DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemmelodic death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmelodic death metal. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 19. června 2026

Recenze/review - CROCELL - Swarm of Insects (2026)


CROCELL - Swarm of Insects
CD 2026, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Na ulicích leží zohavená těla v různých stádiích rozkladu. Zpočátku, když všechno začalo, tak jsme se je snažili pohřbívat. Jenže jich je moc, moc prokletých. Podivná choroba, způsobená tím, že jsme se měli příliš dobře. Už dlouho byl klid a bylo zapotřebí, ostatně jako vždycky, začít nějakou válku, násilí, pustit zlo ven z temnoty. Zbyly nám jen zničená města, děsivá epidemie a vzpomínky na svět, který byl kdysi dávno v pořádku. Je tu nové album CROCELL, které působí jako novodobá morová rána, jako nahrávka, která nově definuje naprostou tmu a chlad.

Kdo tuhle dánskou smečku sledujete dlouhodobě, tak moc dobře víte, že se jedná o kapelu, která má svůj vlastní rukopis, výraz, která vždy umí svojí hudbou znázornit a vyvolat apokalyptické myšlenky. I u nové desky jsou mraky černé, skoro se dotýkají země a prší z nich zkažená krev. Poslouchejte pozorně a dávejte pozor, ulice jsou plné mrtvol. 


Vždycky jsem měl a dodnes mám slabost pro kapely, které umí šikovně  a zajímavě kombinovat plesnivou death metalovou surovost a chlad a ostrost black metalu. CROCELL nám letos umíchali velmi jedovatý, naléhavý, podmanivý a uhrančivý koktejl, který když vypijete, tak se na něm stanete závislými. Dokud nezemřete v děsivých křečích. Jako bych při poslechu nahlédnul za oponu, do jiné dimenze, do světa na druhé straně, do záhrobí. "Swarm of Insects" se pro mě stalo každodenním rituálem, u kterého jsem vždy potkával nemrtvé, oběti zla i své vlastní démony. Líbí se mi, jak jsou skladby napsány, jak postupně gradují, kolik v sobě mají zajímavých nápadů. Pokud jste fanoušci kapel typu GOD DETHRONED, NECROPHOBIC, MARDUK, BÖLZER, BELPHEGOR, IMMORTAL, potom vězte, že jste zde správně. Dánové vám i letos přinášejí příběhy plné bolesti a utrpení. To vše zabalené v ostrém, dobře čitelném zvuku, s velmi zajímavým motivem na obalu, ale hlavně s hudbou, která se vám postupně zadře pod kůži, dostane se do žil i do vašeho podvědomí. Svět je někdy velmi těžké a nehostinné místo pro život a je moc dobře, že stále existují kapely, které na to dokáží svojí hudbou upozornit. CROCELL mají již dávno svoje pevné místo v podzemí a novinkou svoji pozici jenom potvrzují. A také přidávají spoustu nových, morbidních zážitků,  o kterých vím, že se k nim budu rád a často vracet. Na ulicích leží zohavená těla v různých stádiích rozkladu. Zpočátku, když všechno začalo, tak jsme se je snažili pohřbívat. Jenže jich je moc, moc prokletých. Podivná choroba, způsobená tím, že jsme se měli příliš dobře. Už dlouho byl klid a bylo zapotřebí, ostatně jako vždycky, začít nějakou válku, násilí, pustit zlo ven z temnoty. Kdo bude další na řadě? Do krvavé mlhy zahalená black death metalová morová rána! Smrt čeká ve stínu a brousí si svoji kosu! 

Asphyx says:

Mutilated bodies in various stages of decomposition lie in the streets. At first, when it all began, we tried to bury them. But there are too many of them so many damned souls. A strange disease, caused by the fact that we had it too good. It had been peaceful for a long time, and it was necessary as always to start some war, some violence, to let evil out of the darkness. All we have left are ruined cities, a terrifying epidemic, and memories of a world that was once, long ago, all right. Here is the new CROCELL album, which feels like a modern plague, like a recording that redefines utter darkness and cold.

Those of you who have been following this Danish pack for a long time know very well that this is a band with its own signature style and expression, one that always knows how to depict and evoke apocalyptic thoughts through its music. On the new album, too, the clouds are black, almost touching the ground, and rotten blood is raining down from them. Listen closely and watch out the streets are full of corpses. 


I’ve always had and still have a soft spot for bands that can skillfully and intriguingly blend the moldy rawness of death metal with the coldness and sharpness of black metal. This year, CROCELL has concocted a highly toxic, urgent, captivating, and mesmerizing cocktail that, once you drink it, you’ll become addicted to. Until you die in terrifying convulsions. It’s as if, while listening, I peeked behind the curtain, into another dimension, into the world on the other side, into the afterlife. “Swarm of Insects” has become a daily ritual for me, during which I always encounter the undead, victims of evil, and my own demons. I like how the songs are written, how they gradually build up, and how many interesting ideas they contain. If you’re a fan of bands like GOD DETHRONED, NECROPHOBIC, MARDUK, BÖLZER, BELPHEGOR, or IMMORTAL, then know that you’ve come to the right place. The Danes bring you stories full of pain and suffering again this year. All of this is wrapped in a sharp, clear sound, with a very interesting cover design, but above all with music that will gradually get under your skin, seep into your veins, and into your subconscious. The world can sometimes be a very harsh and inhospitable place to live, and it’s a good thing there are still bands out there that can draw attention to this through their music. CROCELL have long held a firm place in the underground scene, and their new release only serves to solidify that position. They also offer a wealth of new, morbid experiences that I know I’ll happily return to time and again. Mutilated bodies lie in various stages of decomposition on the streets. At first, when it all began, we tried to bury them. But there are too many of them, too many damned souls. A strange disease, caused by the fact that we had it too good. It had been peaceful for a long time, and it was necessary as always to start some war, some violence, to let evil out of the darkness. Who will be next? A black death metal plague shrouded in a bloody fog! Death waits in the shadows, sharpening his scythe!


Recenze/review - CROCELL - Of Frost, Of Flame, Of Flesh (2024):


tracklist:
1. Sarcophagus 
2. Sculptor of Nations 
3. Swarm of Insects 
4. Traitors' Blood 
5. Layrinthian Tunnels 
6. Shredded Banners 
7. Wolfen Man 
8. Volcano 

Lineup:
Andreas Posselt – drums
Tommy Christensen – guitars
Asbjörn Steffensen – vocals
Mads B. H. Gath – guitars
Uffe Laustsen-Jensen – bass



středa 3. června 2026

Recenze/review - SARCASM - Lifeforce Omnibound (2026)


SARCASM - Lifeforce Omnibound
CD 2026, Hammerheart Records, Into It Records

for english please scroll down

Přemýšleli jste někdy o tom, proč vlastně posloucháte muziku? Proč máte rádi death metal a další extrémní styly? Mě vždycky přitahovala temnota a chlad, takové to těžko vysvětlitelné chvění, které připomíná těžké chvíle před bouří, když jsou ve vzduchu elektrické výboje. Švédští SARCASM to se mnou vždycky uměli. Mají svůj nezaměnitelný rukopis, výraz. Poznáte je podle několika prvních tónů. Navíc se jako kapela nebojí lehce experimentovat.

Každé nové album je trošku jiné, přesto má stále jasně znatelnou značku téhle severské legendy. Novinka mě doslova přikovala na zeď. Opět. Stál jsem ve svém pokoji, ani jsem si nestihl sednout, tak jak to většinou dělám. Najednou jsem nebyl doma, ale někde vysoko v horách. Do obličeje mě udeřil ledový vítr, nemohl jsem dýchat, lapal jsem po dechu. Jakoby se mi jednotlivé skladby usadily hluboko v kostech, v podvědomí. Staly se mojí součástí. O tomhle je pro mě muzika a death metal. O emocích, o síle, o předané energii. Jsem ztracen. 


Celým novým albem se vine jako jedovatý břečťan taková zvláštní melancholická nálada. Smutek i naděje, naprostá tma, samota. Hlavou mi létají myšlenky jako zběsilé, aby se po nějaké době usadily a já se spokojeně kýval do rytmu. Je znát, slyšet, že v téhle smečce jsou velmi talentovaní muzikanti, kteří hrají opravdově, upřímně, ryze a naprosto autenticky. Stále, i po více než 35 letech v podzemí, si myslím, že nejlepší alba jsou ta, která jsou zahraná od srdce. Zkrátka a dobře, SARCASM věřím všechno. Studený, dobře čitelný a drásavý zvuk, motiv na obalu, ale i jednotlivé pasáže, které se mi postupně dostaly pod kůži i do podvědomí. Vždycky se tětím na víkend, až zmizím v lesích za naším domem. Toulám se se sluchátky na uších, nasávám mrtvolnou atmosféru starých pohřebišť, navštěvuji rozpadlé ruiny. Také vám, moji milí čtenáři, připadá, že tahle kapela je každým novým albem lepší a lepší? Mě ano, novinka je dle mého skromného názoru k dokonalosti vybroušeným death metalovým drahokamem. Stojím zase jednou na skále a dívám se dolů do hlubiny. Přemýšlím, o čem je vlastně život a o čem smrt? "Lifeforce Omnibound" je na opravdu velmi vznešeným, majestátním, přitažlivým albem, které má v sobě i vášeň a touhu starým mistrů v oboru. Kdyby ještě žili mí staří kamarádi z devadesátých let, tak bych jim novinku pustil a nemuseli bychom vůbec mluvit. Jen bychom kývali souhlasně hlavou a užívali si příliv skvělým nápadů a melodií. Sleduji tuhle legendu již dlouhé roky, pod dnešní recenzí naleznete odkazy na předchozí nahrávky, skvělý rozhovor a jako starý poctivý fanoušek mohu napsat jen jediné - je to tam, novinka je vynikající po všech stránkách! Přemýšleli jste někdy o tom, proč vlastně posloucháte muziku? Proč máte rádi death metal a další extrémní styly? Poslechněte si tohle album a budete vědět, proč miluji muziku já. K dokonalosti vybroušený, temný a chladný death metalový křišťál! Silný, magický a podmanivý vichr ze severu! 

Asphyx says:

Have you ever wondered why you listen to music? Why do you like death metal and other extreme genres? I’ve always been drawn to darkness and coldness—that hard-to-explain shiver that reminds me of the heavy atmosphere before a storm, when there’s electricity in the air. The Swedish band SARCASM has always had a way with me. They have their own unmistakable style and sound. You can recognize them from the very first few notes. Plus, as a band, they aren’t afraid to experiment a little.

Every new album is a little different, yet it still bears the clearly recognizable mark of this Nordic legend. The new release literally pinned me to the wall. Again. I was standing in my room; I didn’t even have time to sit down, as I usually do. Suddenly, I wasn’t at home, but somewhere high up in the mountains. An icy wind hit me in the face; I couldn’t breathe, I was gasping for air. It was as if the individual songs had settled deep in my bones, in my subconscious. They became a part of me. This is what music and death metal are about for me. About emotions, about power, about the energy transmitted. I am lost.


A peculiar melancholic mood winds its way through the entire new album like poisonous ivy. Sadness and hope, utter darkness, loneliness. Thoughts race through my head like mad, only to settle down after a while, leaving me contentedly swaying to the rhythm. You can tell, you can hear, that this band is made up of very talented musicians who play with genuine, sincere, pure, and utterly authentic passion. Even now, after more than 35 years in the underground, I still believe that the best albums are the ones played from the heart. In short, I believe everything SARCASM does. A cold, clear, and jarring sound; the cover art, as well as individual passages, gradually seeped under my skin and into my subconscious. I always look forward to the weekend, when I disappear into the woods behind our house. I wander with headphones on, soaking in the deathly atmosphere of old burial grounds, visiting crumbling ruins. Do you, my dear readers, also feel that this band gets better and better with every new album? I certainly do; in my humble opinion, this new release is a death metal gem polished to perfection. Once again, I stand on a rock and look down into the abyss. I find myself wondering: what is life really about, and what is death? "Lifeforce Omnibound" is a truly sublime, majestic, and captivating album that embodies the passion and desire of the old masters of the genre. If my old friends from the ’90s were still alive, I’d play them this new release, and we wouldn’t need to say a word. We’d just nod our heads in agreement and enjoy the flood of great ideas and melodies. I’ve been following this legend for many years; below today’s review, you’ll find links to previous recordings and a great interview. And as an old, die-hard fan, I can only say one thing it’s all there; this new album is outstanding in every way! Have you ever wondered why you actually listen to music? Why do you love death metal and other extreme genres? Listen to this album and you’ll know why I love music. A dark and cold death metal gem, polished to perfection! A powerful, magical, and captivating wind from the north!


about SARCASM on DEADLY STORM ZINE:








tracklist:
01. Essence Of Existence 
02. Altering The Perception 
03. The Reward Of Adversity 
04. Crumbling Mind Edifice 
05. Plunged Into A Paradox 
06. Wayward Fragments Of Infinite Divisibility 
07. A Concept Older Than Time 
08. Empirical Life Metaphysical

band:
Jesper Ojala - Drums
Heval Bozarslan - Vocals
Peter Laitinen - Guitars
Philip Borg - Bass




pondělí 27. dubna 2026

Recenze/review - AT THE GATES - The Ghost of a Future Dead (2026)


AT THE GATES - The Ghost of a Future Dead
CD 2026, Century Media Records

for english please scroll down

Dnešní recenzi nemůžu samozřejmě začít jinak, než vzpomínkou na zpěváka Tomase Lindberga. Je to už více než deset let, kdy jsme se potkali, ale doteď si to podání ruky, ťuknutí půllitrem a několik milých slov pamatuji. Byl to velmi charismatický zpěvák, který po sobě zanechal v death metalu velmi hlubokou stopu. Měl nezaměnitelnou barvu, sílu a zabarvení hlasu, které bylo v kapelách, ve kterých působil vždy jasným poznávacím znamením. Měl talent od pánaboha a měl jsem ho moc rád jak v AT THE GATES, tak i v GROTESQUE, LOCK UP, NIGHTRAGE i v THE LURKING FEAR.

Pojďme ale k letošní novince. Na ní totiž neodvedl skvělou práci jenom Tomas, ale i všichni ostatní. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě temnotu, chlad, spoustu zajímavých melodií i pasáží, které si budete pamatovat. AT THE GATES ze sebe zkrátka vydali to nejlepší a troufám si tvrdit, že na tohle album budou nejen fanoušci velmi dlouho vzpomínat. Obsahuje všechny potřebné ingredience a přidává ještě spoustu věcí navíc. Přiznám se vám, že když jsem slyšel novinku poprvé, tak mě mrazilo v zádech. Těch emocí, tlaku, energie, je opravdu velké množství a chvilku mi trvalo, než jsem všechno vstřebal. 


"The Ghost of a Future Dead" ale není skvělou nahrávkou jenom při prvním poslechu. Kvalita je trvanlivá. Při každém společném setkání, které je pro mě pokaždé spíše obřadem, než jen obyčejnou seancí, objevuji nové momenty, pasáže a opravdu vždy se kapela trefuje přímo do živého, do samé podstaty melodického death metalu, u jehož vzniku kdysi sami stáli. Pokud jste měli a stále máte rádi tradiční gothenburgskou školu v její syrové a chladné podobě (s příměsí naprosté tmy), tak neváhejte ani chvilku. Skvělá zpráva je, že Švédi sice staví na klasických poctivých základech, ale nadále původní myšlenky rozvíjejí. A dělají to s elegancí a nadšením starých mistrů. Určitě to znáte. Když se vám nějaká muzika dostane do hlavy, do podvědomí, zadře se vám pod kůži a vy pak máte před sebou několik nových desek a nakonec stejně zvolíte AT THE GATES. Je velká škoda, že se Tomas nedožil toho, aby vystoupil s novinkou i na koncertě, já si stoupl hned pod pódium a připil mu na zdraví chlazeným pivem. Život je ale někdy kurva a my můžeme jen vzpomínat. Nové album ale není jen nostalgií, která je naprosto pochopitelná. Obstojí i bez ní. Muzika je buď dobrá a nebo špatná, nic dalšího neexistuje. Tahle smečka se poprvé zapsala do metalových dějin v devadesátých letech minulého století. Je až neuvěřitelné, s jakou elegancí se stále vrací. Netuším, jak to pánové udělali, pravdou ale je, že tahle nahrávka je skvělá po všech stránkách. I co se týká zvuku, motivu na obalu a dalších formálních věcí. Za moji maličkost vám ji mohu jenom doporučit. Cítím ze skladeb sílu severního vichru! Melodické death metalové album, které se vám zadře hluboko do podvědomí! Vynikající záležitost! Tompa zůstane navěky s námi! 

Asphyx says:

Of course, I can’t begin today’s review without remembering the singer Tomas Lindberg. It’s been more than ten years since we met, but I still remember that handshake, the clink of our beer mugs, and the few kind words we exchanged. He was a very charismatic singer who left a profound mark on the death metal scene. He had an unmistakable tone, power, and timbre to his voice, which was always a clear distinguishing feature in the bands he played in. He had God-given talent, and I really liked him in AT THE GATES, as well as in GROTESQUE, LOCK UP, NIGHTRAGE, and THE LURKING FEAR.

But let’s get to this year’s new release. It’s not just Tomas who did a great job on it, but everyone else as well. The songs are very well written; they contain darkness, coldness, plenty of interesting melodies, and passages you’ll remember. AT THE GATES simply gave it their all, and I dare say that fans and others will remember this album for a very long time. It contains all the necessary ingredients and adds a whole lot more. I’ll admit that when I heard the new album for the first time, it sent chills down my spine. There’s such a huge amount of emotion, intensity, and energy that it took me a moment to take it all in. 


"The Ghost of a Future Dead" isn't just a great album on first listen. Its quality is enduring. With every listen which for me is always more of a ritual than just an ordinary listening session I discover new moments and passages, and the band truly hits the mark every time, striking at the very heart of melodic death metal, a genre they themselves helped pioneer. If you’ve always loved the traditional Gothenburg school in its raw and cold form (with a touch of utter darkness), don’t hesitate for a moment. The great news is that while the Swedes build on classic, solid foundations, they continue to develop the original ideas. And they do so with the elegance and enthusiasm of the old masters. You surely know the feeling. When a certain kind of music gets into your head, into your subconscious, gets under your skin, and then you have several new albums in front of you, but in the end, you still choose AT THE GATES. It’s a real shame that Tomas didn’t live to perform the new material at a concert; I stood right in front of the stage and raised a cold beer in his honor. But life can be a bitch sometimes, and all we can do is remember him. The new album, however, isn’t just nostalgia which is perfectly understandable. It stands on its own. Music is either good or bad; nothing else exists. This band first made its mark on metal history in the 1990s. It’s almost unbelievable how elegantly they keep coming back. I have no idea how these guys did it, but the truth is that this record is great in every way. Even in terms of sound, the cover art, and other formal aspects. I can only highly recommend it to you. I feel the power of the northern wind in these songs! A melodic death metal album that will burrow deep into your subconscious! An outstanding release! Tompa will remain with us forever!



about AT THE GATES on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - AT THE GATES - The Nightmare of Being (2021)



Tracklist:
1. The Fever Mask
2. The Dissonant Void
3. Det Oerhörda 
4. A Ritual of Waste 
5. In Dark Distortion 
6. Of Interstellar Death 
7. Tomb of Heaven 
8. Parasitical Hive 
9. The Unfathomable 
10. The Phantom Gospel 
11. Förgängligheten 
12. Black Hole Emission 

čtvrtek 26. února 2026

Recenze/review - SHADOWSPAWN - Cadaver Dogs (2026)


SHADOWSPAWN - Cadaver Dogs
CD 2026, Via Nocturna

for english please scroll down

Zrovna čtu jednu velmi dobrou detektivku z Kodaně. Jsem zavřený ve svém pokoji a jako kulisu k temným vizím autora si pouštím nové album thrash death metalových Dánů SHADOWSPAWN. Zasvěcení čtenáři našich stránek moc dobře vědí, že jsem fanouškem kapely a pečlivě sleduji jejich dráhu. Vždycky se mi líbil způsob, jakým dokáže kapela do skladeb propašovat tlak, energii a temnotu. Stejně jako když se ztrácím v ulicích města a pronásleduje mě sériový vrah, tak cítím z nového alba děsivé noční můry.

Pánové jsou zpět a opět dokazují, že umí řezat rovnou do živého. Jsou suroví, techničtí, reální, maniakální, divocí, ale nezapomínají ani na podmanivě krvavou atmosféru. Letošní jedovatý koktejl je ve výsledku velmi chutný a zemřete po něm v krutých křečích. Nějak se mi v hlavě spojil čtený thriller a hudba v jeden celek. Nové album si, jako starý prašivý metalový pes, neskutečně užívám. Je totiž propracované, surové, chladné a temné, autentické. 


Kapela měla, má a určitě bude vždycky mít svůj vlastní originální rukopis. Pánové sice čerpají ze starých metalových spisů a volně se inspirují u kapel typu ASPHYX, BENEDICTION, BOLT THROWER, PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION, MASTER, MERCYLLES, DEAD HEAD, ale také přidávají velkou porci vlastních nápadů a invence. Pod masivním, dobře čitelným, živelným a živočišným zvukem je podepsán mistr Kelvin Dam a osobně jej považuji za velmi povedený. Jakoby se mi každý riff zadíral postupně do masa, do mozku, do vnitřností i do podvědomí. Zaujal mě i motiv na obalu, jehož autorem je Henry "MrDist" Pyykkö. Ten odvedl také vynikající práci. Celkově cítím z téhle smečky i všech, kteří se na albu podíleli, takovou tu starou poctivost, kterou mám u kapel rád už skoro 35 let. Patřím ještě mezi generaci, která poslouchá hudbu spíše srdcem, než jen ušima. Novinka "Cadaver Dogs" jakoby pro mě byla průvodcem v ulicích zničeného města. Žijeme v divné době, pradávná, tisíce let ověřená pravidla najednou neplatí. Člověk se stává postupně člověku vlkem. Jsem rád, že kapely jako SHADOWSPAWN nadále vydávají vynikající nahrávky. Jsou pro mě záchytným bodem, kusem něčeho normálního, pevného, opravdového, v dnešním rozervaném světě. Schválně si přečtěte recenze na předchozí nahrávky i skvělý rozhovor, který je odkazován dole pod dnešním článkem. Potom určitě pochopíte, proč jsem fanouškem téhle smečky. Novinkou pánové potvrzují svoji pevnou pozici na scéně a já už teď moc dobře vím, že k nové desce se budu ještě hodně dlouho a často vracet. Hoří totiž zevnitř! Thrash death metalové album, které ve vás zanechá hlubokou krvavou stopu! Vynikající zásek přímo do živého!


Asphyx says:

I'm currently reading a very good detective story set in Copenhagen. I'm locked in my room and listening to the new album by Danish thrash death metal band SHADOWSPAWN as a backdrop to the author's dark visions. Regular readers of our website know very well that I am a fan of the band and follow their career closely. I've always liked the way the band manages to smuggle pressure, energy, and darkness into their songs. Just as when I get lost in the streets of the city and am being pursued by a serial killer, I feel terrifying nightmares from the new album.

The gentlemen are back and once again prove that they can cut straight to the quick. They are raw, technical, realistic, maniacal, wild, but they don't forget the captivatingly bloody atmosphere. This year's poisonous cocktail is very tasty, and you will die in cruel convulsions after drinking it. Somehow, the thriller I read and the music merged into one in my head. I enjoy the new album immensely, like an old mangy metal dog. It is sophisticated, raw, cold, dark, and authentic.


The band had, has, and will certainly always have its own original style. The gentlemen draw on old metal writings and are loosely inspired by bands such as ASPHYX, BENEDICTION, BOLT THROWER, PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION, MASTER, MERCYLLES, and DEAD HEAD, but they also add a large dose of their own ideas and inventiveness. The massive, clear, elemental, and animalistic sound is the work of master Kelvin Dam, and I personally consider it very successful. It's as if each riff gradually digs into my flesh, my brain, my guts, and my subconscious. I was also intrigued by the cover art, created by Henry "MrDist" Pyykkö. He did an excellent job as well. Overall, I feel that this pack and everyone who contributed to the album embodies the kind of old-fashioned honesty that I have loved in bands for almost 35 years. I still belong to a generation that listens to music with their hearts rather than just their ears. The new album "Cadaver Dogs" is like a guide for me through the streets of a destroyed city. We live in strange times, ancient rules that have been proven over thousands of years suddenly no longer apply. Man is gradually becoming a wolf to man. I am glad that bands like SHADOWSPAWN continue to release excellent recordings. For me, they are a point of reference, a piece of something normal, solid, and real in today's torn world. Be sure to read the reviews of their previous recordings and the great interview linked below today's article. Then you will surely understand why I am a fan of this pack. With this new release, the gentlemen confirm their solid position on the scene, and I already know very well that I will be returning to this new album often and for a long time to come. It burns from within! A thrash death metal album that will leave a deep bloody mark on you! An excellent stab right into the heart!



about SHADOWSPAWN on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Spiral Of Torment 
02. The Apostate 
03. Devil's Breath Retribution 
04. Dark Waters 
05. Eir To The Profane 
06. Cadaver Dogs 
07. Requiem Of The Dispossessed 
08. He Who Slept In Fire 
09. Hollow Gods 
10. Demonized And Blasphemous

Recenze/review - INTERNAL DECAY - Fires of the Forgotten (2026)


INTERNAL DECAY - Fires of the Forgotten
EP 2026, Hammerheart Records

for english please scroll down

Všechno uteklo tak rychle. Občas se potřebuji zastavit. Nadechnout se a nechat čas, aby kolem mě jen tak plynul. Zavzpomínat na kamarády, co tu již nejsou s námi. Na ty, se kterými jsme kdysi dávno sedávali nekonečné hodiny u reproduktorů a diskutovali o nových nahrávkách. Svět se za tu dobu neskutečně změnil a my jsme zůstali. Stále uctíváme stejné hodnoty. Máme rádi kapely, které hrají srdcem a hudbu, která nám již navěky bude kolovat v žilách. Stojím na hřbitově ve svém rodném městě a poslouchám nové EP švédských tmářů INTERNAL DECAY.

Ano, mí milí přátelé ze záhrobí, tahle kapela byla založena kdysi dávno v roce 1991 a prošla si zajímavým vývojem. Hrávala pod jménem Misery thrash metal, aby se nakonec našla v melodickém death metalu načichlém chladem a naprostou tmou. Když před vámi zmíním jména jako Therion, Epitaph, Deformity, Pandemonic, Stormrider, A Canorous Quintet a Serpentine, tak asi nemusím dodávat nic dalšího. Jedná se o zkušené muzikanty, kteří se vrátili, aby nám zvěstovali další ozvěny z onoho světa. 


Seděl jsem na lavičce v parku, který navazuje na hřbitov a hlavou mi létala velká spousta myšlenek. Najednou jsem nebyl šedivý pán v letech, ale zase mladý kluk a hltal jsem nové skladby takovým způsobem, že jsem zapomínal, co se děje kolem mě. Mám rád, když jsou v death metalu patrné chladné melodie, líbí se mi, když jsou skladby nasáklé melancholií dalekého severu. Rozmlouvám s mrtvými, vyprávím jim, jak nové EP "Fires of the Forgotten" zní, jaký má skvělý mrazivý, masivní a velmi dobře čitelný zvuk, jak jsou jednotlivé motivy velmi dobře napsány, jak se s chutí dívám na obal. Dal bych si s vámi pivo, ale nejde to, možná časem, až jednou také zmizím v krvavé mlze. Zatím znovu zapínám play a užívám si pasáže plné temnoty a beznaděje. Měli jste rádi kapely jako MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, SENTENCED, DRACONIAN, AMORPHIS, ANATHEMA  a stále jsou častými hosty ve vašem přehrávači? Potom neváhejte, tohle EP je plné zajímavých melodií, ostrých riffů, neotřelých pasáží a pochmurné atmosféry. Jako bych stál na vysoké hoře a díval se do hlubiny. Vznáším se na jednotlivých melodicích, padám a roztříštěn na tisíc kousků znovu a znovu vstávám z popela. Čím jsem starší, tím víc si vážím podobných nahrávek, které jsou opravdové, ryzí, autentické, ve kterých je kus srdce a talentu. Loučím se s kamarády, kteří leží v kamenných hrobech. Tak zase někdy, až na mě bude všechno padat, přijdu vás navštívit. Nové EP INTERNAL DECAY si vezmu určitě zase s sebou, mrzne u něj totiž krev v žilách. Melodický death metal nasáklý pochmurnou atmosférou, melancholií, smutkem a beznadějí! Doporučuji všem pravověrným i démonům! 

Asphyx says:

Everything went by so fast. Sometimes I need to stop. Take a breath and let time just flow around me. Remember friends who are no longer with us. Those with whom we used to sit for endless hours by the speakers, discussing new recordings. The world has changed incredibly during that time, and we have remained. We still worship the same values. We love bands that play with their hearts and music that will forever flow through our veins. I am standing in the cemetery in my hometown listening to the new EP by Swedish dark metal band INTERNAL DECAY.

Yes, my dear friends from beyond the grave, this band was founded way back in 1991 and has undergone an interesting evolution. They used to play thrash metal under the name Misery, only to eventually find themselves in melodic death metal steeped in coldness and utter darkness. When I mention names like Therion, Epitaph, Deformity, Pandemonic, Stormrider, A Canorous Quintet, and Serpentine, I probably don't need to add anything else. These are experienced musicians who have returned to bring us more echoes from that world. 


I was sitting on a bench in a park next to a cemetery, my head filled with a multitude of thoughts. Suddenly, I was no longer a gray-haired old man, but a young boy again, devouring new songs so intensely that I forgot what was going on around me. I like it when cold melodies are evident in death metal, I like it when songs are steeped in the melancholy of the far north. I talk to the dead, telling them how the new EP "Fires of the Forgotten" sounds, how it has a great frosty, massive, and very clear sound, how the individual motifs are very well written, how I enjoy looking at the cover. I'd have a beer with you, but I can't, maybe someday, when I too disappear into the bloody mist. For now, I press play again and enjoy the passages full of darkness and despair. Did you like bands like MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, SENTENCED, DRACONIAN, AMORPHIS, ANATHEMA, and are they still frequent guests in your player? Then don't hesitate, this EP is full of interesting melodies, sharp riffs, original passages, and a gloomy atmosphere. It's as if I were standing on a high mountain and looking into the depths. I float on individual melodies, fall and shatter into a thousand pieces, and rise from the ashes again and again. The older I get, the more I appreciate recordings like this, which are real, pure, authentic, and contain a piece of heart and talent. I say goodbye to my friends who lie in stone graves. So, sometime, when everything is falling apart for me, I'll come visit you. I'll definitely take the new EP INTERNAL DECAY with me again, because it makes my blood run cold. Melodic death metal steeped in a gloomy atmosphere, melancholy, sadness, and despair! I recommend it to all true believers and demons!


tracklist:
1. Fires of the Forgotten (Dance upon Your Grief)
2. A Demon's Bow
3. Dying Wish

Line up:
Kim Blomkvist - Vocals
Mikael Vega - Guitar, backing vocals
Björn Sundling - Guitar, backing vocals
Linus Nirbrant - Bass
Emil Hedman - Drums



sobota 23. srpna 2025

Recenze/review - SOULREAPERS - Melody of Chaos (2025)


SOULREAPERS - Melody of Chaos
CD 2025, Great Dane Records

for english please scroll down

Nevím, kdy se to stalo. Lidé začali mít na ulicích divný pohled, nevnímali svět kolem sebe. Jakoby byly napojeni na nějakou síť, která je ovládala. V reálném životě byli zlí a bez emocí. Potřebovali svoji denní dávku strachu, radosti. Připomínali mi zombie z apokalyptických filmů. Další díl seriálu, další morbidní hra. Kluci přestali mít zájem o holky a svět pomalu vymíral. Chodil jsem ulicemi, sledoval postupný úpadek. Potom začalo rabování. Všechno se samozřejmě muselo natáčet. 

Občas mi připadá, že opravdu začínáme žít v podivné době. Jakoby se kolem vznášel zvláštní neklid. Jsou kapely, které když si poslechnu, tak ve mě podobné myšlenky probudí. Melodický death metal nepatří k mým nejoblíbenějším. Jenže italští maniaci SOULREAPERS jej hrají naléhavě, zajímavé, neotřele. Nové album mi připomíná soundtrack k apokalypse, která už dávno začala. V našich hlavách i duších. 


Máte rádi kapely jako jsou DARK TRANQUILLITY, AT THE GATES, SEPTIC FLESH, SOILWORK? Potom rozhodně tuhle nahrávku zkuste. Je po okraj narvaná zajímavými melodiemi, hoří zevnitř, na povrchu je chladná jako ruka mrtvoly. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive i sílu. I takový zvláštní neklid, který se mi na téhle smečce líbí. Zvukově je vše v pořádku, stejně jako stylový obal. Prostudujte si i texty, rozhodně stojí za to. Možná už jsem starý pes a opravdu světu kolem sebe nerozumím, ale co vím na sto procent je to, že tahle nahrávka rozhodně stojí za to. Jsou pod ní podepsáni dva muzikanti - Mike Tarantino a Buzz. Oba odvedli skvělou práci. Líbí se mi, jakým způsobem si kapela hraje s náladami. Muzika je zde jednou surová, nekompromisní, potom vznešená, chladná. Navíc musím zmínit pro mě jednu z nejdůležitějších věcí - nové album "Melody of Chaos" mě baví poslouchat a rád se k němu vracím. Nejvíc se mi opravdu osvědčil poslech do sluchátek, když jsem se toulal ulicemi a pozoroval lidi. Jak jsou na nervy, když se dívají do svých obrazovek, jak se usmívají, když jim dal někdo like. Kousek vedle, od těchto šťastných povrchních jedinců, leželi špinaví bezdomovci. Žebrali a ulice byla chladná a temná, jako lidská prokletá srdce. Těch obrazů, fantazií, mě při poslechu napadá opravdu velké množství. Mám vždy rád, když mě kapela dokáže chytit, zaseknout do mě svůj ostrý dráp. SOULREAPERS se to povedlo na výbornou. Je to jízda na splašeném koni. Od začátku do konce. Nemůžu jinak, než vám album doporučit. Rozhodně stojí za poslech. Obzvláště v dnešní podivné době. Nevím, kdy se to stalo. Lidé začali mít na ulicích divný pohled, nevnímali svět kolem sebe. Jakoby byly napojeni na nějakou síť, která je ovládala. V reálném životě byli zlí a bez emocí. Potřebovali svoji denní dávku strachu, radosti. Připomínali mi zombie z apokalyptických filmů. Melodický death metal zahraný s elegancí a nadšením! Album po okraj narvané silnými emocemi! 


Asphyx says:

I don't know when it happened. People started looking strange on the streets, oblivious to the world around them. It was as if they were connected to some network that controlled them. In real life, they were evil and emotionless. They needed their daily dose of fear and joy. They reminded me of zombies from apocalyptic movies. Another episode of the series, another morbid game. Boys lost interest in girls, and the world slowly died out. I walked the streets, watching the gradual decline. Then the looting began. Of course, everything had to be filmed. 

Sometimes I feel like we're really starting to live in strange times. It's as if there's a strange uneasiness in the air. There are bands that, when I listen to them, awaken similar thoughts in me. Melodic death metal is not among my favorites. But the Italian maniacs SOULREAPERS play it urgently, interestingly, and originally. The new album reminds me of the soundtrack to an apocalypse that began long ago. In our heads and souls.


Do you like bands such as DARK TRANQUILLITY, AT THE GATES, SEPTIC FLESH, SOILWORK? Then you should definitely give this album a try. It is packed to the brim with interesting melodies, burning from the inside, yet cold as a corpse's hand on the surface. The songs are very well written, with the necessary drive and power. There is also a strange restlessness that I like about this pack. The sound is fine, as is the stylish cover. Study the lyrics, they are definitely worth it. Maybe I'm just an old dog and I really don't understand the world around me, but what I know for sure is that this recording is definitely worth it. Two musicians are behind it - Mike Tarantino and Buzz. Both did a great job. I like the way the band plays with moods. The music is sometimes raw and uncompromising, then sublime and cold. In addition, I must mention one of the most important things for me - I enjoy listening to the new album "Melody of Chaos" and I like to come back to it. I really enjoyed listening to it on headphones while wandering the streets and watching people. How nervous they are when they look at their screens, how they smile when someone likes them. A short distance away from these happy, superficial individuals, dirty homeless people were lying on the ground. They were begging, and the street was cold and dark, like cursed human hearts. A lot of images and fantasies come to mind when I listen to it. I always like it when a band can grab me, sink its sharp claws into me. SOULREAPERS has done that perfectly. It's a wild ride from start to finish. I can't help but recommend this album to you. It's definitely worth listening to. Especially in these strange times. I don't know when it happened. People started to have a strange look on the streets, oblivious to the world around them. As if they were connected to some network that controlled them. In real life, they were evil and emotionless. They needed their daily dose of fear and joy. They reminded me of zombies from apocalyptic movies. Melodic death metal played with elegance and enthusiasm! An album brimming with powerful emotions!


Tracklist:
1.Terriifying souls 04:29
2.Blood Of my blood 05:37
3.Testament Of madness 05:23
4.Instrumental 01:59
5.It was worth it 04:58
6.Blank slates 04:26
7.Time is passing 05:19
8.Useless return 05:31
9.Outro 02:45

Line up:
Mike TARANTINO: Vocals / Lyrics
Buzz:
Guitars / Synth / Keys / Drums
Annalisa logoteta (Dysphoria)
Additional female vocals and Keyboards parts

čtvrtek 21. srpna 2025

Recenze/review - AS THE SEA PARTS - Psychosis (2025)


AS THE SEA PARTS - Psychosis
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Venku se setmělo a já ještě nechtěl jít spát. Protože když usnu, tak se ztratím ve zlých snech a potom se probudím do ještě horší reality. Raději jsem se dál toulal mezi náhrobky a četl si jména na hrobech. Krátký život plný utrpení, stálo na jednom. Na dalším se jako košatý strom rozprostíral složitý rodokmen. Je vlastně jedno, kým jsme byli a budeme. Nakonec všichni zemřeme. Jenom ve smrti jsme si rovni. Vzadu, pokrytá břečťanem, stojí opuštěná hrobka s nápisem AS THE SEA PARTS. Chvíli váhám, je už opravdu tma, ale nakonec vstupuji dovnitř.

Jedná se o smečku, jejíž kořeny sahají do roku 1995. Následující rok po svém založení pánové z Virginie nahráli jednu demonahrávku "Trilogy of Sorrow". Doporučuji vám, abyste si ji poslechli, je volně dostupná. Budete mít potom celkový obraz o kapele kompletní. Následovaly dlouhé roky nečinnosti, kdy byla hrobka zavřená a rozprostíralo se kolem ní ticho. Až letos, po  hibernaci, vydává tahle smečka nové, dlouhohrající (a zároveň debutové) album. 


Také máte rádi ranní mlhu nad hřbitovem? Takový ten plazivý chlad, tichý šepot nemrtvých? Také jste vyrůstali a setkávali jste se s hudbou poprvé v devadesátých letech minulého století? Potom jste zde správně. Tvorba AS THE SEA PARTS má sobě přesně tu patinu dávných časů, poctivost, talent, touhu rozdrásat vás do krve. Nutno rovnou dodat, že se to kapele daří na výbornou. Pokud pominu skvělý chladný a dobře čitelný zvuk (Kyle Johnson), pokud se oprostím od motivu na obalu, který namaloval jeden z mých nejoblíbenějších umělců v undergroundu - Mark Riddick, tak zůstane na kost ohlodaný death metal se spoustou melodických prvků, s doomově zastřenou atmosférou. Když jsem kdysi před lety svoje stránky zakládal, tak alba jako "Psychosis" jsou, byla a budou těmi, které chci podporovat. Hudba zde má totiž v sobě něco navíc. Srdce, vášeň, těkavý chlad, temnotu, naléhavost. Zkrátka a dobře, kapele věřím každý tón, každou notu, každý úder bicích. Navíc mě novinka opravdu baví poslouchat. Jedná se o záležitost pro chvíle, kdy se potřebujete v dnešním chaotickém, podivném a neosobním světě zastavit. Nová nahrávka se stala po nějaké době spíše osobní záležitostí, soukromou seancí, krásou usínajícího dne, než jen obyčejným poslechem. Jsem moc rád, že kapela tohle album vydala. Je totiž po okraj narvané skvělými nápady, zastřeně podmanivou atmosférou, bolestí, strachem i pradávnou silou nemrtvých. Venku se setmělo a já ještě nechtěl jít spát. Protože, když usnu, tak se ztratím ve zlých snech a potom se probudím do ještě horší reality. Raději jsem se dál toulal mezi náhrobky a četl si jména na hrobech. Chladný a temný, melodický doom death metalový obřad, panychida za bolest! Budete do krve rozdrásáni zevnitř!


Asphyx says:

It was getting dark outside, and I didn't want to go to sleep yet. Because when I fall asleep, I get lost in bad dreams and then wake up to an even worse reality. I preferred to wander among the gravestones and read the names on the graves. A short life full of suffering, it said on one. On another, a complex family tree spread out like a spreading tree. It doesn't really matter who we were or who we will be. In the end, we all die. Only in death are we equal. In the back, covered in ivy, stands an abandoned tomb with the inscription AS THE SEA PARTS. I hesitate for a moment, it's really dark now, but finally I go inside.

This is a band whose roots date back to 1995. The following year after its founding, the gentlemen from Virginia recorded a demo called Trilogy of Sorrow. I recommend you listen to it, it's freely available. You'll then have a complete picture of the band. This was followed by long years of inactivity, when the tomb was closed and silence spread around it. Only this year, after hibernation, is this band releasing a new, full-length (and debut) album.

Do you also like the morning fog over the cemetery? That creeping cold, the quiet whisper of the undead? Did you also grow up and encounter music for the first time in the 1990s? Then you've come to the right place. AS THE SEA PARTS' work has exactly that patina of ancient times, honesty, talent, and a desire to tear you to pieces. It must be said right away that the band does an excellent job of this. If I ignore the great cold and clear sound (Kyle Johnson), if I detach myself from the cover art, which was painted by one of my favorite underground artists, Mark Riddick, what remains is bone-gnawing death metal with lots of melodic elements and a doom-laden atmosphere. When I started my website years ago, albums like "Psychosis" were, are, and will be the ones I want to support. The music here has something extra. Heart, passion, volatile coldness, darkness, urgency. In short, I believe every tone, every note, every drum beat of this band. What's more, I really enjoy listening to the new album. It's something for those moments when you need to pause in today's chaotic, strange, and impersonal world. After a while, the new recording became more of a personal matter, a private session, the beauty of a day falling asleep, rather than just ordinary listening. I'm very glad the band released this album. It's packed to the brim with great ideas, a veiled captivating atmosphere, pain, fear, and the ancient power of the undead. It was dark outside, and I didn't want to go to sleep yet. Because when I fall asleep, I get lost in bad dreams and then wake up to an even worse reality. I preferred to continue wandering among the tombstones and reading the names on the graves. A cold and dark, melodic doom death metal ceremony, a memorial service for pain! You will be torn to pieces from the inside!


Tracklist:
1. Where Paradise Lies 
2. The Search Within 
3. Among the Shadows 
4. Psychosis 
5. Lunacy Calling 
6. Solace 
7. Loss and Remembrance 
8. Regression 
9. Finality 
10. Resolve 

pátek 15. srpna 2025

Recenze/review - LOTAN - Yetzer Hara (2025)


LOTAN - Yetzer Hara
CD 2025, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Pradávné předpovědi se splnily s krutou přesností. Lidé nepotřebují přírodní katastrofy, ani zásah z vesmíru, aby se totálně zničili. Stačí jim jejich vlastní temné myšlenky a nenávist. Všechny ty neuvěřitelné teorie a spiknutí o tom, že jsme ovládáni jako loutky bez duše, se nakonec potvrdily. Marast, hnus a špína, bída a utrpení, za všechno si můžeme jenom my sami. Nenávistné komentáře, krásné reklamy, raději utíkám na další krvavý black death metalový obřad. Zde alespoň cítím sílu a energii, tady je vše opravdové a ohlodané na kost.

Dánští tmáři LOTAN hrají od roku 2020 a mají na svém kontě ještě jedno dlouhohrající album a dvě EP. Jedná se do černé mlhy zahalený syrový a chladný kov smrti, který nepostrádá potřebnou naléhavou a divokou atmosféru. Oltář je znovu připraven, nové album hoří zevnitř. Je silné ve svých motivech, bolestivé ve zvuku, tajemné a záhadné, jako motiv na obalu. Pokud se rádi procházíte za rozbřesku na opuštěných hřbitovech, potom jste zde správně. 


Když jsem nové album začal před několika měsíci poslouchat, při každém setkání mě mrazilo v kostech a tuhla mi krev v žilách. Mám rád, když ve mě dovede kapela probudit nějaké emoce, když se jí podaří rozdrásat moji duši do krve. Skladby jsou tu velmi dobře napsány, mají v sobě pověstnou jiskru, drive a jsou ušpiněné jako tělo zohavené mrtvoly, která tu zbyde po apokalypse, která už dávno začala v našich myslích. Tématem textů je dodnes platný příběh o Kainovi a Ábelovi, o celkovém úpadku lidstva jako celku. Zbylo nám už jenom násilí, jsme bezcitní k utrpení druhých. Rozhodně věnujte téhle stránce nahrávky pozornost, stojí opravdu za to. Hudebně se potom jedná o podobný zážitek, jako při poslechu kapel typu BEHEMOTH, HATE, BELPHEGOR, ANAAL NATHRAKH, případně MGLA. Když se nad tím zamyslíte, tak je vlastně velmi děsivé, co přinese blízká budoucnost. Další válku? Nějakou chorobu, která se nám dostane do podvědomí? Nebo nám budou stačit sociální sítě a internet? Mám rád alba, která mě donutí k zamyšlení, která v sobě mají jasné myšlenky, u kterých kývám souhlasně hlavou. "Yetzer Hara" přesně takové je. Plné nápadů, takového toho těžko definovatelného neklidu, magie i zvláštní přitažlivosti. Za moji maličkost nemohu jinak, než vám novinku doporučit. Je propracovaná po všech stránkách a zároveň nepostrádá živočišnost a touhu ničit. Rozerve vás zevnitř a zanechá po sobě dlouhou krvavou stopu. Pradávné předpovědi se splnily s krutou přesností. Lidé nepotřebují přírodní katastrofy, ani zásah z vesmíru, aby se totálně zničili. Stačí jim jejich vlastní temné myšlenky a nenávist. Nihilistický, divoký, chladný a temný black death metal plný vzdoru a divoké energie! Album ostré jako břitva, které řeže do živého!

Asphyx says:

Ancient prophecies have come true with cruel accuracy. People don't need natural disasters or intervention from outer space to destroy themselves completely. Their own dark thoughts and hatred are enough. All those incredible theories and conspiracies about us being controlled like soulless puppets have finally been confirmed. Filth, disgust, and dirt, misery and suffering—we have only ourselves to blame for all of it. Hateful comments, beautiful advertisements—I'd rather escape to another bloody black death metal ritual. At least here I feel strength and energy; here, everything is real and stripped down to the bone.

Danish dark metal band LOTAN has been playing since 2020 and has one full-length album and two EPs to their credit. It is raw and cold death metal shrouded in black fog, which does not lack the necessary urgent and wild atmosphere. The altar is ready again, the new album burns from within. It is strong in its motifs, painful in its sound, mysterious and enigmatic, like the motif on the cover. If you like to walk through deserted cemeteries at dawn, then you've come to the right place. 


When I started listening to the new album a few months ago, it sent shivers down my spine and made my blood run cold every time I heard it. I like it when a band can stir up emotions in me, when they manage to tear my soul to shreds. The songs are very well written, they have that famous spark, drive, and they are as dirty as the mutilated corpse left behind after the apocalypse that began long ago in our minds. The theme of the lyrics is the still-relevant story of Cain and Abel, about the overall decline of humanity as a whole. All we have left is violence, we are insensitive to the suffering of others. Definitely pay attention to this side of the recording, it's really worth it. Musically, it is a similar experience to listening to bands such as BEHEMOTH, HATE, BELPHEGOR, ANAAL NATHRAKH, or MGLA. When you think about it, it is actually very frightening what the near future will bring. Another war? Some disease that will enter our subconscious? Or will social media and the internet be enough for us? I like albums that make me think, that have clear ideas that I nod my head in agreement with. "Yetzer Hara" is exactly that. Full of ideas, that hard-to-define restlessness, magic, and a strange appeal. I can't help but recommend this new release to you. It is sophisticated in every way, yet it doesn't lack animalistic energy and a desire to destroy. It will tear you apart from the inside and leave a long bloody trail behind. Ancient prophecies have come true with cruel accuracy. People don't need natural disasters or intervention from outer space to destroy themselves completely. Their own dark thoughts and hatred are enough. Nihilistic, wild, cold, and dark black death metal full of defiance and wild energy! An album as sharp as a razor that cuts to the quick!



TRACKLIST
01. Minenwerfer
02. Scorched Tyranny
03. Omnicide Manifest
04. Crown Of Rope
05. Incantation Of Hatred
06. Heksenat
07. Violent End
08. Righteous Fury

Lineup:
Martin Rubini – vocals
Lasse Heiberg – guitar
Andy Dragsberg – guitar
Phillip Kaaber – bass
Jon Elmquist – drums




čtvrtek 12. června 2025

Recenze/review - NIGHTBEARER - Defiance (2025)


NIGHTBEARER - Defiance
CD 2025, Testimony Records

for english please scroll down

Je až s podivem, kolik lidí dodnes žije v temnotě a nevědomosti. Uctívají dávno padlé modly, bohy, co jsou jen prázdným slovem. Umírají a rodí se a o smyslu života netuší vůbec nic. Sledují tupé soutěže, vzorem jsou jim lidé, kteří nic nedokázali. Pokud se o věci zajímáte hlouběji a rádi necháváte svoji fantazii, aby byla občas rozdrásána, potom bych pro vás měl jeden tip. Němečtí NIGHTBEARER vydávají nové album. A opět je plné podmanivě chladné atmosféry, řezajících riffů, divokých melodií i zvláštní tajemné magické aury. 

Není žádným tajemstvím, že mám pro tuhle smečku slabost. Líbí se mi, jakým způsobem kombinuje různé mrtvolné ingredience. Dokáže být surová, nekompromisní, pánové ale nezapomínají ani na do tmavých odstínů zabarvené nálady. Pohodlně se usaďte, otevřete si pivo a nechte se unášet třetím dílem "His Dark Materials". Pro mě osobně je album "Defiance" velmi podmanivou záležitostí. Poslouchejte ve tmě, v chladu a pořádně nahlas. 


A tak se zase jednou nechávám unášet řekou beznaděje. Topím se, zalykám, vznáším se na vlnách zpěněných melodií. Mají barvu krve. Na téhle smečce se mi vždy líbilo, že sice hrají postaru, klasicky a tradičně, ale zároveň dokáží do své hudby vložit i spoustu vlastních nápadů i invence. HM-2, ve své surové podobě, se zde potkává s melodickým death metalem velmi vysoké kvality. Nechte si vyprávět propracované, opravdu dobře napsané fantasy i hororové příběhy. Pokaždé, když jsem novinku "Defiance" poslouchal, tak mi připadalo, že se venku setmělo. Mraky byly nízko a krkavci usedli na nejbližší strom. Nakláněli hlavu a čekali na svoji oběť. V jednotlivých motivech je něco neklidného, přitažlivého, magického. Jakási pradávná energie, načerpaná snad v ryzí temnotě. Na NIGHTBEARER je skvělé to, že jsou uvěřitelní, opravdoví, reální, že umí napsat skvělé skladby. Věřím jim zkrátka každý tón, každou notu. Navíc se k novému albu opravdu rád vracím. Venku je možná slunečno a hezky, ale já jsem zahalený do krvavé mlhy a mrazí mě v kostech. Pokud máte tuhle odrůdu kovu smrti rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci velmi návykového materiálu. Zvedá se vítr, cítím napětí a energii. Jakoby měla každou chvílí přijít bouřka. Je až s podivem, kolik lidí dodnes žije v temnotě a nevědomosti. Uctívají dávno padlé modly, bohy, co jsou jen prázdným slovem. Umírají a rodí se a o smyslu života netuší vůbec nic. Smrt i démoni obcházejí kolem. Ulice jsou plné mrtvých duší. Tahle nahrávka se opravdu povedla po všech stránkách. Zvuk, obal, produkce, vše je na velmi vysoké úrovni. To vám klidně podepíšu. Chladná death metalová vichřice, která přišla z temnoty! Vaše fantazie bude rozdrásána do krve! 

Asphyx says:

It is astonishing how many people still live in darkness and ignorance. They worship long-fallen idols, gods that are nothing but empty words. They die and are born, and have no idea about the meaning of life. They watch mindless competitions, and their role models are people who have achieved nothing. If you are interested in things more deeply and like to let your imagination be torn apart from time to time, then I have a tip for you. German band NIGHTBEARER is releasing a new album. And once again, it is full of a captivatingly cold atmosphere, cutting riffs, wild melodies, and a strange, mysterious, magical aura. 

It's no secret that I have a soft spot for this band. I like the way they combine various deathly ingredients. They can be raw and uncompromising, but the gentlemen don't forget about moods tinged with dark shades. Sit back, open a beer, and let yourself be carried away by the third installment of "His Dark Materials." For me personally, the album "Defiance" is a very captivating affair. Listen to it in the dark, in the cold, and really loud. 


And so, once again, I let myself be carried away by the river of despair. I drown, I choke, I float on waves of foamy melodies. They are the color of blood. What I always liked about this band was that, although they play in an old-fashioned, classic, and traditional way, they also manage to incorporate a lot of their own ideas and inventiveness into their music. HM-2, in its raw form, meets melodic death metal of very high quality here. Let yourself be told elaborate, really well-written fantasy and horror stories. Every time I listened to the new album "Defiance", it seemed to me that it was getting dark outside. The clouds were low and the ravens settled on the nearest tree. They tilted their heads and waited for their prey. There is something unsettling, attractive, magical about the individual motifs. A kind of ancient energy, perhaps drawn from pure darkness. The great thing about NIGHTBEARER is that they are believable, genuine, real, and that they can write great songs. I believe every tone, every note. What's more, I really enjoy returning to the new album. It may be sunny and nice outside, but I am shrouded in a bloody fog and my bones are freezing. If you like this variety of death metal, don't hesitate for a moment. You'll get a solid dose of highly addictive material. The wind is picking up, I can feel the tension and energy. It's as if a storm is about to break. It's amazing how many people still live in darkness and ignorance today. They worship long-fallen idols, gods that are nothing but empty words. They die and are born, and they have no idea about the meaning of life. Death and demons walk among them. The streets are full of dead souls. This recording is truly successful in every way. The sound, the cover, the production, everything is of a very high standard. I can vouch for that. A cold death metal storm that came out of the darkness! Your imagination will be torn to shreds!



about NIGHTBEARER on DEADLY STORM ZINE:






TRACKLIST
01. Dust
02. His Dark Materials
03. Defiance
04. One Church over All
05. Dying Knows No Bounds
06. Reign Supreme
07. Under the Sun of War
08. Ascension
09. Until We Meet Again
10. Republic of Heaven

LINE-UP
Michael Torka - Vocals
Dominik Hellmuth - Lead Guitar
Tristan Schubert - Rhythm Guitar
Florian Böhmfeld - Bass
Manuel Lüke - Drums


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine