BINAH - Ónkos
CD 2025, Osmose Productions
for english please scroll down
Už dlouho předtím, než si propadl peklu, si cítil uvnitř sebe něco ošklivého, tíživého. Probouzel ses uprostřed noci a netušil si, odkud bolest přichází. Ztrácel ses před očima, ukrýval se ve stínu. Navenek ses usmíval, abys nevyděsil své bližní, ale měl si strach. Teď se díváš do tmy, sleduješ stíny, které nejsou z tohoto světa. Uklidněn silnými léky odcházíš dlouho a pomalu. Co bude dál, šeptáš do ticha. Nakonec na všechno zbydeme úplně sami. I na smrt. Nové album britských tmářů BINAH přichází po dlouhých sedmi letech. Hlavním tématem je tentokrát ónkos (ὄγκος), jinak také řecky drdol nošený na masce ve starověké řecké tragédii, v přeneseném slova smyslu potom hmotnost, tíha, zátěž, nádor.
Dvě nové skladby jsou nebývale děsivé, temné, magické, kapela v nich přináší spoustu pochmurných nálad. Dotýká se smrti, zapomnění, neznámého. Činí tak pomocí velmi propracované, záhadné hudby, která je zahalena do krvavé mlhy. Je něco velmi neklidného, v jejich smrtícím kovu. Něco, co mě neustále nutilo k opakovaným setkáním. Nedávno odešel jeden můj kamarád. Navždy a nahrávka tak u mě získala zcela jiný, osobní rozměr.
Záměrně vám nebudu nové album připodobňovat k tvorbě někoho jiného. Jednak si myslím, že to ani moc dobře nejde a potom je vždy lepší si jen tak sednout, zhasnout světla, otevřít okno do tmy a jen tak poslouchat. I letos se jedná o velmi komplexní dílo. Jako první vás určitě zaujme zajímavý a velmi dobře zapamatovatelný motiv na obalu (kresbu opět vytvořil renomovaný grafik Jaume Mayans a grafickou úpravu dlouholetý spolupracovník Pino Fabelo). Dalším bodem obhajoby je zvuk. Krásně čitelný, masivní i chladný zároveň, surový i děsivý (Aort s přispěním I.R.G). Po formální stránce, která zde krásně a zajímavě doplňuje muziku samotnou, se tak můžeme soustředit na jednotlivé nápady. Doporučuji vám poslouchat "Ónkos" v celku, najednou. Nálada je zde budována postupně, vše má své jasné místo. Pro mnohé to nebude lehké, některé momenty jakoby snad ani nebyly z tohoto světa, působí složitěji, progresivněji. BINAH vždy přistupovali k tvorbě jinak, odlišně. Mají svůj jasný a zřetelný rukopis. Zároveň, a to se mi samozřejmě osobně velmi líbí, se novinka dobře (i když postupně) vstřebává. Jen musíte mít bohatou fantazii a vkus. Pro mě se tak i letos každé společné setkání stává rituálem, obřadem. Cestuji při nich v jiných dimenzích, ocitám se v nekonečné říši stínů, navštěvuji pokoje, ve kterých se pomalu a bolestivě umírá. Nová nahrávka mě drásá zevnitř, je jako návykový jed, který se usadí ve vnitřnostech a pomalu tam hlodá, kouše a pálí. Koneckonců posuďte sami. Mraky jsou zase nízko a mají barvu havraních křídel. Už dlouho předtím, než si propadl peklu, si cítil uvnitř sebe něco ošklivého, tíživého. Probouzel ses uprostřed noci a netušil si, odkud bolest přichází. Ztrácel ses před očima, ukrýval se ve stínu. Emotivní, temný a chladný, epický death metalový opus! Symfonie bolesti, strachu a utrpení! Budete rozdrásáni zevnitř!
Asphyx says:
Long before he fell into hell, he felt something ugly and oppressive inside himself. He woke up in the middle of the night and had no idea where the pain was coming from. He was disappearing before his eyes, hiding in the shadows. Outwardly, he smiled so as not to frighten those around him, but he was afraid. Now you stare into the darkness, watching shadows that are not of this world. Calmed by strong medication, you depart slowly and for a long time. What will happen next, you whisper into the silence. In the end, we are left completely alone. Even in death. The new album by British dark musicians BINAH comes after a long seven years. The main theme this time is ὄγκος, otherwise known as the Greek bun worn on masks in ancient Greek tragedies, and in a figurative sense, weight, burden, tumor.
The two new songs are unusually terrifying, dark, magical, and the band brings a lot of gloomy moods to them. It touches on death, oblivion, and the unknown. It does so with the help of very sophisticated, mysterious music shrouded in a bloody fog. There is something very unsettling about their deadly metal. Something that kept me coming back for more. A friend of mine recently passed away. Forever. And so the recording took on a completely different, personal dimension for me.
I will deliberately refrain from comparing the new album to anyone else's work. For one thing, I don't think it's really possible, and for another, it's always better to just sit down, turn off the lights, open the window to the darkness, and just listen. This year's album is once again a very complex work. The first thing that will surely catch your attention is the interesting and very memorable motif on the cover (the drawing was once again created by renowned graphic artist Jaume Mayans and the graphic design by long-time collaborator Pino Fabelo). Another point in its favor is the sound. Beautifully clear, massive and cold at the same time, raw and terrifying (Aort with the contribution of I.R.G). Formally, which beautifully and interestingly complements the music itself, we can focus on individual ideas. I recommend listening to "Ónkos" as a whole, all at once. The mood is built up gradually, everything has its clear place. For many, it will not be easy, as some moments seem almost otherworldly, more complex and progressive. BINAH have always approached their work differently, uniquely. They have their own clear and distinct style. At the same time, and this is something I personally like very much, the new album is easy to absorb (albeit gradually). You just need to have a rich imagination and taste. For me, every meeting together this year becomes a ritual, a ceremony. During these meetings, I travel in other dimensions, find myself in an endless realm of shadows, visit rooms where people are dying slowly and painfully. The new recording tears me apart from the inside, it is like an addictive poison that settles in my insides and slowly gnaws, bites, and burns. After all, judge for yourself. The clouds are low again and the color of raven wings. Long before he fell into hell, he felt something ugly and oppressive inside himself. You woke up in the middle of the night and had no idea where the pain was coming from. You were disappearing before your eyes, hiding in the shadows. An emotional, dark, and cold, epic death metal opus! A symphony of pain, fear, and suffering! You will be torn apart from the inside!
Recenze/review - BINAH - Phobiate (2018):
tracklist:
1. Mount Morphine (23:00)
2. The After Evermath (20:21)
band:
A. Carrier – Drums
Aort – Guitars, Bass, Synths
Ilia R. G. – Vocals, Guitars, Synths
.JPG)