Rozhovor s black death metalovou skupinou ze Švédska - IN AETERNUM.
Odpovídal David "Impious" Larsson (kytara, zpěv), děkujeme!
Recenze/review - IN AETERNUM - ...Of Death and Fire (2026):
Ave IN AETERNUM! Zdravím do švédského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos další skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vašimi předchozími nahrávkami? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
David: Nové album je jako znovu nahrávat debutové album. Měli jsme ten samý pocit, když jsme na něm pracovali i když bylo hotové. Tolik energie a nadšení. Dělat album 20 let po tom posledním, to jsme museli opravdu zlepšit své schopnosti a udělat maximum, abychom nezklamali. Upřímně řečeno, práce na těchto písních byla opravdu snadná. Bylo to něco, co se muselo udělat. Jsme opravdu spokojeni se všemi aspekty alba a toto bych hodnotil jako naše nejlepší album, spolu s naším debutovým albem. Všechna alba jsou dobrá, takže mě v tomto případě nechápejte špatně. Jen jsem poprvé po mnoha letech naše album poslouchal docela dost i já. Po všech těch letech jsme s tímto albem měli co dokazovat. Nechtěli jsme se vrátit a udělat průměrné album nebo jen slabé album. Na základě zpětné vazby, kterou jsme dostali od časopisů a fanoušků, mohu s hrdostí říct, že jsme udělali správnou věc.
„...Of Death and Fire“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého black a death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál IN AETERNUM?
David: To od tebe rád slyším. Prostě jsme do toho šli, pokud riffy zněly dobře, nahráli jsme je a začali jsme z nich tvořit písničky. Měli jsme nahrané i opravdu těžké věci a nebyli jsme si moc jistí, jestli je použijeme, ale dál jsme na nich pracovali a výsledky jsou slyšet například v písních jako Spirits Of The Dead a To Those Who Have Rode On. V podstatě nic nebylo tabu. Také na tomto albu napsal většinu hudby Daniel, takže jeho návrat do kapely bylo přesně to, co jsme potřebovali. Je skvělý kytarista.
Dohledal jsem si, že pod mixem a masteringem je podepsán Gord Olson. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Gord vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
David: Nahrávání probíhalo v domácím studiu u Danielse, kde jsme nahráli všechny kytary, basu a vokály. Perra nahrál bicí ve Studiu Cave. Poté jsme všechny soubory poslali Gordovi k mixu a masteringu. Bylo to trochu jiné pracovat s někým na druhé straně. Nakonec to dopadlo skvěle zvukově a s Gordem se dobře pracovalo. Důvod, proč jsme si ho vybrali, byl ten, že s ním Perra spolupracoval na jeho sólovém albu. Souhlasím s tebou, že člověk chce vždycky zvýšit hlasitost, zvuk je na to perfektní.
Občas mi připadá, že se u black a death metalu zapomíná na texty. O čem jsou na „...Of Death and Fire“? Kde jste pro ně hledali inspiraci?
David: Celý koncept alba je smrt. Inspirují nás historické i duchovní věci. Většinou píšeme z vlastního nitra. Jednoduše řečeno, album je hymnou na samotnou smrt.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Soulseller Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Vysvětluji si to dobře, že se jedná o vstup do pekla? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
David: Obal alba vytvořil Belial NecroArts, je to Portugalec se skvělými schopnostmi. Měl jsem pár nápadů a on je vzal a přidal do obalu něco ze svého nitra. Bylo důležité mít obal s ústřední postavou, která by reprezentovala téma alba, v tomto případě smrt. Přesýpací hodiny se nám všem krátí rychleji, než si myslíte. Až vám vyprší čas, přivítá vás Smrtka.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Švédska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se blacku a death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
David: Vážně nemám tušení, Švédsko mělo vždycky velkou hudební scénu ve všech možných stylech. Od 70. let tu vždycky byly kapely, které dělaly heavy music. November byli stará kapela, která měla hodně doomový styl. Zpívali ve švédštině. Pak přišly 80. léta a přišli Bathory a všechno změnili, a pak to s kapelami nějak explodovalo. Jedním z důvodů je, že jsme vždycky měli mládežnická centra, kde si člověk mohl půjčit nástroje a hrát, zkušebny byly všude, všechno propojené s mládežnickými centry a komunitními aktivitami. Takže pokud jste chtěli hrát, bylo to zatraceně snadné. Teď je mi 50 a tato místa v mém městě stále existují, aby pomohla dětem se zkoušením. Je skvělé to vidět. Místní scéna tam, kde žiji, roste a je opravdu velká, je to stejné po celé zemi. Rád se setkávám s fanoušky a povídám si s nimi.
Hrajete devastující death metal ovlivněný i black metalovou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit IN AETERNUM, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete ještě posunout? Lákají vás třeba nějaké velké zahraniční festivaly, nebo chcete vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
David: Hrával jsem v death metalové kapele Adversary, kterou jsme s kamarádem založili začátkem roku 1990. Když se v roce 1992 rozpadla, založil jsem Behemoth, která byla spíše inspirovaná black metalem, nahrál dvě dema a pak, když zpěvák odešel, změnil název na In Aeternum. Mluvit o vzorech je těžké, ale inspirovala nás spousta kapel z té doby, a myslím, že stále inspiruje. Morbid Angel, Celtic Frost, Slayer, Possessed, Bathory, Dissection, abych jmenoval alespoň některé. Momentálně se snažíme dát dohromady setlist pro budoucí živé koncerty. Chceme hrát co nejvíc za správných okolností. Jet do Jižní Ameriky by bylo fajn. Také bychom rádi jezdili na festivaly v Evropě a šířili naši hudbu. Co se týče turné, jsme připraveni, pokud se nám podaří něco dobrého.
IN AETERNUM lze právem považovat za legendu. Z původní sestavy zbyl nakonec jenom David „Impious“ Larsson. Bylo k sobě těžké sehnat nové muzikanty? Takhle z pohledu z venku mi připadá, že ve Švédsku, vzhledem k počtu obyvatel, hraje extrémní metal každý druhý občan. Jak ale vybrat ty pravé? Jak jste se dali dohromady se současnou sestavou?
David: Jo, jsem jediný, kdo tu zůstal od prvního dne. Perra je s námi na bicí už 23 let, takže není žádný nováček. Daniel měl své první angažmá s kapelou mezi lety 2001 a 2006, pak se vrátil v roce 2024. Baskytarista, kterého jsme měli, s námi byl od roku 2005 do roku 2025. Kromě mě tu byli od začátku vydávání alb jen tři další kytaristé a jen tři baskytaristi. Je tu spousta dobrých hudebníků, ale může být těžké najít ty, se kterými si osobně sednete. Když jsme se s Danielem dali dohromady, bylo to štěstí. Potkali jsme se na festivalu Nordfest v jeho rodném městě v říjnu 2024. Začali jsme se bavit o roce 2025 a o tom, že to bude 20 let od naší poslední desky. Jedna věc vedla k druhé a rozhodli jsme se zkusit dělat novou hudbu. Přesně o rok později jsme album nahráli, mixovali a připravili.
Zavzpomínáš pro nás prosím, jak se vlastně dali IN AETERNUM v roce 1994 dohromady? Jestli se nepletu, tak jste se původně jmenovali BEHEMOTH? Kdy jsi začal hrát poprvé na nástroj, jaké bylo první vystoupení a jakou kapelu jsi uctíval a viděl poprvé naživo? Zajímalo by mě, jaké to bylo ve Švédsku v devadesátých letech?
David: Poté, co zpěvák odešel, jsem se rozhodl změnit název kapely a získat nové členy. Naverboval jsem starého kytaristu ze Sorcery a také jejich bubeníka Paula. Paul později přešel na kytaru, když jsme kolem roku 1997 dostali Jocka k bicím. Paul byl původně kytarista, takže chtěl hrát na kytaru. Já osobně jsem se začal učit hrát na kytaru, když mi bylo asi 12 let. Když jsem založil svou první kapelu, jmenovali jsme se Haunted, to bylo v roce 1989, takže si myslím, že The Haunted by nám teď měli dávat nějaké věci zadarmo, hahahahaha. Pak v roce 1990 jsme se přejmenovali na Adversary a já jsem přešel na basu. Poté jsem založil Behemoth, znovu jsem vzal do ruky kytaru a také jsem začal v kapele zpívat. Svůj úplně první koncert s Adversary jsem měl v létě 1990. V roce 1990 se v mém městě konal festival, kde hrály kapely jako Merciless, Entombed, Mezzrow a Count Raven, to byly první kapely, které jsem viděl naživo jako čtrnáctiletý kluk. Pamatuji si, jak jsem si koupil debutové album přímo od kluků z Entombed a byl jsem z něj unešený. Taky jsem si tam koupil debutové album Morbid Angel a to všechno změnilo, sakra, jaké album to je dodnes. Hudební scéna v 90. letech byla docela malá. Spousta koncertů v mládežnických centrech a na podobných místech a také větší koncerty ve větších městech jako Stockholm. Ve Fagerstě, menším městě, bylo tehdy spousta koncertů a taky tam měli festival Bergslagsrocken. Viděl jsem ve Fagerstě spoustu dobrých kapel.
Když dělám rozhovory s některými staršími kapelami, tak si někteří stěžují na to, jak se dnešní doba změnila. Fanoušci, labely, promotéři, všechno je jinak. Máme nové technologie, ve studiu se jinak nahrává, je tu internet, sociální sítě. Jak tohle všechno ovlivnilo tebe jako muzikanta?
David: V jistém smyslu se to jako kapela změnilo k lepšímu. Je snazší dostat svou hudbu k lidem a spojit se s nimi. Zároveň mi chybí ty doby, kdy jste kapele posílali peníze za demo v naději, že se vám to podaří, a jen čekali, až vám demo dorazí do schránky. Ale celkově si myslím, že je to teď mnohem lepší.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
David: Metalové hudbě jsem se věnoval od šesti let. Takže je to pro mě životní styl. Prostě bez něj nemůžu žít. Miluji poslouchání nových alb a při tom čtení textů. Dívám se na layout a cítím produkt v rukou. Desky si kupuji pořád, Spotify je dobrý, když řídím auto. Doma potřebuji fyzický produkt.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají IN AETERNUM v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Co nějaké turné k novému albu? Pokud máš něco na srdci a chtěl bys to vzkázat t fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…
David: Letos jsme byli požádáni, abychom hráli na festivalu Nordfest v Sundsvallu ve Švédsku, kromě toho zatím není nic jisté. Příští rok budeme hrát na festivalu Brainchrusher v Německu. Takže všichni, kdo nás chcete vidět naživo, kontaktujte svého místního promotéra nebo festival a požádejte je o rezervaci. Děkujeme, že si koupíte naše věci a líbí se vám naše nové album. Zdar metalu a smrti.
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit zase někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „...Of Death and Fire“ zase narvat do hlavy!
David: Taky děkuji, doufám, že se někde uvidíme.
Recenze/review - IN AETERNUM - ...Of Death and Fire (2026):
Recenze/review - IN AETERNUM - The Blasphemy Returns (2016):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
