DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky

středa 20. května 2026

Recenze/review - DESECRESY - The Secret of Death (2026)


DESECRESY - The Secret of Death
CD 2026, Xtreem Music

for english please scroll down

Tma, absolutní tma. Zlo, číhající a krvelačné. Míval si děsivé noční můry, ale tohle je horší. Chladné, hmatatelné, mokvající. Pohřbili tě zaživa a umíral si dlouho. Červi už začali odtrhávat maso od kostí a ty ses stále modlil, věřil si. Bylo to zbytečné. Překvapil tě sliz a také chlad, který jako jediný po smrtí cítíš. Sestupuješ dolů, po schodech, touláš se podsvětím a marně hledáš klid. Jsou kapely, které když poslouchám, tak jsem na onom světě. Nahlížím za oponu, vnímám všemi póry svého těla jednotlivé odstíny zla, špíny a beznaděje. 

O finských DESECRESY jsem psal již mnohokrát. Máme s Tommi Grönqvistem, který je podepsán pod veškerou muzikou i texty, skvělý rozhovor (určitě si všechno, včetně recenzí na předchozí nahrávky, přečtěte, články jsou odkazovány pod dnešním článkem). Letos Tommi pokračuje tam, kde minule přestal. V naprosté tmě a nicotě. Mezi krvelačnými stíny, v močálech bolesti. Jako bych před sebou viděl hudbou zhmotněný svět mistra H.P. Lovercrafta. 


Topili jste se někdy v bahně? Stahovalo vás zlo dolů, dusilo vás a popadla vás panika? Pokud ne, tak podobné zážitky nemusíte vyhledávat. Stačí si pustit nové album "The Secret of Death" a najednou nebudete ve svém pokoji, ale v krvavé mlze, uprostřed močálů smrti. Zvuk je těžký, masivní, zadírá se mi pod kůži i do podvědomí, motiv na obalu modrý, s řadou bezejmenných lebek. Po formální stránce je tohle album v podstatě dokonalé. Pro nás staré metalové psy, kteří hlídáme vstup do podsvětí již několik dekád, určitě. Skladby kolem mě nejdřív plynuly, jako nějaká špinavá, krvavá stoka, aby se mi postupně dostaly do hlavy. Připadá mi, že hnilobné procesy byly znovu zahájeny. Smrt je při poslechu velmi blízko, je zákeřná, navenek usměvavá, ale uvnitř zkažená jako duše prokletých. Muzika se valí kupředu, jako nějaký přírodní živel. Pokud jste fanoušci kapel jako HOODED MENACE, ATARAXY, INCANTATION, SLUGATHOR, SOLOTHUS, KRYPTS, BOLT THROWER, INCANTATION, ROTTREVORE, ABHORRENCE, DEAD CONGREGATION, DEMIGOD, potom věřte, že jste zde správně. Pokaždé, když od DESECRESY něco poslouchám, tak si říkám, že to vlastně není jen hudba, ale spíše pradávný, krvavý a bolestivý obřad. Tommi Grönqvist jde až na samou podstatu kovu smrti a dělá to velmi elegantně, zkušeně a s morbidním nadšením. Věřím kapele každou melodii, úder bicích, výkřik do tmy. Ne, už dávno nejsem na tomhle zkaženém světě. Sestoupil jsem dolů, do podsvětí, na druhou stranu a neskutečně si to, jako tohle album, užívám. Hnilobný, mokvající, surový death metal, zahalený do těžké mlhy! Pradávný, děsivý rituál k vyvolávání temných sil!


Asphyx says:

Darkness, absolute darkness. Evil, lurking and bloodthirsty. You used to have terrifying nightmares, but this is worse. Cold, tangible, oozing. They buried you alive, and you died a slow death. The worms had already begun to tear the flesh from your bones, and you kept praying, believing. It was useless. You were surprised by the slime and also by the cold, which is the only thing you feel after death. You descend, down the stairs, wandering through the underworld and searching in vain for peace. There are bands that, when I listen to them, transport me to the other world. I peer behind the curtain, sensing with every pore of my body the individual shades of evil, filth, and despair. 

I’ve written about the Finnish band DESECRESY many times before. We have a great interview with Tommi Grönqvist, who writes all the music and lyrics (be sure to read everything, including reviews of previous releases; the articles are linked below today’s post). This year, Tommi picks up where he left off last time. In utter darkness and nothingness. Among bloodthirsty shadows, in swamps of pain. It’s as if I could see before me the world of H.P. Lovecraft, brought to life through music. 


Have you ever found yourself drowning in mud? Did evil pull you down, suffocate you, and fill you with panic? If not, you don’t have to go looking for such experiences. Just put on the new album "The Secret of Death", and suddenly you won’t be in your room anymore, but in a bloody fog, in the midst of the swamps of death. The sound is heavy, massive; it gets under my skin and into my subconscious. The cover art is blue, featuring a row of nameless skulls. Formally speaking, this album is essentially perfect. Certainly for us old metal dogs who’ve been guarding the entrance to the underworld for several decades now. At first, the songs flowed around me like some filthy, bloody sewer, only to gradually seep into my head. It feels to me as though the processes of decay have begun anew. Death is very close while listening; it is insidious, outwardly smiling, but inside as rotten as the souls of the damned. The music surges forward like some force of nature. If you’re a fan of bands like HOODED MENACE, ATARAXY, INCANTATION, SLUGATHOR, SOLOTHUS, KRYPTS, BOLT THROWER, INCANTATION, ROTTREVORE, ABHORRENCE, DEAD CONGREGATION, and DEMIGOD, then you’ve come to the right place. Every time I listen to something by DESECRESY, I tell myself that it’s not just music, but rather an ancient, bloody, and painful ritual. Tommi Grönqvist goes right to the very essence of death metal, and he does it very elegantly, skillfully, and with morbid enthusiasm. I believe every melody, every drum beat, every scream into the darkness. No, I haven’t been in this corrupt world for a long time. I’ve descended down into the underworld, to the other side, and I’m enjoying it immensely, just like this album. Rotten, oozing, raw death metal, shrouded in a heavy fog! An ancient, terrifying ritual to summon dark forces!




tracklist:
1. Gorge of the Dead 
2. It Appears in a Dream 
3. By the Slowing Vortex of Time 
4. Crypthymn 
5. Ancient Timbre of Demise 
6. Rotting Ghouls 
7. Summoned with Necrolunar Telepathy 
8. Vanishing Existence 

Line-up:
Tommi Grönqvist - All music and vocals

Recenze/review - HROB - Brána Chladu (2026)


HROB - Brána Chladu
CD 2026, Memento Mori / Night Terrors Records

for english please scroll down

Během posledních nocí se probudím pokaždé s podivným pocitem, že tu někdo je. Hlídám starou márnici plnou mrtvých těl a slyším tiché, sotva zřetelné klepání. Obleču se, vyběhnu ven, ale tam nikdo není. Ztrácím se v děsivých snech, dávno už nevím, co je realita. Slýchávám šepot nemrtvých, kolem nohou se mi plazí jedovatí hadi. Smrt sedí ve stínu a usmívá se. Není divu, slovenská kapela s příznačným názvem HROB vydává své debutové album. Zapínám play na svém přehrávači a ocitám se v krvavé mlze.

Pánové mají na svém koně ještě demonahrávku z roku 2023, kterou vám také doporučuji. Určitě si ji poslechněte, uděláte si o kapele ještě jasnější názor. Rovnou dodám, že pro podobný, temný a chladný doom death metal s plesnivou atmosférou rozkládajících se těl mám slabost již od svého mládí, od devadesátých let minulého století, kdy se formoval můj hudební vkus. Slovenští tmáři se vrátili po časové ose zpět, aby exhumovali ty nejkrásnější hrobky. A dělají to s elegancí, vkusem, nadšením pro záhrobní věci člověka a naprosto uvěřitelně a autenticky. 


Jasným důkazem budiž to, že mě při poslechu mrazí v kostech. Je to vlastně jednoduché, buď mě hudba baví a nebo nikoliv. Jsem už dost starý na to, abych podporoval a psal jenom o té, která mě dokáže přesvědčit a zaujmout. Na HROBU se mi líbí hlavně morbidně mrazivá atmosféra, kterou se jim povedlo vytvořit. Pánové sice nepřicházejí s ničím novým, ani převratným a hrají podle již známých postupů (PARADISE LOST, GOREMENT, DISEMBOWELMENT, ASPHYX), ale dělají to velmi inteligentně, zajímavě a přidávají do skladeb i spoustu svých nápadů a invence. Navštěvujete rádi staré hřbitovy, fascinují vás opuštěné kostely, líbí se vám rozbořené ruiny prokletých pohřebišť? Pokud odpovídáte ano, potom se vám bude líbit i letošní album "Brána Chladu". Navíc, tahle nahrávka splňuje ty nejvyšší požadavky i co se týká formálních věcí - zvuk je masivní, velmi dobře čitelný, obal zase se zajímavým motivem, který si určitě zapamatujete. Netuším, jestli jste někdy byli u exhumace nějakého starého hrobu, ale věřte tomu, že ani nemusíte. Tahle smečka vám zprostředkuje velmi podobný, ne-li stejný zážitek. Představte si děsivou noční můru, ve které se procházíte v krvavé mlze mezi náhrobky. Slyšíte jedovatý šepot nemrtvých. Z nedalekého hrobu právě vylézá nějaká postava. Má tvář od krve, odpadává jí maso od kostí. Ne, to není sen, to je krutá realita, to jenom stále dokola posloucháte tohle album. Přiznávám se, novinka se mi dostala do krve i do podvědomí. Omotala mě plesnivými pavučinami a já nemohu jinak, než vám ji doporučit. Mrazivý, drásavý, plesnivý doom death metalový sen! Album, u kterého začnete hnít zaživa! 


Asphyx says:

Lately, I’ve been waking up every night with a strange feeling that someone is here. I’m guarding an old morgue full of dead bodies, and I hear a quiet, barely audible tapping. I get dressed, run outside, but there’s no one there. I lose myself in terrifying dreams; I no longer know what reality is. I hear the whispers of the undead; poisonous snakes slither around my feet. Death sits in the shadows and smiles. No wonder the Slovak band with the apt name HROB is releasing its debut album. I press play on my player and find myself in a bloody fog.

The guys also have a demo from 2023 under their belt, which I also recommend. Be sure to give it a listen; it’ll help you form an even clearer opinion of the band. I’ll add right away that I’ve had a soft spot for this kind of dark and cold doom death metal with a musty atmosphere of decaying bodies ever since my youth, back in the 1990s, when my musical taste was taking shape. The Slovak dark masters have traveled back in time to exhume the most beautiful tombs. And they do so with elegance, taste, enthusiasm for the afterlife, and in a completely believable and authentic way. 


The clearest proof of this is that listening to them sends chills down my spine. It’s actually quite simple: either I enjoy the music or I don’t. I’m old enough now to support and write only about music that can win me over and capture my interest. What I like most about HROB is the morbidly chilling atmosphere they’ve managed to create. The guys aren’t bringing anything new or groundbreaking to the table, and they play according to familiar formulas (PARADISE LOST, GOREMENT, DISEMBOWELMENT, ASPHYX), but they do it very intelligently and interestingly, adding plenty of their own ideas and creativity to the songs. Do you enjoy visiting old cemeteries, are you fascinated by abandoned churches, and do you like the crumbling ruins of cursed burial grounds? If your answer is yes, then you’ll also love this year’s album, “Brána Chladu”. Moreover, this recording meets the highest standards in terms of production - the sound is massive and crystal clear, and the cover features an intriguing motif that you’re sure to remember. I don’t know if you’ve ever been to the exhumation of an old grave, but trust me, you don’t need to. This pack will give you a very similar, if not identical, experience. Imagine a terrifying nightmare in which you’re walking through a blood-red fog among gravestones. You hear the venomous whispers of the undead. A figure is just crawling out of a nearby grave. Its face is covered in blood, flesh is falling off its bones. No, this isn’t a dream it’s a cruel reality; you’re just listening to this album over and over again. I admit, this new release has seeped into my blood and my subconscious. It has wrapped me in moldy cobwebs, and I can’t help but recommend it to you. A frosty, harrowing, moldy doom death metal dream! An album that will make you rot alive!


tracklist:
1. Intro 
2. Chrám prázdnoty 
3. Tiene stromov 
4. Genocída snov 
5. Medzihra 
6. Zotročený oheň 
7. Brána chladu 

band:
Michal: Vocals, Guitars, Keyboards and Effects
Kiko: Guitars
Vrana: Bass
Matej: Drums



pondělí 18. května 2026

Recenze/review - RESUMPTION - The Respite (2026)


RESUMPTION - The Respite
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Netuším, kdy se začalo všechno kazit. Možná to bylo v době, kdy lidé přesunuli svoje životy na virtuální síť. Jakoby najednou vyplula na povrch veškerá nenávist, zlo, špína a temné pudy, které v sobě asi měli vždycky, ale tady dostaly konečně svůj prostor. Na jedné straně se všichni tvářili, jak jsou spokojení, usměvaví, jak se mají dobře, ale večer, když se setmělo, tak psali už jen jedovatý hnis a měnili se v děsivá monstra. Někteří jedinci jsou zkrátka toxičtí a jsou čím dál tím víc vidět. Publikum chce víc krve, víc šokovat. Zase tolik jsme se v historii nezměnili.

Když mi přišlo nové album od Wilhelma Lindheho na recenzi, tak jsem si jen tak sedl, četl jsem si knihu a nechával na sebe hudbu tohoto muzikanta původně ze Švédska, nyní žijícího v Portugalsku (The Gardnerz, ex: Tristitia, ex: Pandemonium, ex: Allamedah), působit. Po  nějakém čase jsem věděl, že jsme stejná krevní skupina. "The Respite" je doom death metalovým zážitkem pro všechny, kteří mají rádi kombinaci smutku, pochmurnosti i surovosti.


U RESUMPTION se potkávají vlivy z klasických death metalových nahrávek od kapel typu BOLT THROWER, PYREXIA, ACHERON, s doomovými funerálními zážitky. Jako bych kráčel smradlavými močály a brodil se po kolena lidským odpadem. Někdy mi bývá smutno, při pohledu na to, co se kolem v současnosti ve společnosti a na světě děje. Raději se znovu a znovu zavírám s podobnými alby a čerpám pradávnou sílu, nakumulovanou v jednotlivých skladbách. Vždy pro mě bylo, je a bude nejdůležitější, aby mě kapelu bavilo poslouchat, abych se k ní rád a často vracel, aby ve mě zanechala hlubokou krvavou stopu a rozdrásala moji mysl až na dřeň, na samou podstatu. Tahle smečka pro mě splňuje vše, co mám na muzice rád. Je opravdová, reálná, syrová, podmanivá, ryzí, zahraná od srdce a naprosto autentická. Wilhelm Lindh sice nepřichází s novými postupy, není ani progresivní a nikam styl neposouvá. Jenže to mi vůbec nevadí. Debutové album "The Respite" ale není jen pouhým dobře odvedeným řemeslem. Naopak, má v sobě něco navíc, něco zajímavého, neotřelého. Z jednotlivých skladeb je cítit taková ta pradávná patina, kterou můžete potkat ve starých katakombách hluboko v podzemí. Zde jsou pohřbeni prokletí a budou zde jednou ležet i těla všech, kteří byli za svého nebohého života toxičtí a ubližovali ostatním. Když poslouchám tuhle nahrávku, která je mimochodem věnována otci hlavního protagonisty a skladatele, tak jí věřím. I přes chlad, který se mi během společných setkání pokaždé usadil v kostech, cítím v téhle hudbě naději. Možná se zatím krčí ve stínu, ale její šance určitě přijde. Za zmínku stojí i velmi povedený zvuk a zajímavý motiv na obalu. Za mě osobně se rozhodně jedná o album, které stojí za doporučení. Syrový, bažinatý, prašivý death doom metal, který nastavuje zrcadlo vašim nejtemnějším myšlenkám! 


Asphyx says:

I have no idea when it all started to go wrong. Maybe it was when people moved their lives online. It was as if all the hatred, evil, filth, and dark instincts they’d probably always had inside them suddenly came to the surface and here, at last, they found a place to thrive. On the one hand, everyone pretended to be happy, smiling, and doing well, but in the evening, when it got dark, they wrote nothing but venomous bile and turned into terrifying monsters. Some people are simply toxic, and they’re becoming more and more visible. The audience wants more blood, more shock value. We haven’t changed that much throughout history.

When I received Wilhelm Lindhe’s new album for review, I just sat down, read a book, and let the music of this musician originally from Sweden, now living in Portugal (The Gardnerz, ex: Tristitia, ex: Pandemonium, ex: Allamedah) sink in. After a while, I knew we were on the same wavelength. "The Respite" is a doom death metal experience for anyone who loves a combination of sadness, gloom, and rawness.


RESUMPTION blends influences from classic death metal recordings by bands like BOLT THROWER, PYREXIA, and ACHERON with doom-laden, funeral-like atmospheres. It’s as if I were walking through stinking swamps and wading knee-deep in human waste. Sometimes I feel sad when I look at what’s happening in society and in the world today. I’d rather shut myself away again and again with albums like this and draw on the ancient power accumulated in each track. For me, it has always been, is, and will always be most important that I enjoy listening to a band, that I’m happy to return to it often, that it leaves a deep, bloody mark on me and tears my mind apart to the very core, to its very essence. This band fulfills everything I love about music. It is genuine, real, raw, captivating, pure, played from the heart, and completely authentic. Wilhelm Lindh doesn’t introduce new techniques, nor is he progressive, and he doesn’t push the genre in any new direction. But that doesn’t bother me at all. The debut album "The Respite", however, is not merely a well-executed piece of craftsmanship. On the contrary, there’s something extra to it, something intriguing and unique. Each track carries that ancient patina you might encounter in old catacombs deep underground. The damned are buried here, and one day the bodies of all those who were toxic and hurt others during their wretched lives will lie here as well. When I listen to this recording which, by the way, is dedicated to the father of the main protagonist and composer I believe in it. Despite the chill that always settled in my bones during our meetings, I feel hope in this music. It may be cowering in the shadows for now, but its chance will surely come. The excellent sound and the interesting cover art are also worth mentioning. For me personally, this is definitely an album worth recommending. Raw, swampy, mangy death doom metal that holds up a mirror to your darkest thoughts!


tracklist:
1.Self Reliance
2.Don't Come
3.Worship
4.Leave It Alone
5.The Respite - Instrumental
6.Rest At Last
7.Invest In Yourself
8.Some Things Are Too Broken
9.Everyone Rots Away

band:
Music and lyrics by Wilhelm Lindh

Wilhelm Lindh Guitar / Vocals
Troy Van Liefde Guitar
Tiago Silva Bass
Micael Sousa Drums

sobota 9. května 2026

Interview - FOETOREM - Dark and frosty death doom metal from the ancient cursed swamps!


Interview with doom death metal band from Denmark - FOETOREM.

Answered Daniel (vocals, guitars) and Claus (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - FOETOREM - Incongruous Forms of Evergrowing Rot (2026):

Ave FOETOREM! Greetings to the Danish underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve just released the first fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your demo? Where did you want to go, and how do you think the recordings differ?

Claus: Thank you for the kind words about our debut album! When we first started recording “Demo 25,” we already had about 90% of the music written for the album. However, we wanted to get our music out to people quickly, and it really paid off, as Everlasting Spew contacted us about two weeks after we released the Demo 25 online.

For the recording of the album, we got some better equipment, and we all stepped up our performances, taking more time to make the record sound better. The guitars on the demo are double-tracked, while on the album they are quad-tracked. We just put a lot more time into the whole creation.

Daniel: I think for me the two releases differ mostly in preparation. They have their different soundscapes and feel, where the demo acted as a bit of a testing ground for what we wanted Foetorem to sound like. We had only really been a complete band for half a year at that point.

When we got around to the album we all knew what we wanted and were fully aligned on the concept and able to perform at our best. I think one thing that really makes a difference for me are all the finer details in the songs enhanced by the excellently composed drumparts by Geistaz.


“Incongruous Forms of Evergrowing Rot” contains all the attributes of good death and doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does FOETOREM compose new material?

Claus: The songs began to take shape about late 2021, but some of the riffs were already written in some form about 10 years ago. So when I hooked up with Daniel & Ric, we all started to work on lyrics and arrangement ideas. Now, with the album out, we are still composing new music, with both Daniel & Ric contributing to the music this time.

Daniel: As Claus is the main composer we do our best to feed him ideas and concepts he can build on. We are slowly getting back into composing, building on all the elements we like and adding a bit of growth and fine tuning of concepts.

I looked it up and saw that Dan Lowndes is credited with the mastering. I have to confirm that the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Dan Lowndes created a sound for you that is brutal, raw, yet dark and primal. What was it like working with him, and why him specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

Daniel: So, working backwards in your question, we recorded the album ourselves. As with many bands we were on a tight budget for this first album so it was decided that I would do the engineering on the drums, bass and my own guitar as I had sound engineering experience, while Claus recorded his parts himself. We tracked the drums in our rehearsal room where we did some sound treatment and rearranging of the space for those days. Everything else was either tracked at my place or at Claus’s.

Mixing was primarily done by me working closely with Claus on what sound we wanted for each element on the album. Claus was the primary driver on creating the guitar tone that gives the album that raw but balanced feel where my focus was on getting the drums, bass and vocals sitting right in the mix. All of this was of course through several iterations but I think we got there in the end.

Everything was then sent off to Dan who did his mastering magic to the final mix. We were so pleased with what he did on the demo that it was a no-brainer to go with him for the album and he totally did it justice, not overly changing the sound of the mix but doing that necessary touch up and control needed to sound optimal on each medium.

All in all, we are quite satisfied with the result but we do have bigger plans for the next album. As much fun as it is recording and mixing your own music, we aim to upgrade to a studio for some of the recording next time and let an external engineer mix the album. This way we can focus more on the songwriting and production side as well as playing concerts.


An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD. You released it on Everlasting Spew Records, and it features a corpse-themed cover. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

We worked closely with N. Zui from Belial NecroArts on the cover art. He was able to take our notes and ideas on what would fit with the lyrical themes of the album and turn it into what you see. There is no direct tie to any specific thing on the album but it expresses the same feeling of death and decay we do enjoy lyrically.

I’ve been wandering the underworld for over thirty years now, and when it comes to music, Denmark is a sure bet for me. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands here that are worth checking out. How do you explain that death metal is doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

Claus:
In Denmark, I think death metal is doing better than ever. We have a lot of killer bands that are especially successful internationally. A couple of death metal bands formed in the late ’80s are still active, and musicians from that era have gone on to play in numerous projects. Because of that, I think Denmark has a strong pool of experienced musicians who still know how to create crushing death metal.


You play old-school-influenced doom death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form FOETOREM actually came about, who your role models were and are, and where do you want to take your band? Are you tempted by big international festivals, for example? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

Claus: I was in another band before , and we split up in 2022.
So in late 2023 I wanted to play in another band once more with a different style , so I contacted our bass player Ric, and showed him some of the songs I’ve been working on. We then hooked up with Daniel, and he was playing drums at first but he switched over to play 2nd guitar & vocals, to make way for Geistaz to play the drums, so we just took it from there.

I really like Morbid Angel, Carcass, Bolt Thrower, old Hypocrisy, and our fellow countrymen Iniquity, just to mention a few.

I don’t know if I have role models any more? But in my teens I was really into Trey Azagthoth, Jeff Loomis for the guitars, and Bill Steer, Brian Petrowsky, Mads Haarløv for vocals…

Daniel: As far as concerts we are working closely with our booker in setting up concerts for the rest of 2026 and 2027. Realistically we aim to play more outside Denmark from 2027 and if any relevant festival should offer us a slot i think that’s a great opportunity to share our music and there might just be a new fan amongst the horde of metal lovers.

When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

Daniel: We do have great support in our label who actively work hard in promoting our music and band overall. We try our best to engage with anyone reaching out or sharing our music and for a band that is hugely dependent on an international audience we utilise social media a great deal. I personally like to go to as many metal concerts as I can, prioritizing the band I like of course, and buy merch and music.

Claus: I buy physical copies of bands that I like on vinyl, and if it’s not on vinyl I try to support them by buying digital copies on Bandcamp.

For concerts I try to go out and support as much as I can.


On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you as FOETOREM? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, etc.?

Claus: I stream music on my day job, to kill some time. I never really “Download music” because I want to support the scene. But on the other hand, I think streaming is a good way to discover new bands, and if I like what I hear, I’ll try to get their music on vinyl.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

Claus: I started listening to metal in the early 90’s.

And this music/genre is everything to me! It has given me so much. It is what I am! For me it’s a community.

I have heard from different people saying to me “you will know better when you get older” . I am now in my mid 40’s, and still as passionate about metal as I was when I first started listening to it!.

Finally, a classic but important question. What does FOETOREM have planned for the coming months? Where can we see you in concert, and when will you be touring? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place for it…

Claus: We have some concerts lined up in our home country, which we are really looking forward to play, and then we’re trying to get as many gigs as possible, and we are writing new material as well.

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album great success but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Incongruous Forms of Evergrowing Rot” in my head again!


Recenze/review - FOETOREM - Incongruous Forms of Evergrowing Rot (2026):




 ---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - FOETOREM - Temný a mrazivý death doom metal za starých prokletých močálů!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Dánska - FOETOREM.

Odpovídali Daniel (zpěv, kytara) a Claus (zpěv, kytara), děkujeme!

Recenze/review - FOETOREM - Incongruous Forms of Evergrowing Rot (2026):

Ave FOETOREM! Zdravím do dánského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší demonahrávkou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Claus: Děkuji za milá slova o našem debutovém albu! Když jsme poprvé začali nahrávat „Demo 25“, měli jsme už asi 90 % hudby pro album napsané. Chtěli jsme ale naši hudbu dostat k lidem rychle a to se opravdu vyplatilo, protože Everlasting Spew nás kontaktovali asi dva týdny poté, co jsme Demo 25 vydali online.

Pro nahrávání alba jsme si pořídili lepší vybavení a všichni jsme vylepšili své výkony, věnovali jsme více času tomu, aby deska zněla lépe. Kytary na demu jsou dvoustopé, zatímco na albu jsou čtyřstopé. Celé tvorbě jsme prostě věnovali mnohem více času.

Daniel: Myslím, že pro mě se tato dvě vydání liší hlavně v přípravě. Mají své odlišné zvukové krajiny a atmosféru, přičemž demo fungovalo trochu jako  testovací pole pro to, jak jsme chtěli, aby Foetorem zněli. V té době jsme byli kompletní kapelou teprve půl roku.

Když jsme se dostali k albu, všichni jsme věděli, co chceme, a byli jsme plně dohodnutí na konceptu a schopni podat co nejlepší výkon. Myslím, že jedna věc, která pro mě opravdu dělá rozdíl, jsou všechny ty jemnější detaily v písních, které umocňují skvěle zkomponované bicí party od Geistaze.


„Incongruous Forms of Evergrowing Rot“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál FOETOREM?

Claus: Písně začaly nabývat tvaru koncem roku 2021, ale některé riffy byly v nějaké formě napsány už asi před 10 lety. Takže když jsem se spojil s Danielem a Ricem, všichni jsme začali pracovat na textech a aranžmá. Teď, když je album venku, stále skládáme novou hudbu, tentokrát se na ní podílejí Daniel i Ric.

Daniel: Protože je Claus hlavním skladatelem, snažíme se mu co nejvíce dodávat nápady a koncepty, na kterých může stavět. Pomalu se vracíme ke komponování, stavíme na všech prvcích, které se nám líbí, a přidáváme trochu růstu a dolaďování konceptů.

Dohledal jsem si, že pod masteringem je podepsán Dan Lowndes. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Dan Lowndes vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Daniel: Takže, když se vrátíme k vaší otázce pozpátku, album jsme nahráli sami. Stejně jako mnoho kapel jsme měli na toto první album omezený rozpočet, takže bylo rozhodnuto, že se o zvukovou techniku ​​postarám já, protože jsem měl zkušenosti, zatímco Claus si své party nahrál sám. Bicí jsme nahrávali v naší zkušebně, kde jsme pro ty dny dělali zvukové úpravy a úpravy prostoru. Všechno ostatní jsme nahrávali buď u mě, nebo u Clause.

Mixáž probíhala především v úzké spolupráci s Clausem a domlouvali jsme se, jaký zvuk chceme pro každý prvek na albu vytvořit. Claus byl hlavním hybatelem při vytváření kytarového tónu, který albu dává ten syrový, ale vyvážený pocit, zatímco já jsem se soustředil na to, aby bicí, basa a vokály v mixu správně zapadly. To vše samozřejmě proběhlo v několika iteracích, ale myslím, že jsme se nakonec do cíle dostali.

Všechno pak bylo odesláno Danovi, který se postaral o mastering finálního mixu. Byli jsme tak spokojeni s tím, co udělal na demu, že bylo jasné, že jsme ho chtěli i na album. A on to zvládl naprosto  správně. Nepřehnaně změnil zvuk mixu, ale provedl i nezbytné úpravy a kontrolu potřebnou k optimálnímu zvuku na každém médiu.

Celkově jsme s výsledkem docela spokojeni, ale s dalším albem máme větší plány. I když je nahrávání a mixování vlastní hudby zábavné, příště se chystáme část nahrávání přesunout do studia a nechat album mixovat externím zvukařem. Takto se můžeme více soustředit na skládání písní a produkci a také na koncerty.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Everlasting Spew Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Na obalu jsme úzce spolupracovali s N. Zuiem z Belial NecroArts. Dokázal si vzít naše poznámky a nápady, co by se hodilo k textům alba, a proměnit to v to, co vidíte. Neexistuje sice přímá vazba na žádnou konkrétní věc na albu, ale vyjadřuje to stejný pocit smrti a rozkladu, který si v textech užíváme.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Dánska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Claus:
Myslím, že v Dánsku se death metalu daří lépe než kdy dříve. Máme spoustu skvělých kapel, které jsou obzvláště úspěšné v mezinárodním měřítku. Pár death metalových kapel založených na konci 80. let je stále aktivních a hudebníci z té doby hrají v mnoha projektech. Díky tomu si myslím, že Dánsko má silnou základnu zkušených hudebníků, kteří stále vědí, jak tvořit drtivý death metal.


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit FOETOREM, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Claus: Předtím jsem byl v jiné kapele a rozešli jsme se v roce 2022.

Takže koncem roku 2023 jsem chtěl hrát znovu v jiné kapele s jiným stylem, tak jsem kontaktoval našeho baskytaristu Rica a ukázal mu některé písně, na kterých jsem pracoval. Pak jsme se spojili s Danielem a on nejdřív hrál na bicí, ale přešel na druhou kytaru a zpěv, aby uvolnil místo Geistazovi na bicí, takže jsme prostě pokračovali dál.

Moc se mi líbí Morbid Angel, Carcass, Bolt Thrower, staré Hypocrisy a naši krajané Iniquity, abych jmenoval alespoň některé.

Nevím, jestli mám ještě nějaké vzory? Ale v pubertě jsem měl opravdu rád Treye Azagthotha, kytaristy Jeffa Loomise a vokály Billa Steera, Briana Petrowského a Madse Haarløva…

Daniel: Co se týče koncertů, úzce spolupracujeme s naším bookerem na plánování koncertů pro zbytek roku 2026 a 2027. Realisticky vzato se snažíme od roku 2027 hrát více mimo Dánsko a pokud by nám nějaký relevantní festival nabídl místo, myslím, že je to skvělá příležitost, jak sdílet naši hudbu, a mezi hordou milovníků metalu by se mohl objevit nový fanoušek.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Daniel: V našem labelu máme skvělou podporu, která aktivně pracuje na propagaci naší hudby a kapely celkově. Snažíme se co nejlépe oslovit každého, kdo podporuje nebo sdílí naši hudbu a pro kapelu, která je nesmírně závislá na mezinárodním publiku, hodně využíváme sociální média. Osobně rád chodím na co nejvíce metalových koncertů, přičemž upřednostňuji samozřejmě kapelu, která se mi líbí, a kupuji si merchandise a hudbu.

Claus: Kupuji si fyzické kopie kapel, které se mi líbí, na vinylu, a pokud nejsou na vinylu, snažím se je podpořit nákupem digitálních kopií na Bandcampu. Na koncerty se snažím chodit ven a co nejvíce podporovat.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako FOETOREM ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Claus: V práci si streamuji hudbu, abych zabil čas. Nikdy si moc „nestahuji hudbu“, protože chci podpořit scénu. Ale na druhou stranu si myslím, že streamování je dobrý způsob, jak objevovat nové kapely, a když se mi líbí, co slyším, zkusím jejich hudbu dostat na vinyl.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Claus: Metal jsem začal poslouchat na začátku 90. let.

A tato hudba/žánr je pro mě vším! Dala mi toho tolik. Je to, kým jsem! Pro mě je to komunita.

Slyšel jsem od různých lidí, kteří mi říkali: „Až budeš starší, budeš to vědět líp.“ Teď je mi přes 45 let a metal mě stále baví stejně jako tehdy, když jsem ho začal poslouchat!

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají FOETOREM v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy vás uvidíme na turné? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor….

Claus: Máme naplánované nějaké koncerty v naší domovské zemi, na které se opravdu těšíme, a pak se snažíme získat co nejvíce vystoupení a také píšeme nový materiál.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Incongruous Forms of Evergrowing Rot“ zase narvat do hlavy!

Recenze/review - FOETOREM - Incongruous Forms of Evergrowing Rot (2026):




 ---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 5. května 2026

Interview - IN RUINS - Endlessly sad, harrowing, painful funeral doom metal that will transport you to the land of dark shadows!


Interview with doom death metal from Romania - IN RUINS.

Answered St. Oliver (drums), thank you!

Recenze/review - IN RUINS - We Are All to Perish (2026):

Ave IN RUINS! Greetings to the Romanian underground. I hope everything is going well over there. It should be you’ve released the first fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, gloomy, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you see the new album in relation to your previous EP? Where did you want to go with it, and how do you think the recordings differ?

We’re glad you liked our album. We’re also satisfied with the result—we believe we’ve released a strong record, and the reviews so far confirm that. The music on this album is a clear departure from what we did on our first release the “Ruthless Portrait” EP. This time, it’s no longer about doom-death metal, but funeral doom metal. Setting these labels aside, this new material is more atmospheric, carries more emotion, while the lyrical themes tend to remain consistent. As with the previous release, we knew exactly what we were aiming for—we had a very clear vision of what we wanted to achieve. This helped define the final product very well.

“We Are All to Perish” embodies all the attributes of good death and funeral doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does IN RUINS compose new material?

Everything started in the summer of 2024, when St. Oliver accidentally discovered Yesenin’s poetry in an antiquarian bookstore. After an initial reading of the poems from the two volumes he purchased, several poems particularly stood out, which sparked a desire to learn more about the poet’s life. Once we discovered these details and saw the photograph depicting Yesenin dead, the concept for this new In Ruins album began to take shape in our minds. We selected four of those poems to serve as inspiration for the music that Urmuz would later compose.


Who is responsible for the sound? I have to say, the sound literally sends chills down my spine. It keeps making me turn up the volume on my stereo. They’ve created a sound for you that’s urgent, raw, and at the same time dark and animalistic. How was it working with them? Which studio did you record in, and how did everything go?

The album was recorded, mixed, and mastered by Andrei Jumugă (our former bandmate) at Consonance Studio in Timișoara, Romania. Working with him is always a pleasure. He’s someone with vast experience both as a musician and as a person. What’s great and adds a strong professional touch is the level of involvement from the studio. In our case, Andrei provided ideas and suggestions that helped shape the material in the direction we wanted.

An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD. You’re releasing it on Meuse Music Records, and it features a macabre cover. It depicts Sergei Alexandrovich Yesenin. Why him, specifically? Did his poems and life influence you in any way?

Our first EP, “Ruthless Portrait,” was also released on CD we still have a few copies available for those interested. The major difference is that “We Are All to Perish” was released under the Belgian label Meuse Music Records, with whom we have an excellent collaboration.

The photograph on the album cover depicts Yesenin after he took his own life in the Angleterre Hotel in Leningrad, not before writing a final poem in his own blood. It is “Farewell,” and its verses appear in the last track of our album. The image may be shocking to some, but we believe that this is only because we are deeply attached to life and do not understand death we have the instinct to avoid looking at it, to refuse to see it. Ultimately, the cover image completes the concept of this album.

Yesenin’s lyrics and the emotions they convey formed the foundation of the musical composition. It feels as though every line he wrote consumed his life and shortened the distance separating him from death. The tragic substance and the overwhelming pain derived from these verses made us believe that funeral doom was the most fitting musical expression.


I’ve been wandering the underground scene for over thirty years, and to be honest, I don’t know that many Romanian bands. How do you perceive your scene, the fans, and the labels? What about concerts? And how is funeral doom metal doing over there?

The Romanian metal scene has grown in recent years not rapidly, but steadily. The new generation supports the scene by attending concerts, buying albums, and, not least, by sharing music on social media. Posting live performances is currently one of the most common forms of support, not just in Romania.

There are more and more concerts now, making it difficult to find the perfect time window for something like a mini-tour. After the COVID pandemic, both audiences and bands have wanted to enjoy this freedom of experiencing music outside the home as much as possible. This has led to overcrowded concert schedules everywhere.

Funeral doom is not very widely explored by Romanian bands, but whenever it is adopted as a style, the reactions are very positive.

“We Are All to Perish” is an album with a very special atmosphere. Melancholy meets sadness here, but also something else something interesting, mysterious. It’s as if your history and nature have been imprinted on the music. Am I wrong? What are the lyrics about, and who wrote them? Where did they draw inspiration from?

As mentioned earlier, the lyrics of the songs are actually four poems written by Yesenin. They represent a deep meditation on the irreversible passage of time and the acceptance of death. Within them, we find regret for youth, love for nature and simple life, and a preparation for the “great passage,” all infused with a sense of existential exhaustion.


You play old-school-influenced doom death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form IN RUINS actually came about, who your role models were and are, and where you want to take the band? Are you tempted by big international festivals, for example? Are you willing to go on tour with a more famous band?

The idea to form In Ruins appeared in 2021 and was St. Oliver’s way of fulfilling a teenage dream to play original music on a metal album. He asked Andrei Jumugă if he would be willing to compose songs for a doom project, and that’s how the five tracks on the “Ruthless Portrait” EP came to life. Once the instrumental part was arranged, a fitting voice was needed, and that’s when Urmuz joined he had been Andrei’s bandmate for many years in several bands (Blutrină, Mirthless, Ordinul Negru).

We believe In Ruins will function more as a studio project rather than a band focused on festivals or touring. Our personal lives and Urmuz’s extensive musical activity don’t leave us with much free time.

When I started my website ten years ago, I had a vision that I would try to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

Considering that, in our case, promotion exists more online than physically, it’s necessary to have a solid plan for how you want to promote your music. There are many bands and labels doing this very well, so you need to be at least as good for your music to reach listeners. Our label has done an excellent job with promotion, and we thank them again on this occasion. Like you, we support the bands we enjoy as much as we can we go to their concerts and buy their merchandise (music, T-shirts, etc.).


On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to make a name for itself, but on the other hand, there are a huge number of bands out there, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology affect you, as IN RUINS? What do you think about downloading music, Google metalists, streaming music, etc.?

Modern technology has radically transformed how bands operate today, shifting from an era of record sales to an economy based on live experiences and digital loyalty. Piracy has probably declined with the rise of streaming platforms, but listening on these platforms often supports the platforms themselves more than the bands, so the financial impact remains a major challenge.

It’s true that technology has made metal more accessible than ever, but it has also forced bands to become content creators and sellers of experiences music is now more like a “business card” that attracts fans to concerts and merchandise stands.

I like to ask musicians what death/doom metal means to them. How would they define it—is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For St. Oliver, In Ruins is quite a personal musical project, serving as a way to approach subjects he resonates with topics he sometimes also explores through photography. We are involved in many projects, both musical and personal. For the most part, these are forms of art through which we express our ideas and emotions. That is what In Ruins represents.

Finally, a classic but important question. What does IN RUINS have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

We are happy with what we have achieved so far. We are trying to respond to as many interviews as possible and to make In Ruins’ music visible. This is also happening thanks to our label, which has supported us from the very beginning. We believe that at some point there will also be a few In Ruins concerts we want that as well.

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album great success but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “We Are All to Perish” in my head again!

We also thank you for the opportunity to do this interview. It’s a wonderful feeling to know that your art is appreciated.

https://meusemusicrecords.bandcamp.com/album/in-ruins-we-are-all-to-perish-mmr069





---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine