DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 9. listopadu 2026

Recenze/review - DEPRIVE - The Archaic Summoning (2026)


DEPRIVE - The Archaic Summoning
CD 2026, Fallen Temple

for english please scroll down

Sestupuji dolů, po kamenných schodech. Ve stěnách nedávno objeveného chrámu bolesti je otištěno do zdí neskutečné utrpení. Na oltáři je ještě zaschlá krev. Klece, ve kterých čekali oběti na smrt jsou sice prázdné, ale přesto je vnímám, slyším jejich nářek, prosby. Odpuštění nikdy nedošli. Trůn, na kterém sedával samotný Satan s démony, je prázdný. Nasávám pach hniloby a poslouchám nové album španělského tmáře Erun-Dagotha a jeho kapely DEPRIVE. 

Pokud si to dobře pamatuji a znovu jsem si to ověřil, tak předešlá alba byla spíše chladnější, pomalejší a více na nich vynikaly staré doom metalové postupy. Letos je ale novinka spíše brutální, syrová, ohlodaná na kost. Zachovala si sice podmanivou a chladnou atmosféru, ale jinak řeže a odpadává u ní maso od kostí. Poslouchejte nahlas a v naprosté tmě!


Rád a často se přehrabuji ve starých kostech, exhumuji hroby prokletých, procházím se naprostou tmou. Po pohřebištích, v ruinách padlých kostelů nebo jen tak, v nekonečných lesích temnoty. Sem nové album patří, muselo být složeno a napsáno hluboko v podzemí, několik pater pod prašivými márnicemi. Připadá mi, že letos se DEPRIVE inspirovali kapelami jako DEMIGOD, GOREMENT, samozřejmě s tím, že stále zůstává ve skladbách otištěna ozvěna klasického doom metalu. Výsledný koktejl je velmi silný, uvěřitelný, zajímavý, dobře se poslouchá, reálný a naprosto autentický. Věřím kapele každou notu, riff, úder bicích a kývu spolu s démony souhlasně hlavou. Přesně taková odrůda smrti koluje i v našich žilách, je navěky zakódována v naší DNA. Svět se dnes nejen v hudbě točí zcela jiným směrem, ale já vždy budu raději podporovat kapely s prašivým zvukem, se špinavou produkcí a s melodiemi, které se mi zadřou pod kůži a začnou kolovat v žilách jako děsivé svědomí. Jako starý pes hlídající vstup do podzemí již mnoho let, nemohu jinak, než vám album "The Archaic Summoning" doporučit. Našel jsem si v něm vše pro děsivé morbidní rituály, užil jsem si podmanivě hnisavou atmosféru. Erun-Dagoth letos přišel s nahrávkou, která se velmi dobře poslouchá a rád a často se k ní budu vracet. Sestupuji dolů, po kamenných schodech. Ve stěnách nedávno objeveného chrámu bolesti je otištěno do zdí neskutečné utrpení. Na oltáři je ještě zaschlá krev. Klece, ve kterých čekali oběti na smrt jsou sice prázdné, ale přesto je vnímám, slyším jejich nářek, prosby. Odpuštění nikdy nedošli. Trůn, na kterém sedával samotný Satan s démony, je prázdný. Usedám na něj a znovu zapínám play na svém přehrávači. Takhle by to mělo vypadat! Prašivý, surový, hnilobou nasáklý doom death metal z prokletých pohřebišť! Silné album s krvavě podmanivou okultní atmosférou! 

Asphyx says:

I descend the stone stairs. The walls of this recently discovered temple of pain bear the imprints of unimaginable suffering. Dried blood still stains the altar. The cages where the victims awaited death are empty, yet I can still sense them; I hear their wails and pleas. They never received forgiveness. The throne where Satan himself used to sit with his demons is empty. I breathe in the stench of decay and listen to the new album by the Spanish dark artist Erun-Dagoth and his band DEPRIVE.

If I remember correctly and I’ve double checked the previous albums were somewhat colder, slower, and more heavily influenced by classic doom metal techniques. This year’s new release, however, is brutal, raw, and stripped down to the bone. While it retains its captivating and cold atmosphere, it cuts deep and strips the flesh from the bones. Listen to it loud and in complete darkness!


I love to rummage through old bones and I do it often exhuming the graves of the damned, wandering through utter darkness. Through cemeteries, in the ruins of fallen churches, or just out there in the endless forests of darkness. This is where the new album belongs; it must have been composed and written deep underground, several levels below the dilapidated morgues. It seems to me that this year DEPRIVE drew inspiration from bands like DEMIGOD and GOREMENT though, of course, the echoes of classic doom metal still resonate in their songs. The resulting mix is very powerful, believable, interesting, a pleasure to listen to, realistic, and utterly authentic. I believe every note, riff, and drum beat this band plays, and I nod my head in unison with the demons. This is exactly the kind of death that flows through our veins it’s forever encoded in our DNA. Today, the world is spinning in a completely different direction and not just in music but I’ll always prefer to support bands with a gritty sound, a raw production, and melodies that get under my skin and start circulating through my veins like a terrifying conscience. Like an old dog guarding the entrance to the underworld for many years, I can’t help but recommend the album “The Archaic Summoning” to you. I found everything I needed for terrifying, morbid rituals in it, and I reveled in its captivatingly festering atmosphere. This year, Erun-Dagoth released an album that’s a real pleasure to listen to, and I’ll be happy to return to it often. I descend the stone stairs. The walls of the recently discovered temple of pain bear the imprints of unimaginable suffering. Dried blood still stains the altar. The cages where the victims awaited their deaths are empty, yet I can still sense them; I hear their wails and pleas. They never received forgiveness. The throne where Satan himself used to sit with his demons is empty. I sit down on it and press play again on my player. This is how it should sound! Mangy, raw, rot-soaked doom death metal from cursed graveyards! A powerful album with a bloodily captivating occult atmosphere!



about DEPRIVE on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist
01. Shadows Below The Iron Moon 
02. Arcana Gnosis: The Gate Of Ascension 
03. Sorrows Of The Lone Wanderer 
04. Consumed And Reborn In Fire 
05. Grief Awakening 
06. Curse Of The Forsaken Kings 
07. Voices Beneath The Abyssmal Grave 
08. Bleeding Altarstone 
09. A Hollow Serpent Crown 
10. Below The Screams Of The Dying (Bonus Track) 
11. De Vermis Mysteriis (Bonus Track)

band:
Erun-Dagoth - All instruments, Vocals




sobota 7. listopadu 2026

Interivew - WORM ALTAR - A doom death metal steeped in rot and tainted blood that will infect you with ancient diseases!


Interview with death metal band from United States (Maine) - WORM ALTAR.

Answered Scott Martin, thank you!

Recenze/review - WORM ALTAR - Pillars of Eternal Dusk (2026):

Ave WORM ALTAR! Greetings to the Portland underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve just released the first fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like the sharp edge of a knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you see the new album in relation to your previous work? Where did you want to take things, and in what ways do you think these recordings are different?

Scott: Greetings Deadly Storm! We are happy to hear the album pinned you to the wall. We are proud of the early, solo worm altar material as it is integral to what we have become, but Pillars, to me, is something much more than than the early material ever was. It is truly an amalgamation of like minds striving to make the soundtrack to the end of the world. We wanted to make something heavier and more suffocating than anything else. The album was recorded mostly live in the studio in order to capture the raw energy and undying musical chemistry that we share as a band.


“Pillars of Eternal Dusk” embodies all the attributes of good death and doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come together? How does WORM ALTAR compose new material?

Scott: We typically compose music on our own and bring the songs to the band once they are mostly complete. Once a song is introduced to the band, we spend a lot of time fine-tuning the arrangement. Each member has a say in the arrangements and final feel of the songs. Many of the riffs on Pillars are three to four years old and were written during the Astral Scourge period.

I looked it up Ethan Camp is credited with the mix, and Dan Lowndes with the mastering. I have to say, the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Dan Lowndes created a sound for you that’s brutal, raw, yet dark and primal. What was it like working with him, and why did you choose him specifically? Which studio did you record in, and how did the process go?

Scott: We had worked with Dan on a previous promo tape and he did an amazing job. He’s pretty much the guy to go to for death metal mastering. He’s a lovely fella. I found out about Ethan Camp in 2019 when I saw him playing keyboards live for mortiferum. Years later I started to notice his name appearing on multiple releases as the recording and mixing engineer. These releases included Mortiferum’s Altar of Decay, Purulency’s Transcendent Unveiling of Dimensions and Mephitic Corpse’s Sickness Attracts Sickness. I knew that Ethan was the right guy for mixing based on these releases. As for the actual recording, we recorded the instruments mostly live in about ten hours at Acadia Recording Company here in Portland by Todd Hutchisen. Todd was as efficient, professional and accommodating as they come. He knew exactly how to capture our sound. We hope to work with this exact trio of engineers for our next release.


An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD, vinyl, and cassette. You released everything through Dawnbreed Records, Gurgling Gore, and Contemn Light, and the album features a ghoulish cover. Who designed it? How did you choose the theme, and how does it relate to the music on the new album?

Scott: Our friend Slimeweaver of Finland crafted the ghoulish artwork in question. We had been wanting to work with him for years and we are glad it finally happened. As for the concept, I made a crude sketch of it on a piece of paper and sent it to Slimeweaver to bring to life (death?). We just wanted to make the album art look as gloomy and apocalyptic as our music sounds.

I’ve been wandering the underworld for over thirty years now, and when it comes to music, Maine is basically a sure bet for me. I think we have similar personalities and tastes when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands over here that are worth checking out. How do you explain the fact that death metal is doing so well in your area? How do you view your scene, the fans, and the labels?

Scott: Oddly enough, there is not a whole lot of death metal happening in Maine outside our friends in the bands Shabti (featuring Rob of Worm Altar), Imipolex and Dungavenhooter. People seem to be more into black metal here, which is fine, I guess. Our Bass player, Jon Morse, has been the primary promoter of extreme music here, bringing through legendary bands such as Coffins, Mortiferum, Caustic Wound etc. Before Jon joined Worm Altar, he always invited us to play the sickest shows, so we were always lucky in that regard. Jon has also been releasing music via his label Contemn Light for Worm Altar, as well as for bands like Shabti and ORDH. He’s an avid supporter of our scene and we are lucky to have him in our band. We are luckily close enough to places like Quebec and Worcester, MA (shout out to Kevin @ Codex Obscurum) and they feel like a second home to us.


You play old-school-influenced doom death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form WORM ALTAR actually came about, who your role models were and are, and where you want to take your band next. Are you tempted by big international festivals, for example, or would you be willing to go on tour with a more famous band?

Scott: I have been playing metal for a good 20 years or so and I’ve always wanted to be in a death metal band. The main influences for Worm Altar in the beginning included bands like Coffins and Mortiferum and even more doomy bands like early Cathedral, Sabbath, etc. Our sound is still focused on those primary influences, but perhaps with a greater emphasis on the gloomy melodic styles of bands like Gorement and Ceremonium. We are hopeful to play some international festivals and play wherever people want to see us, nothing would bring us more joy. This music is our passion and we want to share it with anyone who wants to hear it.

When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out yourselves for reviews? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?

Scott: We’re all fans of extreme music in general, amongst other types of music and art forms. We love seeing extreme bands whenever they come through Portland and are lucky enough to open for them and make friends with them. We all collect tapes and CDs and are obsessed with music and media of all sorts.

On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to get its name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands out there, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you as WORM ALTAR? What do you think about downloading music, “Google metalheads,” streaming music, and so on?

Scott: Streaming is certainly convenient and it gets our name out there. We want fans to hear us in whatever way is accessible to them. Of course, buying physical media is the best way to support a band, but it’s not everyone’s preferred method. We are just happy people are interested in our music.

Thank you very much for the interview. I wish your new album every success and hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m off to blast “Pillars of Eternal Dusk” again!

Recenze/review - WORM ALTAR - Pillars of Eternal Dusk (2026):


WORM ALTAR

Dawnbreed Records

Gurgling Gore

Contemn Light


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - WORM ALTAR - Hnilobou a zkaženou krví nasáklé doom death metalové album, které vás nakazí pradávnými chorobami!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Spojených států amerických (Maine) - WORM ALTAR.

Odpovídal Scott Martin, děkujeme!

Recenze/review - WORM ALTAR - Pillars of Eternal Dusk (2026):

Ave WORM ALTAR! Zdravím do portlandského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozí tvorbou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Scott: Zdravím, Deadly Storm! Těší nás, že vás album přišpendlilo ke zdi. Jsme hrdí na raný materiál projektu Worm Altar, který vznikl ještě v době, kdy šlo o sólový počin – je totiž nedílnou součástí toho, čím jsme se stali. Pro mě je však album "Pillars" něčím mnohem významnějším, než čím kdy byla naše raná tvorba. Je to skutečné spojení spřízněných duší, které usilovaly o vytvoření soundtracku ke konci světa. Chtěli jsme stvořit něco těžšího a tísnivějšího než cokoliv jiného. Album vznikalo převážně živým nahráváním ve studiu, abychom zachytili syrovou energii a nezničitelnou hudební chemii, která nás jako kapelu spojuje.


„Pillars of Eternal Dusk“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál WORM ALTAR?

Scott: Hudbu obvykle skládáme sami a skladby přinášíme kapele až ve chvíli, kdy jsou víceméně hotové. Jakmile skladbu kapele představíme, věnujeme spoustu času ladění aranžmá. Každý člen má možnost vyjádřit se k aranžmá i k výslednému vyznění skladeb. Mnohé z riffů na albu Pillars jsou tři až čtyři roky staré a vznikly v období, kdy jsme pracovali na materiálu pro Astral Scourge.

Dohledal jsem si, že pod mixem je podepsán Ethan Camp, pod masteringem Dan Lowndes. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Dan Lowndes vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Scott: S Danem jsme spolupracovali už na předchozí promo nahrávce a odvedl úžasnou práci. Když přijde na mastering death metalu, je to v podstatě ten pravý člověk, na kterého se obrátit. Je to navíc skvělý chlap. O Ethanu Campovi jsem se dozvěděl v roce 2019, když jsem ho viděl hrát na klávesy naživo s kapelou Mortiferum. O několik let později jsem si začal všímat, že se jeho jméno objevuje u řady nahrávek jako jméno zvukového inženýra zodpovědného za nahrávání a mix. Šlo například o tituly *Altar of Decay* od Mortiferum, *Transcendent Unveiling of Dimensions* od Purulency a *Sickness Attracts Sickness* od Mephitic Corpse. Na základě těchto nahrávek mi bylo jasné, že Ethan je pro mixování ten pravý. Co se týče samotného nahrávání, nástroje jsme ve studiu Acadia Recording Company tady v Portlandu natočili převážně živě, a to zhruba za deset hodin pod dohledem Todda Hutchisena. Todd byl nesmírně efektivní, profesionální a vstřícný – zkrátka naprostá špička. Přesně věděl, jak zachytit náš zvuk. Doufáme, že s touto trojicí inženýrů budeme spolupracovat i na naší další nahrávce.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD, vinyl, kazeta. Vy jste vše vydali u Dawnbreed Records, Gurgling Gore, Contemn Light a album je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Scott: Autorem oné přízračné grafiky je náš přítel Slimeweaver z Finska. Chtěli jsme s ním spolupracovat už léta a jsme rádi, že na to konečně došlo. Co se týče konceptu, načrtl jsem na papír hrubý nákres a poslal ho Slimeweaverovi, aby ho přivedl k životu (nebo spíš ke smrti?). Prostě jsme chtěli, aby obal alba působil stejně ponuře a apokalypticky, jako zní naše hudba.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Maine si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Scott: Je zvláštní, že ve státě Maine toho v oblasti death metalu moc není – kromě našich přátel z kapel Shabti (v níž hraje Rob z Worm Altar), Imipolex a Dungavenhooter. Zdá se, že místní lidé dávají přednost spíše black metalu, což je asi v pořádku. Náš baskytarista Jon Morse je zde hlavním promotérem extrémní hudby; pořádal koncerty pro legendární kapely jako Coffins, Mortiferum, Caustic Wound a další. Ještě než se Jon přidal k Worm Altar, často nás zval na ty nejlepší akce, takže jsme v tomhle měli vždycky štěstí. Jon také vydává hudbu prostřednictvím svého labelu Contemn Light – a to nejen pro Worm Altar, ale i pro kapely jako Shabti nebo ORDH. Je to velký podporovatel naší scény a máme štěstí, že ho v kapele máme. Naštěstí to máme blízko do míst, jako je Québec nebo Worcester ve státě Massachusetts (zdravím Kevina z Codex Obscurum), a ta místa pro nás znamenají něco jako druhý domov.


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit WORM ALTAR, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Scott: Hraji metal už dobrých dvacet let a vždycky jsem chtěl působit v deathmetalové kapele. Mezi hlavní vlivy, které na začátku formovaly Worm Altar, patřily skupiny jako Coffins a Mortiferum, ale také kapely s výraznějším doomovým nádechem, například raní Cathedral, Black Sabbath a další. Náš zvuk stále vychází z těchto původních inspirací, avšak s větším důrazem na ponuré, melodické polohy, jaké najdeme u kapel jako Gorement či Ceremonium. Doufáme, že se nám podaří zahrát na zahraničních festivalech a vystoupit všude tam, kde o nás stojí – nic by nám neudělalo větší radost. Tato hudba je naší vášní a chceme ji sdílet s každým, kdo o ni má zájem.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Scott: Všichni jsme fanoušci extrémní hudby – vedle dalších žánrů a forem umění. Rádi chodíme na koncerty extrémních kapel, když zavítají do Portlandu; máme to štěstí, že jim můžeme dělat předkapelu a navazovat s nimi přátelství. Všichni sbíráme kazety i CD a jsme posedlí hudbou a nejrůznějšími nosiči.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako WORM ALTAR ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Scott: Streamování je rozhodně pohodlné a pomáhá šířit naše jméno. Chceme, aby nás fanoušci mohli poslouchat jakýmkoli způsobem, který je pro ně dostupný. Nákup fyzických nosičů je samozřejmě tím nejlepším způsobem, jak kapelu podpořit, ale ne každý dává přednost právě této formě. Jsme prostě rádi, že se lidé o naši hudbu zajímají.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Pillars of Eternal Dusk“ zase narvat do hlavy!

Recenze/review - WORM ALTAR - Pillars of Eternal Dusk (2026):


WORM ALTAR

Dawnbreed Records

Gurgling Gore

Contemn Light

---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 6. listopadu 2026

Recenze/review - GRAVE MONOLITH - Grave Monolith (2026)


GRAVE MONOLITH - Grave Monolith
CD 2026, Meuse Music Records

for english please scroll down

Sleduji listí v barvách podzimu, jak padá dolů k zemi. Je v tom něco smutného, věčného, zádumčivého. Sedím na hřbitově, jako každý večer a čekám, až mě pohltí chlad. Objala mě beznaděj, stal jsem se svým vlastním stínem. Kývám se do větru, našlapuji tiše a poslouchám u toho nové debutové album portlandských doomařů GRAVE MONOLITH. Kapela mě vzala na jeden velmi smutný pohřeb, proklela mě a předhodila mým vlastním démonům. Pomalé, táhle, mokvající melodie, surový vokál a všeobjímající tíseň.

Nahrávka se mi postupně dostala do hlavy, do krve, stala se mojí součástí. Poslouchal jsem ji v různých situacích a nejvíce opravdu vynikla při dlouhých procházkách bez konce umírající podzimní přírodou. Prosévám mezi prsty prach svých předků, vzpomínám na ty, kteří již nejsou mezi námi. V hudbě je něco neklidného, zvláštního, co mě nutí se neustále vracet. Jaké to jednou bude, až nás pohltí temnota?


Umíráme a rodíme se, všechno se pohybuje v kruhu. Pomalu a samozřejmě, se smrtící jistotou. Když album "Grave Monolith" poslouchám, tak nejsem na tomto světě. Přešel jsem na druhou stranu, užívám si dobře čitelný, syrový a chladný zvuk, s chutí se dívám na stylový motiv na obalu. Splněno bylo vše, abych se k nahrávce vracel, abych ji pustil do svého soukromí, aby se stala i mojí součástí. Mám a vždycky jsem měl slabost pro dobré funerální kapely, které dokáží způsobit chvění v mých kostech. Američané tohle umí a dělají to s elegancí starých mistrů (ano, zazní odkazy na mé oblíbené CANDLEMASS i SAINT VITUS). Jednotlivé motivy vám rozdrásají obličej do krve. Také vás někdy popadne podivný smutek, o jehož původu netušíte. Splín, chcete se jen zavřít do svého pokoje, zhasnout všechna světla a nechcete nikoho vidět? Tak přesně pro tyto momenty je tohle album určeno. Jen si neberte do rukou žiletku, ani ostrý nůž. GRAVE MONOLITH nepatří mezi kapely, které by žánr někam posouvali. Jak praví klasik, všechno zde již bylo, ale novinka je rozhodně zajímavá. Líbí se mi, že jsou do skladeb vloženy i vlastní nápady a invence. Opakující se motivy, atmosféra nekonečného smutku a beznaděje. Spalující oheň uvnitř vnitřností, na povrchu ale jenom chlad a tma. Tohle je deska,  která nejvíc vynikne ve starých katakombách, na prokletých pohřebištích, mezi ruinami zničeného kostela, v opuštěných chrámech bolesti. V této odrůdě metalu si opravdu velmi vybírám a nemohu jinak, než vám album doporučit. Má v sobě totiž všechno, co potkáte v krvavé mlze nad hřbitovem. Sleduji listí v barvách podzimu, jak padá dolů k zemi. Je v tom něco smutného, věčného, zádumčivého. Sedím na hřbitově, jako každý večer a čekám, až mě pohltí chlad. Funeral doom metalový obřad, u kterého budete převedeni do země nekonečných stínů, bolesti, utrpení a smutku! Nahrávka, která se vám zadře až do morku kostí!

Asphyx says:

I watch the autumn colored leaves as they fall to the ground. There’s something sad, eternal, and melancholic about it. I’m sitting in the cemetery, like every evening, waiting for the cold to engulf me. Hopelessness has enveloped me; I’ve become my own shadow. I sway in the wind, tread softly, and listen to the new debut album by the Portland doom metal band GRAVE MONOLITH. The band took me to a very sad funeral, cursed me, and threw me to my own demons. Slow, drawn-out, droning melodies, raw vocals, and an all-encompassing sense of dread.

The album gradually seeped into my head, into my blood it became a part of me. I listened to it in various situations, and it really stood out most during long, endless walks through the dying autumn landscape. I sift the dust of my ancestors through my fingers, remembering those who are no longer with us. There’s something unsettling, something strange about this music that compels me to keep coming back to it. What will it be like one day when darkness engulfs us?


We die and we’re born; everything moves in a circle. Slowly and naturally, with deadly certainty. When I listen to the album “Grave Monolith”, I’m not in this world. I’ve crossed over to the other side, enjoying the clear, raw, and cold sound, and I take great pleasure in looking at the stylish cover art. Everything has been done to make me return to this record, to let it into my private world, so that it becomes a part of me. I have and always have had a soft spot for good funeral metal bands that can send shivers down my spine. The Americans know how to do this, and they do it with the elegance of the old masters (yes, there are echoes of my favorites, CANDLEMASS and SAINT VITUS). The individual riffs will tear your face to shreds. Sometimes, a strange sadness will also grip you, the origin of which you can’t fathom. Feeling down, just wanting to lock yourself in your room, turn off all the lights, and not see anyone? This album is meant for exactly those moments. Just don’t pick up a razor blade or a sharp knife. GRAVE MONOLITH isn’t one of those bands that pushes the genre forward. As the classic saying goes, it’s all been done before, but this new release is definitely interesting. I like that they’ve incorporated their own ideas and creativity into the songs. Recurring themes, an atmosphere of endless sorrow and hopelessness. A fire burning deep within, yet on the surface only cold and darkness. This is an album that truly shines in ancient catacombs, in cursed burial grounds, among the ruins of a destroyed church, and in abandoned temples of pain. I’m very selective when it comes to this genre of metal, and I can’t help but recommend this album to you. It contains everything you’ll encounter in the bloody mist above a cemetery. I watch the autumn colored leaves as they fall to the ground. There’s something sad, eternal, and melancholic about it. I’m sitting in the cemetery, as I do every evening, waiting for the cold to engulf me. A funeral doom metal ritual that will transport you to a land of endless shadows, pain, suffering, and sorrow! A recording that will cut right to the marrow of your bones!



tracklist:
1. Abhorrent State of Bliss
2. Wounds of the Flesh, Scars of the Soul
3. Oblivion's Thrall
4. Hearts of Violence

band:
Robb Bockman - Music, Lyrics, Vocals, Arrangements and Compositions.
Brian Chainey - Vocals, Lyrics, Arrangements and Concepts.



úterý 3. listopadu 2026

Recenze/review - WINGLESS - Vision Beyond Form (2026)


WINGLESS - Vision Beyond Form
CD 2026, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Sny o tom, že ležím hluboko v podzemí spoutaný v chladné kobce, se staly krutou skutečností. Noční můry, zlé a ošklivé se kolem mě plazí jako jedovatí hadi. Syčí slova o tom, že mě proklínají, že už nikdy neuvidím světlo, že zemřu v krutých křečích. V kostech se mi usadil chlad a vnitřnosti mi sevřela pevná pěst strachu. Pomalu se rozkládám, křičím do tmy, odpadává mi maso od kostí. Hniloba a smrad. A také zubožená duše, která nikdy nenajde klid.

Probudím se ze zlého snu a pustím si nové letošní album mých oblíbených doom death metalistů WINGLESS. Všechno se mi vrátí, díky muzice zadře hluboko pod kůži, dostane do žil a způsobí zástavu srdce. Sleduji dráhu téhle smečku již dlouho (recenze a rozhovor jsou odkazovány dole pod dnešním článkem) a líbí se mi směr, jakým se kapela vydala. Postupně vybrousila svůj styl, učinila jej surovějším, krutějším, temnějším. Jako kobka, ve které jednou budu dlouho umírat. 

Pokaždé, když se mi dostane do rukou nějaká nová muzika, tak musí splňovat několik základních kritérií. Musí mít dobrý, prašivý a masivní zvuk, musí mě zaujmout motiv na obalu, ale hlavně nápady samotné. Vždycky se mi líbil rukopis těchto tmářů a myslím si, vím to, slyším a cítím to tak, že letos přicházejí s nejlepším albem své kariéry. "Vision Beyond Form" je přesně tím druhem nahrávky, kterou když si pustíte poprvé, tak vás přikove na zeď, zničí vás, roztrhá na kusy. Při každém dalším setkání objevíte další motivy, pasáže nebo třeba jen ďábelský šepot v jedné skladbě. Vše se mi zadřelo do podvědomí, kýval jsem se spokojeně do rytmu a už teď moc dobře vím, že se budu rád a často vracet. Kdo mě znáte, tak moc dobře víte, že mám rád muziku, která je opravdová, ryzí, uvěřitelná, řezající a hlavně autentická. Poláci tohle všechno v sobě mají a ještě přidávají něco navíc. Takovou tu pradávnou patinu, kterou můžete nalézt snad jen na starých pohřebištích. WINGLESS jsou letos ve vynikající formě a vydali album, které by nemělo chybět v žádné sbírce opravdového fanouška pohřbů do země. Sedím na hřbitově, kolem mě pochodují přízraky, šeptají, ztrácejí se a znovu objevují, vystupují z krvavé mlhy, lákají mě do opuštěné márnice. S chutí podléhám, protože tahle nahrávka má v sobě něco navíc, něco morbidně přitažlivého, nebál bych se napsat magického, rituálního. Stala se pro mě mantrou na onom světě, mementem a upozorněním, že jednou všichni zemřeme. Všichni mí démoni kývají souhlasně hlavou a moje slova podepisují. Doom death metalová noční můra, která se stane krutou realitou! Temné, chladné a morbidně podmanivé album, u kterého potkáte své vlastní démony!

  

Asphyx says:

My dreams of lying deep underground, chained in a cold dungeon, have become a cruel reality. Nightmares evil and hideous crawl around me like poisonous snakes. They hiss words cursing me, saying I’ll never see the light again, that I’ll die in agonizing convulsions. A chill has settled in my bones, and a tight fist of fear has gripped my insides. I’m slowly decaying, screaming into the darkness, my flesh falling from my bones. Rot and stench. And also a wretched soul that will never find peace.

I wake up from a bad dream and put on this year’s new album by my favorite doom death metal band, WINGLESS. It all comes flooding back thanks to the music, it burrows deep under my skin, gets into my veins, and stops my heart. I’ve been following this band’s career for a long time (reviews and an interview are linked below today’s article), and I like the direction the band has taken. They’ve gradually honed their style, making it rawer, more brutal, and darker. Like a dungeon where I’ll one day die a slow death.


Every time I come across some new music, it has to meet a few basic criteria. It has to have a good, gritty, and massive sound; the cover art has to catch my eye; but most importantly, the ideas themselves have to grab me. I’ve always liked these dark artists’ style, and I think no, I know, I hear it, and I feel it that this year they’re releasing the best album of their career. “Vision Beyond Form” is exactly the kind of record that, when you play it for the first time, pins you to the wall, destroys you, and tears you to pieces. With every subsequent listen, you’ll discover new motifs, passages, or perhaps just a devilish whisper in a single track. It’s all seared into my subconscious; I found myself nodding contentedly to the beat, and I already know full well that I’ll be happy to return to it often. Those of you who know me know very well that I love music that’s real, genuine, believable, cutting, and above all, authentic. These Poles have all of that and then some. That ancient patina you can find perhaps only in old burial grounds. WINGLESS are in top form this year and have released an album that should be in every true fan’s collection. I’m sitting in a cemetery, with ghosts marching around me, whispering, disappearing and reappearing, emerging from a bloody fog, luring me into an abandoned morgue. I gladly give in, because this recording has something extra something morbidly alluring; I wouldn’t hesitate to call it magical, ritualistic. It has become a mantra for me in the afterlife, a memento and a reminder that one day we will all die. All my demons nod in agreement and endorse my words. A doom death metal nightmare that becomes a cruel reality! A dark, cold, and morbidly captivating album where you’ll encounter your own demons!



about WINGLESS on DEADLY STORM ZINE:






--TRACKLISTING--
1. Crossing The Abyss
2. The Beast And The Star
3. Formula Of Fire (True Will)
4. Proclamation Of The Void Star
5. Will Is The Law
6. Whispers
7. Mindfulness (Fretless Bass Instrumental)
8. The Gnosis Of Decay

--LINE-UP--
Grzegorz Luzar - guitars / fretless bass
Piotr Wójcik - drums
Darek Zieliński - bass
Michał Urbaś - vocals

--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS

pondělí 26. října 2026

Recenze/review - WORM ALTAR - Pillars of Eternal Dusk (2026)


WORM ALTAR - Pillars of Eternal Dusk
CD 2026, Dawnbreed Records, Gurgling Gore, Contemn Light

for english please scroll down

Ztracený v nekonečných močálech hledám dál. Potácím se temnotou, nasávám pach zkažené krve a rozkládajících se těl. Zohavené mrtvoly, vyskládané v úhledných hromadách. Lebky, smějící se do ticha. Děsivý šepot nemrtvých. Konečně jsem u cíle. Stačí překonat řeku Smrti. Volám na převozníka a vkládám do jeho kostnatých rukou nové debutové album portlandských maniaků WORM ALTAR. Kývne na souhlas a ještě dlouho slyším v záhrobí jeho jedovatý smích.

Jsem na druhé straně, v zemi nekonečných stínů, bolesti a utrpení. Zbyl tu už jenom strach, temnota a chlad, který se mi postupně dostává do vnitřností, mění mě k obrazu svému. Tak taková je smrt, říkám démonům a poslouchám u toho "Pillars of Eternal Dusk". Jedná se doom death metalovou záležitost té nejvyšší kvality. Vím to já i všichni prokletí. Také vnímáte pach hniloby, který se rozlézá všude kolem jako jedovatý břečťan? Atmosféra nového alba je opravdu velmi podmanivá. To vám klidně podepíšu vlastní krví. 


Odkrýváme spolu s kapelou další hrob. Ohledáváme mrtvolu, kýveme se do rytmu, užíváme si masivní, prašivý a dobře čitelný zvuk (Ethan Camp - mixing, Dan Lowndes ze studia Resonance Sound Studia - mastering). Je něco záhadného, neklidného, co vnímám během každého společného setkání. Nahrávka je velmi dobře napsaná, má v sobě drive, sílu, nahrubo nasekanou tmu i pradávný vztek a nenávist, nasbírané na starých pohřebištích. Pokud jste fanoušci třeba takových COFFINS, MORTIFERUM, GOREMENT, PHRENELITH, DISEMBOWELMENT, GRAVE UPHEAVAL, potom jste zde správně. Pánové čerpají ze starých archívů, ale dělají to s nadhledem, vlastní invencí a spoustou nápadů. Novinka je tak doslova povinností pro všechny, kteří stále uctívají pohřby do země i nekonečnou mlhu na ranních hřbitovech. WORM ALTAR mají na svém kontě ještě dvě demonahrávky a jedno EP. Doporučuji vám, abyste si je také poslechli. Uděláte si o kapela celkový morbidní obraz. Marně hledám něco, co bych vytkl. Nic nenacházím. Vše tu sedí tak nějak přirozeně na svých místech, album kolem vás nejdřív plyne, je jako ozvěny ze záhrobí, jako šepot démonů. V některých momentech surové a nekompromisní, v jiných mrazivé jako ruka mrtvoly. "Pillars of Eternal Dusk" se stalo na nějaký čas i mojí součástí. Toulal jsem se spolu s nahrávkou smradlavými močály, spával jsem v plesnivých kobkách, exhumoval jsem hroby padlých kněží. A vždy mi byli velmi dobrými průvodci. Potácím se temnotou, nasávám pach zkažené krve a rozkládajících se těl. Zohavené mrtvoly, vyskládané v úhledných hromadách. Lebky, smějící se do ticha. Děsivý šepot nemrtvých. Hnilobou a zkaženou krví nasáklé doom death metalové album, které vás nakazí pradávnými chorobami! Shnijete zaživa!

Asphyx says:

Lost in endless swamps, I keep searching. I stagger through the darkness, breathing in the stench of rotten blood and decomposing bodies. Mutilated corpses, stacked in neat piles. Skulls, laughing into the silence. The terrifying whispers of the undead. I’ve finally reached my destination. All that’s left is to cross the River of Death. I call out to the ferryman and place the new debut album by the Portland maniacs WORM ALTAR into his bony hands. He nods in agreement, and long after, I can still hear his venomous laughter echoing from beyond the grave.

I’m on the other side, in a land of endless shadows, pain, and suffering. All that remains here is fear, darkness, and the cold that’s gradually seeping into my very core, transforming me in its own image. “So this is what death is like,” I tell the demons as I listen to “Pillars of Eternal Dusk”. It’s a doom death metal masterpiece of the highest quality. I know it, and so do all the damned. Can you also smell the stench of decay spreading all around like poisonous ivy? The atmosphere of the new album is truly captivating. I’d gladly sign that with my own blood.


Together with the band, we’re unearthing another grave. We examine the corpse, sway to the beat, and enjoy the massive, gritty, and crystal clear sound (Ethan Camp - mixing; Dan Lowndes of Resonance Sound Studios - mastering). There’s something mysterious and unsettling that I sense during every time we get together. The album is very well written; it has drive, power, raw, choppy darkness, and ancient rage and hatred gathered from ancient burial grounds. If you’re a fan of bands like COFFINS, MORTIFERUM, GOREMENT, PHRENELITH, DISEMBOWELMENT, or GRAVE UPHEAVAL, then you’ve come to the right place. The guys draw from old archives, but they do so with a fresh perspective, their own ingenuity, and plenty of ideas. This new release is literally a must-have for anyone who still reveres earthen burials and the endless fog in morning cemeteries. WORM ALTAR also has two demo recordings and one EP to their credit. I recommend that you give those a listen as well. You’ll get a complete, morbid picture of the band. I’ve searched in vain for something to criticize. I can’t find anything. Everything here somehow naturally falls into place; at first, the album flows around you it’s like echoes from beyond the grave, like the whispers of demons. At times raw and uncompromising, at others as chilling as a corpse’s hand. “Pillars of Eternal Dusk” became a part of me for a time. I wandered through stinking swamps with the album, slept in moldy dungeons, and exhumed the graves of fallen priests. And they were always very good guides to me. I stagger through the darkness, inhaling the stench of rotten blood and decomposing bodies. Mutilated corpses, stacked in neat piles. Skulls, laughing into the silence. The terrifying whispers of the undead. A doom death metal album steeped in rot and tainted blood that will infect you with ancient diseases! You’ll rot alive!


Tracklist:
01. Under the Shadow of Night...
02. Splaying the Offal
03. Watchers of the Gate
04. Virescent Fire
05. The Blind One
06. Dusk Eternal

Line-up:
Scott M. - Guitars, Vocals
John S. - Drums
Jon M. - Bass
Rob C. - Guitar


WORM ALTAR

Dawnbreed Records

Gurgling Gore

Contemn Light

neděle 25. října 2026

Recenze/review - MOTHER OF GRAVES - The Light That Keeps Us (2026)


MOTHER OF GRAVES - The Light That Keeps Us
CD 2026, Profound Lore Records

for english please scroll down

Smrt stále nepřichází. Ležím tu opět ve staré plesnivé rakvi. V chladné márnici s dalšími nemrtvými. Šeptáme do ticha slova o nekonečné bolesti, utrpení, o smutku a nenaplněných přáních. Naděje dávno umřela v krvavé mlze, která se usadila na hřbitově jako svědomí. Moje duše u zohavené tělo bloudí navěky mezi naším a oním světem. Trávím svůj čas ve stínu, o samotě. Poslouchám nové album mých oblíbených doom metalistů MOTHER OF GRAVES a poklekám v podzimním dešti.

Modlím se k bohu, který neexistuje, tančím spolu s démony na svém vlastním hrobě. Hudbu miluji, je mojí součástí a pokaždé, když se setkám s tvorbou těchto tmářů, tak bývám rozdrásaný zevnitř. Pánové to se mnou umí. I letos mi stačilo zapnout poprvé play na svém přehrávači a vydat se na svůj oblíbený hřbitov. Vzpomínám na své kamarády, kteří již nejsou mezi námi. Na staletých stromech jsou listy v pestré paletě říjnových barev. Cítím chlad v kostech, kývám se spokojeně do rytmu. Pomalu, rozvážně, jako průvod s nebožtíkem, kterého právě pohřbívají. Novinka téhle smečky je opět vynikající, šeptám spolu s nemrtvými a po několika společných setkáních také řvu do tmy. Smrt stále nepřichází. 


Ne přátelé, tohle pro mě není jen obyčejné album v řadě. Je to již osobní záležitost, je to hudba zahraná od srdce, s nadšením pro poslední věci člověka na tomto světě. MOTHER OF GRAVES vás zamotají do chladných pavučin smutku, zadřou se vám pod kůži, mnohokrát s nimi zemřete a znovu se narodíte. Pánové mají velký cit pro truchlivé melodie, pro atmosféru totálního smutku a beznaděje, pro temnotu. Hrají si s melodiemi, jako šelma se svojí kořistí. I letos čerpají volně inspiraci u kapel typu KATATONIA, MY DYING BRIDE, OCTOBER TIDE, SWALLOW THE SUN, OPETH, MARCHE FUNEBRE, OFFICIUM TRISTE. Dělají to s elegancí, s nadhledem, přidávají spoustu svých vlastních nápadů a invence. Skladby jsou na povrchu zádumčivé, smutné, ale uvnitř tepou a hoří, je v nich takový ten zvláštní neklid, který máme my, staří metaloví psi tolik rádi. Prosévám mezi prsty prach svých předků, toulám se ulicemi, nemůžu spát, mám děsivé noční můry. A stále u toho poslouchám nové album "The Light That Keeps Us". Je to totiž nahrávka, která má v sobě vše, co mám na muzice rád. Je ošetřena dobře čitelným, naléhavým a mocným zvukem, má zajímavý stylový obal a inspiruje mě k tomu, abych se po nocích stával morbidním básníkem. Rád znovu a znovu usedám ke svým oblíbeným knihám a nechávám se unášet na vlnách této nahrávky. Dívám se na řeku, která směřuje na onen svět. Platím převozníkovi, vstupuji na druhou stranu. Tahle deska má v sobě patinu dávných časů a nejlépe vynikne v ruinách starých kostelů, na prokletých pohřebištích i v chrámech bolesti. Nemohu opět jinak, klaním se k zemi a nastavují tvář další skladbě. Smrt stále nepřichází. Ležím tu opět ve staré plesnivé rakvi. V chladné márnici s dalšími nemrtvými. Melodická doom death metalová panychida! Album, které vás obejme pevnými, chladnými, drásavými pavučinami nekonečného smutku! 

Asphyx says:

Death still hasn’t come. Here I lie once again in this old, moldy coffin. In a cold morgue with the other undead. We whisper into the silence words of endless pain, suffering, sorrow, and unfulfilled wishes. Hope died long ago in the bloody fog that settled over the cemetery like a conscience. My soul, beside my mutilated body, wanders forever between this world and the next. I spend my time in the shadows, alone. I listen to the new album by my favorite doom metal band, MOTHER OF GRAVES, and kneel in the autumn rain.

I pray to a god who doesn’t exist; I dance with the demons on my own grave. I love music it’s a part of me and every time I encounter the work of these dark artists, I’m torn apart from within. These guys really know how to get to me. This year, too, all I had to do was hit “play” on my player for the first time and head to my favorite cemetery. I remember my friends who are no longer with us. The centuries-old trees are adorned with leaves in a vibrant palette of October colors. I feel a chill in my bones, swaying contentedly to the rhythm. Slowly, deliberately, like a procession accompanying the deceased as they’re being buried. This band’s new release is once again outstanding; I whisper along with the undead, and after a few gatherings together, I too scream into the darkness. Death still hasn’t come.


No, friends, this isn’t just another ordinary album to me. It’s a deeply personal matter music played from the heart, with a passion for the final moments of a person’s life in this world. MOTHER OF GRAVES will entangle you in cold webs of sorrow, get under your skin, and make you die and be reborn time and time again. These guys have a great feel for mournful melodies, for an atmosphere of total sadness and hopelessness, for darkness. They play with melodies like a predator with its prey. This year, too, they draw loose inspiration from bands like KATATONIA, MY DYING BRIDE, OCTOBER TIDE, SWALLOW THE SUN, OPETH, MARCHE FUNEBRE, and OFFICIUM TRISTE. They do so with elegance and a sense of perspective, adding plenty of their own ideas and creativity. On the surface, the songs are brooding and sad, but inside they pulse and burn; they contain that special restlessness that we old-school metalheads love so much. I sift the dust of my ancestors through my fingers, wander the streets, can’t sleep, and have terrifying nightmares. And all the while, I keep listening to the new album, "The Light That Keeps Us". It’s a record that has everything I love about music. It features a clear, urgent, and powerful sound, has interesting, stylish artwork, and inspires me to become a morbid poet at night. I love to return again and again to my favorite books and let myself be carried away by the waves of this recording. I gaze at the river flowing toward the other world. I pay the ferryman and step onto the other side. This album carries the patina of bygone days and shines brightest in the ruins of old churches, in cursed cemeteries, and in temples of pain. Once again, I can’t help but bow to the ground and turn my face toward the next track. Death still hasn’t come. Here I lie once more in an old, moldy coffin. In a cold morgue with other undead. A melodic doom death metal requiem! An album that will envelop you in the firm, cold, harrowing webs of endless sorrow!



about MOTHER OF GRAVES on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Wingless Soul 
2. Through the Pale Shade 
3. The Light That Keeps Us 
4. Eventide Angel 
5. The Silent Weight of the Stars 
6. A Moonlit Tryst 
7. The Beggar's Allegory 
8. The Endless Climb 


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine