on "Pain Effulgence". For me personally, this is another of this year's very credible, genuine, realistic, and authentic rituals in which you will rot alive. This is not just an ordinary album, but rather a ceremony for all the damned. Your rotten soul left your body long ago and wanders between our world and the other world. Lost, humiliated, rejected. During your lifetime, you did too much evil to find peace. Instead, you wander through the endless swamps of nothingness and experience unimaginable pain. You encounter the disfigured faces of those you have hurt. All that exists now is darkness and nothingness. And this recording, which is filled to the brim with mystery, incantations, cruel death, and terrifying specters. Doom death metal shrouded in a bloody fog that will reduce you to dust! A freezing requiem for all cursed souls!


Tracklist:
1. Impulse
2. Indignation 
3. Blotted Inside 
4. Dissonant Drift 
5. Ressentiment 
6. Overwhelming Subjugation 
7. Pain Effulgence 
8. Austerity and Attrition 

sobota 6. září 2025

Recenze/review - FELGRAVE - Otherlike Darknesses (2025)


FELGRAVE - Otherlike Darknesses
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Jsem spoutaný vlastním svědomím. Na kamenném oltáři, uprostřed ničeho. Neutuším, jak jsem se sem dostal, nevím, proč se nemůžu hnout. Kolem nohou se mi plazí klubka jedovatých hadů. Do těla se mi zakousl první červ? Zemřel jsem? Přemýšlím o smrti a pak mi dojde, že to už bych asi necítil bolest. Pálí mě vnitřnosti, mozek chce vyskočit z hlavy. Potom zazní první riff a já se probudím ze šílené noční můry. Muzika norského muzikanta M. L. Jupeho ve mě vždy rozjitří velkou spoustu podivných a do černo rudé zabarvených myšlenek.

Hudba je tu zvláštní, v určitých momentech neuchopitelná, těžká i vznešená zároveň. Ostrá a neklidná, upředená z pevných pavučin. Pokud máte rádi kombinaci death metalu, doomu a spousty progresivních a avantgardních vlivů, tak neváhejte ani chvilku. Jen si dejte pozor na zlé noční můry. 


Zrovna u FELGRAVE jsem sedával dlouhé hodiny před prázdnou stránkou a nevěděl co napsat, jak hudbu podchytit, jaká napsat slova. Pokaždé jsem raději poslouchal, jen tak se nechal unášet jednotlivými skladbami. Před hlavou se mi, jako nějaký podivný film, odehrávala spousta obrazů. Zrovna u tohoto alba mi pracuje fantazie na plné obrátky. Slyším zde odkazy na TOMB MOLD, BLOOD INCANTATION, OBLITERATION, NECROVATION, MORBUS CHRON, AUTOPSY. Samozřejmě s tím, že zazní i vzdálené vlivy ostatní stylů, různých odrůd nejen doom a death metalu. Není to zase tolik důležité, hlavní je to, jakým způsobem na vás tahle "podivná" hudba působí. Někdy, když jsem neměl náladu, tak jsem zapnul play a šel raději pryč, jindy jsem seděl několik hodin až nábožně u reproduktorů a kýval se spokojeně do rytmu. Hraje se tu z zkrátka jinak, odlišně, zajímavě, neotřele. Jedná se o album pro všechny, co rádi objevují, mají bujnou fantazii a nebojí se temných koutů. Vlastně ani po dlouhé době společných setkání s "Otherlike Darknesses" nemůžu říci, že by se mi nahrávka líbila nebo ne. Pravdou ale je, že se k ní stejně stále vracím a pokaždé usínám s obličejem rozdrásaným do krve. Je něco neklidného, možná chvílemi i nepříjemného, ostrého a divokého, co se zde ukrývá pod povrchem. M. L. Jupe na to jde zkrátka jinak, než ostatní. Někomu se to bude hodně líbit, jiný uteče zděšeně pryč. Každopádně, FELGRAVE se rozhodně nedá upřít originalita. Je jen na vás, jak se se všemi těmi motivy, náladami, i nočními můrami poperete. Osobně stále nevím, na jakou stranu se přiklonit. Ale o tom přeci dobrá hudba bývá, pokládá otázky. Avantgardní doom death metal, který rozdrásá vaši duši do krve! Budete strženi do temné hlubiny!

Asphyx says:

I am bound by my own conscience. On a stone altar in the middle of nowhere. I don't know how I got here, I don't know why I can't move. Around my feet crawl balls of venomous snakes. Did the first worm bite into my flesh? Did I die? I think about dying, and then I realize that I probably wouldn't feel pain anymore. My insides burn, my brain wants to jump out of my head. Then the first riff hits and I wake up from a crazy nightmare. The music of Norwegian musician M.L. Jupe always stirs up a lot of strange and black and red thoughts in me.

The music here is strange, elusive at times, heavy and sublime at the same time. Sharp and restless, spun from tight webs. If you like the combination of death metal, doom and a lot of progressive and avant-garde influences, don't hesitate a moment. Just beware of bad nightmares.


Just with FELGRAVE, I used to sit for long hours in front of a blank page, not knowing what to write, how to capture the music, what words to write. Each time I preferred to listen, just letting myself be carried away by the tracks. A lot of images played in front of my head, like a strange movie. This album in particular has my imagination working at full speed. I can hear references to TOMB MOLD, BLOOD INCANTATION, OBLITERATION, NECROVATION, MORBUS CHRON, AUTOPSY. Of course, there are also distant influences of other styles, different varieties of not only doom and death metal. It's not so important, the main thing is how this "strange" music affects you. Sometimes, when I wasn't in the mood, I'd turn on the play and walk away instead, other times I'd sit for hours almost religiously by the speakers, swaying contentedly to the beat. The playing here is simply different, different, interesting, novel. This is an album for those who love to explore, have a vivid imagination and are not afraid of dark corners. Actually, even after a long time together with "Otherlike Darknesses" I can't say that I like the record or not. But the truth is that I keep coming back to it anyway, and I fall asleep with my face smashed to a bloody pulp every time. There's something unsettling, maybe even uncomfortable at times, edgy and fierce hiding beneath the surface here. M.L. Jupe simply goes about it differently than the others. Some will like it a lot, others will run away in horror. Either way, FELGRAVE is certainly not without originality. It's up to you how you deal with all the themes, moods and nightmares. Personally, I still don't know which side to take. But that's what good music is all about, asking questions. Avant-garde doom death metal that will tear your soul to blood! You will be swept into the dark depths!


Track Listing -
1.Winds Batter My Keep
2.Pale Flowers Under an Empty Sky
3.Otherlike Darknesses

Line up -
Vocals, guitar, bass, keyboards and programming by M. L. Jupe

Drums by Robin Stone (Evilyn, Norse)
Mixed by M. L. Jupe

Mastered by Brendan Sloan (Convulsing)
Artwork by Adam Burke (Artificial Brain, Plasmodium)



čtvrtek 21. srpna 2025

Recenze/review - AS THE SEA PARTS - Psychosis (2025)


AS THE SEA PARTS - Psychosis
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Venku se setmělo a já ještě nechtěl jít spát. Protože když usnu, tak se ztratím ve zlých snech a potom se probudím do ještě horší reality. Raději jsem se dál toulal mezi náhrobky a četl si jména na hrobech. Krátký život plný utrpení, stálo na jednom. Na dalším se jako košatý strom rozprostíral složitý rodokmen. Je vlastně jedno, kým jsme byli a budeme. Nakonec všichni zemřeme. Jenom ve smrti jsme si rovni. Vzadu, pokrytá břečťanem, stojí opuštěná hrobka s nápisem AS THE SEA PARTS. Chvíli váhám, je už opravdu tma, ale nakonec vstupuji dovnitř.

Jedná se o smečku, jejíž kořeny sahají do roku 1995. Následující rok po svém založení pánové z Virginie nahráli jednu demonahrávku "Trilogy of Sorrow". Doporučuji vám, abyste si ji poslechli, je volně dostupná. Budete mít potom celkový obraz o kapele kompletní. Následovaly dlouhé roky nečinnosti, kdy byla hrobka zavřená a rozprostíralo se kolem ní ticho. Až letos, po  hibernaci, vydává tahle smečka nové, dlouhohrající (a zároveň debutové) album. 


Také máte rádi ranní mlhu nad hřbitovem? Takový ten plazivý chlad, tichý šepot nemrtvých? Také jste vyrůstali a setkávali jste se s hudbou poprvé v devadesátých letech minulého století? Potom jste zde správně. Tvorba AS THE SEA PARTS má sobě přesně tu patinu dávných časů, poctivost, talent, touhu rozdrásat vás do krve. Nutno rovnou dodat, že se to kapele daří na výbornou. Pokud pominu skvělý chladný a dobře čitelný zvuk (Kyle Johnson), pokud se oprostím od motivu na obalu, který namaloval jeden z mých nejoblíbenějších umělců v undergroundu - Mark Riddick, tak zůstane na kost ohlodaný death metal se spoustou melodických prvků, s doomově zastřenou atmosférou. Když jsem kdysi před lety svoje stránky zakládal, tak alba jako "Psychosis" jsou, byla a budou těmi, které chci podporovat. Hudba zde má totiž v sobě něco navíc. Srdce, vášeň, těkavý chlad, temnotu, naléhavost. Zkrátka a dobře, kapele věřím každý tón, každou notu, každý úder bicích. Navíc mě novinka opravdu baví poslouchat. Jedná se o záležitost pro chvíle, kdy se potřebujete v dnešním chaotickém, podivném a neosobním světě zastavit. Nová nahrávka se stala po nějaké době spíše osobní záležitostí, soukromou seancí, krásou usínajícího dne, než jen obyčejným poslechem. Jsem moc rád, že kapela tohle album vydala. Je totiž po okraj narvané skvělými nápady, zastřeně podmanivou atmosférou, bolestí, strachem i pradávnou silou nemrtvých. Venku se setmělo a já ještě nechtěl jít spát. Protože, když usnu, tak se ztratím ve zlých snech a potom se probudím do ještě horší reality. Raději jsem se dál toulal mezi náhrobky a četl si jména na hrobech. Chladný a temný, melodický doom death metalový obřad, panychida za bolest! Budete do krve rozdrásáni zevnitř!


Asphyx says:

It was getting dark outside, and I didn't want to go to sleep yet. Because when I fall asleep, I get lost in bad dreams and then wake up to an even worse reality. I preferred to wander among the gravestones and read the names on the graves. A short life full of suffering, it said on one. On another, a complex family tree spread out like a spreading tree. It doesn't really matter who we were or who we will be. In the end, we all die. Only in death are we equal. In the back, covered in ivy, stands an abandoned tomb with the inscription AS THE SEA PARTS. I hesitate for a moment, it's really dark now, but finally I go inside.

This is a band whose roots date back to 1995. The following year after its founding, the gentlemen from Virginia recorded a demo called Trilogy of Sorrow. I recommend you listen to it, it's freely available. You'll then have a complete picture of the band. This was followed by long years of inactivity, when the tomb was closed and silence spread around it. Only this year, after hibernation, is this band releasing a new, full-length (and debut) album.

Do you also like the morning fog over the cemetery? That creeping cold, the quiet whisper of the undead? Did you also grow up and encounter music for the first time in the 1990s? Then you've come to the right place. AS THE SEA PARTS' work has exactly that patina of ancient times, honesty, talent, and a desire to tear you to pieces. It must be said right away that the band does an excellent job of this. If I ignore the great cold and clear sound (Kyle Johnson), if I detach myself from the cover art, which was painted by one of my favorite underground artists, Mark Riddick, what remains is bone-gnawing death metal with lots of melodic elements and a doom-laden atmosphere. When I started my website years ago, albums like "Psychosis" were, are, and will be the ones I want to support. The music here has something extra. Heart, passion, volatile coldness, darkness, urgency. In short, I believe every tone, every note, every drum beat of this band. What's more, I really enjoy listening to the new album. It's something for those moments when you need to pause in today's chaotic, strange, and impersonal world. After a while, the new recording became more of a personal matter, a private session, the beauty of a day falling asleep, rather than just ordinary listening. I'm very glad the band released this album. It's packed to the brim with great ideas, a veiled captivating atmosphere, pain, fear, and the ancient power of the undead. It was dark outside, and I didn't want to go to sleep yet. Because when I fall asleep, I get lost in bad dreams and then wake up to an even worse reality. I preferred to continue wandering among the tombstones and reading the names on the graves. A cold and dark, melodic doom death metal ceremony, a memorial service for pain! You will be torn to pieces from the inside!


Tracklist:
1. Where Paradise Lies 
2. The Search Within 
3. Among the Shadows 
4. Psychosis 
5. Lunacy Calling 
6. Solace 
7. Loss and Remembrance 
8. Regression 
9. Finality 
10. Resolve 

středa 13. srpna 2025

Recenze/review - THORN - Nebulous Womb of Eternity (2025)


THORN - Nebulous Womb of Eternity
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Občas nevím, jestli ještě spím nebo se staly mé noční můry skutečností. Sestupuji v nich dolů do sklepa, po kamenných schodech. Po stěnách stéká hnis a když dojdu k rezavým dveřím, musím odříkat několik slok prokletých modliteb. Vstoupím dovnitř, do říše absolutního zla a temnoty. Nebe už dávno shořelo a mě nezbývá nic jiného, než se setkat se svými vlastními démony. Z dálky slyším morbidní a prašivou hudbu. Jdu za zvukem, abych nakonec došel k oltáři, ne kterém leží zohavené obětované tělo. Jsem to já.

Mám pro Brennena Westermeyera a jeho tvorbu velkou slabost. Líbí se mi, jakým způsobem přistupuje k muzice, jeho nápady, provedení, zvuk, vlastně všechno (důkazem budiž recenze na minulá alba, které jsou odkazovány dole pod dnešním článkem) pod jménem THORN. Letošní album "Nebulous Womb of Eternity" není výjimkou. Jasně, hlasitě a surově potvrzuje pozici v podzemí a dává jasně najevo, že zde se hraje pro všechny prokleté. 


Poslouchat letošní nahrávku je jako navštívit staré pohřebiště v lesích. Do starodávných kamenů jsou otištěny veškeré bolesti a utrpení, kterých je člověk jako druh schopen. Obětní oltář je poznamenaný krví nevinných. Hudba pro mě vždy byla hlavně o emocích, o přenesené energii a při poslechu "Nebulous Womb of Eternity" se opravdu cítím, jako bych se procházel mezi mlhavými stíny v záhrobí. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, opravdově, reálně, mají v sobě potřebný drive a sílu. Hoří zevnitř, roztrhají vás a shnijete u nich jako těla nakažená starodávnými chorobami. Líbí se mi tajemno, takové ty neklidné nálady, které se prolínají celým albem, létají kolem jako můry kolem ohně. THORN mají svůj vlastní rukopis, výraz a to je v dnešní době poměrně vzácnost. Toulám se podsvětím již skoro 35 let a rád vždy ochutnám z pestré palety extrémní muziky. Píšu už jenom o té, která se mi líbí, která mě osloví a dostane se mi pod kůži. Letos se spokojeně opět kývám do rytmu a užívám si jednotlivé pasáže. Pokud bych měl k někomu tvorbu téhle smečky přirovnat, volil bych jména jako FUMES, FLUIDS, MORTICIAN, RETCHING a další nechutné a syrové tmáře. O povedeném zvuku jsem již psal, zmínit musím ale i motiv na obalu, který přesně evokuje to, co se na nové desce odehrává. Maniakální muzika, plná morbidních obrazů utrpení a bolesti. Občas nevím, jestli ještě spím nebo se staly mé noční můry skutečností. Sestupuji v nich dolů do sklepa, po kamenných schodech. Po stěnách stéká hnis a když dojdu k rezavým dveřím, musím odříkat několik slok prokletých modliteb. Vstoupím dovnitř, do říše absolutního zla a temnoty. Poslouchám nové album "Nebulous Womb of Eternity" a jsem si naprosto jistý, že jsem zde správně. Syrový, chladný a divoký death metal ze starých pohřebišť! Hudba plná černé magie!


Asphyx says:

Sometimes I don't know if I'm still asleep or if my nightmares have become reality. In them, I descend into the basement, down stone steps. Pus runs down the walls, and when I reach the rusty door, I have to recite several verses of cursed prayers. I enter, into the realm of absolute evil and darkness. Heaven burned down long ago, and I have no choice but to face my own demons. From a distance, I hear morbid and raucous music. I follow the sound until I finally reach an altar on which lies a mutilated sacrificial body. It is me.

I have a great fondness for Brennen Westermeyer and his work. I like his approach to music, his ideas, his execution, his sound, in fact everything (as evidenced by the reviews of previous albums linked below today's article) under the name THORN. This year's album, "Nebulous Womb of Eternity", is no exception. It clearly, loudly, and rawly confirms his position in the underground and makes it clear that this is music for all the damned.


Listening to this year's recording is like visiting an old burial ground in the woods. All the pain and suffering that humans are capable of are imprinted on the ancient stones. The sacrificial altar is stained with the blood of innocents. For me, music has always been mainly about emotions, about transferred energy, and when listening to "Nebulous Womb of Eternity", I really feel like I'm walking among the misty shadows of the afterlife. The songs are written in a very believable, genuine, and realistic way, with the necessary drive and power. They burn from within, tearing you apart and rotting you like bodies infected with ancient diseases. I like the mystery, the restless moods that permeate the entire album, flying around like moths around a fire. THORN has its own style and expression, which is quite rare these days. I've been wandering the underworld for almost 35 years and I always like to sample from the colorful palette of extreme music. I only write about the music I like, the music that speaks to me and gets under my skin. This year, I'm happily rocking to the rhythm again and enjoying each passage. If I had to compare this band's work to someone else's, I would choose names like FUMES, FLUIDS, MORTICIAN, RETCHING, and other disgusting and raw dark bands. I have already written about the great sound, but I must also mention the cover art, which accurately evokes what is happening on the new album. Maniacal music, full of morbid images of suffering and pain. Sometimes I don't know if I'm still asleep or if my nightmares have become reality. In them, I descend into the basement, down stone stairs. Pus runs down the walls, and when I reach the rusty door, I have to recite several verses of cursed prayers. I enter, into the realm of absolute evil and darkness. I listen to the new album "Nebulous Womb of Eternity" and I am absolutely certain that I am in the right place. Raw, cold, and wild death metal from ancient burial grounds! Music full of black magic!



about THORN on DEADLY STORM ZINE:







Track Listing -
1. Ooze Maelstrom
2. Entombed in Chrysalis
3. Quartersawn Remains
4. Zombifying Mold
5. Haunting Gale
6. Gloaming Corporeal Form
7. Nebulous Womb of Eternity

All music and lyrics written by Thorn*

úterý 22. července 2025

Recenze/review - ETERNAL DARKNESS - Eternal Darkness (2025)


ETERNAL DARKNESS - Eternal Darkness
CD 2025, Pulverised Records

for english please scroll down

Ztracený v temnotě bloudím dál nekonečnými chodbami podzemí. Beze světla, bez duše. Měl bych být dávno mrtvý, ale nemůžu zemřít. Prokletý a zavržený. Mrazí mě  v kostech, když poprvé uslyším ostrý riff. Jdu za zvukem a znovu objevím starodávnou hrobku s nápisem ETERNAL DARKNESS nad vchodem. Švédská kapela, jak je vám asi známo, vydala v devadesátých letech tři demonahrávky a jedno EP.

Na jejich návrat jsem tedy čekal jako na smrt. Pomatuji si staré, ohmatané kazety i smutné a naléhavé doom death metalové melodie. Jedná se přesně o takovou tu prašivou, syrovou odrůdu kovu smrti, kterou když začnete poslouchat, tak se kolem setmí, mraky se budou dotýkat země a vy sestoupíte dolů, do podzemí, do nekonečných chodeb říše mrtvých. Stačilo několik prvních poslechů a ihned jsem věděl, že tohle je přesně hudba, která koluje i v mých žilách. 


Obal zobrazuje italskou tapiserii ze 14. století s názvem Triumf smrti. Perfektně doplňuje morbidní zážitek ze skladeb. Ty se kolem mě nejdřív plazily jako klubko jedovatých hadů, postupně mě uhranuly. Společná setkání se tak stávala děsivou zvrácenou modlitbou, krví nasáklou mantrou, ale hlavně silným a niterným zážitkem. Jednotlivé songy kolem mě plynuly jako voda v řece Styx. Je v nich taková ta zvláštní pradávná síla, poctivost, uvěřitelnost a autenticita, kterou v sobě staré kapely mívají. Venku je právě vedro k zalknutí. Cestou do práce jsem viděl mezi továrními halami umírat potrhaného psa. Nad městem se vznáší smog a vše je šedivé a nehostinné. V těchto momentech, když ještě ulice objímá tma, vyniká síla této nahrávky nejvíce. Vše je velmi dobře napsané, syrové, s masivním, dobře čitelným a plesnivým zvukem. Jsou chvíle, kdy jsem rád sám. Utíkám pryč, do lesů a pokaždé je mým cílem staré pohřebiště v lesích. Zde cítím zvláštní atmosféru, jakoby byla do hrubě otesaných kamenů otištěna bolest a utrpení. Moje pocity z poslechu "Eternal Darkness" jsou velmi podobné. Kapela je i po všech těch letech ve skvělé formě a pevně věřím, že letošní počin není jejich posledním. Jedná se totiž o velmi povedenou záležitost pro všechny nemrtvé. Ztracený v temnotě bloudím dál nekonečnými chodbami podzemí. Beze světla, bez duše. Měl bych být dávno mrtvý, ale nemůžu zemřít. Prokletý a zavržený. Mrazí mě  v kostech, když poprvé uslyším ostrý riff.  Usedám k obětnímu oltáři a přemýšlím o smrti. Tu kterou nám předkládají švédští tmáři, je krutá, smutná a zahalená do krvavé mlhy. Syrový, chladný a smutkem nasáklý doom death metalový obřad pro vyvolávání duší zemřelých! Ozvěny ze starých pohřebišť! 


Asphyx says:

Lost in darkness, I wander through endless underground corridors. Without light, without soul. I should have been dead long ago, but I cannot die. Cursed and rejected. I feel a chill run through my bones when I first hear the sharp riff. I follow the sound and rediscover an ancient tomb with the inscription ETERNAL DARKNESS above the entrance. As you probably know, the Swedish band released three demo recordings and one EP in the 1990s.

So I waited for their return like death itself. I remember the old, worn-out cassettes and the sad and urgent doom death metal melodies. It's exactly the kind of raw, mangy variety of death metal that, once you start listening to it, the sky darkens, the clouds touch the ground, and you descend into the underground, into the endless corridors of the realm of the dead. It only took a few listens and I knew immediately that this was exactly the kind of music that flows through my veins.


The cover depicts a 14th-century Italian tapestry entitled The Triumph of Death. It perfectly complements the morbid experience of the songs. At first, they crept around me like a ball of poisonous snakes, gradually mesmerizing me. Our meetings thus became a terrifying, perverse prayer, a blood-soaked mantra, but above all a powerful and intimate experience. The individual songs flowed around me like water in the River Styx. They have that special ancient power, honesty, credibility, and authenticity that old bands tend to have. Outside, it's stiflingly hot. On my way to work, I saw a mangled dog dying between the factory buildings. Smog hangs over the city, and everything is gray and inhospitable. It is in these moments, when darkness still envelops the streets, that the power of this recording stands out the most. Everything is very well written, raw, with a massive, clear, and moldy sound. There are moments when I like to be alone. I run away to the woods, and my destination is always an old burial ground in the woods. Here I feel a strange atmosphere, as if pain and suffering were imprinted on the roughly hewn stones. My feelings from listening to "Eternal Darkness" are very similar. Even after all these years, the band is in great shape, and I firmly believe that this year's release is not their last. It is a very successful affair for all the undead. Lost in the darkness, I wander through the endless corridors of the underground. Without light, without a soul. I should have been dead long ago, but I cannot die. Cursed and rejected. I feel a chill in my bones when I first hear the sharp riff. I sit down at the sacrificial altar and think about death. The one presented to us by the Swedish dark ones is cruel, sad, and shrouded in a bloody mist. A raw, cold, and sorrow-soaked doom death metal ritual for summoning the souls of the dead! Echoes from ancient burial grounds!




Tracklist:
01. The Beyond 
02. Pungent Awakening 
03. Funeral 
04. Grief 
05. Into Crematory 
06. When Life Ends 
07. Death Above All 
08. Til Death

úterý 24. června 2025

Recenze/review - DODENGOD - Heralds of a Dying Age (2025)


DODENGOD - Heralds of a Dying Age
CD 2025, Pest Records

for english please scroll down

Přízraky se vrátily. Dlouhé roky se toulaly mezi naším a oním světem. Čekaly, až na tom budeme hodně špatně, až se stane člověk člověku vlkem. Zahaleni v krvavé mlze, s obličeji bez tváře, s jedovatým smíchem, jsou najednou zde. Když je potkáte, tak vám ztuhne krev v žilách a začne mrazit v kostech. Zažijete úplně stejné pocity jako při poslechu nového, druhého dlouhohrajícího alba belgických tmářů DODENGOD. 

Jedená se o velmi chladnou a temnou záležitost s černou aurou. Jako bych navštívil starý, znesvěcený kostel a rozmlouval s nemrtvými, tak bych charakterizoval novinku nejlépe. Dostanete jedovatý koktejl, umíchaný z těch nejkrutějších ingrediencí. Temných black metal se zde potkává se surových death metalem, to vše zabalené v doomovém plášti beznaděje. Zhasněte všechna světla a připravte se na obřad pro vyvolání temných sil ze záhrobí. Svět je znovu v plamenech!


Kdysi dávno jsem navštívil jednu dávno opuštěnou jeskyni. U vchodu se povalovaly vybělené kosti. Vše bylo neskutečně syrové. Z hlubin a absolutní tmy jsem slyšel řev bestie. Poslech "Heralds of a Dying Age" ve mě evokuje velmi podobné myšlenky. Přispívá k tomu jak povedený zvuk (vytvořený samotnou kapelou - SvN - mixing, mastering), tak i děsivý motiv na obalu. V hudbě DODENGOD je něco mokvajícího, shnilého, tajemného, magicky přitažlivého. Venku se setmělo a mraky byly zase jednou velmi nízko. Určitě znáte ty apokalyptické chvilky před bouří, to napětí a elektrizující vzduch. Tak moje společná setkání s touhle smečkou byla velmi podobná. Slyším z nové nahrávky velkou sílu, tlak a nakumulovanou energii. Jakýsi pradávný vztek, nenávist ke všemu lidskému. Totální misantropie. Připadám si, jako bych si četl staré spisy v tajném archívu několik metrů v podzemí. Jsou v nich veškeré důkazy o tom, čeho jsme jako druh schopni. Naše historie je plná násilí a špíny. Bolesti a utrpení. A tohle všechno se promítlo i do hudby těchto belgických tmářů. Líbí se mi, že si jdou pánové svojí cestou, jsou jasně rozpoznatelní, svým způsobem originální. Ve skladbách je navíc takový zvláštní neklid, těkavá nálada, která se mi postupně dostala pod kůži i do podvědomí. Jako zaříkávání ze starých časů. Přízraky se vrátily. Dlouhé roky se toulaly mezi naším a oním světem. Čekaly, až na tom budeme hodně špatně, až se stane člověk člověku vlkem. Zahaleni v krvavé mlze, s obličeji bez tváře, s jedovatým smíchem, jsou najednou zde. Když je potkáte, tak vám ztuhne krev v žilách a začne mrazit v kostech. Misantropický, tajemný a temný black death doom metalový obřad! Potkáte duše zemřelých! 

Asphyx says:

The ghosts have returned. For many years, they wandered between our world and the other world. They waited until we were in dire straits, until man became a wolf to man. Shrouded in a bloody mist, with faceless faces and poisonous laughter, they are suddenly here. When you encounter them, your blood will run cold and your bones will freeze. You will experience the same feelings as when listening to the new, second full-length album by Belgian dark metal band DODENGOD.

It is a very cold and dark affair with a black aura. I would best describe this new release as if I had visited an old, desecrated church and talked to the undead. You get a poisonous cocktail mixed from the most cruel ingredients. Dark black metal meets raw death metal, all wrapped in a doom cloak of despair. Turn off all the lights and prepare for a ceremony to summon the dark forces from beyond the grave. The world is on fire again!


A long time ago, I visited a long-abandoned cave. Bleached bones lay scattered at the entrance. Everything was incredibly raw. From the depths and absolute darkness, I heard the roar of a beast. Listening to "Heralds of a Dying Age" evokes very similar thoughts in me. This is contributed to by both the excellent sound (created by the band itself - SvN - mixing, mastering) and the terrifying motif on the cover. There is something oozing, rotten, mysterious, and magically attractive about DODENGOD's music. It was getting dark outside and the clouds were once again very low. You surely know those apocalyptic moments before a storm, that tension and electrifying air. Well, my encounter with this pack was very similar. I hear great power, pressure, and accumulated energy in the new recording. A kind of ancient rage, hatred of everything human. Total misanthropy. I feel like I'm reading old writings in a secret archive several meters underground. They contain all the evidence of what we as a species are capable of. Our history is full of violence and filth. Pain and suffering. And all of this is reflected in the music of these Belgian obscurantists. I like that these guys are going their own way, they are clearly recognizable, original in their own way. Moreover, there is a strange restlessness in the songs, a volatile mood that gradually got under my skin and into my subconscious. Like incantations from ancient times. The ghosts have returned. For many years, they wandered between our world and the other world. They waited until we were in a very bad way, until man became a wolf to man. Shrouded in a bloody mist, with faceless faces and poisonous laughter, they are suddenly here. When you encounter them, your blood will freeze in your veins and your bones will chill. A misanthropic, mysterious, and dark black death doom metal ritual! You will meet the souls of the dead!


Tracklist:
1. In Darkness (01:40)
2. The Grinder Feeds on Hate (05:18)
3. Breathe Deep the Dark (04:44)
4. The Adversary (04:36)
5. Devouring Flames (04:40)
6. Heralds of a Dying Age (04:54)
7. Born (01:22)
8. No Distant Flame Ahead (05:45)
9. Flesh-Tech (05:02)
10. I Am the End of Time (04:11)
11. In Death (01:40)

pátek 20. června 2025

Recenze/review - SHROUDED IN DARKNESS - 11:11 (2025)


SHROUDED IN DARKNESS - 11:11
CD 2025, Downfall Records, Black Vulture Records

for english please scroll down

Kolena rozedřená do krve. Ruce sepnuté k nebi. Strach v duši, pokora a bolest. Je tu chladno a pochmurno. Ve starém kostele, do kterého už nikdo nechodí. Všichni ztratili víru v Boha i v sebe sama. Zavřeni ve svých myslích, napojeni na obrazovky, jsou ovládáni již zcela jinou entitou. Marně se modlím za jejich duše, marně volám do oblak. Rozhřešení nikdy nepřijde. Jenom strach, nenávist a člověk se stane vlkem.

U švédských doom death metalistů SHROUDED IN DARKNESS mě vždy napadá velká spousta podivných myšlenek. Tahle smečka dokáže rozjitřit moji mysl, donutit mě k zamyšlení. Jejich hudba je opět naléhavá, smutná a záhadná. Jako prázdný kostel, do kterého už dávno nikdo nechodí. Pokud máte chuť, přečtěte si rozhovor, který jsme s kapelou před lety udělali (je odkazován dole pod dnešním článkem, stejně jako recenze na minulé album). Zahaleni do krvavé mlhy se ploužíme dnešním světem. Bez víry, bez naděje. 


Švédi ve svých textech nahlížejí do nitra lidské duše. Témata jsou velmi propracovaná, stejně jako hudba, která vás strhne do hlubiny. Atmosféra skladeb je zádumčivá, smutná, naléhavá. Jednotlivé motivy se dostaly postupně do mého podvědomí a těšil jsem se každý den, až si konečně sednu ve svém pokoji, zhasnu všechna světla a nechám se unášet na zpěněných vlnách řeky beznaděje. Jakoby se kolem mě plazili během poslechu jedovatí hadi. Postupně mě uhranou, získají si mě na svoji stranu, aby mě nakonec uštkli a v žilách mi začal kolovat prudký jed. S hudbou na albu "11:11" je to velmi podobné. Donutila mě se zastavit v dnešním podivném a divokém světě, přemýšlet, zpomalit veškeré životní funkce. Byl jsem jenom já, starý kostel v mých představách a tahle nahrávka. Ve stínech se ukrývaly přízraky, bez tváří, bez svědomí. Někdy mívám divoké emotivní sny, ze kterých se nechci probudit. Raději bych jen tak ležel, poslouchal, než se vracel do reality. Novinka je pro mě opět velmi silným zážitkem. Doom metal je velmi náročná disciplína. SHROUDED IN DARKNESS opět dokazují, že jsou mistři ve svém oboru. Pokud svůj čas rádi trávíte ve společnosti třeba takových PARADISE LOST, ANATHEMA, MY DYING BRIDE, jste tu správně. Tahle smečka navíc přináší velkou spoustu vlastních nápadů. Má svůj výraz, ksicht  chcete-li. Vždycky jsem měl nějak podvědomě rád staré chrámy, opuštěné hřbitovy, pohřebiště, katakomby. Je na nich něco záhadného, přitažlivého, tajemného. Stejně jako na hudbě těchto tmářů. Kolena rozedřená do krve. Ruce sepnuté k nebi. Strach v duši, pokora a bolest. Je tu chladno a pochmurno. Ve starém kostele, do kterého už nikdo nechodí. Všichni ztratili víru v Boha i v sebe sama. Temná, tajemná, mrazivá doom death metalová modlitba za všechny prokleté! Smutek se zde potkává s krvavou mlhou!


Asphyx says:

Knees scraped raw. Hands clasped toward the sky. Fear in their souls, humility and pain. It is cold and cloudy here. In an old church that no one visits anymore. Everyone has lost faith in God and in themselves. Locked in their minds, connected to screens, they are controlled by a completely different entity. I pray in vain for their souls, I call in vain to the clouds. Absolution will never come. Only fear, hatred, and man becomes a wolf.

Swedish doom death metal band SHROUDED IN DARKNESS always brings a lot of strange thoughts to my mind. This pack can stir my mind, force me to think. Their music is once again urgent, sad, and mysterious. Like an empty church that no one has attended in a long time. If you feel like it, read the interview we did with the band years ago (it's linked below today's article, as is the review of their previous album). Shrouded in a bloody fog, we trudge through today's world. Without faith, without hope.


In their lyrics, the Swedes look into the depths of the human soul. The themes are very sophisticated, as is the music, which draws you into its depths. The atmosphere of the songs is melancholic, sad, urgent. The individual motifs gradually entered my subconscious, and every day I looked forward to finally sitting down in my room, turning off all the lights, and letting myself be carried away on the foamy waves of the river of despair. It was as if poisonous snakes were crawling around me as I listened. They gradually bewitched me, won me over to their side, only to bite me in the end and let the fierce poison flow through my veins. The music on the album "11:11" is very similar. It forced me to stop in today's strange and wild world, to think, to slow down all my life functions. It was just me, an old church in my imagination, and this recording. Ghosts hid in the shadows, faceless, without conscience. Sometimes I have wild, emotional dreams that I don't want to wake up from. I'd rather just lie there and listen than return to reality. The new album is once again a very powerful experience for me. Doom metal is a very demanding discipline. SHROUDED IN DARKNESS prove once again that they are masters of their craft. If you like to spend your time in the company of bands such as PARADISE LOST, ANATHEMA, MY DYING BRIDE, you've come to the right place. What's more, this pack brings a lot of their own ideas to the table. They have their own expression, their own face, if you will. I've always had a subconscious fondness for old temples, abandoned cemeteries, burial grounds, and catacombs. There is something mysterious, attractive, and enigmatic about them. Just like the music of these dark masters. Knees scraped raw. Hands clasped toward the sky. Fear in the soul, humility, and pain. It is cold and gloomy here. In an old church that no one visits anymore. Everyone has lost faith in God and in themselves. A dark, mysterious, frosty doom death metal prayer for all the damned! Sadness meets bloody fog here!


about SHROUDED IN DARKNESS on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
1. 11:11 (Introduction) 
2. No Escape 
3. Cruel Winds 
4. Dreams 
5. My Every Step 
6. The Lurking Devil
7. 11:11 

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine