DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky

středa 25. února 2026

Recenze/review - ENNUI - Qroba (2026)


ENNUI - Qroba
CD 2026, Meuse Music Records

for english please scroll down

Tvé sny se již dávno proměnily v krvavou mlhu. Touláš se opuštěnými ulicemi svého mozku, abys potkával své vlastní démony. Tělo se již po tom všem násilí vcelku zotavilo, ale duše je stále svírána těžkými řetězy. Už nevidíš žádnou naději, žádné světlo na konci tunelu. Stal si se svým vlastním stínem. Vyhledáváš temné kouty, ztrácíš se na opuštěných lesních pěšinách, řveš do tmy, znovu a znovu umíráš, aby ses nakonec probudil z nočních můr a zjistil si, že realita je ještě krutější.

Čím jsem starší, tím mám pro funeral doom death metalové kapely větší slabost. Krása, která se ukrývá v pomalosti, plazící se melodie, naléhavý vokál, spočinutí, smutek a bolest, to všechno nakumulované ve skladbách a znějící jako ticho kolem horských jezer. ENNUI pocházejí z Gruzie a vydávají letos svoje páté dlouhohrající album. Opět je po okraj plné tklivých melodií, drásavých pasáží i pochmurné atmosféry. Vítejte na svém vlastním pohřbu!


"Qroba" je přesně tím druhem nahrávky, kterou budete poslouchat za deštivých podzimních dní, v momentech, kdy už bude toho chaosu dnešního světa na vás moc a budete se potřebovat zastavit. ENNUI hrají hudbu, která je pro tyto chvíle zklidnění více než vhodná. Rád se toulám opuštěnou krajinou, s chutí se potom vracím domů, abych si četl a tohle album pro mě bylo nejdříve velice vkusnou a zajímavou kulisou. Postupně, pomalu, jak se na daný styl sluší a patří, se mi dostala do krve i do podvědomí. Najednou jsem byl jen já, hudba, dlouhé pomalé chvění a najemno nasekané kousky ledu v mých žilách. Letošní počin mě doslova uhranul, zasekl do mě svůj dráp. Užívám si chladný a velmi dobře čitelný zvuk, stylový obal, ale hlavně muziku samotnou, která nejen, že je velmi zajímavě napsaná a složená, ale má sobě jakousi až magickou přitažlivost. Pomalé, těžké rytmy, naléhavý vokál, údery bicích, tohle všechno dohromady perfektně sedí v jednom monolitickém celku. Jako bych se vznášel nad nekonečnými pláněmi a lesy, jako bych sedával na chladné mramorové desce prokletého hrobu. Kdo jsem a kam vlastně jdu? Kam směřuji? Víte, dobrá muzika je u mě o srdci, o talentu, o schopnosti zaujmout, o vnitřním chvění, o spoustě předaných emocí. ENNUI patří mezi vyvolené, mezi ty, kteří mě dokážou uhranout. Pokud máte rádi tradičnější podání tohoto stylu se spoustou zajímavých, vlastních nápadů a myšlenek, tak neváhejte ani chvilku. Tahle kapela řeže přímo do živého. Moje sny se již dávno proměnily v krvavou mlhu. Toulám se opuštěnými ulicemi svého mozku, abych potkával své vlastní démony. Uhrančivý, chladný a temný funeral doom death metal metal, u kterého vám zmrzne krev v žilách! Krása samoty, smutku a beznaděje! 

Asphyx says:

Your dreams have long since turned into a bloody fog. You wander the deserted streets of your mind, encountering your own demons. Your body has recovered from all the violence, but your soul is still bound by heavy chains. You see no hope, no light at the end of the tunnel. You have become your own shadow. You seek out dark corners, lose yourself on deserted forest paths, scream into the darkness, die again and again, only to wake up from your nightmares and find that reality is even crueler.

The older I get, the more I have a soft spot for funeral doom death metal bands. The beauty that lies in slowness, creeping melodies, urgent vocals, repose, sadness, and pain, all accumulated in songs and sounding like the silence around mountain lakes. ENNUI come from Georgia and are releasing their fifth full-length album this year. Once again, it is filled to the brim with poignant melodies, harrowing passages, and a gloomy atmosphere. Welcome to your own funeral!


"Qroba" is exactly the kind of recording you'll listen to on rainy autumn days, when the chaos of today's world becomes too much for you and you need to pause for a moment. ENNUI play music that is more than suitable for these moments of calm. I like to wander through deserted landscapes, then return home with enthusiasm to read, and this album was initially a very tasteful and interesting backdrop for me. Gradually, slowly, as befits this style, it got into my blood and subconscious. Suddenly, it was just me, the music, long slow tremors, and finely chopped pieces of ice in my veins. This year's work literally captivated me, digging its claws into me. I enjoy the cool and very clear sound, the stylish cover, but above all the music itself, which is not only very interestingly written and composed, but also has a kind of magical appeal. Slow, heavy rhythms, urgent vocals, drum beats—all of this fits together perfectly in one monolithic whole. It's as if I were floating above endless plains and forests, as if I were sitting on the cold marble slab of a cursed tomb. Who am I and where am I going? Where am I headed? You see, for me, good music is about heart, talent, the ability to captivate, an inner tremor, a lot of conveyed emotions. ENNUI is among the chosen ones, among those who can mesmerize me. If you like a more traditional rendition of this style with lots of interesting, original ideas and thoughts, don't hesitate for a moment. This band cuts right to the heart. My dreams have long since turned into a bloody fog. I wander the deserted streets of my mind to meet my own demons. Mesmerizing, cold, and dark funeral doom death metal that will freeze the blood in your veins! The beauty of loneliness, sadness, and hopelessness!


tracklist:
1. Antinatalism 
2. Becoming Void 
3. Decima 
4. Down to the Stars 
5. Mokvda Mze. 



neděle 22. února 2026

Recenze/review - MÄDÄTYS - Kuoleman ulottuvuudet (2026)


MÄDÄTYS - Kuoleman ulottuvuudet
CD 2026, Caligari Records, Iron Corpse

for english please scroll down

Zůstal jsem ležet uprostřed pustiny a na můj obličej padal zmrzlý sníh. Možná jsem pomalu, dlouze a v nekonečných bolestech umíral. To už teď nevím. Jedinými svědky mi byly stoleté stromy a krkavci, kteří se usadili nedaleko. Nakláněli hlavu a čekali, až naposledy vydechnu. Trvalo mi to tentokrát dlouho, než jsem přešel na druhou stranu, do země šedých krvavých stínů. Objevil jsem nedávno v záhrobí finskou doom death metalovou kapelou MÄDÄTYS, která mi byla velmi zkušeným průvodcem na onom světě.

Jako bych z jejich hudby cítil, jak ke mě přichází dáma s kosou. Usmívá se. Brodí se hlubokým sněhem a tichem zní její děsivý šepot. Už dávno se nemodlím, už dávno nevěřím v žádného z bohů. Tady, uprostřed lesů cítím jen sílu věčnosti a hudby, která má v sobě velkou temnou energii a odhodlání. Uctívají se zde staré ověřené postupy, ale přidává se i velká porce vlastních nápadů a invence. Mám při poslechu nahrubo nasekané kousky ledu v žilách. 


Jsem starý metalový pes, který se toulá podsvětím již skoro třicet pět let. Stále dokáží ocenit poctivý prašivý death metal, pořád si neskutečně užívám záhadný, smutný a bolestivý doom metal. Kombinace těchto stylů se mi vždycky líbila. Fascinují mě jednotlivé postupy, užívám si mrtvolný zvuk, připadám si jako bych opravdu ležel někde daleko na severu v lesích a pomalu v mrazu umíral. Pánové hrají od srdce, uvěřitelně, opravdově, s takovou tou ryzí  krvavou jiskrou v oku, která vždy oddělovala dobré kapely od těch ostatních. Stylově ve mě evokuje hudba, kterou nám tahle smečka předkládá, staré INCANTATION, SOLOTHUS, HOODED MENACE, DRUID LORD, ATARYXY, KRYPTS, LANTERN, TEMPLE OF VOID. Texty jsou zde ve finštině, nerozumím ani slovu, přesto tak nějak podvědomě vím, o čem jsou. O smrti, o drsné přírodě, o starých pohřebištích, o bolesti. Alespoň tak je vnímám. Pokud bychom měli hovořit o zvuku, tak ten považuji za velmi povedený. Je chladný, syrový, velmi dobře čitelný a má v sobě pověstnou plesnivou jiskru (Antti Karjalainen - mixing, Otto Joki - mastering). MÄDÄTYS si dali záležet i na obalu. Autorem motivu je Pedro Ruotsalainen. Líbí se mi, zaujal mě a dle mého se perfektně hodí k hudbě samotné. "Kuoleman ulottuvuudet" je přesně tím druhem alba, které budete poslouchat za ošklivého, sychravého počasí, ve chvílích, kdy budou mraky nízko a bude z nich padat krvavý sníh. Zůstal jsem ležet uprostřed pustiny a na můj obličej padal zmrzlý sníh. Možná jsem pomalu, dlouze a v nekonečných bolestech umíral. To už teď nevím. Jedinými svědky mi byly stoleté stromy a krkavci, kteří se usadili nedaleko. Nakláněli hlavu a čekali, až naposledy vydechnu. Chladný a syrový doom death metal, u kterého ucítíte fyzickou přítomnost opravdové smrti! Album, které se vám dostane až do morku kostí!


Asphyx says:

I remained lying in the middle of the wilderness, frozen snow falling on my face. Perhaps I was dying slowly, painfully, endlessly. I don't know now. The only witnesses were the hundred-year-old trees and the ravens that had settled nearby. They tilted their heads and waited for me to breathe my last breath. This time, it took me a long time to cross over to the other side, to the land of gray bloody shadows. I recently discovered the Finnish doom death metal band MÄDÄTYS in the afterlife, who were very experienced guides in that world.

It was as if I could feel the lady with the scythe coming towards me through their music. She smiles. She wades through the deep snow and her terrifying whisper echoes in the silence. I stopped praying long ago, I stopped believing in any gods long ago. Here, in the middle of the woods, I feel only the power of eternity and music that has great dark energy and determination. Old proven methods are revered here, but a large dose of original ideas and invention is also added. When I listen to it, I feel roughly chopped pieces of ice in my veins.


I am an old metalhead who has been wandering the underworld for almost thirty-five years. I still appreciate honest, rotten death metal, and I still enjoy mysterious, sad, and painful doom metal immensely. I have always liked the combination of these styles. I am fascinated by the individual techniques, I enjoy the corpse-like sound, I feel like I am really lying somewhere far north in the woods, slowly dying in the cold. These guys play from the heart, believably, genuinely, with that pure bloody spark in their eyes that has always separated good bands from the rest. Stylistically, the music this band presents evokes old INCANTATION, SOLOTHUS, HOODED MENACE, DRUID LORD, ATARYXY, KRYPTS, LANTERN, TEMPLE OF VOID. The lyrics are in Finnish, I don't understand a word, yet somehow I subconsciously know what they are about. About death, harsh nature, old burial grounds, pain. At least that's how I perceive them. If we were to talk about the sound, I consider it very well done. It is cold, raw, very easy to listen to, and has that famous moldy spark (Antti Karjalainen - mixing, Otto Joki - mastering). MÄDÄTYS also put a lot of effort into the cover art. The motif was created by Pedro Ruotsalainen. I like it, it caught my attention, and in my opinion, it fits the music perfectly. "Kuoleman ulottuvuudet" is exactly the kind of album you'll listen to in ugly, dreary weather, when the clouds are low and bloody snow is falling from them. I lay in the middle of the wilderness, frozen snow falling on my face. Perhaps I was dying slowly, painfully, and endlessly. I don't know anymore. The only witnesses were the hundred-year-old trees and the ravens that had settled nearby. They tilted their heads and waited for me to breathe my last breath. Cold and raw doom death metal that makes you feel the physical presence of real death! An album that will get under your skin!


tracklist:
01. Hänen Ikuisen Valonsa Katveessa 
02. Sairas Maailma 
03. Kuolleiden Koston Yö 
04. Kuoleman Ulottuvuudet 
05. Unohdetut Rukoukset 
06. Kirous 
07. Sinä Joudut Helvettiin 
08. Liekehtivä Virta

středa 18. února 2026

Recenze/review - CITRINITAS - Unending Descent (2026)


CITRINITAS - Unending Descent
demo 2026, Caligari Records

for english please scroll down

Nedávno jsem objevil ve svém sklepě na chalupě bednu se starými kazetami. Některé byly jen špatnými kopiemi, některé už dávno shnily věkem, ale pár se jich zachovalo a tak jsem si zase jednou připadal jako starý hrobník, který objevil prašivou rakev plnou prokletých ostatků, o které nevěděl. S novou demonahrávkou finských tmářů CITRINITAS je to hodně podobné. Také je plná pradávných ozvěn za záhrobí, také smrdí sírou a je nasáklá zkaženou krví. 

O kapele toho příliš zjistit nejde, jedná se o smečku, která vzešla z toho nejhlubšího undergroundu. Beru to na vědomí a postupně přidávám volume doprava. Z reproduktorů ke mě ztéká zkažená směs black metalu, deathu i doomových pochmurných nálad. Vše je zabalené v jakémsi sirnatém oparu. Nějak takhle si představuji, že zní hudba při pohřbech prokletých. Doporučuji vám naprostou tmu, chlad a teprve potom vyniknou jednotlivé bahnité nuance naplno. 


Tři skladby ostré jako hřeby, které jednou budou zatlučeny i do vaší rakve, znějí velmi morbidně, mrtvolně. U nás kousek za městem, v nekonečných temných lesích, je močál, o kterém se říká, že jsou v něm pochovány tisíce padlých vojáků. Staly se tam kruté vraždy, hnusné násilí a pravdou je, že když jdete okolo, tak vás mrazí v zádech a tuhne vám krev v žilách. Přesně takhle se cítím i při poslechu dema "Unending Descent". Nálady jsou velmi pochmurné, záhadné, magicky démonické. Hudba zde není jen obyčejným zážitkem, ale spíše pradávným rituálem pro vyvolávání temných a zlých sil, které nejsou z našeho světa. Smrt je při poslechu velmi blízko a démoni tančí na prokletých hrobech. Jednotlivé skladby se mi dostávají postupně do krve a připadám si, jako bych se stal součástí nějakého děsivého hororového filmu. Kdysi dávno jsem si dal za úkol, že budu o podobných kapelách psát a musím rovnou dodat, že jsem z této nahrávky doslova nadšený. Má v sobě totiž absolutně vše pro záhrobní seance. Na povrchu je chladné a mrazivé, slizké a mokvající, uvnitř ale hoří pekelným ohněm. Jen doufám, že se od CITRINITAS dočkáme brzy i dlouhohrajícího alba, zajímalo by mě, jak budou jejich mrtvolné skladby znít ve větším prostoru. Zatím mi nezbývá, než pochválit zvuk, stylový motiv na obalu a nahrávku vám doporučit.  Až zase jednou budu exhumovat nějakou starou rakev s nejasným původem, budu dávat velký pozor. Tohle je totiž hudba, která koluje i v mých žilách. Black death doom metalové album, u kterého potkáte své vlastní démony! Ozvěny z krvavých močálů! 

Asphyx says:

I recently discovered a box of old cassettes in the basement of my cottage. Some were just bad copies, some had long since rotted away, but a few had survived, and so once again I felt like an old gravedigger who had discovered a moth-eaten coffin full of cursed remains he didn't know about. It's very similar with the new demo recording by Finnish obscurantists CITRINITAS. It is also full of ancient echoes from beyond the grave, it also stinks of sulfur and is soaked in rotten blood. 

Not much is known about the band; they are a pack that emerged from the deepest underground. I take note of this and gradually turn up the volume. A rotten mixture of black metal, death metal, and doom-laden gloom flows from the speakers. Everything is wrapped in a kind of sulfurous haze. This is how I imagine the music at the funerals of the damned. I recommend complete darkness and cold, only then will the individual muddy nuances come into their own. 


Three songs as sharp as nails, which will one day be hammered into your coffin, sound very morbid, deathly. Just outside our town, in endless dark forests, there is a swamp where it is said that thousands of fallen soldiers are buried. Cruel murders and heinous violence took place there, and the truth is that when you walk by, you feel a chill down your spine and your blood runs cold. That's exactly how I feel when listening to the demo "Unending Descent". The moods are very gloomy, mysterious, magically demonic. The music here is not just an ordinary experience, but rather an ancient ritual for summoning dark and evil forces that are not of our world. Death is very close when listening, and demons dance on cursed graves. The individual songs gradually get into my blood, and I feel like I've become part of some terrifying horror movie. A long time ago, I set myself the task of writing about similar bands, and I must say right away that I am literally thrilled with this recording. It has absolutely everything you need for a séance. On the surface, it is cold and frosty, slimy and oozing, but inside it burns with hellfire. I just hope that CITRINITAS will release a full-length album soon. I would be interested to hear how their corpse-like songs would sound in a larger space. For now, I can only praise the sound, the stylish cover art, and recommend the recording to you. The next time I exhume an old coffin of unknown origin, I will be very careful. This is music that runs through my veins. A black death doom metal album where you will encounter your own demons! Echoes from bloody swamps!


tracklist:
1. Unending Descent 
2. Light Permeates Everything 
3. Subterranean Egress 



úterý 17. února 2026

Recenze/review - FOSSILIZATION - Advent of Wounds (2026)


FOSSILIZATION - Advent of Wounds
CD 2026, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Zase jsem se jednou potácel mezi stíny. Ve starých, zahnívajících a smradlavých močálech. Pronásledovaly mě noční můry a znovu se objevila pradávná rána. Teplo v ní, zkažená krev hnisala, pálila, žhnula. Vzal jsem do rukou rezavý nůž a vřed jsem prořízl. Černý, zkažený hnis mi potřísnil celé tělo. Padl jsem tváří do bažiny a propadal se stále hlouběji. Byl jsem chycený, prokletý a začal jsem se pomalu rozkládat. Přesně takové pocity mám i z nového alba brazilských tmářů FOSSILIZATION.

Tahle smečka vždy uměla navodit atmosféru absolutního zmaru. U nové nahrávky to platí snad ještě více, než u těch předchozích. Jestli byli na minulých deskách Brazilci nechutní, zvrácení a dokázali nás chytit do pevných pavučin, tak letos to platí ještě více. Vítejte v nekonečných bažinách beznaděje!


Přiznám se, že jsem se na novinku opravdu velmi těšil. Když jsem pak poprvé zapnul doma play na svém přehrávači, veškerá moje očekávání se splnila na sto procent. Skladby v sobě mají potřebný drive, sílu, takový ten zahnívající efekt, na který má tahle kapela snad patent. Velmi se povedl zvuk (Gabriele Gramaglia - mixing, mastering), který je náležitě prašivý a zároveň dobře čitelný, živočišný. Jakoby byly jednotlivé motivy ušpiněné černou krví. Starodávný death metal se zde potkává se záhadným a mrtvolným doom metalem. Výsledný, velmi zkušeně a elegantně namíchaný koktejl, je potom nejen nechutný, ale také řeže tou správnou stranou nože. FOSSILIZATION na to jdou po svém, mají vlastní rukopis a spoustu morbidních nápadů. Zmínit musím i velmi povedený obal (autorem je Guang Yang), který dá všem ihned na vědomí, co se na albu odehrává. Absolutní zvrácená hniloba a bolestivé umírání. Pokud jste fanoušci kapel typu DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, KRYPTS, ALTARAGE, PHRENELITH, ENFULGED, CRUCIAMENTUM, DISMA, INCANTATION, IGNIMOVOUS, je pro vás nové album doslova povinností. "Advent of Wounds" v sobě obsahuje všechny potřebné ingredience pro zvrácené záhrobní rituály. Muselo vznikat hluboko v podzemí, ve starých kryptách a katakombách. Při poslechu můžete rozmlouvat s nemrtvými, rouhat se. Jen si dejte pozor, aby se vám neobjevila znovu stigmata a nezačaly vás pálit staré rány. Vše je zde zahalené do tajemna, do krvavé mlhy, smrdí jako rozkládající se maso. Tahle smečka je opravdová, uvěřitelná, ryzí, syrová a autentická. Zase jsem se jednou potácel mezi stíny. Ve starých, zahnívajících a smradlavých močálech. Pronásledovaly mě noční můry a znovu se objevila pradávná rána. Teplo v ní, zkažená krev hnisala, pálila, žhnula. Vzal jsem do rukou rezavý nůž a vřed jsem prořízl. Černý, zkažený hnis mi potřísnil celé tělo. Mokvající, syrový a temný doom death metal, který vás uhrane! Album, které hnije zevnitř!


Asphyx says:

Once again, I was stumbling among the shadows. In old, rotting, and stinking swamps. Nightmares haunted me, and the ancient wound reappeared. The heat inside it, the rotten blood festered, burned, and glowed. I took a rusty knife in my hands and cut open the wound. Black, rotten pus splattered all over my body. I fell face down into the swamp and sank deeper and deeper. I was trapped, cursed, and slowly began to decay. That's exactly how I feel about the new album by Brazilian dark metal band FOSSILIZATION.

This band has always been able to evoke an atmosphere of absolute doom. This is perhaps even more true of their new recording than of their previous ones. If the Brazilians were disgusting and perverse on their previous albums and managed to trap us in their tight cobwebs, this year it is even more so. Welcome to the endless swamps of despair!


I admit that I was really looking forward to this new release. When I first played it on my player at home, all my expectations were met one hundred percent. The songs have the necessary drive, power, and that decaying effect that this band seems to have patented. The sound (Gabriele Gramaglia - mixing, mastering) is very well done, appropriately dirty and at the same time clear and animalistic. It's as if the individual motifs were stained with black blood. Ancient death metal meets mysterious and corpse-like doom metal here. The resulting cocktail, mixed with great skill and elegance, is not only disgusting, but also cuts with the right side of the knife. FOSSILIZATION do things their own way, they have their own style and lots of morbid ideas. I must also mention the very well-done cover (by Guang Yang), which immediately lets everyone know what's going on on the album. Absolute twisted decay and painful death. If you are a fan of bands such as DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, KRYPTS, ALTARAGE, PHRENELITH, ENFULGED, CRUCIAMENTUM, DISMA, INCANTATION, IGNIMOVOUS, then this new album is literally a must for you. "Advent of Wounds" contains all the necessary ingredients for twisted afterlife rituals. It must have been created deep underground, in old crypts and catacombs. While listening, you can talk to the undead, blaspheme. Just be careful that your stigmata don't reappear and your old wounds don't start to burn. Everything here is shrouded in mystery, in a bloody fog, smelling like rotting flesh. This pack is real, believable, pure, raw, and authentic. Once again, I stumbled among the shadows. In old, rotting, and stinking swamps. Nightmares haunted me, and an ancient wound reappeared. The heat in it, the rotten blood festered, burned, glowed. I took a rusty knife in my hands and cut open the wound. Black, rotten pus splattered all over my body. Oozing, raw, and dark doom death metal that will mesmerize you! An album that rots from the inside!


about FOSSILIZATION on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Cremation Of A Seraph 
02. Disentombed And Reassembled By The Ages 
03. Scalded By His Sacred Halo 
04. Terrestrial Mold 
05. Servo 
06. While The Light Lasts 
07. Temple Of Flies And Moss

band:
V. – Guitars, Voices, Bass
Z. – Guitars

pondělí 16. února 2026

Recenze/review - GRAVES FOR GODS - Last Light Fades (2026)


GRAVES FOR GODS - Last Light Fades
CD 2026, Meuse Music Records

for english please scroll down

Bolest a smutek někdy přicházejí a vy nevíte proč. Křičíte do tmy, rozdrásáni do krve a máte pocit, že smrt je zase o kousek blíž. Chcete být sami, v temném koutě, v chladu. Utopit se v slzách, utéct do lesů, lehnout si do trávy a dívat se na krvavé mraky. Jakoby se vám vrátily staré noční můry, o kterých jste si mysleli, že už byly dávno spáleny. Netuším, kde se tyhle podivné stavy duše i těla berou, ale možná se jimi jen mysl brání současnému podivnému světu. Psát o muzice je pro mě svým způsobem terapií, krásným zážitkem. Pokaždé se snažím nejen opsat promo materiály, ale spíše se pokusit svými slovy vyjádřit, jak na mě hudba působí.

O australských GRAVES FOR GODS jsem ještě nepsal, kapela letos přichází teprve se svým druhým dlouhohrajícím albem. Doporučuji vám, abyste si pořídili i to první, z roku 2022 ("The Oldest Gods"). Je také po okraj narvané smutkem, umírajícími dny i nekonečnou beznadějí. Pánové hrají klasický doom death metal a umí to velmi dobře. Koneckonců, posuďte sami. Doporučuji chladnou a temnou místnost, klid a plné soustředění. Teprve potom síla téhle nahrávky ( i té předchozí) vynikne nejvíce. 


Někdy zkrátka bývám rád sám. Většinou si otevřu nějakou dobrou knihu, pustím muziku jako hrají tito Australané a užívám si jednotlivé melodie. Kývám se do rytmu, obdivuji riffy, vokál, dunivé bicí. Vše tu sedí perfektně na svých místech. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Album je obdařeno velmi dobrým zvukem. Pravdou sice je, že pánové nepřinášejí do tohoto stylu nic nového, ani převratného, ale rozhodně se nejedná jen o dobře odvedené řemeslo. Naopak, z jednotlivých skladeb i z celku cítím odhodlání, opravdovost, reálný smutek a trápení. Doom metal je velmi těžká disciplína a platí u něj více než kde jinde, že musí být zahraný od srdce, autenticky, uvěřitelně. Musí z něj doslova odkapávat pochmurné nálady a musí vám u něj tuhnout krev v žilách. GRAVES FOR GODS tohle všechno umí a přidávají ještě spoustu věcí navíc. Zajímavé postupy, pasáže, které se mi pokaždé zadřely hluboko do mozku i do podvědomí. Jsem moc rád, že jsem tuhle smečku na svých toulkách podzemím potkal, jinak bych byl ochuzen o vskutku niterný zážitek. Neznám nic lepšího, než sníh křupající pod nohama, dlouhou cestu před sebou, tichý les, soumrak, lesní hřbitov, návrat domů, knihu o bolesti. Ano, jsme jedné krve, já i tahle kapela. "Last Light Fades" mi nejdříve připomínalo hada, plazícího se u mých nohou. Ten mě postupně uhranul a dostal se mi do hlavy. Zmínit musím i velmi povedený, chladný a dobře čitelný zvuk, stylový motiv na obalu i texty, které v sobě mají hloubku. Bolest a smutek někdy přicházejí a vy nevíte proč. Křičíte do tmy, rozdrásáni do krve a máte pocit, že smrt je zase o kousek blíž. Chcete být sami, v temném koutě, v chladu. Utopit se v slzách, utéct do lesů, lehnout si do trávy a dívat se na krvavé mraky.  Pochmurný, smutný doom death metalový obřad, u kterého vám ztuhne krev v žilách! Vaše mysl bude rozdrásána do krve!

Asphyx says:

Pain and sadness sometimes come and you don't know why. You scream into the darkness, torn to pieces, and you feel that death is a little closer again. You want to be alone, in a dark corner, in the cold. To drown in tears, run away into the woods, lie down in the grass and watch the bloody clouds. It's as if the old nightmares you thought had been burned away long ago have returned. I have no idea where these strange states of mind and body come from, but perhaps they are just the mind's way of defending itself against the strange world we live in today. Writing about music is a kind of therapy for me, a beautiful experience. I always try not just to copy promotional materials, but rather to express in my own words how the music affects me.

I haven't written about the Australian band GRAVES FOR GODS yet; this year, the band is releasing only their second full-length album. I recommend that you also get their first album from 2022 ("The Oldest Gods"). It is also filled to the brim with sadness, dying days, and endless despair. These guys play classic doom death metal and they do it very well. Anyway, judge for yourselves. I recommend a cool, dark room, peace and quiet, and full concentration. Only then will the power of this recording (and the previous one) come into its own. 


Sometimes I just like to be alone. I usually open a good book, put on some music like this Australian band plays, and enjoy the individual melodies. I sway to the rhythm, admire the riffs, vocals, and thumping drums. Everything fits perfectly in its place here. Nothing is superfluous, nothing is missing. The album has a very good sound. It's true that these gentlemen don't bring anything new or revolutionary to this style, but it's definitely not just a job well done. On the contrary, I feel determination, authenticity, real sadness, and suffering in the individual songs and in the album as a whole. Doom metal is a very difficult discipline, and more than anywhere else, it must be played from the heart, authentically, believably. It must literally drip with gloomy moods and make your blood run cold. GRAVES FOR GODS can do all this and add a lot more. Interesting techniques, passages that always stick deep in my brain and subconscious. I am very glad that I met this band on my wanderings through the underground, otherwise I would have been deprived of a truly intimate experience. I know nothing better than snow crunching underfoot, a long journey ahead, a quiet forest, twilight, a forest cemetery, returning home, a book about pain. Yes, we are of the same blood, me and this band. At first, "Last Light Fades" reminded me of a snake slithering at my feet. It gradually captivated me and got into my head. I must also mention the very well-done, cool and clear sound, the stylish cover art, and the lyrics, which have depth. Pain and sadness sometimes come and you don't know why. You scream into the darkness, torn to pieces, and you feel that death is a little closer again. You want to be alone, in a dark corner, in the cold. Drown in tears, run away into the woods, lie down in the grass and watch the bloody clouds. A gloomy, sad doom death metal ritual that will make your blood run cold! Your mind will be torn to shreds!


tracklist:
1. Perpetua Fell 
2. The Dark Age 
3. Unholy Ghost 
4. Covered in Blood 
5. Last Light Fades 

band:
Jak Shadows – Vocals
Ryan Quarrington – Drums
Matt Spencer – Resonant Strings



A few questions - interview with doom death metal band from Australia - GRAVES FOR GODS.


A few questions - interview with doom death metal band from Australia - GRAVES FOR GODS. 

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.? 

Matt – Hi! We are Graves for Gods. Purveyors of all things Doom, from Adelaide in the South of Australia, since 2020. We consist of three members: Jak on vocals, Matt on guitars and bass, Ryan on drums. In 2022 we released our debut album‚ The Oldest Gods, on Sleeping Church Records, and now in 2026 we‘ve released its follow up, Last Light Fades, on Meuse Music. 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

Matt – The vocals were recorded at Jaks home, the drums at a local recording room, while the rest was recorded, produced and mixed by myself at my home studio. Mastering was by Dav at Iridium audio. We’re thrilled with the end result. Ideally it sounds neither modern nor dated. Not processed, but not raw. We’re not trying to copy any single sound. I think we got close to these aspirations. 


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

Matt – Initially 300 cds (i think), plus digital via bandcamp and the streamers . If there’s demand we will work with Meuse Music on further formats. Hopefully so! We’d love this album on vinyl. It would be great to see that cover art at 12 inches. 

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

Jak - Lyrics are by me and the song titles are chosen as a band. The lyrical approach of Graves For Gods thus far has remained close to the name of the band and centred around worship. Like most creative processes, much time was spent thinking over what to write about and how to say it. It wasn’t easy to cover such a wide history of events in the span of only 4 songs. As with “The Oldest Gods” there is a start and an end to the story of this album. Once again, the lyrics deal with the rise and fall of an empire, at times viewed through a large overarching lens and at other times through the eyes of its denizens. In its most concise sense, it’s a story about the Roman Empire. Perpetua Fell sets the scene that tackles the scale of the rise of Rome from fable to the moment the Roman Emperor realised the need to change their beliefs and begin engineering Christianity as we know it in the

West. Dark Ages in concept was to about European Medieval life and the ensuing Crusades however “Covered in Blood” covered themes of war so Dark Ages lingered a while in a land of plague, power and control. Unholy Ghost kind of sums up the ambitious nature of colonisation and belief of a dream. Last Light Fades really speaks for itself, the album cover depicts themes of shame, disgrace and the loss of faith.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Jak - The logo was created by me, which was inspired by the Sumerian beliefs, the symbol of Anu is incorporated in the sky, encompassing the trees & earth - the connection between earth and sky. We don’t have a website as such but we understand the importance of having an online presence or footprint so to say. You can currently find us either on bandcamp, our labels website or our Facebook page that we operate ourselves. All the graphics on these sites are chosen by either us or Meuse Records, depending on where you visit.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Matt - Meuse Music has been our partners for the CD release of Last Light Fades. We sought them out as they are of course experts in the Doom genres. We are absolutely very happy with how they’ve approached everything. Strong communication, plenty of options and very few demands. Very impressed.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Jak - From a death doom perspective, its all the early UK Doom but by no means limited to those shores. Inspiration will come from so many places, could be a simple as going for a walk in a gorge. I tend to write most of the lyrics while walking outdoors.

Matt – We listen to a crazy amount of different music, but for Graves for Gods, it’s absolutely a mix of the early UK Doom legends, plus everything from the great funeral and stoner doom acts, more spacious and progressive acts like Third and the mortal and of course Black Sabbath themselves.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

N/A

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Matt – Sadly we are currently a recording only band. If the opportunity arises for something special, we would definitely be open to a select few live performances. But currently no.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Matt - We are currently writing album 3, and exploring some other material for a series of bandcamp exclusive releases. Our primary focus is to just keep recording the music we love and sharing it with people who need it. Always releasing on physical media where possible. Hopefully our future is one of endless inspiration and musical prolification.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

https://gravesforgods.bandcamp.com/ is the best option please.

Thanx for the interview.

Matt - You’re very welcome. We’re grateful for your time.

středa 11. února 2026

Recenze/review - BONE WEAPON - Chaos Marked by Death of Sun (2026)


BONE WEAPON - Chaos Marked by Death of Sun
CD 2026, Transylvanian Recordings, Morbid Chapel Records

for english please scroll down

Stará jeskyně hluboko v lesích. Ve skalách, kam raději nikdo nechodí. Pradávné legendy vyprávějí o děsivých činech, které se zde staly. O démonech, bestiích, o symbolech, které když spatříte, tak budete navěky prokletí. Stejně mě to přitahovalo. Budil jsem se z nočních můr a byl jsem neklidný. Nějaká vyšší síla mi řekla, abych šel. Neměl jsem na výběr. Už u vchodu mě začalo mrazit v kostech. Nemohl jsem dýchat a měl jsem pocit, že umírám. Kolem mě se válely vybělené lebky, mrtvoly v různém stádiu rozkladu. Hniloba, špína, nahrubo nasekaná tma a nekonečné zlo, tak by se dala popsat atmosféra místa. 

BONE WEAPON jsou kapela z Pensylvánie, která svojí hudbou dokáže vytvořit úplně stejné nálady, které jsem vám právě popsal v úvodu dnešní morbidní recenze. Hnilobný, surový, prašivý death metal ze staré školy se zde potkává s doomově krvavým chladem. Jsem při poslechu opravdu ve staré jeskyni v lesích, ze které není návratu. Novinka těchto tmářů mě zcela pohltila. Toulal jsem se krvavou mlhou a ztrácel se zase jednou ve věčnosti. 


Určitě nesmím zapomenou na formální věci, bez kterých se dobré nahrávky neobejdou. Nové album má velmi povedený, morbidní, špinavý a přesto velmi dobře čitelný zvuk. Mám při poslechu opravdu pocit, jako bych měl své ruce po lokty ponořené do vnitřností čerstvě exhumované mrtvoly. Rudě černý obal vás nenechá v klidu a za sebe mohu napsat, že se k předkládané hudbě opravdu velmi dobře hodí a perfektně ji doplňuje. Pokud se vám líbí kapely typu COFFINS, CIANIDE, DISMA, ANATOMIA, INCANTATION, potom jste zde správně. BONE WEAPON samozřejmě promítlo do své hudby velkou spoustu svých nápadů a invence. Novinka je kusem mokvajícího masa, které vám hodí pánové přímo do obličeje. Riffy jsou ohlodané na kost, vokál připomíná bestii ze starých časů a bicí zabíjejí. Ale hlavně, u tohoto alba praskají víka od rakví tlakem. Je totiž velmi dobře napsané a složené. Má v sobě pradávný drive, sílu, tlak i energii. A také velkou spoustu zkažené krve. "Chaos Marked by Death of Sun" jsem si nejvíc užíval velmi brzy ráno, když byly ulice prázdné a potkával jsem jenom přízraky. Chodívám kolem jednoho místa, na kterém se před několika lety stala brutální a nechutná vražda. Jakoby se vše odehrávalo znovu a znovu. Pokaždé, když zapnu play, zase se objeví noční můry. Stará jeskyně hluboko v lesích. Ve skalách, kam raději nikdo nechodí. Pradávné legendy vyprávějí o děsivých činech, které se zde staly. O démonech, bestiích, o symbolech, které když spatříte, ta budete navěky prokletí. Jsem ztracený! Děsivé ozvěny ze starých temných jeskyní! Hnilobný, syrový death doom metal, u kterého se ztratíte v krvavé mlze! 

Asphyx says:

An old cave deep in the woods. In the rocks, where no one likes to go. Ancient legends tell of terrifying deeds that took place here. Of demons, beasts, symbols that, if you see them, will curse you forever. Still, it drew me in. I woke up from nightmares and was restless. Some higher power told me to go. I had no choice. Already at the entrance, I began to feel cold to the bone. I couldn't breathe and felt like I was dying. Bleached skulls and corpses in various stages of decomposition lay around me. Rot, filth, thick darkness, and endless evil—that's how I would describe the atmosphere of the place. 

BONE WEAPON is a band from Pennsylvania whose music creates the exact same mood I just described in the introduction to today's morbid review. Rotten, raw, mangy old-school death metal meets the bloody coldness of doom. Listening to it, I really feel like I'm in an old cave in the woods from which there is no return. The new release from these dark lords completely engrossed me. I wandered through the bloody fog and lost myself once again in eternity. 


I mustn't forget the formal aspects that are essential to a good recording. The new album has a very well-done, morbid, dirty, yet very clear sound. When I listen to it, I really feel as if my hands were submerged up to my elbows in the entrails of a freshly exhumed corpse. The red and black cover will not leave you indifferent, and I can say for myself that it really suits the music very well and complements it perfectly. If you like bands such as COFFINS, CIANIDE, DISMA, ANATOMIA, INCANTATION, then you've come to the right place. BONE WEAPON has obviously put a lot of their ideas and inventiveness into their music. The new album is a piece of rotting flesh that the gentlemen throw right in your face. The riffs are stripped down to the bone, the vocals resemble a beast from ancient times, and the drums are killer. But most importantly, the pressure from this album makes coffin lids burst open. It is very well written and composed. It has an ancient drive, power, pressure, and energy. And also a lot of rotten blood. I enjoyed "Chaos Marked by Death of Sun" most early in the morning when the streets were empty and I only encountered ghosts. I often walk past a place where a brutal and disgusting murder took place a few years ago. It's as if everything is happening over and over again. Every time I press play, the nightmares return. An old cave deep in the woods. In the rocks, where no one likes to go. Ancient legends tell of terrifying deeds that took place here. Of demons, beasts, symbols that, if you see them, you will be cursed forever. I am lost! Terrifying echoes from old dark caves! Putrid, raw death doom metal that will make you lose yourself in a bloody fog!


tracklist:
01. Blood War 
02. Death Of The Sun 
03. Blood Rock: Ritual Of Katash Amun 
04. Retching Poison: Divide And Purge 
05. Dawn Of The New Blood Sun

sobota 7. února 2026

Recenze/review - KÖNIGREICHSSAAL - Loewen II (2025)


KÖNIGREICHSSAAL - Loewen II
EP 2025, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Venku mrzne a špatně jsem spal. Chodníky kloužou a z nedaleké továrny stoupá jedovatý dým. Jdu pomalu, nasávám pach smrti a poslouchám loňské EP polských maniaků KÖNIGREICHSSAAL. Hudba se mi zase jednou perfektně trefila do vkusu i nálady. Mraky jsou nízko a v práci mlčím celý den. Uzavřen ve své ulitě, pochoduji v davu. Den za dnem, s nočními můrami, které už nikdy nezmizí. V black metalu si hodně vybírám a tahle smečka si mě ihned naklonila na svoji stranu.

Je totiž opravdová, ryzí, autentická, chladná a temná jako ruka shnilé mrtvoly. Navíc jsou texty v mé oblíbené polštině, což dodává nahrávce na ještě větší uvěřitelnosti. EP je obdařeno mrazivým zvukem, nástroje i vokály jsou velmi dobře čitelné, vše, včetně motivu na obalu, tu sedí perfektně na svých místech. Můžu se tedy soustředit na svůj splín a rozmlouvat s vlastními démony. 


Jako bych se ztrácel v krvavé mlze, jako bych umíral a znovu se rodil. V tichých ulicích šedivého města i nekonečných lesích, do kterých jsem si tuhle desku brával na dlouhé výlety po pěšinách, po kterých chodí jenom zvěř. Zde, nedaleko kdysi vypálené vesnice, hned vedle starodávného pohřebiště, vyniklo "Loewen II" nejvíce. Novinka je o bolesti, o strachu, o beznaději. zadře se vám hluboko pod kůži i do podvědomí. Klasický, spíše melodický černý kov z těch nejlepších slitin se zde potkává se smutným, melancholických a pochmurným doom metalem. Vše je umícháno velmi zkušeně, skladby mají drive, jasné a zřetelné motivy, nahrubo nasekané kousky ledu, které mi ihned začaly kolovat v žilách. Někdy zkrátka bývám rád sám, čtu si ve starých spisech a toulám se světem. Chci všechen ten chaos kolem nás zastavit, zamyslet se a užívám si jednotlivé mrazivé nuance, hnisavé pasáže. Ano, je to moje vůbec první setkání s kapelou a přiznám se, že jsem mnoho nečekal. Dostal jsem ale poctivou, perfektně zahranou porci muziky, která přesahuje hranice stylů. Vznáší se kolem mě jako děsivé svědomí, je velmi dobře napsaná, složená. Je tajemná, nebál bych se napsat i uhrančivá. Stala se i mojí součástí. Venku mrzne a špatně jsem spal. Chodníky kloužou a z nedaleké továrny stoupá jedovatý dým. Jdu pomalu, nasávám pach smrti a poslouchám loňské EP polských maniaků KÖNIGREICHSSAAL. Kde je hranice mezi šílenstvím a normálností? Tajemný, chladný, uhrančivý black doom metal, který vytáhne na povrch vaše nejtemnější myšlenky! Rituál šílenství! 

Asphyx says:

It's freezing outside and I slept poorly. The sidewalks are slippery and poisonous smoke is rising from a nearby factory. I walk slowly, breathing in the smell of death and listening to last year's EP by Polish maniacs KÖNIGREICHSSAAL. Once again, the music perfectly suits my taste and mood. The clouds are low, and I remain silent at work all day. Closed off in my shell, I march along with the crowd. Day after day, with nightmares that will never go away. I'm very selective when it comes to black metal, and this band immediately won me over.

It is real, pure, authentic, cold, and dark as the hand of a rotten corpse. In addition, the lyrics are in my favorite Polish, which adds even more credibility to the recording. The EP has a chilling sound, the instruments and vocals are very clear, and everything, including the cover art, fits perfectly in its place. So I can focus on my melancholy and talk to my own demons. 


As if I were lost in a bloody fog, as if I were dying and being reborn. In the quiet streets of a gray city and endless forests, where I used to take this album on long trips along paths trodden only by animals. Here, not far from a once-burned village, right next to an ancient burial ground, "Loewen II" stood out the most. The new album is about pain, fear, and hopelessness. It gets deep under your skin and into your subconscious. Classic, rather melodic black metal of the finest alloy meets sad, melancholic, and gloomy doom metal. Everything is mixed very skillfully, the songs have drive, clear and distinct motifs, roughly chopped pieces of ice that immediately began to circulate in my veins. Sometimes I just like to be alone, reading old writings and wandering the world. I want to stop all the chaos around us, reflect, and enjoy the individual chilling nuances and festering passages. Yes, this is my first encounter with the band, and I admit I didn't expect much. But I got a solid, perfectly played dose of music that transcends stylistic boundaries. It floats around me like a haunting conscience, very well written and composed. It's mysterious, I wouldn't be afraid to say even mesmerizing. It has become a part of me. It's freezing outside and I slept poorly. The sidewalks are slippery and poisonous smoke rises from a nearby factory. I walk slowly, breathing in the smell of death and listening to last year's EP by Polish maniacs KÖNIGREICHSSAAL. Where is the line between madness and normality? Mysterious, cold, mesmerizing black doom metal that brings your darkest thoughts to the surface! A ritual of madness!


tracklist:
1. Czarne Xięstwo 
2. Semana Tragica 
3. Wampyr Heretyk
4. Vae Victis 

neděle 1. února 2026

Recenze/review - THE CRAWLING - Live in Belfast MMXXIV (2026)


THE CRAWLING - Live in Belfast MMXXIV
CD 2026, Grindscene Records

for english please scroll down

Někde mezi smutkem, bolestí a beznadějí. V naprosté tmě a chladu. Tak jsem se cítil, když jsem kráčel temnými ulicemi našeho města a poslouchal jsem nové živé album tmářů THE CRAWLING. Kolem mě se válela krvavá mlha smíchaná se smogem. Továrna, ke které jsem směřoval, připomínala onen svět. Stačilo několik tónů, první riff, melodie a začal jsem křičet do tmy. Nejednou jsem nebyl v zimním městě na západě České republiky. Stál jsem uprostřed davu, v Belfastu a všemi póry svého těla vnímal muziku, která mi již několik let koluje v žilách.

Určitě to znáte. Člověk se stane fanouškem nějaké kapely postupně. Nejdříve jen tak nesměle ochutná, stráví s jejich hudbou několik večerů, kráčí s ní ulicemi nebo jen tak, po lesních pěšinách. O THE CRAWLING jsem již psal (odkazy na recenze najdete dole pod dnešním článkem). Pánové do mě zasekli svůj ostrý dráp a už mě nikdy nepustili. O živých záznamech moc nepíšu, zde ale udělám výjimku. Nové album totiž hoří zevnitř, i když je doomově mrazivé i death metalové surové. 


Když jsem "Live in Belfast MMXXIV" poslouchal, tak jsem byl opravdu na koncertě. Mezi fanoušky stály i pradávné stíny mých kamarádů, kteří již nejsou mezi námi. Mívám to takhle pokaždé. Podobné akce si neskutečně užívám, navíc THE CRAWLING patří mezi smečky, které jsou velmi opravdové, ryzí, autentické. Zkrátka a dobře, jejich hudbu jim věřím, neskutečně si ji užívám, stala se i mojí součástí. Líbí se mi zvuk, který je takový, jaký jej můžete na živém vystoupení opravdu zažít. Připadá mí (snad se nemýlím), že nebyl nijak zbytečně upravovaný. Řekni mi kamaráde, v jakém rytmu tepe tvoje srdce, ptal jsem se sám sebe, když jsem neustále přidával hlasitost. Všechno ostatní šlo stranou. Vracel jsem se domů a pokaždé se těšil, až si sednu, zapnu znovu play a otevřu si nějakou dobrou knihu. Tyhle chvíle jsou pro mě velmi důležité, nutné, abych se nezbláznil v současném podivném světě. Jako asi každý se potřebuji zastavit, zpomalit a srovnat si myšlenky. Tohle album je pro tyto vzácné a nebál bych se napsat terapeutické chvíle více než vhodné. Skladby se valí kupředu jako lavina z kamení, starých kostí a děsivých vzpomínek. Jsem jenom já a tahle nahrávka. Nic kolem mě neexistuje. Jsi fanoušek třeba takových NOVEMBER´S DOOM, MY DYING BRIDE, DRACONIAN, KATATONIA, OFFICIUM TRISTE, EVOKEN, SENTENCED, BOLT THROWER, ENTOMBED? Posloucháš dávno hudbu hlavně srdcem? Potom je tahle deska určena i pro tebe. Někde mezi smutkem, bolestí a beznadějí. V naprosté tmě a chladu. Tak jsem se cítil, když jsem kráčel temnými ulicemi našeho města a poslouchal jsem nové živé album tmářů THE CRAWLING. A teď mě prosím už nechte být, má slova stejně nestačí, lepší je jen tak sedět, být, existovat a poslouchat. Děkuji. Dokonalá esence smutku, chladu, tmy a beznaděje, která se vám dostane do podvědomí! Koncert, který se stal pro mě niterným obřadem! 


Asphyx says:

Somewhere between sadness, pain, and despair. In complete darkness and cold. That's how I felt as I walked through the dark streets of our city listening to the new live album by THE CRAWLING. A bloody fog mixed with smog swirled around me. The factory I was heading for resembled that world. A few notes, the first riff, the melody, and I started screaming into the darkness. Suddenly, I was no longer in a winter town in the west of the Czech Republic. I was standing in the middle of a crowd in Belfast, feeling the music that had been flowing through my veins for several years with every pore of my body.

I'm sure you know the feeling. You gradually become a fan of a band. At first, you just tentatively sample their music, spend a few evenings with it, walk the streets or forest paths with it. I've already written about THE CRAWLING (you can find links to reviews below today's article). These guys dug their sharp claws into me and never let go. I don't write much about live recordings, but I'll make an exception here. The new album burns from within, even though it's doom-like and death metal raw. 


When I listened to "Live in Belfast MMXXIV", I really felt like I was at the concert. Among the fans were the ancient shadows of my friends who are no longer with us. I always feel this way. I enjoy events like this immensely, and THE CRAWLING is one of those bands that is very genuine, pure, and authentic. In short, I believe in their music, I enjoy it immensely, and it has become a part of me. I like the sound, which is just like what you would experience at a live performance. It seems to me (I hope I'm not mistaken) that it hasn't been unnecessarily edited. Tell me, my friend, what rhythm does your heart beat to, I asked myself as I kept turning up the volume. Everything else faded into the background. I would come home and look forward to sitting down, turning on the player again, and opening a good book. These moments are very important to me, necessary for me not to go crazy in today's strange world. Like everyone else, I need to stop, slow down, and gather my thoughts. This album is more than suitable for these precious and, I would dare say, therapeutic moments. The songs roll forward like an avalanche of rocks, old bones, and terrifying memories. It's just me and this recording. Nothing else exists around me. Are you a fan of bands such as NOVEMBER'S DOOM, MY DYING BRIDE, DRACONIAN, KATATONIA, OFFICIUM TRISTE, EVOKEN, SENTENCED, BOLT THROWER, ENTOMBED? Have you been listening to music mainly with your heart for a long time? Then this album is for you. Somewhere between sadness, pain, and despair. In complete darkness and cold. That's how I felt when I walked through the dark streets of our city listening to the new live album by THE CRAWLING. And now, please leave me alone, my words are not enough anyway, it's better to just sit, be, exist, and listen. Thank you. The perfect essence of sadness, cold, darkness, and despair that will get into your subconscious! A concert that became an inner ritual for me!


about THE CRAWLING on DEADLY STORM ZINE:




Track Listing:
1. Intro
2. March of the Worm
3. Sparrow
4. Thy Nazarene
5. The Right to Crawl
6. Another Vulture
7. An Immaculate Deception
8. Bound to the Negative
9. Wolves and the Hideous White
10. Rancid Harmony
11. Outro

band:
Bass / Vocals: Adrien Crozet
Guitar / Vocals: Andy Clarke
Drums: Gary Beattie



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine