DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemmelodic death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmelodic death metal. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 23. srpna 2025

Recenze/review - SOULREAPERS - Melody of Chaos (2025)


SOULREAPERS - Melody of Chaos
CD 2025, Great Dane Records

for english please scroll down

Nevím, kdy se to stalo. Lidé začali mít na ulicích divný pohled, nevnímali svět kolem sebe. Jakoby byly napojeni na nějakou síť, která je ovládala. V reálném životě byli zlí a bez emocí. Potřebovali svoji denní dávku strachu, radosti. Připomínali mi zombie z apokalyptických filmů. Další díl seriálu, další morbidní hra. Kluci přestali mít zájem o holky a svět pomalu vymíral. Chodil jsem ulicemi, sledoval postupný úpadek. Potom začalo rabování. Všechno se samozřejmě muselo natáčet. 

Občas mi připadá, že opravdu začínáme žít v podivné době. Jakoby se kolem vznášel zvláštní neklid. Jsou kapely, které když si poslechnu, tak ve mě podobné myšlenky probudí. Melodický death metal nepatří k mým nejoblíbenějším. Jenže italští maniaci SOULREAPERS jej hrají naléhavě, zajímavé, neotřele. Nové album mi připomíná soundtrack k apokalypse, která už dávno začala. V našich hlavách i duších. 


Máte rádi kapely jako jsou DARK TRANQUILLITY, AT THE GATES, SEPTIC FLESH, SOILWORK? Potom rozhodně tuhle nahrávku zkuste. Je po okraj narvaná zajímavými melodiemi, hoří zevnitř, na povrchu je chladná jako ruka mrtvoly. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive i sílu. I takový zvláštní neklid, který se mi na téhle smečce líbí. Zvukově je vše v pořádku, stejně jako stylový obal. Prostudujte si i texty, rozhodně stojí za to. Možná už jsem starý pes a opravdu světu kolem sebe nerozumím, ale co vím na sto procent je to, že tahle nahrávka rozhodně stojí za to. Jsou pod ní podepsáni dva muzikanti - Mike Tarantino a Buzz. Oba odvedli skvělou práci. Líbí se mi, jakým způsobem si kapela hraje s náladami. Muzika je zde jednou surová, nekompromisní, potom vznešená, chladná. Navíc musím zmínit pro mě jednu z nejdůležitějších věcí - nové album "Melody of Chaos" mě baví poslouchat a rád se k němu vracím. Nejvíc se mi opravdu osvědčil poslech do sluchátek, když jsem se toulal ulicemi a pozoroval lidi. Jak jsou na nervy, když se dívají do svých obrazovek, jak se usmívají, když jim dal někdo like. Kousek vedle, od těchto šťastných povrchních jedinců, leželi špinaví bezdomovci. Žebrali a ulice byla chladná a temná, jako lidská prokletá srdce. Těch obrazů, fantazií, mě při poslechu napadá opravdu velké množství. Mám vždy rád, když mě kapela dokáže chytit, zaseknout do mě svůj ostrý dráp. SOULREAPERS se to povedlo na výbornou. Je to jízda na splašeném koni. Od začátku do konce. Nemůžu jinak, než vám album doporučit. Rozhodně stojí za poslech. Obzvláště v dnešní podivné době. Nevím, kdy se to stalo. Lidé začali mít na ulicích divný pohled, nevnímali svět kolem sebe. Jakoby byly napojeni na nějakou síť, která je ovládala. V reálném životě byli zlí a bez emocí. Potřebovali svoji denní dávku strachu, radosti. Připomínali mi zombie z apokalyptických filmů. Melodický death metal zahraný s elegancí a nadšením! Album po okraj narvané silnými emocemi! 


Asphyx says:

I don't know when it happened. People started looking strange on the streets, oblivious to the world around them. It was as if they were connected to some network that controlled them. In real life, they were evil and emotionless. They needed their daily dose of fear and joy. They reminded me of zombies from apocalyptic movies. Another episode of the series, another morbid game. Boys lost interest in girls, and the world slowly died out. I walked the streets, watching the gradual decline. Then the looting began. Of course, everything had to be filmed. 

Sometimes I feel like we're really starting to live in strange times. It's as if there's a strange uneasiness in the air. There are bands that, when I listen to them, awaken similar thoughts in me. Melodic death metal is not among my favorites. But the Italian maniacs SOULREAPERS play it urgently, interestingly, and originally. The new album reminds me of the soundtrack to an apocalypse that began long ago. In our heads and souls.


Do you like bands such as DARK TRANQUILLITY, AT THE GATES, SEPTIC FLESH, SOILWORK? Then you should definitely give this album a try. It is packed to the brim with interesting melodies, burning from the inside, yet cold as a corpse's hand on the surface. The songs are very well written, with the necessary drive and power. There is also a strange restlessness that I like about this pack. The sound is fine, as is the stylish cover. Study the lyrics, they are definitely worth it. Maybe I'm just an old dog and I really don't understand the world around me, but what I know for sure is that this recording is definitely worth it. Two musicians are behind it - Mike Tarantino and Buzz. Both did a great job. I like the way the band plays with moods. The music is sometimes raw and uncompromising, then sublime and cold. In addition, I must mention one of the most important things for me - I enjoy listening to the new album "Melody of Chaos" and I like to come back to it. I really enjoyed listening to it on headphones while wandering the streets and watching people. How nervous they are when they look at their screens, how they smile when someone likes them. A short distance away from these happy, superficial individuals, dirty homeless people were lying on the ground. They were begging, and the street was cold and dark, like cursed human hearts. A lot of images and fantasies come to mind when I listen to it. I always like it when a band can grab me, sink its sharp claws into me. SOULREAPERS has done that perfectly. It's a wild ride from start to finish. I can't help but recommend this album to you. It's definitely worth listening to. Especially in these strange times. I don't know when it happened. People started to have a strange look on the streets, oblivious to the world around them. As if they were connected to some network that controlled them. In real life, they were evil and emotionless. They needed their daily dose of fear and joy. They reminded me of zombies from apocalyptic movies. Melodic death metal played with elegance and enthusiasm! An album brimming with powerful emotions!


Tracklist:
1.Terriifying souls 04:29
2.Blood Of my blood 05:37
3.Testament Of madness 05:23
4.Instrumental 01:59
5.It was worth it 04:58
6.Blank slates 04:26
7.Time is passing 05:19
8.Useless return 05:31
9.Outro 02:45

Line up:
Mike TARANTINO: Vocals / Lyrics
Buzz:
Guitars / Synth / Keys / Drums
Annalisa logoteta (Dysphoria)
Additional female vocals and Keyboards parts

čtvrtek 21. srpna 2025

Recenze/review - AS THE SEA PARTS - Psychosis (2025)


AS THE SEA PARTS - Psychosis
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Venku se setmělo a já ještě nechtěl jít spát. Protože když usnu, tak se ztratím ve zlých snech a potom se probudím do ještě horší reality. Raději jsem se dál toulal mezi náhrobky a četl si jména na hrobech. Krátký život plný utrpení, stálo na jednom. Na dalším se jako košatý strom rozprostíral složitý rodokmen. Je vlastně jedno, kým jsme byli a budeme. Nakonec všichni zemřeme. Jenom ve smrti jsme si rovni. Vzadu, pokrytá břečťanem, stojí opuštěná hrobka s nápisem AS THE SEA PARTS. Chvíli váhám, je už opravdu tma, ale nakonec vstupuji dovnitř.

Jedná se o smečku, jejíž kořeny sahají do roku 1995. Následující rok po svém založení pánové z Virginie nahráli jednu demonahrávku "Trilogy of Sorrow". Doporučuji vám, abyste si ji poslechli, je volně dostupná. Budete mít potom celkový obraz o kapele kompletní. Následovaly dlouhé roky nečinnosti, kdy byla hrobka zavřená a rozprostíralo se kolem ní ticho. Až letos, po  hibernaci, vydává tahle smečka nové, dlouhohrající (a zároveň debutové) album. 


Také máte rádi ranní mlhu nad hřbitovem? Takový ten plazivý chlad, tichý šepot nemrtvých? Také jste vyrůstali a setkávali jste se s hudbou poprvé v devadesátých letech minulého století? Potom jste zde správně. Tvorba AS THE SEA PARTS má sobě přesně tu patinu dávných časů, poctivost, talent, touhu rozdrásat vás do krve. Nutno rovnou dodat, že se to kapele daří na výbornou. Pokud pominu skvělý chladný a dobře čitelný zvuk (Kyle Johnson), pokud se oprostím od motivu na obalu, který namaloval jeden z mých nejoblíbenějších umělců v undergroundu - Mark Riddick, tak zůstane na kost ohlodaný death metal se spoustou melodických prvků, s doomově zastřenou atmosférou. Když jsem kdysi před lety svoje stránky zakládal, tak alba jako "Psychosis" jsou, byla a budou těmi, které chci podporovat. Hudba zde má totiž v sobě něco navíc. Srdce, vášeň, těkavý chlad, temnotu, naléhavost. Zkrátka a dobře, kapele věřím každý tón, každou notu, každý úder bicích. Navíc mě novinka opravdu baví poslouchat. Jedná se o záležitost pro chvíle, kdy se potřebujete v dnešním chaotickém, podivném a neosobním světě zastavit. Nová nahrávka se stala po nějaké době spíše osobní záležitostí, soukromou seancí, krásou usínajícího dne, než jen obyčejným poslechem. Jsem moc rád, že kapela tohle album vydala. Je totiž po okraj narvané skvělými nápady, zastřeně podmanivou atmosférou, bolestí, strachem i pradávnou silou nemrtvých. Venku se setmělo a já ještě nechtěl jít spát. Protože, když usnu, tak se ztratím ve zlých snech a potom se probudím do ještě horší reality. Raději jsem se dál toulal mezi náhrobky a četl si jména na hrobech. Chladný a temný, melodický doom death metalový obřad, panychida za bolest! Budete do krve rozdrásáni zevnitř!


Asphyx says:

It was getting dark outside, and I didn't want to go to sleep yet. Because when I fall asleep, I get lost in bad dreams and then wake up to an even worse reality. I preferred to wander among the gravestones and read the names on the graves. A short life full of suffering, it said on one. On another, a complex family tree spread out like a spreading tree. It doesn't really matter who we were or who we will be. In the end, we all die. Only in death are we equal. In the back, covered in ivy, stands an abandoned tomb with the inscription AS THE SEA PARTS. I hesitate for a moment, it's really dark now, but finally I go inside.

This is a band whose roots date back to 1995. The following year after its founding, the gentlemen from Virginia recorded a demo called Trilogy of Sorrow. I recommend you listen to it, it's freely available. You'll then have a complete picture of the band. This was followed by long years of inactivity, when the tomb was closed and silence spread around it. Only this year, after hibernation, is this band releasing a new, full-length (and debut) album.

Do you also like the morning fog over the cemetery? That creeping cold, the quiet whisper of the undead? Did you also grow up and encounter music for the first time in the 1990s? Then you've come to the right place. AS THE SEA PARTS' work has exactly that patina of ancient times, honesty, talent, and a desire to tear you to pieces. It must be said right away that the band does an excellent job of this. If I ignore the great cold and clear sound (Kyle Johnson), if I detach myself from the cover art, which was painted by one of my favorite underground artists, Mark Riddick, what remains is bone-gnawing death metal with lots of melodic elements and a doom-laden atmosphere. When I started my website years ago, albums like "Psychosis" were, are, and will be the ones I want to support. The music here has something extra. Heart, passion, volatile coldness, darkness, urgency. In short, I believe every tone, every note, every drum beat of this band. What's more, I really enjoy listening to the new album. It's something for those moments when you need to pause in today's chaotic, strange, and impersonal world. After a while, the new recording became more of a personal matter, a private session, the beauty of a day falling asleep, rather than just ordinary listening. I'm very glad the band released this album. It's packed to the brim with great ideas, a veiled captivating atmosphere, pain, fear, and the ancient power of the undead. It was dark outside, and I didn't want to go to sleep yet. Because when I fall asleep, I get lost in bad dreams and then wake up to an even worse reality. I preferred to continue wandering among the tombstones and reading the names on the graves. A cold and dark, melodic doom death metal ceremony, a memorial service for pain! You will be torn to pieces from the inside!


Tracklist:
1. Where Paradise Lies 
2. The Search Within 
3. Among the Shadows 
4. Psychosis 
5. Lunacy Calling 
6. Solace 
7. Loss and Remembrance 
8. Regression 
9. Finality 
10. Resolve 

pátek 15. srpna 2025

Recenze/review - LOTAN - Yetzer Hara (2025)


LOTAN - Yetzer Hara
CD 2025, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Pradávné předpovědi se splnily s krutou přesností. Lidé nepotřebují přírodní katastrofy, ani zásah z vesmíru, aby se totálně zničili. Stačí jim jejich vlastní temné myšlenky a nenávist. Všechny ty neuvěřitelné teorie a spiknutí o tom, že jsme ovládáni jako loutky bez duše, se nakonec potvrdily. Marast, hnus a špína, bída a utrpení, za všechno si můžeme jenom my sami. Nenávistné komentáře, krásné reklamy, raději utíkám na další krvavý black death metalový obřad. Zde alespoň cítím sílu a energii, tady je vše opravdové a ohlodané na kost.

Dánští tmáři LOTAN hrají od roku 2020 a mají na svém kontě ještě jedno dlouhohrající album a dvě EP. Jedná se do černé mlhy zahalený syrový a chladný kov smrti, který nepostrádá potřebnou naléhavou a divokou atmosféru. Oltář je znovu připraven, nové album hoří zevnitř. Je silné ve svých motivech, bolestivé ve zvuku, tajemné a záhadné, jako motiv na obalu. Pokud se rádi procházíte za rozbřesku na opuštěných hřbitovech, potom jste zde správně. 


Když jsem nové album začal před několika měsíci poslouchat, při každém setkání mě mrazilo v kostech a tuhla mi krev v žilách. Mám rád, když ve mě dovede kapela probudit nějaké emoce, když se jí podaří rozdrásat moji duši do krve. Skladby jsou tu velmi dobře napsány, mají v sobě pověstnou jiskru, drive a jsou ušpiněné jako tělo zohavené mrtvoly, která tu zbyde po apokalypse, která už dávno začala v našich myslích. Tématem textů je dodnes platný příběh o Kainovi a Ábelovi, o celkovém úpadku lidstva jako celku. Zbylo nám už jenom násilí, jsme bezcitní k utrpení druhých. Rozhodně věnujte téhle stránce nahrávky pozornost, stojí opravdu za to. Hudebně se potom jedná o podobný zážitek, jako při poslechu kapel typu BEHEMOTH, HATE, BELPHEGOR, ANAAL NATHRAKH, případně MGLA. Když se nad tím zamyslíte, tak je vlastně velmi děsivé, co přinese blízká budoucnost. Další válku? Nějakou chorobu, která se nám dostane do podvědomí? Nebo nám budou stačit sociální sítě a internet? Mám rád alba, která mě donutí k zamyšlení, která v sobě mají jasné myšlenky, u kterých kývám souhlasně hlavou. "Yetzer Hara" přesně takové je. Plné nápadů, takového toho těžko definovatelného neklidu, magie i zvláštní přitažlivosti. Za moji maličkost nemohu jinak, než vám novinku doporučit. Je propracovaná po všech stránkách a zároveň nepostrádá živočišnost a touhu ničit. Rozerve vás zevnitř a zanechá po sobě dlouhou krvavou stopu. Pradávné předpovědi se splnily s krutou přesností. Lidé nepotřebují přírodní katastrofy, ani zásah z vesmíru, aby se totálně zničili. Stačí jim jejich vlastní temné myšlenky a nenávist. Nihilistický, divoký, chladný a temný black death metal plný vzdoru a divoké energie! Album ostré jako břitva, které řeže do živého!

Asphyx says:

Ancient prophecies have come true with cruel accuracy. People don't need natural disasters or intervention from outer space to destroy themselves completely. Their own dark thoughts and hatred are enough. All those incredible theories and conspiracies about us being controlled like soulless puppets have finally been confirmed. Filth, disgust, and dirt, misery and suffering—we have only ourselves to blame for all of it. Hateful comments, beautiful advertisements—I'd rather escape to another bloody black death metal ritual. At least here I feel strength and energy; here, everything is real and stripped down to the bone.

Danish dark metal band LOTAN has been playing since 2020 and has one full-length album and two EPs to their credit. It is raw and cold death metal shrouded in black fog, which does not lack the necessary urgent and wild atmosphere. The altar is ready again, the new album burns from within. It is strong in its motifs, painful in its sound, mysterious and enigmatic, like the motif on the cover. If you like to walk through deserted cemeteries at dawn, then you've come to the right place. 


When I started listening to the new album a few months ago, it sent shivers down my spine and made my blood run cold every time I heard it. I like it when a band can stir up emotions in me, when they manage to tear my soul to shreds. The songs are very well written, they have that famous spark, drive, and they are as dirty as the mutilated corpse left behind after the apocalypse that began long ago in our minds. The theme of the lyrics is the still-relevant story of Cain and Abel, about the overall decline of humanity as a whole. All we have left is violence, we are insensitive to the suffering of others. Definitely pay attention to this side of the recording, it's really worth it. Musically, it is a similar experience to listening to bands such as BEHEMOTH, HATE, BELPHEGOR, ANAAL NATHRAKH, or MGLA. When you think about it, it is actually very frightening what the near future will bring. Another war? Some disease that will enter our subconscious? Or will social media and the internet be enough for us? I like albums that make me think, that have clear ideas that I nod my head in agreement with. "Yetzer Hara" is exactly that. Full of ideas, that hard-to-define restlessness, magic, and a strange appeal. I can't help but recommend this new release to you. It is sophisticated in every way, yet it doesn't lack animalistic energy and a desire to destroy. It will tear you apart from the inside and leave a long bloody trail behind. Ancient prophecies have come true with cruel accuracy. People don't need natural disasters or intervention from outer space to destroy themselves completely. Their own dark thoughts and hatred are enough. Nihilistic, wild, cold, and dark black death metal full of defiance and wild energy! An album as sharp as a razor that cuts to the quick!



TRACKLIST
01. Minenwerfer
02. Scorched Tyranny
03. Omnicide Manifest
04. Crown Of Rope
05. Incantation Of Hatred
06. Heksenat
07. Violent End
08. Righteous Fury

Lineup:
Martin Rubini – vocals
Lasse Heiberg – guitar
Andy Dragsberg – guitar
Phillip Kaaber – bass
Jon Elmquist – drums




čtvrtek 12. června 2025

Recenze/review - NIGHTBEARER - Defiance (2025)


NIGHTBEARER - Defiance
CD 2025, Testimony Records

for english please scroll down

Je až s podivem, kolik lidí dodnes žije v temnotě a nevědomosti. Uctívají dávno padlé modly, bohy, co jsou jen prázdným slovem. Umírají a rodí se a o smyslu života netuší vůbec nic. Sledují tupé soutěže, vzorem jsou jim lidé, kteří nic nedokázali. Pokud se o věci zajímáte hlouběji a rádi necháváte svoji fantazii, aby byla občas rozdrásána, potom bych pro vás měl jeden tip. Němečtí NIGHTBEARER vydávají nové album. A opět je plné podmanivě chladné atmosféry, řezajících riffů, divokých melodií i zvláštní tajemné magické aury. 

Není žádným tajemstvím, že mám pro tuhle smečku slabost. Líbí se mi, jakým způsobem kombinuje různé mrtvolné ingredience. Dokáže být surová, nekompromisní, pánové ale nezapomínají ani na do tmavých odstínů zabarvené nálady. Pohodlně se usaďte, otevřete si pivo a nechte se unášet třetím dílem "His Dark Materials". Pro mě osobně je album "Defiance" velmi podmanivou záležitostí. Poslouchejte ve tmě, v chladu a pořádně nahlas. 


A tak se zase jednou nechávám unášet řekou beznaděje. Topím se, zalykám, vznáším se na vlnách zpěněných melodií. Mají barvu krve. Na téhle smečce se mi vždy líbilo, že sice hrají postaru, klasicky a tradičně, ale zároveň dokáží do své hudby vložit i spoustu vlastních nápadů i invence. HM-2, ve své surové podobě, se zde potkává s melodickým death metalem velmi vysoké kvality. Nechte si vyprávět propracované, opravdu dobře napsané fantasy i hororové příběhy. Pokaždé, když jsem novinku "Defiance" poslouchal, tak mi připadalo, že se venku setmělo. Mraky byly nízko a krkavci usedli na nejbližší strom. Nakláněli hlavu a čekali na svoji oběť. V jednotlivých motivech je něco neklidného, přitažlivého, magického. Jakási pradávná energie, načerpaná snad v ryzí temnotě. Na NIGHTBEARER je skvělé to, že jsou uvěřitelní, opravdoví, reální, že umí napsat skvělé skladby. Věřím jim zkrátka každý tón, každou notu. Navíc se k novému albu opravdu rád vracím. Venku je možná slunečno a hezky, ale já jsem zahalený do krvavé mlhy a mrazí mě v kostech. Pokud máte tuhle odrůdu kovu smrti rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci velmi návykového materiálu. Zvedá se vítr, cítím napětí a energii. Jakoby měla každou chvílí přijít bouřka. Je až s podivem, kolik lidí dodnes žije v temnotě a nevědomosti. Uctívají dávno padlé modly, bohy, co jsou jen prázdným slovem. Umírají a rodí se a o smyslu života netuší vůbec nic. Smrt i démoni obcházejí kolem. Ulice jsou plné mrtvých duší. Tahle nahrávka se opravdu povedla po všech stránkách. Zvuk, obal, produkce, vše je na velmi vysoké úrovni. To vám klidně podepíšu. Chladná death metalová vichřice, která přišla z temnoty! Vaše fantazie bude rozdrásána do krve! 

Asphyx says:

It is astonishing how many people still live in darkness and ignorance. They worship long-fallen idols, gods that are nothing but empty words. They die and are born, and have no idea about the meaning of life. They watch mindless competitions, and their role models are people who have achieved nothing. If you are interested in things more deeply and like to let your imagination be torn apart from time to time, then I have a tip for you. German band NIGHTBEARER is releasing a new album. And once again, it is full of a captivatingly cold atmosphere, cutting riffs, wild melodies, and a strange, mysterious, magical aura. 

It's no secret that I have a soft spot for this band. I like the way they combine various deathly ingredients. They can be raw and uncompromising, but the gentlemen don't forget about moods tinged with dark shades. Sit back, open a beer, and let yourself be carried away by the third installment of "His Dark Materials." For me personally, the album "Defiance" is a very captivating affair. Listen to it in the dark, in the cold, and really loud. 


And so, once again, I let myself be carried away by the river of despair. I drown, I choke, I float on waves of foamy melodies. They are the color of blood. What I always liked about this band was that, although they play in an old-fashioned, classic, and traditional way, they also manage to incorporate a lot of their own ideas and inventiveness into their music. HM-2, in its raw form, meets melodic death metal of very high quality here. Let yourself be told elaborate, really well-written fantasy and horror stories. Every time I listened to the new album "Defiance", it seemed to me that it was getting dark outside. The clouds were low and the ravens settled on the nearest tree. They tilted their heads and waited for their prey. There is something unsettling, attractive, magical about the individual motifs. A kind of ancient energy, perhaps drawn from pure darkness. The great thing about NIGHTBEARER is that they are believable, genuine, real, and that they can write great songs. I believe every tone, every note. What's more, I really enjoy returning to the new album. It may be sunny and nice outside, but I am shrouded in a bloody fog and my bones are freezing. If you like this variety of death metal, don't hesitate for a moment. You'll get a solid dose of highly addictive material. The wind is picking up, I can feel the tension and energy. It's as if a storm is about to break. It's amazing how many people still live in darkness and ignorance today. They worship long-fallen idols, gods that are nothing but empty words. They die and are born, and they have no idea about the meaning of life. Death and demons walk among them. The streets are full of dead souls. This recording is truly successful in every way. The sound, the cover, the production, everything is of a very high standard. I can vouch for that. A cold death metal storm that came out of the darkness! Your imagination will be torn to shreds!



about NIGHTBEARER on DEADLY STORM ZINE:






TRACKLIST
01. Dust
02. His Dark Materials
03. Defiance
04. One Church over All
05. Dying Knows No Bounds
06. Reign Supreme
07. Under the Sun of War
08. Ascension
09. Until We Meet Again
10. Republic of Heaven

LINE-UP
Michael Torka - Vocals
Dominik Hellmuth - Lead Guitar
Tristan Schubert - Rhythm Guitar
Florian Böhmfeld - Bass
Manuel Lüke - Drums


čtvrtek 8. května 2025

Recenze/review - DESERTED FEAR - Veins of Fire (2025)


DESERTED FEAR - Veins of Fire
CD 2025, Testimony Records

for english please scroll down

Mrzne mi krev v žilách, přesto jdu dál. Mnohokrát sražený k zemi, pokaždé vstanu a bojuji. Zavřený v kleci všedních dní se dívám stále kupředu. Čerpám sílu ze studené země, ze života samotného, ale hlavně z hudby, která je pro mě nejen odpočinkem, ale i důvodem se zastavit a přemýšlet. Německým melodickým death metalistům DESERTED FEAR jsem se věnoval již několikrát. Pokaždé se jednalo o setkání, které mě nenechalo v klidu. Jedná se přesně o odrůdu death metalu, kterou jsem kdysi dávno, v devadesátých letech tak rád poslouchal.

Pánové opět vzali staré postupy, přidali k nim spoustu zajímavých vlastních nápadů, vše okořenili chladným a masivním zvukem. Výsledkem je letošní album, které připomíná vichr ze severu. Je silné, podmanivé, neklidné i záhadné. Přesně jako život samotný. 


Jako bych se procházel v hlubokém podzemí. V nekonečných temných chodbách Hádovy říše. Už dlouho jsem neviděl světlo, přesto cítím jeho sílu. Hudba je tu napsána s elegancí, zkušenostmi a má v sobě takový ten těžko definovatelný drive a sílu. Často mám při společných setkáních pocit, že do mě zasekla ostrý dráp samotná smrt. Stáli jste někdy na vysoké hoře nad propastí? A přemýšleli jste o tom, jaké by to bylo skočit? Vznášet se ve větrných vírech, dopadnout na zem, do hlubiny a roztříštit se na tisíc kousků. V novém albu "Veins of Fire" je cosi vznešeného, majestátního, záhadného, co mě neustále přitahuje. Je znát a slyšet, že kapela hraje od srdce, opravdově, s krvavou jiskrou v oku. Fanoušci třeba takových IN FLAMES, SOILWORK, WOLFHEART, ARCH ENEMY, určitě tuhle nahrávku velmi ocení. Potkává se zde totiž stará poctivost s lehkou progresí a modernějším pojetím kovu smrti. A tak si znovu a znovu nasazuji sluchátka a jen tak se toulám ulicemi. Sleduji lidské snažení, bolest i radost, utrpení i naději. Vrývám si do paměti chlad brzkého rána, zpěněnou řeku i zatím tichý les. Rvu si nové DESERTED FEAR pod tlakem do hlavy a když na mě padá splín, tak přidávám hlasitost. Pokud máte tento styl rádi, doporučuji vám to samé. Tahle deska je totiž opravdu skvělá po všech stránkách. Silná v základech a neotřelá v melodiích. Povedly se mimochodem i vokály, které jsou skvěle zpracované. Mrzne mi krev v žilách, přesto jdu dál. Mnohokrát sražený k zemi, pokaždé vstanu a bojuji. Zavřený v kleci všedních dní se dívám stále kupředu. Čerpám sílu ze studené země, ze života samotného, ale hlavně z hudby, která je pro mě nejen odpočinkem, ale i důvodem se zastavit a přemýšlet. Do temné mlhy zahalený, chladný a přesvědčivý melodický death metal, u kterého vám ztuhne krev v žilách! 

Asphyx says:

My blood freezes in my veins, yet I keep going. Knocked down many times, each time I get up and fight. Locked in the cage of everyday life, I keep looking forward. I draw strength from the cold earth, from life itself, but most of all from music, which is not only a rest, but also a reason for me to stop and think. I've covered German melodic death metallers DESERTED FEAR several times already. Each time it has been an encounter that has not left me in peace. This is exactly the variety of death metal that I used to love listening to back in the nineties.

The gentlemen took the old methods again, added a lot of interesting ideas of their own, spiced everything up with a cold and massive sound. The result is this year's album, which is reminiscent of a gale from the north. It is powerful, captivating, restless and mysterious. Just like life itself.


I feel like I'm walking in a deep underground. In the endless dark corridors of Hades. I haven't seen the light in a long time, yet I feel its power. The music here is written with elegance, experience and has that hard to define drive and power. I often feel, when we meet together, that death itself has stuck a sharp claw into me. Have you ever stood on a high mountain over a precipice? And have you thought about what it would be like to jump? To float on the winds, to hit the ground, the depths, and shatter into a thousand pieces. There's something sublime, majestic, mysterious about the new album "Veins of Fire" that keeps drawing me in. You can see and hear the band playing from the heart, for real, with a bloody sparkle in their eye. Fans of such bands as IN FLAMES, SOILWORK, WOLFHEART, ARCH ENEMY, for example, will appreciate this record very much. It is here that the old honesty meets with light progression and more modern concept of death metal. And so I put on my headphones again and again and just wander the streets. I watch human endeavour, pain and joy, suffering and hope. I remember the chill of the early morning, the foaming river and the still forest. I blast a new DESERTED FEAR into my head under pressure and turn up the volume when the full moon hits. If you like this style, I recommend you do the same. This record is really great in every way. Strong in the fundamentals and fresh in the melodies. The vocals are great too, by the way. My blood is freezing in my veins, but I'm going to keep going. Knocked down many times, I get up and fight every time. Locked in the cage of everyday life, I keep looking forward. I draw strength from the cold earth, from life itself, but most of all from music, which is not only a rest, but also a reason for me to stop and think. Cold and convincing melodic death metal, shrouded in a dark fog, which makes your blood run cold!


about DESERTED FEAR on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
1. Into The Burning Lands
2. The Truth
3. Blind
4. Storm Of Resistance
5. Embrace The Void
6. Rise And Fight
7. At The End Of Our Reign
8. Echoes In The Silence 
9. We Are One
10. Veins Of Fire 

band:
Simon Mengs - Drums
Fabian Hildebrandt - Guitars
Manuel Glatter - Vocals, Guitars



sobota 26. dubna 2025

Report, photos - TORTHARRY, INNERSPHERE, PURNAMA, VANGUARD - Divadlo pod Lampou, Plzeň - 25. 4. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here: 



Jsem srdcař, teď už to mám i úředně potvrzené. Ne, nebojte, ještě tu nějaký ten rok s vámi budu. Ale už mi bylo padesát a musí mě sledovat. Přežil jsem všechny své mužské předky a je nutné, abych prý zvolnil. Nojo, ale kdy? To máte práci, rodinu, pak se člověk snaží v rámci možností podporovat kapely, k tomu sport, na jedno srdce je toho příliš, řekli mi. A tak jsem, když mi psal Goro, že by zašel na koncert, řekl ano - pro mě jsou koncerty vždycky odpočinek a relax. I když jsem se ještě vzpamatovával z nádherného výletu do Budapešti. Také zemřel papež a kolem mě se vyvrbilo najednou tolik lidí, kterým to přišlo vtipné, že jsem byl až zaskočený. Opravdu chcete někomu přát smrt? Vždyť zrovna tahle hlava církve patřila k osvícenějším. To je ale na jinou disputaci. Jak jde život, ptám se v klubu, po tom, co jsem již vypil několik piv při rozplavbě (které proběhly jako vždy ve velmi příjemném čtenářsko-hudebním stylu). Nasávám atmosféru a užívám si ty napjaté chvíle před první kapelou. Tentokrát v ryze českém znění. Což u mě nebývá příliš častým zvykem. Některé skupiny moc neznám a tak jsem je jen vyfotil. Abych neplácal nesmysly. 


VANGUARD - melodický, technický death metal z Brna.





PURNAMA - melodický black death metal.





INNERSPHERE - psal jsem to mnohokrát a napíšu to i teď. Mám pro tuhle melodicky znějící, death thrash metalovou smečku slabost. Líbí se mi způsob, jakým se prezentují, ale hlavně jejich hudba, která má v sobě vše, co mám na tomhle stylu rád. Ostré riffy, naléhavé vokály, spousta divokých rytmů. Ale hlavně chladně temnou atmosféru, hromadu zajímavých pasáží, tohle všechno dohromady tvoří koktejl, který když vypijete, stanete se součástí jejich muziky. Alespoň takhle jsem to viděl, vidím a slyším já, starý metalový pes. V pátek v Plzni pánové opět předvedli jízdu, která směřovala jak jinak, přímo do pekla. Bylo mi velkou ctí! 






TORTHARRY - když tenhle starý buldozer vyjel na pódium, těšil jsem se. Už jsem kapelu neviděl pěkně dlouho. V Plzni pánové opět naplno potvrdili svůj status a bylo to stejně skvostné jako za starých dobrých časů. Poctivý, valivý a svým způsobem pěkně brutální death metal starého střihu mě nikdy neurazí. Navíc, tady ho hráli jedni z nejpovolanějších. Mělo to drive i sílu, sypalo to pěkně a chvílemi jsem měl pocit, že padnu k zemi se všemi kostmi v těle náležitě polámanými. TORTHARRY zkrátka pořád umí a hotovo. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Na Plzeň byl proveden jeden z dalších náletů a po vystoupení kolem nás zůstala jenom spálená země! Masakr! 





Návštěvnost byla v pořádku, zvuk také a co se týká organizace, ta také nemám žádných námitek. 

Jak říká jeden můj kamarád. Byl to vskutku krásný poetický večer. Inu, opravdu. Odcházel jsem spokojený. Paní doktorka by ze mě měla určitě radost. Nesměl bych jí ale prozradit, že piva bylo opět mnoho. Jenže znáte to, kdybych nemohl pít, asi bych raději nikam nešel. Pivo totiž patří ke koncertům jako k mrtvému zimník. Uvolní vás a to je přesně věc, kterou jsem potřeboval. Vždyť si to vezměte. Kolem nás je to jen samá nenávist, člověk aby se bál otevřít zprávy a připadá si jako by pomalu začínala dystopie. Vypadá to, že dobro zalezlo někam vystrašeně do kouta. Objeví se jen občas, jako na téhle akci. Děkuji všem za hezký zážitek, a to jak organizátorům, tak i kamarádům a známým. Dnes dělají tuhle muziku srdcaři pro srdcaře. Jsem rád, že můžu aspoň občas patřit mezi ně. Na sobotu se mi spalo krásně, to vám povím. A o to koneckonců šlo. Opatrujte se a děkuji za pozornost! 

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here: 
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

středa 2. dubna 2025

Recenze/review - WRETCHED PATH - Sea of Death (2025)


WRETCHED PATH - Sea of Death
CD 2025, Inverse Records

for english please scroll down

Vznáším se na hladině. Mezi zbytky zničené lodi, s krvavou skvrnou kolem hlavy. Padám do hlubiny a sleduji, jak kolem mě umírají ostatní. Zničili jsme postupně vše krásné. Jedovatá voda, děs v očích. Všichni jsme chyceni do sítí, které jsme si sami upletli. Svojí vlastní hloupostí, svými egy, svým strachem. Existují kapely, na jejichž nahrávky se vždy velmi těším. O finských WRETCHED PATH jsem psal již v roce 2022 u příležitosti vydání jejich debutového alba "Heavy Lies the Crown". Máme i krátký rozhovor (odkazy naleznete dole pod dnešním článkem).

Líbil se mi tehdy celkový přístup kapely k muzice jako takové, jejich nadšení pro chladné melodie, jejich schopnost vyjádřit temnotu. Letos pánové pokračují tam, kde minule přestali, navazují na předchozí myšlenky a motivy. Mám pocit, že se možná i trošku vracejí více ke kořenům samotného death metalu. Stále u toho mají svůj vlastní, originální výraz a obličej. Při poslechu mám opravdu pocit, že se topím v hlubinách jedovatého oceánu. 


Základem je zde stále melodický death metal ze severu (BLOODBATH, THE CROWN, HYPOCRISY, EDGE OF SANITY, ENTOMBED, DISMEMBER). Přidávány jsou potom vlastní, neotřelé a zajímavé myšlenky. Celým albem se navíc vznáší taková zvláštní, melancholická, záhadná atmosféra. Jedná se přesně o takový ten druh muziky, kterou když posloucháte delší čas, tak se vám dostane do krve i do podvědomí. Začne vás hlodat zevnitř, jako nějaký červ. Album se mi pomalu usadilo v hlavě, stalo se mojí součástí a vždycky jsem se těšil celý den, až se zavřu do svého pokoje, zhasnu všechna světla a zapnu play. WRETCHED PATH si dokáží hrát s náladami jako šelma se svojí kořistí. Jednou jsou syroví a drsní, potom na chvilku zvolní, aby nechali vyniknout tmu a chlad, aby vás nakonec totálně zničili. Líbí se mi silné melodie, oceňuji dobře čitelný vokál se zajímavou barvou a odstínem. Určitě to znáte. Pokud posloucháte hudbu srdcem jako já, tak jste určitě zažili momenty, ve kterých jasně a zřetelně víte, o čem kapela hraje, jste na stejné vlně. Chybí mi snad jenom jediné. Rád bych tuhle smečku viděl někde naživo. Zajímalo by mě, jak dokáže svoji hudbu přenést na pódium. Povedený je i zvuk (Jussi Riikonen - mixing, mastering, Teemu Grönberg - recording). Jestliže bylo pro mě jejich první album zajímavým zjevením, tak letos pánové potvrdili svoji silnou pozici a já nemohu jinak, než se stát jejich fanouškem. Z novinky je totiž cítit opravdovost, ryzost, upřímnost. Věřím jim každou notu, melodií, úder do bicích. Tahle deska v sobě má feeling, sílu, nakumulovanou energii. Je jako sopka, která se právě probudila. Jenom s tím rozdílem, že z ní nevytéká láva, ale led. Vznáším se na hladině. Mezi zbytky zničené lodi, s krvavou skvrnou kolem hlavy. Padám do hlubiny a sleduji, jak kolem mě umírají ostatní. Zničili jsme postupně vše krásné. Jedovatá voda, děs v očích. Všichni jsme chyceni do sítí, které jsme si sami upletli. Chladná a temná death metalová nahrávka se silnými melodiemi, které se vám zadřou až do morku kostí! Uhrančivé, majestátní, podmanivé!

Asphyx says:

I'm floating on the surface. Among the remains of a destroyed ship, with a bloodstain around my head. I fall into the depths and watch others die around me. We've destroyed everything beautiful. The poisonous water, the terror in our eyes. We're all caught in nets of our own making. Our own stupidity, our egos, our fear. There are bands whose records I always look forward to. I wrote about Finland's WRETCHED PATH back in 2022 on the occasion of the release of their debut album "Heavy Lies the Crown". We also have a short interview (links can be found at the bottom of today's article).

I liked the band's overall approach to music at that time, their passion for cold melodies, their ability to express darkness. This year the gentlemen pick up where they left off last time, picking up on previous ideas and themes. I feel that they may even be returning a bit more to the roots of death metal itself. They still have their own, original expression and face to it. I really feel like I'm drowning in the depths of a poisonous ocean when I listen to them.


The basis here is still melodic death metal from the north (BLOODBATH, THE CROWN, HYPOCRISY, EDGE OF SANITY, ENTOMBED, DISMEMBER). Then their own, new and interesting ideas are added. Moreover, a strange, melancholic, mysterious atmosphere floats through the whole album. This is exactly the kind of music that, when you listen to it for a long time, gets into your blood and subconscious. It starts gnawing at you from the inside, like a worm. The album slowly settled in my head, became a part of me, and I always looked forward to locking myself in my room all day, turning off all the lights and putting it on. WRETCHED PATH can play with moods like a beast with its prey. One minute they're raw and harsh, then they slow down for a moment to let the darkness and coldness stand out, and finally they totally destroy you. I like the strong melodies, I appreciate the easy to read vocals with interesting color and tone. I'm sure you know it. If you listen to music with your heart like I do, you've definitely experienced moments where you know clearly and distinctly what the band is playing about, you're on the same wavelength. There's only one thing missing. I'd love to see this bunch live somewhere. I'd be interested to see how they can bring their music to the stage. The sound is great too (Jussi Riikonen - mixing, mastering, Teemu Grönberg - recording). If their first album was an interesting revelation for me, this year the gentlemen have confirmed their strong position and I can't help but become a fan. The new album reeks of genuineness, sincerity, honesty. I trust them with every note, melody, drum beat. This record has feeling, power, accumulated energy. It's like a volcano that just woke up. Only the only difference is that it's not lava coming out of it, it's ice. I'm floating on the surface. Among the remains of a destroyed ship, with a bloodstain around my head. I fall into the depths and watch others die around me. We've destroyed everything beautiful. The poisonous water, the terror in our eyes. We're all caught in nets of our own making. A cold and dark death metal record with powerful melodies that will chill you to the core! Enchanting, majestic, captivating!



about WRETCHED PATH on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Release Of Violence
2. Death Machine
3. Apophis
4. False God
5. Rot Alone
6. Violence Within
7. Wretched Path
8. Sea Of Death

band:
Nico Hartonen - Bass
Seppo Tarvainen - Drums
Tapio Sintonen - Guitars
Teemu Grönberg - Guitars
Esa Salminen - Vocals



pondělí 23. prosince 2024

Recenze/review - GOREBRINGER - Condemned to Suffer (2024)


GOREBRINGER - Condemned to Suffer
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Vzduchem se vznáší pach nedávno zaschlé krve a v kostech cítím chlad. Tenhle sen se mi vrací s pravidelností a krutostí. Vstupuji v něm do starého chrámu, ve kterém byla kdysi obětována těla nevinných. Vnímám jejich bolest, slyším nářek a prosby o milost. Jsem tichým stínem, našeptávačem v temnotě a stává se mi to pokaždé, když poslouchám nové album britských GOREBRINGER. Kapely, která hraje melodický death metal takovým zvláštním  a zajímavým způsobem. 

Všímavý a pečlivý čtenář ví, že jsme se téhle smečce již jednou věnovali. Její předchozí album "Terrified Beyond Measure" (recenze je odkazována dole pod článkem) bylo nejen stylovým, k dokonalosti vybroušeným drahokamem, ale i poctivě odvedenou prací. I letos pánové pokračují ve své energické, temné a chladné jízdě. Opět se jedná o zásek, který vás nenechá ani chvilku v klidu. 


Abych pravdu řekl, tak mě nová deska doslova pohltila. Její podmanivá, mrazivě neotřelá atmosféra ve mě vyvolala velké množství emocí. Stačilo několik poslechů a byli jsme spolu s kapelou naladěni na úplně stejnou vlnu. A to i přesto, že si v tomhle stylu velmi pečlivě vybírám. "Condemned to Suffer" je jako ledový vichr ze severu, jako zvedající se tsunami. Nezůstává po něm nic, jenom zničená a spálená země. Skladby mají v sobě takový zvláštní neklid, zároveň jsou náležitě heavy a syrové. Není to ale jenom melodický death metal, který je sice základem, ale přidávána je taková ta chladná black metalová aura. Pokud bych měl tvorbu této smečky k někomu připodobnit, volil bych kapely jako AT THE GATES, MAYHEM, DEATH, DISSECTION, THE CROWN. Už jste někdy vylezli na nějakou vysokou skálu? A dívali jste se dolů, vznášeli jste se, létali, padali po zádech do hlubiny? Tak ani nemusíte, z nového alba mám velmi podobný dojem. Líbí se mi zvuk, obal, oceňuji takovou tu klasickou poctivost, se kterou muselo být nové album nahráváno. Znáte to, jsem starý pes, který se snaží podporovat opravdovou, upřímnou a reálnou muziku. A téhle smečce věřím každý tón, melodii i notu. Jsme stejné krve, chce se mi řvát do větru. Stíny se pomalu prodlužují, mraky jsou zase nízko a na mě padá spánek. Vzduchem se vznáší pach nedávno zaschlé krve a v kostech cítím chlad. Tenhle sen se mi vrací s pravidelností a krutostí. Vstupuji v něm do starého chrámu, ve kterém byla kdysi obětována těla nevinných. Vnímám jejich bolest, slyším nářek a prosby o milost. Jsem tichým stínem, našeptávačem v temnotě a stává se mi to pokaždé, když poslouchám nové album britských GOREBRINGER. Mocné, démonické ozvěny z temných melodických black death metalových snů!


Asphyx says:

The smell of recently dried blood wafts through the air and I feel a chill in my bones. This dream comes back to me with regularity and cruelty. I enter an old temple where the bodies of the innocent were once sacrificed. I feel their pain, hear their cries and pleas for mercy. I am a silent shadow, a whisperer in the darkness, and it happens to me every time I listen to the new album by British GOREBRINGER. A band that plays melodic death metal in such a strange and interesting way. 

The observant and careful reader knows that we have already covered this band once. Their previous album "Terrified Beyond Measure" (review linked at the bottom of the article) was not only a stylish gem, polished to perfection, but also a job well done. This year, the gentlemen continue their energetic, dark and cool ride. Once again, this is a hit that won't leave you wanting for a moment. 


To be honest, I was literally absorbed by the new album. Its captivating, frosty and novel atmosphere evoked a lot of emotions in me. Just a few listens and the band and I were on the same page. And that's even though I choose very carefully in this style. "Condemned to Suffer" is like an icy blast from the north, like a rising tsunami. It leaves nothing but a scorched and scorched earth. The songs have a strange restlessness to them, at the same time they are properly heavy and raw. It's not just melodic death metal though, which is the base, but there is this cold black metal aura added. If I had to compare the work of this pack to someone, I would choose bands like AT THE GATES, MAYHEM, DEATH, DISSECTION, THE CROWN. Have you ever climbed a high rock? And have you looked down, floated, flown, fallen on your back into the depths? Well, you don't have to, I got a very similar impression from the new album. I like the sound, the cover, I appreciate the classic honesty with which the new album had to be recorded. You know, I'm an old dog trying to promote real, honest and real music. And I trust this pack with every note, melody and note. We're of the same blood, it makes me want to scream into the wind. The shadows are slowly lengthening, the clouds are low again and sleep is falling on me. The smell of recently dried blood wafts through the air and I feel a chill in my bones. This dream returns to me with regularity and cruelty. In it, I enter an old temple where the bodies of the innocent were once sacrificed. I feel their pain, hear their cries and pleas for mercy. I am a silent shadow, a whisperer in the darkness, and it happens to me every time I listen to the new album by British GOREBRINGER. Powerful, demonic echoes from dark melodic black death metal dreams!


Recenze/review - GOREBRINGER - Terrified Beyond Measure (2022):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine