Všeho do času - Håkan Nesser
2026, MOBA (Moravská bastei)
Svět kolem nás, takový jaký si pamatujeme a jaký jsme zažili, pomalu mizí. Někdy kroutím hlavou nad tím, co se kolem nás děje. Jakoby hloupost a povrchnost dostávala čím dál tím větší prostor. Obyčejné zásady jako poctivost, upřímnost, mravenčí práce jsou nahrazovány prchavými okamžiky předstíraného štěstí. Nechci mluvit jako stařec, který už to vzdal, na to jsem ještě poměrně mladý, ale děje se něco divného, čemu přestávám rozumět. A vlastně ani nechci. Vypínám zprávy, děsím se příspěvků na sociálních sítích a nejvíc pro mě teď je, když se v pátek uvolním z práce dřív a sednu si k dobré knize. Jsem velký fanoušek Håkana Nessera. Jeho postav, příběhů a novinka Všeho do času mě ihned zaujala, jakmile měla vyjít.
Přijel jsem z Tachova z malého festivalu a ráno mě bolela hlava. Ano, popil jsem, zase se aspoň na pár hodin cítil normálně. Byla legrace, spousta známých, ale také piva, které k dobré muzice tak nějak odnepaměti patří. Teď tu sedím a snažím se vymotat z opice. Moc mi to nejde, ale upozornění ze Zásilkovny, že si mám vyzvednout balík z boxu, mě donutí vstát. Jsem zmuchlaný a cítím se opravdu starý. Ono mě to za pár hodin přejde, ale pravdou je, že už mi to trvá o hodně déle, než když jsem byl mladý. Knihu si nesu domů skoro nábožně. Najím se, ale jen trošku, mám v puse pořád podivný pivní odér. Jdu do sprchy a pak si konečně sednu. Zkusím přečíst pár stránek, ale oči se mi klíží tak, že si jdu zase lehnout. I přesto se mi začne o knize zdát. Vyšetřuji. Jsem v důchoďáku a sleduji, jak emeritnímu komisaři Asunanderovi pořád vrtá hlavou jeden starý případ. Dráp je zaseknut a k večeru se ke knize vrátím.
Jenže to není tak jednoduché. Syn je na brigádě, dcera s manželkou v Itálii a já musím chodit do práce. Celý den jedu jak šroub, abych pak unavený (jo, víkendová opice se se mnou táhne ještě několik dní) usedl k večeru do křesla a jal se číst dál. Teď už to odsýpá. Jsem spolu s ostatními členem týmu, odhaluji staré křivdy a když mě pak bolí oči a dívám se chvilku jen tak do blba, tak mi dochází, jak mám vlastně hrozně rád rozplétání starých nevyřešených případů. Baví mě výlety do historie i uvažování jednotlivých postav. Navíc si myslím, že je vždy dobře, když se podobné případy znovu otevřou, aby to zlým lidem neprošlo. Spravedlnost sice někdy i v realitě pracuje jako pomalé boží mlýny, ale mám vždycky radost, když se povede případy objasnit i po mnoha letech. Možná v tom je ale i kus nostalgie, vzpomínek, nebo třeba v tomto případě i zážitků spojených s tím, co mi vyprávěly babičky, když jsem byl malý, o světové válce. Zlo tu s námi bylo vždycky. Netečnost davu, jen teď mám pocit, že je nějak víc vidět, že vylézá na povrch.
Ale třeba se pletu. Máme se jinak přeci dobře, dokonce bych řekl, že oproti generacím před námi trpíme blahobytem a moc si toho nevážíme. Nudíme se a vymýšlíme šílené věci. Nechci filozofovat, ale zase na druhou stranu, Håkan Nesser vždy do svých knih velmi často vkládá různé úvahy, rozmluvy s Bohem a podobně. Mě třeba nejvíc věcí a myšlenek napadá velmi brzy ráno, když jdu do práce. To mám případ skoro vyřešený a také si dělám poznámky do svých recenzí, které pak píšu. Mozek mi šrotuje. Po obědě ze mě už nic moc nedostanete. To přepínám do automatického módu, dělám v práci jen stereotypní úkony a čekám až na večer, kdy se moje mysl u knih zase aktivuje. Mě se Všeho do času moc líbilo. Je jako vždy dobře napsaná, má zajímavou zápletku, spoustu postav, které jsem si oblíbil již dříve a co si budeme říkat, téma domova důchodců je pro mě sice zatím vzdálené, ale někdy si říkám, jak vlastně ve stáří dopadnu? Dožiju se toho vůbec?
Tahle kniha je plná zajímavých momentů. Opět mě donutila k přemýšlení. Navíc se jednalo o téma, které mě samotné dodnes zajímá. Je moc dobře, že nejsou staré případy promlčeny, že se na ně podívá někdo novýma očima. Na křivdy by se nemělo zapomínat. Pořád si myslím, že to stojí za to, bojovat se zlem a temnotou. Kdybychom to totiž vzdali, tak bychom byli horší než zvířata. Koneckonců, to někdy i jsme. Pokud máte tohoto autora rádi, určitě dejte šanci i jeho zatím poslední vydané knize. Myslím si, že fakt stojí za to. Mějte se co nejlépe a opatrujte se. Přeji vám dobré světlo na čtení a ať se vám daří!
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Emeritní komisař Asunander, který nyní žije v domově pro seniory na Gotlandu, se nečekaně pouští do vyšetřování dávného nevyřešeného případu podivného zmizení jisté Marlene Horwathové. O pomoc požádá své bývalé kolegy, Barbarottiho a Backmanovou, kteří brzy zjistí, že rozmotat po tak dlouhé době toto klubko záhad, v němž figurují nejen členové široce rozvětvené rodiny Horwathových, ale i tajné šifry a židovské zlato ukradené nacisty za druhé světové války, je výzva téměř nadlidská. Naštěstí se mohou opřít o své letité zkušenosti u policie a o své schopné kolegy…
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
