DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 20. října 2025

Recenze/review - SLOOW - Sloow (2025)


SLOOW - Sloow
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Padl si na chladnou zem a poslední, co jsi ve svém nebohém životě viděl, byla mozek tvého kamaráda, který vytékal ven. Slibovali ti vítězství, krásný život. Ve jménu víry jdi a zabíjej. Místo toho ses brodil ve špíně a bahně, viděl si umírat tisíce nevinných. Bolest, kterou si cítil, se přenese na několik dalších generací. Slepě si věřil a s úsměvem na rtech si pochodoval na smrt. Nesl si hrdě vztyčený prapor s obrazem dávno mrtvé modly. Je to stále stejné, lidé se nikdy nepoučí.

Rakouské SLOOW jsem si pro sebe objevil víceméně náhodou při jedné z mých nekonečných toulek podsvětím. Poslechl jsem si ukázky a bavily mě. Nastal proces poznávání. Kapela má na svém kontě ještě dvě další nahrávky, které vám doporučuji si pořídit. Stojí rozhodně za to. Stylově se jedná o surový, prašivý death metal, který může být klidně chladným soundtrackem k další ze zbytečných válek. 


Začíná to vždycky pomalu, postupně. Kněz s temnými myšlenkami a jedovatým úsměvem na tváři ti nasadí do hlavy spoustu pochybností. Jenom on a jeho víra ti dá rozhřešení. Potom jsi už jen ovládaný na dálku. Stane se z tebe slepá ovce jdoucí na prážku. SLOOW jsou přesně tím druhem kapely, která řeže do živého. Jejich hudba je opravdová, reálná, poctivá, autentická ze své podstaty. Jedná se o starý death metal s vlastním rukopisem a výrazem. Pokud jste vyrůstali na undergroundových kapelách z devadesátých let minulého století, potom neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádnou porci syrového, již notně zahnívajícího masa. Rakušané jsou jako smečka prašivých psů, která vás roztrhá na kusy. Novinka je nekompromisním útokem z temnoty, je opatřena potřebně špinavým a hrubým zvukem, má stylový obal, zároveň v sobě obsahuje spoustu zajímavých a neotřelých nápadů. SLOOW nejsou sice smečkou, která by do záhrobí přinášela něco novátorského a převratného, ale jejich nové stejnojmenné album rozhodně není jen dobře odvedeným řemeslem. Nahrávka má v sobě něco navíc, takový ten drive a temnou sílu, touhu ničit, zabíjet hudbou. Pak je tu ještě jedna, pro mě asi nejvíc rozhodující věc. Mě zkrátka a dobře baví nová deska poslouchat, rád se k ní vracím a rvu si ji do hlavy pod tlakem. Pokud jste na tom stejně jako já, potom vám doporučuji otočit volume doprava a uslyšíte sami. Tohle album se valí kupředu jako ocelový tank! Temný a surový death metal, který vás přenese přímo do zákopů! 


Asphyx says:

You fell onto the cold ground, and the last thing you saw in your poor life was your friend's brain spilling out. They promised you victory, a beautiful life. In the name of faith, go and kill. Instead, you waded through dirt and mud, watching thousands of innocent people die. The pain you felt will be passed on to several generations to come. You believed blindly and marched to your death with a smile on your lips. You proudly carried a flag with the image of a long-dead idol. It's always the same, people never learn.

I discovered the Austrian band SLOOW more or less by accident during one of my endless wanderings through the underworld. I listened to some samples and enjoyed them. The process of getting to know them began. The band has two other recordings to their credit, which I recommend you get. They are definitely worth it. Stylistically, it's raw, mangy death metal that could easily be the cold soundtrack to another pointless war. 

It always starts slowly, gradually. A priest with dark thoughts and a poisonous smile on his face fills your head with doubts. Only he and his faith can give you absolution. Then you are controlled from afar. You become a blind sheep walking to the slaughter. SLOOW are exactly the kind of band that cuts to the quick. Their music is real, honest, genuine, authentic in its essence. It's old-school death metal with its own signature and expression. If you grew up on underground bands from the nineties, then don't hesitate for a moment. You'll get a hefty serving of raw, already rotting meat. The Austrians are like a pack of mangy dogs that will tear you to pieces. The new album is an uncompromising attack from the darkness, with the necessary dirty and rough sound, stylish cover art, and lots of interesting and original ideas. SLOOW may not be a band that brings anything innovative or revolutionary to the table, but their new self-titled album is definitely more than just a job well done. The recording has something extra, a kind of drive and dark power, a desire to destroy, to kill with music. Then there's one more thing, which for me is probably the most decisive factor. I simply enjoy listening to the new album, I like to come back to it and blast it in my head under pressure. If you feel the same way, then I recommend turning up the volume and hearing for yourself. This album rolls forward like a steel tank! Dark and raw death metal that will transport you straight to the trenches! 


tracklist:
01. Blood And Death 
02. Submarine Commandments 
03. The Road To Glory 
04. Convoy Of Death 
05. Verge Of Crucifixion 
06. Needle On The Loose 
07. Bloodgrave 
08. Prepare Ye! 
09. Poseidon Falls 
10. The Real War 
11. Humiliating Defeat

čtvrtek 16. října 2025

Recenze/review - DEATH HAS SPOKEN - Elegy (2025)


DEATH HAS SPOKEN - Elegy
CD 2025, Meuse Music Records

for english please scroll down

Mlha měla zase jednou barvu krve a mraky se dotýkaly země. Na starém hřbitově, kam mě každou noc přivedou mé vlastní noční můry, je pochmurno, teskno. Na jednom nakloněném náhrobku je napsáno moje jméno. Z nedávno pohřbené rakve se ozývá děsivý šramot. Uložen do studené země jsem nezemřel. Navěky bloudím mezi naším a oním světem, mezi mrazivými stíny. Moje duše je nasáklá bolestí a strachem z neznámého. Rozdrásán vyhledávám již jen temnou a podmanivou muziku, která se hodí k pomalu usínající přírodě, k pestré paletě zbarvených listů podzimu.

Doom metal je dle mého skromného úsudku velmi niternou a těžkou záležitostí. Více než kde jinde zde totiž velmi záleží na tom, abych kapele jejich melodie a motivy věřil. Polští DEATH HAS SPOKEN patří mezi opravdové, reálné, autentické smutkaře. Již od prvního tónu podléhám každému tónu, notě, každému úderu bicích nebo výkřiku do tmy. Bývám znovu a znovu pohřben do studené země a zůstává po mě jen nakloněný náhrobek na mlhavém hřbitově plném stínů. 


Polští gentlemani naplno ctí staré pořádky. Pokud jste rádi ve společnosti hudby třeba takových PARADISE LOST, NOVEMBERS DOOM, SATURNUS, OCTOBER TIDE, SWALLOW THE SUN, MY DYING BRIDE, SHAPE DESPAIR  a dalších, kteří dovedou umně nakombinovat syrový kov smrti s doomovou bolestí, potom jste zde správně. Je pro mě velmi příjemné se vrátit z procházky na lesní hřbitov, sednout si do křesla, číst si ve starých spisech, nasávat pach hniloby a nechat smutek, aby na mě jen tak působil. Ocenit musím jak velmi povedený, čistý a mrazivý zvuk, tak i motiv na obalu (Marcin Grygoruk - Recording, Mixing, Mastering, Cover art, Layout, Janusz Grabowski - Recording, Mastering). Vše tu sedí perfektně na svých místech, nezapomnělo se ani na takové detaily, jako dobré promo fotky (Karina Filipowska). Je slyšet, cítit, vnímám to všemi póry svého těla, že kapela dala do nové letošní nahrávky kus svého srdce i talentu. Víte, neznal jsem je, ale přesně tahle záležitost je pro mě mrtvou vodou, která mě pohání v životě dál. Abych pro sebe (a vlastně i pro vás) objevoval další temná zákoutí, abych s napětím čekal, co z reproduktorů zazní. Novinka těchto tmářů je pro mě takovým soukromým podzimním objevem, o které vím, že se k ní budu rád a často vracet. Pánové sice nepřinášejí nic převratného, ale album rozhodně není jen obyčejným dobře odvedeným řemeslem. Je v něm něco navíc, něco magického, přitažlivého, něco, co mě obejmulo jako pevné pavučiny. Zítra ráno vstanu brzy a budu se těšit na mlhavé stíny nad hřbitovem. Na starou rozpadlou márnici, na ruiny i vzpomínky na bolest. "Elegy" si vezmu samozřejmě s sebou. Zde, na pradávném pohřebišti, vynikne její síla nejvíce. Mlhavé, smutné, mrazivé doom death metalové ozvěny ze záhrobí! Podmanivá, naléhavá cesta temnotou!

Asphyx says:

Once again, the fog was the color of blood, and the clouds touched the ground. In the old cemetery, where my nightmares bring me every night, it is gloomy and melancholic. My name is written on a tilted gravestone. A terrifying rustling sound comes from a recently buried coffin. Laid to rest in the cold earth, I did not die. I wander forever between our world and the other world, among the frosty shadows. My soul is steeped in pain and fear of the unknown. Torn apart, I seek only dark and captivating music that suits the slowly falling asleep nature, the colorful palette of autumn leaves.

In my humble opinion, doom metal is a very intimate and heavy matter. More than anywhere else, it is very important that I believe in the band's melodies and motifs. The Polish band DEATH HAS SPOKEN are among the true, real, authentic mourners. From the very first note, I succumb to every tone, every note, every drum beat, and every cry into the darkness. I am buried again and again in the cold earth, and all that remains of me is a tilted gravestone in a foggy cemetery full of shadows. 


Polish gentlemen fully respect the old ways. If you enjoy the music of bands such as PARADISE LOST, NOVEMBERS DOOM, SATURNUS, OCTOBER TIDE, SWALLOW THE SUN, MY DYING BRIDE, SHAPE DESPAIR, and others who skillfully combine raw death metal with doom pain, then you've come to the right place. It's very pleasant for me to return from a walk in the forest cemetery, sit down in an armchair, read old writings, soak up the smell of decay, and let sadness wash over me. I must appreciate both the very successful, clean and chilling sound, as well as the cover art (Marcin Grygoruk - Recording, Mixing, Mastering, Cover art, Layout, Janusz Grabowski - Recording, Mastering). Everything fits perfectly in its place, and even details such as good promo photos (Karina Filipowska) have not been overlooked. I can hear, feel, and perceive with every pore of my body that the band has put a piece of their heart and talent into this year's new recording. You know, I didn't know them, but this particular issue is like dead water to me, driving me forward in life. So that I can discover more dark corners for myself (and for you, too), eagerly awaiting what will come out of the speakers. This new release from these obscurantists is a kind of private autumn discovery for me, one that I know I will gladly and often return to. The gentlemen may not be bringing anything revolutionary, but the album is definitely not just a well-crafted piece of work. There is something extra in it, something magical, attractive, something that embraced me like a strong spider web. Tomorrow morning I will get up early and look forward to the misty shadows over the cemetery. To the old dilapidated morgue, to the ruins and memories of pain. Of course, I will take "Elegy" with me. Here, in this ancient burial ground, its power will be most evident. Misty, sad, freezing doom death metal echoes from beyond the grave! A captivating, urgent journey through darkness!



tracklist:
1. Within the Hills
2. Through Shaded Ways
3. Beyond the Pale Horizon
4. Solitude
5. Murmurs
6. Upon the Verge
7. Closure
8. Our Fortress is Burning...II – Bloodbirds

band:
Karol Pogorzelski – Guitars, Vocals
Marcin Grygoruk – Guitars
Maciej Chodynicki – Bass
Mikołaj Kupczyński – Drums



čtvrtek 2. října 2025

Recenze/review - HOODED MENACE - Lachrymose Monuments of Obscuration (2025)


HOODED MENACE - Lachrymose Monuments of Obscuration
CD 2025, Season of Mist

for english please scroll down

Vždycky mě fascinovalo ticho a klid starých hřbitovů. Mlha, vznášející se nad hroby i stromy, ševelící ve větru. Sedával jsem úplně vzadu, abych nerušil pochmurnou atmosféru. Zůstával jsem dlouho do večera, kdy už bylo dávno zavřeno. Naslouchal jsem šepotu nemrtvých a čekal, až se úplně probudí. Chladná márnice vydala další ze svých děsivých svědectví. Finští tmáři HOODED MENACE jsou po čtyřech letech zpět, aby nám přinesli další zprávy z onoho světa.

Zasvěcení moc dobře vědí, že mám dlouhodobě pro tuhle smečku slabost (důkazem budiž recenze i rozhovor, které jsou odkazovány dole pod dnešním článkem). Líbí se mi jejich rukopis, originální krvavý otisk, který po jejich hudbě pokaždé zůstává. Tajemno, uhrančivé nálady starých pohřebišť. Pamatujete promítání šustících VHS kazet? Horory plné krve a utrpení. Nedokonalé záběry byly velmi uvěřitelné, opravdové, reálné, syrové a autentické, stejně jako nové album těchto démonů temnoty. 


Letos mi přijdou Finové melodičtější, vzdušnější, chladnější a epičtější. Osobně tento lehký posun v rámci doom death metalového zákona (s heavy metalovým otiskem) kvituji. I u nás pomalu nastává podzim a listí žloutne. Je sychravo, pošmourno, chlad nám zalézá do kostí a zůstává tam. Stejně jako nová nahrávka "Lachrymose Monuments of Obscuration". Svět je při poslechu opravdu zahalený do krvavé mlhy, nálady jsou depresivní a každým dalším poslechem novinka roste. Stále objevuji nové a nové nápady, pasáže, nahrubo naseknou tmu a motivy, které ve mě vyvolávají šílené noční můry. Neexistuje už žádná naděje, černé mraky jsou nízko, skoro se dotýkají země. Určitě znáte ty napjaté chvíle před bouřkou. Jakoby se nadále rozšiřovaly řady nemrtvých, kteří se chtějí vrátit na světlo, aby se přišli pomstít za všechna příkoří, která na nich byla spáchána. Novinka je nejen velmi návyková, ale má také perfektně ošetřený zvuk (Heikki Marttila - recording, mixing, Jaime Gómez Arellano - mastering). O krásně morbidním a tajemném obalu netřeba diskutovat (autorem je Wes Benscoter), už teď vím, že jej musím mít na triku. Po formální stránce je opravdu vše v nejlepším pořádku. Vy se tak můžete v klidu soustředit na jednotlivé nápady, užívat si pochmurnou náladu. Vždycky mě fascinoval les, pomalu se ukládající k zimnímu spánku. Jeho syrovost, záhady, ale i krutost a bolest ohlodaná na kost. S novým albem to mám nastavené stejně. Opravdu si jej užívám. Nejvíce ve chvílích, když se ztratím mezi stromy a ocitnu se na starém pohřebišti. Vždycky mě fascinovalo ticho a klid starých hřbitovů. Mlha, vznášející se nad hroby i stromy, ševelící ve větru. Sedával jsem úplně vzadu, abych nerušil pochmurnou atmosféru. Zůstával jsem dlouho do večera, kdy už bylo dávno zavřeno. Naslouchal jsem šepotu nemrtvých a čekal, až se úplně probudí. Chladná márnice vydala další ze svých děsivých svědectví. Ano, jsem zde správně. Tahle nahrávka drásá zevnitř. Pochmurná, temná a chladná doom death metalová panychida! Děsivé přízraky znovu ožívají! 

Asphyx says:

I have always been fascinated by the silence and tranquility of old cemeteries. Fog hovering over graves and trees, rustling in the wind. I would sit at the very back so as not to disturb the gloomy atmosphere. I would stay long into the evening, long after closing time. I would listen to the whispers of the undead and wait for them to wake up completely. The cold morgue has released another of its terrifying testimonies. Finnish dark masters HOODED MENACE are back after four years to bring us more news from that world.

Those in the know are well aware that I have a long-standing soft spot for this band (as evidenced by the review and interview linked below today's article). I like their style, the original bloody imprint that their music always leaves behind. The mystery, the haunting mood of old graveyards. Do you remember watching scratchy VHS tapes? Horror movies full of blood and suffering. The imperfect shots were very believable, real, raw, and authentic, just like the new album from these demons of darkness. 


This year, the Finns seem more melodic, airier, colder, and more epic to me. Personally, I welcome this slight shift within the framework of doom death metal (with a heavy metal imprint). Autumn is slowly arriving here too, and the leaves are turning yellow. It's damp and gloomy, the cold creeps into our bones and stays there. Just like the new album "Lachrymose Monuments of Obscuration". When listening to it, the world is truly shrouded in a bloody fog, the mood is depressing, and with each listen, the new album grows on you. I keep discovering new ideas, passages, roughly chopped darkness, and motifs that give me crazy nightmares. There is no hope left, the black clouds are low, almost touching the ground. You surely know those tense moments before a storm. It's as if the ranks of the undead are expanding, wanting to return to the light to take revenge for all the injustices committed against them. The new album is not only highly addictive, but also has perfectly crafted sound (Heikki Marttila - recording, mixing, Jaime Gómez Arellano - mastering). The beautifully morbid and mysterious cover art (by Wes Benscoter) needs no discussion; I already know I have to have it on a T-shirt. Formally speaking, everything is in perfect order. You can calmly focus on individual ideas and enjoy the gloomy mood. I have always been fascinated by the forest slowly settling into hibernation. Its rawness, mysteries, but also cruelty and pain gnawed to the bone. I feel the same way about the new album. I really enjoy it. Most of all when I get lost among the trees and find myself in an old burial ground. I have always been fascinated by the silence and tranquility of old cemeteries. The fog hovering over the graves and trees, rustling in the wind. I used to sit at the very back so as not to disturb the gloomy atmosphere. I stayed long into the evening, long after it had closed. I listened to the whispers of the undead and waited for them to wake up completely. The cold morgue has released another of its terrifying testimonies. Yes, I am in the right place. This recording is heart-wrenching. A gloomy, dark, and cold doom death metal requiem! Terrifying ghosts come back to life!


about HOODED MENACE on DEADLY STORM:









Tracklist
1. Twilight Passages (1:04)
2. Pale Masquerade (7:50)
3. Portrait Without a Face (7:15)
4. Daughters of Lingering Pain (7:25)
5. Lugubrious Dance (7:20)
6. Save a Prayer (6:12)
7. Into Haunted Oblivion (9:47)

Line-up:
Harri Kuokkanen — Vocals
Lasse Pyykkö — Guitar, Bass, Keyboards
Pekka Koskelo — Drums



pondělí 29. září 2025

Recenze/review - REEKMIND - Mired in the Reek of Grief (2025)


REEKMIND - Mired in the Reek of Grief
CD 2025, Night Terrors Records, Memento Mori

for english please scroll down

Na jedné ze svých toulek jsem se ocitl v hnisavé stoce pod naším městem. Sledoval jsem kalnou a špinavou vodu, kusy rozkládajících se těl, naslouchal jsem pištění rozzuřených krys. Tady, v místech, ve kterých sídlí démoni, v oblasti, která je pochmurná, chladná a temná, vynikl poslech debutového alba australských tmářů REEKMIND nejvíce. Jakoby se hudba prolínala s okamžikem, byla nasáklá chladem a temnotou. Mezi odpadem, s bolestí ve tváři, jsem znovu a znovu zapínal play.

Kapela hraje klasický death metal, ušpiněný sludge prvky a samozřejmě jej kombinuje i s doom metalem. Výsledný koktejl je velmi jedovatý, návykový a když jej ochutnáte, ocitnete se stejně jako já na pěkně temných a podivných místech. Novinka má v sobě cosi neklidného, zvláštního, neotřelého, co mě přitahuje a nutí k dalším poslechům. Koneckonců, jinak bych o téhle kapele ani nepsal. Nové album mě opravdu zaujalo. Protože je opravdové, reálné, uvěřitelné. Protože smrdí, jako stoka pod naším městem. 


Proti zvuku ani produkci nemám žádných námitek, snad jen malou připomínku - mohl by být možná trošku špinavější, chladnější. Berte to ale jenom jako připomínku starého psa. Jinak se mi líbí obal, celkové provedení. Ale hlavně hudba, která mě zcela pohltila. Chodil jsem se sluchátky na uších, sledoval to marné lidské snažení, honbu za majetkem a penězi. Jakoby nevěděli, že jednou stejně nakonec všichni zemřeme a rozplyneme se v nicotě. REEKMIND umí napsat a složit velmi dobré skladby, které mě chytnou, zaseknou do mě dráp a už mě nepustí. Nejvíc se mi ale líbí atmosféra celé nahrávky, která je náležitě pochmurná, zahalená do krvavé mlhy. Mám to nastavené tak, že si pokaždé, když objevím novou kapelu, sednu a nechám jejich hudbu jen tak působit. Potom si ji vezmu někam ven a když mě baví, tak o ní napíšu pár řádek. V "Mired in the Reek of Grief" je ale ještě něco navíc, jakási morbidní přitažlivost, kusy nahrubo nasekané tmy, zlo, které spalo v tichosti pod povrchem a najednou vyvřelo ven jako láva. Mrzí mě jen jediné, rád bych viděl kapelu naživo. Troufám si tvrdit, že na koncertě musí skladby vyniknout ještě více. Vše je zde reálné, opravdové, uvěřitelné, autentické. Pro mě osobně jsou to hodně důležité věci a tak mi nezbývá nic jiného, než vám nové album doporučit. Na jedné ze svých toulek jsem se ocitl v hnisavé stoce pod naším městem. Sledoval jsem kalnou a špinavou vodu, kusy rozkládajících se těl, naslouchal jsem pištění rozzuřených krys. Tady, v místech, ve kterých sídlí démoni, v oblasti, která je pochmurná, chladná a temná, vynikl poslech debutového alba australských tmářů REEKMIND nejvíce. Teď to již mohu potvrdit na sto procent a podepsat vlastní krví. Doom death sludgeové album, které se vám dostane až do morku kostí! Pach rozkládajících se těl ve stoce pod vaším městem! 

Asphyx says:

On one of my wanderings, I found myself in a festering sewer under our city. I watched the murky and dirty water, pieces of decomposing bodies, I listened to the squealing of enraged rats. Here, in the places where demons reside, in an area that is gloomy, cold and dark, listening to the debut album of Australian darklings REEKMIND stood out the most. As if the music blended with the moment, it was soaked in cold and darkness. Among the garbage, with pain in my face, I turned on play again and again.

The band plays classic death metal, dirty sludge elements and of course combines it with doom metal. The resulting cocktail is very poisonous, addictive and when you taste it, you will find yourself in pretty dark and strange places, just like me. The new album has something uneasy, strange, fresh in it, which attracts me and forces me to listen to it again. After all, otherwise I wouldn't even be writing about this band. The new album really intrigued me. Because it's genuine, real, believable. Because it stinks, like the sewer under our city.


I have no objections to the sound or production, perhaps just a small comment - it could be a little dirtier, colder. But just take it as a reminder of an old dog. Otherwise, I like the cover, the overall performance. But mainly the music, which completely absorbed me. I walked around with headphones on, watching the futile human efforts, the pursuit of property and money. As if they didn't know that one day we will all die and disappear into nothingness. REEKMIND can write and compose very good songs that grab me, stick their claws into me and won't let me go. But what I like most is the atmosphere of the entire record, which is appropriately gloomy, shrouded in a bloody fog. I have it set up so that every time I discover a new band, I sit down and just let their music have an effect. Then I take it out somewhere and when I enjoy it, I write a few lines about it. But there is something more in "Mired in the Reek of Grief", a kind of morbid attraction, pieces of roughly chopped darkness, evil that slept quietly under the surface and suddenly erupted like lava. My only regret is that I would like to see the band live. I dare say that the songs must stand out even more at the concert. Everything here is real, genuine, believable, authentic. For me personally, these are very important things and so I have no choice but to recommend the new album to you. On one of my wanderings, I found myself in a festering sewer under our city. I watched the murky and dirty water, pieces of decomposing bodies, I listened to the squealing of enraged rats. Here, in places where demons reside, in an area that is gloomy, cold and dark, listening to the debut album of Australian darklings REEKMIND stood out the most. Now I can confirm it 100% and sign it with my own blood. A doom death sludge album that will get to your bones! The smell of decomposing bodies in the sewers under your city!


tracklist:
01. The Reekmind 
02. Slithering Spell 
03. Wading In A Body Of Death 
04. Cavernous Creeper
05. A Lingering Mephitic Fog



čtvrtek 25. září 2025

Interview - ORDEALS - Dark and cold, black death metal soaked in ancient diseases that will pull you into the depths!


Interview with black death metal band from United States - ORDEALS.


Ave ORDEALS! On September 26, 2025, your first full-length album “Third Rail Prayer” will be released by Eternal Death. As the title suggests, it is a whirlwind of honest black, death metal. When you left the studio, how did you feel? Please introduce the new album to the fans. Where did you want to move from your previous recordings?

Well, THIRD RAIL PRAYER is an expression of who and where ORDEALS are at the time, our attempt to draw out the dark energies of our surroundings and experiences. We blend our present with the ancient past that inspires us. After being a two piece for almost a decade, we have welcomed a new permanent member to our fold, Bellum, in 2020, who was with us the entire time we composed THIRD RAIL PRAYER. Of course we were satisfied with our work when it was completed on those apocalyptic winter days in Montreal at Studio Tehom.

You are a band made up of experienced musicians who play mostly death metal. How did ORDEALS actually come into being? I’m guessing a good pub and lots of beer. Who first came up with the idea of playing death/black metal? Please take us through the history of your band.

ORDEALS was formed simply from a desire to create. At the early stages there really was not alot of talk about what style we should play. Everything just flowed organically. The 2011- 2015 period was very slow, but in '16 we recorded our EP APOTHEOSIS and were fairly active from that point on, until 2020 when the world came to a standstill for a while. We try to stray away from sounding too much like anyone else.


I admit that your new album has me on my ass. I really like that you are not only orthodox and genuine, but you don’t forget about cold and dark melodies. Who is the author of the music and how do they compose and create new ORDEALS songs?

Illuminated will write guitar and bass pieces, and then Bellum and myself will contribute songwriting ideas, and the three of us put it all together. Illuminated contributes sinister passages with an intense emphasis on dark sentiment and striking melodic flashes from which we develop our sound.

What really caught my attention about the new album is the very raw and “dusty” sound. Where did you record the album, mix it, who is responsible for the production?

The album was recorded, mixed and mastered at STUDIO TEHOM in Montreal. Xavier Berthiaume is a longtime collaborator and great comrade to ORDEALS, throughout the years. We also recorded APOTHEOSIS there, on which he played drums. We hope to continue to work with him in the future.


I was also intrigued by the album cover. If I understand it correctly, it shows an entrance to the underworld, to an old mine. The cover is mysterious and fits the music perfectly. What is this theme supposed to express? The author is the great Santiago Caruso. How did you get together and why him?

It is desolation and Death portrayed in the endless dark of the subway tunnels beneath where we live in New York City. We chose Santiago Caruso because based on his skill and prior work, we believed he would be able to achieve this vision to our satisfaction. It perfectly sums up the atmosphere we want to present.

As a band, your lyrics deal with dark fantasy, suffering, death. What are they about on the new record? What is the main theme and idea of “Third Rail Prayer”?

The lyrics have root in personal experiences, and trying to pull things from my reality and memories and mix it with other sinister things that I am inspired by, that practically forces its way out onto the page. There are themes of necromancy and exploration "There are other worlds than these" Beyond this, I would prefer people get the album and make their own interpretations, from reading the lyrics and absorbing the imagery, rather than to go into too much specific details. The booklet for the album contains all one needs to get lost in this suffering between nothing and nothing, and the cover is what we really have to say to lure souls into the dark.


How are you doing with concerts? Do you like playing often and often? And do you prefer big festivals or small clubs? And what about promoting the new album, are you planning a tour?

The immediate goal is to be active with some live gigs to spread the album and its message, like the plague. We have just done 12 concerts so far, but a lot of them have been festivals away from home. Whether it is a large festival or a small club, they both have their benefits or drawbacks, but it's the energy of the audience that really matters. During the winter solstice in 2022, we played in Iceland for the Andkristni festival. It is the first time we left our continent and even though it was a small club, it was a highlight for our history. We hail our comrades there, and some from that scene have contributed some guest vocals on THIRD RAIL PRAYER as you will see. We will start our promotion of the album at the Covenant Festival in Vancouver in late Sept.


An essential question that must never be missed. What are ORDEALS planning in the coming months? If you have something on your mind and would like to express it to fans, labels, promoters, here's the space...

As mentioned above, we will play in Vancouver later this month, and we have plans to cross the seas and spread the Word. We are also writing new material, and we will try not to take too many years to put it out this time.

THIRD RAIL PRAYER will release on CD and Vinyl on Eternal Death Records, Sept 26th. Corrupted and condemned..and truly doomed audio and mental illness await. Visual insanity within the pages via Pvtrfaktvr. NYC despair and hopelessness via Rhys Knight, and Subterranean NOIZE from T.O.M.B.

 

Thank you very much for the interview and I wish not only the new album great sales. May your concerts be sold out. I will be very much looking forward to one of them. I wish you all the best in your personal lives. May the force be with you! ORDEALS FOREVER!






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - ORDEALS - Temný a chladný, starodávnými chorobami nasáklý black death metal, který vás strhne do hlubiny!


Rozhovor s black death metalovous skupinou ze Spojených států - ORDEALS.

Recenze/review - ORDEALS - Third Rail Prayer (2025):

Ave ORDEALS! 26. září 2025 vyjde vaše první plnohodnotné album „Third Rail Prayer“ u vydavatelství Eternal Death. Jak název napovídá, jedná se o smršť upřímného black/death metalu. Jak jste se cítili, když jste opustili studio? Představte prosím fanouškům nové album. Od čeho jste se chtěli odklonit oproti předchozím nahrávkám?

No, THIRD RAIL PRAYER je vyjádřením toho, kdo a kde ORDEALS v danou chvíli jsou, naším pokusem vytáhnout temné energie našeho okolí a zkušeností. Spojujeme naši současnost s dávnou minulostí, která nás inspiruje. Po téměř deseti letech, kdy jsme byli dvojčlennou kapelou, jsme v roce 2020 přivítali nového stálého člena, Belluma, který s námi byl po celou dobu, kdy jsme skládali THIRD RAIL PRAYER. Samozřejmě jsme byli s naší prací spokojeni, když byla dokončena v těch apokalyptických zimních dnech v Montrealu ve studiu Tehom.

Jste kapela složená ze zkušených muzikantů, kteří hrají převážně death metal. Jak vlastně ORDEALS vznikli? Hádám, že v dobré hospodě a nad spoustou piva. Kdo jako první přišel s nápadem hrát death/black metal? Prosím, proveďte nás historií vaší kapely.

ORDEALS vznikli jednoduše z touhy tvořit. V počátečních fázích se opravdu moc nemluvilo o tom, jaký styl bychom měli hrát. Všechno se vyvíjelo přirozeně. Období 2011–2015 bylo velmi pomalé, ale v roce 2016 jsme nahráli naše EP APOTHEOSIS a od té doby jsme byli poměrně aktivní, až do roku 2020, kdy se svět na chvíli zastavil. Snažíme se vyhýbat tomu, abychom zněli příliš jako někdo jiný.


Přiznávám, že vaše nové album mě dostalo. Moc se mi líbí, že nejste jen ortodoxní a autentičtí, ale nezapomínáte ani na chladné a temné melodie. Kdo je autorem hudby a jak skládají a tvoří nové skladby ORDEALS?

Illuminated píše kytarové a basové party, Bellum a já přispíváme nápady na skladby a my tři to pak dáváme dohromady. Illuminated přispívá zlověstnými pasážemi s intenzivním důrazem na temnou náladu a nápadnými melodickými záblesky, z nichž rozvíjíme náš zvuk.

Na novém albu mě opravdu zaujalo velmi syrové a „zaprášené“ zvukové zpracování. Kde jste album nahrávali, mixovali a kdo je zodpovědný za produkci?

Album bylo nahráno, smícháno a zmasterováno ve STUDIO TEHOM v Montrealu. Xavier Berthiaume je dlouholetým spolupracovníkem a skvělým kamarádem ORDEALS. Nahráli jsme tam také APOTHEOSIS, na kterém hrál na bicí. Doufáme, že s ním budeme spolupracovat i v budoucnu.


Zaujal mě také obal alba. Pokud tomu dobře rozumím, zobrazuje vstup do podsvětí, do starého dolu. Obal je tajemný a perfektně ladí s hudbou. Co má toto téma vyjadřovat? Autorem je skvělý Santiago Caruso. Jak jste se dali dohromady a proč právě on?

Je to zkáza a smrt zobrazená v nekonečné tmě tunelů metra pod místem, kde žijeme v New Yorku. Vybrali jsme Santiaga Carusa, protože na základě jeho schopností a předchozí práce jsme věřili, že bude schopen tuto vizi realizovat k naší spokojenosti. Dokonale vystihuje atmosféru, kterou chceme prezentovat.

Jako kapela se ve svých textech zabýváte temnou fantazií, utrpením, smrtí. O čem jsou texty na nové desce? Jaké je hlavní téma a myšlenka „Third Rail Prayer“?

Texty vycházejí z osobních zkušeností a snaží se čerpat z mé reality a vzpomínek a mísit je s jinými zlověstnými věcmi, které mě inspirují a které se prakticky samy tlačí na papír. Jsou zde témata nekromancie a zkoumání „Existují i jiné světy než tyto“. Kromě toho bych raději, aby si lidé album pořídili a vytvořili si vlastní interpretaci na základě čtení textů a vstřebávání obrazů, než abych se pouštěl do přílišných detailů. Booklet k albu obsahuje vše, co člověk potřebuje, aby se ztratil v tomto utrpení mezi ničím a ničím, a obal je to, co opravdu musíme říct, abychom nalákali duše do temnoty.


Jak to vypadá s koncerty? Hrajete rádi často? A dáváte přednost velkým festivalům nebo malým klubům? A co propagace nového alba, plánujete turné?

Bezprostředním cílem je být aktivní s několika živými koncerty, abychom šířili album a jeho poselství jako mor. Dosud jsme odehráli 12 koncertů, ale mnoho z nich bylo na festivalech daleko od domova. Ať už se jedná o velký festival nebo malý klub, oba mají své výhody i nevýhody, ale opravdu záleží na energii publika. Během zimního slunovratu v roce 2022 jsme hráli na Islandu na festivalu Andkristni. Bylo to poprvé, co jsme opustili náš kontinent, a i když to byl malý klub, byl to vrchol naší historie. Zdravíme naše kamarády tam a někteří z té scény přispěli hostujícími vokály na THIRD RAIL PRAYER, jak uvidíte. Propagaci alba zahájíme na konci září na festivalu Covenant ve Vancouveru.


Zásadní otázka, kterou nesmíme vynechat. Co ORDEALS plánují v následujících měsících? Pokud máte něco na srdci a chtěli byste to sdělit fanouškům, vydavatelstvím, promotérům, tady je prostor...

Jak již bylo zmíněno, koncem tohoto měsíce budeme hrát ve Vancouveru a máme v plánu překročit moře a šířit slovo. Také píšeme nový materiál a tentokrát se pokusíme, aby jeho vydání netrvalo příliš mnoho let.

THIRD RAIL PRAYER vyjde na CD a vinylu u Eternal Death Records 26. září. Čeká vás zkažená a odsouzená... a skutečně zkázonosná audio a duševní nemoc. Vizuální šílenství na stránkách od Pvtrfaktvr. Beznaděj a zoufalství z New Yorku od Rhys Knight a Subterranean NOIZE od T.O.M.B.

 

Moc děkuji za rozhovor a přeji nejen skvělé prodeje nového alba. Ať jsou vaše koncerty vyprodané. Na jeden z nich se velmi těším. Přeji vám vše nejlepší v osobním životě. Nechť vás provází síla! ORDEALS FOREVER!

středa 24. září 2025

Recenze/review - NOVEMBERS DOOM - Major Arcana (2025)


NOVEMBERS DOOM - Major Arcana
CD 2025, Prophecy Productions

for english please scroll down

Jsou chvíle, kdy chci být sám. Jenom já a muzika, jenom já a kniha, příroda a ticho. Reproduktory nasměrované do srdce, chlad a tma. Přemýšlím o životě, o smrti, o kamarádech, kteří mě opustili. Chodívali jsme spolu do hospody a naše nekonečné diskuze o hudbě mi hrozně chybí. Zbyl jsem tu sám. Snažím se dál hrdě nést vlajku vztyčenou. Stále bojuji s větrnými mlýny. Klaním se dobrým nahrávkám, užívám si smutné melodie, oceňuji sílu ostrých riffů i naléhavého vokálu. NOVEMBERS DOOM patří již dlouhé roky mezi kapely, na které je spolehnutí.

Vnímám jejich novou nahrávku všemi póry svého těla. Moje srdce tepe ve stejném rytmu. Doom metal se musí poslouchat v tichu, ve tmě, v pohodě, aby co nejvíce vynikly pochmurné melodie. Novinka je velmi drásavým, přesvědčivým a smutným albem. Cítím v něm ale i naději, pradávnou energii. A tak dál chodím tímhle podivným světem a usmívám se. Do uší mi totiž hraje "Major Arcana".


Muzika u mě byla vždycky o emocích a ty, které letos přinášejí tihle tmáři, jsou velmi naléhavé. Jsou jako kousky ledu, které zůstávají v mých žilách, když na mě padne splín. Utíkám z města, z jeho šumu a nervozity. Do lesů, do hor, kde mě obejme chlad a temné mraky. Našlapuji opatrně, jsem tichým stínem, do ničeho nezasahuji. Spočinutí. Zastavení. Návštěva starého hřbitova s náhrobky nahrnutými do strany. Jednou na nich bude napsané i moje jméno. Celým tělem mi proniká ledově syrový zvuk, užívám si jednotlivé melodie, krásně smutně ošetřené vokály, ukrývám se před světlem a přemýšlím, co se jednou stane, až zemřu. Rozplynu se v temnotě? Budu navěky bloudit mezi naším a oním světem? Stanu se tichým svědomím? Netuším, otázek je příliš mnoho a odpovědi nepřicházejí. Ne, v těchto momentech nemohu o téhle nahrávce psát s nadhledem a dívat se na ní kritickým okem. Není to ani potřeba, vše tu sedí na svých místech. Zvuk, motiv na obalu, celkové provedení, vše je v nejlepším pořádku. Můžete se tak plně soustředit na hudbu samotnou, která je velmi uvěřitelná, podmanivá, reálná, přesvědčivá, autentická, zahraná od srdce. Pro mě je vždy opravdu důležité, abych nahrávce věřil a v případě "Major Arcana" je tomu na sto procent. NOVEMBERS DOOM jsou samozřejmě veteráni na scéně, kterým ale jejich hudbu můžete věřit. Nepřinášejí nic nového, ale vlastně ani nemusí. Mají svůj, unikátní a originální styl, který kdysi sami vymysleli. Jsou pro mě jistotou v dnešním rozháraném světě. Jsou chvíle, kdy chci být sám. Jenom já a muzika, jenom já a kniha, příroda a ticho. Reproduktory nasměrované do srdce, chlad a tma. Přemýšlím o životě, o smrti, o kamarádech, kteří mě opustili. Chodívali jsme spolu do hospody a naše nekonečné diskuze o hudbě mi hrozně chybí. Zbyl jsem tu sám. Jenom já a hudba. Emotivní doom death metalové album, které vám zlomí srdce! Temnota se zde potkává s chladem a dokonalým smutkem!

Asphyx says:

There are moments when I want to be alone. Just me and music, just me and a book, nature and silence. Speakers pointed at my heart, cold and darkness. I think about life, death, friends who have left me. We used to go to the pub together, and I miss our endless discussions about music terribly. I am left here alone. I try to continue to proudly carry the flag high. I am still fighting windmills. I bow to good recordings, enjoy sad melodies, appreciate the power of sharp riffs and urgent vocals. NOVEMBERS DOOM has been one of the bands you can rely on for many years.

I feel their new recording with every pore of my body. My heart beats in the same rhythm. Doom metal must be listened to in silence, in darkness, in peace, so that the gloomy melodies stand out as much as possible. The new album is very gloomy, convincing, and sad. But I also feel hope in it, an ancient energy. And so I continue walking through this strange world and smiling. Because "Major Arcana" is playing in my ears.


Music has always been about emotions for me, and the ones these gloomy people bring this year are very urgent. They are like pieces of ice that remain in my veins when I feel melancholy. I run away from the city, from its noise and nervousness. To the forests, to the mountains, where the cold and dark clouds embrace me. I tread carefully, I am a silent shadow, I do not interfere with anything. Rest. Pause. A visit to an old cemetery with gravestones piled to one side. One day, my name will be written on them too. An icy, raw sound penetrates my whole body, I enjoy the individual melodies, the beautifully sad vocals, I hide from the light and think about what will happen when I die. Will I dissolve into darkness? Will I wander forever between this world and the next? Will I become a silent conscience? I have no idea, there are too many questions and no answers. No, in these moments I cannot write about this recording with detachment and look at it with a critical eye. There is no need to, everything is in its place. The sound, the motif on the cover, the overall design, everything is in perfect order. This allows you to fully concentrate on the music itself, which is very believable, captivating, realistic, convincing, authentic, and played from the heart. For me, it is always really important to believe in a recording, and in the case of "Major Arcana", I believe in it one hundred percent. NOVEMBERS DOOM are, of course, veterans on the scene, but you can trust their music. They don't bring anything new, but they don't need to. They have their own unique and original style, which they once invented themselves. For me, they are a certainty in today's troubled world. There are times when I want to be alone. Just me and the music, just me and a book, nature and silence. Speakers pointed at my heart, cold and darkness. I think about life, death, friends who have left me. We used to go to the pub together, and I miss our endless discussions about music terribly. I'm left here alone. Just me and the music. An emotional doom death metal album that will break your heart! Darkness meets coldness and perfect sadness here!



about NOVEMBERS DOOM  on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. June
2. Major Arcana
3. Ravenous
4. Mercy
5. The Dance
6. The Fool
7. Bleed Static
8. Chatter
9. Dusiking Day
10. XXII

úterý 23. září 2025

Recenze/review - PARADISE LOST - Ascension (2025)


PARADISE LOST - Ascension
CD 2025, Nuclear Blast Records

for english please scroll down

Venku se ochladilo a déšť padá k zemi jako tiché svědomí. Vydal ses na další ze svých nekonečných cest. Jsi už starý muž a stále hledáš smysl života. Víru si ztratil už dávno. Zažil si až příliš bolesti, strachu a nenávisti. Jako vždycky, když navštívíš hroby svých předků, tě obejme nekonečný smutek. Zvedáš oči k nebi a tvé slzy se smíchají s krvavým deštěm. Jaký je smysl života, ptáš se tichých stromů. Je to moc, je to síla, je to láska, je to rodina? Máš stále tolik otázek a život je až příliš krátký.

Chybí mi moudrost starců i laskavost matek. Nějak se nám ze světa vytratila pokora. Poslouchám nové album legendárních PARADISE LOST a jsem zase jednou napojen na hudbu velmi silně, opravdově, uvěřitelně. Moc dobře vím, sleduji tuhle kapelu celý svůj život, že gentlemani nepřináší nic nového, ani převratného. Nevadí mi to, styl, který kdysi dávno sami vymysleli, je již dávno dokonalý. Užívám si tak jednotlivé skladby, jsem jimi doslova nasáklý, podmaněný, jsem jejich součástí. Nejvíce vyniknou na starém hřbitově, když se za deště vrátím a přemýšlím o osudu a životě. Pánové letos znovu potvrzují status mé srdcové kapely. 


Je stále zde. Taková ta prchavá melancholie, která vás donutí se zastavit. PARADISE LOST vždycky tvořili a hráli hlavně pro fanoušky, kteří jsou empatičtí, vnímaví, kteří dokáží ocenit krásu podzimu, barevných stromů i usínající přírody. Novinka je volným pokračováním věcí minulých. Silné, dobře zapamatovatelné melodie, pestře naléhavé vokály, riffy, které se vám dostanou až do vnitřností. Většinou to nedělám, ale tentokrát jsem se podíval dopředu i na klipy a musím rovnou napsat, že se velmi povedly. Hlavní je pro mě ale vždy album jako celek, rád se nechávám unášet jen tak melodiemi, nejlépe o samotě, ve stoleté chalupě v horách. Je už zima a běhá mi mráz po zádech. Vítr se prohání v korunách stromů. Užívám si poctivě čitelný, chladný a pochmurný zvuk, nasávám atmosféru absolutního smutku. Sleduji mraky v kopcích, nastavuji tvář nebi, křičím do tmy a říkám si stále dokola, ano, to je přesně ono, tohle je muzika, kterou jsem jako starý fanoušek chtěl, čekal na ní, jako na smilování boží. "Ascension" je přesně tím druhem nahrávky, která roste postupně. Nejdříve byla jen kulisou při čtení starých knih, potom se mi postupně dostala do krve. Stále objevuji nová temná zákoutí. Většinou poslouchám drsnější, extrémnější muziku, ale když přijdou angličtí tmáři s nějakou novou hudbou, bývám ztracený. Víte, člověku přibývají roky, postupně stárne a potřebuje čím dál tím víc alespoň malé kousky něčeho, čeho by se mohl chytit. Nějaký pevný bod ve vesmíru, hudbu, která má v sobě něco navíc, kus srdce. A tohle všechno PARADISE LOST umí na výbornou. Amen! Myslím, že víc netřeba dodávat. Venku se ochladilo a déšť padá k zemi jako tiché svědomí. Vydal jsem se na další ze svých nekonečných cest. Jsem už starý muž a stále hledám smysl života. Víru jsem ztratil už dávno. Zažil jsem až příliš bolesti, strachu a nenávisti. Jako vždycky, když navštívím hroby svých předků, mě obejme nekonečný smutek. Doom death metalové album, které vás rozdrásá zevnitř! Budete hledět k nebi a do tváře vám bude padat krvavý déšť! 

Asphyx says:

It has cooled down outside and rain is falling silently to the ground. You have set out on another of your endless journeys. You are an old man now and still searching for the meaning of life. You lost your faith long ago. You have experienced too much pain, fear, and hatred. As always, when you visit the graves of your ancestors, you are overcome with endless sadness. You raise your eyes to the sky and your tears mix with the bloody rain. What is the meaning of life, you ask the silent trees. Is it power, is it strength, is it love, is it family? You still have so many questions, and life is too short.

I miss the wisdom of the elders and the kindness of mothers. Somehow, humility has disappeared from our world. I listen to the new album by the legendary PARADISE LOST and once again I feel a very strong, genuine, believable connection to the music. I know very well, having followed this band my whole life, that these gentlemen bring nothing new or revolutionary. I don't mind, the style they invented long ago is already perfect. I enjoy each song, I am literally soaked in them, captivated by them, I am part of them. They stand out most in the old cemetery when I return in the rain and think about fate and life. This year, the gentlemen once again confirm their status as my favorite band. 


It's still here. That fleeting melancholy that makes you stop and think. PARADISE LOST have always created and played mainly for fans who are empathetic, perceptive, who can appreciate the beauty of autumn, colorful trees, and nature falling asleep. The new album is a loose continuation of things past. Strong, memorable melodies, colorful, urgent vocals, riffs that get under your skin. I don't usually do this, but this time I watched the videos in advance and I have to say right away that they are very well done. For me, however, the main thing is always the album as a whole. I like to let myself be carried away by the melodies, preferably alone, in a century-old cottage in the mountains. It's winter now, and I have chills running down my spine. The wind is rushing through the treetops. I enjoy the honest, cold, and gloomy sound, soaking up the atmosphere of absolute sadness. I watch the clouds in the hills, turn my face to the sky, shout into the darkness and say to myself over and over again, yes, this is it, this is the music I wanted as an old fan, waited for it like God's mercy. "Ascension" is exactly the kind of recording that grows on you gradually. At first, it was just a backdrop when reading old books, but then it gradually got into my blood. I am still discovering new dark corners. I mostly listen to rougher, more extreme music, but when the English darkies come up with some new music, I am lost. You know, as a person gets older, they gradually age and need more and more at least small pieces of something to hold on to. Some kind of fixed point in the universe, music that has something extra in it, a piece of heart. And PARADISE LOST does all this perfectly. Amen! I think that says it all. It's gotten cold outside and the rain is falling like a silent conscience. I've set out on another of my endless journeys. I'm an old man now and I'm still searching for the meaning of life. I lost my faith long ago. I have experienced too much pain, fear, and hatred. As always, when I visit the graves of my ancestors, I am overcome with endless sadness. A doom death metal album that will tear you apart from the inside! You will look up to the sky and bloody rain will fall on your face!






Tracklist:
1. Serpent On The Cross
2. Tyrants Serenade
3. Salvation
4. Silence Like The Grave
5. Lay A Wreath Upon The World
6. Diluvium
7. Savage Days
8. Sirens
9. Deceivers
10. The Precipice

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine