Recenze/review - EVOKEN - Mendacium (2025) ~ DEADLY STORM zine

EVOKEN - Mendacium

CD 2025, Profound Lore Records

for english please scroll down

Bolest, která nikdy neskončí. Poneseš si ji v sobě až do konce svých dní. Přemýšlíš o tom pokaždé, když jdeš odnést květiny na hrob. Stromy se sklánějí nad hřbitovem a na náhrobcích jsou jména, která jako bys za ty roky, co sem chodíš, znal. Nejhorší je samota těla, samota duše. Sám uprostřed davu, který se směje, žije, miluje, ale ty už tyhle věci nikdy nedokážeš. Jakoby na tvém srdci stála tíha celého světa. Potácíš se tmou a naděje dávno zemřela. Je uložena v chladné rakvi. Tohle album je pro všechny, kteří dokáží vnímat celým tělem pochmurné nálady, smutek a rádi nechávají svoje duše rozdrásat do krve.

Americká funeral doom death metalová legenda EVOKEN rozhodně nepatří mezi kapely, které by trpěly nadprodukcí. Naopak, mezi svými nahrávkami si dávají dostatek času na to, abychom my, fanoušci, dostali vždy kvalitní materiál. Ani letošní rok a novinka "Mendacium" nejsou výjimkou. Hřbitovní kvítí opět vyrostlo v celé své kráse. Náhrobky jsou nakloněny zase o něco více. Smutek se stal během poslechu i mým středobodem světa. Symfonie smrti, samoty, mlhavých chladných rán na hřbitově. Poslouchejte v klidu, ve tmě a ve chvílích, kdy je vaše mysl rozjitřená.

Jako asi každý mívám své rituály. Vracívám se poslední dobou často do svého rodiště. Procházím se po místech, která znám od dětství. Jakoby do nich byly promítnuty vzpomínky. Nakonec ale stejně skončím na hřbitově. Rozjímám, o samotě, hlavou mi létá spousta podivných myšlenek. Vracím se potom domů, ke knihám a poslouchám stále dokola "Mendacium". Stále, i po všech těch letech, co extrémní muziku sleduji, se rád nechám fascinovat a uhranout mrazivými melodiemi, perfektně ošetřeným zvukem, zajímavým obalem, záhadným a tajemným vokálem. EVOKEN již dávno vybrousili svůj styl k naprosté dokonalosti. Jakoby mě každý tón, nota, melodie pronikaly hluboko do mého podvědomí. Mrazí mě v zádech a v kostech se usadil chlad. Spočinutí. Zastavení. Jsem pokaždé, když se potkám s tímhle albem, v takovém zvláštním rozpoložení. Už dávno vnímám hudbu hlavně srdcem, líbí se mi, když je opravdová, reálná, syrová, autentická. I letos téhle kapele věřím absolutně všechno. Ráno vstávám do hluboké tmy a jdu tichou ulicí. Pod nohama mi křupe listí v barvách podzimu. Stereotyp všedního dne je narušen touhle nahrávkou a já mám najednou pocit, že se vznáším, že létám, padám do hlubiny, topím se v řece smrti, znovu se rodím, v nekonečných bolestech. Tohle je hudba do starých opuštěných chrámů, tohle je album, které můžete pustit všem pozůstalým na pohřební hostině. Američtí nihilisté si mě opět zamotali do svých sítí, strhli mě na svoji stranu. Nemohu jinak, než jen mezi skladbami vydat upřímné doporučení. Pokud máte tenhle styl rádi, rozhodně by vám tohle album nemělo uniknout. Bolest, která nikdy neskončí. Poneseš si ji v sobě až do konce svých dní. Přemýšlíš o tom pokaždé, když jdeš odnést květiny na hrob. Stromy se sklánějí nad hřbitovem a na náhrobcích jsou jména, která jako bys za ty roky, co sem chodíš, znal. Nejhorší je samota těla, samota duše. Sám uprostřed davu, který se směje, žije, miluje, ale ty už tyhle věci nikdy nedokážeš. Nihilistický, smutný, pochmurný funeral doom death metalový opus! Symfonie smrti, bolesti a utrpení! Definice mrazivé mlhy nad hřbitovem!

Asphyx says:

Pain that never ends. You will carry it with you until the end of your days. You think about it every time you go to lay flowers on the grave. Trees bend over the cemetery and the gravestones bear names that you feel you have known for all the years you have been coming here. The worst thing is the loneliness of the body, the loneliness of the soul. Alone in the middle of a crowd that laughs, lives, loves, but you can never do those things again. It's as if the weight of the whole world is on your heart. You stumble through the darkness, and hope died long ago. It is stored in a cold coffin. This album is for all those who can feel gloomy moods and sadness with their whole body and like to let their souls be torn to pieces.

American funeral doom death metal legends EVOKEN are definitely not among the bands that suffer from overproduction. On the contrary, they take enough time between their recordings so that we, the fans, always get quality material. This year and their new album "Mendacium" are no exception. The cemetery flowers have once again grown in all their beauty. The gravestones are leaning a little more. While listening, sadness became the center of my world. A symphony of death, loneliness, and foggy cold mornings in the cemetery. Listen in peace, in the dark, and in moments when your mind is agitated.

Like everyone else, I have my rituals. Lately, I've been returning to my hometown often. I walk around places I've known since childhood. It's as if my memories are projected onto them. But in the end, I always end up at the cemetery. I contemplate, alone, with a lot of strange thoughts running through my head. Then I return home to my books and listen to "Mendacium" over and over again. Even after all these years of following extreme music, I still love to be fascinated and captivated by chilling melodies, perfectly crafted sound, interesting packaging, and mysterious vocals. EVOKEN has long since honed their style to perfection. It's as if every tone, note, and melody penetrates deep into my subconscious. I feel a chill down my spine and a cold settles in my bones. Rest. Pause. Every time I encounter this album, I find myself in such a strange state of mind. I have long perceived music mainly with my heart; I like it when it is real, raw, authentic. This year, too, I believe absolutely everything about this band. In the morning, I get up in the deep darkness and walk down a quiet street. Autumn-colored leaves crunch under my feet. The stereotype of everyday life is disrupted by this recording, and I suddenly feel like I'm floating, flying, falling into the depths, drowning in the river of death, being reborn in endless pain. This is music for old abandoned temples, this is an album you can play for all the bereaved at a funeral reception. The American nihilists have once again entangled me in their webs, pulling me over to their side. I can't help but give my sincere recommendation between songs. If you like this style, you definitely shouldn't miss this album. Pain that never ends. You will carry it with you until the end of your days. You think about it every time you go to lay flowers on the grave. Trees bend over the cemetery and the gravestones bear names that you feel you have known for all the years you have been coming here. The worst thing is the loneliness of the body, the loneliness of the soul. Alone in the middle of a crowd that laughs, lives, loves, but you can never do those things again. A nihilistic, sad, gloomy funeral doom death metal opus! A symphony of death, pain, and suffering! The definition of a freezing fog over a cemetery!

Recenze/review - EVOKEN - Hypnagogia (2018):

https://www.deadlystormzine.com/2018/11/recenzereview-evoken-hypnagogia-2018.html

Tracklist:

1. Matins (09:55)

2. Lauds (10:01)

3. Prime (02:09)

4. Terce (09:00)

5. Sext (10:32)

6. None (07:56)

7. Vesper (03:44)

8. Compline (09:22)

band: