DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#BLOODREDTHRONE. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#BLOODREDTHRONE. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 29. června 2026

Report, photos, video - BASINFIREFEST 2026 - VENOM INC., PARADISE LOST, ROOT, NAPALM DEATH, PROTECTOR, DEATH TO ALL, BLOOD RED THRONE - Spálené Poříčí - 25. 6 - 27. 6. 2026

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/basinfirefest-2026

promoter: https://basin.cz/cs

Poslední roky dost často přemýšlím nad tím, že my, co chodíme na metal, vlastně žijeme každý dva životy. V tom jednom, oficiálním, jsme doktory, inženýry, soustružníky, zemědělci a v tom druhém odhodíme všechny své chmury, problémy, frustrace a stáváme nekonečné hodiny pod pódiem, abychom každý viděli své oblíbence. Některé z vás vídám jen na koncertech, mnohdy nevím nic o vašem soukromí, mnohé ani neznám jménem. Jste pro mě ti milí, usměvaví lidé, se kterými je mi dobře. V pondělí jsem měl poslední rehabilitaci po zlomené noze. Vedra vrcholila a i když jsem si vstupenku koupil už někdy v březnu, tak jsem pořád váhal.

V kosti mě pořád občas pálí, někdy je to až k nevydržení, ale podle rentgenu je vše v pořádku a tak nasazuji jak nějaký důchodce stahovací punčochu kvůli trombóze a modlím se, aby mě pustili s hůlkami dovnitř do areálu. Minule byl problém deštník a na infolince festivalu mi odpověděli hodně nejasně. Stojím tak zpocený jak vrata od chlíva ve čtvrtek ráno na autobusáku v Plzni a čekám na spoj. Mám nabitý foťák, přesný rozpis toho, co chci vidět, v hlavě představu o tom, že nebudu tolik pít. Abych se nezrakvil ještě víc. Jenže, všechna předsevzetí  vezmou jako vždy zasvé.

Náladu si dělám v již od půl deváté v hospodě naproti kostelu. Je tu chládek, mají dobré pivo, česnečku a pomalu se dostanu do nálady. Potkám první metly, pokecáme, je nám fajn, ale pak už mě čeká kopec. Možná shořím na popel, říkám si někde v půlce. Předchází mě jeden usměvavý metalový důchodce. Snad to dám. 

Ještě, že mám potvrzení od doktora, hůlky projdou, uff. Nabíjím si chip. Kupuji si první pivo. Rozhlížím se. Potkávám první známé. Trvá to asi hodinu až dvě, co všechna moje předsevzetí padají a já se ztrácím ve víru muziky, užívám si atmosféru a hlavně, jsem ve svém druhém, lepším životě. Ještě jedno pivo a jdu na kapely. Spoustu jich vynechám, nějak mi občas ubývají síly, buďte tedy tento rok ke starému raněnému pánovi trošku shovívaví. Vybírám si, někdy se zakecám, ale vždyť to znáte. To si takhle vyberete v programu nějakou kapelu, pak potkáte dvě pěkný holky a jakže se vlastně máte? Cože, my jsme se přeci viděli na Symbolicu. Dělám, že si je pamatuji. Tak asi takhle probíhal celý prodloužený víkend. Něco málo jsem ale viděl, to zase ano. Pojďme na to. 


čtvrtek/Thursday 25. 6. 2026

NOISEBLEED - hudba absolutně mimo můj záběr, přesto jsem si vystoupení, které v sobě mělo neskutečnou dávku energie, přesnosti a surových emocí, užil. Navíc, mezi námi, zpěvačka Dahlien je ve skvělé formě. 


LAID TO WASTE - kluky sledují již dlouhé roky a vždy byli a jsou zárukou kvality. I na Basinu nás rozsekali. Měl jsem je možná trošku raději, když hráli čistý thrash, ale dobrý heavík si nechám také líbit. Bylo to divoké, nespoutané, syrové a hlavně, bavilo mě to. Masakr!


BLOOD RED THRONE - načernalý death metal, na který jsem dnes přijel. Norové vydávají poslední roky skvělé nahrávky a chtěl jsem je vidět už několik let. Pro mě, starého death metalistu byla tahle kapela černým koněm festivalu a také smečkou, která mě neskutečně rozsekala. Bylo to lámání kostí, pukání lebek, vše ušpiněné zkaženou krví a absolutním nasazením. Peklo dostalo nové jméno! Blackish death metal, which I came to see today. The Norwegians have been releasing great records in recent years and I've wanted to see them for several years. For me, an old death metaller, this band was the dark horse of the festival and also a pack that really cut me up. It was bone-breaking, skull-cracking, all stained with rotten blood and absolute dedication. Hell has a new name!





Někdy v těchto chvílích se potkáme s Jirkou od Berouna, s Katkou a Pavlem z Vysočiny, Jardou z Prahy. Od té doby se festival změní ve smršť vtipů, po kterých nás bolí bránice. Pivo, k tomu stín, na paletách, ze kterých nás bolí zadky. Ale super, všichni jsou na mě hodní, pomáhají mi, jsou ohleduplní. 

DEATH TO ALL - viděl jsem je před lety v Praze v klubu. Myslím si, že death metal je spíše intimnější záležitost, ale Chuck Schuldiner měl tak velký talent, že jeho hudba zvládne i větší prostory. Byl to génius a ti, co po něm pozůstali a nesou jeho odkaz stále dál, obstáli se ctí. Nejsem moc příznivec různých revivalů (teď to myslím dobře), ale DEATH TO ALL nám nakopali zadky a rozsekali na malé kousky. Bylo to skvělé po všech stránkách. I saw them in a club in Prague years ago. I think death metal is more of an intimate thing, but Chuck Schuldiner was so talented that his music could handle even larger venues. He was a genius and those who survived him and continue to carry his legacy have stood the test of time. I'm not a big fan of revivals (I mean that now), but DEATH TO ALL kicked our asses and chopped them into little pieces. It was great in every way.



Musím se nějak dostat domů. Nakonec volíme kyvadlovou dopravu a MHD. Když se v Plzni loučíme, je mi to tak trošku líto, kalil bych klidně dál. Nohu mám v jednom ohni, chvílemi syčím bolestí, ale jsem tvrdej chlap a pivo s muzikou jsou pro mě tentokrát i anestetikem. To dám, říkám si, když uléhám konečně do postele.


pátek/Friday 26. 6. 2026

Původně jsem si myslel, že mě odveze manželka, která jede na víkend za rodiči. Ale ne. Jedu zase Arrivou. Moc nespím, nohu mám napuchlou a ráno sedím hodinu v křesle a přemýšlím, že se na to vybodnu, že se svět přeci nezboří. Mám v krvi zbytky alkoholu, doma jsem jen s dcerou, která zrovna vstává na brigádu. Tati, ty teda vypadáš. Namažu si ranění krémem a věřím placebo efektu. Hlavně nohu nepřetěžujte, zní mi v hlavě slova pana doktora. Zatnu zuby a vydám se znovu do víru surových melodií. 

Opakuji scénář z minulého dne, jen s tím rozdílem, že přijde Jarda a dáme si pivo spolu. Pomalu se dostávám zase do formy. No a co, tak jsem přiopilý, podle mě to k metalu patří, jako k mrtvému zimník. Jo, zima, tu bych si teď přál. 

Když můj zmuchlaný obličej vstoupí do areálu, trvá mi trošku déle, než se srovnám. Hergot brácho, kdeže ty loňské sněhy jsou. Když jsem byl mladý, vydržel jsem pít týden v kuse a ještě u toho balil holky. Teď se dobelhám k raketám. Zrovna se tu nějaké děvče myje. Má krásnou postavu. Jen se zasním, narovnám v zádech a najednou vám mám v těle novou sílu. Jdu na pivo a na nějaké ty kapely. Přijdou i kamarádi. Asi není zvláštní, že se potkáváme na stejných jménech? 


EMBRYONIC AUTOPSY - brutalita po ránu. Death metal podle mého vkusu, gusta. Melodie, které se mi zadřou hluboko do podvědomí, pod kůží i dostanou do žil. Jsme jedné krve, já i kapela. Užívám si atmosféru, jednotlivé postupy. Je to silné, zahrané s elegancí starých mistrů v oboru. Jakoby mě někdo zavřel spolu s kapelou do plesnivé mučírny. Vynikající to bylo. Brutality in the morning. Death metal according to my taste, my taste. Melodies that get deep into my subconscious, under my skin and into my veins. We are of the same blood, me and the band. I enjoy the atmosphere, the individual procedures. It's strong, played with the elegance of old masters in the field. As if someone locked me in a moldy torture chamber together with the band. It was excellent.




DARKNESS - svoje staré thrash metalové kořeny budu vždy uctívat. Mám tyhle německé maniaky ve velké oblibě a tak byl pro mě jejich set i nostalgickou vzpomínkou. Nahrubo nařezané riffy, divoké melodie. Veteráni scény zase jednou všem ukázali, jak by to mělo vypadat. Najednou už mě nebolí noha, už necítím nic, vnímám jen muziku, jsem v tom až po uší a odcházím na další pivo se spokojeným úsměvem na tváři. Bylo to tam? Bylo! I will always honor my old thrash metal roots. I really like these German maniacs, so their set was a nostalgic memory for me. Rough-cut riffs, wild melodies. The veterans of the scene once again showed everyone how it should be. Suddenly my leg doesn't hurt anymore, I can't feel anything anymore, I only perceive the music, I'm up to my ears in it and I go for another beer with a satisfied smile on my face. Was it there? It was!




SIX FEET UNDER - tuhle kapelu uznávám, i když je pravda, že poslední roky ji už moc neposlouchám. Přesto jsem zašel a znovu si potvrdil, že se toho už asi moc nezmění. Valivý death metal se spoustou groove prvků. Chris Barnes zase o něco zestárl a i když jsem se chvilku pohupoval do rytmu a některé starší skladby mě opravdu bavily, tak jako celek to bylo takové obyčejné (a ukňourané). Rád jsem ale kapelu po letech viděl. I recognize this band, even though it's true that I haven't listened to them much in recent years. Still, I went and confirmed to myself that not much will change. Rolling death metal with a lot of groove elements. Chris Barnes has aged a bit again and even though I swayed to the rhythm for a while and I really enjoyed some of the older songs, as a whole it was kind of ordinary (and whiny). But I was glad to see the band after so many years.


PARADISE LOST - srdcovka. Spousta vzpomínek. Na Paradise Lost jsem kdysi balil svoji manželku. Když se nám narodily děti, tak nám prarodiče hlídali a my si před mnoha lety na Basin právě na tuhle legendu vyrazili. Bylo to tenkrát super a líbilo se mi to i letos. Vlastně toho nemůžu moc dalšího psát, protože jsem zaujatý a byl jsem naměkko. Já si tuhle skupinu užil vrchovatě, pro mě byli jedním z vrcholů festivalu a také určitým rozjímáním. Krása střídala nádheru. A smutek. Heartfelt. Lots of memories. I once took my wife to Paradise Lost. When our children were born, our grandparents looked after us and many years ago we went to Basin to see this legend. It was great then and I liked it this year too. Actually, I can't write much more because I'm biased and I was soft. I enjoyed this group immensely, for me they were one of the highlights of the festival and also a kind of meditation. Beauty alternated with splendor. And sadness.



Jsem ve špatný čas na špatném místě. On za to nemůže, stál jsem blbě, schválně vzadu, ale je mi dupnuto na nohu. Koncert vydržím do konce, ale je to taková bolest, že si trošku pobrečím. Kolega Goro mě usadí ke stolu, proti učitelce Evě. Nikdy v životě jsme se neviděli a po dvaceti minutách mám pocit, že se známe celý život. Díky za překonání bolesti. Opravdu díky moc. Ona jde pak za manželem a mě si najdou kamarádi, kteří mi koupí bolestné, ano hádáte dobře, je to pivo. 

NAPALM DEATH - k britské legendě mám takový zvláštní vztah. Jednak se mi od nich líbí jen něco a potom jsem taky na několika jejich koncertech zažil mezi fanoušky dost agresivity. Navíc nemám rád, když se do muziky tahá politiky. Nicméně, vystoupení to vůbec nebylo špatné. Naopak. Kapela i přes své "stáří" nasypala svoji hudbu do lidí pod tlakem. Stál jsem raději bokem a v závěru byl vlastně hodně spokojený. I have a special relationship with the British legend. First of all, I only like a few things from them, and then I also experienced a lot of aggression among the fans at several of their concerts. Moreover, I don't like it when politics gets involved in music. However, the performance wasn't bad at all. On the contrary. Despite their "age", the band poured their music into people under pressure. I preferred to stand aside and was actually very satisfied in the end.


PROTECTOR - další původně německá úderka, se kterou jsme chodívali s kamarády po sídlišti s kazeťákem. Mám rád stará alba, líbí se mi ale i ta nová. Zobu z ruky kapele i letošní vystoupení. Vzpomínám, občas mám dokonce pocit, že jsou mezi fanoušky mí kamarádi, co už nejsou mezi námi. Přelud? Ne, já to tak cítím. Tahle muzika a všechno kolem, je hlavně o srdci. Skvěle zahrané, přesně zacílené. Na solar, do podvědomí. Miluju PROTECTOR! Another originally German band that my friends and I used to hang out with in the housing estate with a cassette player. I like old albums, but I also like the new ones. I will definitely listen to this year's performance. I remember, sometimes I even feel that there are my friends among the fans who are no longer with us. A mirage? No, that's how I feel. This music and everything around it is mainly about the heart. Greatly played, precisely targeted. On the solar, into the subconscious. I love PROTECTOR!



No a co, že mě bolí noha jako čert. No a co, že mi buší srdce. Možná dnes domů nedojdu. Uvidíme. Kyvadlová doprava. MHD, vtipy, které chápeme asi už jen my. Spousta střípků, vtipů, postav. Blikající lampa u nás před domem. Vedro letního bytu. Spánek? Kdo by chtěl ještě spánek? Zdá se mi o kapelách, o lidech, všechno se mi to mele v hlavě a najednou je zase světlo. 


sobota/Saturday 27.6. 2026

Pálí mě oči. Pomalu se pokouším vstát. Je to dobrý, noha drží. Lehce napuchlá. To dáš vole, říkám si. Pochoduj a nebo zemři, ke snídani si pouštím Motorhead a na cestu si dám do hlavy nové SOULBURN. Třeba dnes neshořím, říkám si v další Arrivě, kamarádi jedou se mnou. Jsem utahaný, jedu spíš na autopilota. Někdo se mě na něco ptá, asi ještě trošku blábolím.

Protože dnes toho pro nás moc není, zahájíme tradičně den dole v hospodě s česnečkou, utopenci, hermelínem. Stará škola, co byste po nás chtěli, připíjíme si každou chvílí a probereme všechno, včetně pand, Saskie Burešové, starých metalových koncertů, alb, současný svět, nastavení vesmíru, mezilidské vztahy a klidně i válku ve vesmíru. Hlavní ale je, že všechno je děsná sranda, chvílemi mi vyhrknou až slzy. Jako za tohle díky, měl jsem zase aspoň na chvilku pocit, že doopravdy žiju a i ta noha, ta mě tolik nebolela.

Je takový vedro, že jedeme do areálu taxíkem, jo těch pár metrů. A je to prdel. Dneska mě to bude asi hodně bolet. Pivo? Fuj pivo. Ano, jedno prosím. Jdu si opláchnout hlavu vodou. V sobotu tu žádná krásná mladá metalistka není, ale tlustej vousatej chlap. Zdááár, zdraví mě. Ukážu mu paroháče a hledám stín. Dnes moc kapel v plánu nemám. Bude to dlouhé. 


VENOM INC. - jdu až na tyhle veterány. Viděl jsem je před mnoha lety v Brně, dokonce s nimi seděl u stolu. Jedli jsme knedlíky a byla legrace. Pak vylezli na pódium a totálně mě rozsekali. V sobotu to bylo úplně stejné. I když je pravda, že téhle kapele sedne klub přeci jen trošku víc. Nicméně, na některé legendy se nesahá. Metal to byl starý, jako metuzalém, riffy ostré a nekompromisní, přesto svým způsobem propracované a perfektně zacílené. Byl to starý, pradávný rituál, obřad, který jsem si neskutečně užil! I'm going to go all the way to these veterans. I saw them many years ago in Brno, I even sat at the table with them. We ate dumplings and it was fun. Then they climbed on stage and totally chopped me up. On Saturday it was exactly the same. Although it's true that this band is a bit more suited to the club. However, some legends are not touched. The metal was old, like Methuselah, the riffs were sharp and uncompromising, yet in their own way elaborate and perfectly targeted. It was an old, ancient ritual, a ceremony that I really enjoyed!



ROOT - musel jsem na ně zajít. Mám je rád od jejich počátků. A bylo to dobré. Vzhledem k Big Bossovu věku ano. Kapela hrála sehraně a mistr v rámci možností slušně zpíval. Víte, my jsme toho spolu s kapelou prožili tolik, že by to bylo na knihu. Obejmula mě opět nostalgie, vzpomínky a spousta dalších osobních věcí. Byl jsem spokojený. I had to go see them. I've liked them since their beginnings. And it was good. Considering Big Boss's age, yes. The band played well together and the master sang decently as much as possible. You know, we've been through so much together with the band that it would be enough for a book. I was once again overwhelmed by nostalgia, memories and a lot of other personal things. I was satisfied.



TORTURE SQUAD - brazilský thrash death metal. Zašel jsem na ně, protože mě baví z desek a naživo jsem je viděl dávno. A bylo to přesně podle mých představ. Kapele se povedlo přenést energii z alb i na pódium. Nahrubo nasekané, zahrané s nadšením a odhodláním. Kýval jsem se do rytmu a i když už jsem byl totálně unavený, tak jsem na jejich set vydržel. A to v mém případě již něco znamená. Byl to nářez! Brazilian thrash death metal. I went to see them because I enjoy their records and I saw them live a long time ago. And it was exactly what I expected. The band managed to transfer the energy from their albums to the stage. Roughly chopped, played with enthusiasm and determination. I swayed to the rhythm and even though I was totally tired, I lasted through their set. And that means something to me. It was a blast!



S organizací jsem neměl sebemenší problém. Trošku jsem se bál, jestli mě pustí s hůlkami, ale u vstupu mi vždy vyšli velice mile vstříc. Velká pochvala směřuje na hasiče, voda byla opravdu osvěžující a když se mlhou proběhla i nějaká ta pěkná děvčata, bylo na co i koukat. Pitná voda také potěšila, za mě super a v té výhni nutnost. Více stinných míst mi zachránilo možná i život. Časy se dodržovaly, na zvuk si nemůžu stěžovat. Jediné co mi moc nechutnalo, tak bylo pivo. Nikdo nemůže za to, že rychle teplalo, ale občas se tvořily až moc dlouhé fronty a hlavně, moc mi nejelo chuťově. Ale možná to bylo tím, že jsem si dával předtím každý den v hospodě. Kyvadlová doprava v pořádku. Abych to shrnul, jsem starý pes a nic mě nenaštvalo tak, že bych o tom musel napsat. 

Bolí mě hlava. Na nohu našlapuji opatrně a pěkně kulhám. Zvládnu ale poslední cestu v MHD, ve které zakončíme i naši společnou misi s kamarády. Když dorazím domů, tak největší radost mám z toho, že jsem přežil, že jsem to zvládl. Bylo to náročné, každý rok je to těžší, ale nelituji, že jsem vyrazil. Jako vždy jsem si vybral své kapely a užil si je. Potkal jsem spoustu známých, na kterých jsem viděl, že na tom byli stejně jako já. Pro mě je Basinfirefest vždycky takovým výletem z komfortní zóny. Jsem spíš klubový typ. Mám ale, asi jako každý z vás, dvojí život. V tom obyčejném jsem táta od rodiny, manžel, zaměstnanec. V tom druhém zase klasické metalové hovado. Děkuji všem, co jsem vás potkal, seznámil se. Děkuji pořadatelům, mým fanouškům (jo, zase jste mě dojali), děkuji za všechna upřímná objetí. Bude na co vzpomínat. Mějte se co nejlépe a obdivuji vás, že jste dočetli můj report až do konce. Bylo to epesní! 


about BASINFIREFEST on DEADLY STORM ZINE:



about bands on DEADLY STORM ZINE:

- se spoustou kapel mám rozhovory, recenze, reporty. V pravém rohu je vyhledávací okno (když máte stránky přepnuté na webové rozhraní), tak pokud máte chuť, koukněte. Mluvil jsem s VENOM INC., PROTECTOR, BLOOD RED THRONE, DARKNESS.....


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 4. prosince 2025

Recenze/review - BLOOD RED THRONE - Siltskin (2025)


BLOOD RED THRONE - Siltskin
CD 2025, Soulseller Records

for english please scroll down

Pokaždé, když poslední měsíce usnu, tak mi připadá, že padám do hluboké černé jámy. Po stěnách stéká krev a do kostí se mi vkrádá postupně nekonečný chlad. Jakoby byl svět za oponou zbarvený do odstínů černé a šedé barvy. Cítím pach rozkládajícího se masa a procházím se plesnivými chodbami Hádovy říše. V některých katakombách leží oběšení, zavraždění, zastřelení v jedné z válek, utopení. Potom dojdu do konce. Je tam na kamenném oltáři moje zohavené tělo. Bez kůže, s odhalenými vnitřnostmi. Probudím se, řvu do tmy a poslouchám stále dokola nové album norských maniaků BLOOD RED THRONE.

Mám pro tuhle kapelu již dlouhé roky velkou slabost. Sleduji jejich diskografii a najdete u mě na stránkách jak recenze, tak i rozhovor (vše je odkazováno dole pod dnešním článkem). I letos jsou kytarista Daniel Olaisen, jehož kytarový rukopis je jasným a zřetelným poznávacím znamením kapely, i jeho věrní ve skvělé formě. Dostanete nahrubo nasekaný, surový a temný death metal, ušpiněný zkaženou krví. Jízda do pekla pokračuje! 


Vždycky jsem měl rád kapely, na které je spolehnutí. BLOOD RED THRONE si i letos dali pozor na to, aby měli ostrý, nekompromisní a velmi dobře ošetřený zvuk (který zároveň působí organicky a živočišně) - Mix a mastering alba „Siltskin“ zajistil Ronnie Björnström z Bjornstromsound. O motivu na albu si myslím, že se jedná o vskutku mistrovské dílo, které chci nosit hrdě na triku. Tohle jsou ale všechno formální věci, které jsou u kapel takového  jména, jako mají tito Norové, samozřejmostí. Hlavní je, jako vždy muzika samotná. Opakovaně se mi stávalo, že jsem při poslechu "Siltskin" nevěděl, jestli jsem stále v bdělém stavu nebo mě už dávno pohltily děsivé noční můry. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, sílu, pradávnou touhu ničit. Dostaly se mi postupně do krve, pod kůži i do podvědomí. Tohle je starý a poctivý buldozer, který před sebou hrne kosti, lebky, špínu a hnis. Jako bych se díval na exhumaci hromadného hrobu. Padám do laviny z ostrých riffů, divokých, surových bicích, chorobného vokálu a znovu a znovu umírám v šílených křečích. Je něco návykového, morbidně přitažlivého, co mě nutí k dalším a dalším poslechům.  Určitě to znáte. Jen si tak sedím u reproduktorů a kývám se spokojeně do rytmu. Najednou skrz mě projede jako nějaký černý blesk velká síla a mám v sobě nakumulovaný vztek. Na nespravedlnost, na zlé lidi, na zkaženou společnost. Beru do rukou kladivo a jdu rozbít nejbližší zeď. Tohle album je propracované a v podstatě dokonalé. Pro moji maličkost rozhodně. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Pokaždé, když poslední měsíce usnu, tak mi připadá, že padám do hluboké černé jámy. Po stěnách stéká krev a do kostí se mi vkrádá postupně nekonečný chlad. Jakoby byl svět za oponou zbarvený do odstínů černé a šedé barvy. Cítím pach rozkládajícího se masa a procházím se plesnivými chodbami Hádovy říše. Surové a temné death metalové album, ukované z té nejkvalitnější oceli! Vrátí se vám noční můry! 

Asphyx says:

Every time I fall asleep these days, I feel like I'm falling into a deep black pit. Blood runs down the walls and an endless cold creeps into my bones. It's as if the world behind the curtain is colored in shades of black and gray. I smell the stench of rotting flesh and walk through the moldy corridors of Hades' realm. In some catacombs lie the hanged, the murdered, those shot in one of the wars, the drowned. Then I reach the end. There, on a stone altar, lies my mutilated body. Skinless, with my entrails exposed. I wake up, scream into the darkness, and listen to the new album by Norwegian maniacs BLOOD RED THRONE over and over again.

I have had a soft spot for this band for many years. I follow their discography, and you can find both reviews and interviews on my website (all links are provided below today's article). This year, guitarist Daniel Olaisen, whose guitar style is a clear and distinctive hallmark of the band, and his loyal bandmates are in great form once again. You'll get roughly chopped, raw, and dark death metal, stained with corrupt blood. The ride to hell continues! 


I've always liked bands you can rely on. BLOOD RED THRONE have once again made sure that they have a sharp, uncompromising, and very well-crafted sound (which also sounds organic and animalistic) - the mixing and mastering of the album "Siltskin" was done by Ronnie Björnström from Bjornstromsound. I think the album cover is a true masterpiece that I want to proudly wear on a T-shirt. But these are all formalities that are a matter of course for bands of such renown as these Norwegians. As always, the main thing is the music itself. While listening to "Siltskin", I repeatedly found myself wondering whether I was still awake or had long since been engulfed by terrifying nightmares. The songs are very well written, they have the necessary drive, power, and ancient desire to destroy. They gradually got into my blood, under my skin, and into my subconscious. This is an old and honest bulldozer that pushes bones, skulls, dirt, and pus in front of it. It's like watching the exhumation of a mass grave. I fall into an avalanche of sharp riffs, wild, raw drums, morbid vocals, and again and again I die in crazy convulsions. There is something addictive, morbidly attractive, that compels me to listen again and again. You know how it is. I'm just sitting by the speakers, happily swaying to the beat. Suddenly, a powerful force shoots through me like a black lightning bolt, and I feel a surge of anger building up inside me. Anger at injustice, at evil people, at a corrupt society. I grab a hammer and go to smash the nearest wall. This album is sophisticated and basically perfect. For me, anyway. I'll gladly sign that with my own blood. Every time I fall asleep these days, I feel like I'm falling into a deep black pit. Blood runs down the walls, and an endless cold creeps into my bones. It's as if the world behind the curtain is colored in shades of black and gray. I smell the stench of decaying flesh and walk through the moldy corridors of Hades' realm. A raw and dark death metal album, forged from the highest quality steel! Your nightmares will return!



about BLOOD RED THRONE on DEADLY STORM ZINE:









TRACKLIST
1. Scraping Out The Cartilage
2. Beneath The Means
3. Husk In The Grain
4. Necrolysis
5. Anodyne Rust
6. Vestigial Remnants
7. Vermicular Heritage
8. On These Bones
9. Marrow Of The Earth

LINE-UP
Daniel 'Død' Olaisen – Guitar
Sindre Wathne Johnsen – Vocals
Freddy Bolsø – Drums
Ivan ‘Meathook’ Gujić – Guitars
Stian Gundersen – Bass


středa 24. ledna 2024

Recenze/review - BLOOD RED THRONE - Nonagon (2024)


BLOOD RED THRONE - Nonagon
CD 2024, Soulseller Records

for english please scroll down

Už dávno jsem ztratil naději. Nepomáhalo vůbec nic. Zkusil jsem modlitby, zaříkávání i starodávné tajemné rituály. Moje oči ztrácely jiskru a tělu pomalu ubývalo maso na kostech. Lidé se mě začali stranit, říkali, že jsem divný, že mluvím cizí řečí. Kdyby jen věděli... Stalo se to již dávno, v dobách, kdy ještě světu vládly přízraky. Byl jsem proklet. Až navěky, amen! Je to již mnoho lety, co jsem propadl jediné pravé víře - ryzímu, nefalšovanému metalu. Toulám se podsvětím a vyhledávám hudbu, která mě dokáže rozsekat na malé kousky. Tentokrát jsem se vydal na dlouhou cestu bez konce. Na sever, do Norska. Abych se nechal pohřbít zaživa u nové desky maniaků BLOOD RED THRONE.

Nemá cenu zapírat, přiznal bych to i bez mučení. Pro tuhle smečku mám velkou slabost. Nikdy totiž neslevila z kvality. Pokaždé dostanete spoustu zajímavých melodií, chorobný vokál, zničující bicí. To vše zabalené v absolutní tmě a chladu a podávané na víku od rakve. Nové letošní album "Nonagon" jenom moje slova potvrzuje. Je hrozně příjemné být prokletý a poslouchat u toho novou desku BLOOD RED THRONE.


Trošku jsem se bál změny na postu zpěváka, ale Sindre Wathne Johnsen se ujal své role na výbornou. Vy si tak můžete vychutnat pořádnou porci shnilého masa ve stylu BLOOD RED THRONE. Vždy se mi moc líbilo, jak kapela pracuje s morbidními náladami, jakou dokáže vytvořit temnou a šílenou atmosféru. Na posluchače je vytvářen takový ten poctivý, surový tlak, který máme my staří fanoušci reálné smrti, tolik rádi. A to vše za podpory masivního a ostrého zvuku (Ronnie Björnström - mixing, mastering). Navíc, protože jsme zároveň i sběratelé a podporovatelé, oceňuji parádní obal. Autorem je řecký malíř Giannis Nakos a podepisuji vám vlastní krví, že tenhle motiv se bude na tričkách i vinylech vyjímat opravdu dobře. Vraťme se ale k tomu nejdůležitějšímu, k hudbě. Pokaždé, když jsem "Nonagon" poslouchal, připadal jsem si jako lovená zvěř. Vždy jsem se naplno ponořil do jednotlivých songů a popraskaly mi všechny kosti v těle. Skladby jsou totiž velmi dobře napsány, s takovým tím krvavým nadšením, které vás přinutí mávat hlavou, podupávat si do rytmu a nakonec skončíte v mosh-pitu. Návštěva téhle hrobky mi dělá velkou radost na mé černé duši. Zničující surový kov smrti, který je načernalý jako ruka prašivé mrtvoly,  se vám bude určitě také líbit. Pokud jste byli kdysi prokletí jako já, tak na to můžete vzít jed. Norové jsou ve skvělé formě a neznají slitování. Tohle je nahrávka, která působí jako těžký vzduch na místech, kde se stalo něco hrozného, děsivého, násilného. Z riffů odkapává krev a skupina působí jako smečka prašivých vzteklých psů. Krvavý, prokletý, zuřivý smrtící kov, který se vám dostane až do morku kostí! Bestie, která vás roztrhá na kusy!


Asphyx says:

I lost hope a long time ago. Nothing was helping. I've tried prayers, incantations and ancient mystery rituals. My eyes were losing their sparkle and the flesh on my bones was slowly fading. People began to shun me, saying I was strange, that I spoke a foreign language. If they only knew... It happened a long time ago, in the days when ghosts still ruled the world. I was cursed. Forever and ever, amen! It's been many years since I succumbed to the one true faith - pure, unadulterated metal. I wander the underworld in search of music that can cut me to pieces. This time, I've embarked on a long journey with no end in sight. To the north, to Norway. To be buried alive by the new album from maniacs BLOOD RED THRONE.

There's no point in denying it, I'd admit it without torture. I've got a big soft spot for this bunch. They've never been one to skimp on quality. Every time you get lots of interesting melodies, sick vocals, devastating drums. All wrapped up in absolute darkness and cold and served on a coffin lid. This year's new album "Nonagon" only confirms my words. It's awfully nice to be cursed and listen to the new BLOOD RED THRONE album.


I was a bit afraid of the change in the singer, but Sindre Wathne Johnsen took his role perfectly. You can enjoy a good portion of rotten meat in the style of BLOOD RED THRONE. I've always loved the way the band works with morbid moods, the dark and crazy atmosphere they can create. It creates that honest, raw pressure on the listener that we old fans of real death love so much. And all of this is backed by a massive and crisp sound (Ronnie Björnström - mixing, mastering). Plus, being collectors and supporters at the same time, I appreciate the awesome packaging. The artist is Greek artist Giannis Nakos and I sign with my own blood that this motif will look really good on t-shirts and vinyls. But let's get back to the most important thing, the music. Every time I listened to "Nonagon" I felt like a hunted animal. I was always fully immersed in each song and every bone in my body cracked. The songs are actually very well written, with that bloody enthusiasm that makes you bob your head, stomp to the beat and eventually end up in a mosh-pit. Visiting this tomb makes me very happy on my black soul. The devastating raw metal of death, which is blackened like the hand of a mangy corpse, is sure to appeal to you as well. If you were once cursed like me, you can take poison for that. The Norwegians are in fine form and know no mercy. This is a record that feels like heavy air in places where something terrible, horrible, violent has happened. Blood drips from the riffs and the band comes across as a pack of mangy rabid dogs. Bloody, cursed, furious death metal that gets right down to your bones! A beast that will tear you apart!



about BLOOD RED THRONE on DEADLY STORM ZINE:







TRACKLIST
1. Epitaph Inscribed
2. Ode To The Obscene
3. Seeking To Pierce
4. Tempest Sculptor
5. Every Silent Plea
6. Nonagon
7. Split Tongue Sermon
8. Blade Eulogy
9. Fleshrend

LINE-UP
Daniel ”Død” Olaisen - Guitar
Ivan ”Meathook” Gujic - Guitar
Freddy "the Shred" Bolsø - Drums
Stian "Clammy Hackett" Gundersen - Bass
Sindre Wathne Johnsen - Vocals

pondělí 11. října 2021

Recenze/review - BLOOD RED THRONE - Imperial Congregation (2021)


BLOOD RED THRONE - Imperial Congregation
CD 2021, Nuclear Blast

for english please scroll down

Když jsme začali rozplétat příběh tohoto zohaveného těla, opět jsme narazili na víru. Ve jménu pravdy a odpuštění bylo mučeno, poníženo a stalo se němou výčitkou všem prokletým. Uctíváme dávno padlé modly, poklekáme před sochami masových vrahů. Historia magistra vitae dávno neplatí, stačí se ohlédnout zpět. Jsme nepoučitelní, stále v sobě máme kus zvířete, které nedovedeme zkrotit. Cloumá námi nenávist a rovni jsme si nakonec jenom ve smrti.

Možná právě proto poslouchám death  metal. Potřebuji ze sebe dostat večerní zprávy o stavu světa, nechutné příspěvky plné jedu, které potkávám všude kolem i setkání se špatnými hloupými lidmi. "Imperial Congregation" je přesně tím druhem alba, díky kterému mám tenhle šílený a temný styl tolik rád. Obsahuje v sobě velké množství chladu, je surové a melodické zároveň. Navíc je dávkováno přesně potřebné množství energie, díky kterému si máte touhu rozdrásat obličej do krve. BLOOD RED THRONE opět jasně a zřetelně potvrzují, že jsou velmi originální skupinou. Málokdo má takový cit pro melodie a zdravý vztek jako oni. 


"Imperial Congregation" je albem, které je postaveno na pevných old school death metalových základech. Přidány jsou kousky syrového masa, mrazivých momentů. Jako starý pes oceňuji práci, jakou si dala kapela se zvukem, obalem, fanoušci dostali opravdu krásný kousek muziky. Na desce se potkávají zkušenosti a talent. Skladby drží perfektně pohromadě, je pro mě hrozně příjemné jen tak poslouchat a alespoň na chvíli zapomenout na ošklivý svět venku. Radost z hraní jako takového, touha ničit, přenést hudbou poselství o zlých věcech, kterých je schopen jako druh pouze člověk, tohle všechno dělá z nahrávky výborný zážitek. Fascinuje mě lehkost, samozřejmost, s jakou kolem mě songy utíkají. Zanechávají na mém těle hluboké krvavé šrámy. Občas zazní techničtější riff nebo až někam k black metalu hozený vokál a jsou to právě tyto okamžiky, které dělají z BLOOD RED THRONE v podstatě dokonalý stroj na zabíjení. Je slyšet, že pánové nad muzikou přemýšleli. Zároveň si zachovali tolik důležitý drive a černou jiskru. Až zase jednou budeš muset pokleknout před mrtvým bohem, tak se zvedni a pusť "Imperial Congregation" pořádně nahlas. Není nutné řezat do vlastního těla, ani si nechat všechno líbit. Lepší je poslouchat podobná alba. Mají v sobě totiž úplně vše - touhu, vášeň, nenávist, strach i smrt. Temný, chladný, k dokonalosti vybroušený death metalový diamant!


Asphyx says:

As we began to unravel the story of this mutilated body, we again encountered faith. In the name of truth and forgiveness, she was tortured, humiliated, and became a silent remorse to all the accursed. We worship long-falled idols, kneel before the statues of mass murderers. Historia magistra vitae has not been valid for a long time, just look back. We are unteachable, we still have a piece of animal in us that we cannot tame. Hatred breaks through us, and in the end, we are only equal in death.

Maybe that's why I listen to death metal. I need to get evening news about the state of the world, disgusting posts full of poison that I meet all around, and meeting bad stupid people. "Imperial Congregation" is exactly the kind of album that makes me like this crazy and dark style so much. It contains a lot of cold, is raw and melodic at the same time. In addition, the exact amount of energy is dosed, thanks to which you have the desire to scratch your face into the blood. BLOOD RED THRONE once again clearly and unequivocally confirm that they are a very original group. Few people have such a feeling for melodies and healthy anger as they do.


"Imperial Congregation" is an album that is built on solid old school death metal foundations. Pieces of raw meat, freezing moments are added. As an old dog, I appreciate the work that the band did with the sound, the cover, the fans got a really beautiful piece of music. Experience and talent meet on the record. They hold the songs perfectly together, it's very nice for me to just listen and forget about the ugly world outside, at least for a while. The joy of playing as such, the desire to destroy, to convey through music the message of evil things, which only a person is capable of as a species, all this makes the recording an excellent experience. I am fascinated by the lightness, the obviousness with which the songs run around me. They leave deep bloody scars on my body. Sometimes there is a more technical riff or vocals thrown to black metal, and it is these moments that make the BLOOD RED THRONE basically the perfect killing machine. It can be heard that the gentlemen were thinking about music. At the same time, they retained such an important drive and black spark. Once again you have to kneel before a dead god, get up and play the "Imperial Congregation" really loud. It is not necessary to cut into your own body, nor do you like everything. It is better to listen to similar albums. They have everything in them - desire, passion, hatred, fear and death. A dark, cool, perfectly cut death metal diamond!





Track List:
1. Imperial Congregation
2. Itika
3. Conquered Malevolence
4. Transparent Existence
5. Inferior Elegance
6. We All Bleed
7. 6:7
8. Consumed Illusion
9. Hero-Antics
10. Zarathustra

band:

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine