DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 2. ledna 2026

Recenze/review - BURDEN OF DESPAIR - Confutatis (2025)


BURDEN OF DESPAIR - Confutatis
CD 2025, Memento Mori

for english please scroll down

Ztracený v mlze všedních dní bloudíš nekonečnými chodbami podzemí. Marně hledáš alespoň chvilku klidu. Nasloucháš nářku prokletých, objevuješ stále nové a nové kapely, které umí svojí hudbou znázornit temnotu a chlad, které se ukrývají hluboko v každém z nás. Neodbytný strach ze smrti i z vlastního svědomí. Objevil se již během prvního setkání s albem "Confutatis". A měl moji tvář. Vypadal jako démon z těch nejhorších nočních můr.

Poslouchám novinku japonských maniaků BURDEN OF DESPAIR stále dokola a stala se pro mě mrtvolnou mantrou, tajemným zaříkáváním i magickým obřadem pro vyvolávání zlých a temných sil z onoho světa. Staroškolský americký death metal, surový a zahnívající doom a nahrubo nasekané kousky hardcore. Tohle vše dohromady tvoří celek, který vás navěky prokleje. Amen!


Svět kolem nás je plný utrpení, zla a špíny. Někdy bývá těžké nalézt alespoň nějaké světlo. Japonci tohle všechno vytáhli na povrch, opatřili masivním a zabijáckým zvukem (Rec/Mixed/Mastered: Seitaro Inui (246 studio)). Za velmi zajímavý a stylově zaměřený považuji i motiv na obalu, pod kterým je podepsán mistr Namurian Visions namurianvisions.com. Hlavní je, ostatně jako vždy hudba samotná. Tentokrát mi nejvíce připomíná smradlavou zkaženou krev, která vytéká pomalu ze staré zanícené rány. Jakoby byl pro mě každý riff ostrým nožem, který mi je zabodnut do těla, jakoby byl každý úder bicích ránou přímo do hlavy. Připočtěte si chorobami nasáklý vokál a z výsledné rovnice vám nakonec vyjde výsledek, který nelze ignorovat. Pokud posloucháte hudbu hlavně srdcem, potom má slova určitě potvrdíte. Jako vždy nejvíce oceňuji opravdovost, ryzost, schopnost napsat zajímavý motiv. Kapela do mě zasekla svůj dráp a nahrávka "Confutatis" se pro mě stala na dlouhou dobu mým hlavním průvodcem nekonečnými chodbami podsvětí. Představte si špinavou stoku pod vaším městem, plnou hnisu, špíny, lidského odpadu a beznaděje. Také cítíte ten pach rozkladu? Pokud ano, tak se vám budou určitě líbit i BURDEN OF DESPAIR. Jakoby mě při poslechu obejmula samotná smrt. Cítím její kostnaté ruce, slyším její jedovatý smích. Ztracený v mlze všedních dní bloudím nekonečnými chodbami podzemí. Marně hledám alespoň chvilku klidu. Naslouchám nářku prokletých, objevuji stále nové a nové kapely, které umí svojí hudbou znázornit temnotu a chlad, které se ukrývají hluboko v každém z nás. Neodbytný strach ze smrti i z vlastního svědomí. Surový a temný doom death metal, u kterého vás začnou bolet staré rány! Hnis, špína, absolutní tma a nekonečné utrpení! 


Asphyx says:

Lost in the fog of everyday life, you wander through endless underground corridors. You search in vain for a moment of peace. You listen to the cries of the damned, discovering new bands that use their music to portray the darkness and coldness hidden deep within each of us. The persistent fear of death and of one's own conscience. It appeared during my first encounter with the album "Confutatis". And it had my face. It looked like a demon from the worst nightmares.

I listen to the new album by Japanese maniacs BURDEN OF DESPAIR over and over again, and it has become a deadly mantra for me, a mysterious incantation and a magical ritual for summoning evil and dark forces from that world. Old-school American death metal, raw and rotting doom, and roughly chopped pieces of hardcore. All this together forms a whole that will curse you forever. Amen!

 
The world around us is full of suffering, evil, and filth. Sometimes it's hard to find even a glimmer of light. The Japanese have brought all this to the surface, providing it with a massive and killer sound (Rec/Mixed/Mastered: Seitaro Inui (246 studio)). I also find the cover art, signed by master Namurian Visions namurianvisions.com, very interesting and stylistically focused. The main thing, as always, is the music itself. This time, it reminds me most of the stench of rotten blood slowly oozing from an old infected wound. It's as if each riff is a sharp knife stabbed into my body, as if each drum beat is a blow directly to the head. Add to that the disease-soaked vocals, and the resulting equation gives you a result that cannot be ignored. If you listen to music mainly with your heart, then you will certainly agree with my words. As always, I appreciate authenticity, purity, and the ability to write an interesting motif the most. The band has sunk its claws into me, and the album "Confutatis" has become my main guide through the endless corridors of the underworld for a long time to come. Imagine a dirty sewer beneath your city, full of pus, filth, human waste, and despair. Can you smell the stench of decay? If so, you'll definitely like BURDEN OF DESPAIR. It's as if death itself embraces me when I listen to it. I feel its bony hands, hear its poisonous laughter. Lost in the fog of everyday life, I wander through endless underground corridors. I search in vain for at least a moment of peace. I listen to the cries of the damned, discovering more and more bands that can use their music to portray the darkness and coldness that lurk deep within each of us. The persistent fear of death and of one's own conscience. Raw and dark doom death metal that will make your old wounds hurt! Pus, filth, absolute darkness, and endless suffering!


tracklist:
01. Slaughterfaith + 殺戮信仰 
02. Lifeblasphemer + 終生冒涜者 
03. St. Massacre + 虐殺聖 
04. -confutatis- + 原罪神授 
05. Nega-Messiah + 反救世主 
06. Godforsaken + 遺棄られしもの

A few questions - interview with doom death metal band from Japan - BURDEN OF DESPAIR.


A few questions - interview with doom death metal band from Japan -   BURDEN OF DESPAIR.

Answered Kiske (vocals), thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

The band was formed by guitarist 7405926 (ex-Cryptic Revelation, Dyingrace) in 2004 .
We released 2 demos in 2004-2006, and soon took a hiatus.

After a long rest, the band changed the members and restarted activity with 1st EP 'Desecration' in 2022.

In 2025, we released the 1st album 'Confutatis'.

The sound contains slow, doomy, brutal, and hardcore-essence like Disincarnate meets Winter played by Merauder.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

'Confutatis' was recorded and engineered at Studio 246 Osaka by Japanese Top-Sludgy Engineer Seitaro Inui.

All instruments were recorded as one-take at the same time, except Vocal and additional sounds.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

In Japan we self-release 500 copies as CDs.
Memento-Mori re-issued 800 copies for overseas as CD.
Digital on Bandcamp and Streaming services.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

All lyrics by Kiske, the vocalist.
The main theme is about the Abrahamic religions.
It satirizes how Abrahamic religions have been arbitrarily interpreted and applied by various people, historically causing endless misfortune.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The Logo is created by Yuto Kotani, the composer of Parasitario, Japanese Great Death Metal band.
Almost all graphic designs by Kiske.
Amazing Artwork for 'Confutatis' is by Namurian Visions from the UK.
We use SNS for just announcements.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Once we released by self, after that, Memento-Mori from Spain contacted us to re-issue.
We are very satisfied with the label’s deal, which is so respectful and underground-ways.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Cannibal Corpse, Disincarnate, Malevolent Creation, Obituary, My Dying Bride, Mythic, Pantera, Metallica, Meshuggah.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No.
Memento-Mori founded us.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Maybe 20-30 gigs more or less.
The biggest one was with Thy Art Is Murder.
We welcome all types of gigs. Just play our music.
Every time we go forward and brush up.



What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

In the near future we will release our 2nd album.
Already we have the songs enough but we have to refine them.
And we want to play in oversea countries.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Instagram or X is the best.
Here is the contact list.
https://linktr.ee/burdenofdespair

Thanx for the interview.




---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 21. listopadu 2025

Recenze/review - DECREPIT ALTAR - Egregious Defilement (2025)


DECREPIT ALTAR - Egregious Defilement
EP 2025, Me Saco un Ojo Records

for english please scroll down

Tři ostré hřeby, zatlučené do rakve. Jsou rezavé a moje tělo hnilo v zemi již několik dlouhých let. Moc dobře jsem věděl, že nikdy nenajdu klid. To jsem ještě žil, chodil po tomhle zkaženém světě a ukrýval se ve stínu. Poslouchal jsem jenom temnou a zkaženou muziku. Říkali o mě, že jsem nemrtvý. Vždycky, již od dob svého mládí, jsem poslouchal podobné nahrávky jako je ta od chorvatských DECREPIT ALTAR. Potkal jsem tuhle smečku na svých nekonečných toulkách tmou. Poslechl jsem si ukázky a byl znovu proklet.

Pánové totiž kombinují syrový, prašivý smrtící kov s doom metalovými prvky. Jejich motivy jsou nasáklé zkaženou krví. Mají v sobě něco morbidně přitažlivého. Při každém setkání jsem si připadal jako starý hrobník, který právě exhumoval svůj vlastní hrob. Smrt je při poslechu opravdu velmi blízko!


Pánové mají cit pro záhrobní věci člověka. Jedná se sice jen o tři skladby, o takovou mokvající ochutnávku syrového a již notně zahnívajícího masa, ale také o příslib do budoucna. Chci dlouhohrající album! Myslím si, že na delší ploše vyniknou ještě lépe všechny ty pochmurné a zahnívající nálady. Chorvaté se volně inspirovali ve starých dobrých časech, kdy světu vládly (a dosud vládnou) kapely typu INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, CRUCIAMENTUM, MORBIFIC, WORM. Zkrátka a dobře, pokud rádi a často trávíte svůj čas na starých hřbitovech, s chutí se procházíte mezi náhrobky a těšíte se, až se konečně setmí, potom jste zde správně. Skladby jsou napsány velmi dobře, mají v sobě drive a pradávnou sílu, touhu ničit. Zároveň jsou omotané chladnými pevnými pavučinami. Pokaždé, když zapnu play, tak si vzpomenu na jedno mrtvé tělo, pohozené jen tak u cesty. Opuštěné, zohavené a zmrzlé. Povedl se zvuk, obal, i všechny ostatní formální věci. A tak mi nezbývá nic jiného, než se těšit na další mokvající skladby, které snad brzy v budoucnosti dostaneme. Vše je zahalené do černé krvavé mlhy. DECREPIT ALTAR jsou pro mě velkým překvapením letošního podzimu. Sedávám hned vedle svého hrobu a přemýšlím o nicotě. Prosévám mezi prsty prach prokletých a poslouchám stále dokola EP "Egregious Defilement". Je totiž po okraj narvané špínou, hnisem a pachem rozkládajících se těl. Zhasněte všechna světla a přidejte hlasitost! Mokvající, hnilobný, mrazivý death doom metal, který vás převede do země nekonečných stínů! 


Asphyx says:

Three sharp nails hammered into the coffin. They are rusty, and my body has been rotting in the ground for several long years. I knew very well that I would never find peace. I was still alive, walking around this rotten world and hiding in the shadows. I only listened to dark and corrupt music. They said I was undead. Ever since my youth, I have always listened to recordings similar to those by the Croatian band DECREPIT ALTAR. I encountered this pack on my endless wanderings through the darkness. I listened to the samples and was cursed once again.

These gentlemen combine raw, mangy death metal with doom metal elements. Their motifs are soaked in corrupt blood. There is something morbidly attractive about them. Every time I encountered them, I felt like an old gravedigger who had just exhumed his own grave. Death is really very close when you listen to them!

These gentlemen have a keen sense for the macabre. Although there are only three tracks, offering a raw and already decaying taste of flesh, they also hold promise for the future. I want a full-length album! I think that all these gloomy and decaying moods would stand out even better over a longer period of time. The Croatians were loosely inspired by the good old days when bands like INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, CRUCIAMENTUM, MORBIFIC, and WORM ruled the world (and still do). In short, if you like to spend your time in old cemeteries, enjoy walking among the gravestones and look forward to nightfall, then you've come to the right place. The songs are very well written, they have drive and ancient power, a desire to destroy. At the same time, they are wrapped in cold, solid cobwebs. Every time I press play, I remember a dead body lying by the roadside. Abandoned, mutilated, and frozen. The sound, the cover, and all the other formal aspects are well done. And so I have no choice but to look forward to more dripping songs, which we will hopefully get in the near future. Everything is shrouded in a black bloody fog. DECREPIT ALTAR are a big surprise for me this fall. I sit right next to my grave and think about nothingness. I sift the dust of the damned through my fingers and listen to the EP "Egregious Defilement" over and over again. It is filled to the brim with filth, pus, and the stench of decaying bodies. Turn off all the lights and turn up the volume! Oozing, rotten, chilling death doom metal that will transport you to the land of endless shadows! 



tracklist:
1. The Festering Depths 
2. Beckoning of the Moss Ridden Tombs
3. Fields of Flayed Skin

čtvrtek 20. listopadu 2025

Recenze/review - 1914 - Viribus Unitis (2025)


1914 - Viribus Unitis
CD 2025, Napalm Records

for english please scroll down

Nikdy si nevěřil v Boha. Na to si viděl a zažil až příliš bolesti. Přesto poklekneš na zem a odříkáváš slova své soukromé modlitby. Byl si v zajetí, zažil si mráz, utrpení, zabili spoustu tvých přátel. Chceš jediné. Vrátit se domů, jen si tak sednout a dívat se na svoje blízké, kteří se usmívají. Kolem tebe zuří válka a ty přemýšlíš, kde se v lidech bere tolik zla? V duši se ti usadilo napětí, takový ten zvláštní neklid, kteří v sobě mají všichni, kdo se bojí smrti. 

Ukrajinští tmáři 1914 jsou zpět na bojišti. Se svým čtvrtým dlouhohrajícím albem se vrací ke svým kořenům. Novinka mi přijde surovější, ostřejší, nekompromisní. Chladný black metal se zde potkává s doomovými náladami a death metalovou hnilobou. "Viribus Unitis", přeloženo také jako „Se spojenými silami“ je nejen slavný výrok starého mocnáře Františka Josefa I., ale také jakýmsi mementem všech, kteří se vrátili z války domů. Přežili, přesto ji mají navěky v sobě. 


Pamatuji si ještě matně svého pradědu, který První světovou válku zažil. Byl jsem dítě a přesto jsem jeho vyprávění vždycky fascinovaně poslouchal. Spoustu věcí mi došlo až později, když jsem dospěl. Přišel v zákopech o nohu a měl v očích takovou zvláštní bolest. V hudbě 1914 lze vystopovat to samé. Přiznávám, že jsem se tentokrát dostával do novinky trošku déle, než u předchozích nahrávek, ale vyplatilo se vydržet. Jako bych se přenesl opravdu někam na bojiště, kde se všichni musí spojit, aby čelili hrozbě a smrti. Novinka je o sounáležitosti, o opravdovém kamarádství, o síle, kterou v sobě někteří mají. Je až děsivé, že se toho příliš nezměnilo. Lidé jsou stále stejní. Vypadá to, že nás toho historie příliš nenaučila. "Viribus Unitis" je opět velmi temnou, uvěřitelnou záležitostí. Jedná se o hudbu, které můžete věřit. Je autentická, opravdová, zahraná s velkým srdcem. Album mě natolik pohltilo, že jsem se stal přímo účastníkem bojů, cítil jsem mráz ve svých kostech, viděl jsem kamarády, jejich mrtvoly, pohozené u cesty. Musel jsem jít dál, abych přežil, abych se mohl vrátit domů, jen tak si sednout a dívat se jak mi vyrůstají děti. V nové desce je obsažena jakási těžko definovatelná bolest, kterou my, kteří jsme měli to štěstí a válku jsme nezažili na vlastní kůži, možná ani neumíme pochopit. Buďme za to rádi. Tahle nahrávka je o síle, o obyčejném lidském hrdinství. Přiznám se, že o ní stále hodně přemýšlím. Navíc se mi líbí zvuk, motiv na obalu i celkové provedení. Nikdy si nevěřil v Boha. Na to si viděl a zažil až příliš bolesti. Přesto poklekneš na zem a odříkáváš slova své soukromé modlitby. Byl si v zajetí, zažil si mráz, utrpení, zabili spoustu tvých přátel. Chceš jediné. Vrátit se domů, jen si tak sednout a dívat se na svoje blízké, kteří se usmívají. Syrová, chladná, autentická výpověď a válečných útrapách! Black death doom metal, který je napsaný krví vojáků! 


Asphyx says:

You never believed in God. You saw and experienced too much pain for that. Yet you kneel on the ground and recite the words of your private prayer. You were held captive, you experienced cold, suffering, many of your friends were killed. You want only one thing. To return home, just sit and watch your loved ones smile. War is raging around you, and you wonder where people get so much evil from. Tension has settled in your soul, that strange restlessness that all those who fear death have inside them. 

Ukrainian dark lords 1914 are back on the battlefield. With their fourth full-length album, they return to their roots. The new album seems rawer, sharper, uncompromising to me. Cold black metal meets doom moods and death metal decay. "Viribus Unitis", also translated as "With United Forces", is not only a famous saying of the old monarch Franz Joseph I, but also a kind of memento for all those who returned home from the war. They survived, yet they carry it within them forever. 


I vaguely remember my great-grandfather, who lived through World War I. I was just a child, but I always listened to his stories with fascination. I only understood many things later, when I grew up. He lost his leg in the trenches and had a strange pain in his eyes. The same can be traced in the music of 1914. I admit that this time it took me a little longer to get into the new album than with previous recordings, but it was worth the wait. It was as if I had been transported to a battlefield where everyone must unite to face danger and death. The new album is about solidarity, true friendship, and the strength that some people have within them. It's scary how little has changed. People are still the same. It seems that history hasn't taught us much. "Viribus Unitis" is once again a very dark, believable affair. It's music you can trust. It's authentic, genuine, played with a big heart. The album absorbed me so much that I became a direct participant in the fighting, I felt the chill in my bones, I saw my friends, their corpses, lying by the roadside. I had to keep going to survive, so I could return home, just sit and watch my children grow up. The new album contains a kind of pain that is difficult to define, which those of us who were lucky enough not to experience war firsthand may not even be able to understand. Let's be glad for that. This recording is about strength, about ordinary human heroism. I admit that I still think about it a lot. I also like the sound, the cover art, and the overall production. You never believed in God. You saw and experienced too much pain for that. Yet you kneel on the ground and recite the words of your private prayer. You were in captivity, you experienced frost, suffering, many of your friends were killed. You want only one thing. To return home, just sit and watch your loved ones smile. A raw, cold, authentic testimony to the hardships of war! Black death doom metal written with the blood of soldiers!






Tracklist:
01. War In (The Beginning Of The Fall) 
02. 1914 (The Siege Of Przemyśl) 
03. 1915 (Easter Battle For The Zwinin Ridge) 
04. 1916 (The Südtirol Offensive) 
05. 1917 (The Isonzo Front) 
06. 1918 Pt 1: WIA (Wounded In Action) 
07. 1918 Pt 2: POW (Prisoner Of War) 
08. 1918 Pt 3: ADE (A Duty To Escape) 
09. 1919 (The Home Where I Died) 
10. War Out (The End?)

band:
K.K. LIR. Lemberg Nr.19 Fähnrich, Rostislaw Potoplacht - Drums
k.u.k. Galizisches IR Nr.15, Gefreiter, Ditmar Kumarberg - Vocals
K.K. LIR Czernowitz Nr.22 Oberleutnant, Witaly Wyhovsky - Guitars
K.K. LIR Stanislau Nr.20 Zugsführer, Oleksa Fisiuk - Guitars
k.u.k. Galizisch-Bukowina’sches IR Nr.24, Feldwebel, Armen Howhannisjan - Bass


https://www.facebook.com/1914OfficialPage
https://www.instagram.com/1914_official_page
https://open.spotify.com/artist/0IpKWttPlwhd7Cevxsh1Bz
https://twitter.com/1914Band
https://www.youtube.com/channel/UCIi5hWkPUWkWUXRN7KDKQiA

https://napalmrecords.com/deutsch/
https://x.com/NapalmRecords

úterý 4. listopadu 2025

Recenze/review - PERISHING - Malicious Acropolis Unveiled (2025)


PERISHING - Malicious Acropolis Unveiled
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Sestupuji po kamenných schodech dolů, do podzemí. Po stěnách stéká hnis a pod nohama mi křupou zbytky shnilých kostí. Projdu skrz pevné pavučiny. Pomalu otevírám rezavé dveře do záhrobí. Jsou porostlé břečťanem a je na nich nápis, který žhne do tmy. PERISHING. Kapela z Kostariky, která svojí hudbou dotváří již tak pochmurnou náladu v katakombách. Stačilo mi několik společných setkání, aby se u mě probudily pradávné noční můry. 

Užívám si mrtvolnou atmosféru. Smutek se zde potkává s morbiditou a tradičními postupy. PERISHING jsou velmi uvěřitelní, opravdoví, reální, autentičtí. Schválně si zkuste vzít jejich nahrávku s sebou, až půjdete položit květiny na hrob. Stromy se sklánějí velmi nízko nad nahnutými náhrobky. Mrtví šeptají, křičí do tmy. Kolik z nás je dávno pohřbeno zaživa? Tohle album vás vezme na dlouhý, bolestivý, do krvavé mlhy zahalený výlet bez konce. 


Tahle smečka je složena ze samých zkušených muzikantů. Pokud jste se někdy zajímali o kostarickou scénu, tak vám určitě něco říkají jména jako MORTUAL, ASTRIFEROUS (ano, jejich koncert v České republice byl vynikající, report lze dohledat i na našich stránkách) nebo NECROFERUM. Je vám tedy jasné, že je o kvalitu postaráno. Co se týká zvuku, motivu na obalu a celkové produkce, tak je vše v nejlepším pořádku. Vy se tak můžete v klidu soustředit na hudbu samotnou. Ta je ovlivněna třeba takovými WINTER, MORTIFERUM, DISEMBOWELMENT, RIPPIKOULU, INVERLOCH, THERGOTHON. Samozřejmě, pánové přidávají spoustu svých vlastních nápadů a invence. Osobně považuji novinku za opravdu pestrou, dostanete do temných barev laděnou muziku, u které budete mezi prsty prosévat prach svých předků. PERISHING mají na svém kontě ještě jednu demonahrávku, která také stojí za pozornost. "Malicious Acropolis Unveiled" je přesně tím druhem alba, které nejvíc vynikne mezi ruinami znesvěceného kostela, v chladných chrámech bolesti nebo právě na hřbitovech, které mají na podzim takovou tu zvláštní, podivnou, smutnou atmosféru. Gentlemanům z Kostariky se povedlo tohle všechno promítnout i do jednotlivých skladeb, které mě drásají a užívám si je všemi póry svého těla. Sestupuji po kamenných schodech dolů, do podzemí. Po stěnách stéká hnis a pod nohama mi křupou zbytky shnilých kostí. Projdu skrz pevné pavučiny. Pomalu otevírám rezavé dveře do záhrobí. Jsou porostlé břečťanem a je na nich nápis, který žhne do tmy. Mrtvolný, pochmurný, mlhavě bolestivý, naléhavý doom death metal ze starých pohřebišť! Pradávná síla a energie nalezená mezi ruinami znesvěceného kostela! 

Asphyx says:

I descend the stone steps into the underground. Pus runs down the walls and the remains of rotten bones crunch under my feet. I walk through thick cobwebs. I slowly open the rusty door to the underworld. It is covered in ivy and bears an inscription that glows in the dark. PERISHING. A band from Costa Rica whose music adds to the already gloomy atmosphere in the catacombs. It took only a few meetings with them to awaken ancient nightmares in me. 

I enjoy the deathly atmosphere. Sadness meets morbidity and traditional practices here. PERISHING are very believable, genuine, real, authentic. Try taking their recording with you when you go to lay flowers on a grave. The trees bend very low over the leaning gravestones. The dead whisper, scream into the darkness. How many of us have long been buried alive? This album takes you on a long, painful, bloody fog-shrouded journey with no end. 


This band consists of experienced musicians. If you have ever been interested in the Costa Rican scene, you will surely recognize names such as MORTUAL, ASTRIFEROUS (yes, their concert in the Czech Republic was excellent, you can find the report on our website) or NECROFERUM. So you can be sure that quality is guaranteed. As for the sound, the cover art, and the overall production, everything is in perfect order. So you can relax and focus on the music itself. It is influenced by bands such as WINTER, MORTIFERUM, DISEMBOWELMENT, RIPPIKOULU, INVERLOCH, and THERGOTHON. Of course, the gentlemen add a lot of their own ideas and inventions. Personally, I consider the new album to be really diverse, you get music tuned to dark colors, where you will sift through the dust of your ancestors between your fingers. PERISHING have another demo recording to their credit, which is also worth attention. "Malicious Acropolis Unveiled" is exactly the kind of album that stands out most among the ruins of a desecrated church, in cold temples of pain, or in cemeteries, which have such a special, strange, sad atmosphere in the fall. The gentlemen from Costa Rica have managed to project all this into individual songs that tear at my heartstrings and which I enjoy with every fiber of my being. I descend the stone steps into the underground. Pus runs down the walls and the remains of rotten bones crunch under my feet. I walk through thick cobwebs. I slowly open the rusty door to the underworld. It is overgrown with ivy and bears an inscription that glows in the dark. Deadly, gloomy, hazily painful, urgent doom death metal from ancient burial grounds! Ancient power and energy found among the ruins of a desecrated church!



Track listing -
1. Autolysis (I. Imago Fluidus Macula)
2. Autolysis (II. Fatum Cursed by Nature)
3. Castle of the Leached Body 08:57
4. Las Ruinas del Palacio
5. Osedax (Devoured by the Cavernous Worm) 09:21
6. Acropolis of Malignancy

Lineup -
JM Arrea (Astriferous, ex-Bloodsoaked Necrovoid) - Drums
José Pablo Phillips (Astriferous, Candarian) - Bass
Justin Sánchez (Mortual, Necroferum) - Guitars
J. Antonio Salas - Vocals

Artwork by Belial NecroArts (Undersave, Hierarchies)


čtvrtek 30. října 2025

Recenze/review - RUNEMAGICK - Cycle of the Dying Sun (Dawn of Ashen Realms) (2025)


RUNEMAGICK - Cycle of the Dying Sun (Dawn of Ashen Realms)
CD 2025, Hammerheart Records

for english please scroll down

Pod nohama mi křupou lehce zmrzlé kousky spadaného listí. Podzim pomalu přichází a příroda kolem mě postupně utichá. Hladina temného horského jezera je zbarvená krví. Jakoby násilná smrt narušila přirozený koloběh. Bledá tvář s překvapeným výrazem. Ruce vznášející se jako křídla havranů na hladině. Bolest, utrpení, smutek, strach. Míchá se v tobě tisíc nálad, emocí a pocitů. Všechny jsou zabarvené do odstínů šedé a černé. Tenhle děsivý zážitek se ti vypálil do podvědomí a vyleze na povrch pokaždé, když se setkáš s podobně naladěnou hudbou.

Není žádným tajemstvím, že mám pro švédské tmáře RUNEMAGICK velkou slabost. S jejich tvorbou jsem se setkal poprvé kdysi dávno, na konci devadesátých let minulého století. Kapela mě provedla životem a každé nové album očekávám s napětím. Pod letošní novinkou je podepsán již jen Nicklas "Terror" Rudolfsson. Nutno rovnou doplnit, že kapela nijak neztratila na své uvěřitelnosti, intenzitě. Pokud jste na tom jako já, budete určitě spokojeni. Hladina horského jezera se zdá být stále křišťálově čistá. Dokud nevyplave na povrch další tělo. 


Měl jsem tu čest udělat s kapelou rozhovor a napsat i několik dalších recenzi (odkazy naleznete dole pod dnešním článkem). I letos se jedná o zážitek, který se krásně morbidně hodí k nastávajícím podzimním dnům. Jakoby temnota dostala další rozměr. Smutné, táhlé doom metalové melodie, ale i ostrost death metalu, obojí namíchané ve vzájemném poměru. Vkusně, s elegancí a zkušenostmi starých mistrů. Velmi dobře čitelný zvuk, několik hostů, ale i třeba motiv na obalu, tohle všechno dělá z letošní nahrávky opravdu komplexní dílo. Hudba je to stará, prašivá, jako metal samotný. Přesto stále svěží, zajímavá, neotřelá. Přiznám se vám k jedné věci. Poslech jsem si opravdu nejvíc užíval v lesích, když se mi pomalu dostával do kostí chlad, když jsem se toulal po pěšinách, po kterých chodí jenom zvěř. Stal jsem se pomalu stínem, vnímal jsem sílu nového alba. Stalo se i mojí součástí. Mám to zkrátka v sobě takhle nastavené, poslouchám hlavně srdcem. Cítím zde pradávnou sílu opuštěných pohřebišť. I já jsem si nejvíc album "Cycle of the Dying Sun (Dawn of Ashen Realms)" užíval v ruinách rozpadlého, znesvěceného kostela. Je něco neklidného, zvláštního, přesto velmi přitažlivého, nebál bych se napsat i magického, co mě neustále přitahuje a nutí k dalším společným seancím. Obejmuly mě pevné pavučiny, upletené z těch nejlepších záhrobních ingrediencí. Tahle nahrávka má v sobě něco navíc, spoustu energie, tlaku, ale i smutku a bolesti. Osobně ji řadím mezi to nejlepší, co letos zatím vyšlo. Jsme stejné krve! Pod nohama mi křupou lehce zmrzlé kousky spadaného listí. Podzim pomalu přichází a příroda kolem mě postupně utichá. Hladina temného horského jezera je zbarvená krví. Temná krása umírajících dní! Smutný, naléhavý, bolestivý doom death metal, u kterého se rozpadnete v prach! 

pro fanoušky: PARADISE LOST, WINTER, CELTIC FROST, BOLT THROWER, ASPHYX, HOODED MENACE, SOLOTHUS, HALBERD, DRUID LORD, TEMPLE OF VOID

Asphyx says:

Lightly frozen pieces of fallen leaves crunch under my feet. Autumn is slowly approaching and nature around me is gradually falling silent. The surface of the dark mountain lake is stained with blood. It is as if violent death has disrupted the natural cycle. A pale face with a surprised expression. Hands floating like raven wings on the surface. Pain, suffering, sadness, fear. A thousand moods, emotions, and feelings stir within you. All of them are tinged with shades of gray and black. This terrifying experience has burned itself into your subconscious and resurfaces every time you encounter similarly themed music.

It's no secret that I have a soft spot for the Swedish dark metal band RUNEMAGICK. I first encountered their work a long time ago, at the end of the 1990s. The band has accompanied me through life, and I eagerly await each new album. Only Nicklas "Terror" Rudolfsson is credited on this year's new release. It should be added that the band has lost none of its credibility or intensity. If you're like me, you'll definitely be satisfied. The surface of the mountain lake still seems crystal clear. Until another body floats to the surface. 


I had the honor of interviewing the band and writing several other reviews (links can be found below today's article). This year, it is once again an experience that fits beautifully and morbidly with the approaching autumn days. It is as if darkness has taken on another dimension. Sad, drawn-out doom metal melodies, but also the sharpness of death metal, both mixed in perfect proportion. Tastefully, with the elegance and experience of old masters. A very clear sound, several guests, but also the motif on the cover, all this makes this year's recording a truly complex work. The music is old, raw, like metal itself. Yet still fresh, interesting, original. I'll admit one thing to you. I really enjoyed listening to it most in the woods, when the cold was slowly getting into my bones, when I was wandering along paths that only animals walk on. I slowly became a shadow, I felt the power of the new album. It became a part of me. That's just how I'm wired, I listen mainly with my heart. I feel the ancient power of abandoned burial grounds here. I also enjoyed the album "Cycle of the Dying Sun (Dawn of Ashen Realms)" the most in the ruins of a dilapidated, desecrated church. There is something unsettling, strange, yet very attractive, I would even dare to say magical, that constantly draws me in and compels me to listen to it again and again. I was enveloped by solid cobwebs, woven from the finest ingredients of the afterlife. This recording has something extra, a lot of energy, pressure, but also sadness and pain. Personally, I rank it among the best that has been released so far this year. We are of the same blood! Slightly frozen pieces of fallen leaves crunch under my feet. Autumn is slowly coming and nature around me is gradually falling silent. The surface of the dark mountain lake is stained with blood. The dark beauty of dying days! Sad, urgent, painful doom death metal that will reduce you to dust!

for fans: PARADISE LOST, WINTER, CELTIC FROST, BOLT THROWER, ASPHYX, HOODED MENACE, SOLOTHUS, HALBERD, DRUID LORD, TEMPLE OF VOID



about RUNEMAGICK on DEADLY STORM ZINE:







Track-list:
1. Wyrd Unwoven
2. Old Bones
3. The Hollow Chant of the Seer
4. The Runestone’s Lament
5. Womb of the Veiled Sun
6. Ashen Realms
7. Spires of the Drowned Horizon
8. Embers of the Unwritten Dawn (Part 1)
9. Embers of the Unwritten Dawn (Part 2)
10. Beneath the Solar Embers (Demo)

Line up:
Nicklas Rudolfsson: vocals, guitars, bass, synthesizers and drums

Special guests:
Dísa Draugurinn: shamanic trance voice
Lussidotter: vocals
Louvrianne Roux: dulcimer



středa 29. října 2025

Recenze/review - HETEROPSY - Embalming (2025)


HETEROPSY - Embalming
CD 2025, Caligari Records

for english please scroll down

Někdy ti připadá, že svět je hrozně těžké místo k životu. Vidíš jen odstíny šedé a černé barvy. Venku zrovna prší a mraky mají barvu krve. Něco uvnitř tebe tě bolí, drásá zevnitř. Jako bys v každé noční můře zemřel a znovu se narodil do temnoty. Už ani nepočítáš, kolikrát si vzal do rukou žiletku. Jenže potom ses pokaždé uviděl v zrcadle, usmál ses, protože si věděl, že i v temnotě je krása. Potvrzuje to i nové album japonských death doom metalistů HETEROPSY. 

Kapela letos přichází se svojí první dlouhohrající nahrávkou. Pánové z Tokia mají na svém kontě ještě čtyři EP a jeden split. Schválně jsem si prošel celou diskografii a musím rovnou dodat, že tohle je přesně hudba, která koluje i v mých žilách. Prašivá, chladná, podmanivá, děsivá, morbidní, surová. Jako život samotný. 


Líbí se mi přístup, který z hudby těchto tmářů slyším. Kapela je sice volně inspirována severskými kapelami jako DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE (Boss HM-2 pedal forever!), ale jde na to svým vlastním způsobem. Zaslechnout tak můžete i vlivy třeba takových AUTOPSY, SADNESS, NAGLFAR, RIPPIKOULU. Jasně, to by nebylo zase tolik neobvyklé. Jenže tihle maniaci vložili do skladeb i svoji vlastní invenci, nápady a emoce. Pro mě je vždy velmi důležité, aby mě bavilo hudbu, o které píši, poslouchat. Při "Embalming" jsem byl ihned stržen do hlubiny. Stačilo mi opravdu jen několik prvních setkání, abych věděl, že k téhle smečce se budu rád a často vracet. Je to pro mě totiž absolutně uvěřitelný, opravdový, reálný a autentický návrat po časové ose zpět. Samozřejmě, s vlastním rukopisem a výrazem. Určitě to znáte, ty nepříjemné chvíle, kdy na vás padá celý svět, když vás pronásledují stíny, když vám všechno připadá podivné a nepříjemné. Býváte rádi sami a potřebujete energii, která by vás znovu vrátila do hry. HETEROPSY ji mají na rozdávání. Při poslechu jejich novinky praskají kosti tlakem a nadskakují víka od rakví. Pokud jste, stejně jako já, začínali z hudbou v devadesátých letech, tak neváhejte ani chvilku. Tohle album vás rozseká na kusy, pohřbí zaživa. Zrozeni z popela se potom budete kývat do rytmu a stanete se svým vlastním démonem. Nová nahrávka v sobě obsahuje vše pro poslední věci člověka na tomto světě. Někdy ti připadá, že svět je hrozně těžké místo k životu. Vidíš jen odstíny šedé a černé barvy. Venku zrovna prší a mraky mají barvu krve. Něco uvnitř tebe tě bolí, drásá zevnitř. Temné, chladné doom death metalové album, u kterého vás budou pálit vnitřnosti a mrazit v kostech! Definice naprosté tmy! 

Asphyx says:

Sometimes you feel like the world is a terribly difficult place to live in. All you see are shades of gray and black. It's raining outside and the clouds are the color of blood. Something inside you hurts, tearing you apart from within. It's as if you died in every nightmare and were reborn into darkness. You've lost count of how many times you've picked up a razor blade. But then you saw yourself in the mirror and smiled, because you knew that even in the darkness there is beauty. This is confirmed by the new album from Japanese death doom metal band HETEROPSY. 

The band is releasing their first full-length album this year. The gentlemen from Tokyo have four EPs and one split album to their credit. I deliberately went through their entire discography and I must say that this is exactly the kind of music that flows through my veins. Dusty, cold, captivating, terrifying, morbid, raw. Like life itself. 


I like the approach I hear in the music of these dark souls. The band is loosely inspired by Nordic bands such as DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE (Boss HM-2 pedal forever!), but they do it their own way. You can also hear influences from bands such as AUTOPSY, SADNESS, NAGLFAR, and RIPPIKOULU. Sure, that wouldn't be so unusual. But these maniacs have also put their own invention, ideas, and emotions into the songs. For me, it's always very important that I enjoy listening to the music I write about. With "Embalming", I was immediately drawn into its depths. It only took me a few initial encounters to know that I would gladly and often return to this pack. For me, it's an absolutely believable, real, and authentic return back in time. Of course, with their own style and expression. You surely know those unpleasant moments when the whole world is falling apart, when shadows are chasing you, when everything seems strange and unpleasant. You like to be alone and need energy to get you back in the game. HETEROPSY has plenty of it to spare. Listening to their new album, your bones crack under the pressure and coffin lids bounce open. If, like me, you started out with music in the nineties, don't hesitate for a moment. This album will tear you to pieces and bury you alive. Born from the ashes, you will then sway to the rhythm and become your own demon. The new recording contains everything for a person's last moments in this world. Sometimes you feel that the world is a terribly difficult place to live. You see only shades of gray and black. It's raining outside and the clouds are the color of blood. Something inside you hurts, tearing you apart from within. A dark, cold doom death metal album that will burn your insides and chill you to the bone! The definition of utter darkness!


tracklist:
1. The Dawning (intro) 
2. Pandemonium Alter 
3. The Sodomizer 
4. Asphyxia 
5. Memento Mori 
6. Seventh Damnation 
7. Methadone
8. Old Friends 

band:
Shigenori Tamura - Drums
Koki Fukushima - Vocals, Guitars
Hiroki Sato - Bass
Kota Maruyama - Guitars



úterý 28. října 2025

Recenze/review - EVOKEN - Mendacium (2025)


EVOKEN - Mendacium
CD 2025, Profound Lore Records

for english please scroll down

Bolest, která nikdy neskončí. Poneseš si ji v sobě až do konce svých dní. Přemýšlíš o tom pokaždé, když jdeš odnést květiny na hrob. Stromy se sklánějí nad hřbitovem a na náhrobcích jsou jména, která jako bys za ty roky, co sem chodíš, znal. Nejhorší je samota těla, samota duše. Sám uprostřed davu, který se směje, žije, miluje, ale ty už tyhle věci nikdy nedokážeš. Jakoby na tvém srdci stála tíha celého světa. Potácíš se tmou a naděje dávno zemřela. Je uložena v chladné rakvi. Tohle album je pro všechny, kteří dokáží vnímat celým tělem pochmurné nálady, smutek a rádi nechávají svoje duše rozdrásat do krve.

Americká funeral doom death metalová legenda EVOKEN rozhodně nepatří mezi kapely, které by trpěly nadprodukcí. Naopak, mezi svými nahrávkami si dávají dostatek času na to, abychom my, fanoušci, dostali vždy kvalitní materiál. Ani letošní rok a novinka "Mendacium" nejsou výjimkou. Hřbitovní kvítí opět vyrostlo v celé své kráse. Náhrobky jsou nakloněny zase o něco více. Smutek se stal během poslechu i mým středobodem světa. Symfonie smrti, samoty, mlhavých chladných rán na hřbitově. Poslouchejte v klidu, ve tmě a ve chvílích, kdy je vaše mysl rozjitřená.  


Jako asi každý mívám své rituály. Vracívám se poslední dobou často do svého rodiště. Procházím se po místech, která znám od dětství. Jakoby do nich byly promítnuty vzpomínky. Nakonec ale stejně skončím na hřbitově. Rozjímám, o samotě, hlavou mi létá spousta podivných myšlenek. Vracím se potom domů, ke knihám a poslouchám stále dokola "Mendacium". Stále, i po všech těch letech, co extrémní muziku sleduji, se rád nechám fascinovat a uhranout mrazivými melodiemi, perfektně ošetřeným zvukem, zajímavým obalem, záhadným a tajemným vokálem. EVOKEN již dávno vybrousili svůj styl k naprosté dokonalosti. Jakoby mě každý tón, nota, melodie pronikaly hluboko do mého podvědomí. Mrazí mě v zádech a v kostech se usadil chlad. Spočinutí. Zastavení. Jsem pokaždé, když se potkám s tímhle albem, v takovém zvláštním rozpoložení. Už dávno vnímám hudbu hlavně srdcem, líbí se mi, když je opravdová, reálná, syrová, autentická. I letos téhle kapele věřím absolutně všechno. Ráno vstávám do hluboké tmy a jdu tichou ulicí. Pod nohama mi křupe listí v barvách podzimu. Stereotyp všedního dne je narušen touhle nahrávkou a já mám najednou pocit, že se vznáším, že létám, padám do hlubiny, topím se v řece smrti, znovu se rodím, v nekonečných bolestech. Tohle je hudba do starých opuštěných chrámů, tohle je album, které můžete pustit všem pozůstalým na pohřební hostině. Američtí nihilisté si mě opět zamotali do svých sítí, strhli mě na svoji stranu. Nemohu jinak, než jen mezi skladbami vydat upřímné doporučení. Pokud máte tenhle styl rádi, rozhodně by vám tohle album nemělo uniknout. Bolest, která nikdy neskončí. Poneseš si ji v sobě až do konce svých dní. Přemýšlíš o tom pokaždé, když jdeš odnést květiny na hrob. Stromy se sklánějí nad hřbitovem a na náhrobcích jsou jména, která jako bys za ty roky, co sem chodíš, znal. Nejhorší je samota těla, samota duše. Sám uprostřed davu, který se směje, žije, miluje, ale ty už tyhle věci nikdy nedokážeš. Nihilistický, smutný, pochmurný funeral doom death metalový opus! Symfonie smrti, bolesti a utrpení! Definice mrazivé mlhy nad hřbitovem!

Asphyx says:

Pain that never ends. You will carry it with you until the end of your days. You think about it every time you go to lay flowers on the grave. Trees bend over the cemetery and the gravestones bear names that you feel you have known for all the years you have been coming here. The worst thing is the loneliness of the body, the loneliness of the soul. Alone in the middle of a crowd that laughs, lives, loves, but you can never do those things again. It's as if the weight of the whole world is on your heart. You stumble through the darkness, and hope died long ago. It is stored in a cold coffin. This album is for all those who can feel gloomy moods and sadness with their whole body and like to let their souls be torn to pieces.

American funeral doom death metal legends EVOKEN are definitely not among the bands that suffer from overproduction. On the contrary, they take enough time between their recordings so that we, the fans, always get quality material. This year and their new album "Mendacium" are no exception. The cemetery flowers have once again grown in all their beauty. The gravestones are leaning a little more. While listening, sadness became the center of my world. A symphony of death, loneliness, and foggy cold mornings in the cemetery. Listen in peace, in the dark, and in moments when your mind is agitated.


Like everyone else, I have my rituals. Lately, I've been returning to my hometown often. I walk around places I've known since childhood. It's as if my memories are projected onto them. But in the end, I always end up at the cemetery. I contemplate, alone, with a lot of strange thoughts running through my head. Then I return home to my books and listen to "Mendacium" over and over again. Even after all these years of following extreme music, I still love to be fascinated and captivated by chilling melodies, perfectly crafted sound, interesting packaging, and mysterious vocals. EVOKEN has long since honed their style to perfection. It's as if every tone, note, and melody penetrates deep into my subconscious. I feel a chill down my spine and a cold settles in my bones. Rest. Pause. Every time I encounter this album, I find myself in such a strange state of mind. I have long perceived music mainly with my heart; I like it when it is real, raw, authentic. This year, too, I believe absolutely everything about this band. In the morning, I get up in the deep darkness and walk down a quiet street. Autumn-colored leaves crunch under my feet. The stereotype of everyday life is disrupted by this recording, and I suddenly feel like I'm floating, flying, falling into the depths, drowning in the river of death, being reborn in endless pain. This is music for old abandoned temples, this is an album you can play for all the bereaved at a funeral reception. The American nihilists have once again entangled me in their webs, pulling me over to their side. I can't help but give my sincere recommendation between songs. If you like this style, you definitely shouldn't miss this album. Pain that never ends. You will carry it with you until the end of your days. You think about it every time you go to lay flowers on the grave. Trees bend over the cemetery and the gravestones bear names that you feel you have known for all the years you have been coming here. The worst thing is the loneliness of the body, the loneliness of the soul. Alone in the middle of a crowd that laughs, lives, loves, but you can never do those things again. A nihilistic, sad, gloomy funeral doom death metal opus! A symphony of death, pain, and suffering! The definition of a freezing fog over a cemetery!


Recenze/review - EVOKEN - Hypnagogia (2018):

Tracklist:
1. Matins (09:55)
2. Lauds (10:01)
3. Prime (02:09)
4. Terce (09:00)
5. Sext (10:32)
6. None (07:56)
7. Vesper (03:44)
8. Compline (09:22)

band:
Vince Verkay - Drums, Vocals (Track 6)
John Paradiso - Vocals, Guitars
Don Zaros - Keyboards
David Wagner - Bass
Chris Molinari - Guitars



pátek 24. října 2025

Recenze/review - SAD WHISPERINGS - Strategy of Tension (2025)


SAD WHISPERINGS - Strategy of Tension
EP 2025, Vidar Records

for english please scroll down

Asi musíme padnout až na samotné dno, abychom si uvědomili, co je v životě důležité. Nevážíme si obyčejných věcí a toužíme po chvilkovém rozptýlení. Jsme jako ten muž na obalu nové návratové nahrávky holandských doom death metalistů SAD WHISPERINGS. Neseme si s sebou kříž, stoupáme nahoru jako bájný Sisyffos, abychom pokaždé spadli dolů, do temnoty. Nevím, jak to máte vy, ale na mě někdy, zdánlivě zcela bez příčiny, padá těžký splín.

Možná je to chaos dnešního světa, možná mráz v kostech, ale pokaždé, když se tak stane, tak poslouchám podobná alba, jako je "Strategy of Tension". Novinka má v sobě jakousi vnitřní sílu, možná dokonce magii, která pokaždé dokáže utřídit moje myšlenky. Abych přežil. Na dlouhohrající počin jsme čekali od roku 1993, kdy vyšlo "Sensitive to Autumn". Jsem toho názoru, že se nové EP opravdu povedlo. Klidně vám to podepíšu.

Ať už se podívám na album z jakékoliv stránky, tak musím pokaždé jen souhlasně pokývat hlavou. Povedený, sytý a velmi dobře čitelný zvuk. O zajímavém obalu jsem již mluvil. Hlavní jsou ale, ostatně jako vždycky, nápady samotné. Holanďanům se povedlo nahrát skladby, které drásají zevnitř, jsou zajímavé, neotřelé, opravdu dobře napsané. Je znát, že jsou pod nimi podepsáni zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Pánové se sice drží pevně zavedených doom death metalových postupů a schémat, ale dělají to elegantně, s nadhledem a zkušenostmi mistrů v oboru. Někdy si tak připadám, jako bych stál na vysoké hoře, díval se do hlubiny a přemýšlel o tom, jaké by to bylo krásně letět. Fantazie pracuje na plné obrátky, je to pro mě důkaz, že je nahrávka opravdu dobrá, že má svoji vznešenou duši i opravdové srdce. Možná bych dopadl až na dno, roztříštil se na tisíc kousků a ztratil se ve věčnosti. Čtveřice nových songů a jeden živý záznam, vše opředené pevnými pavučinami smutku. Pochmurné, do šedé a černé zabarvené motivy. Asi jako každý z nás potřebuji být někdy sám. Jen se tak toulat ulicemi, skončit na hřbitově, užívat si ranní rozbřesk uprostřed podzimního lesa. Na všech těchto místech a v podobných situacích vyniklo "Strategy of Tension" nejvíce. SAD WHISPERINGS určitě ocení jak staří fanoušci, kteří vyrůstali na hudbě devadesátých let, tak všichni ti, kteří se rádi toulají tmou. Asi musíme padnout až na samotné dno, abychom si uvědomili, co je v životě důležité. Nevážíme si obyčejných věcí a toužíme po chvilkovém rozptýlení. Zvedám znovu oči k nebi a hledám prchavé chvilky naděje. Temné a chladné doom death metalové variace na lidský smutek a utrpení! Naděje umírá poslední! 


Asphyx says:

Perhaps we have to hit rock bottom to realize what is important in life. We don't appreciate the simple things and crave momentary distractions. We are like the man on the cover of the new comeback album by Dutch doom death metal band SAD WHISPERINGS. We carry a cross with us, climbing upward like the mythical Sisyphus, only to fall back down into darkness every time. I don't know about you, but sometimes, seemingly for no reason at all, I am overcome by a heavy melancholy.

Maybe it's the chaos of today's world, maybe it's the chill in my bones, but whenever that happens, I listen to albums like "Strategy of Tension". This new release has a kind of inner strength, maybe even magic, that always manages to put my thoughts in order. So that I can survive. We've been waiting for a full-length album since 1993, when "Sensitive to Autumn" was released. I think the new EP is really good. I'll gladly sign that.


No matter which page of the album I look at, I can only nod my head in agreement. The sound is well-done, rich, and very clear. I have already mentioned the interesting cover. But the main thing, as always, is the ideas themselves. The Dutch band has managed to record songs that tear you apart from the inside, are interesting, original, and really well written. It is clear that they are the work of experienced musicians who know very well what and how they want to play. The gentlemen stick to well-established doom death metal techniques and patterns, but they do so elegantly, with the insight and experience of masters in their field. Sometimes I feel like I'm standing on a high mountain, looking into the depths and thinking about how beautiful it would be to fly. My imagination is working at full speed, which is proof to me that the recording is really good, that it has a noble soul and a true heart. Maybe I would fall to the bottom, shatter into a thousand pieces, and get lost in eternity. Four new songs and one live recording, all shrouded in thick webs of sadness. Gloomy motifs tinged with gray and black. Like all of us, I sometimes need to be alone. Just wandering the streets, ending up in a cemetery, enjoying the dawn in the middle of an autumn forest. It was in all these places and similar situations that "Strategy of Tension" stood out the most. SAD WHISPERINGS will certainly be appreciated by old fans who grew up on the music of the nineties, as well as by all those who like to wander in the dark. Perhaps we have to hit rock bottom to realize what is important in life. We don't appreciate the ordinary things and long for momentary distractions. I raise my eyes to the sky again and search for fleeting moments of hope. Dark and cold doom death metal variations on human sadness and suffering! Hope dies last!


Tracklist:
1. Sad Whisperings 
2. Stragedy of Tension 
3. Realm of Solitude 
4. Winter Within 
5. The Tombstone (Live 2025) 

Sad Whisperings is:
Alexander van Leeuwen – Guitar and Vocals
Aad van Straalen – Bass guitar
Chris Oldenburger – Drums
Jurgen Oldenburger – Guitar
Premnath Gonesh – Keys


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine