DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemheavy metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemheavy metal. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 1. června 2026

Recenze/review - VENOM - Into Oblivion (2026)


VENOM - Into Oblivion
CD 2026, Noise Records

for english please scroll down

Dívám se do tmy. Kolem je klid, jen v dálce štěkají zuřiví psi. Připomínají mi smečku, kterou jsem kdysi dávno, někdy na konci osmdesátých let, potkával na periferii našeho města. Jeden kamarád tehdy přinesl kazetu s albem "Black metal", kterou si přehrál z vinylu od svého otce. Na nás byla tahle hudba již tenkrát stará a nijak mě nezasáhla. K VENOM jsem si hledal cestu dalších několik roků. Vrátil jsem se domů, vyhrabal staré nahrávky a teprve až potom, po pěti letech, došlo k vzájemnému přenosu temných emocí a kapela do mě zasekla svůj dráp. Od té doby sleduji každé nové album, ale vybírám si, které budu poslouchat dál.

Letos se, dle mého skromného úsudku, přišli pánové v čele s mistrem Cronosem se skladbami, na kterých se vrací ke svým vlastním kořenům, podstatě. Novinku jsem si pustil, zhasl všechna světla a jako za starých dobrých časů jen tak poslouchal. Po nějaké době, řekněme pěti přehráních, jsem si začal podupávat nohou, máchat hlavou a moje šedé vlasy vlály pokojem jak kdysi. Je to tam, mumlám si pod vousy a potom strávím s "Into Oblivion" nějaký čas a užívám si tu prašivou, starou a chladnou atmosféru. V téhle podobě mám tuhle smečku nejraději. 


Melodie i riffy jsou jednoduché, ohlodané na kost, kapela opravdu znovu oživuje svoje krvavé kořeny. Vlastně i moje, když si to vezmu kolem a kolem, protože nebýt téhle smečky, nebyl by metal takový, jako je dnes. Jasně, od VENOM se asi již nikdy nedočkáme žádných progresivních kolotočů, změn stylu a otáčení směru hudebních dějin. Kritici by mohli namítnout, že je to stále dokola to samé, že zvuk je divný (třeba bicí znějí tak nějak slabě). Nutno si ale uvědomit, že tahle smečka pochází z doby, kdy se na nějakou tu špínu nehledělo a hlavně, cenilo se spíše to, jestli kapela hraje srdcem, odhodlaně, opravdově, upřímně a autenticky. A tohle všechno si britští kacíři zachovali až dodnes. Osobně si toho cením a hrozně rád se k novince vracím. Je pro mě samozřejmě i vzpomínkou, nastupuje tu nostalgie, ale koho to v závěru zajímá? Chtěli jste VENOM? Máte je mít, se vším co k tomu patří. Což je v dnešní době nejistoty a totálního chaosu takový malý zázrak. "Into Oblivion" určitě není a nikdy nebude zásadním albem kapely, na které se bude vzpomínat po letech, ale není to ani žádný průšvih, jak tomu někdy u starých kapel bývá. Pořád dostanete poctivý black heavy metal, u jehož vzniku kdysi dávno tahle kapela sama stála. Je mi velkou ctí, si zase jednou mohu sednout do svého oblíbeného křesla, číst si o dávných čarodějnických procesech a u toho poslouchat tohle album. Svět je najednou pokrytý černými pavučinami a já sestupuji dolů, do sklepení. Jako kdysi, když mi kamarád přinesl starou stokrát přehrávanou kazetu. Berte a nebo nechte být. Já jsem velmi spokojen a nadšeně mlátím do stolu. Peklo stále existuje! Satan se usmívá! Black heavy metal, ohlodaný až na kost! Ohně hoří jasným černým plamenem! 

Asphyx says:

I’m staring into the darkness. All around is quiet, except for the furious barking of dogs in the distance. They remind me of a pack I used to encounter long ago, sometime in the late eighties, on the outskirts of our town. Back then, a friend brought over a cassette of the album "Black Metal", which he’d copied from his father’s vinyl record. Even back then, this music felt old to us, and it didn’t move me at all. It took me several more years to find my way to VENOM. I went home, dug out the old recordings, and only then, five years later, did a mutual exchange of dark emotions take place, and the band sank its claws into me. Since then, I’ve followed every new album, but I’m selective about which ones I’ll keep listening to.

This year, in my humble opinion, the gentlemen led by the master Cronos have come out with songs that return to their own roots, to their essence. I put on the new album, turned off all the lights, and just listened, like in the good old days. After a while let’s say five plays I started tapping my foot, banging my head, and my gray hair was flying around the room just like it used to. “It’s back,” I mutter under my breath, and then I spend some time with “Into Oblivion,” enjoying that gritty, old, and cold atmosphere. This is how I like this band best. 


The melodies and riffs are simple, stripped down to the bone; the band is truly reviving its bloody roots. Actually, mine too, when you think about it, because if it weren’t for this pack, metal wouldn’t be what it is today. Sure, we’ll probably never see any progressive twists, style shifts, or turns in the course of music history from VENOM again. Critics might argue that it’s the same thing over and over, that the sound is weird (the drums, for instance, sound kind of weak). But it’s important to realize that this band hails from a time when people didn’t care about such technicalities, and what mattered most was whether the band played with heart, determination, sincerity, and authenticity. And the British heretics have preserved all of that to this day. Personally, I appreciate that and I love coming back to this new release. Of course, it’s also a memory for me nostalgia sets in but who cares in the end? Did you want VENOM? You’ve got them, with everything that goes with it. Which, in these times of uncertainty and total chaos, is a small miracle. "Into Oblivion" is certainly not and never will be a landmark album that will be remembered for years to come, but it’s not a total flop either, as is sometimes the case with older bands. You still get solid black heavy metal, a genre this band helped pioneer long ago. It is a great honor to once again sit down in my favorite armchair, read about ancient witch trials, and listen to this album while doing so. The world is suddenly covered in black cobwebs, and I descend down into the dungeon. Just like back when a friend brought me an old, well-worn cassette. Take it or leave it. I am very satisfied and enthusiastically pounding on the table. Hell still exists! Satan is smiling! Black heavy metal, stripped down to the bone! The fires burn with a bright black flame!


about VENOM on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
1. Into Oblivion 
2. Lay Down Your Soul 
3. Nevermore 
4. Man & Beast 
5. Death the Leveller 
6. As Above So Below 
7. Kicked Outta Hell 
8. Legend 
9. Live Loud 
10. Metal Bloody Metal 
11. Dogs of War 
12. Deathwitch 
13. Unholy Mother 

neděle 31. května 2026

Recenze/review - DARKTHRONE - Pre-Historic Metal (2026)


DARKTHRONE - Pre-Historic Metal
CD 2026, Peaceville Records

for english please scroll down

Nevím, jak to máte nastavené vy, ale já se občas rád zavírám o víkendech do svého pokoje a přehrabuji se ve starých nahrávkách. Pořádám své soukromé výlety do historie. Občas se jen tak dívám do zdi a vzpomínám na staré dobré časy, kdy se v metalu nehledělo ještě na styly, neškatulkovalo se a špinavý zvuk byl příznakem rebelie. Uvědomuji si, jak je současný svět umělý, plastový a neosobní. Měl jsem to vždy nastavené tak, že jsem si musel s kapelou vytvořit jakési nepsané pouto. DARKTHRONE vás na jeden takový výlet do metalového pravěku opět vezmou.

Jasně, už vidím ty přemýšlivé výrazy hudebních kritiků, kteří budou rozebírat jednotlivé motivy a matematicky hodnotit hudbu. Kam se ale ztratila vášeň, radost z metalu samotného? Je to s podivem, ale Norové je pořád mají. I jejich letošní novinka je ohlodaná na kost, plná starodávných motivů, záměrně nedokonalého a špinavého zvuku. Můžete mít tisíc připomínek, ale téhle smečce nelze upřít jednu věc, hrají od srdce. A o tom to celé je, nezapomínejte na to!


Vážení a milí čtenáři, s DARKTHRONE je to jako vždycky. Záleží na přístupu fanoušků. Pokud vám  tenhle primitivní, základní black heavy metal, ovlivněný samozřejmě i dalšími styly vyhovuje, budete spokojeni, možná i nadšeni. Jestli ale vyžadujete od hudby něco nového, progresivního nebo jen nemáte rádi jednoduché riffy, utečte pryč. A zatímco budete zdrhat někam daleko, já si zajdu na malý výlet, na jeden lesní hřbitov, usadím se vedle nakloněného náhrobku a dám si několik piv. Až už nebudu moc, tak si zalezu do staré hrobky a přespím vedle dávno pochovaných těl. "Pre-Historic Metal" je přesně tím druhem nahrávky, kterou buď milujete a nebo nesnášíte. I vy, notoričtí stěžovatelé a rouhači ale musíte uznat, že je tahle smečky opravdová, upřímná, ryzí, autentická. Když si to vezmu kolem a kolem, tak je postup poslední roky z mé strany vždy velmi podobný. Nejdřív mi nové skladby moc nelezou do hlavy, ušklíbám se, nejsem příliš nadšený. Jenže po nějakém čase si začnu podupávat nohou, usmívat se a mlátit pěstí do stolu. Vytáhnu ze skříně svoji starou džínovou vestu, obléknu si ji a vydám se na nekonečnou cestu do záhrobí. Kapela je samozřejmě true a ortodoxní, ale také je slyšet, že má nadhled. Nakonec, když už mám v sobě několik piv, tak se přistihnu, že si začínám skladby broukat spolu s DARKTHRONE, abych nakonec řval do tmy. Tohle je album, které nemá cenu někomu nutit, musíte jej poslouchat spíše srdcem, než ušima. Věrní určitě vědí, o čem píšu. Nebudu to zdržovat. Je tu nové album, berte a nebo nechte být. Black heavy metalové ozvěny ze starých prokletých pohřebišť! 

Asphyx says:

I don’t know about you, but I sometimes like to lock myself in my room on weekends and dig through old recordings. I take my own private trips down memory lane. Sometimes I just stare at the wall and reminisce about the good old days, when metal didn’t care about genres, didn’t pigeonhole people, and a dirty sound was a sign of rebellion. I realize how artificial, plastic, and impersonal the modern world is. I’ve always felt the need to forge a kind of unwritten bond with the band. DARKTHRONE will take you on another such journey into metal’s prehistory.

Sure, I can already see the pensive expressions of music critics who will dissect individual motifs and mathematically evaluate the music. But where has the passion gone, the joy of metal itself? It’s surprising, but the Norwegians still have it. Even their new release this year is stripped down to the bone, full of ancient motifs and a deliberately imperfect, dirty sound. You may have a thousand complaints, but there’s one thing you can’t deny about this band: they play from the heart. And that’s what it’s all about don’t forget that!


Dear readers, with DARKTHRONE, it’s the same as always. It all depends on the fans’ perspective. If this primitive, basic black heavy metal influenced, of course, by other styles as well suits your taste, you’ll be satisfied, maybe even thrilled. But if you’re looking for something new or progressive in music, or if you just don’t like simple riffs, run away. And while you’re running off somewhere far away, I’ll go on a little trip to a forest cemetery, settle down next to a tilted gravestone, and have a few beers. When I can’t take it anymore, I’ll crawl into an old tomb and sleep next to long-buried bodies. "Pre-Historic Metal" is exactly the kind of record you either love or hate. Even you, notorious complainers and blasphemers, have to admit that this band is genuine, sincere, pure, and authentic. All things considered, my approach over the last few years has always been very similar. At first, the new songs don’t really stick with me; I grimace, not feeling too enthusiastic. But after a while, I start tapping my foot, smiling, and pounding my fist on the table. I pull my old denim vest out of the closet, put it on, and set off on an endless journey into the afterlife. The band is, of course, true and orthodox, but you can also hear that they have a sense of perspective. Eventually, after a few beers, I catch myself humming along with DARKTHRONE, only to end up screaming into the darkness. This is an album you shouldn’t force on anyone; you have to listen to it with your heart rather than your ears. The faithful surely know what I’m talking about. I won’t drag this out. There’s a new album here take it or leave it. Black heavy metal echoes from ancient cursed graveyards!


about DARKTHRONE on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
1. They Found One of My Graves 
2. Pre-Historic Metal 
3. Siberian Thaw 
4. Deeply Rooted 
5. The Dry Wells of Hell 
6. So I Marched to the Sunken Empire 
7. Eat Eat Eat Your Pride 
8. Eon 4 

neděle 5. října 2025

Recenze/review - DECEASED - March of the Cadavers - 40 Years of Death Metal From the Grave (2025)


DECEASED - March of the Cadavers - 40 Years of Death Metal From the Grave
2CD compilation, Hells Headbangers

for english please scroll down

Pokaždé, když se vrátím do svého rodného města, tak se zastavím pozdravit na hřbitově své kamarády. Z původní party jsem zůstal sám. Někdy jenom mlčíme, ale občas, když na nás přijde nostalgická nálada, tak vzpomínáme. Na staré dobré časy, na krásný holky, na nekonečný pařby, ale hlavně na muziku. První kopie kazety maniaků DECEASED se ke mě poprvé dostala někdy na konci osmdesátých let minulého století. Dokoukali jsme tenkrát další z dílů Noční můry v Elm Street a celý večer jsem si hrál na Fredyho.

Asi dovedete pochopit, že tahle smečka se stala navěky mojí srdcovou kapelou. Měl jsem to štěstí, že jsem s nimi mohl udělat rozhovor, sepsat pár recenzí a dokonce navštívit památný koncert v Praze, který patří dodnes k nejlepším, jaké jsem kdy zažil. Máme zkrátka s kapelou stejnou krev v žilách a mě nezbývá nic jiného, než se ponořit i do jejich letošní špinavé kompilace, která byla vydána u příležitosti 40. výročí. Klaním se až k zemi a otáčím volume úplně doprava. Kurva kamarádi, je mi moc líto, že zde nemůžete být se mnou a dát si aspoň ještě jedno pivo.


Vychází na 2 CD a také digitálně. Novinku si rvu do hlavy pokaždé, když se cítím být na dnešní svět až příliš starý. Ve skříni mi visí džínová vesta s nášivkami, na kterých jsou jména, která dnes již skoro nikdo nezná. Mívám občas splín, jako asi každý, kdo už nestíhá držet prst na tepu současné podivné doby. Zavírám se do svého pokoje, čtu si staré horory, dívám se do tmy, pořád mě děsí panenky a malé holčičky s nožem v ruce a krvelačným pohledem. Tahle kompilace má parádní prašivý zvuk, skladby ve mě stále probouzí takový ten neklid ve vnitřnostech. Podupávám si nohou, bouchám pěstí do zdi a všem okolo připadám jako blázen. Je mi to jedno. Tahle hudba pro mě byla vždy prokletím a za všechny ty roky moc dobře vím, že nemá cenu mé pocity a fantazii vysvětlovat nezasvěceným. DECEASED do toho řežou stále pěkně ostře. Jejich koktejl umíchaný ze surového death metalu, divokého thrashe, heavy kovu je stále jedovatý, jako v dobách, kdy byly jednotlivé skladby stvořeny. Najdete zde opravdu staré záseky, coververze Die Young“ od Black Sabbath a „Lady Lust“ od Venom i zbrusu nové démonické skladby „Dusted“ a „Cure for the Grieving Widow“. Kurva brácho, pamatuješ, proč jsme tyhle maniaky začali kdysi poslouchat? Protože byli opravdoví, reální, protože nás dokázali přikovat na zeď. Pořád jim jejich hudbu věřím, pulsuje i v mém srdci. Je mi úplně jedno, že se dnešní svět točí úplně jinak a pro mnohé jsem dávno přežitá fosilie. Znovu a znovu ukazuji fuck off všem hajzlům a ztrácím se v podmanivě krvavých náladách. Tohle je i kus mé historie, mého života. Pokaždé, když se vrátím do svého rodného města, tak se zastavím pozdravit na hřbitově své kamarády. Z původní party jsem zůstal sám. Někdy jenom mlčíme, ale občas, když na nás přijde nostalgická nálada, tak vzpomínáme. Na staré dobré časy, na krásný holky, na nekonečný pařby, ale hlavně na muziku. Až přijedu příště, musím vám o téhle smečce a jejich kompilaci vyprávět. Je totiž skvělá po všech stránkách. Death, thrash heavy metal, ukovaný z té nejkvalitnější surové oceli! Stanete se součástí těch nejděsivějších hororů a zažijete ty nejkrutější způsoby smrti! Kompilace par excellence! 


Asphyx says:

Every time I return to my hometown, I stop by the cemetery to say hello to my friends. I am the only one left from the original group. Sometimes we just sit in silence, but occasionally, when we feel nostalgic, we reminisce. The good old days, beautiful girls, endless parties, but mainly music. I got my first copy of the DECEASED cassette sometime in the late 1980s. We had just finished watching another episode of A Nightmare on Elm Street, and I spent the whole evening playing Freddy.

You can probably understand that this band became my favorite band forever. I was lucky enough to interview them, write a few reviews, and even attend a memorable concert in Prague, which is still one of the best I've ever experienced. We simply have the same blood running through our veins, and I have no choice but to immerse myself in their dirty compilation, released this year to mark their 40th anniversary. I bow down to the ground and turn the volume all the way up. Fuck, friends, I'm so sorry you can't be here with me to have at least one more beer.


It comes out on 2 CDs and also digitally. I listen to this new release every time I feel too old for today's world. In my closet hangs a denim vest with patches bearing names that almost no one knows today. I sometimes feel melancholy, like probably everyone who can't keep up with the strange times we live in. I lock myself in my room, read old horror stories, stare into the darkness, and am still scared of dolls and little girls with knives in their hands and bloodthirsty looks in their eyes. This compilation has a great raw sound, and the songs still stir up that uneasiness in my gut. I tap my foot, bang my fist on the wall, and everyone around me thinks I'm crazy. I don't care. This music has always been a curse to me, and after all these years, I know very well that there's no point in explaining my feelings and imagination to the uninitiated. DECEASED still rock pretty hard. Their cocktail of raw death metal, wild thrash, and heavy metal is still as poisonous as it was when the individual songs were created. You'll find some really old favorites here, covers of "Die Young" by Black Sabbath and "Lady Lust" by Venom, as well as brand new demonic songs "Dusted" and "Cure for the Grieving Widow." Fuck, bro, do you remember why we started listening to these maniacs back in the day? Because they were genuine, real, because they managed to pin us to the wall. I still believe in their music, it pulsates in my heart. I don't care that today's world is completely different and that for many I am a long-dead fossil. Again and again, I show all the assholes to fuck off and lose myself in captivatingly bloody moods. This is also a piece of my history, my life. Every time I return to my hometown, I stop by the cemetery to say hello to my friends. I'm the only one left from the original gang. Sometimes we just sit in silence, but sometimes, when we're feeling nostalgic, we reminisce. About the good old days, the beautiful girls, the endless parties, but mainly about the music. Next time I come, I have to tell you about this band and their compilation. It's great in every way. Death, thrash heavy metal, forged from the highest quality raw steel! You will become part of the most terrifying horror movies and experience the most cruel ways to die! A compilation par excellence! 


about DECEASED on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DECEASED - Children of the Morgue (2024)





tracklist:
"Fading Survival"
"Psychedelic Warriors"
"The 13 Frightened Souls"
"Robotic Village"
"Morbid Shape in Black"
"The Triangle"
"The Silent Creature"
"Fearless Undead Machines"
"The Premonition"
"A Very Familiar Stranger"
"It's Alive"
"The Mausoleum"
"A Witness to Suspiria"
"Fright"
"Skin Crawling Progress"
"In the Laboratory of Joyous Gloom"
"The Germ of Distorted Lore"
"Pale Surroundings"
"Children of the Morgue"
"Fed to Mother Earth"
"Dusted"
"Cure for the Grieving Widow"
"Lady Lust (Venom cover)"
"Die Young (Black Sabbath cover)"
"Sick Thrash"
"March of the Cadavers"

pondělí 29. září 2025

Recenze/review - PARADOX - Mysterium (2025)


PARADOX - Mysterium
CD 2025, High Roller Records

for english please scroll down

Jsou nahrávky, okolo kterých chodím opatrně. Jako šelma kolem svojí kořisti. Čekám na vhodnou příležitost, abych mohl zaútočit. Rozuměj začít s poslechem. Thrash metal a jeho přidružené styly kdysi byly mým základem, na kterém jsem začínal. Určitě pamatujete doby, kdy světu vládly smečky jako HEATHEN, TOXIK, AGENT STEEL, ARTILLERY, HOLY TERROR, SECRED REICH, FLOTSAM AND JETSAM, TESTAMENT, KIND DIAMOND. Kopíroval jsem tenkrát tisíce kazet, sedával dlouhé hodiny u reproduktorů a diskutoval o muzice. 

Z osmdesátých a devadesátých let vychází při své tvorbě i Charly Steinhauer, který je v současnosti jediným členem německých PARADOX. Člověk by čekal, že dostane nějaké dobře zahrané retro. Nenechte se ale mýlit. Tenhle maniak sice čerpá ze starých dobrých časů, ale nebojí se i nových postupů. Lehce experimentuje, je progresivní a novinka "Mysterium" je tak velmi svěžím, neotřelým a zajímavým albem. Čekal jsem další obyčejné retro album v řadě a místo toho dostal hudbu, která rozjitřila moji fantazii a vymáchala mi obličej v kaluži plné krve. Přesně takhle by to mělo vypadat, přesně takhle to mám rád. 

Skladby chtějí čas, klid a ticho. Jedná se o velmi propracovanou, dobře zvukově ošetřenou záležitost. PARADOX umějí být suroví a nekompromisní, ale základem jsou naléhavé melodie. U muziky dám samozřejmě hodně i na hlas a musím rovnou napsat, že Charly Steinhauer odvedl velmi dobrou práci i v této oblasti. Hudba vždycky byla, je a vždy bude o emocích. Těch se povedlo narvat do téhle nahrávky velké množství. Hrozně mě baví jen tak chodit ulicemi, se sluchátky na uších, sledovat to marné lidské snažení, stát ve stínu, být tichým svědomím. Cítím zde z jednotlivých nápadů velkou sílu, takový ten heavy efekt, drive a energii. Určitě to znáte. Jednoduše si sednete a necháte na sebe album působit. Už jsem starý pes, tak si hodně vybírám a hudba mě musí smést z povrchu zemského, zničit mě, dostat se mi pod kůži i do podvědomí. Musí ve mě probudit myšlenky, unést mě do svého světa. Tohle všechno PARADOX a Charly Steinhauer umějí na výbornou. Netuším, kdy se to stane, kdy dochází ke vzájemnému přenosu, kdy se vkrade nahrávka i do mé diskografie, ale u "Mysterium" to několik týdnů trvalo. Stále objevuji nové pasáže, temné kouty, chladné chvilky poezie. Zajímavá je ještě jedna věc. Dnes už dávno poslouchám spíše extrémnější muziku, ale tohle album mě něčím stále přitahuje. Je v něm obsažen takový zvláštní neklid, aura, říkejte si tomu jak chcete. Zkrátka a dobře, v době, kdy je spousta kapel umělých, nudných a prázdných, přichází tenhle maniak s deskou, která řeže tou správnou stranou nože. Možná nebude vyhovovat každému, ale mě sedla přesně do vkusu, nálady a přikovala mě na zeď. Progresivní, thrash power speed heavy metalové album, které vás roztrhá na kusy! Mocná, majestátní, upřímná a autentická definice metalu, která vás zasáhne přímo do srdce! 


Asphyx says:

There are recordings that I approach with caution. Like a beast circling its prey. I wait for the right moment to strike. That is, to start listening. Thrash metal and its associated styles were once my foundation, where I started out. You surely remember the days when bands like HEATHEN, TOXIK, AGENT STEEL, ARTILLERY, HOLY TERROR, SECRED REICH, FLOTSAM AND JETSAM, TESTAMENT, and KIND DIAMOND ruled the world. Back then, I copied thousands of cassettes, sat for hours in front of the speakers, and discussed music. 

Charly Steinhauer, currently the only member of the German band PARADOX, also draws on the 1980s and 1990s in his work. One would expect to get some well-played retro music. But don't be fooled. This maniac draws on the good old days, but he's not afraid of new approaches. He experiments lightly, is progressive, and his new album "Mysterium" is a very fresh, original, and interesting album. I was expecting another ordinary retro album in a row, but instead I got music that stirred my imagination and splashed my face in a pool of blood. This is exactly how it should be, this is exactly how I like it. 


The songs require time, peace, and quiet. It is a very sophisticated, well-produced piece of work. PARADOX can be raw and uncompromising, but urgent melodies are at the core. Of course, I also value vocals highly in music, and I must say that Charly Steinhauer did a very good job in this area as well. Music has always been, is, and always will be about emotions. They managed to cram a lot of them into this recording. I really enjoy just walking the streets with headphones on, watching the futile human efforts, standing in the shadows, being a silent conscience. I feel great power in the individual ideas here, that kind of heavy effect, drive, and energy. I'm sure you know what I mean. You just sit down and let the album work its magic on you. I'm an old dog now, so I'm very selective, and music has to sweep me off my feet, destroy me, get under my skin and into my subconscious. It has to awaken thoughts in me, carry me away into its world. PARADOX and Charly Steinhauer do all this perfectly. I have no idea when it happens, when the mutual transfer takes place, when the recording creeps into my discography, but with "Mysterium" it took several weeks. I am still discovering new passages, dark corners, cold moments of poetry. There is one more interesting thing. Today, I listen to more extreme music, but this album still attracts me in some way. It contains a strange restlessness, an aura, call it what you will. In short, at a time when many bands are artificial, boring, and empty, this maniac comes along with an album that cuts with the right side of the knife. It may not suit everyone, but it suited my taste and mood perfectly and nailed me to the wall. A progressive, thrash power speed heavy metal album that will tear you to pieces! A powerful, majestic, honest, and authentic definition of metal that will strike you right in the heart!



Minirecenze/minireview - PARADOX - Pangea (2016):


TRACKLIST
01. Kholat
02. Abyss Of Pain And Fear
03. Grief
04. Those Who Resist
05. One Way Ticket To Die
06. Pile Of Shame
07. Tunguska
08. Fragrance Of Violence
09. Mysterium
10. The Demon God
11. Within The Realms Of Gray (CD Bonus)

LINE-UP
Charly Steinhauer - All instruments

pátek 7. března 2025

Recenze/review - WHIPSTRIKER - Cry of Extinction (2025)


WHIPSTRIKER - Cry of Extinction
CD 2025, Hells Headbangers

for english please scroll down

Říká se, že až bude nejhůř, tak se vrátí. Spali dlouhé roky v plesnivých rakvích. Se zbraněmi, které sice už dávno zrezly, ale stále dokáží zabíjet. Vojáci temnoty, v prašivých uniformách, s masem odpadaným od kostí. Myslím si, že nastal čas. Svět zase jednou hoří v plamenech a stále zbytečně umírají další a další lidé. Brazilská heavy speed metalová kobka s nápisem WHIPSTRIKER nad vchodem, vydala další svědectví. Ušpiněni od zkažené krve, znovu pozvedli Victor Vasconcellos a jeho věrní prapor hrdě vzhůru a vy si tak můžete vychutnat hudbu, která je opravdová, syrová, špinavá. Jako samotná válka.

Mám podobné výlety do starých metalových časů moc rád. Líbí se mi, když už je víkend a já se zavřu do svého pokoje a vzpomínám na dobu, kdy jsem byl mladý a kdy byl svět ještě alespoň trošku v pořádku. Oblečte si tedy svoji oblíbenou džínovou vestu, pohodlně se usaďte a zapněte play. Metalový obřad začíná!


Vše je ohlodané na kost, na samou podstatu metalu. Ostré riffy v sobě mají chladné melodie, skladby jsou plné zajímavých momentů a pokud je vaše hlava plná šedin nebo máte rádi klasický a tradiční přístup, určitě budete spokojeni. Chvílemi si připadám jako nějaký metalový archeolog, který odkrývá jednotlivé vrstvy právě exhumovaného hrobu. Máte rádi VENOM, SODOM, MOTORHEAD, WARFARE, ONSLAUGHT, MIDNIGHT, POWER FROM HELL, BULLDOZER a další kapely, které vždy hrály od srdce? Potom určitě víte, o čem píšu. Tahle brazilská četa zkušených válečníků moc dobře ví, o čem je opravdové, ryzí metalové srdce. Je ukované z té nejlepší oceli. Se zvukem, na kterém je pradávná patina. Žádné pózy, žádné zbytečnosti, jenom útoky přímo na solar plexus. Můžete mi vysvětlit, proč mám při poslechu obrovskou chuť na pivo? Jakoby tahle deska probudila všechny moje geny, hudbu kterou jsem celý život sbíral a kterou mám zakódovanou v podvědomí. Otírám prach ze starých kazet, z vinylů, které jsem již dlouho neslyšel. V hlavě mi naskakují vzpomínky a dívám se dlouho do tmy. WHIPSTRIKER na to jdou ostře, nekompromisně, s krvavou jiskrou v oku. Opravdu si připadám jako dávno padlý voják, kterého pohřbili do hromadného hrobu. I dlouho po mé smrti se kolem nás vznáší aura bolesti a strachu. Brazilci exhumovali starý metal a udělali to s elegancí starých mistrů. Nemůžu jinak, než vám nové album "Cry of Extinction" doporučit. Hoří totiž jasným černým plamenem. Říká se, že až bude nejhůř, tak se vrátí. Spali dlouhé roky v plesnivých rakvích. Se zbraněmi, které sice už dávno zrezly, ale stále dokáží zabíjet. Vojáci temnoty, v prašivých uniformách, s masem odpadaným od kostí. Myslím si, že nastal čas. Heavy speed metalová válka se samotným nebem! Hudba ukovaná z té nejlepší černé oceli!

Asphyx says:

They say when the going gets tough, they'll be back. They slept for years in moldy coffins. With weapons that may be rusty, but they can still kill. Soldiers of darkness, in filthy uniforms, with flesh falling off their bones. I think the time has come. The world is once again burning in flames and more and more people are dying needlessly. A Brazilian heavy speed metal dungeon with a WHIPSTRIKER sign over the entrance, has given further testimony. Soiled with tainted blood, Victor Vasconcellos and his faithful have once again raised the banner proudly aloft for you to enjoy music that is real, raw, dirty. Like the war itself.

I love trips like this to the old metal days. I like it when it's the weekend and I'm holed up in my room reminiscing about when I was young and when the world was still at least a little bit okay. So put on your favorite denim vest, get comfy and turn on the play. The metal ceremony begins!


Everything is stripped to the bone, to the very essence of metal. The sharp riffs have cool melodies in them, the songs are full of interesting moments and if your head is full of grey hairs or you like the classic and traditional approach, you will definitely be satisfied. At times I feel like some kind of metal archaeologist uncovering the layers of a newly exhumed grave. Do you like VENOM, SODOM, MOTORHEAD, WARFARE, ONSLAUGHT, MIDNIGHT, POWER FROM HELL, BULLDOZER and other bands that have always played from the heart? Then you definitely know what I'm writing about. This Brazilian squad of seasoned warriors know very well what true, pure metal heart is all about. It's forged from the finest steel. With a sound that has an ancient patina on it. No posturing, no uselessness, just attacks right on the solar plexus. Can you explain to me why I have a huge craving for beer? It's as if this record has awakened all my genes, the music I've been collecting all my life and which is encoded in my subconscious. I'm dusting off old tapes, vinyl I haven't heard in a long time. Memories pop into my head and I stare long into the darkness. WHIPSTRIKER go at it sharply, uncompromisingly, with a bloody sparkle in their eye. I really do feel like a long fallen soldier buried in a mass grave. Even long after my death, an aura of pain and fear hovers around us. The Brazilians have exhumed old metal and done it with the elegance of the old masters. I can't but recommend the new album "Cry of Extinction". It burns with a bright black flame. They say that when the going gets tough, they'll be back. They've been sleeping in moldy coffins for years. With weapons that may be rusty, but they can still kill. Soldiers of darkness, in filthy uniforms, with flesh falling off their bones. I think the time has come. Heavy speed metal war with heaven itself! Music forged from the finest black steel!



about WHIPSTRIKER on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
01. Intro
02. Cry of Extinction
03. Six-Eyes Crow Division
04. Rush of Fury
05. WWVI
06. Heartrippers
07. Khaalou's New World
08. Satan's Vengeance [Destruction cover feat. Daniel Avenger]
09. Military Scum



středa 26. února 2025

Recenze/review - NECRODEATH - Arimortis (2025)


NECRODEATH - Arimortis
CD 2025, Time to Kill Records

for english please scroll down

Někdy mívám děsivé sny o tom, jak se procházím mezi troskami našeho města. Spálená země, mrtvoly v ulicích, krev a nenávist. Žádné zpomalené záběry z války, žádné pečlivě nafocené snímky. Naopak, jenom smrad, bolest a utrpení. Ležím v zákopech a slyším samotnou Smrt, jak chodí kolem mě. V rukou mám zbraň z pečlivě ukované oceli. Je přes čtyřicet let stará, stejně jako italští maniaci NECRODEATH. Kapela, která používá úplně stejně zbraně jako já. Surový death metal, temný black metal i ostrý thrash. Další album v řadě, stále zahrané s velkou silou a nadšením.

Žádná válka nejde v závěru vyhrát, přesto si myslím, že lze italské bardy hrdě nazývat legendou. Jestliže jsou někteří jejich spolubojovníci dávno už jen svým bývalým stínem, NECRODEATH stále řežou tou správnou stranou nože. Důkazem budiž nové album "Arimortis", které je ostré jako břitva. 


Je to stále neutuchající schopnost napsat dobrou skladbu, je to vždy vynikající zvuk, jsou to zajímavé nápady, ale i pokaždé podmanivá atmosféra - tohle všechno mám na NECRODEATH rád. Navíc, a na to se občas zapomíná, se nové songy opravdu velmi dobře poslouchají. Stačilo několik společných setkání a pamatuji si jednotlivé motivy, pochmurné pasáže i nakumulovaný vztek, který je riffech i vokálu obsažen. Jasně, je to stále hudba, kterou všichni známe, lze v ní vystopovat odkazy třeba takových SODOM, KREATOR, PROTECTOR, SLAYER, SARCÓFAGO, POSSESSED, AURA NOIR, NIFELHEIM, DESASTER, DESTROYER 666, VENOM, ale to se mi právě líbí. Italové měli vždy svůj jasný a nezaměnitelný rukopis, výraz. Dokáží být ostří a nekompromisní, ale nezapomínají ani na chlad a temnotu. Změny tempa, různé melodické linky, zpěvák musí snídat hřebíky, tohle všechno tvoří dohromady celek, který musí vyhovovat nejen všem starým metalovým psům, ale i každému, kdo má rád poctivou a upřímnou muziku zahranou od srdce. Je vám asi jasné, že jsem fanoušek kapely od jejich počátků a jako takový musím smeknout a poklonit se až k zemi. Zachovat si i po tolika letech drive, sílu, schopnost zabíjet hudbou, je úctyhodné."Arimortis" je nahrávkou, která se povedla po všech stránkách. Jsou v ní obsaženy jen ty nejkvalitnější ingredience. Svět kolem nás hoří a na NECRODEATH je stále spolehnutí. Někdy mívám děsivé sny o tom, jak se procházím mezi troskami našeho města. Spálená země, mrtvoly v ulicích, krev a nenávist. Žádné zpomalené záběry z války, žádné pečlivě nafocené snímky. Naopak, jenom smrad, bolest a utrpení. Ležím v zákopech a slyším samotnou Smrt, jak chodí kolem mě. Black thrash death metal ukovaný z té nekvalitnější oceli! Surový, temný útok, po kterém zůstává jenom spálená země! 


Asphyx says:

Sometimes I have terrifying dreams of walking among the ruins of our city. Scorched earth, dead bodies in the streets, blood and hatred. No slow motion shots of the war, no carefully shot images. On the contrary, only the stench, the pain and the suffering. I'm lying in the trenches and I can hear Death himself walking around me. In my hands is a weapon of carefully forged steel. It's over forty years old, just like the Italian maniacs NECRODEATH. A band that uses the same weapons as I do. Raw death metal, dark black metal, sharp thrash. Another album in a row, still played with great power and enthusiasm.

No war can be won in the end, yet I think we can proudly call the Italian bards a legend. If some of their comrades-in-arms have long been a shadow of their former selves, NECRODEATH still cut with the right side of the knife. The proof is the razor-sharp new album "Arimortis". 


It's the ever-elusive ability to write a good song, it's the always excellent sound, it's the interesting ideas, and it's the captivating atmosphere every time - all of these things I love about NECRODEATH. Plus, and this is sometimes forgotten, the new songs are really very easy to listen to. Just a few sessions together and I remember the individual motifs, the somber passages and the accumulated anger that is contained in the riffs and vocals. Sure, it's still the music we all know, you can trace in it references to the likes of SODOM, KREATOR, PROTECTOR, SLAYER, SARCÓFAGO, POSSESSED, AURA NOIR, NIFELHEIM, DESASTER, DESTROYER 666, VENOM, but that's what I like. The Italians have always had their clear and unmistakable signature, expression. They can be sharp and uncompromising, but they don't forget the coldness and darkness. Changes of tempo, different melodic lines, the singer has to eat nails, all this makes together a whole that must suit not only all old metal dogs, but also anyone who likes honest and sincere music played from the heart. It's probably obvious to you that I've been a fan of the band since their early days, and as such I have to bow my head and take a bow all the way down. To retain the drive, the power, the ability to kill with music after so many years is impressive. "Arimortis" is a record that succeeds in every aspect. It contains only the finest ingredients. The world around us is on fire and NECRODEATH can still be relied upon. Sometimes I have scary dreams about walking among the ruins of our city. Scorched earth, dead bodies in the streets, blood and hatred. No slow motion shots of the war, no carefully shot images. On the contrary, only the stench, the pain and the suffering. I'm lying in the trenches and I can hear Death himself walking around me. Black thrash death metal forged from the lowest quality steel! A raw, dark attack that leaves nothing but scorched earth!





tracklist:
01. Storytellers Of Lies
02. New God
03. Necrosadist
04. Arimortis
05. Near-Death Experience
06. Alien
07. No More Regrets
08. μετεμψύχωσις (Part Two)
09. Hangover

band:
Peso - Drums
Flegias - Vocals
Pier Gonella - Guitars
GL - Bass

https://necrodeathofficial.bandcamp.com/album/arimortis

http://www.facebook.com/pages/Necrodeath/66524749485
http://www.necrodeath.net/
https://instagram.com/necrodeath.official
https://open.spotify.com/artist/73n8NYaqRf2oJBuK7lWq0O
http://www.youtube.com/channel/UCnyWQ5NH0zMK7q7eh9pzTDA

středa 28. srpna 2024

Recenze/review - DECEASED - Children of the Morgue (2024)


DECEASED - Children of the Morgue
CD, LP, TAPE 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Měli jsme kdysi dávno, na konci osmdesátých let, staršího kamaráda, který nám pouštěl hororové filmy. My jsme doma VHS přehrávač nikdy neměli a tak jsem se musel pokaždé v noci vracet temným městem. Byl jsem na začátku puberty a děsil jsem se každého stínu. Představoval jsem si šílená monstra, která mi půjdou každou chvíli po krku. Tenhle kamarád, dej mu pánbůh i satan věčný klid, nám také pouštěl metal. Může za to, že jsem se kdysi dávno, v dobách muchlajících kazet, potkal i kapelu DECEASED. Seděli jsme tenkrát před reproduktory a hltali každý tón, každou notu.

Jsou věci, které se nemění, je na ně spolehnutí, jsou pevným záchytným bodem ve vesmíru, které potřebuji, abych v dnešním světě přežil. Na tuhle smečku je spolehnutí. Letos, skoro čtyřicet let po svém vzniku, spoustou skvělých alb i nezapomenutelném koncertě v roce 2014 v Praze, tihle gentlemani přicházejí s novinkou, která je metalovým hororovým opusem. Vyhrabejte tedy ve sklepě staré kazety, oprašte džínovou bundu a nechte se unášet do světa, kde krev teče proudem a všichni jsou ještě víc narušení, než v realitě. 


Na téhle smečce se mi vždy líbilo (a trvá to dosud) jak si umí hrát s melodiemi, jak umně kombinují prašivý death metal, ostrý thrash a heavy melodie dohromady. Výsledkem bývá vždy velmi jedovatý koktejl, s takovým tím záhadným, neklidným efektem, na který má tahle kapela patent. Když jsem "Children of the Morgue" jednomu svému starému kamarádovi, řekl jediné - ty vole, chtěl bych být v takové formě jako oni! Vlastně bych nemusel psát nic dalšího, protože jeho slova plně vystihují to, co si o novince myslím i já. Nicméně, skladby jsou velmi působivé, a to i přesto, že jsou dlouhé. Vůbec to nevadí, pořád se v nich něco děje, různě gradují, děsí, DECEASED si hrají s pochmurnými nápady jako šílený patolog se svým skalpelem. Určitě jste někdy viděli fotky z přelomu minulého tisíciletí, kdy se rodiče fotili se svými zemřelými dětmi. Pokaždé, když tohle album poslouchám, tak si na ně vzpomenu. Jakoby přede mnou ožívaly, naříkaly a křičely do ticha. Možná jsme už všichni staří psi, někdy už přemýšlíme nad tím, co bude, až tady nebudeme, ale dokud budou vznikat podobné nahrávky, má smysl tuhle hudbu poslouchat. To vám klidně podepíšu vlastní krví. A není v tím jenom velký kus nostalgie. Američané opět dokazují, že nepatří do starého železa a znovu nakopávají zadek všem, včetně mojí maličkosti. Deska má navíc takový ten starý, plesnivý zvuk, spoustu hororových vsuvek a celkově působí přesně tak, jak si představuji muziku, kterou budu zase poslouchat několik let stále dokola. Jsme zkrátka jedné krve, já i kapela a jinak tomu už nebude. Možná ze mě bude jednou stařec, co křičí na mraky, ale i tak budu "Children of the Morgue" všem doporučovat. Navíc, mě děti v hororech děsily vždy nejvíc. Nevinnosti spojená s krvelačností, uff. Děsivé, mrazivé death, thrash,heavy metalové ozvěny z toho nejhlubšího podzemí! Nářek nemrtvých!


Asphyx says:

We used to have an older friend back in the late 80s who used to show us horror movies. We never had a VHS player at home, so I had to walk back through the dark city every night. I was in my early teens and I was terrified of every shadow. I imagined crazy monsters coming for me at any moment. This friend of mine, God and Satan grant him eternal peace, also played metal for us. It may be that I also met the band DECEASED a long time ago, back in the days of making out tapes. We sat in front of the speakers back then and devoured every note, every note.

There are some things that don't change, they are relied upon, they are a solid clue in the universe that I need to survive in today's world. This pack is reliable. This year, almost forty years after their formation, a slew of great albums and an unforgettable 2014 concert in Prague, these gentlemen come up with a new metal horror opus. So dig out the old cassettes in the basement, dust off your denim jacket and let yourself drift into a world where blood flows and everyone is even more disturbed than in reality. 


What I've always liked about this pack (and still do) is how they can play with melodies, how skillfully they combine dusty death metal, sharp thrash and heavy melodies together. The result is always a very poisonous cocktail, with that mysterious, restless effect that this band has a patent for. When I played "Children of the Morgue" to an old friend of mine, he said one thing - dude, I wish I was in the same shape as them! Actually, I don't need to write anything else, because his words fully describe what I think about the new album. However, the songs are very impressive, even though they are long. It doesn't matter at all, there's always something going on, they graduate in different ways, they scare, DECEASED play with gloomy ideas like a mad pathologist with his scalpel. I'm sure you've seen the photos from the turn of the last millennium of parents taking pictures with their deceased children. Every time I listen to this album, I think of them. They seem to come alive in front of me, wailing and screaming into the silence. Maybe we're all old dogs now, sometimes wondering what will happen when we're not here, but as long as records like this are being made, it makes sense to listen to this music. I'll sign that in my own blood. And it's not just a big piece of nostalgia. The Americans are proving once again that they don't belong to the old iron and are kicking everybody's ass again, including my little one. The record also has that old, musty sound, lots of horror interludes and overall it feels exactly like the kind of music I imagine I'll be listening to over and over again for years to come. We are simply of the same blood, me and the band, and it won't be any other way. I may be an old man screaming at clouds one day, but I'll still recommend "Children of the Morgue" to everyone. Plus, kids have always scared me the most in horror movies. Innocence combined with gore, ugh. Eerie, freezing death, thrash, heavy metal echoes from the deepest underground! The wail of the undead!


about DECEASED  on DEADLY STORM ZINE:


Rozhovor - DECEASED - Underground si zaslouží poctivost a dobré lidi!




Children Of The Morgue tracklisting:
"Destination: Morgue"
"Children Of The Morgue"
"Turn To Wither"
"Terrornaut"
"The Reaper Is Nesting"
"Uninvited Dirge"
"The Grave Digger"
"Eerie Wavelengths"
"Fed To Mother Earth"
"Skull With The Vacant Stare"
"Brooding Lament"
"Farewell (Taken To Forever)"



středa 24. července 2024

Recenze/review - BLASFEME - Black Legion (2024)


BLASFEME - Black Legion
CD 2024, Wulfhere Productions

for english please scroll down

Už zase hoří hranice. Prokletý naříká a dav se dostává do krvelačného stavu. Na povrch vylézají ty nejtemnější lidské pudy. Sedím ve starém archívu a čtu si o příbězích plných nenávisti. Poslouchám u toho nové album britských tmářů BLASFEME a jsem mimo svoji mysl. Jakoby se mi hudba dostala do podvědomí. Stala se mojí součástí, mým vlastním svědomím. Bál jsem se pochodujícího davu, děsivých zpráv v televizi, lekal jsem se stínů. Byl jsem prokletým, na kterého čekala hranice. Stačí ji jenom zapálit.

Black metal je náročný styl v tom, že musí být uvěřitelný, zahraný s nadšením a syrovostí. Tohle se podle mě nedá naučit, to musíte mít v sobě, musíte hrát srdcem. A to Britové umí na výbornou. Novinka je hodně neklidnou, naléhavou deskou. Potkáte na ní klasický, černou krví nasáklý metal, i tradiční heavy metalové prvky. Ohně znovu hoří!


Jedná se o hodně syrové, chladné a divoké album. Pánové na novince odkazují na kapely jako GORGOROTH, SATYRICON, NEGATIVE PLANE, CELTIC FROST. Jsem při poslechu opravdu v hlubokém podzemí, zavřený v temné kobce. Čekám na smrt, mučený a ponížený. Přesto jsem neodvolal. Boha jsem nikdy neviděl, ale Satan číhá za každým rohem. Zvuk, obal, celkovou produkci, vše považuji za povedené. Mohu se tak naplno soustředit na atmosféru, která je pro mě asi největší devízou téhle desky. A potom také to, že je nahrávka, i když svým způsobem neklidná, je také velmi návyková, ďábelská. Je ukována z té nejkvalitnější železné rudy. Jsem už starý pes (a píšu to v recenzích poměrně často, abyste věděli, že jsem na podobné muzice vyrůstal, že je mojí součástí) a stále se rád nechávám unášet na krvavých vlnách řeky smrti. Mám rád muziku, která ve mě dokáže probudit nějaké emoce, která rozjitří mojí fantazii. A tohle všechno umí BLASFEME na výbornou. Jsme jedné krve, já i kapela. Jasně, že pánové neobjevují nic nového, ani převratného, ale nové album "Black Legion" není jenom obyčejným řemeslem. Naopak, ve skladbách naleznete velké množství zajímavých a neotřelých momentů. Pro mě je potom asi nejdůležitější, že mě baví desku poslouchat a rád se k ní vracím. Pokaždé, když sedím ve starém archívu a čtu si o příbězích plných nenávisti, o Elizabeth Báthory, o jejím manželovi, o mučení a strachu. Už zase hoří hranice. Prokletý naříká a dav se dostává do krvelačného stavu. Na povrch vylézají ty nejtemnější lidské pudy. Chladný black metal, plný temných syrových myšlenek! Mučení nevinných duší!


Asphyx says:

The border's on fire again. The damned are wailing and the crowd is getting bloody. The darkest human instincts are coming to the surface. I'm sitting in an old archive reading about stories of hate. I'm listening to the new album by British darkies BLASFEME and I'm out of my mind. It's as if the music has entered my subconscious. It's become part of me, my own conscience. I was scared of the marching crowd, the scary news on TV, I was scared of the shadows. I was the cursed one, the one with a limit waiting for me. All I had to do was light it.

Black metal is a challenging style in that it has to be believable, played with passion and rawness. I don't think you can teach that, you have to have that in you, you have to play with your heart. And that's what the Brits are good at. The new album is a very restless, urgent record. You can find classic, black blood soaked metal and traditional heavy metal elements. The fires are burning again!


This is a very raw, cold and wild album. The gentlemen on the new album refer to bands like GORGOROTH, SATYRICON, NEGATIVE PLANE, CELTIC FROST. I'm really in a deep underground, locked in a dark dungeon while listening to it. I'm waiting to die, tortured and humiliated. Yet I have not recanted. I've never seen God, but Satan lurks around every corner. The sound, the cover, the overall production, I think it's all good. I can concentrate on the atmosphere, which for me is probably the greatest asset of this record. And then also the fact that the record, while restless in its own way, is also very addictive, diabolical. It's forged from the finest iron ore. I'm an old dog now (and I write this quite often in reviews, so you know that I grew up on music like this, that it's a part of me) and I still like to let myself drift on the bloody waves of the river of death. I like music that can awaken some emotion in me, that can stir my imagination. And BLASFEME can do all this perfectly. We are of one blood, me and the band. Of course, the gentlemen are not discovering anything new or revolutionary, but the new album "Black Legion" is not just an ordinary craft. On the contrary, in the songs you will find a lot of interesting and novel moments. For me, then, probably the most important thing is that I enjoy listening to the album and I like coming back to it. Every time I sit in an old archive and read about stories full of hate, about Elizabeth Bathory, about her husband, about torture and fear. The border is burning again. The damned are wailing, and the crowd is getting bloody. The darkest human instincts are coming to the surface. Cold black metal, full of dark, raw thoughts! The torture of innocent souls!


tracklist:
01. Purified by the High Flames of Hell
02. Wolves of Karpathia
03. Čachtice 1611
04. Ritualistic Exsanguination
05. Czernobog
06. Black Legion
07. Bound by the Blood Upon Our Swords

Line-up:
Dialgar - Bass
Moord - Guitar/Vocals
Striga Hell – Drums
Parusight – Guitar/Vocals

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine