DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 9. května 2026

Interview - FOETOREM - Dark and frosty death doom metal from the ancient cursed swamps!


Interview with doom death metal band from Denmark - FOETOREM.

Answered Daniel (vocals, guitars) and Claus (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - FOETOREM - Incongruous Forms of Evergrowing Rot (2026):

Ave FOETOREM! Greetings to the Danish underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve just released the first fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your demo? Where did you want to go, and how do you think the recordings differ?

Claus: Thank you for the kind words about our debut album! When we first started recording “Demo 25,” we already had about 90% of the music written for the album. However, we wanted to get our music out to people quickly, and it really paid off, as Everlasting Spew contacted us about two weeks after we released the Demo 25 online.

For the recording of the album, we got some better equipment, and we all stepped up our performances, taking more time to make the record sound better. The guitars on the demo are double-tracked, while on the album they are quad-tracked. We just put a lot more time into the whole creation.

Daniel: I think for me the two releases differ mostly in preparation. They have their different soundscapes and feel, where the demo acted as a bit of a testing ground for what we wanted Foetorem to sound like. We had only really been a complete band for half a year at that point.

When we got around to the album we all knew what we wanted and were fully aligned on the concept and able to perform at our best. I think one thing that really makes a difference for me are all the finer details in the songs enhanced by the excellently composed drumparts by Geistaz.


“Incongruous Forms of Evergrowing Rot” contains all the attributes of good death and doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does FOETOREM compose new material?

Claus: The songs began to take shape about late 2021, but some of the riffs were already written in some form about 10 years ago. So when I hooked up with Daniel & Ric, we all started to work on lyrics and arrangement ideas. Now, with the album out, we are still composing new music, with both Daniel & Ric contributing to the music this time.

Daniel: As Claus is the main composer we do our best to feed him ideas and concepts he can build on. We are slowly getting back into composing, building on all the elements we like and adding a bit of growth and fine tuning of concepts.

I looked it up and saw that Dan Lowndes is credited with the mastering. I have to confirm that the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Dan Lowndes created a sound for you that is brutal, raw, yet dark and primal. What was it like working with him, and why him specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

Daniel: So, working backwards in your question, we recorded the album ourselves. As with many bands we were on a tight budget for this first album so it was decided that I would do the engineering on the drums, bass and my own guitar as I had sound engineering experience, while Claus recorded his parts himself. We tracked the drums in our rehearsal room where we did some sound treatment and rearranging of the space for those days. Everything else was either tracked at my place or at Claus’s.

Mixing was primarily done by me working closely with Claus on what sound we wanted for each element on the album. Claus was the primary driver on creating the guitar tone that gives the album that raw but balanced feel where my focus was on getting the drums, bass and vocals sitting right in the mix. All of this was of course through several iterations but I think we got there in the end.

Everything was then sent off to Dan who did his mastering magic to the final mix. We were so pleased with what he did on the demo that it was a no-brainer to go with him for the album and he totally did it justice, not overly changing the sound of the mix but doing that necessary touch up and control needed to sound optimal on each medium.

All in all, we are quite satisfied with the result but we do have bigger plans for the next album. As much fun as it is recording and mixing your own music, we aim to upgrade to a studio for some of the recording next time and let an external engineer mix the album. This way we can focus more on the songwriting and production side as well as playing concerts.


An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD. You released it on Everlasting Spew Records, and it features a corpse-themed cover. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

We worked closely with N. Zui from Belial NecroArts on the cover art. He was able to take our notes and ideas on what would fit with the lyrical themes of the album and turn it into what you see. There is no direct tie to any specific thing on the album but it expresses the same feeling of death and decay we do enjoy lyrically.

I’ve been wandering the underworld for over thirty years now, and when it comes to music, Denmark is a sure bet for me. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands here that are worth checking out. How do you explain that death metal is doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

Claus:
In Denmark, I think death metal is doing better than ever. We have a lot of killer bands that are especially successful internationally. A couple of death metal bands formed in the late ’80s are still active, and musicians from that era have gone on to play in numerous projects. Because of that, I think Denmark has a strong pool of experienced musicians who still know how to create crushing death metal.


You play old-school-influenced doom death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form FOETOREM actually came about, who your role models were and are, and where do you want to take your band? Are you tempted by big international festivals, for example? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

Claus: I was in another band before , and we split up in 2022.
So in late 2023 I wanted to play in another band once more with a different style , so I contacted our bass player Ric, and showed him some of the songs I’ve been working on. We then hooked up with Daniel, and he was playing drums at first but he switched over to play 2nd guitar & vocals, to make way for Geistaz to play the drums, so we just took it from there.

I really like Morbid Angel, Carcass, Bolt Thrower, old Hypocrisy, and our fellow countrymen Iniquity, just to mention a few.

I don’t know if I have role models any more? But in my teens I was really into Trey Azagthoth, Jeff Loomis for the guitars, and Bill Steer, Brian Petrowsky, Mads Haarløv for vocals…

Daniel: As far as concerts we are working closely with our booker in setting up concerts for the rest of 2026 and 2027. Realistically we aim to play more outside Denmark from 2027 and if any relevant festival should offer us a slot i think that’s a great opportunity to share our music and there might just be a new fan amongst the horde of metal lovers.

When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

Daniel: We do have great support in our label who actively work hard in promoting our music and band overall. We try our best to engage with anyone reaching out or sharing our music and for a band that is hugely dependent on an international audience we utilise social media a great deal. I personally like to go to as many metal concerts as I can, prioritizing the band I like of course, and buy merch and music.

Claus: I buy physical copies of bands that I like on vinyl, and if it’s not on vinyl I try to support them by buying digital copies on Bandcamp.

For concerts I try to go out and support as much as I can.


On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you as FOETOREM? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, etc.?

Claus: I stream music on my day job, to kill some time. I never really “Download music” because I want to support the scene. But on the other hand, I think streaming is a good way to discover new bands, and if I like what I hear, I’ll try to get their music on vinyl.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

Claus: I started listening to metal in the early 90’s.

And this music/genre is everything to me! It has given me so much. It is what I am! For me it’s a community.

I have heard from different people saying to me “you will know better when you get older” . I am now in my mid 40’s, and still as passionate about metal as I was when I first started listening to it!.

Finally, a classic but important question. What does FOETOREM have planned for the coming months? Where can we see you in concert, and when will you be touring? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place for it…

Claus: We have some concerts lined up in our home country, which we are really looking forward to play, and then we’re trying to get as many gigs as possible, and we are writing new material as well.

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album great success but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Incongruous Forms of Evergrowing Rot” in my head again!


Recenze/review - FOETOREM - Incongruous Forms of Evergrowing Rot (2026):




 ---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - FOETOREM - Temný a mrazivý death doom metal za starých prokletých močálů!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Dánska - FOETOREM.

Odpovídali Daniel (zpěv, kytara) a Claus (zpěv, kytara), děkujeme!

Recenze/review - FOETOREM - Incongruous Forms of Evergrowing Rot (2026):

Ave FOETOREM! Zdravím do dánského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší demonahrávkou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Claus: Děkuji za milá slova o našem debutovém albu! Když jsme poprvé začali nahrávat „Demo 25“, měli jsme už asi 90 % hudby pro album napsané. Chtěli jsme ale naši hudbu dostat k lidem rychle a to se opravdu vyplatilo, protože Everlasting Spew nás kontaktovali asi dva týdny poté, co jsme Demo 25 vydali online.

Pro nahrávání alba jsme si pořídili lepší vybavení a všichni jsme vylepšili své výkony, věnovali jsme více času tomu, aby deska zněla lépe. Kytary na demu jsou dvoustopé, zatímco na albu jsou čtyřstopé. Celé tvorbě jsme prostě věnovali mnohem více času.

Daniel: Myslím, že pro mě se tato dvě vydání liší hlavně v přípravě. Mají své odlišné zvukové krajiny a atmosféru, přičemž demo fungovalo trochu jako  testovací pole pro to, jak jsme chtěli, aby Foetorem zněli. V té době jsme byli kompletní kapelou teprve půl roku.

Když jsme se dostali k albu, všichni jsme věděli, co chceme, a byli jsme plně dohodnutí na konceptu a schopni podat co nejlepší výkon. Myslím, že jedna věc, která pro mě opravdu dělá rozdíl, jsou všechny ty jemnější detaily v písních, které umocňují skvěle zkomponované bicí party od Geistaze.


„Incongruous Forms of Evergrowing Rot“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál FOETOREM?

Claus: Písně začaly nabývat tvaru koncem roku 2021, ale některé riffy byly v nějaké formě napsány už asi před 10 lety. Takže když jsem se spojil s Danielem a Ricem, všichni jsme začali pracovat na textech a aranžmá. Teď, když je album venku, stále skládáme novou hudbu, tentokrát se na ní podílejí Daniel i Ric.

Daniel: Protože je Claus hlavním skladatelem, snažíme se mu co nejvíce dodávat nápady a koncepty, na kterých může stavět. Pomalu se vracíme ke komponování, stavíme na všech prvcích, které se nám líbí, a přidáváme trochu růstu a dolaďování konceptů.

Dohledal jsem si, že pod masteringem je podepsán Dan Lowndes. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Dan Lowndes vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Daniel: Takže, když se vrátíme k vaší otázce pozpátku, album jsme nahráli sami. Stejně jako mnoho kapel jsme měli na toto první album omezený rozpočet, takže bylo rozhodnuto, že se o zvukovou techniku ​​postarám já, protože jsem měl zkušenosti, zatímco Claus si své party nahrál sám. Bicí jsme nahrávali v naší zkušebně, kde jsme pro ty dny dělali zvukové úpravy a úpravy prostoru. Všechno ostatní jsme nahrávali buď u mě, nebo u Clause.

Mixáž probíhala především v úzké spolupráci s Clausem a domlouvali jsme se, jaký zvuk chceme pro každý prvek na albu vytvořit. Claus byl hlavním hybatelem při vytváření kytarového tónu, který albu dává ten syrový, ale vyvážený pocit, zatímco já jsem se soustředil na to, aby bicí, basa a vokály v mixu správně zapadly. To vše samozřejmě proběhlo v několika iteracích, ale myslím, že jsme se nakonec do cíle dostali.

Všechno pak bylo odesláno Danovi, který se postaral o mastering finálního mixu. Byli jsme tak spokojeni s tím, co udělal na demu, že bylo jasné, že jsme ho chtěli i na album. A on to zvládl naprosto  správně. Nepřehnaně změnil zvuk mixu, ale provedl i nezbytné úpravy a kontrolu potřebnou k optimálnímu zvuku na každém médiu.

Celkově jsme s výsledkem docela spokojeni, ale s dalším albem máme větší plány. I když je nahrávání a mixování vlastní hudby zábavné, příště se chystáme část nahrávání přesunout do studia a nechat album mixovat externím zvukařem. Takto se můžeme více soustředit na skládání písní a produkci a také na koncerty.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Everlasting Spew Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Na obalu jsme úzce spolupracovali s N. Zuiem z Belial NecroArts. Dokázal si vzít naše poznámky a nápady, co by se hodilo k textům alba, a proměnit to v to, co vidíte. Neexistuje sice přímá vazba na žádnou konkrétní věc na albu, ale vyjadřuje to stejný pocit smrti a rozkladu, který si v textech užíváme.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Dánska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Claus:
Myslím, že v Dánsku se death metalu daří lépe než kdy dříve. Máme spoustu skvělých kapel, které jsou obzvláště úspěšné v mezinárodním měřítku. Pár death metalových kapel založených na konci 80. let je stále aktivních a hudebníci z té doby hrají v mnoha projektech. Díky tomu si myslím, že Dánsko má silnou základnu zkušených hudebníků, kteří stále vědí, jak tvořit drtivý death metal.


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit FOETOREM, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Claus: Předtím jsem byl v jiné kapele a rozešli jsme se v roce 2022.

Takže koncem roku 2023 jsem chtěl hrát znovu v jiné kapele s jiným stylem, tak jsem kontaktoval našeho baskytaristu Rica a ukázal mu některé písně, na kterých jsem pracoval. Pak jsme se spojili s Danielem a on nejdřív hrál na bicí, ale přešel na druhou kytaru a zpěv, aby uvolnil místo Geistazovi na bicí, takže jsme prostě pokračovali dál.

Moc se mi líbí Morbid Angel, Carcass, Bolt Thrower, staré Hypocrisy a naši krajané Iniquity, abych jmenoval alespoň některé.

Nevím, jestli mám ještě nějaké vzory? Ale v pubertě jsem měl opravdu rád Treye Azagthotha, kytaristy Jeffa Loomise a vokály Billa Steera, Briana Petrowského a Madse Haarløva…

Daniel: Co se týče koncertů, úzce spolupracujeme s naším bookerem na plánování koncertů pro zbytek roku 2026 a 2027. Realisticky vzato se snažíme od roku 2027 hrát více mimo Dánsko a pokud by nám nějaký relevantní festival nabídl místo, myslím, že je to skvělá příležitost, jak sdílet naši hudbu, a mezi hordou milovníků metalu by se mohl objevit nový fanoušek.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Daniel: V našem labelu máme skvělou podporu, která aktivně pracuje na propagaci naší hudby a kapely celkově. Snažíme se co nejlépe oslovit každého, kdo podporuje nebo sdílí naši hudbu a pro kapelu, která je nesmírně závislá na mezinárodním publiku, hodně využíváme sociální média. Osobně rád chodím na co nejvíce metalových koncertů, přičemž upřednostňuji samozřejmě kapelu, která se mi líbí, a kupuji si merchandise a hudbu.

Claus: Kupuji si fyzické kopie kapel, které se mi líbí, na vinylu, a pokud nejsou na vinylu, snažím se je podpořit nákupem digitálních kopií na Bandcampu. Na koncerty se snažím chodit ven a co nejvíce podporovat.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako FOETOREM ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Claus: V práci si streamuji hudbu, abych zabil čas. Nikdy si moc „nestahuji hudbu“, protože chci podpořit scénu. Ale na druhou stranu si myslím, že streamování je dobrý způsob, jak objevovat nové kapely, a když se mi líbí, co slyším, zkusím jejich hudbu dostat na vinyl.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Claus: Metal jsem začal poslouchat na začátku 90. let.

A tato hudba/žánr je pro mě vším! Dala mi toho tolik. Je to, kým jsem! Pro mě je to komunita.

Slyšel jsem od různých lidí, kteří mi říkali: „Až budeš starší, budeš to vědět líp.“ Teď je mi přes 45 let a metal mě stále baví stejně jako tehdy, když jsem ho začal poslouchat!

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají FOETOREM v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy vás uvidíme na turné? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor….

Claus: Máme naplánované nějaké koncerty v naší domovské zemi, na které se opravdu těšíme, a pak se snažíme získat co nejvíce vystoupení a také píšeme nový materiál.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Incongruous Forms of Evergrowing Rot“ zase narvat do hlavy!

Recenze/review - FOETOREM - Incongruous Forms of Evergrowing Rot (2026):




 ---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 5. května 2026

Interview - IN RUINS - Endlessly sad, harrowing, painful funeral doom metal that will transport you to the land of dark shadows!


Interview with doom death metal from Romania - IN RUINS.

Answered St. Oliver (drums), thank you!

Recenze/review - IN RUINS - We Are All to Perish (2026):

Ave IN RUINS! Greetings to the Romanian underground. I hope everything is going well over there. It should be you’ve released the first fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, gloomy, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you see the new album in relation to your previous EP? Where did you want to go with it, and how do you think the recordings differ?

We’re glad you liked our album. We’re also satisfied with the result—we believe we’ve released a strong record, and the reviews so far confirm that. The music on this album is a clear departure from what we did on our first release the “Ruthless Portrait” EP. This time, it’s no longer about doom-death metal, but funeral doom metal. Setting these labels aside, this new material is more atmospheric, carries more emotion, while the lyrical themes tend to remain consistent. As with the previous release, we knew exactly what we were aiming for—we had a very clear vision of what we wanted to achieve. This helped define the final product very well.

“We Are All to Perish” embodies all the attributes of good death and funeral doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does IN RUINS compose new material?

Everything started in the summer of 2024, when St. Oliver accidentally discovered Yesenin’s poetry in an antiquarian bookstore. After an initial reading of the poems from the two volumes he purchased, several poems particularly stood out, which sparked a desire to learn more about the poet’s life. Once we discovered these details and saw the photograph depicting Yesenin dead, the concept for this new In Ruins album began to take shape in our minds. We selected four of those poems to serve as inspiration for the music that Urmuz would later compose.


Who is responsible for the sound? I have to say, the sound literally sends chills down my spine. It keeps making me turn up the volume on my stereo. They’ve created a sound for you that’s urgent, raw, and at the same time dark and animalistic. How was it working with them? Which studio did you record in, and how did everything go?

The album was recorded, mixed, and mastered by Andrei Jumugă (our former bandmate) at Consonance Studio in Timișoara, Romania. Working with him is always a pleasure. He’s someone with vast experience both as a musician and as a person. What’s great and adds a strong professional touch is the level of involvement from the studio. In our case, Andrei provided ideas and suggestions that helped shape the material in the direction we wanted.

An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD. You’re releasing it on Meuse Music Records, and it features a macabre cover. It depicts Sergei Alexandrovich Yesenin. Why him, specifically? Did his poems and life influence you in any way?

Our first EP, “Ruthless Portrait,” was also released on CD we still have a few copies available for those interested. The major difference is that “We Are All to Perish” was released under the Belgian label Meuse Music Records, with whom we have an excellent collaboration.

The photograph on the album cover depicts Yesenin after he took his own life in the Angleterre Hotel in Leningrad, not before writing a final poem in his own blood. It is “Farewell,” and its verses appear in the last track of our album. The image may be shocking to some, but we believe that this is only because we are deeply attached to life and do not understand death we have the instinct to avoid looking at it, to refuse to see it. Ultimately, the cover image completes the concept of this album.

Yesenin’s lyrics and the emotions they convey formed the foundation of the musical composition. It feels as though every line he wrote consumed his life and shortened the distance separating him from death. The tragic substance and the overwhelming pain derived from these verses made us believe that funeral doom was the most fitting musical expression.


I’ve been wandering the underground scene for over thirty years, and to be honest, I don’t know that many Romanian bands. How do you perceive your scene, the fans, and the labels? What about concerts? And how is funeral doom metal doing over there?

The Romanian metal scene has grown in recent years not rapidly, but steadily. The new generation supports the scene by attending concerts, buying albums, and, not least, by sharing music on social media. Posting live performances is currently one of the most common forms of support, not just in Romania.

There are more and more concerts now, making it difficult to find the perfect time window for something like a mini-tour. After the COVID pandemic, both audiences and bands have wanted to enjoy this freedom of experiencing music outside the home as much as possible. This has led to overcrowded concert schedules everywhere.

Funeral doom is not very widely explored by Romanian bands, but whenever it is adopted as a style, the reactions are very positive.

“We Are All to Perish” is an album with a very special atmosphere. Melancholy meets sadness here, but also something else something interesting, mysterious. It’s as if your history and nature have been imprinted on the music. Am I wrong? What are the lyrics about, and who wrote them? Where did they draw inspiration from?

As mentioned earlier, the lyrics of the songs are actually four poems written by Yesenin. They represent a deep meditation on the irreversible passage of time and the acceptance of death. Within them, we find regret for youth, love for nature and simple life, and a preparation for the “great passage,” all infused with a sense of existential exhaustion.


You play old-school-influenced doom death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form IN RUINS actually came about, who your role models were and are, and where you want to take the band? Are you tempted by big international festivals, for example? Are you willing to go on tour with a more famous band?

The idea to form In Ruins appeared in 2021 and was St. Oliver’s way of fulfilling a teenage dream to play original music on a metal album. He asked Andrei Jumugă if he would be willing to compose songs for a doom project, and that’s how the five tracks on the “Ruthless Portrait” EP came to life. Once the instrumental part was arranged, a fitting voice was needed, and that’s when Urmuz joined he had been Andrei’s bandmate for many years in several bands (Blutrină, Mirthless, Ordinul Negru).

We believe In Ruins will function more as a studio project rather than a band focused on festivals or touring. Our personal lives and Urmuz’s extensive musical activity don’t leave us with much free time.

When I started my website ten years ago, I had a vision that I would try to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

Considering that, in our case, promotion exists more online than physically, it’s necessary to have a solid plan for how you want to promote your music. There are many bands and labels doing this very well, so you need to be at least as good for your music to reach listeners. Our label has done an excellent job with promotion, and we thank them again on this occasion. Like you, we support the bands we enjoy as much as we can we go to their concerts and buy their merchandise (music, T-shirts, etc.).


On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to make a name for itself, but on the other hand, there are a huge number of bands out there, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology affect you, as IN RUINS? What do you think about downloading music, Google metalists, streaming music, etc.?

Modern technology has radically transformed how bands operate today, shifting from an era of record sales to an economy based on live experiences and digital loyalty. Piracy has probably declined with the rise of streaming platforms, but listening on these platforms often supports the platforms themselves more than the bands, so the financial impact remains a major challenge.

It’s true that technology has made metal more accessible than ever, but it has also forced bands to become content creators and sellers of experiences music is now more like a “business card” that attracts fans to concerts and merchandise stands.

I like to ask musicians what death/doom metal means to them. How would they define it—is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For St. Oliver, In Ruins is quite a personal musical project, serving as a way to approach subjects he resonates with topics he sometimes also explores through photography. We are involved in many projects, both musical and personal. For the most part, these are forms of art through which we express our ideas and emotions. That is what In Ruins represents.

Finally, a classic but important question. What does IN RUINS have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

We are happy with what we have achieved so far. We are trying to respond to as many interviews as possible and to make In Ruins’ music visible. This is also happening thanks to our label, which has supported us from the very beginning. We believe that at some point there will also be a few In Ruins concerts we want that as well.

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album great success but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “We Are All to Perish” in my head again!

We also thank you for the opportunity to do this interview. It’s a wonderful feeling to know that your art is appreciated.

https://meusemusicrecords.bandcamp.com/album/in-ruins-we-are-all-to-perish-mmr069





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - IN RUINS - Nekonečně smutný, drásavý, bolestivý funeral doom metal, který vás převede do země temných stínů!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Rumunska - IN RUINS.

Odpovídal St. Oliver (bicí), děkujeme!

Recenze/review - IN RUINS - We Are All to Perish (2026):

Ave IN RUINS! Zdravím do rumunského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, pochmurné, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaším předchozím EP? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Jsme rádi, že se vám naše album líbilo. I my jsme spokojeni s výsledkem – věříme, že jsme vydali silnou desku, a dosavadní recenze to potvrzují. Hudba na tomto albu je jasným odklonem od toho, co jsme dělali na našem prvním EP „Ruthless Portrait“. Tentokrát už se nejedná o doom-death metal, ale o funeral doom metal. Když pomineme tyto nálepky, nový materiál je atmosféričtější, nese více emocí, zatímco lyrická témata zůstávají konzistentní. Stejně jako u předchozího alba jsme přesně věděli, o co nám jde – měli jsme velmi jasnou vizi toho, čeho chceme dosáhnout. To pomohlo velmi dobře definovat finální produkt.

„We Are All to Perish“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a funeral doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál IN RUINS?

Všechno začalo v létě 2024, kdy St. Oliver náhodou objevil Jeseninovu poezii v antikvariátu. Po prvním přečtení básní ze dvou svazků, které si koupil, několik básní obzvláště vyniklo, což v něm vzbudilo touhu dozvědět se více o básníkově životě. Jakmile jsme objevili tyto detaily a uviděli fotografii zobrazující Jesenina mrtvého, začala se nám v hlavě rodit koncepce nového alba In Ruins. Vybrali jsme čtyři z těchto básní, které poslouží jako inspirace pro hudbu, kterou Urmuz později složil.


Kdo je podepsán pod zvukem? Musím potvrdit, že ze zvuku doslova mrazí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Vytvořili vám zvuk, který je naléhavý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám spolupracovalo? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Album nahrál, mixoval a masteroval Andrei Jumugă (náš bývalý spoluhráč z kapely) ve studiu Consonance v Temešváru v Rumunsku. Práce s ním je vždycky radost. Je to někdo s rozsáhlými zkušenostmi, jak jako hudebník, tak i jako člověk. Skvělé je, jak moc se studio zapojuje do práce a dodává mu silný profesionální nádech. V našem případě nám Andrei poskytl nápady a návrhy, které nám pomohly utvářet materiál požadovaným směrem.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jej vydáváte u Meuse Music Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Je na něm Sergej Alexandrovič Jesenin. Proč právě on? Ovlivnily vás nějak jeho básně a život?

Naše první EP „Ruthless Portrait“ vyšlo také na CD, pro zájemce máme stále k dispozici několik kopií. Hlavní rozdíl je v tom, že „We Are All to Perish“ vyšlo pod belgickým labelem Meuse Music Records, se kterým máme vynikající spolupráci.

Fotografie na obalu alba zobrazuje Jesenina poté, co si vzal život v hotelu Angleterre v Leningradu, ne předtím, než napsal poslední báseň vlastní krví. Jmenuje se „Farewell“ a její verše se objevují v poslední skladbě našeho alba. Pro někoho může být tento obraz šokující, ale my věříme, že je to jen proto, že jsme hluboce připoutáni k životu a nerozumíme smrti, máme instinkt se jí vyhýbat, odmítat ji vidět. Obrázek na obalu v konečném důsledku dotváří koncept tohoto alba.

Jeseninovy ​​texty a emoce, které vyjadřují, tvořily základ hudební kompozice. Působí to, jako by každý řádek, který napsal, pohltil jeho život a zkrátil vzdálenost, která ho dělí od smrti. Tragická podstata a ohromná bolest plynoucí z těchto veršů nás přesvědčily, že funeral doom je nejvhodnějším hudebním vyjádřením.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a abych pravdu řekl, tak příliš rumunských kapel neznám. Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely? Co koncerty? A jek se u vás daří funeral doom metalu?

Rumunská metalová scéna v posledních letech neroste rapidně, ale stabilně. Nová generace ji podporuje účastí na koncertech, nákupem alb a v neposlední řadě sdílením hudby na sociálních sítích. Zveřejňování živých vystoupení je v současnosti jednou z nejběžnějších forem podpory, a to nejen v Rumunsku.

Koná se stále více koncertů, takže je obtížné najít ideální časové okno pro něco jako mini-turné. Po pandemii COVIDu si diváci i kapely chtěli co nejvíce užít tuto svobodu prožívání hudby mimo domov. To vedlo k přeplněným koncertním programům všude.

Funeral doom není mezi rumunskými kapelami příliš rozšířený, ale kdykoli se ho jako styl někdo ujme, reakce jsou velmi pozitivní.

„We Are All to Perish“ je albem, které má takovou zvláštní atmosféru. Melancholie se zde potkává se smutkem, ale ještě s něčím dalším, zajímavým, záhadným. Jako by se do hudby otiskla vaše historie a příroda. Nemýlím se? O čem jsou prosím tě texty a kdo je jejich autorem? Kde pro ně bral inspiraci?

Jak již bylo zmíněno, texty písní jsou ve skutečnosti čtyři básně napsané Jeseninem. Představují hlubokou meditaci o nevratném plynutí času a přijetí smrti. Nacházíme v nich lítost nad mládím, lásku k přírodě a prostému životu a přípravu na „velký přechod“, to vše prodchnuté pocitem existenciálního vyčerpání.


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit IN RUINS, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Nápad založit In Ruins se objevil v roce 2021 a byl to způsob, jakým si St. Oliver splnil teenagerský sen hrát originální hudbu na metalovém albu. Požádal Andrei Jumugă, zda by byl ochoten složit písně pro doomový projekt, a tak vzniklo pět skladeb na EP „Ruthless Portrait“. Jakmile byla zařízena instrumentální část, byl potřeba vhodný hlas a tehdy se k nim přidal Urmuz, který byl po mnoho let Andreiho kolegou v několika kapelách (Blutrină, Mirthless, Ordinul Negru).

Věříme, že In Ruins budou fungovat spíše jako studiový projekt než jako kapela zaměřená na festivaly nebo turné. Náš osobní život a Urmuzova rozsáhlá hudební aktivita nám nenechávají mnoho volného času.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Vzhledem k tomu, že v našem případě existuje propagace spíše online než fyzicky, je nutné mít solidní plán, jak chcete svou hudbu propagovat. Existuje mnoho kapel a vydavatelství, které to dělají velmi dobře, takže musíte být alespoň stejně dobří, aby se vaše hudba dostala k posluchačům. Naše vydavatelství odvedlo s propagací vynikající práci a touto cestou jim ještě jednou děkujeme. Stejně jako vy podporujeme kapely, které máme rádi, jak jen můžeme – chodíme na jejich koncerty a kupujeme jejich zboží (hudby, trička atd.).


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako IN RUINS ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Moderní technologie radikálně změnily způsob, jakým kapely dnes fungují, a posunuly se od éry prodeje desek k ekonomice založené na živých zážitcích a digitální loajalitě. Pirátství pravděpodobně s nástupem streamovacích platforem pokleslo, ale poslech na těchto platformách často podporuje samotné platformy více než kapely, takže finanční dopad zůstává velkou výzvou.

Je pravda, že technologie zpřístupnila metal více než kdy jindy, ale také donutila kapely stát se tvůrci obsahu a prodejci zážitků. Hudba je nyní spíše jako „vizitka“, která láká fanoušky na koncerty a ke stánkům s merchandisingem.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro St. Olivera je In Ruins poměrně osobní hudební projekt, který slouží jako způsob, jak se přiblížit k tématům, která s ním rezonují, a k tématům, která někdy zkoumá i prostřednictvím fotografie. Podílíme se na mnoha projektech, hudebních i osobních. Většinou se jedná o umělecké formy, kterými vyjadřujeme své myšlenky a emoce. To je to, co In Ruins představují.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají IN RUINS v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Jsme spokojeni s tím, čeho jsme zatím dosáhli. Snažíme se reagovat na co nejvíce rozhovorů a zviditelnit hudbu In Ruins. To se děje i díky našemu vydavatelství, které nás podporuje od samého začátku. Věříme, že v určitém okamžiku budeme mít i pár koncertů In Ruins, které si také přejeme.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „We Are All to Perish“ zase narvat do hlavy!

Také vám děkujeme za příležitost poskytnout tento rozhovor. Je to úžasný pocit vědět, že si našeho umění vážíte.

sobota 2. května 2026

Recenze/review - NORTHERN GRAVES - Derelict Heart (2026)


NORTHERN GRAVES - Derelict Heart
CD 2026, Meuse Music Records

for english please scroll down

Směr je jasně daný. Na sever, mezi vysoké stromy, široké pláně, do země ledu a sněhu. Někde tam, kde je vše ohlodáno na kost a kolem cesty najdete mrtvá těla, je můj cíl. Už mám všeho dost. Kolem mě je jenom faleš, lži, nenávist, děsí mě davy lidí, večerní zprávy i jedovaté úsměvy. Chci být jen sám se sebou, lovit a usínat pod hvězdami. Možná zemřu uprostřed hory, ale moje smrt bude mít větší smysl, než jen ubohé plazení se před Bohem. Napadlo mě to uprostřed noci, během podivných snů, když jsem poslouchal nové album black doomových tmářů NORTHERN GRAVES. Moje mysl byla rozdrásána již během prvních tónů a musel jsem ven, pod oblohu, do větru a deště, do nedalekého lesa, kam utíkám pokaždé, když potřebuji být sám.

Určitě to znáte. Přinesete si nějakou hudbu domů, vůbec nevíte, kdo kapela je a zapnete play na svém přehrávači. Necháte ji na sebe působit a když dojde ke vzájemnému přenosu emocí, tak si zjistíte nějaké informace. Tahle smečka je původně z Kanady, ale pak se přesunula do Houstonu. V jejich srdcích ale nadále zůstala drsnost a chlad severu a povedlo se jim je promítnout i do nového alba. A to prosím pěkně, velmi přesvědčivě, autenticky, temně a syrově. Opravdu kapele věřím každou melodii, riff, úder bicích i výkřik do tmy. 

Texty jsou zde volně inspirována poezií kanadského básníka Andrewa Suknaskiho. Jsou o dlouhých zimách, o hromadách sněhu, o krutosti i kráse přírody, o horských jezerech, které mají křišťálovou vodu. Ale také o posledních věcech člověka, o jeho přechodu na druhou stranu, do země nekonečných stínů. Osobně se mi potom na novém albu nejvíc líbí taková zvláštní, drsná, majestátní, podmanivá, syrová a temná atmosféra. Navíc mě opravdu baví se k nahrávce vracet. Nejlépe odpoledne, když zmizím z chaosu města, pryč od obrazovek, ze kterých stéká stejně už jenom hnis a zkažená krev. "Delic Heart" se pro mě stalo až osobní záležitostí. Zrovna jsem četl knížku o jedné výpravě na daleký sever a musím rovnou říct, že se mé představy i díky muzice spojily v jeden velmi zajímavý a podmanivý celek. NORTHERN GRAVES patří přesně mezi ty kapely, jejichž tvorba potřebuje klid, ticho a hlavně čas. Musíte se zastavit, zklidnit svůj dech, našlapovat tiše. A nebo se vydat se sluchátky do zimní přírody. Jen tak si kráčet, bez cíle, protože i samotná cesta je důležitá. Zmínit musím i velmi povedený zvuk, která je nejen dobře čitelný, ale také má v sobě všechny potřebné vibrace. Za velmi stylový považuji i motiv na obalu, pod kterým je podepsán Travis Smith a který krásně svým obrazem doplnil hudbu samotnou. Hlavní jsou zde ale jednotlivé skladby, které se pro mě staly soukromým obřadem, mantrou, kterou jsem si spolu s kapelou odříkával pokaždé, když jsem se probudil uprostřed noci a věděl jsem, že nastal čas, že musím jít. Pode mnou se vzdalovalo město a já toulal a neznal cíl, ke kterému dojdu. Míjel jsem hluboké propasti své vlastní mysli, překonával divoké řeky, brodil se po kolena v bahně, sněhu, odolával jsem přírodním živlům i sám sobě. Mrazivé black doom metalové album, u kterého se vám dostane vichřice do kostí i samé vaší podstaty! Síla hudby a přírodních živlů! Nakonec nás všechny čeká temnota!


Asphyx says:

The direction is clear. North, through tall trees and wide plains, into a land of ice and snow. Somewhere out there, where everything has been stripped to the bone and you find dead bodies along the way, lies my destination. I’ve had enough of it all. All around me is nothing but deceit, lies, and hatred; crowds of people, the evening news, and venomous smiles terrify me. I just want to be alone with myself, to hunt and fall asleep under the stars. Maybe I’ll die in the middle of a mountain, but my death will have more meaning than just pathetic groveling before God. It occurred to me in the middle of the night, during strange dreams, while listening to the new album by the black doom band NORTHERN GRAVES. My mind was torn apart from the very first notes, and I had to get out, under the sky, into the wind and rain, into the nearby forest, where I run every time I need to be alone.

I’m sure you know the feeling. You bring some music home, have no idea who the band is, and hit play on your player. You let it wash over you, and when there’s a mutual exchange of emotions, you look up some information. This pack is originally from Canada, but then moved to Houston. But the harshness and cold of the north remained in their hearts, and they managed to capture that in their new album. And they did so, mind you, very convincingly, authentically, darkly, and rawly. I truly believe every melody, riff, drum beat, and scream into the darkness from this band. 


The lyrics here are loosely inspired by the poetry of Canadian poet Andrew Suknaski. They’re about long winters, piles of snow, the cruelty and beauty of nature, and mountain lakes with crystal-clear water. But they’re also about the final moments of a person’s life, about their passage to the other side, to the land of endless shadows. Personally, what I like most about the new album is its peculiar, harsh, majestic, captivating, raw, and dark atmosphere. Plus, I really enjoy returning to the recording. Preferably in the afternoon, when I escape the chaos of the city, away from screens that now seem to ooze nothing but pus and rotten blood. "Delic Heart" has become a personal matter for me. I was just reading a book about an expedition to the far north, and I have to say right away that my imagination, thanks to the music, has merged into one very interesting and captivating whole. NORTHERN GRAVES is exactly the kind of band whose work requires peace, quiet, and above all, time. You have to stop, catch your breath, tread softly. Or head out into the winter wilderness with headphones on. Just walk, aimlessly, because the journey itself is what matters. I must also mention the excellent sound, which is not only clear but also has all the necessary vibrancy. I also find the cover art designed by Travis Smith very stylish; its imagery beautifully complements the music itself. But the main focus here is on the individual tracks, which have become a private ritual for me, a mantra that I recited along with the band every time I woke up in the middle of the night and knew that the time had come for me to go. The city receded beneath me, and I wandered, unaware of the destination I would reach. I passed the deep chasms of my own mind, crossed wild rivers, waded knee-deep through mud and snow, resisting both the elements and myself. A frosty black doom metal album that will send a gale into your bones and the very core of your being! The power of music and the elements of nature! In the end, darkness awaits us all!



tracklist:
1. A Story Told by the Wind
2. Lanterns
3. Keeper of the Plains
4. Endless
5. Nocturne
6. Derelict Heart
7. Hazard

band:
Branson Heinz – Drums, Guitars
Damian Smith – Guitar, Vocals, Piano
Andrew Caruana – Guitar, Vocals, Orchestral Arrangements
Roman Chester – Bass

úterý 28. dubna 2026

Recenze/review - GRIEF COLLECTOR - The Death of All Dreams (2026)


GRIEF COLLECTOR - The Death of All Dreams
CD 2026, Nine Records

for english please scroll down

Kráčím tmou, pomalu, opatrně, abych nenarušil atmosféru umírajícího města. Probudil jsem se brzy a cítil jsem uvnitř těla zvláštní mráz. Je konec? Umírám? Měním se? Podobné myšlenky mě občas napadají. Potřebuji se zastavit, spočinout v řece času, soustředit se jen na svůj dech, na vítr v korunách stromů, na tlukot srdce. Vybírám si pro tyto vzácné okamžiky jenom hudbu, která mě dokáže rozdrásat zevnitř, která má v sobě sílu, tlak, energii, která kolem mě nejdříve jen tak plyne, objímá mě, doráží na mě, aby se nakonec stala mojí součástí. Cesty jsou ojíněné. Stíny se zkracují a nad lesní mýtinou vychází pomalu slunce.

Kde jsem zapomněl včerejší den? Probudit se do ticha a samoty je velmi osvěžující. Mohu se tak plně soustředit na hudbu, na nové album mých oblíbených doomařů GRIEF COLLECTOR. Jsem fanoušek, přiznávám ve všech bodech obhajoby. A jsem na to hrdý i letos, když se toulám tmou s jejich novou nahrávkou "The Death of All Dreams". Myšlenky mi nejdříve v hlavě létají jako zběsilé, aby se nakonec pomalu usadily a já konečně našel svůj klid mezi mramorovými náhrobky. Ano, pokaždé moje kroky směřují na jeden lesní hřbitov. 

Možná si to jen představuji nebo je to snový zážitek, ale na jednom hrobě je napsané mé jméno. Prosévám mezi prsty prach a do tváře mi stéká studený déšť. Tady, se sluchátky na uších, vnímám něco jiného, zvláštního, melancholického, smutného. Užívám si křišťálově čitelný zvuk, jednotlivé motivy se mi dostávají postupně do žil, do podvědomí. Letos jsou pánové ve skvělé formě. Pokud jste doomoví fanoušci tělem i duší, potom jsou pro vás GRIEF COLLECTOR skvělou volbou. Tahle smečka je uvěřitelná, ryzí, opravdová a naprosto autentická, což jsou všechno věci, které od kapely, které si pustím do svého přehrávače, vyžaduji. V závěru je to všechno o emocích, o předaných náladách. Nové album mě doslova vtáhlo do sebe, jako bych spadl do hlubiny, roztříštil se na tisíc kousků a potom znovu povstal z popela. Stylově se Američané drží podobného stylu jako třeba takoví CANDLEMASS, SOLITUDE AETURNUS, TROUBLE, SAINT VITUS, PENTAGRAM, TROUBLE. Samozřejmě přidávají navíc velkou spoustu svých nápadů a invence. U "The Death of All Dreams" jsem si pokaždé připadal, jako bych se toulal v krvavé mlze, jako bych platil převozníkovi jejich hudbou a ten mě s vědoucím úsměvem převezl na druhou stranu. V dnešním chaotickém, divném světě plném bolesti, násilí a povrchnosti je nová deska doslova úkazem. Pokud jste vnímavější posluchači, tak mi jistě potvrdíte, že kapela jde i letos na samou podstatu tohoto pomalého stylu. A dělá to s lehkostí, talentem a elegancí starých mistrů. Nemohu jinak, než se poklonit až k zemi. Mrazivé, temné, melancholické a nekonečně smutné doom metalové snění! Album, které se vám dostane hluboko do podvědomí! 


Asphyx says:

I walk through the darkness, slowly, cautiously, so as not to disturb the atmosphere of a dying city. I woke up early and felt a strange chill inside my body. Is it the end? Am I dying? Am I changing? Thoughts like these cross my mind from time to time. I need to stop, to rest in the river of time, to focus only on my breath, on the wind in the treetops, on the beating of my heart. For these rare moments, I choose only music that can tear me apart from within, that possesses power, pressure, and energy music that at first simply flows around me, embraces me, presses against me, only to eventually become a part of me. The paths are frosted. The shadows are shortening, and the sun is slowly rising above the forest clearing.

Where did I leave yesterday? Waking up to silence and solitude is very refreshing. This allows me to fully concentrate on the music, on the new album by my favorite doom metal band, GRIEF COLLECTOR. I’m a fan, I admit it in every point of my defense. And I’m proud of it again this year, as I wander through the darkness with their new album, “The Death of All Dreams”. At first, my thoughts race through my head like mad, only to eventually settle down, and I finally find my peace among the marble tombstones. Yes, my steps always lead me to the same forest cemetery. 


Maybe I’m just imagining it, or perhaps it’s a dreamlike experience, but my name is written on one of the graves. I run my fingers through the dust, and cold rain runs down my face. Here, with headphones on, I sense something different, strange, melancholic, sad. I’m enjoying the crystal-clear sound; the individual motifs gradually seep into my veins, into my subconscious. The guys are in great form this year. If you’re a doom fan through and through, then GRIEF COLLECTOR is a great choice for you. This band is believable, genuine, real, and completely authentic all things I demand from a band I put on my player. In the end, it’s all about emotions, about the moods they convey. The new album literally sucked me in, as if I had fallen into the abyss, shattered into a thousand pieces, and then risen again from the ashes. Stylistically, the Americans stick to a similar style as bands like CANDLEMASS, SOLITUDE AETURNUS, TROUBLE, SAINT VITUS, and PENTAGRAM. Of course, they also bring a wealth of their own ideas and creativity to the table. With "The Death of All Dreams", I always felt as if I were wandering through a bloody fog, as if I were paying the ferryman with their music, and he, with a knowing smile, ferried me to the other side. In today’s chaotic, strange world full of pain, violence, and superficiality, this new album is literally a phenomenon. If you’re a discerning listener, you’ll surely agree that the band gets to the very essence of this slow style once again this year. And they do it with the ease, talent, and elegance of the old masters. I can’t help but bow down to the ground. A chilling, dark, melancholic, and infinitely sad doom metal reverie! An album that will sink deep into your subconscious!


about GRIEF COLLECTOR on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
1. The Death of All Dreams
2. Cosmic Loneliness
3. Funeral World
4. One in Death
5. A Sickening Sadness
6. New Sorrow Old Heart
7. Agony Eater
8. Terminal Lucidity
9. Nightmares Wide Awake
10. Nights in White Satin (The Moody Blues cover)

Line-up
Brad Miller: Drums
Matt Johnson: Guitars, Bass
Julian Küster: Vocals



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine