Rozhovor s death metalovou skupinou z Francie - DAGON.
Odpovídal Guillaume Lefebvre (zpěv), děkujeme!
Recenze/review - DAGON - Aeonthology 1990-1992 (2025):
Ave DAGON! Zdravím do francouzského podsvětí a moc děkuji za vaše zmrtvýchvstání. Když jsem si byl v poštovní schránce vyzvednout vaši letošní kompilaci, byl jsem hodně zvědavý. A musím říct, že jsem doslova nadšený. Hrajete old school death metal přesně podle mého gusta. Vypadá to, že jsme stejné krve. Prozraď nám prosím, proč jste vlastně vydali za celou dobu své existence pouze dvě demonahrávky a jedno splitko? A co bylo příčinou toho, že jste se rozhodli letos prolomit zeď mlčení a znovu po tolika letech vydat nové CD? Proč právě letos?
Guillaume: Ahoj Jakube, děkuji za tento rozhovor. Důvodem, proč Dagon vydal pouze 2 dema a 2 skladby na kompilačním CD, je to, že v první fázi své existence měla kapela velmi krátké trvání. François, který byl vždy hlavní tvůrčí silou Dagonu, v té době vycítil konec první vlny death metalu. Raději než změnit styl, aby potěšil publikum, dal přednost ukončení kapely, protože měl pocit, že jsme nezasáhli tu správnou vlnu.
Tehdy, bez internetu, jsme nedostávali moc zpětné vazby na naši hudbu (kromě odmítnutí od labelů :-) ), a protože François chtěl postupovat rychle, myslím, že ho to trochu odradilo. Vše zvládal sám a aniž bych mluvil za něj, myslím, že toho měl dost. K tomu všemu někteří členové začali pracovat, já jsem se stal studentem... obvyklé důvody, proč se kapely rozpadají!
Znovu jsme se sešli o 30 let později díky iniciativě labelu Xenokorp, který chtěl v roce 2022 znovu vydat album Bound to Mutation, a díky zájmu francouzského YouTube kanálu Voyage au centre de la scène, který o nás natočil krátký film. Nakonec k vydání u Xenokorp nedošlo a o něco později mě kontaktoval Raph z Great Dane Records. Když bylo vše připraveno, reedice letos vyšla.
V recenzi jsem psal, že když jsem si šel do schránky pro vaše CD, co mi zaslal Raphael z GREAT DANE RECORDS, tak jsem vás vůbec neznal. Přitom jste v roce 1992 vydali split se SUPURATION a PUTRID OFFAL, které mimochodem miluji od svého mládí. Vrátíš se s námi prosím do starých dobrých časů a zavzpomínáš? Jak vlastně vnikli DAGON, kdo vám byl tehdy inspirací? Proveď nás prosím historií vaší kapely.
Kapela Dagon, která se tehdy ještě nejmenovala Dagon, byla založena na konci roku 1989 Françoisem, který přivedl Francka na bicí a Géralda na kytaru. V té době kapela neměla basáka ani zpěváka.
Françoise jsem potkal přes jeho bratrance, který byl v mé třídě, na koncertě, který organizoval ve svém rodném městě Bruay na severu Francie. François tehdy organizoval spoustu koncertů. Na tomto konkrétním koncertě vystoupili Coroner, Watchtower, Tankard, Loudblast a Death Power (plakát si můžete prohlédnout zde: https://www.instagram.com/p/Ca7J3TVLnVh/).
Jak jsem již zmínil, kapela ještě neměla zpěváka ani basáka a já jsem právě dokončil krátkou zkušenost jako zpěvák v thrash metalové kapele na střední škole. Nabídl jsem tedy své služby Françoisovi, který mě pozval na konkurz. S ostatními jsem si dobře rozuměl a rozhodli se mě přijmout jako zpěváka.
V té době byla kapela spíše thrash metalová než death metalová. Mezi naše vlivy patřili Kreator, Slayer, Coroner, ale také raná alba Death a Pestilence. Krátce poté, co jsem se přidal, jsme nahráli zkušební nahrávku Four Paths to Lunacy jako jakousi vizitku, abychom našli basáka. Toto první demo je docela thrashové, ale když si ho poslechnete znovu pro reedici, jasně uslyšíte vliv Chucka Schuldinera a už i Françoisův talent jako skladatele!
Jestli se nepletu, tak z původní sestavy zbyli v DAGON pouze kytarista François Janquin a zpěvák Guillaume Lefebvre. Na demonahrávkách ale hráli i další členové. Jak je to vlastně třeba s autorskými právy a podobně? Moc se v tom nevyznám, ale to jste museli k tomu, aby vůbec byla kompilace vydána mít svolení ostatních členů?
Jelikož François je jediným skladatelem kapely a většinu textů napsal buď on, nebo já, nemuseli jsme nikoho žádat o svolení. Navíc, když se kapela znovu dala dohromady, bývalí členové se do projektu zapojili a o reedici věděli.
Lze dohledat, že letos byla sestava doplněna o tři nové členy (zdroj Encyklopedia Metallum). Znamená to, že DAGON začali znovu hrát? Stali jste se po letech v hibernaci znovu aktivní smečkou?
Ano, jsme opět aktivní. V době reunionu jsme se dali znovu dohromady se třemi původními členy: Franckem na bicí, Géraldem, který přešel na basu, a Étiennem na druhou kytaru. Po několika vzestupech a pádech a změnách v sestavě se kapela ustálila ve složení François Janquin (kytara), Valère Lefebvre (kytara), Caspar De Gruil (baskytara), Pierre Facon (bicí, ex-Death Control, ex-Hast) a Guillaume Lefebvre (zpěv).
Od té doby jsme odehráli asi deset koncertů, včetně vystoupení s Left to Die, Incantation a Agressor v Lille, stejně jako s Misanthrope a Bliss of Flesh na Haeresis Festivalu.
Mám v tom trošku zmatek. Staré demonahrávky neznám a nové CD zní sice špinavě a má v sobě takovou tu skvělou old schoolovou patinu, ale přesto není tak „špinavé“ jako nahrávky bývaly. V jakých formátech jste vlastně dema měli? Jak jste přistupovali k masteringu? Nebo jsou skladby znovu nahrané s novými členy kapely?
Ne, skladby nebyly znovu nahrány; byly remasterovány kontaktem, se kterým Raph z Great Dane Records obvykle spolupracuje pro své vydavatelství. Odvedli skvělou práci, vzhledem k tomu, že naše jediné zdroje byly staré kazety (kromě dvou skladeb z kompilace Obscurum per Obscurius, která byla vydána na CD). Takže stále má ten vintage nádech, ale skladby byly remasterováním mírně vylepšeny. Raph se o tuto technickou část postaral sám, protože je na to zvyklý, a my si myslíme, že výsledek zní opravdu skvěle!
Jaké byly tvoje počátky jako muzikanta? Jak si se vlastně k death metalu dostal? Co první vystoupení? Co první navštívený koncert? Kdo tě v počátcích nejvíc ovlivnil? Máš nějaké oficiální hudební vzdělání?
V kapele jsme Valère a já jediní členové bez formálního hudebního vzdělání. Pierre a Caspar studovali na konzervatoři a jsou učitelé hudby, François také navštěvoval hudební školu a je zkušeným hudebníkem.
Co se týče toho, jak jsem se dostal k death metalu – mluvím za sebe – začal jsem poslouchat heavy metal s kapelami jako Iron Maiden a Scorpions, když mi bylo 11 nebo 12 let. O něco později mi kamarád ze školy představil Metallicu a Megadeth a pak jsem objevil celou vlnu německého thrash metalu s Kreator, Destruction a tak dále. V Lille už existovala kapela Loudblast, která byla mým prvním death metalovým koncertem (i když jsem už v roce 1988 nebo 1989 viděl Coroner jako předkapelu Motörhead).
Co se týče death metalu samotného, první tři alba, která jsem poslouchal, byla Leprosy od Death, Consuming Impulse od Pestilence a Schizophrenia od Sepultury. Sepulturu jsem viděl v Belgii během turné Beneath the Remains a ten den tam hráli i Massacra. Potom jsem viděl téměř všechny kapely té doby, protože Lille, kde bydlím, je blízko Belgie a všechny kapely tam hrály.
Ono je to asi tak (a pozoruji to i na svých kamarádech), že když člověk na nějaké muzice vyrůstá, tak mu zůstane navěky v krvi. Jezdím na festivaly, potkávám a slyším spoustu mladých skvělých kapel, ale pak přijdou nějací staří bardi, mnohdy i unavení a rozsekají mě na malé kousky. Co já si pamatuji na devadesátá léta, tak na nich bylo skvělé hlavně to, že každá smečka zněla jinak. Dodnes poznám, když odněkud slyším pár tónů starých MERCYLESS. Jak vnímáte death metal v kontextu doby? Sleduješ třeba nové trendy, kapely, jsi stále aktivní posluchač nebo jsi už jen staromilec? Já třeba moc nemusím takové ty generické, umělé technické death metalové kapely. Nudí mě, nemůžu za to. Nemají duši, drive…tedy některé…
V průběhu let jsem značně rozšířil své hudební obzory a poslouchám širokou škálu stylů. Ale pokud jde o death metal, stále mám silnou preferenci pro old school – kapely jako Death, Obituary, Entombed, Carcass, Morbid Angel a samozřejmě Mercyless z Francie, které naprosto miluji. Jsou to nadčasové kapely, které stále rád vidím naživo, kdykoli je to možné. Stále mám všechny své staré vinylové desky, od těch nejznámějších po ty méně známé.
Oceňuji také novější kapely. Moji synové také poslouchají metal, takže sleduji jejich vkus, a tak jsem objevil skupiny jako Blood Incantation, Gatecreeper, Baest a Nile. Mám také velmi rád kapely z mého regionu, jako je Skelethal, kterou zbožňuji, stejně jako Frakasm a Mortal Scepter, které hrají thrash metal.
Vyrůstal jsem v socialistickém bloku, mnohé nahrávky se k nám dostaly třeba až po několika letech, dodnes je naše společnost tímto marastem poznamenaná. Metal pro nás bylo rebelství, byli jsme mladí, toužili jsme se odlišit. Čekali jsme dlouho hodiny před obchodem a pak mnohdy odcházeli zklamáni, protože přišel třeba jen omezeny počet kazet tak jsme žebrali o kopie. Spali jsme ve spacácích, abychom měli nové Sodom jako první. To jsou ale moje vzpomínky, jaké jsou vaše? Zajímalo by mě, jaké to bylo v devadesátých letech ve Francii?
K metalu jsem se dostal ve věku 11 nebo 12 let, ale vážně jsem ho začal poslouchat až kolem 15 let, tedy v roce 1987. Nejprve jsem zažil explozi thrash metalu a o něco později death metalu. Byla to úžasná doba, plná energie a vzrušení. Ve Francii nás ale nebylo moc, kdo to poslouchal, a zatímco velká alba se dala relativně snadno sehnat, menší kapely bylo často těžší najít. Navíc jste museli mít peníze, abyste si mohli všechny ty desky koupit, takže jsme s kamarády měli systém: každý z nás si koupil jednu desku za měsíc a nahrál ji na kazetu pro ostatní.
Díky rozhlasovým pořadům jsem objevil také mnoho kapel. A na začátku 90. let byl v Lille úžasný metalový obchod s deskami jménem Underground Records. Bylo to jako malý ráj a všechny kapely se tam potkávaly. Tak vznikla například kompilace CD Obscurum per Obscurius. Nakonec jsme tam dokonce zkoušeli s Dagonem, pronajali jsme si zkušebnu Loudblast. Je to opravdu skvělá vzpomínka. Když se ohlédnu zpět, měli jsme docela štěstí!
V té době bylo ve Francii také mnoho zajímavých kapel: Nomed, Massacra, Loudblast, Death Power, Agressor, Supuration, Mercyless… Nebylo to pro ně snadné, ale přesto se jim podařilo vyrazit na turné.
Vždycky mě zajímá, jak vnímá kapela a muzikanti i současnou situaci na scéně? Francii mám jako zemi hodně rád. Několikrát jsem u vás byl a i když víno moc nepiju, tak co se týká památek, lidí, atmosféry, i undergroundu, tak jsem byl pokaždé nadšený. To je ale můj pohled zvenčí. Jak vnímáš vaši současnou scénu ty? Mimochodem, vaše ženy jsou opravdu krásné, to je bez debat!
Víno taky moc nepiju – v našem regionu na severu se pije spíš pivo, trochu jako u vás, že?
Co se týče koncertů, metalové turné Francii vždycky míjely. Obvykle se hraje jen v Paříži a možná ještě ve dvou nebo třech dalších městech, když máte štěstí. Tady v Lille, kde bydlím, to není tak zlé – je tu docela dost koncertů, ať už ve velkých sálech nebo menších klubech. Máme klub jménem Black Lab s výborným metalovým a hardcore programem; tam jsme hráli s Left to Die, Incantation a Agressor. A v Belgii je taky vždycky spousta koncertů.
Co se týče samotné francouzské scény, ve srovnání s prvním obdobím Dagonu, kdy už existovalo docela dost kapel, bych řekl, že nyní je tu obrovské množství skupin všech stylů. A něco, co tehdy opravdu neexistovalo, jsou velká jména, která koncertují i v zahraničí. Mám na mysli samozřejmě Gojiru, ale také Alcest, Gorod, Igorrr, Year of No Light, The Great Old Ones nebo Black Bomb A (v hardcore stylu), a nezapomeňme na Loudblast a Mercyless, kteří jsou stále aktivní!
Celkově jsou kapely mnohem profesionálnější než dříve a díky internetu je o nich v médiích mnohem více informací.
Za tu dobu, co metal poslouchám, se toho změnilo hrozně moc. Máme nové technologie, spotify, internet, vše je víc chaotické. Už tolik nevidím a říkám si, že už bych měl rezignovat, zavřít se někde v lesích na chatu a už jen poslouchat staré nahrávky a u toho si číst. Jenže to nejde, pořád mě to neskutečně baví. Lidi, kluby, pivo, holky, nové i staré kapely, je to zkrátka můj život. Jak vnímáš hudbu ty? Jak bys definoval death metal? Co pro tebe znamená? Je to koníček, životní styl? Klidně se můžeš pustit do filozofických úvah.
Pro mě je hudba víc než jen zvuk, je to život, můj život. V průběhu let jsem rozšířil své hudební preference, ale oldschoolový death metal bude vždy mít zvláštní místo v mém srdci. Stále rád chodím na koncerty klasických i nových kapel a vždy mě uvidíte v tričku s kapelou a s dlouhými vlasy, protože metal není jen hudba, je to způsob, jak vyjádřit, kým jsem.
Death metal a hudba obecně jsou pro mě koníčkem i životním stylem. Jde o energii, intenzitu, kreativitu a sdílení zážitků s lidmi na koncertech, v klubech a na festivalech, jde o pocit, že žiju. Jde také o spojení s minulostí, s těmi prvními alby, s tím vzrušením z objevování a s komunitou, která se kolem toho vytvořila.
Stále sleduji i nové kapely, prostřednictvím vkusu mých synů, jak jsem již zmínil, nebo moderní undergroundové scény, ale jádro toho všeho, vášeň a duše, je to, co mě drží v zajetí. Scéna se změnila: je organizovanější a plánovanější než dříve, což může způsobit, že některé kapely působí méně spontánně, ale podstata zůstává. Death metal je historie, život a energie, je navždy ve vaší krvi a já bych se ho nikdy nemohl vzdát.
Ona se doba nezměnila jenom v tom, že má posluchač dnes velkou spoustu možností, jak se k muzice dostat, ale také v tom, jak se muzika samotná nahrává. Úplně nové technologie ve studiu, digitalizace, různé úpravy apod. Vnímal si tyhle změny? Sleduješ jako muzikant, co je nového? A vyhovuje ti to? Nebo jsi spíše pro klasiku, tradiční postupy?
Pokud jde o nahrávací a studiové techniky, máme co dohánět. Naše metody jsou dost zastaralé... vlastně o 30 let! Nahrávání nového materiálu nám trvá věčnost, protože nejsme zvyklí na moderní přístupy. V tomto smyslu jsme rozhodně old school.
To ale neznamená, že nejsme připraveni se tomu otevřít. Máme asi deset nových skladeb, které čekají na nahrání, a nové album pro Great Dane Records je v přípravě. I když se máme co učit, těšíme se, až se do toho pustíme a uvidíme, jak daleko můžeme posunout náš zvuk s dnešními nástroji.
Abych nezapomněl… Vyjde „Aeonthology 1990-1992“ i na gramodesce? Myslím, že by to fanoušci určitě ocenili a byl by to krásný sběratelský kousek.
Great Dane Records vydá velmi limitovanou vinylovou edici, takže fanoušci (pokud nějaké máme) by neměli příliš dlouho čekat, než si pořídí svou kopii. Jsem si jistý, že Raph vám dá včas vědět!
Hrají DAGON naživo? Představuji si malý klub, něco kolem 200 lidí, skvělou atmosféru. Rád bych vás někdy viděl na koncertě? Co nějaké turné?
Už tehdy byly živé koncerty naší prioritou a to se nezměnilo. Mezi lety 1990 a 1992 jsme odehráli přes 20 koncertů, kde jsme sdíleli pódium s kapelami jako Loudblast, Agressor, Mercyless, Cannibal Corpse, Sadus, Samael, Massacra a Supuration.
Od našeho návratu jsme odehráli asi deset koncertů, včetně vystoupení s Left to Die, Incantation a Agressor v Lille, Sumus Diabolus Incarnatus v Béthune a nedávno na Haeresis Festivalu po boku Misanthrope, Bliss of Flesh a několika dalších.
Snažíme se hrát alespoň jeden koncert měsíčně a jsme otevřeni všem příležitostem. Nemáme nic proti turné, ale všichni máme práci a Valère, náš druhý kytarista, je ještě student. Jak jsem již zmínil, jsme otevřeni čemukoli, třeba 3-4 koncertům během prodlouženého víkendu? Proč ne? V dnešní době je také spousta metalových festivalů a jedním z našich cílů je zahrát si na několika z nich.
Máte s DAGON nějaké další plány do budoucna? Nebo byla letošní kompilace jen splněným snem a nic dalšího nechystáte? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, zde je prostor.
Toto reedice byla rozhodně splněným snem, díky Great Dane Records, a bylo to úžasné. Nyní, po 30leté pauze, chceme zrychlit tempo a začít pravidelně vydávat nový materiál, to je to, co nás pohání. Myslím, že to také usnadní domlouvání koncertů. Takže pokud má někdo zájem o vystoupení Dagon, neváhejte se ozvat!
Co se týče vydávání, jsme velmi spokojeni s Great Dane Records, kteří se o nás skvěle starají.
Vlastně musím poděkovat jak vám DAGON za rozhovor a hlavně muziku, tak i Raphaelovi, který mi tím, že mi poslal vaše CD na recenzi, rozšířil obzory. Díky moc, opravdu si toho vážím. Jsem starý archivář, fanoušek a jako takový si tvých slov opravdu vážím. Přeji vám, ať se vám daří jako muzikantům, tak i v osobním životě. Jdu si pustit „Aeonthology 1990-1992“ a na chvilku zapomenout na současný podivný svět!
Moc děkuji za milá slova a za velmi zajímavé otázky, doufám, že se vám odpovědi líbily!
Recenze/review - DAGON - Aeonthology 1990-1992 (2025):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.jpg)