DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 24. června 2025

Recenze/review - DODENGOD - Heralds of a Dying Age (2025)


DODENGOD - Heralds of a Dying Age
CD 2025, Pest Records

for english please scroll down

Přízraky se vrátily. Dlouhé roky se toulaly mezi naším a oním světem. Čekaly, až na tom budeme hodně špatně, až se stane člověk člověku vlkem. Zahaleni v krvavé mlze, s obličeji bez tváře, s jedovatým smíchem, jsou najednou zde. Když je potkáte, tak vám ztuhne krev v žilách a začne mrazit v kostech. Zažijete úplně stejné pocity jako při poslechu nového, druhého dlouhohrajícího alba belgických tmářů DODENGOD. 

Jedená se o velmi chladnou a temnou záležitost s černou aurou. Jako bych navštívil starý, znesvěcený kostel a rozmlouval s nemrtvými, tak bych charakterizoval novinku nejlépe. Dostanete jedovatý koktejl, umíchaný z těch nejkrutějších ingrediencí. Temných black metal se zde potkává se surových death metalem, to vše zabalené v doomovém plášti beznaděje. Zhasněte všechna světla a připravte se na obřad pro vyvolání temných sil ze záhrobí. Svět je znovu v plamenech!


Kdysi dávno jsem navštívil jednu dávno opuštěnou jeskyni. U vchodu se povalovaly vybělené kosti. Vše bylo neskutečně syrové. Z hlubin a absolutní tmy jsem slyšel řev bestie. Poslech "Heralds of a Dying Age" ve mě evokuje velmi podobné myšlenky. Přispívá k tomu jak povedený zvuk (vytvořený samotnou kapelou - SvN - mixing, mastering), tak i děsivý motiv na obalu. V hudbě DODENGOD je něco mokvajícího, shnilého, tajemného, magicky přitažlivého. Venku se setmělo a mraky byly zase jednou velmi nízko. Určitě znáte ty apokalyptické chvilky před bouří, to napětí a elektrizující vzduch. Tak moje společná setkání s touhle smečkou byla velmi podobná. Slyším z nové nahrávky velkou sílu, tlak a nakumulovanou energii. Jakýsi pradávný vztek, nenávist ke všemu lidskému. Totální misantropie. Připadám si, jako bych si četl staré spisy v tajném archívu několik metrů v podzemí. Jsou v nich veškeré důkazy o tom, čeho jsme jako druh schopni. Naše historie je plná násilí a špíny. Bolesti a utrpení. A tohle všechno se promítlo i do hudby těchto belgických tmářů. Líbí se mi, že si jdou pánové svojí cestou, jsou jasně rozpoznatelní, svým způsobem originální. Ve skladbách je navíc takový zvláštní neklid, těkavá nálada, která se mi postupně dostala pod kůži i do podvědomí. Jako zaříkávání ze starých časů. Přízraky se vrátily. Dlouhé roky se toulaly mezi naším a oním světem. Čekaly, až na tom budeme hodně špatně, až se stane člověk člověku vlkem. Zahaleni v krvavé mlze, s obličeji bez tváře, s jedovatým smíchem, jsou najednou zde. Když je potkáte, tak vám ztuhne krev v žilách a začne mrazit v kostech. Misantropický, tajemný a temný black death doom metalový obřad! Potkáte duše zemřelých! 

Asphyx says:

The ghosts have returned. For many years, they wandered between our world and the other world. They waited until we were in dire straits, until man became a wolf to man. Shrouded in a bloody mist, with faceless faces and poisonous laughter, they are suddenly here. When you encounter them, your blood will run cold and your bones will freeze. You will experience the same feelings as when listening to the new, second full-length album by Belgian dark metal band DODENGOD.

It is a very cold and dark affair with a black aura. I would best describe this new release as if I had visited an old, desecrated church and talked to the undead. You get a poisonous cocktail mixed from the most cruel ingredients. Dark black metal meets raw death metal, all wrapped in a doom cloak of despair. Turn off all the lights and prepare for a ceremony to summon the dark forces from beyond the grave. The world is on fire again!


A long time ago, I visited a long-abandoned cave. Bleached bones lay scattered at the entrance. Everything was incredibly raw. From the depths and absolute darkness, I heard the roar of a beast. Listening to "Heralds of a Dying Age" evokes very similar thoughts in me. This is contributed to by both the excellent sound (created by the band itself - SvN - mixing, mastering) and the terrifying motif on the cover. There is something oozing, rotten, mysterious, and magically attractive about DODENGOD's music. It was getting dark outside and the clouds were once again very low. You surely know those apocalyptic moments before a storm, that tension and electrifying air. Well, my encounter with this pack was very similar. I hear great power, pressure, and accumulated energy in the new recording. A kind of ancient rage, hatred of everything human. Total misanthropy. I feel like I'm reading old writings in a secret archive several meters underground. They contain all the evidence of what we as a species are capable of. Our history is full of violence and filth. Pain and suffering. And all of this is reflected in the music of these Belgian obscurantists. I like that these guys are going their own way, they are clearly recognizable, original in their own way. Moreover, there is a strange restlessness in the songs, a volatile mood that gradually got under my skin and into my subconscious. Like incantations from ancient times. The ghosts have returned. For many years, they wandered between our world and the other world. They waited until we were in a very bad way, until man became a wolf to man. Shrouded in a bloody mist, with faceless faces and poisonous laughter, they are suddenly here. When you encounter them, your blood will freeze in your veins and your bones will chill. A misanthropic, mysterious, and dark black death doom metal ritual! You will meet the souls of the dead!


Tracklist:
1. In Darkness (01:40)
2. The Grinder Feeds on Hate (05:18)
3. Breathe Deep the Dark (04:44)
4. The Adversary (04:36)
5. Devouring Flames (04:40)
6. Heralds of a Dying Age (04:54)
7. Born (01:22)
8. No Distant Flame Ahead (05:45)
9. Flesh-Tech (05:02)
10. I Am the End of Time (04:11)
11. In Death (01:40)

pátek 20. června 2025

Recenze/review - SHROUDED IN DARKNESS - 11:11 (2025)


SHROUDED IN DARKNESS - 11:11
CD 2025, Downfall Records, Black Vulture Records

for english please scroll down

Kolena rozedřená do krve. Ruce sepnuté k nebi. Strach v duši, pokora a bolest. Je tu chladno a pochmurno. Ve starém kostele, do kterého už nikdo nechodí. Všichni ztratili víru v Boha i v sebe sama. Zavřeni ve svých myslích, napojeni na obrazovky, jsou ovládáni již zcela jinou entitou. Marně se modlím za jejich duše, marně volám do oblak. Rozhřešení nikdy nepřijde. Jenom strach, nenávist a člověk se stane vlkem.

U švédských doom death metalistů SHROUDED IN DARKNESS mě vždy napadá velká spousta podivných myšlenek. Tahle smečka dokáže rozjitřit moji mysl, donutit mě k zamyšlení. Jejich hudba je opět naléhavá, smutná a záhadná. Jako prázdný kostel, do kterého už dávno nikdo nechodí. Pokud máte chuť, přečtěte si rozhovor, který jsme s kapelou před lety udělali (je odkazován dole pod dnešním článkem, stejně jako recenze na minulé album). Zahaleni do krvavé mlhy se ploužíme dnešním světem. Bez víry, bez naděje. 


Švédi ve svých textech nahlížejí do nitra lidské duše. Témata jsou velmi propracovaná, stejně jako hudba, která vás strhne do hlubiny. Atmosféra skladeb je zádumčivá, smutná, naléhavá. Jednotlivé motivy se dostaly postupně do mého podvědomí a těšil jsem se každý den, až si konečně sednu ve svém pokoji, zhasnu všechna světla a nechám se unášet na zpěněných vlnách řeky beznaděje. Jakoby se kolem mě plazili během poslechu jedovatí hadi. Postupně mě uhranou, získají si mě na svoji stranu, aby mě nakonec uštkli a v žilách mi začal kolovat prudký jed. S hudbou na albu "11:11" je to velmi podobné. Donutila mě se zastavit v dnešním podivném a divokém světě, přemýšlet, zpomalit veškeré životní funkce. Byl jsem jenom já, starý kostel v mých představách a tahle nahrávka. Ve stínech se ukrývaly přízraky, bez tváří, bez svědomí. Někdy mívám divoké emotivní sny, ze kterých se nechci probudit. Raději bych jen tak ležel, poslouchal, než se vracel do reality. Novinka je pro mě opět velmi silným zážitkem. Doom metal je velmi náročná disciplína. SHROUDED IN DARKNESS opět dokazují, že jsou mistři ve svém oboru. Pokud svůj čas rádi trávíte ve společnosti třeba takových PARADISE LOST, ANATHEMA, MY DYING BRIDE, jste tu správně. Tahle smečka navíc přináší velkou spoustu vlastních nápadů. Má svůj výraz, ksicht  chcete-li. Vždycky jsem měl nějak podvědomě rád staré chrámy, opuštěné hřbitovy, pohřebiště, katakomby. Je na nich něco záhadného, přitažlivého, tajemného. Stejně jako na hudbě těchto tmářů. Kolena rozedřená do krve. Ruce sepnuté k nebi. Strach v duši, pokora a bolest. Je tu chladno a pochmurno. Ve starém kostele, do kterého už nikdo nechodí. Všichni ztratili víru v Boha i v sebe sama. Temná, tajemná, mrazivá doom death metalová modlitba za všechny prokleté! Smutek se zde potkává s krvavou mlhou!


Asphyx says:

Knees scraped raw. Hands clasped toward the sky. Fear in their souls, humility and pain. It is cold and cloudy here. In an old church that no one visits anymore. Everyone has lost faith in God and in themselves. Locked in their minds, connected to screens, they are controlled by a completely different entity. I pray in vain for their souls, I call in vain to the clouds. Absolution will never come. Only fear, hatred, and man becomes a wolf.

Swedish doom death metal band SHROUDED IN DARKNESS always brings a lot of strange thoughts to my mind. This pack can stir my mind, force me to think. Their music is once again urgent, sad, and mysterious. Like an empty church that no one has attended in a long time. If you feel like it, read the interview we did with the band years ago (it's linked below today's article, as is the review of their previous album). Shrouded in a bloody fog, we trudge through today's world. Without faith, without hope.


In their lyrics, the Swedes look into the depths of the human soul. The themes are very sophisticated, as is the music, which draws you into its depths. The atmosphere of the songs is melancholic, sad, urgent. The individual motifs gradually entered my subconscious, and every day I looked forward to finally sitting down in my room, turning off all the lights, and letting myself be carried away on the foamy waves of the river of despair. It was as if poisonous snakes were crawling around me as I listened. They gradually bewitched me, won me over to their side, only to bite me in the end and let the fierce poison flow through my veins. The music on the album "11:11" is very similar. It forced me to stop in today's strange and wild world, to think, to slow down all my life functions. It was just me, an old church in my imagination, and this recording. Ghosts hid in the shadows, faceless, without conscience. Sometimes I have wild, emotional dreams that I don't want to wake up from. I'd rather just lie there and listen than return to reality. The new album is once again a very powerful experience for me. Doom metal is a very demanding discipline. SHROUDED IN DARKNESS prove once again that they are masters of their craft. If you like to spend your time in the company of bands such as PARADISE LOST, ANATHEMA, MY DYING BRIDE, you've come to the right place. What's more, this pack brings a lot of their own ideas to the table. They have their own expression, their own face, if you will. I've always had a subconscious fondness for old temples, abandoned cemeteries, burial grounds, and catacombs. There is something mysterious, attractive, and enigmatic about them. Just like the music of these dark masters. Knees scraped raw. Hands clasped toward the sky. Fear in the soul, humility, and pain. It is cold and gloomy here. In an old church that no one visits anymore. Everyone has lost faith in God and in themselves. A dark, mysterious, frosty doom death metal prayer for all the damned! Sadness meets bloody fog here!


about SHROUDED IN DARKNESS on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
1. 11:11 (Introduction) 
2. No Escape 
3. Cruel Winds 
4. Dreams 
5. My Every Step 
6. The Lurking Devil
7. 11:11 

pátek 13. června 2025

Recenze/review - MOONFALL - Odes to the Ritual Hills (2025)


MOONFALL - Odes to the Ritual Hills
CD 2025, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Četl jsem zrovna knížku o starodávných sukubách, o jejich kultu, o krvavých rituálech. V pokoji jsem nechal rozsvícené jenom jedno světlo. V ulicích se prodlužovaly stíny. Poslouchal jsem zrovna debutové album finských MOONFALL a přemýšlel jsem, jaká asi byla kdysi kolem oltáře děsivá atmosféra. Nějak se mi všechno spojilo v jedno. Hudba i příběh. Mrazilo mě v zádech a měl jsem najednou pocit, že za mnou přišli mí vlastní démoni.

Stylově lze hudbu na novince označit jako black metal, notně načichlý doomovou atmosférou. Přemýšlel jsem, jaké slovo by tuhle nahrávku definovalo nejlépe a nejvíce mi v hlavě naskakovala myšlenka - mlha. Krvavá, těžká, smradlavá mlha, která se vám dostane až do morku kostí. 


Oba pánové, kteří v kapele působí, hrají i ve spoustě dalších smeček (zmiňme alespoň BEHERIT, ARCHDEMON, CEREMONIAL TORTURE, DARKERA, WITCHCRAFT a další a další). Na kost ohlodané riffy jsou doprovázeny starodávnými syntetizátory. Vše působí plesnivě, chladně, temně. Opravdu si připadám jako na nějakém obřadu. Nejdřív to vypadalo celé jenom jako nějaká hra. Jenže časem, když se setmělo a rezavý nůž poprvé zajel do nebohého těla a objevila se krev, všichni jsme najednou uvěřili. "Odes to the Ritual Hills" je nahrávkou, která má velmi zvláštní, podmanivou, záhadnou a děsivou atmosféru. Je po okraj narvaná melodiemi, které se vám postupně dostanou pod kůži i do podvědomí. Cítím zde i jakousi melancholii. Jakoby jsem navštívil dávno opuštěný, prokletý a znesvěcený kostel. Legendy praví, že se zde odehrávaly hrozné věci. Padlí kněží, oběti zavřené v chladných celách. Čekali na mučení, na to, až shoří na hranici. Ve jménu slepé víry, bestie se znovu vrátila. Pamatujete na staré hororové filmy na VHS? Často jsem si na ně při poslechu vzpomněl. Co se týká zvuku, obalu a celkového provedení, tak vše je v nejlepším pořádku. Jinak pro představu, pokud máte rádi kapely jako NECROMANTIA, BARATHRUM, LEGEMETHON, NEBIROS, případně CEREMONIAL TORTURE, potom jste zde správně. Doporučuji absolutní klid, spoustu času, nahrubo nasekanou tmu a garantuji vám, že potom dojde mezi vámi a touhle smečkou ke vzájemnému přenosu. U mě tomu tak rozhodně bylo. Kříže jsou obráceny směrem dolů, ohně hoří jasným plamenem a éterem zní syrový a chladný black doom metal! Oltář je připraven a Satan se usmívá!

Asphyx says:

I was reading a book about ancient succubi, their cult, and bloody rituals. I left only one light on in the room. Shadows lengthened in the streets. I was listening to the debut album by Finnish band MOONFALL and wondering what the terrifying atmosphere around the altar must have been like back then. Somehow, everything came together for me. The music and the story. I felt a chill down my spine and suddenly had the feeling that my own demons had come for me.

Stylistically, the music on the new album can be described as black metal, heavily infused with a doom atmosphere. I wondered what word would best define this recording, and the idea that came to mind most was "fog." A bloody, heavy, stinking fog that gets into your bones. 


Both gentlemen who play in the band also play in many other groups (let's mention at least BEHERIT, ARCHDEMON, CEREMONIAL TORTURE, DARKERA, WITCHCRAFT, and many others). The bone-gnawing riffs are accompanied by ancient synthesizers. Everything seems moldy, cold, and dark. I really feel like I'm at some kind of ceremony. At first, it all seemed like some kind of game. But over time, when darkness fell and the rusty knife first pierced the poor body and blood appeared, we all suddenly believed. "Odes to the Ritual Hills" is a recording with a very special, captivating, mysterious, and terrifying atmosphere. It is filled to the brim with melodies that gradually get under your skin and into your subconscious. I also feel a kind of melancholy here. It's as if I visited a long-abandoned, cursed, and desecrated church. Legends say that terrible things happened here. Fallen priests, victims locked in cold cells. They waited for torture, for burning at the stake. In the name of blind faith, the beast returned. Do you remember old horror movies on VHS? I often thought of them while listening. As far as sound, packaging, and overall production are concerned, everything is in perfect order. Otherwise, if you like bands such as NECROMANTIA, BARATHRUM, LEGEMETHON, NEBIROS, or CEREMONIAL TORTURE, then you've come to the right place. I recommend absolute peace and quiet, plenty of time, and thick darkness, and I guarantee that you will then experience a mutual connection with this pack. That was definitely the case for me. The crosses are turned upside down, the fires burn brightly, and raw and cold black doom metal echoes through the ether! The altar is ready and Satan is smiling!



"Odes to the Ritual Hills" Track-listing:
1560
Countess Carody
Ode to the Ritual Hills
Thus Spoke Satanael

Moonfall Lineup:
Goatprayer - Bass, Vocals
Black Moon Necromancer - Guitars


neděle 1. června 2025

Recenze/review - GRACELESS - Icons of Ruin (2025)


GRACELESS - Icons of Ruin
CD 2025, Listenable Records

for english please scroll down

Klečíš na chladné zemi, s hlavou skloněnou. Chodíš sem už víceméně ze zvyku. Začínal si jako malý, s malými opatrnými prosbami k Bohu. Odpověď nikdy nepřišla. Mezitím začala kolem hořet celá země. Zabíjení, znásilňování, bolest a temnota. Zlo už dávno znáš, potkáváš ho každý den. Jsi tu sám, všichni už dávno odešli. Kostel je znesvěcený, vyhořelý, zničený a zbyly z něj jenom ruiny. Stejně jako z tvé prokleté duše. Na každou novou nahrávku holandských GRACELESS čekám velmi netrpělivě. Sleduji tuhle smečku od jejich počátků. Jsme stejné krve, máme podobnou hudbu už dávno zakódovanou v genech.

I letos vám Remco Kreft a jeho věrní přinášejí do krvavé mlhy zahalené melodie, spoustu chladných nálad, napětí, pochmurnou atmosféru. Kombinace starého poctivého a syrového death metalu s prchavým smutkem doom metalu vás opravdu přenese do starých chrámů, do kostelů ve kterých potkáte už jenom přízraky. Jsem chycený do pevných sítí a padám do hlubiny. 


Z jednotlivých skladeb je cítit taková ta staroškolská poctivost, oddanost muzice jako takové. Kdo jste zažil devadesátá léta minulého století a death metalové podsvětí, tak určitě víte, o čem píšu. Tenhle pocit, výraz se dle mého nedá naučit. Musíte jej mít v sobě, musí být vaší součástí. Pro mě je, ostatně jako vždy, nejdůležitější, abych kapele jejich morbidní práci věřil. A GRACELESS se opět ukazují ve vynikající formě. Ne nadarmo všem tvrdím, že se jedná o jednu z mých nejoblíbenějších kapel současnosti. Jakoby byla nová nahrávka opředena pevnými pavučinami. Má v sobě drive, sílu, energii i tlak. Kapela si hraje s náladami jako šelma se svojí kořistí. Jednou jsou záhadní, tajemní a děsiví, potom na vás zaútočí způsobem, že vám popraskají všechny kosti v těle. Pokaždé, když navštívím nějaký opuštěný kostel, chrám a nebo starý hřbitov, tak mě obejme takový zvláštní pocit. Mezi chladnými zdmi, u náhrobků, na kterých jsou jména našich předků, v katakombách, ve kterých leží prokletí. Všude poslouchám nové album "Icons of Ruin" a neskutečně si jej užívám. Zkušenosti se zde potkávají s velkým talentem. Zároveň si kapela stále zachovává takovou tu živočišnost, nadšení, odhodlání. Hudba byla vždycky o emocích a GRACELESS patří bezesporu mezi mistry ve svém oboru. Zmínit musím i povedený zvuk a motiv na obalu, který chci rozhodně nosit na tričku. Fanoušci třeba takových BOLT THROWER, TEMPLE OF VOID, ASPHYX, HOODED MENACE, COFFINS, HAIL OF BULLET, THANATOS, BOLT THROWER, SINISTER, PESTILENCE, VALLENFYRE, STRIGOI mi určitě má slova potvrdí. Klečím na chladné zemi, s hlavou skloněnou. Chodím sem už víceméně ze zvyku. Začínal jsem jako malý, s opatrnými prosbami k Bohu. Odpověď nikdy nepřišla. Mezitím začala kolem hořet celá země. Zabíjení, znásilňování, bolest a temnota. Zlo už dávno znám, potkávám ho každý den. Jsem tu sám, všichni už dávno odešli. Mlhavý, chladný a temný doom death metal, který probouzí nemrtvé! Démoni čekají ve stínu! Dokonalá esence staroškolských záhrobních nálad! 

Asphyx says:

You kneel on the cold ground, your head bowed. You come here more or less out of habit. You started as a child, with small, cautious prayers to God. The answer never came. Meanwhile, the whole country began to burn. Killing, rape, pain, and darkness. You have known evil for a long time; you encounter it every day. You are here alone, everyone else is long gone. The church is desecrated, burned out, destroyed, and only ruins remain. Just like your cursed soul. I eagerly await every new recording by the Dutch band GRACELESS. I have been following this pack since their beginnings. We are of the same blood, we have similar music encoded in our genes.

This year, Remco Kreft and his bandmates bring you melodies shrouded in bloody fog, lots of cold moods, tension, and a gloomy atmosphere. The combination of old-school, honest, raw death metal with the fleeting sadness of doom metal will truly transport you to ancient temples, to churches where you will encounter only ghosts. I am caught in a tight net and falling into the depths. 


The individual songs exude a kind of old-school honesty, a devotion to music as such. Anyone who experienced the 1990s and the death metal underground will know what I'm talking about. In my opinion, this feeling, this expression, cannot be learned. You have to have it inside you, it has to be a part of you. For me, as always, the most important thing is that I believe in the band's morbid work. And GRACELESS are once again in excellent form. It's not for nothing that I tell everyone that they are one of my favorite bands of the moment. It's as if the new recording is shrouded in solid cobwebs. It has drive, power, energy, and pressure. The band plays with moods like a beast with its prey. One moment they are mysterious, enigmatic, and terrifying, the next they attack you in a way that breaks every bone in your body. Every time I visit an abandoned church, temple, or old cemetery, I am overcome by a strange feeling. Between the cold walls, by the gravestones bearing the names of our ancestors, in the catacombs where the damned lie. I listen to the new album "Icons of Ruin" everywhere and enjoy it immensely. Experience meets great talent here. At the same time, the band still retains its animalistic energy, enthusiasm, and determination. Music has always been about emotions, and GRACELESS are undoubtedly masters of their craft. I must also mention the great sound and the cover art, which I definitely want to wear on a T-shirt. Fans of bands such as BOLT THROWER, TEMPLE OF VOID, ASPHYX, HOODED MENACE, COFFINS, HAIL OF BULLET, THANATOS, BOLT THROWER, SINISTER, PESTILENCE, VALLENFYRE, and STRIGOI will certainly agree with me. I kneel on the cold ground, my head bowed. I come here more or less out of habit. I started as a child, with cautious prayers to God. The answer never came. Meanwhile, the whole country began to burn. Killing, rape, pain, and darkness. I have known evil for a long time, I encounter it every day. I am here alone, everyone else is long gone. Hazy, cold, and dark doom death metal that awakens the undead! Demons wait in the shadows! The perfect essence of old-school otherworldly moods!





tracklist:
1. God Shines In Absence 4:11
2. Sanctified Slaughter 4:02
3. Lash Me To My Painful Death 4:50
4. Night Of The Slain 5:19
5. Hardening Of The Heart 5:17
6. Ungodliness 4:09
7. Rise Of The Blackest Sun 4:51
8. A King In The Filth 3:59
9. Beneath Starless Skies 5:47
10. Resurrection Of The Graveless 3:41

čtvrtek 29. května 2025

Recenze/review - CADAVER SHRINE - Into the Horrible Depths (2025)


CADAVER SHRINE - Into the Horrible Depths
CD 2025, Chaos Records

for english please scroll down

Nad hřbitovem se vznáší mrazivá mlha. V márnici je ještě ticho, ale nebude to dlouho trvat a ozve se první nemrtvý. Těla přivezli teprve včera. Pomalu se stmívá a já poslouchám nové, druhé dlouhohrající album holandských CADAVER SHRINE. Tahle nahrávka má totiž stejně mrtvolnou atmosféru, jako staré hroby, kolem kterých právě procházím. Lidé již dávno zapomněli na krásu pohřbů do země a raději nechávají svoje prokleté duše spálit na popel. Peklu se ale stejně nevyhnou, to mi věřte.

Zde se jedná o klasiku, o tradiční průvod pochodující v rytmu nového alba. Rakev pomalu sjíždí do země, jakoby nikdo netušil, že nebožtík je ještě živý. Přijde se pomstít, vyleze z hrobu. Za zvuků "Into the Horrible Depths". Tohle je totiž přesně druh doom death metalu, který se hraje na starých pohřebištích. Do kostí se mi pomalu vkrádá chlad. 


Jediným členem kapely je Maurice de Jong, jinak také Mories, který se volně inspiroval u kapel typu ASPHYX, BOLT THROWER, případně starých AUTOPSY. Přidal velkou porci svých nápadů i invence a výsledkem je album, které bude jednou skvělým soudtrackem i k vašemu pohřbu. Nemám žádných námitek proti zvuku, vše řeže a chladí jak má, líbí se mi i obal. Dalo by se také napsat, že po formální stránce je vše v nejlepším pořádku a vy se můžete v klidu soustředit na hudbu samotnou. Ta je pro mě osobně velmi návyková, shnilá a prašivá. Pokud jste někdy navštívili dávno opuštěné katakomby, asi víte, o čem píšu. Na prašivých kostrách jsou pevně upletené pavučiny a krysy tančí ve stínu. Odtud hudba CADAVER SHRINE přišla a sem patří. Nové album je velmi dobře napsáno, složeno a má v sobě spoustu zajímavých momentů. Je prostým faktem, že se mi postupně dostalo do krve i do podvědomí. Sedával jsem dlouhé hodiny ve své hrobce, četl si ve starých spisech. Nasával jsem pach hniloby, takový ten těžko definovatelný odér, který umí jen dobré kapely. Jsem moc rád, že jsem na svých toulkách podsvětím tohoto holandského tmáře potkal. Pohybujeme se samozřejmě po celou dobu poslechu hluboko v podzemí a zde, jak je všeobecně známo, platí trošku jiná pravidla, než na světle. Mories sice nepřináší nic nového do záhrobí, ale to mi nijak nevadí. Naopak, užívám si pochmurné nálady, kývám se spokojeně do rytmu a rozmlouvám s nemrtvými. Pokud to máte podobně jako já a tahle odrůda smrti se vám líbí, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci zahnívajícího masa. Nad hřbitovem se vznáší mrazivá mlha. Doom death metalový obřad pro vyvolávání duší nemrtvých!

Asphyx says:

A frosty mist hovers over the cemetery. The morgue is still quiet, but it won't be long before the first undead is heard. The bodies were brought in only yesterday. It is slowly getting dark and I am listening to the new, second long-playing album of the Dutch CADAVER SHRINE. This record has the same dead atmosphere as the old graves I'm passing by. People have long forgotten the beauty of burying themselves in the ground and prefer to let their damned souls burn to ashes. They won't escape hell anyway, believe me.

This is a classic, a traditional procession marching to the beat of a new album. The coffin slowly descends into the ground, as if no one knew the deceased was still alive. He's coming for revenge, he's coming out of the grave. To the sound of "Into the Horrible Depths". This is exactly the kind of doom death metal that's played in old burial grounds. A chill is slowly creeping into my bones.


The only member of the band is Maurice de Jong, otherwise known as Mories, who was freely inspired by bands like ASPHYX, BOLT THROWER or the old AUTOPSY. He added a big portion of his own ideas and inventiveness and the result is an album that will be a great soudtrack for your funeral one day. I have no objections to the sound, everything cuts and chills as it should, I like the cover too. You could also write that formally everything is in the best order and you can focus on the music itself. I personally find it very addictive, rotten and dusty. If you've ever visited the long-abandoned catacombs, you probably know what I'm writing about. There are tightly knit cobwebs on the grimy skeletons and rats dancing in the shadows. That's where CADAVER SHRINE's music came from and where it belongs. The new album is very well written, composed and has a lot of interesting moments in it. It is a simple fact that it has gradually made its way into my blood and subconscious. I used to sit in my tomb for long hours, reading through old writings. I used to take in the smell of rot, that hard-to-define odor that only good bands can. I'm so glad I met this Dutch darkie on my wanderings through the underworld. Of course, we move deep underground during the whole listening time and here, as it is generally known, slightly different rules apply than in the light. Mories may not bring anything new to the underworld, but that doesn't bother me in the least. On the contrary, I'm enjoying the somber mood, swaying contentedly to the beat and talking to the undead. If you're like me and like this variety of death, don't hesitate a moment. You'll get a fair portion of rotting flesh. There's a freezing fog hovering over the cemetery. A doom death metal ritual to summon the souls of the undead!


Recenze/review - CADAVER SHRINE - Benighted Desecration (2023):

tracklist:
1. The Writhing Desperation Of God
2. From The Maw Of Madness
3. Cauterized Wounds
4. The Horrible Depths
5. Carnage Reigns
6. The Crowned Serpent
7. Plague Of The Flesh
8. Rotting

středa 28. května 2025

Recenze/review - DEAD CHASM - Spectral Tyranny (2025)


DEAD CHASM - Spectral Tyranny
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Lebky vařící se v obrovských kotlích. Kusy těla, nasekané na kusy a naházené na hromadu. Aby uzrály, shnily a potom byly podávány jako pochoutka. Budím se ze zlých snů, umírám a znovu se rodím. Stále mě navštěvují. Vypadají jako bájné sukuby. Krásné a svůdné. S ostrými zuby, kterými se zakousnou do mého nebohého těla. Stejně jako nové EP italských tmářů DEAD CHASM. 

O téhle smečce jsem již jednou psal a pamatuji si, že jsem si připadal jako při návštěvě stejných krvavých rituálů. Jako bych právě objevil staré pohřebiště a přede mnou se začaly odehrávat pradávné příběhy bolesti a utrpení. Při poslechu mě opět obejmula temnota. Jako pevné chladné pavučiny. Jsem znovu roztrhán na kusy. 


Máte rádi smečky jako INCANTATION, IMMOLATION, SOLOTHUS, FATHER BEFOULED, SPECTRAL VOICE, OSSUARIUM, CORPSESSED, FUNERABRUM, DISMA, CRUCIAMENTUM? Potom jste zde správně. Italové dokáží být i v nových skladbách velmi suroví a zničující, ale zároveň si zachovávají takový ten chladný a temný základ, který máme všichni u smrtícího kovu rádi. Nové EP "Spectral Tyranny" opravdu nejvíce vyniklo, když jsem se probudil uprostřed noci a měsíc mi svítil na cestu. Jako omámený jsem se vydal směrem do hlubokých lesů. Šel jsem opět najisto. Se sluchátky na uších jsem se prodíral hustým porostem. Tady, pod staletou skálou je stále několik kamenů, na kterých se sekaly hlavy, mučili nevinní. Ve jménu šílených bohů, ve jménu sadismu a zkažené krve. Když nové EP poslouchám, tak jsem přímo účastníkem obřadu, stojím ve stínu a sleduji všechnu tu bolest a utrpení nevinných. Po téhle hudbě ve mě zůstává hluboká rýha. Ano, tohle je přesně styl, který se mi líbí. Obdivuji uvěřitelnost, opravdovost, krutost, se kterou se pánové a dáma zhostili své morbidní práce. Ohně jsou opět zapáleny a postavy v kápích odříkávají zakázaná slova. Šepot nemrtvých zní všude kolem. U téhle smečky se můžete spolehnout na dobrý, prašivý zvuk i na stylový, parádní obal. Jsem spokojen po všech stránkách a naplno si užívám mrtvolnou, tajemnou atmosféru celé nahrávky. Lebky vařící se v obrovských kotlích. Kusy těla, nasekané na kusy a naházené na hromadu. Aby uzrály, shnily a potom byly podávány jako pochoutka. Budím se ze zlých snů, umírám a znovu se rodím. Stále mě navštěvují. Plesnivý, temný a bolestivý death metal z jiných světů, který mění kruté fantazie v krvavou realitu! 

Asphyx says:

Skulls boiling in giant cauldrons. Pieces of flesh, chopped up and piled in a heap. To ripen, rot and then be served as a delicacy. I wake up from bad dreams, die, and am born again. I'm still being visited. They look like mythical succubi. Beautiful and seductive. With sharp teeth that bite into my poor body. Just like the new EP from Italian darkies DEAD CHASM. 

I've written about this pack before and I remember feeling like I was attending the same bloody rituals. It was like I had just discovered an old burial ground and ancient stories of pain and suffering began to unfold before me. As I listened, the darkness once again enveloped me. Like solid cold cobwebs. I'm torn apart again. 


Do you like packs like INCANTATION, IMMOLATION, SOLOTHUS, FATHER BEFOULED, SPECTRAL VOICE, OSSUARIUM, CORPSESSED, FUNERABRUM, DISMA, CRUCIAMENTUM? Then you have come to the right place. The Italians can be very raw and devastating even in their new tracks, but at the same time they retain that cold and dark foundation we all love in death metal. The new EP "Spectral Tyranny" really stood out the most when I woke up in the middle of the night with the moon shining my way. Like a dazed man, I made my way into the deep woods. I was on the clear again. With my headphones on, I pushed my way through the thick undergrowth. Here, under the centuries-old rock, there are still a few stones where heads were chopped off, innocents tortured. In the name of mad gods, in the name of sadism and corrupted blood. When I listen to the new EP, I'm right there in the ceremony, standing in the shadows, watching all the pain and suffering of the innocent. This music leaves a deep gash in me. Yes, this is exactly the style I like. I admire the believability, the realness, the cruelty with which the gentlemen and the lady have tackled their morbid work. The fires are lit again and the hooded figures recite forbidden words. The whispers of the undead echo all around. You can count on a good, dusty sound and a stylish, cool cover for this pack. I am satisfied on all sides and fully enjoy the dead, mysterious atmosphere of the whole record. Skulls boiling in huge cauldrons. Bits of flesh chopped up and piled in a heap. To ripen, rot and then be served as a delicacy. I wake up from bad dreams, die, and am born again. I'm still being visited. Moldy, dark and painful death metal from other worlds, turning cruel fantasies into bloody reality!


Recenze/review - DEAD CHASM - Sublimis Ignotum Omni (2023):


Track Listing -
1. Beneath Decadent Shadows
2. Spectral Tyranny
3. Spawn in Absurdity

Line up -
L. - Guitars and Vocals
G. - Bass guitar
D. - Drums

Illustration by Manuel Scapinello



pondělí 26. května 2025

Recenze/review - PALEGRAVE - Demo (2025)


PALEGRAVE - Demo
demo 2025, vlastnáí vydání

for english please scroll down

Jdu pomalu. Mám čas. Už dávno vím, že na konci je vždycky smrt. Záleží vůbec, jak jsme žili? Platím převozníkovi a dívám se do krvavé mlhy. Představoval jsem si to jinak. Vznešenější, krásnější. V kostech cítím chlad a přemýšlím, jestli u mě dojde k osvícení. Poznám pravdu? A jak bude bolet? Otázek je mnoho, odpovědi nepřicházejí a tak poslouchám stále dokola novou demonahrávku od německé doom death metalové kapely PALEGRAVE.

Potkávám své vlastní démony, kteří konečně vystoupili ze stínu. Modlím se za všechny své hříchy a užívám si jednotlivé, velmi podmanivé, naléhavé motivy. Jedná se o velmi dobře zahraný stylový obřad, obohacený o spoustu progresivních a zajímavých prvků. Jako bych se díval na pomalu plynoucí řeku Styx, plnou zohavených mrtvol těch, kteří osvícení nedošli. 


Temná, chladná a neklidná atmosféra nahrávky nejlépe vynikla v hluboké noci, když město dávno spalo a nemrtví se toulali ulicemi. Líbí se mi, že i přesto, že se jedná o demonahrávku, tak si dala kapela pozor na dobrý zvuk. Vše je krásně čitelné, prašivé, uvěřitelné. S obalem je to velmi podobné. Připomíná mi motivy ze starých kazet z devadesátých let minulého století. Hlavní a nejdůležitější je, ostatně jako vždy, nakonec hudba samotná. Pro mě osobně se jedná o silný a autentický zážitek. Možná sedím ve svém pokoji a postupně přidávám hlasitost, ale myšlenkami jsem ve starých hrobkách, na hřbitovech, které se právě probouzejí do ranního jitra. Prožil jsem několik nocí v márnici a mám pocit, že jsem konečně pochopil smrt. "Demo 2025" pro mě bylo morbidně smutnou kulisou, soundtrackem, hlubokým snem i noční můrou. A to i přesto, že se jedná zatím pouze o předkrm v podobě tří skladeb. Pokud máte podobné obřady rádi jako já, tak rozhodně ochutnejte, dostanete poctivou porci zahnívajících, majestátních melodií, které se vám dostanou postupně do žil. Alespoň u mě tomu tak bylo. Píšu to často, přesto to znovu zopakuji. Hudbu musíte vnímat srdcem a všemi póry těla. U PALEGRAVE došlo ke vzájemnému přenosu mezi mnou a kapelou. Nahrávka se stala i mojí součástí a pokaždé mě ochladila na bod mrazu. Když zapnu play, tak mám chuť se vydat na cestu. Jdu pomalu. Mám čas. Už dávno vím, že na konci je vždycky smrt. Záleží vůbec, jak jsme žili? Platím převozníkovi a dívám se do krvavé mlhy. Představoval jsem si to jinak. Vznešenější, krásnější. V kostech cítím chlad a přemýšlím, jestli u mě dojde k osvícení. Poznám pravdu? Tajemný, záhadný, mlhavý a syrový progresivní doom death metalový obřad! Pravda a bolest se ukrývají ve stínu! 


Asphyx says:

I'm going slow. I've got time. I've known for a long time that there's always death at the end. Does it even matter how we lived? I pay the ferryman and look out into the bloody mist. I imagined it differently. More noble, more beautiful. I feel a chill in my bones, and I wonder if I'll be enlightened. Do I know the truth? And how will it hurt? The questions are many, the answers don't come and so I listen over and over again to the new demo from the German doom death metal band PALEGRAVE.

I meet my own demons, who have finally stepped out of the shadows. I pray for all my sins and enjoy the individual, very captivating, urgent motifs. This is a very well played stylistic ritual, enriched with a lot of progressive and interesting elements. It's like watching the slow flowing river Styx, full of the mutilated corpses of those who have not attained enlightenment. 


The dark, cold and restless atmosphere of the recording was best seen in the dead of night, when the city was long asleep and the undead roamed the streets. I like the fact that despite the fact that this is a demo recording, the band made sure to have a good sound. Everything is beautifully clear, dusty, believable. The cover art is very similar. It reminds me of themes from old cassettes from the 1990s. The main and most important thing is, as always, the music itself. For me personally, it is a powerful and authentic experience. I may be sitting in my room, gradually turning up the volume, but my thoughts are in the old tombs, in the cemeteries, just waking up to the morning. I've spent a few nights in the morgue and I feel like I finally understand death. "Demo 2025" was a morbidly sad backdrop, soundtrack, deep dream and nightmare for me. This is despite the fact that it's only a three-song appetizer so far. If you like similar ceremonies like I do, then definitely give it a taste, you'll get a fair portion of rotting, majestic melodies that will get into your veins gradually. At least it did for me. I write this often, yet I'll say it again. You have to feel the music with your heart and all the pores of your body. With PALEGRAVE there was a mutual transmission between me and the band. The recording became a part of me as well and chilled me to the bone every time. When I put it on play, I feel like going on a journey. I'm going slow. I have time. I've known for a long time that there's always death at the end. Does it even matter how we lived? I pay the ferryman and look out into the bloody fog. I imagined it differently. More noble, more beautiful. I feel a chill in my bones, and I wonder if I'll be enlightened. Do I know the truth? A dark, mysterious, hazy and raw progressive doom death metal ritual! Truth and pain hide in the shadows!



PALEGRAVE - “Demo 2025“
I. Unseen By Light, Unblessed By Faith
II. Nor The Silence Whispers
III. Inwards, Into The Hollowed Halls

band:
R: Vocals
S: Guitars
D: Session drums

Produced by PALEGRAVE

Mastered by Patrick W. Engel at TEMPLE OF DISHARMONY in March 2025.

Artwork by Belial NecroArts.


pondělí 19. května 2025

Recenze/review - CANDLEMASS - Black Star (2025)


CANDLEMASS - Black Star
EP 2025, Napalm Records

for english please scroll down

Netuším, jestli to byla tenkrát prozřetelnost nebo náhoda, ale CANDLEMASS patřili k jedněm z prvních metalových kapel, které jsem kdysi dávno slyšel. Zrovna jsem s hudbou začínal, rád jsem objevoval a jeden starší kamarád mi přinesl jednu z již tehdy starých nahrávek. Byl začátek devadesátých let a byl jsem u nás v partě jedním z mála, kdo tuhle švédskou legendu poslouchal. Mám pro ně slabost dodnes. Pokaždé, když vydají něco nového, těším se. A zklamaný nejsem ani letos. Dvě nové skladby, dvě převzaté věci (BLACK SABBATH, PENTAGRAM). Vše zabalené ve velmi dobrém zvuku, s atmosférou, která připomíná mlhu nad ranním hřbitovem. 

Jasně, jsem velký fanoušek kapely, který už za všechny ty společné roky asi nemá moc nadhled, ale koneckonců, o tom jsou moje stránky od začátku. Novinka má skvělou podmanivou doomovou atmosférou. A také spoustu zajímavých momentů. Je naléhavá, záhadná, tajemná, jako život samotný. 


Jsem moc rád, že kapela nemění svůj styl, že je věrná tomu, co kdysi sama vytvořila. Asi jako každý z vás potřebuji ve světě nějaké záchytné body, něco opravdového, ryzího, na co je spolehnutí. V současnosti, kdy se všechno mění velkou rychlostí a hudba je mnohdy jen prchavým okamžikem bez jakékoliv další přidané hodnoty, jsou pro mě CANDLEMASS jistotou. Asi jako každá kapela si prošli i Švédové lepšími i horšími časy. Vždy ale byli originální, s vlastním výrazem a ksichtem. Stačí několik prvních tónů a poznáte je. Navíc (a o tom jsem se několikrát přesvědčil i naživo) vždy odvádějí skvělé řemeslo. Novinka není výjimkou. Parádní studený zvuk, obal, který se bude skvěle vyjímat na tričku, zajímavé nápady. No řekněte, co si víc může starý fanoušek přát? Poslouchat "Black Star" je jako navštívit starý dům plný vzpomínek. Knihy zaprášené a mnoho let nečtené, rezavé kolo ve sklepě. Také cítíte tu sílu, tu energii? Vždycky jsem měl rád, když jsem se mohl schovat před světem (čím jsem starší, tak to dělám raději). V temném koutě poslouchám velmi pozorně. A jsem spokojený, velmi spokojený. Není to ale jenom o nostalgii (i když ta zde má samozřejmě svoje místo a nelze se jí vyhnout). Mám rád mrazivou sílu zapadajícího slunce, líbí se mi stíny nad hřbitovem, obdivuji tmu, která padne na město jako nějaký černý mrak. Poslouchám tohle EP a jsem zase ten mladý ztracený básník jako kdysi. Něco málo z něho ve mě stále zůstalo. Aspoň doufám. A teď už mě prosím nechte, musím zhasnout všechna světla a zapnout znovu play. Je to pro mě niterná, osobní záležitost. Epický doom metal, který se stane vaší vlastní podstatou! Krása umírajícího smutku!


Asphyx says:

I don't know if it was providence or coincidence at the time, but CANDLEMASS were one of the first metal bands I heard a long time ago. I was just starting out with music, I loved to explore and an older friend brought me one of the already old records. It was the early nineties and I was one of the few in our group who listened to this Swedish legend. I still have a soft spot for them to this day. Every time they release something new, I look forward to it. And I'm not disappointed this year either. Two new songs, two covers (BLACK SABBATH, PENTAGRAM), all wrapped up in a very good sound, with an atmosphere that reminds of the mist over the morning cemetery.

Sure, I'm a big fan of the band who probably doesn't have much perspective anymore in all the years together, but after all, that's what my site has been about from the beginning. The new album has a great captivating doom vibe. And a lot of interesting moments too. It's urgent, mysterious, uncanny, like life itself.


I'm very happy that the band doesn't change its style, that it is true to what it once created. I guess like all of you I need some clues in the world, something real, pure, something to rely on. Nowadays, when everything is changing at a great speed and music is often just a fleeting moment without any added value, CANDLEMASS are a sure thing for me. I guess like every band, the Swedes have been through better and worse times. But they have always been original, with their own expression and face. Just a few first notes and you will recognize them. Moreover (and I have seen this live several times) they always do a great job. The new one is no exception. Awesome cold sound, a cover that will look great on a t-shirt, interesting ideas. What more could an old fan ask for? Listening to "Black Star" is like visiting an old house full of memories. Books dusty and unread for years, a rusty bike in the basement. Do you also feel the power, the energy? I've always liked being able to hide from the world (the older I get, the more I like to do it). I listen very carefully in the dark corner. And I'm happy, very happy. But it's not just about nostalgia (although that has its place here, of course, and cannot be avoided). I like the chilling power of the setting sun, I like the shadows over the cemetery, I admire the darkness that falls on the city like some black cloud. I listen to this EP and I'm back to the young lost poet I once was. There's still a little bit of him left in me. At least I hope so. And now please leave me alone, I have to turn off all the lights and put it back on. It's an intimate, personal thing for me. Epic doom metal that becomes your own essence! The beauty of dying sadness!



about CANDLEMASS on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Black Star 
2. Corridors of Chaos 
3. Sabbath Bloody Sabbath (Black Sabbath cover) 
4. Forever My Queen (Pentagram cover) 

band:
Johan Länquist: Vocals
Lars Johansson: Lead Guitar
Mappe Björkman: Rhythm Guitar
Leif Edling: Bass
Janne Lind: Drums

neděle 11. května 2025

Recenze/review - LARVAE - Prague Infestation (2025)


LARVAE - Prague Infestation (2025)
CD live album 2025, l'inphantile collective

for english please scroll down

Jistě jste si všimli, že každá otevřená rakev smrdí trošku jinak. Hodně záleží nejen na stáří, ale také na tom, kolik zla a špíny v sobě zemřelý měl. Někdy, když exhumuji již opravdu hodně starý hrob, tak si říkám, že temnota je opravdu nekonečná. Poslouchat album "Prague Infestation" od italských maniaků LARVAE se totiž rovná velmi silnému hororovému zážitku. A to teď nemyslím současnou umělou produkci, ale spíše filmy z osmdesátých let, kdy tekla krev proudem. A byla opravdová, reálná, uvěřitelná a autentická, stejně jako můj dojem z téhle nahrávky.

Byla pořízena v mém klubu Meetfactory v Praze, 31. 8. 2024, kdy italští tmáři předskakovali slavným BEHERIT (byl u toho Ondřej Pospíšil). Vše potom smíchal a provedl mastering Dan Friml z Barn Studia. Můžete si tedy být jistí, že o kvalitu je postaráno. Doporučuji poslouchat v naprosté tmě a chladu. Co třeba márnice v noci?


Italové, v čele s charismatickou kytaristkou a zpěvačkou Luciliaou Sericatou, mají na svém kontě již tři EP, jednu kompilaci a samozřejmě demonahrávku. Jedná se přesně o takový ten mrtvolný doom metal, kombinovaný s krutou smrtí, grindcore, ale také gore tématikou. Vše je ohlodané na kost, nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Také by se dalo napsat, že se mi novinka dostala do krve. Netuším, jestli jste někdy byli u exhumace nějakého prokletého hrobu, ale garantuji vám, že atmosféra je velmi podobná. Vše je velmi plesnivé, zahnívající, pokryté pavučinami. Pokud máte rádi kapely jako AUTOPSY, PUNGENT STENCH, IMPETIGO, GOATLORD, DELIRIUM, DESECRESY, HOODEDE MENACE, INCANTATION a další mrtvolně zahnívající kapely, mohla by se vám líbit i nahrávka "Prague Infestation". Chodili jste rádi do kina nebo sledovali VHS kazety a báli jste se potom každého stínu? Lekali jste se sebemenšího zvuku? Sledovali jste, jestli z nedalekého hřbitova nevylezou nemrtví a nepůjdou vám po krku? Pokud odpovíte alespoň jednou ano, tak je pro vás tohle album přímo určené. Hraje se tu pomalu i rychle, ale hlavně opravdově. Jakoby z každého riffu odkapávaly kapky zkažené krve. Pět skladeb, připomínnající rezavé hřeby, které jednou zatlučou i do vaší rakve. Nálady podobné těm, které se vznášejí na pitevnách, v márnicích i starých katakombách. Ale hlavně hudba, která má v sobě pradávnou sílu a absolutní tmu. Jistě jste si všimli, že každá otevřená rakev smrdí trošku jinak. Hodně záleží nejen na stáří, ale také na tom, kolik zla a špíny v sobě zemřelý měl. Někdy, když exhumuji již opravdu hodně starý hrob, tak si říkám, že temnota je opravdu nekonečná. Tohle album moje slova jenom potvrzuje. Mrtvolně zahnívající doom death metal, u kterého budete exhumovat smradlavé kusy mokvajícího masa! Silný hororový zážitek!


Asphyx says:

You've probably noticed that every open casket smells a little different. A lot depends not only on the age, but also on how much evil and dirt the deceased had in him. Sometimes, when I exhume a really old grave, I think that the darkness is really endless. In fact, listening to the album "Prague Infestation" by Italian maniacs LARVAE equals a very powerful horror experience. And now I don't mean contemporary artificial production, but rather films from the eighties, when blood was flowing. And it was real, believable and authentic, just like my impression of this recording.

It was taken in my club Meetfactory in Prague, on 31 August 2024, when the Italian darkies were opening for the famous BEHERIT (Ondřej Pospíšil was there). Everything was mixed and mastered by Dan Friml from Barn Studio. So you can be sure that the quality is taken care of. I recommend listening in complete darkness and coolness. How about the morgue at night?


Led by the charismatic guitarist and singer Lucilia Sericata, the Italians have already released three EPs, one compilation and, of course, a demo. This is exactly that kind of deadpan doom metal, combined with cruel death, grindcore, but also gore themes. Everything is gnawed to the bone, nothing is missing or missing anywhere. You could also write that the novelty got into my blood. I have no idea if you've ever been to an exhumation of a cursed grave, but I guarantee you that the atmosphere is very similar. Everything is very moldy, rotting, covered in cobwebs. If you like bands like AUTOPSY, PUNGENT STENCH, IMPETIGO, GOATLORD, DELIRIUM, DESECRESY, HOODEDE MENACE, INCANTATION and other dead rotting bands, you might also like the "Prague Infestation" record. Did you used to love going to the cinema or watching VHS tapes and were afraid of every shadow afterwards? Were you afraid of the slightest sound? Did you watch for the undead to come out of the nearby cemetery and go for your throat? If you answered yes at least once, this album is for you. It's slow and fast, but most importantly, it's real. It's like every riff is dripping drops of bad blood. Five songs reminiscent of rusty nails that will one day hit your coffin. Moods similar to those that float in autopsy rooms, morgues and old catacombs. But above all, music that has an ancient power and absolute darkness. You will have noticed that every open coffin smells a little different. A lot depends not only on age, but also on how much evil and filth the deceased had in him. Sometimes when I exhume a really old grave, I think to myself that the darkness is really endless. This album only confirms my words. Deadly rotting doom death metal that will have you exhuming stinking pieces of pissing flesh! A powerful horror experience!



tracklist:
1. Poetry "Epitaffio"
2. Larvae
3. Doomed Exist
4. Lust for the Dead
5. Sickening Cadaveric Perversion
5. Cold Euphoria

band:
Lucilia Sericata - Songwriting/Vocals/Guitar/Synths
Maso Alastor Desekrator - Bass
Tom "Coroner" - Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine