DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemcrust. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemcrust. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 1. března 2026

Recenze/review - HARROWED - The Eternal Hunger (2026)


HARROWED - The Eternal Hunger
CD 2026, Dying Victims Productions

for english please scroll down

Odsekávám maso od kostí a kolem mě je sníh a led. Exhumace starých prašivých hrobů uprostřed kruté zimy má sice svoje nepopiratelné morbidní kouzlo, ale je to těžká hrobnická práce. Odnesu rakev raději do nedaleké temné márnice a znovu zapnu play na svém přehrávači. Dnes si rvu pod tlakem do hlavy nové album švédských maniaků HARROWED. Tahle smečka moc dobře ví, jak svojí hudbou zhmotnit dlouhé noci v nekonečných chodbách Hádovy říše.

Hraje se tu, jak také jinak, starý švédský death metal, ušpiněný punkem, crustem i nahrubo nasekaným thrashem. Oba pánové jsou zkušení muzikanti (Adam Lindmark (ex- Morbus Chron, Tobias Alpadie - VAK, DEAD LORD), kteří moc dobře ví, jak nahrát album, které se mi dostane do žil i do podvědomí. Mě tedy nezbývá nic jiného, než odložit pivo na víko od plesnivé rakve a vzít znovu do rukou sekyru. Noc je ještě dlouhá a jedinou mou společností je hudba a nekonečný tanec nemrtvých. 


Hudba je zde postavena na pevných základech, které kdysi dávno položily kapely typu ENTOMBED (ano, logo je také velmi podobné), ENTRAILS, NIHILIST, DISMEMBER (nověji potom BASTARD PRIEST, DEATH BREATH), zazní ale i odkazy na starou poctivou americkou školu AUTOPSY, MASTER, REPULSION, SLAUGHTER. Výsledný koktejl je potom nejen velmi divoký, nespoutaný, ostrý a nekompromisní, ale nezapomíná se ani na chladnou a temnou atmosféru. Pro lepší pochopení celé nahrávky vám opravdu doporučuji následovat mé kroky, které jsem tak vkusně popsal v úvodu dnešní recenze. Album těchto maniaků vynikne nejlépe v nekonečných katakombách, v dávno opuštěných kobkách nebo na starodávných pohřebištích. Nová nahrávka švédských bardů má potom v sobě něco zvláštního, morbidně přitažlivého, shnilého a mokvajícího, co vždy odlišovalo dobré kapely od těch ostatních. Pánové jsou totiž opravdoví, ryzí, uvěřitelní a autentičtí. Jasně, nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale to po nich ani nikdo nechce. Nenechte se ale mýlit, novinka "The Eternal Hunger" není ale jen dobře odvedeným řemeslem. Naopak, skladby v sobě mají něco navíc, něco, co se mi pokaždé zadře hluboko pod kůži i do vnitřností. Hodně k tomu přispívá surový, chladný a masivní zvuk, pod kterým je podepsán Robert Pehrsson. V tomto případě lze napsat snad jen jediné - skvělá práce!  O motivu na obalu (Robin Banks) netřeba také diskutovat, je stylový a hodí se k hudbě jako k mrtvému dobře vyrobená rakev. HARROWED nám předkládají ty nejděsivější noční můry, hnus a špínu, se kterými se setkáte, až jednou vaše nebohé tělo roztrhají vlci. Je něco shnilého, prašivého, co mě neustále láká se do kobky s názvem téhle kapely se vracet. Možná to jsou i mé hudební základy, které jsem také čerpal na konci osmdesátých a počátku devadesátých minulého století. Odsekávám maso od kostí a kolem mě je sníh a led. Exhumace starých prašivých hrobů uprostřed kruté zimy má sice svoje nepopiratelné morbidní kouzlo, ale je to těžká hrobnická práce. Pořád mě ale neskutečně baví, stejně jako tohle album. Morbidní, prašivý a shnilý death metal z těch nejtemnějších katakomb! Album, u kterého lezou z rakví nemrtví!


Asphyx says:

I chop meat off bones surrounded by snow and ice. Exhuming old, mangy graves in the middle of a harsh winter has its undeniable morbid charm, but it's hard grave-digging work. I'd rather take the coffin to a nearby dark morgue and press play on my player again. Today, I'm listening to the new album by Swedish maniacs HARROWED. This band knows very well how to use their music to bring to life the long nights in the endless corridors of Hades' realm.

They play, how else, old Swedish death metal, dirty with punk, crust, and roughly chopped thrash. Both gentlemen are experienced musicians (Adam Lindmark (ex-Morbus Chron, Tobias Alpadie - VAK, DEAD LORD) who know very well how to record an album that gets into my veins and subconscious. So I have no choice but to put my beer down on the lid of a moldy coffin and pick up my axe again. The night is still long, and my only company is music and the endless dance of the undead. 


The music here is built on solid foundations laid long ago by bands such as ENTOMBED (yes, the logo is also very similar), ENTRAILS, NIHILIST, DISMEMBER (and more recently BASTARD PRIEST and DEATH BREATH), but there are also references to the old American school of AUTOPSY, MASTER, REPULSION, and SLAUGHTER. The resulting cocktail is not only very wild, unrestrained, sharp, and uncompromising, but it also doesn't forget to create a cold and dark atmosphere. For a better understanding of the entire recording, I really recommend following my steps, which I so tastefully described in the introduction to today's review. The album by these maniacs stands out best in endless catacombs, long-abandoned dungeons, or ancient burial grounds. The new recording by these Swedish bards has something special, morbidly attractive, rotten, and oozing, which has always distinguished good bands from the rest. These gentlemen are genuine, pure, believable, and authentic. Sure, they don't bring anything new or revolutionary, but no one expects that from them. Make no mistake, however, the new album "The Eternal Hunger" is not just a job well done. On the contrary, the songs have something extra, something that gets under my skin and into my guts every time. The raw, cold, and massive sound, courtesy of Robert Pehrsson, contributes greatly to this. In this case, there is only one thing to say—great job! There's no need to discuss the cover art (Robin Banks) either; it's stylish and fits the music like a well-made coffin fits a dead body. HARROWED presents us with the most terrifying nightmares, filth, and grime you'll encounter when your poor body is torn apart by wolves. There is something rotten and mangy that constantly tempts me to return to the dungeon named after this band. Perhaps it is also my musical roots, which I drew on in the late 1980s and early 1990s. I chop flesh from bones, surrounded by snow and ice. Exhuming old mangy graves in the middle of a harsh winter has its undeniable morbid charm, but it's hard grave-digging work. Still, I enjoy it immensely, just like this album. Morbid, mangy, and rotten death metal from the darkest catacombs! An album that makes the undead crawl out of their coffins!


tracklist:
1. Bayonet
2. The Cold Of A Thousand Snows
3. Ultra-Terrene Phantasmagoria
4. The Haunter
5. Blood Covenant
6. The Reins
7. Formaldehyde Dreaming
8. The Eternal Hunger


band:
Tobias Alpadie - Guitars, Bass
Adam Lindmark - Vocals, Drums

středa 11. února 2026

Recenze/review - DEATHMARCH - Violent Retaliation (2026)


DEATHMARCH - Violent Retaliation
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Úkol zněl jasně. Rozdrtit všechny staré rakve, které jsme během několika posledních měsíců exhumovali. Hřbitov hluboko v lesích, na které byli kdysi dávno pohřbeni prokletí. Jakmile se setmí, tak beru do rukou kladivo a v chladné márnici mlátím do prašivých kostí a smějících se lebek. Naslouchám šepotu nemrtvých, připadám si, jako bych byl svíraný pevnými pavučinami děsivých snů. Umírám a znovu se rodím. Nejdříve jsem nové album holandských maniaků DEATHMARCH poslouchal jako kulisu. Po několika společných seancích se mi dostala pod kůži i do podvědomí.

Je to nářez přesně podle mého gusta. Valící se death metal, nahrubo nasekané kousky crustu, sem tam na povrch vylezou i punkové a black metalové pasáže. Novinka na mě působí jako řev bestie, která dlouhé roky spala v záhrobí. Letos se probudila a touží po čerstvé krvi. Nezbývá mi nic jiného, než opět přidat volume na svém přehrávači a znovu vzít do rukou kladivo. Čeká mě další rakev, další plesnivé prokleté tělo. 


Je mi jasné, že všichni pohřbení se setkali s krutou a hnusnou nespravedlností našeho podivného světa. Šeptají slova o hnusných násilných činech, o zbytečných válkách, o bolesti a utrpení. Jakoby se do těch starých rakví promítlo absolutní zlo a temnota. Líbí se mi, že DEATHMARCH řežou do živého, i co se týká textů. Osobně musím pochválit špinavý, masivní, zcela zničující zvuk. Líbí se mi i motiv na obalu. Po formální stránce je vše v absolutním pořádku. V hospodě řeknu svým kamarádům: "Hej brácho, posloucháš pořád staré ENTOMBED, CENTINEX, ASPHYX? Líbí se ti klasická švédská škola, ale třeba i nespoutaný punk a crust? Tak to si potom narvi pod tlakem do hlavy i nové album "Violent Retaliation"!" Troufám si tvrdit, že tahle nahrávka zůstane ještě dlouho v mém přehrávači. Pokaždé, když budu vzteklý ze sledování večerních zpráv, pokaždé, když půjdu kolem kostela, pokaždé, když uvidím někde nějakou nespravedlnost, tak se rád a znovu nechám strhnout od téhle smečky do hlubiny. Jsem možná starý pes, šedivý a někdy pěkně unavený, ale dobrou hudbu dokážu stále poznat. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Deska je velmi dobře napsaná, má v sobě potřebný drive, sílu, takový ten nakumulovaný zdravý vztek, který musí zkrátka někdy ven, abychom se z toho, co se kolem nás děje, nezbláznili. Je to vlastně jednoduché. Jakmile se setmí a ve městě nastane konečně klid, beru do rukou kladivo a vydávám se na hřbitov, do staré márnice. Zde, mezi mrtvými je mi stejně nejlépe. Zapínám znovu play a beru do rukou kladivo. Úkol zní jasně. Rozdrtit všechny staré rakve. Starý, prašivý, surový death metal ušpiněný crustem, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! Album, které vás rozemele na prach! 


Asphyx says:

The task was clear. Crush all the old coffins we had exhumed over the past few months. A cemetery deep in the woods, where the cursed were once buried long ago. As soon as it gets dark, I pick up a hammer and smash the rotten bones and laughing skulls in the cold morgue. I listen to the whispers of the undead, feeling as if I were trapped in the tight cobwebs of terrifying dreams. I die and am reborn. At first, I listened to the new album by Dutch maniacs DEATHMARCH as background music. After several joint sessions, it got under my skin and into my subconscious.

It's exactly my kind of thrashing. Rolling death metal, roughly chopped pieces of crust, with punk and black metal passages popping up here and there. The new album strikes me as the roar of a beast that has been sleeping in the underworld for many years. This year, it woke up and is craving fresh blood. I have no choice but to turn up the volume on my player and pick up my hammer again. Another coffin awaits me, another moldy, cursed body. 


It is clear to me that all those buried here have encountered the cruel and hideous injustice of our strange world. They whisper words about heinous acts of violence, pointless wars, pain, and suffering. It is as if absolute evil and darkness have been projected onto those old coffins. I like that DEATHMARCH cuts to the quick, even when it comes to lyrics. Personally, I have to praise the dirty, massive, completely devastating sound. I also like the cover art. Formally, everything is absolutely fine. At the pub, I'll say to my friends: "Hey bro, are you still listening to old ENTOMBED, CENTINEX, ASPHYX? Do you like the classic Swedish school, but also unrestrained punk and crust? Then get the new album "Violent Retaliation" into your head!" I dare say that this recording will remain in my player for a long time to come. Every time I get angry watching the evening news, every time I walk past a church, every time I see some injustice somewhere, I will gladly let myself be dragged into the depths by this pack again. I may be an old dog, gray and sometimes pretty tired, but I can still recognize good music. I'll gladly sign that with my own blood. The album is very well written, it has the necessary drive, power, that kind of accumulated healthy anger that just has to come out sometimes so we don't go crazy from what's going on around us. It's actually quite simple. As soon as it gets dark and the city finally calms down, I pick up a hammer and head to the cemetery, to the old morgue. Here, among the dead, I feel most at home. I press play again and pick up the hammer. The task is clear. Smash all the old coffins. Old, mangy, raw death metal stained with crust that will rip your insides out! An album that will grind you to dust!


tracklist:
1. Intro 
2. Experience My Hate 
3. Revenge of an Outcast 
4. Lying Scum 
5. I Am Your Nightmare 
6. Riot
7. Sick, Battered and Bruised 
8. Environment in Decay 
9. Defile the Pure 

DEATHMARCH is
Olav Bus - Vocals
Sebastiaan Limburg - Guitar
Olle Olle - Drums
Walter van Kalsbeek - Bass


čtvrtek 15. ledna 2026

Recenze/review - VOIDHÄMMER - Noxious Emissions (2025)


VOIDHÄMMER - Noxious Emissions
CD 2025, Caligari Records

for english please scroll down

Tak nějak podvědomě jsem věděl, že nastal čas. Venku zrovna sněžilo a mlha se válela v ulicích jako děsivé svědomí. Vstal jsem velmi brzy, stejně mě celou noc pronásledovaly noční můry. Připadal jsem si jako prokletý. S lopatou v ruce jsem zamířil na hřbitov, na kterém trávím snad veškeré své volné chvíle. Na náhrobcích jsou napsána jména kapel z devadesátých let minulého století. Jsem v dobré společnosti. Zajdu do márnice, pozdravit nemrtvé. Vypadá to na náročný, i když hezký den. Konečně se dostanu k hrobu, který mám dnes exhumovat. Vykopu rakev a otevřu jí. Ležím v ní já.

Krve by se ve mě nedořezal, když poslouchám nové čtyř skladbové demo divokých maniaků z Los Angeles. Je to moje první setkání s VOIDHÄMMER a rovnou musím napsat, že si jejich hudbu neskutečně užívám. Směs starého prašivého death metalu, crustu a grindcore mi dělá velmi dobře na mé zkažené duši. Pálí mě kosti, když poslouchám tuhle nahrávku. 


Společná setkání, když sedím ve svém pokoji a neustále přidávám hlasitost na svém přehrávači, mi připomínají staré dobré časy mých začátků. Když jsme běhávali s muchlajícími se kazetami s kamarádem domů, abychom dlouhé hodiny diskutovali u reproduktorů o smečkách jako CARCASS, MORBID ANGEL, COFFINS, když jsme spolu zažili tehdy novou éru švédského death metalu. Těch vzpomínek, které se mi při poslechu "Noxious Emissions" vrací, je velká spousta. Jasně že je to tím, že se těmito kapelami VOIDHÄMMER volně inspirovali, přidali hromadu svých nápadů a invence. Výsledný dojem je ale určitě hodně podobný. Zajisté to bylo účelem, to je mi absolutně jasné. Troufám si tvrdit, že se těmto šílencům povedlo vrátit ducha starých dobrých časů velmi přesvědčivým, opravdovým, ryzím a autentickým způsobem. Navíc, já mám pro podobné desky vždycky velkou slabost. Koneckonců, kvůli nim jsem si kdysi dávno, před deseti lety tyhle webové stránky zakládal. Nenašel jsem nic, co by mi vadilo, co by mě štvalo. Naopak, užívám si mrtvolně plesnivý a zahnívající zvuk. Baví mě jednotlivé nápady, i demo jako celek. Za zajímavý a stylový považuji i motiv na obalu. Zkrátka a dobře, až jednou zase nebudu moc spát a vstanu brzy, je mi zcela jasné, že se vydám jako pokaždé na hřbitov. Tuhle nahrávku si vezmu s sebou, to je mi jasné a jsem si s tím jistý, jako s tím, že jednou zemřu. Nebo se stanu nemrtvým? Těžko říct, vím jenom to, že tahle deska se povedla po všech stránkách a mohu vám ji jen a jen doporučit. Tak nějak podvědomě zase vím, že nastal čas. Venku zrovna sněží a mlha se válí v ulicích jako děsivé svědomí. Je čas zase jít. Starodávnými chorobami nasáklý death metal s nechutnou příměsí crustu a grindcore! Tohle demo bude jednou soundtrackem k apokalypse! 

Asphyx says:

Somehow, subconsciously, I knew that the time had come. It was snowing outside, and fog rolled through the streets like a terrifying conscience. I got up very early, as nightmares had haunted me all night. I felt cursed. With a shovel in my hand, I headed to the cemetery, where I spend almost all my free time. The gravestones bear the names of bands from the 1990s. I'm in good company. I go to the morgue to greet the undead. It looks like it's going to be a challenging, albeit pleasant, day. Finally, I reach the grave I'm supposed to exhume today. I dig up the coffin and open it. I'm lying inside.

My blood runs cold as I listen to the new four-song demo by these wild maniacs from Los Angeles. This is my first encounter with VOIDHÄMMER, and I have to say right away that I'm really enjoying their music. The mixture of old, mangy death metal, crust, and grindcore does my corrupted soul a world of good. My bones burn when I listen to this recording. 


When I sit in my room and keep turning up the volume on my player, it reminds me of the good old days when I was just starting out. When my friend and I used to run home with our crumpled cassettes to spend long hours discussing bands like CARCASS, MORBID ANGEL, and COFFINS by the speakers, when we experienced the then-new era of Swedish death metal together. Listening to "Noxious Emissions" brings back a lot of memories. Of course, it's because VOIDHÄMMER was loosely inspired by these bands, adding a bunch of their own ideas and inventions. But the resulting impression is definitely very similar. That was certainly the intention, that's absolutely clear to me. I dare say that these madmen have managed to bring back the spirit of the good old days in a very convincing, genuine, pure, and authentic way. Besides, I always have a soft spot for albums like this. After all, it was because of them that I started this website ten years ago. I didn't find anything that bothered me or annoyed me. On the contrary, I enjoy the deathly moldy and rotting sound. I like the individual ideas, as well as the demo as a whole. I also find the motif on the cover interesting and stylish. In short, when I can't sleep again and get up early, I know that I will go to the cemetery, as I always do. I will take this recording with me, that much is clear to me, and I am as sure of that as I am that one day I will die. Or will I become undead? It's hard to say, all I know is that this album is a success in every way and I can only recommend it to you. Somehow, subconsciously, I know that the time has come. It's snowing outside and fog rolls through the streets like a terrifying conscience. It's time to go again. Death metal steeped in ancient diseases with a disgusting admixture of crust and grindcore! This demo will one day be the soundtrack to the apocalypse!




Tracklisting:
1. Rotting in Excrement
2. Cadaveric Bloat
3. Phosphorized
4. Coffin Leakage

VOIDHÄMMER lineup
Mike Royal - guitars / vocals
Shane Bogdon - drums
Roger Herrera - bass / vocals

Release notes
Recorded & mixed by Michael Foster
Mastered by Dan Lowndes


úterý 30. prosince 2025

Recenze/review - PHANTOM CORPORATION - Time and Tide (2025)


PHANTOM CORPORATION - Time and Tide
CD 2025, Supreme Chaos Records

for english please scroll down

Sekyra zaseknutá přímo do hlavy, kladivo drtící staré prašivé kosti, čistý průstřel mozku. Oběšení, udušení, vnitřnosti vyrvané z těla ven. Sněť i další hnusné choroby. Způsob, jakým můžete zemřít bývá někdy hodně bizarní. Jsem starý hrobník, co každý den exhumuje prašivé hroby, jsem vzteklý pes, který hlídá vstup do podsvětí již od devadesátých let minulého století. I tentokrát se kývám spokojeně do rytmu. Nové album německých maniaků PHANTOM CORPORATION je totiž velmi povedeným zásekem a také skvělou kulisou k mé morbidní práci.

Psal jsem  již o jejich minulém albu "Fallout" z roku 2023, se kterým jsem strávil dlouhé hodiny v záhrobí (odkaz na recenzi najdete pod dnešním článkem). Letošní novinka je volným pokračováním věcí minulých. A také surovým zásekem přímo do vaší hlavy. Takhle nějak by to mělo vypadat, mí milí démoni. 


Ostré riffy se zde potkávají s chorobným jedovatým vokálem i s dunivými divokými bicími. Výsledný koktejl je opět velmi silný, postavený na zajímavých motivech. Pokud máte rádi severské kapely typu ENTRAILS, DISMEMBER, NIHILIST, ENTOMBED, budete určitě spokojeni jako já. Tahle smečka umí napsat velmi syrové skladby, které se dobře pamatují, zadřou se vám hluboko do mozku i do podvědomí. Povedl se zvuk, který je náležitě masivní, ostrý a dobře čitelný. Kapela si zachovává takový ten staroškolský death metalový výraz, který mám tolik rád. Náhrobky jsou nakloněny na stranu, nemrtví čekají, až se setmí. V márnici se začínají ozývat ti, kteří by měli být mrtví, ale nejsou. Nemohou být, protože pokaždé, když začne hrát album "Time and Tide", musí vylézt ze svých rakví a tančit až do brzkého rána. Němečtí tmáři působí jako lavina z kostí, špíny a zkažené krve. Strhne vás rovnou do hromadného hrobu a budete pohřbeni zaživa. Do chladné země, do nekonečné temnoty. Píšu to často, ale u death metalu sázím vždy na autenticitu, opravdovost, ryzost, musím kapelám jejich hudbu věřit. U PHANTOM CORPORATION vám tohle všechno klidně podepíšu vlastní krví. Jedná se o poctivý masakr v katakombách, o veřejnou popravu prokletých, o strhující záležitost pro všechny pravověrné fanoušky pohřbů do země. Nemůžu jinak, než vám novinku doporučit, poklonit se až k zemi a znovu přidat volume úplně doprava. Sekyra zaseknutá přímo do hlavy, kladivo drtící staré prašivé kosti, čistý průstřel mozku. Oběšení, udušení, vnitřnosti vyrvané z těla ven. Sněť i další hnusné choroby. Způsob, jakým můžete zemřít bývá někdy hodně bizarní. S touhle smečkou se vydám do země nekonečných stínů vždycky moc rád. Tohle album totiž hoří zevnitř! Death metal crustové tsunami z těch nejtemnějších katakomb! Nahrávka, která vás roztrhá na kusy! 

Asphyx says:

An axe stuck right into the head, a hammer crushing old rotten bones, a clean shot through the brain. Hanging, suffocation, entrails torn out of the body. Gangrene and other nasty diseases. The way you can die is sometimes very bizarre. I am an old gravedigger who exhumes rotten graves every day, I am a rabid dog who has been guarding the entrance to the underworld since the 1990s. Once again, I am nodding contentedly to the rhythm. The new album by German maniacs PHANTOM CORPORATION is a very successful hit and also a great backdrop to my morbid work.

I already wrote about their previous album, Fallout, from 2023, with which I spent long hours in the afterlife (you can find a link to the review below today's article). This year's new release is a loose continuation of things past. And also a raw stab right into your head. This is how it should be, my dear demons. 


Sharp riffs meet morbid, venomous vocals and thunderous, wild drums. The resulting cocktail is once again very strong, built on interesting motifs. If you like Nordic bands such as ENTRAILS, DISMEMBER, NIHILIST, and ENTOMBED, you will definitely be satisfied, just like me. This pack knows how to write very raw songs that are easy to remember and will stick deep in your brain and subconscious. The sound is appropriately massive, sharp, and clear. The band retains that old-school death metal vibe that I love so much. The gravestones are tilted to one side, the undead are waiting for nightfall. In the morgue, those who should be dead but are not begin to stir. They can't be, because every time the album "Time and Tide" starts playing, they have to climb out of their coffins and dance until the early hours of the morning. The German dark forces act like an avalanche of bones, dirt, and rotten blood. They will drag you straight into a mass grave and bury you alive. Into the cold earth, into endless darkness. I write this often, but when it comes to death metal, I always bet on authenticity, sincerity, purity; I have to believe in the bands' music. With PHANTOM CORPORATION, I would gladly sign all of this with my own blood. It is an honest massacre in the catacombs, a public execution of the damned, a thrilling affair for all true fans of burials. I can't help but recommend this new release, bow down to the ground, and turn the volume all the way up again. An axe stuck right in the head, a hammer crushing old mangy bones, a clean shot through the brain. Hanging, suffocation, entrails torn out of the body. Gangrene and other nasty diseases. The way you can die is sometimes very bizarre. I always love to go to the land of endless shadows with this pack. This album burns from the inside! Death metal crust tsunami from the darkest catacombs! A recording that will tear you to pieces!


Recenze/review - PHANTOM CORPORATION - Fallout (2023):


tracklist:
01. Frantic Disruption 
02. Dead Of Night 
03. Crushed 
04. Krokodil 
05. Pound Of Flesh 
06. To The Hilt 
07. Time And Tide 
08. Sorcerer 
09. For All The Wrong Reasons 
10. Crisis 
11. Western Apocalypse

band:
Leif: vocals
Mücke: drums
Ulf: bass
Arne: lead guitars
Philipp: guitars



pátek 7. listopadu 2025

Recenze/review - ABORTION - The Past Awaits You (2025)


ABORTION - The Past Awaits You
CD compilation 2025, Bonesawer Distro, L´inphantile Collective Neonarcis Records

for english please scroll down

Když jsem byl malý kluk, tak mě neustále strašili s tím, že naši zemi napadnou zlí lidé. Hodí na nás jaderné bomby, pustí mezi nás chemické látky, které nám rozežerou obličeje i duši. Zemřeme v krutých křečích. Nacvičovali jsme obranu, pochodovali v plynových maskách a báli se sirén. Smutné je, že se toho zase tolik od mého mládí nezměnilo. Pořád se chřestí se zbraněmi, stále se umírá na bojištích. Neštve vás to někdy? Mě ano a hodně. Potřebuji si čím dál častěji vyčistit hlavu.

Na slovenské ABORTION je spolehnutí. Ve zprávách umírají další lidé. Jdu domů a vyzvednu si jejich nové kompilační album. Jedná se o skladby z let 2010 až 2015, splitka, různé bonusy i živé záznamy. Album vložím do svého přehrávače, zapnu play a přemýšlím nad tím, kde vlastně máme protiatomový kryt. Nebo se z nás stane jenom další z otisků na zdi? Tohle je starý, prašivý, surový grindcore přesně podle mého gusta. Pomalu přidávám hlasitost a alespoň na chvilku zapomínám na všechen ten marast, který v dnešní společnosti je. Díky za to!


Z reproduktorů ke mě stéká takový ten zkažený hnis, s prašivým zvukem, s nápady, které vám vystřelí mozek z hlavy. Žádné zbytečnosti, tohle je přímý útok na solar plexus a také povinnost pro všechny opravdové fanoušky kapely (kupujte! - dole pod článkem je odkaz). Na ABORTION se mi vždycky líbilo, že mají svůj jasný a zřetelný rukopis, výraz, ksicht chcete-li. Jedou si svojí cestou a zůstává po nich hluboká krvavá stopa. Jedná se o veterány scény, kteří ale ani po všech těch letech v podzemí a na pódiích neztratili na síle, tlaku a energii. Navíc, kompilace je velmi dobře poskládaná, album se poslouchá tak nějak samo, přirozeně. Chtělo by to pivo, malý klub a garantuji vám, že stojím v první řadě a nasávám atmosféru. Tohle jsou skladby, které nejvíc vyniknou v mosh-pitu. Jsou totiž syrově návykové, ohlodané na kost. Navíc, vždycky jsem měl rád kapely, které nejen, že mají talent, ale také příliš neprožívají samy sebe. "The Past Awaits You" je zkrátka a dobře přesně tím druhem alba, které na sebe aplikuji hlavně v případech, kdy mě štve všechno kolem. Úlisné lži politiků, nesmyslné války v různých koncích světa, kněží, kteří omlouvají zvěrstva, kterých je schopen jenom člověk. Jsem starý pes, který již zvedá hlavu jen v případě, že jej nějaká hudba opravdu zaujme. Píšu jen o tom, o čem chci. Tihle slovenští maniaci budou mít u mě vždy dveře otevřené. Pořád mám totiž chuť občas bouchnout do stolu, rozsekat sekyrou všechny obrazovky světa, stále rád cítím tlak a energii, která v hudbě je. Jsme jedné krve, já i tahle smečka. Potvrzením budiž pár mých dnešních skromných slov, ale hlavně to, že až přijdu domů, tak si album znovu pustím.  Je totiž pro mě také určitým svědectvím, mementem, osobní záležitostí. Doporučuji vám si otevřít pivo, otočit volume úplně doprava a uslyšíte sami. Grindcore death metalové album, které přežije i jadernou katastrofu! Kompilace ohlodaná až na kost! 


Asphyx says:

When I was a little boy, they constantly scared me with stories about evil people invading our country. They would drop nuclear bombs on us and release chemicals that would eat away at our faces and souls. We would die in terrible agony. We practiced defense, marched in gas masks, and feared sirens. The sad thing is that not much has changed since my youth. Weapons are still rattling, people are still dying on battlefields. Doesn't it bother you sometimes? It bothers me, a lot. I need to clear my head more and more often.

You can always count on Slovakian band ABORTION. More people are dying in the news. I go home and pick up their new compilation album. It features songs from 2010 to 2015, a split, various bonuses, and live recordings. I put the album in my player, press play, and wonder where our fallout shelter is. Or will we just become another mark on the wall? This is old, raw grindcore, exactly to my taste. I slowly turn up the volume and, at least for a moment, forget about all the mess that is today's society. Thanks for that!

The speakers spew forth rotten pus, with a mangy sound and ideas that will blow your mind. No nonsense, this is a direct attack on the solar plexus and also a must for all true fans of the band (buy it! - there is a link below the article). What I've always liked about ABORTION is that they have their own clear and distinct style, expression, face, if you will. They go their own way and leave a deep bloody trail behind them. They are veterans of the scene, but even after all these years in the underground and on stage, they have lost none of their power, pressure, and energy. What's more, the compilation is very well put together, the album just kind of plays itself, naturally. All you need is a beer and a small club, and I guarantee you I'll be standing in the front row soaking up the atmosphere. These are songs that stand out best in a mosh pit. They are raw, addictive, stripped down to the bone. Plus, I've always liked bands that not only have talent, but also don't take themselves too seriously. "The Past Awaits You" is simply the kind of album I listen to when everything around me is getting on my nerves. The insincere lies of politicians, senseless wars in various parts of the world, priests who excuse atrocities that only humans are capable of. I'm an old dog who only raises his head when some music really catches my attention. I only write about what I want to write about. These Slovak maniacs will always have an open door with me. I still feel like banging on the table sometimes, smashing all the screens in the world with an axe, I still like to feel the pressure and energy that is in music. We are of the same blood, me and this pack. Confirmation of this can be found in my few modest words today, but mainly in the fact that when I get home, I will play the album again.  For me, it is also a kind of testimony, a memento, a personal matter. I recommend you open a beer, turn the volume all the way up, and hear for yourself. A grindcore death metal album that will survive even a nuclear disaster! A compilation gnawed down to the bone! 


about ABORTION on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
1. No Change 00:43
2. We Choose Death 00:28
3. Drop by Drop 00:49
4. Eat, Shit, Fuck and Hate 00:57
5. Luxury Proletarian 00:47
6. Run Ivan, Run 01:07
7. Kill 00:36
8. All 00:36
9. Fucking 00:24
10. Polictics 00:40
11. End of Journey 01:19
12. Welcome Down 01:04
13. You Will Not be Better 01:06
14. Step from Paradise 00:57
15. In the Name of God 01:57
16. Work to God 01:11
17. Spheres of Interest 00:53
18. Hapiness 00:36
19. Bangladesh Fashion Genocide 00:39
20. Hate 00:28
21. Children of Satan 00:33
22. Life Prostitution 01:40
23. Waiting in Smoke 01:38
24. Right in the Head 01:53
25. Pandora's Box 01:57
26. Monkey Song 00:34
27. False Friends (live) 00:57
28. Give Me Leader (live) 00:55
29. Choroba Rastu (live) 00:49
30. Kriza Mozgu (live) 01:18
31. Social Certainty / I'm Witness (live) 02:19
32. Zivot Je Kurva (live) 01:40

band:
Lepra- bass,Voc
Libor - guitar, voc
Ondro- guitar
Miro- drums



objednávejte zde/order here:

pátek 18. července 2025

Recenze/review - ÖVERVÅLD - Vigarv (2025)


ÖVERVÅLD - Vigarv
EP 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Každá z mrtvol, které jsem našel, byla zohavená jiným způsobem. Jakoby těsně před svojí smrtí potkala nějakou zlou a šílenou bestii. Utrhané ruce, prokopnutá břicha, rozdrcené kosti. Sedím ve staré márnici již několikátou noc a rozmlouvám s mrtvými. Poslouchám u toho nové EP švédských maniaků ÖVERVÅLD. Atmosféra je velmi pochmurná, vzduch je nasáklý zkaženou krví. Tohle je přesně hudba, která mi jednou bude hrát, až budu přecházet na druhou stranu, do země nekonečných stínů.

Třetí EP v řadě je velmi dobře zahranou směsí starého prašivého death metalu, blackmetalové tmy a crustové surovosti. Výsledný koktejl smrdí sírou a nenávistí. Takhle se hrávalo kdysi dávno ve starých katakombách, v opuštěných znesvěcených kostelech a právě v chladných márnicích, ve kterých je mi vždy tak dobře. S mrtvými vyjdu vždy lépe než se živými. To ví každý hrobník i opravdový fanoušek extrémního metalu. 


Na EP "Vigarv" mě nejvíce zaujala temná a chladná atmosféra. Určitě jste někdy byli u exhumace nějaké staré rakve. To napětí, ty krásně morbidní chvíle předtím, než zvednete plesnivé víko, než zjistíte, kdo leží uvnitř a než s mrtvým promluvíte, je neopakovatelné. Také cítíte při poslechu mráz v kostech? Tohle je muzika, která vznikala hluboko v podzemí. V temných koutech, za asistence démonů. Líbí se mi zvuk, ostré, nabroušené riffy i chorobný vokál. ÖVERVÅLD přesně splňují moji představu o tom, jak by měla podobná hudba znít. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti, jenom bolest a utrpení. Některé hrobky, jak asi moc dobře víte, v sobě ukrývají stará poselství. O bolesti, o utrpení, o válkách, o nemocech. Tahle švédská smečka tohle všechno vzala, exhumovala a podává nám to na víku od rakve. Maso vám při poslechu pomalu odpadá od kostí, ve vnitřnostech se usadí strach a začnou v nich kousat červi. Také cítíte mrtvolný zápach rozkládajících se tkání? Tak přesně tak vnímám nové EP já. Bylo pro mě velkou ctí se k nahrávce vracet, rvát si ji do hlavy pod tlakem, užívat si ji. Už dávno vím, že v záhrobí je mi lépe, než v současném divném, zkaženém světě. Nezbývá mi nic jiného, než vám ÖVERVÅLD doporučit. Pokud jste stejně jako já staří metaloví psi, kteří již dlouhé roky hlídají vstup do podsvětí, tak si tuhle muziku určitě užijete. Má v sobě totiž vše potřebné pro poctivý, reálný, uvěřitelný pohřeb do země. Každá z mrtvol, které jsem našel, byla zohavená jiným způsobem. Jakoby těsně před svojí smrtí potkala nějakou zlou a šílenou bestii. Utrhané ruce, prokopnutá břicha, rozdrcené kosti. Sedím ve staré márnici již několikátou noc a rozmlouvám s mrtvými. Death/black crustová exhumace starých prašivých hrobů. Víka od rakví praskají velkou silou a morbidním tlakem!

Asphyx says:

Each of the corpses I found had been mutilated in a different way. It was as if, just before their deaths, they had encountered some evil and insane beast. Torn-off hands, kicked-in stomachs, crushed bones. I've been sitting in the old morgue for several nights now, talking to the dead. I'm listening to the new EP by Swedish maniacs ÖVERVÅLD. The atmosphere is very gloomy, the air is saturated with rotten blood. This is exactly the music that will play for me when I cross over to the other side, to the land of endless shadows.

The third EP in a row is a very well-played mixture of old mangy death metal, black metal darkness, and crust rawness. The resulting cocktail reeks of sulfur and hatred. This is how it used to be played long ago in old catacombs, abandoned desecrated churches, and cold morgues, where I always feel so good. I always get along better with the dead than with the living. Every gravedigger and true fan of extreme metal knows that.


What struck me most about the EP "Vigarv" was its dark and cold atmosphere. Surely you've been to the exhumation of an old coffin at some point. That tension, those beautifully morbid moments before you lift the moldy lid, before you find out who lies inside, and before you speak to the dead, are unrepeatable. Do you also feel a chill in your bones when you listen to it? This is music that was created deep underground. In dark corners, with the assistance of demons. I like the sound, the sharp, edgy riffs and the morbid vocals. ÖVERVÅLD perfectly matches my idea of how such music should sound. No compromises, no nonsense, just pain and suffering. As you probably know, some tombs hide old messages. About pain, suffering, wars, diseases. This Swedish pack took all of that, exhumed it, and serves it to us on a coffin lid. As you listen, the flesh slowly falls from your bones, fear settles in your guts, and worms begin to gnaw at them. Can you also smell the cadaverous stench of decomposing tissue? That's exactly how I perceive the new EP. It was a great honor for me to return to the recording, to tear it into my head under pressure, to enjoy it. I have known for a long time that I am better off in the afterlife than in the current strange, corrupt world. I have no choice but to recommend ÖVERVÅLD to you. If, like me, you are an old metalhead who has been guarding the entrance to the underworld for many years, you will definitely enjoy this music. It has everything you need for an honest, real, believable burial. Each of the corpses I found was mutilated in a different way. It was as if they had encountered some evil and insane beast just before their death. Torn-off hands, kicked-in stomachs, crushed bones. I've been sitting in the old morgue for several nights now, talking to the dead. Death/black crust exhumation of old, mangy graves. The lids of the coffins crack with great force and morbid pressure!


tracklist:
01. Förruttnelse 
02. Lögnarnas Tempel 
03. Vigarv 
04. Smärta Som Belöning

band:
A. Cundell - Bass
P. Engström - Drums
J. Lyngfelt - Guitars
R. Holm - Vocals


pondělí 14. července 2025

Recenze/review - LEPRA - Mortuus Morgana (2025)


LEPRA - Mortuus Morgana
EP 2025, BlackSeed Productions, Stygian Black Hand, Chaos Records

for english please scroll down

Je pátek velmi brzy ráno. Jsem utahaný z celého týdne a když projíždím hudbu ve svém přehrávači, tak hledám něco nového, co mě rozdrásá do krve. Toulám se temnotou, v práci jsem jak tělo bez duše. Obyčejný člověk, obyčejný fanoušek, který potřebuje dávku dobré hudby, aby přežil další den. Přišlo mi na recenzi EP od švédské kapely LEPRA. Nejdříve jsem jen tak seděl a díval se do tmy. Potom jsem zapnul play a ztratil se v krvavé mlze. 

Nahrávka vyšla původně již v roce 2024, ale teprve letos se několik labelů domluvilo a vydalo i fyzické nosiče. Takže pokud jste vášniví sběratelé, odkazy jsou dole pod článkem. Nutno rovnou dodat, že se nové album stalo ihned mojí součástí. Nebo naopak? Vlastně ani nevím. Jistý jsem si jenom s tím, že mi kapela mluví z duše. Ten tlak, energie, nápady, všechno mi připadá skvělé. Kombinace black metalu, deathu i punku, to vše zabalené v parádním zvuku. Kapela označuje svoji hudbu jako cadaver rock ze Stockholmu. Nezbývá než souhlasit a přidat hlasitost až na samou hranu snesitelnosti. 


Každou muziku, která se ke mě dostane a zaujme mě, mám spojenou navždy s místy, na kterých jsem ji poslouchal. LEPRA nejlépe vynikla mezi šedivými starými továrními halami. Ve špinavém industriálním městě. Na periferii, ze které se každý den ráno vydávám do práce. Se sluchátky na uších, s touhou alespoň někdy vidět světlo. Potácíme se opilí včerejší nocí, beze jména, jenom padlé duše, chladné stroje, postavy bez tváře. Líbí se mi zvuk, obal, jsem spokojený s celkovým provedením nahrávky. To by ale bylo v dnešní podivné době málo. Hlavní je pro mě, jako vždy muzika a ta mi přijde temná a chladná, neklidná, po okraj narvaná dobrými nápady i takovým tím pradávným vztekem, který vždy charakterizoval dobré extrémní kapely. LEPRA je nepopiratelně složena ze samých skvělých muzikantů. Ti ale dokáží ještě jednu věc, na kterou se dnes poměrně často zapomíná - umí napsat skvělé motivy, které vás doslova přikovou na zeď. Pokud trávíte většinu svého času na onom světě a máte rádi kapely typu DISSECTION, WATAIN, REGUGNANT, DISMEMBER, jste zde správně. Tohle je album ze špinavých ulic, z podzemí. Je doslova nasáklé opravdovostí, uvěřitelností, je reálné, jako mrtvola, kterou našli včera kousek od místa, co bydlíte. Už dlouho se mi nestalo, abych přesně věděl, o čem kapela hraje a zpívá. Abych s ní nebyl na stejné vlně. Pamatujte na to, že když se setmí, tak ven vylézají lidské bestie. Mám rád města s duší, tepající a neklidná, se špínou i krásnými fasádami. Taková je i hudba na "Mortuus Morgana". Amen! Black death crust metalové ozvěny ze špinavých ulic beznaděje! Mrtvolný zážitek z té nejděsivější tmy!

Asphyx says:

It's very early Friday morning. I'm exhausted from the whole week, and as I scroll through the music on my player, I'm looking for something new that will tear me to pieces. I wander through the darkness, at work I'm like a body without a soul. An ordinary person, an ordinary fan who needs a dose of good music to survive another day. I received an EP from the Swedish band LEPRA to review. At first, I just sat there staring into the darkness. Then I pressed play and lost myself in a bloody fog. 

The recording was originally released in 2024, but it wasn't until this year that several labels agreed to release physical copies. So if you're a passionate collector, the links are below the article. I must add that the new album immediately became a part of me. Or was it the other way around? I don't really know. The only thing I'm sure of is that the band speaks to my soul. The pressure, energy, ideas, everything seems great to me. A combination of black metal, death metal, and punk, all wrapped up in a great sound. The band describes their music as cadaver rock from Stockholm. I can only agree and turn the volume up to the very edge of tolerability.


Every piece of music that reaches me and catches my attention is forever linked to the places where I listened to it. LEPRA stood out best among the gray old factory halls. In a dirty industrial city. On the outskirts, from where I set off for work every morning. With headphones on my ears, longing to see the light at least sometimes. We stagger, drunk from last night, nameless, just fallen souls, cold machines, faceless figures. I like the sound, the cover, I'm happy with the overall production of the recording. But that wouldn't be enough in these strange times. The main thing for me, as always, is the music, and I find it dark and cold, restless, brimming with good ideas and that ancient rage that has always characterized good extreme bands. LEPRA is undeniably composed of great musicians. But they can do one more thing that is often forgotten today - they can write great motifs that literally nail you to the wall. If you spend most of your time in that world and like bands like DISSECTION, WATAIN, REGUGNANT, DISMEMBER, you've come to the right place. This is an album from the dirty streets, from the underground. It is literally steeped in authenticity, believability, it is real, like a corpse found yesterday near where you live. It has been a long time since I knew exactly what a band was playing and singing about. Since I was on the same wavelength as them. Remember that when darkness falls, human beasts come out. I like cities with soul, pulsating and restless, with dirt and beautiful facades. That's what the music on "Mortuus Morgana" is like. Amen! Black death crust metal echoes from the dirty streets of despair! A corpse-like experience from the most terrifying darkness!


tracklist:
Where Despair Has Made Its Home
In Silence She Lay Still
Morning Mist Horizon
Endless Crimson Dawn





pátek 2. srpna 2024

Recenze/review - DOLDREY - Only Death Is Eternal (2024)


DOLDREY - Only Death Is Eternal
EP 2024, Pulverised Records

for english please scroll down

Byla to vlastně náhoda, že jsem sešel z cesty. V temném lese kousek za městem jsem poslouchal novou desku DOLDREY ze Singapuru. Přemýšlel jsem zrovna o smrti a co bude následovat po ní, když jsem si všiml bělostné kosti, trčící jako svědomí ze země. Zavolal jsem několik svých kolegů, přidal jsem hlasitost na přehrávači a před námi se objevilo pohřebiště plné mělkých hrobů. Těla v různém stádiu rozkladu jakoby žalovala, řvala do ticha. Cítil jsem z jejich šepotu bolest, strach i nenávist. Stejně jako z nové desky "Only Death Is Eternal".

Pozorný čtenář ví, že o téhle smečce jsem již na našich stránkách psal. Ano, předchozí album "Celestial Deconstruction" mě přesvědčilo o tom, že téhle kapele se budu vždy rád věnovat. Novinka je pokračováním morbidních představ, je krutým mementem i syrovým zásekem přímo do vaší hlavy. Poslouchejte hodně nahlas!


U "Only Death Is Eternal" vylézají nemrtví z hrobů. Touží po krvi, surovém death metalu, punku i crustu. To jim tihle šílenci narvou pod tlakem do chřtánu. Dostanete pestrou směs ve stylu ENTOMBED, NIHILIST, MAMMOTH GRINDER, BASTARD GRAVE, BOMBS OF HADES, CARNAGE. To vše samozřejmě ušpiněné ve vlastním morbidním stylu. Dovedu si představit starou opuštěnou márnici, ve které se dnes odehrává koncert téhle kapely. Přijdou všichni. Živí i nemrtví, prokletí i démoni. Všichni chtějí po kapele tlak a energii, všichni touží po tom, aby je rozsekala na malé kousky. Přání je zde otcem myšlenky a také čerstvě odkrytým hrobem, který vypráví své děsivé příběhy. Zvuk, obal, celková produkce, vše je určeno pouze k tomu, aby vám byl vystřelen mozek z hlavy. Líbí se mi neurvalý a drsný způsob, jakým kapela přistupuje ke své hrobnické práci. Žádné zbytečnosti, žádná hluchá místa. Jedná se o přímý útok, o setkání se smečkou prašivých rozzuřených psů. Kusy masa létají vzduchem, mozek stéká po zdi a střeva se válejí po zemi jako mlha nad močálem. Přiznám se bez mučení, mám to tímto způsobem moc rád a nemůžu jinak, než vám nové album doporučit. Má v sobě totiž všechno, co od hudby chci a požaduji. Potácím se zase jednou v temnotě a nasávám shnilý pach smrti. Byla to vlastně náhoda, že jsem sešel z cesty. V temném lese kousek za městem jsem poslouchal novou desku DOLDREY ze Singapuru. Přemýšlel jsem zrovna o smrti a co bude následovat po ní, když jsem si všiml bělostné kosti, trčící jako svědomí ze země. Surový, prašivý, smradlavý death punk crust atak, u kterého vám popraskají všechny kosti v těle! Smrt tančí na vašich hrobech!


Asphyx says:

It was actually a coincidence that I got off the road. I was listening to the new DOLDREY album from Singapore in a dark forest outside the city. I was just thinking about death and what would come after when I noticed a white bone sticking out of the ground like a conscience. I called a few of my colleagues over, turned up the volume on the player and a burial ground full of shallow graves appeared before us. Bodies in various stages of decomposition seemed to be grieving, screaming into the silence. I could feel the pain, fear and hatred from their whispers. Just like the new album "Only Death Is Eternal".

The attentive reader knows that I have written about this pack on our pages before. Yes, the previous album "Celestial Deconstruction" has convinced me that I will always be happy to follow this band. The new one is a continuation of morbid fantasies, it is a cruel memento and a raw hit straight to your head. Listen very loud!


With "Only Death Is Eternal", the undead come out of their graves. They crave blood, raw death metal, punk and crust. That's what these lunatics shove down their throats under pressure. You get a varied mix of ENTOMBED, NIHILIST, MAMMOTH GRINDER, BASTARD GRAVE, BOMBS OF HADES, CARNAGE. All of this, of course, soiled in their own morbid style. I can imagine the old abandoned morgue where this band is playing today. Everybody's coming. The living and the undead, the damned and the demons. All wanting the band to push and energize, all wanting the band to chop them up into little pieces. The wish here is the father of the idea, and also a freshly uncovered grave that tells its horrifying stories. The sound, the cover art, the overall production, everything is just designed to blow your brains out. I like the raw and gritty way the band approaches their grave digging work. No unnecessaries, no dead spots. This is a direct assault, an encounter with a pack of mangy rabid dogs. Chunks of flesh fly through the air, brains splatter against the wall and guts roll across the ground like mist over a swamp. I'll admit without torture, I love it this way and I can't help but recommend the new album to you. It has everything I want and demand from music. I'm once again stumbling in the darkness and breathing in the rotten smell of death. It was actually an accident that I went astray. In a dark forest outside the city, I was listening to the new DOLDREY album from Singapore. I was just thinking about death and what would come after it when I noticed a white bone sticking out of the ground like a conscience. A raw, dusty, smelly death punk crust attack that will crack every bone in your body! Death dancing on your graves!


Recenze/review - DOLDREY - Celestial Deconstruction (2022):


TRACKLIST
1. Moral Decay
2. Only Death Is Eternal
3. All Is Hell
4. Societal Machine
5. Keres

středa 26. června 2024

Recenze/review - HENRY KANE - Circle Of Pain (2024)


HENRY KANE - Circle Of Pain
CD 2024, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Pokud chcete pochopit bolest, tak musíte na stará jatka. Musíte si nechat vyprávět nekonečné příběhy o strachu a beznaději. O kruté smrti, o týrání. O klecích, ve kterých byla zavřena ještě trošku živá těla obětí. Krev stékající pomalu po zdi. Výkřiky, létající vzduchem, jako děsivé ozvěny z onoho světa. Procházíš se smradlavými chodbami a konečně dojdeš do cíle. Hromada mrtvých, naskládaných jako loutky. Teprve teď si pochopil, o čem je opravdový strach a temnota.

Pro HENRY KANE mám velkou slabost. Všichni asi víte, že je to kapela, projekt Jonny Petterssona ((Heads For The Dead, Wombbath, Nattravnen, Pale King). Psal jsem recenzi na obě předchozí nahrávky a máme spolu i parádní rozhovor. Vždycky se mi líbilo, jakým způsobem tenhle maniak kombinuje extrémní styly. Death metal, grindcore, punk, crust ale i třeba doom. Tohle všechno smíchané z jediného důvodu. Aby vás při poslechu mrazilo v zádech. Povedlo se to i letos. Opět máme co do činění s hudbou, která může být soundtrackem pro příběhy ze starých opuštěných jatek.

 

Naleznete zde jak pasáže, které vás rozemelou na prach, tak i momenty, které ve mě evokovaly sledování šílených hororových filmů. Atmosféra je velmi podobná. Jonny se postaral i o zvuk, o produkci a jak u něj bývá dobrým zvukem, tak vše se povedlo na výbornou. Je vám asi jasné, že jsem starý, poctivý fanoušek reálné smrti. Rád se toulám v záhrobí a ochutnávám podobné desky, jako je "Circle Of Pain". Představte si zanícený zub, těkající bolest, která se neustále vrací ve vlnách. Nebo ještě lépe, zahnívající vnitřnosti, ve kterých je mokvající vřed. Vezměte skalpel a prořízněte jej, vytrhněte zub. Také cítíte tu úlevu? Tak přesně takhle se cítím i při poslechu tohoto alba. Jsem zavřený ve staré kobce, v chladu a absolutní tmě. O  hladu. Začínám mít děsivé představy. Kolem mě tančí svůj zuřivý tanec nakažené krysy. Začínají ohlodávat mé tělo. Jsem odsouzený k smrti, za chvilku mě pověsí na háky a zabijí elektrickým proudem. Než se tak ale stane, budu dál poslouchat tuhle desku. Dodává mi sílu, je divoká, opravdová, naléhavá, zahalená do krvavé mlhy. Svět dokáže být někdy pěkně hnusné místo k žití. HENRY KANE všechny tyhle špinavé myšlenky vzal a vypálil je na hudební nosič. Také cítíte tu sílu? Smete vás z povrchu zemského. Je klidně možné, že budete klečet a dívat se do tmy. Drásat si obličej do krve. Záleží, jakým způsobem muziku vnímáte. Mě osobně se nové album dostalo ihned pod kůži, hluboko do podvědomí. Nelze jinak, než doporučit všem, kteří rádi objevují temná zákoutí. Krev stékající pomalu po zdi. Výkřiky, létající vzduchem, jako děsivé ozvěny z onoho světa. Procházíš se smradlavými chodbami a konečně dojdeš do cíle. Hromada mrtvých, naskládaných jako loutky. Vítejte na starých jatkách! Budete rozemleti na prach pomocí krutého, temného a surového death grind crust metalu! 


Asphyx says:

If you want to understand pain, you have to go to the old slaughterhouse. You have to be told endless stories of fear and despair. Of cruel death, of abuse. The cages in which the victims' bodies were locked up, still a little alive. Blood trickling slowly down the wall. Screams flying through the air, like terrifying echoes from the other world. You walk through the stinking corridors and finally reach your destination. A pile of the dead, stacked like puppets. Only now do you understand what true fear and darkness is all about.

I have a great fondness for HENRY KANE. You all probably know that this band is the project of Jonny Pettersson ((Heads For The Dead, Wombbath, Nattravnen, Pale King). I've reviewed both of their previous releases and we have a great interview together. I've always liked the way this maniac combines extreme styles. Death metal, grindcore, punk, crust and even doom. It's all mixed together for one reason. To give you chills. It was done this year. Once again we are dealing with music that can be a soundtrack for stories from old abandoned slaughterhouses.


There are passages that will grind you to dust, as well as moments that evoked in me watching crazy horror movies. The atmosphere is very similar. Jonny also took care of the sound, the production and as usual with him good sound, everything was done to perfection. You can probably tell that I'm an old, honest-to-goodness Real Death fan. I like to wander in the afterlife and taste records like "Circle Of Pain". Imagine an inflamed tooth, a searing pain that keeps coming back in waves. Or better still, a rotting gut with a seeping ulcer. Take a scalpel and cut through it, pull out the tooth. Do you feel the relief, too? That's exactly how I feel listening to this album. I'm locked in an old dungeon, cold and absolutely dark. Hungry. I'm starting to have terrifying visions. Infected rats are doing their furious dance around me. They start gnawing on my body. I'm doomed to die, and in a moment they'll hang me from hooks and electrocute me. But until that happens, I'll keep listening to this record. It gives me strength, it's fierce, real, urgent, shrouded in a bloody fog. The world can be a pretty ugly place to live sometimes. HENRY KANE has taken all those dirty thoughts and burned them onto a record. Can you feel the power too? It will wipe you off the face of the earth. You might as well be kneeling and looking into the darkness. Scratch your face into the blood. It depends on how you feel about the music. Personally, the new album got under my skin immediately, deep into my subconscious. I can't but recommend it to anyone who likes to explore dark corners. Blood running slowly down the wall. Screams flying through the air, like eerie echoes from the otherworld. You walk through the stinking corridors and finally reach your destination. A pile of the dead, stacked like puppets. Welcome to the old slaughterhouse! You will be ground to dust by the cruel, dark and raw death grind crust metal! 



about HENRY KANE on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - HENRY KANE - Den Förstörda Människans Rike (2016)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine