DEADLY STORM zine: doom metal

Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 28. července 2026

Recenze/review - RIGOR SARDONICOUS - Diatriba Deorum (2026)

RIGOR SARDONICOUS - Diatriba Deorum

CD 2026, Meuse Music Records

for english please scroll down

Průvod se náhle zastavil. Krkavci seděli na stromech, jako děsivé svědectví a čekali, až na ně zbyde kousek masa. Tělo bylo již ve značném stádiu rozkladu, ale přání nebožtíka je svaté. Chtěl být vystaven na kamenném oltáři, kousek od místa, kde leží všichni jeho předci. Ještě za svého života snil o tom, že se spolu setkají, zajdou zase na pivo a dopovídají si všechno, co nestihli. Všechno je ale jinak. Po smrti následuje ještě větší utrpení, bolest a temnota. Pozůstalí pláčou a dívají se, jak jeho tělo trhá na kusy zvěř. Zbytky se stanou potravou pro červy.

Jenže tím to nekončí, duše trpí dál. Vím to já a vědí to i američtí hrobníci RIGOR SARDONICOUS. Kapela, která na scéně působí od roku 1988 a má za sebou dlouhou řadu morbidních doom death metalových nahrávek. Když jsem si poprvé pustil ve svém přehrávači jejich letošní novinku, měl jsem pocit, jako bych se vrátil po časové ose zpět, do svého mládí. Najednou jsem neseděl u svého přehrávače, ale byl jsem účastníkem jednoho děsivého, syrového a neskutečně smutného pohřebního průvodu. Žádná rakev ani kněz, jenom tlení, hnití a drásání mysli. Přesně taková je i nová deska.

Doom a death metal v provedení těchto tmářů je neskutečně těžký a valí se kupředu jako krev z dlouho zanícené rány. Masivní, surový zvuk, pomalé opakovaní motivů, které připomíná pradávné mantry pro vyvolávání prokletých. Temné síly při poslechu znovu ožívají, můj pokoj je najednou plný podivných stínů, jsou to mí vlastní démoni, kteří mě provázejí celý můj život. RIGOR SARDONICUS sází na starou poctivost, ryzost, opravdovost, upřímnost a naprostou autenticitu. Nutno rovnou dodat, že jim tato sázka vychází na sto procent. Pravdou sice je, že rozhodně neposouvají hudbu novými směry, ale to zde ani není účelem. Osobně se mi líbí, jakým způsobem jsou skladby napsány, připomínají mi děsivé ozvěny z onoho světa. Zavřený ve starých katakombách, čekám zase jednou na smrt. Způsob jakým zemřu, není ještě jasný, ale moc dobře vím, že v podsvětí budu "Diatriba Deorum" poslouchat stále dál. Jedná se totiž o album, které je nejen dobře napsané, ale má v sobě také pověstný drive, sílu, touhou ničit. Je jako klubko jedovatých hadů, kteří se nejdřív plazí u vašich nohou, aby vás následně uhranulo a vy pak umíráte v nekonečných křečích. Pokud máte rádi smečky jako WINTER, AUTOPSY, OBITUARY, ENCOFFINATION, DISEMBOWELMENT, WORMPHLEGM, potom vězte, že jste zde správně. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Možná celý svůj život doufáte, že jednou dostanete rozhřešení a bude vám odpuštěno, ale není to pravda. Nikdy nebyla. Nakonec jenom shnijete v chladné zemi a vaše duše bude rozdrásána a roztrhána na kusy. Stejně jako při poslechu tohoto alba. Průvod se náhle zastavil. Krkavci seděli na stromech, jako děsivé svědectví a čekali, až na ně zbyde kousek masa. Tělo bylo již ve značném stádiu rozkladu, ale přání nebožtíka je svaté. Chtěl být vystaven na kamenném oltáři, kousek od místa, kde leží všichni jeho předci. Všechno je ale jinak. Po smrti následuje ještě větší utrpení, bolest a tma. Surový, chladný a nekonečně temný doom death metal, u kterého budete pohřbeni zaživa! Děsivé ozvěny z onoho světa! Velmi démonická a uhrančivá záležitost!

Asphyx says:

The procession suddenly came to a halt. Ravens perched in the trees, like a terrifying witness, waiting for a scrap of meat to be left for them. The body was already in an advanced state of decomposition, but the deceased’s wishes are sacred. He wanted to be laid out on a stone altar, not far from where all his ancestors lie. Even while he was still alive, he dreamed of them all meeting again, going out for a beer, and finishing all the conversations they hadn’t had time for. But everything is different now. Death is followed by even greater suffering, pain, and darkness. The bereaved weep as they watch his body being torn to pieces by wild animals. The remains will become food for worms.

But it doesn’t end there the soul continues to suffer. I know this, and so do the American gravediggers RIGOR SARDONICOUS. A band that’s been on the scene since 1988 and has a long string of morbid doom death metal recordings to its credit. When I first played their new album on my stereo this year, I felt as if I’d traveled back in time to my youth. Suddenly, I wasn’t sitting by my player anymore I was a participant in a terrifying, raw, and incredibly sad funeral procession. No coffin, no priest just decay, rot, and mental anguish. That’s exactly what this new album is like.

The doom and death metal performed by these dark forces is incredibly heavy and surges forward like blood from a long open wound. A massive, raw sound; slow, repetitive motifs that evoke ancient mantras for summoning the damned. Dark forces come to life again as I listen; my room is suddenly filled with strange shadows they are my own demons, the ones that have accompanied me my entire life. RIGOR SARDONICUS relies on old-school integrity, purity, sincerity, honesty, and absolute authenticity. It must be said right away that this approach works for them one hundred percent. It’s true that they certainly aren’t pushing music in new directions, but that isn’t the point here anyway. Personally, I like the way the songs are written; they remind me of terrifying echoes from the other world. Locked away in the old catacombs, I’m waiting for death once again. The manner of my death isn’t clear yet, but I know very well that in the underworld, I’ll keep listening to “Diatriba Deorum” forever. This is an album that’s not only well written but also possesses that legendary drive, power, and desire to destroy. It’s like a nest of venomous snakes that first slither at your feet, only to then cast a spell on you, leaving you to die in endless convulsions. If you like bands like WINTER, AUTOPSY, OBITUARY, ENCOFFINATION, DISEMBOWELMENT, and WORMPHLEGM, then know that you’ve come to the right place. I’ll gladly sign that with my own blood. Perhaps you’ve spent your whole life hoping that one day you’ll receive absolution and be forgiven, but that’s not true. It never was. In the end, you’ll just rot in the cold ground, and your soul will be torn and shredded to pieces. Just like when you listen to this album. The procession suddenly came to a halt. Ravens perched in the trees, like a terrifying witness, waiting for a scrap of flesh to be left for them. The body was already in an advanced state of decomposition, but the deceased’s wish is sacred. He wanted to be laid out on a stone altar, not far from where all his ancestors lie. But everything is different. Death is followed by even greater suffering, pain, and darkness. Raw, cold, and infinitely dark doom death metal that will bury you alive! Terrifying echoes from the other world! A truly demonic and mesmerizing affair!

Tracklist:

01. With God's Love

02. Death Cult

03. Invocation Prayer

04. I Am

05. Beholden Unto Me

06. Commandment

07. Actus Tragicus

band:

Joseph Fogarazzo - Guitars/Vocals.

Glenn Hampton - Bass.

'?!' - Drums/Percussion

https://meusemusicrecords.bandcamp.com/album/rigor-sardonicous-diatriba-deorum-mmr082

https://rigorsardonicous1.bandcamp.com/

http://www.facebook.com/RigorSardonicous.Official

http://www.smilingdeath.com/RigorSardonicous

https://open.spotify.com/artist/1kCpFHc5Yzsa7IuUliR951

https://www.meusemusicrecords.eu/

https://x.com/MeuseMusic

sobota 25. července 2026

Recenze/review - REEKMIND - Glints From The Crematorium (2026)

REEKMIND - Glints From The Crematorium

EP 2026, Night Terrors Records

for english please scroll down

Bývalo to krásné místo kousek za městem. Prošli jste alejí se stoletými stromy, užívali si výhled do krajiny. Když jste byli potichu, tak jste mohli potkat spoustu zvířat. Jenže potom se zde před lety oběsil jeden nešťastník a jak tomu často bývá, měl spoustu následovníků. Když jej sundávali dolů, tak měl vnitřnosti rozervané bolestí. Muselo ho něco hrozně trápit a nikdo jej neposlouchal. Velmi podobné, tíživé a pochmurné pocity mám i z nového EP australských tmářů REEKMIND. Téhle smečce jsem se již jednou věnoval a musím rovnou dodat, že mě velmi zaujala.

Důkazem budiž odkaz na recenzi, který najdete dole pod dnešním článkem. I letos pánové pokračují ve své smutné, záhadné, syrové a prašivé cestě, která vede spletitými chodbami podzemí, záhrobím i nekonečnými močály hniloby. Určitě máte ve svém okolí také místo, kam chodí sebevrazi ukončit svůj život. Když si na něj vezmete s sebou nové EP, myslím si, že pochopíte, o čem je pravý doom death metal.

Hudba je zde ohlodaná na kost, s masivním, chladným a řezajícím zvukem. Připomíná mi do krvavé mlhy zahalený, napínavý a záhadný hororový film. Melodie se kolem mě nejdřív plazily jako jedovatí hadi, postupně mě uhranuly, aby se mi jako nějaký postupný jed dostaly do žil i do podvědomí. Jsou velmi dobře napsány, mají v sobě spoustu pradávné energie, posbírané na starých pohřebištích. Poslech tak připomíná spíše magický obřad plný zaříkávání a krvavých obětí, než jen obyčejné setkání s další muzikou v řadě. I letos do mě Australané zasekli svůj dráp a už mě nepustili. Jako bych se díval na špinavou řeku plnou nafouklých mrtvol. Také cítíte pach rozkládajících se těl? Pánové hrají postaru, klasicky, s tradičním výrazem. Inspirováni morbidními kapelami přidávají své vlastní nápady a invenci a výsledkem je nahrávka, která je na povrchu chladná a mrazivá, jako ruka mrtvoly, ale uvnitř hoří jasným černým plemenem. Alespoň takhle vnímám nové EP "Glints From The Crematorium" já, starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád. Bral jsem si s sebou novinku velmi často na své toulky po lesích, na stará pohřebiště, mezi ruiny prokletých kostelů. Na místa, na kterých se stalo něco zlého, děsivého. Zde vynikla síla této desky nejvíce. I letos jsou REEKMIND ve vynikající formě a myslím si, že udělají radost všem tmářům, prokletým i démonům. Nemrtví vylezou zase jednou ze svých prašivých rakví a budou tančit na svých vlastních hrobech. Maso jim bude odpadávat od kostí a nad hřbitovem se bude vznášet děsivý šepot nemrtvých. Bývalo to krásné místo kousek za městem. Prošli jste alejí se stoletými stromy, užívali si výhled do krajiny. Když jste byli potichu, tak jste mohli potkat spoustu zvířat. Jenže potom se zde před lety oběsil jeden nešťastník a jak tomu často bývá, měl spoustu následovníků. Jsem zde správně. Znovu zapínám play na svém přehrávači. Doom death metalový obřad pro vyvolávání temných sil! Démonická nahrávka, po které zůstává hluboká krvavá stopa!

Asphyx says:

It used to be a beautiful place just outside the city. You’d walk down an avenue lined with century-old trees, enjoying the view of the countryside. If you were quiet, you might encounter all sorts of animals. But then, years ago, some unfortunate soul hanged himself here, and as is often the case, he had plenty of copycats. When they took him down, his insides were torn apart by pain. Something must have been tormenting him terribly, and no one listened to him. I get very similar, oppressive, and gloomy feelings from the new EP by the Australian doom metal band REEKMIND. I’ve written about this band once before, and I have to say right away that they really caught my attention.

As proof, check out the link to the review below today’s article. This year, the guys continue on their sad, mysterious, raw, and decrepit path, which winds through the labyrinthine corridors of the underworld, the afterlife, and endless swamps of decay. I’m sure you also have a place in your area where people go to end their lives. If you take this new EP with you there, I think you’ll understand what true doom death metal is all about.

The music here is stripped down to the bone, with a massive, cold, and piercing sound. It reminds me of a suspenseful and mysterious horror movie shrouded in a bloody fog. At first, the melodies slithered around me like poisonous snakes; gradually, they bewitched me, seeping like a slow-acting poison into my veins and my subconscious. They’re very well written, brimming with ancient energy gathered from old burial grounds. Listening to them feels more like a magical ritual full of incantations and bloody sacrifices than just another run-of-the-mill encounter with music. This year, too, the Australians sank their claws into me and haven’t let go. It’s as if I were looking at a filthy river full of bloated corpses. Can you smell the stench of decomposing bodies, too? These guys play the old-fashioned way, classically, with a traditional flair. Inspired by morbid bands, they add their own ideas and ingenuity, and the result is a recording that’s cold and icy on the surface, like a corpse’s hand, but burns with a bright black flame inside. At least that’s how I, an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for several decades now, perceive the new EP, “Glints From The Crematorium”. I’ve taken this new release with me very often on my wanderings through the woods, to old burial grounds, and among the ruins of cursed churches to places where something evil and terrifying has happened. This is where the power of this album really shone through. REEKMIND are in excellent form again this year, and I think they’ll delight all the dark ones, the damned, and the demons. The undead will once again crawl out of their mangy coffins and dance on their own graves. Their flesh will fall from their bones, and the terrifying whispers of the undead will hover over the cemetery. It used to be a beautiful place just outside the city. You’d walk down the avenue lined with century-old trees, enjoying the view of the countryside. If you were quiet, you might encounter plenty of animals. But then, years ago, some unfortunate soul hanged himself here, and as is often the case, he had plenty of followers. Am I in the right place? I press play on my player again. A doom death metal ritual to summon dark forces! A demonic recording that leaves a deep, bloody trail in its wake!

Recenze/review - REEKMIND - Mired in the Reek of Grief (2025):

https://www.deadlystormzine.com/2025/09/recenzereview-reekmind-mired-in-reek-of.html

Tracklist:

1. Flesh Draped on a Pitiful Frame

2. Cyst Megalith

3. Rehearsal in a Body of Death (Bonus Track)

Line-up:

Dane - Vocals & Lyrics

Nicholas - Guitars

Lem - Bass

Ned - Drums

REEKMIND

https://reekmind.bandcamp.com/

https://www.instagram.com/reekmind/

Night Terrors Records

https://night-terrors-records.net/

https://night-terrors-records.bandcamp.com/

https://www.instagram.com/night_terrors_records/

https://www.facebook.com/p/Night-Terrors-Records-100088326873332/

pátek 24. července 2026

Recenze/review - DOOMCULT - Sacrifice All Life (2026)

DOOMCULT - Sacrifice All Life

CD 2026, Meuse Music Records

for english please scroll down

Apatický dav pochodující na smrt. S virtuálními životy v kapse, zahledění jen do svých vlastních myšlenek. Absolutní ztráta empatie, soucitu. Existuje jenom další dávka dopaminu, další falešný úsměv do kamery. Realita ale zůstává stále stejně šedivá, nudná a už nikdy nebude moci konkurovat tomu, co ti nabídnou mocní tohoto světa. Umělé ženy připomínají figuríny a obyčejný život dávno umřel zapomenutý v temném koutě. Přemýšlím o tom, když poslouchám nové album holandských DOOMCULT. Tahle kapela jasně svými texty i hudbou definuje neklid a smutek současného podivného světa.

Jak přežít mezi umělou inteligencí, jak se vyhnout fotkám, jak se nezbláznit z nicoty a prázdnoty, kterou nám moderní doba přináší? Mladí mají psychické problémy, protože musí být dokonalí a staří již dávno nedrží prst na tepu doby. Je něco shnilého mezi námi, co vylézá pomalu na povrch. Stále znovu se potvrzují slova starých autorů sci-fi. Jednou se zničíme sami. Nezbývá, než zklidnit svoji mysl, zapnout na přehrávači znovu play a nechat se unášet na chladných melodiích této nahrávky. Dostala se mi ihned do krve i do podvědomí a mám pocit, že mluvíme stejným jazykem.

Na jedné straně světa trpíme blahobytem a přesto jsme nešťastní, protože jsme si nestihli koupit další zbytečné věci. Na opačném konci umírají děti hladem. Zvýšený počet sebevražd, nablýskané fotky plné falešných šťastných úsměvů. Rodiče přestali dávno rozumět svým dětem a o odvrácené straně virtuálního světa plném násilí, bolesti a lidského hnusu ani nemluvím. Kam směřujeme? Netuším. Jediné, co vím s naprostou jistotou je, že nové album se povedlo na sto procent. Má v sobě všechny potřebné ingredience k tomu, abych zase jednou zklidnil svoji mysl, zastavil se a jen sledoval, jak kolem mě vše plyne. Je to málo? Ne, v dnešní chaotické a uspěchané době se to rovná malému zázraku. Jasně, DOOMCULT si pro svoji misi zvolili klasický doom death metal, tak jak jej kdysi hrávaly kapely typu ANATHMEA, PARADISE LOST, MY DYING BRIDE, WORSHIP, APHONIC THRENODY. Přidávají do něj kousky svých vlastních nápadů a invence. A potom je tu strhující, nebál bych se napsat magická a uhrančivá atmosféra, která skladby posouvá na vyšší úroveň. Povedl se ale i zvuk, který je náležitě ostrý, syrový a dodává hudbě na ještě větší uvěřitelnosti. Osvědčil se mi poslech se sluchátky na uších, když jsem kráčel ulicemi a sledoval lidi kolem sebe. Neusmíval se nikdo, všichni připomínali spíše zombie, hltající nekonečnou řadu příspěvků na tapetách svých telefonů. Když se potom začala kolem roztahovat hustá mlha, apokalyptický dojem dosáhl dokonalosti. Pokud jste fanoušci tohoto pomalého stylu a rádi se necháváte rozdrásat zevnitř, pak neváhejte ani chvilku. Tohle je album, u kterého budete přemýšlet, vyvolá ve vás pestrou paletu pochmurných a beznadějných emocí. Apatický dav pochodující na smrt. S virtuálními životy v kapse, zahledění jen do svých vlastních myšlenek. Absolutní ztráta empatie, soucitu. Doom death metalové zrcadlo nastavené současnému podivnému světu! Album, po okraj narvané smutnými, melancholickými náladami, které ve vás zanechá hlubokou stopu!

Asphyx says:

An apathetic crowd marching toward their doom. With virtual lives in their pockets, lost in their own thoughts. A complete loss of empathy and compassion. All that exists is the next dopamine hit, another fake smile for the camera. But reality remains just as gray and boring as ever, and it will never again be able to compete with what the powerful of this world have to offer. Artificial women resemble mannequins, and ordinary life died long ago, forgotten in a dark corner. I think about this as I listen to the new album by the Dutch band DOOMCULT. Through their lyrics and music, this band clearly captures the restlessness and sadness of today’s strange world.

How do we survive amidst artificial intelligence? How do we avoid photos? How do we keep from going mad from the nothingness and emptiness that modern times bring us? Young people have mental health issues because they must be perfect, and the elderly have long since lost touch with the pulse of the times. There is something rotten among us, slowly rising to the surface. The words of old sci-fi authors keep proving true. One day, we’ll destroy ourselves. All that’s left is to calm our minds, press play again on the player, and let ourselves be carried away by the cool melodies of this recording. It immediately seeped into my blood and my subconscious, and I feel like we’re speaking the same language.

On one side of the world, we suffer from affluence and yet we’re unhappy because we haven’t had time to buy more unnecessary things. On the other side of the world, children are dying of hunger. Rising suicide rates, glossy photos full of fake happy smiles. Parents stopped understanding their children long ago, and I won’t even mention the dark side of the virtual world, full of violence, pain, and human depravity. Where are we headed? I have no idea. The only thing I know with absolute certainty is that the new album is a hundred percent success. It has all the necessary ingredients for me to calm my mind once again, pause, and simply watch as everything flows by around me. Is that not enough? No in today’s chaotic and hurried times, it amounts to a small miracle. Sure, DOOMCULT has chosen classic doom death metal for its mission just as bands like ANATHMEA, PARADISE LOST, MY DYING BRIDE, WORSHIP, and APHONIC THRENODY used to play it. They add bits of their own ideas and creativity to it. And then there’s the captivating I wouldn’t hesitate to call it magical and mesmerizing atmosphere that elevates the songs to a higher level. The sound is also spot-on; it’s appropriately sharp and raw, lending the music even greater authenticity. I found that listening with headphones on while walking through the streets and watching the people around me worked really well for me. No one was smiling; they all looked more like zombies, devouring an endless stream of posts on their phone screens. When a thick fog began to roll in, the apocalyptic feeling reached its peak. If you’re a fan of this slow style and enjoy being torn apart from the inside, then don’t hesitate for a moment. This is an album that will make you think, evoking a wide range of gloomy and hopeless emotions. An apathetic crowd marching toward death. With virtual lives in their pockets, lost only in their own thoughts. A complete loss of empathy and compassion. A doom death metal mirror held up to today’s strange world! An album brimming to the brim with sad, melancholic moods that will leave a deep impression on you!