DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnew music. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnew music. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 18. března 2024

Recenze/review - NECROPHOBIC - In the Twilight Grey (2024)


NECROPHOBIC - In the Twilight Grey
CD 2024, Century Media Records

for english please scroll down

Plačící duchové lesa. Vyjící andělé. Vlci na lovu. Běžíš tmou a větve tě šlehají do tváře. Zmrzlé nohy se boří do sněhu. Nevíš, jestli si oběť nebo lovec. Jsi si jistý jedinou věcí. Bílou děsivou smrtí, několika okamžiky v temnotě. Krev všude kolem. Naříkající les, přecházíš pomalu na druhou stranu, do země nekonečných stínů. Mraky jsou nízko a vzduch je těžký a nestravitelný. Padáš do hlubin. Vznešené pocity z létání, i tělo, polámané, zničené. Mysl roztrhaná na kusy. Takové byly moje první dojmy z nové desky "In the Twilight Grey".

Vlastně jsem nikdy nedokázal novinku poslouchat v klidu. Pokaždé do mě zasekla svůj dráp a nepustila mě, dokud jsem ji nevypnul. Ne, neseděl jsem doma u přehrávače, ale pokaždé jsem běžel tmou. Někde daleko, na severu, v mrazu a sněhu. Cíl byl vždy stejný. Zemřel jsem, abych se znovu pokaždé narodil. Silný a nabitý zvláštní energií, kterou má tahle kapela již od svých počátků. 


Spousta fanoušků nedá dopustit na klasické nahrávky z devadesátých let, které si již dávno získaly doslova legendární status. Jsem stejného názoru. Sleduji ale celou cestu téhle originální smečky a vždy se k jejich albům velice rád vracím. Nová deska se mezi ostatními rozhodně neztratí. NECROPHOBIC se sice již asi nikdy nevymaní ze svého stínu, ale na rovinu, on to po nich ani nikdo nechce. Jsou pro mě pevným záchytným bodem ve vesmíru. Za ty dlouhé roky, co nám přinášejí další a další ozvěny ze záhrobí, si vybrousili svůj originální styl k dokonalosti. Chlad a tma, ledový vítr v korunách stoletých stromů. To je pro mě definice celé tvorby, nový počin nevyjímaje. Fredrik Folkare opatřil album majestátním a velmi dobře čitelným i živelným zvukem. Mrazí mě v kostech! Obal, na němž je možná démon, kterého zmiňuji i v úvodu dnešního článku, nahání strach, je tajemný a zlověstný. Autorem je Jens Rydén. Také velmi povedená práce. Byli jste někdy sami v lese uprostřed noci? Nebo brzy ráno, když padne k zemi chlad a vy se probudíte do zdánlivého klidu. Je to samozřejmě omyl, přízraky nikdy nespí. Pokud budete poslouchat "In the Twilight Grey" stále dokola jako já, určitě vás přijdou navštívit. Ucítíte jejich přítomnost a krve by se ve vás nedořezal. Líbí se mi poctivost, samozřejmost, spousta nápadů, které doslova tryskají na všechny strany. To vše zamotané ve starých pavučinách, držící pevně pohromadě. Jako skála, jako láva, prýštící pomocí riffů, melodií ven, z nitra země. Letos jsou Švédi opět jako přírodní živel. Neuchopitelní, mocní, tajemní. Nelze jinak, než doporučit všem, kteří je mají rádi. Dostanete k dokonalosti vytesaný amulet ze starých kostí. Vzduchem se budou vznášet pradávné legendy a vy se budete usmívat. Plačící duchové lesa. Vyjící andělé. Vlci na lovu. Běžíš tmou a větve tě šlehají do tváře. Zmrzlé nohy se boří do sněhu. Nevíš, jestli si oběť nebo lovec. Jsi si jistý jedinou věcí. Bílou děsivou smrtí, několika okamžiky v temnotě. Krev všude kolem. Démonický, syrový a chladný vichr ze severu! Black death metalová mlha plná děsivých stínů a zkažené krve!


Asphyx says:

Weeping spirits of the forest. Howling angels. Wolves on the prowl. You run through the darkness and the branches whip you in the face. Frozen feet sinking into the snow. You don't know if you're the victim or the hunter. You're sure of one thing. A white, terrifying death, a few moments in the dark. Blood all around. The wailing forest, you cross slowly to the other side, into the land of endless shadows. The clouds are low and the air is heavy and indigestible. You fall into the depths. The sublime sensation of flying, and the body, broken, destroyed. The mind torn to pieces. These were my first impressions of the new album "In the Twilight Grey".

Actually, I've never been able to listen to a new album in peace. Every time it stuck its claw into me and wouldn't let go until I turned it off. No, I wasn't sitting at home with the player, but I was running in the dark every time. Somewhere far away, up north, in the cold and snow. The destination was always the same. I died to be born again every time. Strong and charged with the special energy that this band has had since its beginnings.


A lot of fans can't get enough of the classic recordings from the nineties, which have long since gained a legendary status. I am of the same opinion. But I've been following the whole journey of this original pack and I always love to come back to their albums. The new album will definitely not get lost among the others. NECROPHOBIC will probably never come out of their shadow, but frankly, nobody wants them to. They are a solid clue in the universe for me. Over the many years they have brought us more and more echoes from beyond the grave, they have honed their original style to perfection. The cold and dark, the icy wind in the tops of the centuries-old trees. This is for me the definition of the whole work, not excluding the new one. Fredrik Folkare has equipped the album with a majestic and very well read and elemental sound. It chills my bones! The cover art, which may feature the demon I mention in the introduction of today's article, is haunting, mysterious and ominous. The author is Jens Rydén. Also a very hilarious work. Have you ever been alone in the woods in the middle of the night? Or early in the morning, when the cold falls to the ground and you wake up to apparent peace. It's a mistake of course, ghosts never sleep. If you listen to "In the Twilight Grey" over and over like I do, they'll definitely come visit you. You'll feel their presence, and you won't get any blood in you. I like the honesty, the obviousness, the many ideas that literally gush out in all directions. All tangled in old cobwebs, held tightly together. Like a rock, like lava, gushing out through riffs, melodies, from the heart of the earth. This year the Swedes are again like a natural element. Elusive, powerful, mysterious. I can't help but recommend them to everyone who likes them. You get an amulet carved to perfection from old bones. Ancient legends will float through the air and make you smile. Weeping spirits of the forest. Howling angels. Wolves on the prowl. You run through the darkness and the branches whip you in the face. Frozen feet sinking into the snow. You don't know if you're the victim or the hunter. You're sure of one thing. A white, terrifying death, a few moments in the dark. Blood all around. A demonic, raw and cold wind from the north! Black death metal fog full of horrible shadows and corrupted blood!



about NECROPHOBIC on DEADLY STORM ZINE:







Tracklist:
1. Grace of the Past
2. Clavis Inferni
3. As Stars Collide
4. Stormcrow
5. Shadows of the Brightest Night
6. Blackened the Horizon
7. Mirrors of a Thousand Lakes
8. Cast in Stone
9. Nordanvind
10. In the Twilight Grey
11. The Torture Never Stops
12. 10. Ascension (Episode Four)

band:
Anders Strokirk - Vocals
Sebastian Ramstedt - Lead guitar
Johan Bergebäck - Rhythm guitar
Tobias Cristiansson - Bass
Joakim Sterner - Drums



sobota 16. března 2024

Interview - MALEDICTION - Totally devastating, raw death grind that will blow your brains out!


Interview with death grindcore band from United Kingdom - MALEDICTION.

Answered Rich Mumford (guitars), thank you! 

Recenze/review - MALEDICTION - The Soil Throne (2023):

Ave MALEDICTION! I guess we can't start our conversation any other way than by welcoming you back. I can't tell you how much I've been looking forward to hearing new music from you. I belong to the generation of old fans. So thanks a lot! But I have to start by asking... Damn, what took you so long?

Hey mate, thank you, I’m glad there were people out there who were actually waiting for this to happen!

Doing more Malediction has been on the agenda for us for quite a few years. I think we originally agreed on it probably seven or eight years ago, this was when Shaun was still living and working in the US, we were going to do some new long-distance recordings, the plan then was to do a new 7“ with two songs on it or something.

Anyway, both Mark McGowan and I had since then tried to come up with some new Malediction material without much success. I had loads of new riffs but couldn’t quite get them to work together for a new song. Some of these riffs were what ended up becoming “Black Narcissus.” Anyway, during the pandemic, mid-2021 I tried an experiment and challenged myself to write something completely new in one week from scratch and this worked and got me out of the terrible writers block I’d been suffering from. “The Omerta Masquerade” was the song and this then helped me to finish “Black Narcissus” as well although that took a couple of attempts before I was entirely happy with it. I then quite quickly wrote some other new stuff as well as completing new arrangements for the old songs that are also on the new EP.

It took us a long time, and finishing the EP also took me a long time for a variety of reasons that I won’t go into here, but it was finished and now it’s out. I’m happy. I’m also happy be able to tell you that I am writing new material faster than I ever have done and we are on track to be able to record our debut album in 2024.


I popped the news into the player, got comfortable, and after half an hour was bouncing around the room like I was seventeen again. The family was looking at me, the kids were tapping their foreheads. But I can't help it. The new EP is short, but it's really good. Death metal, grind, but also unmistakable atmosphere and your signature. Well, beautiful! Can you tell us how the new EP was made? Did you change your approach after all these years?

A conscious decision was made with the new material to keep this direct and to the point and not go off into the 6-7 minute realm we explored in some of the later stuff we did in the 1990s. I think “Black Narcissus” was at the time the shortest song I’d ever written. We didn’t want to outstay our welcome and made the songs work in shorter timescales. “The Omerta Masquerade” is a bit longer, but mainly due to the outro riff.

Secondly, the EP was made with the awareness that this was the relaunch of the band and that we couldn’t rely on anyone remembering us or knowing who we are, which is why we re-recorded “Infestation” and the other old songs. We wanted people to have new versions of those songs, but we didn’t want them to be on a debut album, hence they’re on the EP. The second side of the EP is also a kind of celebration of thirty years of the “System Fear” 7”.

The cover art is tinted green and I think it's really hilarious. Daniel Bechthold from Germany painted it. Why him? How did you guys get together? I confess I don't know his work that well, could you tell us more about this very talented artist?

Me and Shaun were throwing links at each other, trying to work out who we could ask to do the cover art and Daniel was in the mix. We both really liked the piece he did for Leipa for their “Reue” release. Shaun messaged Daniel, found out he was a cool guy and interested in collaborating with us and we took it from there.

I really like what he came up with and it’s grown on me even more.


Raw, dark and cold sound is the basis. This year he was really good. You recorded with Dan Mullins, who is also the drummer of MY DYING BRIDE. That's a completely different kind of music! I really have to bow down to the ground because the new EP literally kills. It reminds me of old productions from somewhere in the late 90's. How did you achieve this sound, how did the recording process work?

We recorded the drums first in early August 2022 at Vibrations Studios here in Huddersfield, West Yorkshire, England. Dan engineered the drum recording and him and Jon our drummer cooked up the drum sound between them. Everything else was recorded in my home studio between August 2022 and March 2023. Most of it was recorded in August and September 2022. I had a bit of a wobble with my health in the middle of it, which meant I didn’t finish until early March 2023. The only things that were really left to do were the guitar solos, but I was really struggling with my confidence over doing them so ended up writing and recording them all in a week, which wasn’t ideal, but it got the thing finished.

Dan Mullins did the final mix and mastering and was sending us rough mixes throughout the process. He sent a rough mix of “Black Narcissus” that absolutely blew me away. I find it hard to be objective about my own stuff and couldn’t really tell from listening to it whether it was any good or not. But when I heard this mix of “Black Narcissus” it totally blew me away. I was like “this is the sound that the EP needs.” Dan did some re-amping of the guitars to add a bit of an HM-2ness to them. I’m very proud to say that the bass sound is pretty much all my own work. I learned so much doing this EP. Experience that you can’t buy. We’ll be doing the album in the same way, and we’ll be working with Dan again on that too. The brief for the EP was “modern, but with old-school sensibilities.”

Once we had everything recorded, I went over to Dan’s a couple of times, and we mixed and edited together to get it across the finish line. It was a great and extremely collaborative process.

Yes, Dan drums for MDB bit he also drums in his band BLASPHEMER who are a lot more straight down the line death metal. Their new EP “Marked for Death” on Macho Records is killer!


Also, times have changed a lot. Today's technology is different. Artificial intelligence, the cloud, you know. How do you as musicians deal with these changes? It must be very different from 30 years ago. Do you follow new trends?

Yes. I’ve had to. It’s been necessary to record in the way that we have done. The only way this new recording was ever going to see the light of day was if it utterly smoked all of our old releases and to do that, I needed to become producer and engineer so that I could be really deeply involved in all stages of the recording and mixing process.

A proud moment for me was after handing over all the tracks I’d recorded and engineered to Dan, I asked him whether what I’d done was of sufficient quality for him to say that the work was “exceptional”. But everyone knocked their contribution out of the park on this, Jon kills on drums, Shaun has never sounded better. I’ve never played as well as I have on this recording. The only people we were in competition with was ourselves and I personally think that we exceeded all of our aims for this recording and that absolutely never happens.

Of course, it’s a double-edged sword because the album has to be even better!

I'm an old dog too, and like everyone I like to remember my youth. I'm sure our readers will be interested to know how did you actually put the band together back in the day? If I'm not mistaken, you were originally called NEUROSIS. Will you reminisce for us please? When and how did MALEDICTION was formed?

That’s correct. The band started in 1989 and I wrote “Infestation” that year. We were just messing about initially with the first lineup.

Myself, Shaun, and Mark Fox knew each other at Teesside Polytechnic, in the Northeast of England and had talked about starting a band, I don’t think we thought it’d still be a thing thirty-four years later though!

Then during 1990 things got more serious, Alastair joined on drums and Darren on second guitar, and we took it from there. We recorded the “Infestation” demo in August 1990 and the “System Fear” 7” later in 1990 and things just progressed from that point on.

It’s cool to have a legacy from back in the early 1990s, but this new version of MALEDICTION has been really about not repeating the past. The legacy is extremely helpful and has given us a bit of a leg-up since we reformed, but for me it’s very much eyes forward, what can we do next, how can we improve.


I remember in my younger days waiting for long hours in line outside the store to buy a new record. My friends and I didn't have money, so we would copy tapes and then argue for endless hours about which band was better. It was a great time, of course. How did you get started in music? Who was your role model? When did you first pick up an instrument? What about your first gig? And the first live performance? Tell me, exaggerate...

I have quite diverse influences, some of the guitar bands of the mid 80s inspired me to try to learn to play. I then progressed by getting into prog rock, a lot of the 1980s new prog/prog revival bands before I got into metal. Thrash bands really appealed to me in a way that traditional metal bands had not up to that point. I liked the “street” attitude, just their wearing every-day clothes and I loved the fact that their songs were about the real world, not dragons and wizards.

I started playing the guitar in 1986, so it wasn’t long between my starting and forming this band, three years or something.

The first gig I played was the first Malediction gig. We weren’t very good, but you have to start somewhere.

You're from Middlesbrough. What's your background in underground music? Do you have any clubs? Or do you have to go to London? I'd be interested in the current state of your scene. What about gigs? Fans? How many people do you get when you play somewhere?

The band was based in Middlesbrough because we were at Teesside Polytechnic (now a university). There wasn’t much of a scene, it was mainly hardcore punk bands. We had the perennial problem of being to punk for the metallers and too metal for the punks. But we got one, we played with punk and crust bands, it was fine. I only ever went to a couple of gigs in London, not somewhere I went.

We just headline Dead of Winter Festival in Glasgow, Scotland. This was our first gig back since reforming. The festival featured eleven underground death metal bands from the UK, we felt extremely fortunate to be asked to play this festival, let alone headline it. The festival sold out and we played to a three hundred capacity crowd.

We have another show coming up in March with BLASPHEMER who are great guys and then in May we’re playing Incineration Festival in London, which is a huge opportunity for us. We’ve not been short on offers to do gigs, in the quality of the gigs is very high, it’s not like in the old days of playing a random pub to a handful of people, these are bigger shows for us. It’s been very gratifying to be organically invited to play prestigious shows in the UK capital.

 

A very important question for us fans! How and where do you want MALEDICTION to go in the future? We want a first full-length album! No seriously, what are you planning in the near future?

Debut full length will be recorded in 2024 for sure. I have the album sketched out, I have four new songs that I’ve written for it and they’re the best stuff I’ve ever written. We’re going to revisit 2-3 old songs and I’m hopeful that Mark and Rik will also have at least one new song each on it. We’re aiming for 9-10 tracks, 40 minutes max. We’re in a good position, we have more material than we need, so we’ll record a bunch of stuff and choose the best. There might be a new EP in there too that could follow the album closely.

What does music mean to you? Why did you start playing death metal and grindcore in particular? How does music influence your life and world view? What has music given and taken away from you?

I listen to a lot of music from a lot of different genres, but DM is special to me, and it’s been a real pleasure in the last few years to re-immerse myself in the scene and get to know some of the current bands. I think I’ll always be a metal musician; I love other genres, but my skillset was really mostly in metal and its various subgenres.

I got a lot of my worldview from artists that I have listened to, music has been helpful to me in developing an ideological and political framework for my life. Some of my earliest exposure to ethical issues was via the music I was listening to.

On the negative side, music is demanding work and often for little or no reward. We spend hundreds and even thousands of hours honing our craft and spend thousands of pounds on gear to what is often a disinterested world. The tortured artist may be a cliché, but it’s a quite accurate cliché for the most part.

It was a great honor to interview you. I wish you all the best for the new EP to sell out worldwide and for you to have a gig packed to bursting. May you do well in your private life. You know what? I'm gonna go play "The Soil Throne" again! Massacre!

It was my pleasure to answer your questions, sorry it’s taken me so long to get back to you. Thank you so much for your kind words about “The Soil Throne” EP, it is very much appreciated!

If anyone wants to get in touch with us, they can visit www.malediction.co.uk which has links to our Bandcamp and all our socials.


Recenze/review - MALEDICTION - The Soil Throne (2023):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - MALEDICTION - Totálně devastující, syrový death grind, který vám vystřelí mozek z hlavy!


Rozhovor s death grindcore skupinou z Velké Británie - MALEDICTION.

Odpovídal Rich Mumford (kytara), děkujeme! 

Recenze/review - MALEDICTION - The Soil Throne (2023):

Ave MALEDICTION! Náš rozhovor asi nemůžeme začít jinak než tím, že vás přivítám zpátky. Ani nevíš, jak jsem se na novou hudbu od vás těšil. Patřím do generace starých fanoušků. Takže díky moc! Musím se ale rovnou na začátek zeptat… Hergot, proč vám to trvalo tak dlouho?

Ahoj kamaráde, děkuji, jsem rád, že se našli lidé, kteří na to skutečně čekali!

Udělat další Malediction je pro nás na pořadu dne už pěkných pár let. Myslím, že jsme se na tom původně dohodli asi před sedmi nebo osmi lety, to bylo v době, kdy Shaun ještě žil a pracoval v USA, chystali jsme se udělat nějaké nové nahrávky na dálku, v plánu tehdy bylo udělat nový 7" se dvěma písničkami nebo tak něco.

Od té doby jsme se s Markem McGowanem snažili přijít s nějakým novým materiálem pro Malediction, ale bez většího úspěchu. Měl jsem spoustu nových riffů, ale nedařilo se mi je skloubit do nové písně. Některé z těchto riffů se nakonec staly "Black Narcissus". Každopádně během pandemie, v polovině roku 2021, jsem zkusil experiment a vyzval sám sebe, abych během jednoho týdne napsal něco úplně nového od nuly, což zafungovalo a dostalo mě to z příšerného autorského bloku, kterým jsem trpěl. Byla to "The Omerta Masquerade" a to mi pak pomohlo dokončit i "Black Narcissus", i když to trvalo několik pokusů, než jsem s tím byl úplně spokojený. Pak jsem poměrně rychle napsal další nové věci a také dokončil nové aranže starých písní, které jsou také na novém EP.

Trvalo nám to dlouho a dokončení EP mi také trvalo dlouho z různých důvodů, které zde nebudu rozebírat, ale bylo dokončeno a nyní je venku. Mám z toho radost. Jsem taky šťastný, že vám můžu říct, že píšu nový materiál rychleji než kdy dřív a jsme na dobré cestě, abychom mohli v roce 2024 nahrát naše debutové album.


Vložil jsem novinku do přehrávače, pohodlně se usadil a po půl hodině skákal po pokoji, jako kdyby mi bylo zase sedmnáct. Rodina na mě koukala, děti si klepaly na čelo. Jenže já nemůžu jinak. Nové EP je sice krátké, ale opravdu se povedlo. Death metal, grind, ale také nezaměnitelná atmosféra a váš rukopis. No, nádhera! Prozradíš nám, jak nové EP vznikalo? Změnili jste po těch všech letech nějak přístup?

U nového materiálu jsme se vědomě rozhodli, že bude přímočarý a věcný a že se nebudeme pouštět do 6-7minutové oblasti, kterou jsme zkoumali v některých pozdějších nahrávkách z 90. let. Myslím, že "Black Narcissus" byla v té době nejkratší skladba, kterou jsem kdy napsal. Nechtěli jsme se předbíhat, a tak jsme písničky udělali tak, aby fungovaly i v kratších časových úsecích. "The Omerta Masquerade" je o něco delší, ale hlavně kvůli outro riffu.

Za druhé, EP vznikalo s vědomím, že jde o obnovení kapely a že se nemůžeme spoléhat na to, že si nás někdo pamatuje nebo ví, kdo jsme, proto jsme znovu nahráli "Infestation" a další staré písně. Chtěli jsme, aby lidé měli nové verze těch písní, ale nechtěli jsme, aby byly na debutovém albu, proto jsou na EP. Druhá strana EP je zároveň jakousi oslavou třiceti let od vydání sedmipalce "System Fear".

Obal je zabarvený do zelena a podle mého opravdu povedený. Maloval jej Daniel Bechthold z Německa. Proč právě on? Jak jste se dali dohromady? Přiznám se, že jeho práci zase tolik neznám, mohl bys nám o tomto velmi talentovaném umělci prozradit něco víc?

Se Shaunem jsme si navzájem předhazovali odkazy a snažili se vymyslet, koho bychom mohli požádat, aby udělal obálku, a Daniel byl mezi nimi. Oběma se nám moc líbila práce, kterou udělal pro Leipu na jejich vydání "Reue". Shaun Danielovi napsal, zjistil, že je to fajn kluk a má zájem s námi spolupracovat, a tak jsme se do toho pustili.

Moc se mi líbí, s čím přišel, a přirostlo mi to k srdci ještě víc.


Surový, temný a chladný zvuk je základ. Letos se opravdu povedl. Nahrávali jste u Dana Mullinse, který je i bubeníkem MY DYING BRIDE. To je ale přeci úplně jiný druh hudby! Opravdu se musím poklonit až k zemi, protože nové EP doslova zabíjí. Připomíná mi staré produkce někde z konce devadesátých let. Jak se vám takového zvuku povedlo dosáhnout, jak nahrávání probíhalo?

Bicí jsme nejprve nahráli na začátku srpna 2022 ve Vibrations Studios v Huddersfieldu v hrabství West Yorkshire v Anglii. Nahrávání bicích se ujal Dan a on a náš bubeník Jon mezi sebou uvařili zvuk bicích. Všechno ostatní se nahrávalo v mém domácím studiu mezi srpnem 2022 a březnem 2023. Většina byla nahrána v srpnu a září 2022. V polovině jsem měl trochu zdravotní potíže, což znamenalo, že jsem nahrávání dokončil až na začátku března 2023. Jediné, co mi opravdu zbývalo udělat, byla kytarová sóla, ale nad jejich provedením jsem opravdu bojoval se svou sebedůvěrou, takže jsem je nakonec napsal a nahrál všechny za týden, což nebylo ideální, ale věc se díky tomu dokončila.

Dan Mullins provedl finální mix a mastering a v průběhu celého procesu nám posílal hrubé mixy. Poslal mi hrubý mix skladby "Black Narcissus", který mě naprosto ohromil. Je pro mě těžké být objektivní ohledně vlastních věcí a z poslechu jsem nedokázal říct, jestli je to dobré, nebo ne. Ale když jsem slyšel tenhle mix "Black Narcissus", úplně mě to odrovnalo. Říkal jsem si: "Tohle je zvuk, který EP potřebuje." Dan trochu přebasoval kytary, aby jim přidal trochu HM-2. S hrdostí můžu říct, že zvuk basy je z velké části moje vlastní práce. Při práci na tomto EP jsem se toho hodně naučil. Zkušenosti, které se nedají koupit. Stejným způsobem budeme dělat i album, na kterém budeme opět spolupracovat s Danem. Zadání pro EP znělo "moderně, ale s citem pro starou školu".

Jakmile jsme měli všechno nahrané, několikrát jsem zašel k Danovi a společně jsme to smíchali a sestříhali, abychom to dotáhli do konce. Byl to skvělý proces, při kterém jsme nesmírně spolupracovali.

Ano, Dan bubnuje pro MDB, ale také ve své kapele BLASPHEMER, která je mnohem přímočařejší death metal. Jejich nové EP "Marked for Death" u Macho Records je vražedné!


Ono taky, doba se hrozně změnila. Dnešní technologie jsou jiné. Umělá inteligence, cloud, znáš to. Jak se s těmito změnami vyrovnáváte vy jako muzikanti? Musí to být přeci úplně jiné, než před třiceti lety. Sledujete nové trendy?

Ano, musel jsem. Bylo nutné nahrávat tak, jak jsme to udělali. Jediný způsob, jak mohla tato nová nahrávka vůbec spatřit světlo světa, byl ten, že naprosto vykouří všechny naše staré nahrávky, a k tomu jsem se musel stát producentem a inženýrem, abych se mohl opravdu důkladně zapojit do všech fází procesu nahrávání a mixování.

Pyšným okamžikem pro mě bylo, když jsem Danovi předal všechny skladby, které jsem nahrál a "zinženýroval", a zeptal jsem se ho, jestli to, co jsem udělal, je dostatečně kvalitní, aby mohl říct, že je to "výjimečná práce". Ale každý na tomhle díle má svůj příspěvek, Jon zabíjí na bicí, Shaun nikdy nezněl lépe. Já jsem nikdy nehrál tak dobře jako na téhle nahrávce. Jediný, s kým jsme soutěžili, jsme byli my sami a osobně si myslím, že jsme na téhle nahrávce překonali všechny naše cíle, a to se absolutně nikdy nestává.

Samozřejmě je to dvousečná zbraň, protože album musí být ještě lepší!

Jsem už taky starý pes a jako každý rád vzpomínám na své mládí. Naše čtenáře bude určitě zajímat, jak jste vlastně dali kapelu kdysi dohromady? Jestli se nepletu, tak jste se jmenovali původně NEUROSIS. Zavzpomínáš pro nás prosím? Kdy a jak vznikli MALEDICTION?

Správně. Kapela vznikla v roce 1989 a já jsem v tom roce napsal "Infestation". Zpočátku jsme si jen tak pohrávali s první sestavou.

Já, Shaun a Mark Fox jsme se znali z Teesside Polytechnic v severovýchodní Anglii a mluvili jsme o tom, že bychom mohli založit kapelu, ale nemyslím si, že by nás to napadlo ještě po třiceti čtyřech letech!

V roce 1990 to začalo být vážnější, Alastair se přidal na bicí a Darren na druhou kytaru a od té doby jsme to rozjeli. V srpnu 1990 jsme nahráli demo "Infestation" a později v roce 1990 sedmipalec "System Fear" a od té doby se věci vyvíjely.

Je fajn mít odkaz z počátku devadesátých let, ale tahle nová verze MALEDICTION byla opravdu o tom, neopakovat minulost. Odkaz je nesmírně užitečný a dal nám trochu náskok od doby, kdy jsme se reformovali, ale pro mě je to hodně pohled dopředu, co můžeme udělat dál, jak se můžeme zlepšit.


Pamatuji si, jak jsem za svého mládí čekal dlouhé hodiny ve frontě před obchodem, abych si koupil novou desku. S kamarády jsme neměli peníze, tak jsme kopírovali kazety a pak se nekonečné hodiny dohadovali, která kapela je lepší. Byly to samozřejmě krásné časy. Jak si začínal s muzikou ty? Kdo byl tvým vzorem? Kdy si vzal do rukou poprvé nějaký nástroj? Co první koncert? A první živé vystoupení? Povídej, přeháněj…

Mám poměrně rozmanité vlivy, některé kytarové kapely z poloviny 80. let mě inspirovaly k tomu, abych se naučil hrát. Pak jsem se dostal k prog rocku, hodně k novým prog/prog revival kapelám 80. let, než jsem se dostal k metalu. Thrashové kapely mě opravdu oslovily způsobem, který tradiční metalové kapely do té doby neznaly. Líbil se mi jejich "pouliční" přístup, prostě to, že nosili každodenní oblečení, a líbilo se mi, že jejich písničky byly o skutečném světě, ne o dracích a čarodějích.

Na kytaru jsem začal hrát v roce 1986, takže mezi mými začátky a založením kapely neuplynula dlouhá doba, asi tři roky.

První koncert, který jsem odehrál, byl první koncert Malediction. Nebyli jsme moc dobří, ale někde se začít musí.

Pocházíte z Middlesbrough. Jak to u vás vypadá s undergroundovou muzikou? Máte nějaké kluby? Nebo musíte do Londýna? Zajímal by mě současný stav vaší scény. Co koncerty? Fanoušci? Kolik tak přijde lidí, když někde hrajete?

Kapela sídlila v Middlesbrough, protože jsme studovali na Teesside Polytechnic (dnes univerzita). Nebylo tam moc scény, hrály tam hlavně hardcore punkové kapely. Měli jsme věčný problém, že jsme byli pro metalisty příliš punkoví a pro punkáče příliš metaloví. Ale nějakou jsme získali, hráli jsme s punkovými a crustovými kapelami, bylo to fajn. Já jsem byl jen na pár koncertech v Londýně, ne někde, kam jsem jezdil.

Teď jsme byli headlinery festivalu Dead of Winter ve skotském Glasgow. Byl to náš první koncert po reformě. Na festivalu vystoupilo jedenáct undergroundových deathmetalových kapel z Velké Británie, cítili jsme se nesmírně šťastní, že jsme byli požádáni, abychom na tomto festivalu hráli, natož abychom ho headlinovali. Festival byl vyprodaný a my jsme hráli pro tři sta diváků.

V březnu nás čeká další koncert s BLASPHEMER, což jsou skvělí kluci, a v květnu budeme hrát na Incineration Festivalu v Londýně, což je pro nás obrovská příležitost. O nabídky na koncerty nemáme nouzi, kvalita koncertů je velmi vysoká, není to jako za starých časů, kdy jsme hráli v náhodné hospodě pro hrstku lidí, tohle jsou pro nás větší koncerty. Bylo velmi potěšující, že jsme byli pozváni na prestižní koncerty v hlavním městě Spojeného království.


Pro nás fanoušky zcela zásadní otázka! Jak a kam chcete MALEDICTION směřovat do budoucna? My chceme první dlouhohrající album! Ne vážně, co plánujete v nejbližší době?

Debutová deska bude určitě nahrána v roce 2024. Album už mám načrtnuté, napsal jsem pro něj čtyři nové písně a jsou to nejlepší věci, které jsem kdy napsal. Vrátíme se ke dvěma třem starým písním a doufám, že Mark a Rik na něm budou mít také každý alespoň jednu novou skladbu. Naším cílem je 9-10 skladeb, maximálně 40 minut. Jsme v dobré pozici, máme víc materiálu, než potřebujeme, takže nahrajeme hromadu věcí a vybereme ty nejlepší. Možná tam bude i nové EP, které by mohlo na album těsně navazovat.

Co pro tebe znamená hudba? Proč si začal vlastně hrát zrovna death metal a grindcore? Jak muzika ovlivňuje tvůj život a pohled na svět? Co ti hudba dala a vzala?

Poslouchám hodně hudby z různých žánrů, ale DM jepro mě výjimečný a v posledních letech je pro mě skutečným potěšením znovu se ponořit do této scény a poznat některé současné kapely. Myslím, že vždycky budu metalový hudebník; mám rád i jiné žánry, ale moje dovednosti se opravdu týkaly hlavně metalu a jeho různých subžánrů.

Hodně ze svého světonázoru jsem získal od umělců, které jsem poslouchal, hudba mi pomohla při vytváření ideologického a politického rámce mého života. Některé z mých prvních kontaktů s etickými otázkami se odehrávaly prostřednictvím hudby, kterou jsem poslouchal.

Negativní stránkou je, že hudba je náročná práce a často za malou nebo žádnou odměnu. Strávíme stovky i tisíce hodin zdokonalováním svého řemesla a utrácíme tisíce liber za vybavení pro často nezajímavý svět. Zmučený umělec je možná klišé, ale z velké části je to klišé docela přesné.

Bylo mi velkou ctí udělat s vámi rozhovor. Přeji ti, aby se nové EP prodávalo po celém světě a abys měl koncerty narvané k prasknutí. Ať se vám daří i v soukromém životě. Víte co? Půjdu si znovu zahrát "The Soil Throne"! Masakr!

Pokud se s námi někdo chce spojit, může navštívit www.malediction.co.uk, kde jsou odkazy na náš Bandcamp a všechny naše sociální sítě.


Recenze/review - MALEDICTION - The Soil Throne (2023):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 14. března 2024

Recenze/review - VLTIMAS - Epic (2024)


VLTIMAS - Epic
CD 2024, Season of Mist

for english please scroll down

Myslím si, že nové album VLTIMAS nejlépe charakterizují hudebníci samotní. Zde jsou dva citáty, pod které bych se podepsal

"[EPIC je] staré a současné, symbióza všech skvělých věcí, které milujeme na extrémním metalu," říká Eriksen. "Všechno spojeno do jednoho alba."

"Chci být stejně emocionální a upřímný [s VLTIMAS]," dodává Vincent. "Chci vyprávět příběhy; chci mít témata, která mě osloví; chci mít nějaké poselství, které si někdo může vzít, v tomto případě sílu. EPIC je síla."

Za sebe mohu dodat snad jen jediné. Temnota v mnoha podobách a stavech, dlouhé stíny, které se vám nikdy nepodaří překročit. Přesně takoví jsou letošní VLTIMAS. 


Novinka je vznešená, majestátní a tajemná. Vybroušená až k dokonalosti. Taková je nová deska "Epic". Pánové letos napsali skladby, které připomínají zvláštní, napínavé a elektrizující okamžiky před bouří. Stojíte na vysoké hoře a díváte se dolů, do hlubiny. Extrémní metal byl vždy o emocích jdoucích za hranu, do oblastí a myšlenek, které by měly být raději ukryty. VLTIMAS je vzali, vytáhli na povrch a vypálili na hudební nosič. Jedná se samozřejmě o velmi zdařilé dílo po všech stránkách. Zvuk (Jaime Gomez Arellano at Orgone Studio), obal (Daniele Valeriani w/ additional layout by Adrien Bousson) i celková produkce, vše sedí perfektně na svých místech. Fanoušci se tak mohou soustředit na to důležité. Na hudbu samotnou, na její sílu a energii, která jakoby byla doslova do songů narvaná pod tlakem. Líbí se mi, že i když se zde sešli vynikající muzikanti, tak je pro ně nejdůležitější motiv samotný. Cítím pokoru, slyším pradávné ozvěny ze záhrobí. Kapela vypráví příběhy pomocí originálních riffů, divokých bicích a zvířecího vokálu, kterým věřím. Pro mě osobně je to velmi důležitá věc. Svět je poslední roky divné místo k žití a podobné nahrávky se pro mě vždy stanou záchytným bodem, jistotou. Dívám se na organismus ze starých časů, který se neustále mění, vyvíjí. Občas z něj vylétne chapadlo, které mě zardousí. Ano, během společných setkání s novým albem si připadám, že mi někdo stojí po celou dobu těžkou botou na prsou. Zároveň jsem svobodný. Vše probíhá spíše v klidnějších tempech, ale o to naléhavěji. Minulý počin se mi moc nelíbil, ale letos mě tihle vyslanci pekla přesvědčili na svoji stranu. Budete chyceni do pevných pavučin, utkaných ze zloby, zášti a nenávisti. Satan bude sedět na svém trůně a usmívat se. Majestátní, vznešená black death metalová vichřice, která vás smete z povrchu zemského! Temná energie z onoho světa!


Asphyx says:

I think the new VLTIMAS album is best described by the musicians themselves. Here are two quotes that I would subscribe to

"[EPIC is] old and contemporary, a symbiosis of all the great things we love about extreme metal," says Eriksen. "Everything combined into one album."

"I want to be just as emotional and honest [with VLTIMAS]," Vincent adds. "I want to tell stories; I want to have themes that speak to me; I want to have a message that someone can take away, in this case, power. EPIC is power."

For myself, I can add perhaps only one thing. Darkness in many forms and states, long shadows that you can never cross. That's exactly what this year's VLTIMAS are.


The novelty is sublime, majestic and mysterious. Honed to perfection. This is the new album "Epic". This year, the gentlemen have written songs that recall strange, thrilling and electrifying moments before the storm. You stand on a high mountain and look down into the depths. Extreme metal has always been about emotions going over the edge, into areas and thoughts that should rather be hidden. VLTIMAS took them, brought them to the surface and burned them on a music carrier. This is obviously a very successful work in all aspects. The sound (Jaime Gomez Arellano at Orgone Studio), the cover art (Daniele Valeriani w/ additional layout by Adrien Bousson) and the overall production all fit perfectly in place. Fans can concentrate on what's important. On the music itself, on its power and energy that seems to be literally crammed into the songs under pressure. I love that even though there are some excellent musicians here, it's the motif itself that's most important to them. I feel humbled, I hear ancient echoes from beyond the grave. The band tells stories with original riffs, ferocious drums and animal vocals that I believe in. That's a very important thing for me personally. The world has been a strange place to live in recent years and records like this always become a clue, a reassurance for me. I'm looking at an organism from the old days that is constantly changing, evolving. Every now and then a tentacle flies out and chokes me. Yes, during our sessions together with the new album, I feel like someone is standing with a heavy boot on my chest the whole time. At the same time, I'm free. It's all happening at a more leisurely pace, but all the more urgent. I didn't like the last effort, but this year these ambassadors of hell have convinced me to their side. You will be caught in a tight web woven of anger, resentment and hatred. Satan will sit on his throne and smile. A majestic, sublime black death metal whirlwind that will sweep you off the face of the earth! Dark energy from beyond the grave!


Track-list
1. Volens Discordant - 1:022. EPIC - 4:35
3. Miserere - 3:51
4. Exercitus Irae - 4:01
5. Mephisto Manifesto - 5:05
6. Scorcher - 3:21
7. Invictus - 5:30
8. Nature's Fangs - 3:52
9. Spoils Of War - 5:54


Line-up
David Vincent - Vocals
Rune 'Blasphemer' Eriksen - Guitars
Flo Mounier - Drums
Ype TVS - Bass

Recording Studio
Arda Records (Porto, Portugal)

Producer
Jaime Gomez ArellanoSound Engineer
Jonathan Mazzeo

Mixing, Mastering Studio & Engineer
Jaime Gomez Arellano at Orgone Studio

Artwork Artist
Daniele Valeriani w/ additional layout by Adrien Bousson

úterý 12. března 2024

Interview - GRAVEHAMMER - Raw, dark, savage black death metal blasphemy that is not of our world! Death cult!


Interview with death black doom metal band from Germany - GRAVEHAMMER.

Answered J.S., Arillus, T.W. , M.B.,The Field Alchemist, thank you!

Recenze/review - GRAVEHAMMER - Bones to Harvest (2023):

Ave GRAVEHAMMER! Hello to the underground. I hope all is well with you. It should be, you have a great debut album. I have to admit, it literally drove me up the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. It's very telling that you've done a great job, and a great deal of talent as well. How do you feel about the new record in relation to your previous EP? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?

J.S.: Hails Deadly Storm Zine and thank you for your kind words. It was our aim to capture the energy of playing Death Metal as a band. “Bones to harvest” could be considered a next step in the band’s development. Writing an album and not just a demo or an EP was a new experience for us. It is more challenging since you have a higher amount of work as more material has to be written and rehearsed. Our goal was to come up with a conclusive songwriting. The record has received some positive feedback so far which we are very happy and grateful about.


„Bones to Harvest“ includes all attributes of good death/black and doom metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of GRAVEHAMMER?

Arillus: Wow, that is a pleasing comment! Our music is never a construction in one's head but something that evolves live during rehearsal. I guess this is one of our essential properties. No overthinking but doing what feels right, just then. Next, there is no gap between the first creation and taping the fragments of a song. Thus, we are able to keep the original feel of a song and stick to it when we take off for the studio later. Besides that, just put us into our rehearsal room. After a few beers and an average working day “Bones to harvest” is what you get.

Who's signed for the sound and mix? I have to confirm that they literally kill. It keeps making me turn up the volume on the hi-fi tower. You've got a sound that's harsh, raw and dark and animalistic at the same time. How did you achieve it? What studio did you record in and how did it all work?

Arillus: With the former records, recording, mixing/mastering and all the technical stuff was in my responsibility. Especially the last E.P. taught us to get a really raw and energetic sound since we recorded the instruments live in our rehearsal room. Now, with the new record we decided to separate the recording process and also the responsibility of the production. We recorded in my other band’s (Nosturaack) rehearsal room which is far from perfect but kind of optimized to make some heavy noise ;) So, there was no one else to pressure us but ourselves. We took the time we needed and enjoyed a familiar atmosphere to do the work. Then, we gave the material to Alex from Holodeckstudio. He really has the right touch for this kind of music, shares our vision of sound and made it real.


An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD in El Rotting Misery Records, and it has a „morbid“ cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?

T.W.: The physical release is an important milestone. Since we are not very much into streaming and digital platforms, it’s way more than a bonus for us. We are happy that we found labels that support us. Rotting Misery indeed released the CD as a nice digipak. The tape version was done by Kellerassel Records and Fucking Kill! Records did the vinyl versions.

The artwork was created by The Field Alchemist (https://www.instagram.com/thefieldalchemist/). She is my wife, so we can ask her.

The Field Alchemist: Thanks for allowing me to pitch in! I very much prefer traditional over digital art - a rusty nib and ink on cold-pressed paper feels more alive, raw and expressive to me than any digital drawing ever could, all imperfections included. I hand-drew the cover design inspired by the lyrics and leitmotif of the album - an all-engulfing tyrant killed by a dozen weapons throwing up not blood but rusty chains and countless corpses including a dagger symbolizing ritualistic murder. I was going for something crude, guttural and rotten as I feel it matches Gravehammer's vibe. Some additional illustrations within the CD design were done by me as well and I enjoyed the contribution.

MB: The layout did indeed capture the essence of the lyrics perfectly. The common theme of all the lyrics on the album is the way humans treat each other. The main focus lies on the brutality and humiliation that always has and always will be found when conflict, greed and craving for power strike. I took a lot of inspiration from Roman antiquity this time, which is full of blood, violence, gore - everything that’s needed for good death metal lyrics.


I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Germany for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death/black doom metal bands that are worth it. How do you explain that underground metal is doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

J.S.: Germany has had a strong scene right from the beginning in the early eighties. I guess, we are also lucky because of its position right in the center of Europe. Hence many tours are routed through the country when going from west to east or vice versa. From a business perspective, the German market is still very important when it comes to sales of releases. So labels pay attention that their releases are available in Germany.

However, these days it is difficult for many venues and promoters to survive. Rising costs for touring and production on one side, less money among the fans for tickets on the other side. I hope that most of the Metal devotees will cope with this situation and survive these difficult times. “Take nothing for granted” as the saying goes.

 

You play doom death/black metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start GRAVEHAMMER was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

T.W.: I think the initial idea was to play old school Death Metal in the vein of bands like Nihilist, Grave, old Tiamat and Winter, without having had an elaborated concept or long term strategy for the band. We were (and still are) very much into that archaic sound and noticed that there were no bands in our area playing that kind of music. However, it turned out that we did not really know how to achieve that. We had some technical limitations and were biased by our individual backgrounds. Our first demo is probably closer to Hellhammer than to nineties Death Metal. Still, we noticed that there is the potential for a certain primitive energy, which I associate with the first waves of extreme metal.

Hence, we gave up the idea of being a pure Death Metal band and put more focus on finding our own identity. Although we still primarily identify as a Death Metal band, there is a lot of Doom Metal, Black Metal and War Metal in our current sound. By not limiting our music to a specific genre, we are maybe even closer to the essence of the early days of Extreme Metal - a time when it was more important to play energetic music than to find the right marketing tags. Look at - again - Hellhammer or early Sodom, Morbid, Master’s Hammer, Bathory, Sarcófago and the like. Although they sound very different, all of them have an incredible, primitive energy plus a dark, morbid aura. Yet, there is a certain lightheartedness in the chaos they embraced. Today, I can‘t name one specific band that influences us the most, but for sure we are inspired by those core aspects of the first waves of extreme metal.

For the second part of the question, we don’t really have a long term goal. I guess we will try to find a good balance of playing live and working on new material. There are for sure some stages we‘d like to enter, but yet I feel that smaller, shady venues fit our style of music better. I don’t think that our music is made for big stages and that‘s totally fine. Playing in front of 10 maniacs in a putrid garage can be a blast. Of course it would be also cool to share the stage with a bigger band we all like, but it’s not our biggest dream and definitely we would not pay to get a support slot. Yes, this happens, and it has nothing to do with Metal.


When I started my website seven years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

J.S.: Most of us attend shows on a regular basis. When we like the band we also hit the merch table since we like physical releases. And of course, shirts, too (who doesn’t?).

The promotion work of Gravehammer consists of several components. Our labels do promotion for their releases. Furthermore, we also do promotion on our own by using social media and getting word of mouth promotion going. Attending concerts and speaking to other fans is an important part of this, too.


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as GRAVEHAMMER? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

MB: Well, the developments of the last decade or so are both a blessing and a curse. As it has become quite easy to record music on your own and release it, there is a huge flood of new demos each month or even week - yet, there are also many good releases among the many rubbish ones. But, even though we (this includes Gravehammer as well as Skardus, a band J.S. and I play in together) put our music on bandcamp, youtube and the like, we still see many people buying our stuff - both online and at our concerts. That said, I think that the attention span of people who listen to music via streaming exclusively has drastically shortened because that way music can be consumed everywhere and all the time. Thus, for many people, music has become a mere background noise which needs to be changed and skipped through as fast as possible. This, of course, leads to the problem that complete albums or demos do not get appreciated the way they should. But, on the other hand, I do feel that the people who rather live and support the underground do still buy the bands’ albums and merchandise to support them (and also support the bands on said pages like facebook etc.) and by that keep the flame burning, so to speak.


I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

J.S.: Lifestyle is a strong word. On the other hand, Metal in general consumes much of my spare time. This includes rehearsing with my two bands (Skardus is the other one), attending concerts and listening to records.

Since this answer is not toooooo exciting, I may rephrase your question a bit to “What do you favour in Death Metal?” I personally like bands which capture a sinister atmosphere and not just playing “buddy Death Metal”. Records that evoke a similar feeling for me when visiting old churches and vaults or looking at medieval woodcuts. Teitanblood, Possession, Necros Christos, Beherit, Goat Molestör… you get the idea.

Finally, a classic but important question. What is GRAVEHAMMER planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and what about a tour of Europe?

T.W.: Yes, we do have some gigs in the pipeline, most of them in Germany. In March, we will hit the road with our friends Hallucinate and play in Mülheim (22.3.) and Göttingen (23.3.). Check them out, they released their debut last year, an incredible atmospheric yet old school Death Metal album. In April, we will play in Lübeck (27.4.) inside a freakin’ ship.

Most interesting for you and your readers and certainly one highlight for us will be the “United in Brutality” festival. On Saturday (21.9.) we’ll hit their stage in Jablonec Nad Nisou in the Czech Republic. All further announcements can be found on our facebook page: https://www.facebook.com/Gravehammer

At the moment, we prefer weekenders with 2-3 dates since they are easier to organize. But who knows.

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Bones to Harvest“ into my head again!

J.S.: Thank you for featuring Gravehammer in your zine and also for your kind words! We hope to see many of you guys when we play at “United in Brutality” in September.

Recenze/review - GRAVEHAMMER - Bones to Harvest (2023):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - GRAVEHAMMER - Syrové, temné, divoké black death metalové rouhání, které není z našeho světa! Kult smrti!


Rozhovor s death black doom metalovou skupinou z Německa - GRAVEHAMMER.

Odpovídali J.S., Arillus, T.W. , M.B.,The Field Alchemist, děkujeme!

Recenze/review - GRAVEHAMMER - Bones to Harvest (2023):

Ave GRAVEHAMMER! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě skvělé debutové album. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozím EP? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

J.S.: Zdravíme Deadly Storm Zine a děkujeme za milá slova. Naším cílem bylo zachytit energii, kterou jako kapela čerpáme při hraní death metalu. "Bones to harvest" by se dalo považovat za další krok ve vývoji kapely. Napsat album, a ne jen demo nebo EP, pro nás byla nová zkušenost. Je to náročnější, protože máte větší množství práce, protože je třeba napsat a nazkoušet více materiálu. Naším cílem bylo přijít s přesvědčivou skladbou. Deska zatím získala několik pozitivních ohlasů, za což jsme velmi rádi a vděční.


„Bones to Harvest“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death/black a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál GRAVEHAMMER?

Arillus: Páni, to je potěšující komentář! Naše hudba není nikdy konstrukcí v hlavě, ale něčím, co se vyvíjí naživo během zkoušení. Myslím, že to je jedna z našich základních vlastností. Žádné přehnané přemýšlení, ale děláme to, co cítíme, že je správné, právě v tu chvíli. Dále mezi první tvorbou a natáčením fragmentů písně není žádná mezera. Jsme tak schopni zachovat původní pocit z písně a držet se ho, když později odlétáme do studia. Kromě toho nás stačí posadit do naší zkušebny. Po pár pivech a průměrném pracovním dni vznikne "Bones to harvest".

Kdo je podepsán pod zvukem a mixem? Musím potvrdit, že doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak jste jej docílili? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Arillus: U předchozích desek jsem měl na starosti nahrávání, mixáž/mastering a všechny technické věci. Hlavně na posledním E.P. jsme se naučili dosáhnout opravdu syrového a energického zvuku, protože jsme nástroje nahrávali živě v naší zkušebně. Nyní jsme se s novou deskou rozhodli oddělit nahrávací proces a také zodpovědnost za produkci. Nahrávali jsme ve zkušebně mé druhé kapely (Nosturaack), která má sice k dokonalosti daleko, ale je tak nějak optimalizovaná k tomu, aby dělala pořádný randál ;). Takže na nás netlačil nikdo jiný než my sami. Dali jsme si na práci čas, který jsme potřebovali, a užívali si důvěrně známou atmosféru. Pak jsme materiál předali Alexovi z Holodeckstudia. Ten má pro tenhle druh hudby opravdu ten správný cit, sdílí naši vizi zvuku a zrealizoval ji.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Rotting Misery Records a je opatřeno „morbidním“ obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

T.W.: Fyzické vydání je důležitým milníkem. Vzhledem k tomu, že se příliš nevěnujeme streamování a digitálním platformám, je to pro nás víc než jen bonus. Jsme rádi, že jsme našli labely, které nás podporují. Rotting Misery skutečně vydali CD jako pěkný digipak. O kazetovou verzi se postarali Kellerassel Records a Fucking Kill! Records se postarali o vinylovou verzi.

Obal vytvořil The Field Alchemist (https://www.instagram.com/thefieldalchemist/). Je to moje žena, takže se jí můžeme zeptat.

The Field Alchemist: Děkuji, že jste mi dovolili se zapojit! Dávám přednost tradičnímu umění před digitálním - rezavá tuha a inkoust na za studena lisovaném papíře mi připadají živější, syrovější a expresivnější než jakákoli digitální kresba, včetně všech nedokonalostí. Návrh obalu jsem nakreslila ručně, inspirována textem a leitmotivem alba - všepohlcující tyran zabitý tuctem zbraní, který nevrhá krev, ale rezavé řetězy a nespočet mrtvol včetně dýky symbolizující rituální vraždu. Chtěla jsem něco surového, hrdelního a prohnilého, protože mám pocit, že to odpovídá atmosféře Gravehammeru. Některé další ilustrace v rámci designu CD jsem vytvořil ataké já a jejich přínos mě potěšil.

MB: Grafická úprava skutečně dokonale vystihla podstatu textů. Společným tématem všech textů na albu je způsob, jakým se k sobě lidé chovají. Hlavní důraz spočívá v brutalitě a ponížení, které se vždy vyskytovaly a vždy budou vyskytovat, když zasáhne konflikt, chamtivost a touha po moci. Tentokrát jsem se hodně inspiroval římským starověkem, který je plný krve, násilí, gore - všeho, co je potřeba pro dobré deathmetalové texty.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Německa si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death/black doom metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se undergroundovému metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

J.S: Německo mělo silnou scénu od samého počátku na začátku osmdesátých let. Myslím, že máme štěstí i díky své poloze přímo ve středu Evropy. Proto je mnoho turné vedeno přes tuto zemi, když se jede ze západu na východ nebo naopak. Z obchodního hlediska je německý trh stále velmi důležitý, co se týče prodeje desek. Vydavatelství proto dbají na to, aby jejich vydání byla v Německu dostupná.

V dnešní době je však pro mnoho míst a promotérů obtížné přežít. Na jedné straně rostoucí náklady na turné a produkci, na druhé straně méně peněz mezi fanoušky na vstupenky. Doufám, že většina vyznavačů metalu se s touto situací vyrovná a přežije tyto těžké časy. "Nic neberte jako samozřejmost", jak se říká.


Hrajete doom death/black metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit GRAVEHAMMER, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

T.W.: Myslím, že původní myšlenka byla hrát old school death metal v duchu kapel jako Nihilist, Grave, starý Tiamat a Winter, aniž bychom měli propracovaný koncept nebo dlouhodobou strategii kapely. Byli jsme (a stále jsme) velmi zaujatí tímto archaickým zvukem a všimli jsme si, že v našem okolí nejsou žádné kapely, které by tento druh hudby hrály. Ukázalo se však, že jsme vlastně nevěděli, jak toho dosáhnout. Měli jsme určitá technická omezení a byli jsme zaujatí svým individuálním zázemím. Naše první demo má pravděpodobně blíž k Hellhammer než k death metalu devadesátých let. Přesto jsme si všimli, že je v něm potenciál určité primitivní energie, kterou si spojuji s prvními vlnami extrémního metalu.

Proto jsme se vzdali myšlenky být čistě deathmetalovou kapelou a více jsme se zaměřili na hledání vlastní identity. I když se stále primárně označujeme za deathmetalovou kapelu, v našem současném zvuku je hodně doom metalu, black metalu a war metalu. Tím, že naši hudbu neomezujeme na konkrétní žánr, jsme se možná ještě více přiblížili podstatě počátků extrémního metalu - době, kdy bylo důležitější hrát energickou hudbu než hledat ty správné marketingové značky. Podívejte se - opět - na Hellhammer nebo rané Sodom, Morbid, Master's Hammer, Bathory, Sarcófago a podobně. I když znějí velmi odlišně, všichni mají neuvěřitelnou, primitivní energii plus temnou, morbidní auru. Přesto je v chaosu, který pojali, určitá lehkost. Dnes nedokážu jmenovat jednu konkrétní kapelu, která nás nejvíce ovlivnila, ale určitě nás inspirují ty základní aspekty prvních vln extrémního metalu.

Pokud jde o druhou část otázky, nemáme žádný dlouhodobý cíl. Myslím, že se budeme snažit najít dobrou rovnováhu mezi živým hraním a prací na novém materiálu. Určitě existují pódia, na která bychom se rádi dostali, ale přesto mám pocit, že menší, stinná místa našemu stylu hudby sedí lépe. Nemyslím si, že naše hudba je stvořená pro velká pódia, a to je naprosto v pořádku. Hrát před deseti maniaky v hnijící garáži může být pecka. Samozřejmě by bylo taky super sdílet pódium s nějakou větší kapelou, kterou máme všichni rádi, ale není to náš největší sen a rozhodně bychom neplatili za to, abychom dostali slot jako support. Ano, to se stává a nemá to nic společného s metalem.


Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

J.S: Většina z nás navštěvuje koncerty pravidelně. Když se nám kapela líbí, zajdeme i na merch, protože máme rádi fyzické vydání. A samozřejmě i trička (kdo ne?).

Propagační práce Gravehammeru se skládá z několika složek. Naše vydavatelství se starají o propagaci svých desek. Kromě toho děláme propagaci i sami, a to pomocí sociálních médií a rozjížděním propagace ústně. Důležitou součástí je také účast na koncertech a oslovování dalších fanoušků.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako GRAVEHAMMER ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

MB: Vývoj v posledních deseti letech je požehnáním i prokletím. Jelikož se stalo poměrně snadné nahrát si hudbu na vlastní pěst a vydat ji, každý měsíc nebo dokonce týden se objevuje obrovská záplava nových demosnímků - přesto se mezi spoustou braků objevuje i mnoho dobrých. Ale i když my (to se týká jak Gravehammeru, tak Skardusu, kapely, ve které hrajeme společně s J. S.) dáváme svou hudbu na bandcamp, youtube a podobně, pořád vidíme, že si spousta lidí kupuje naše věci - jak na internetu, tak na našich koncertech. Přesto si myslím, že se doba pozornosti lidí, kteří poslouchají hudbu výhradně prostřednictvím streamingu, drasticky zkrátila, protože tímto způsobem lze hudbu konzumovat všude a pořád. Pro mnoho lidí se tak hudba stala pouhým šumem na pozadí, který je třeba co nejrychleji vyměnit a přeskočit. To samozřejmě vede k problému, že kompletní alba nebo dema nejsou doceněna tak, jak by měla. Ale na druhou stranu mám pocit, že lidé, kteří spíše žijí a podporují underground, si stále kupují alba a merchandise kapel, aby je podpořili (a také podporují kapely na zmíněných stránkách, jako je facebook atd.), a tím takříkajíc udržují plamen.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

J.S: Životní styl je silné slovo. Na druhou stranu metal obecně zabírá většinu mého volného času. Patří sem zkoušení s mými dvěma kapelami (tou druhou je Skardus), návštěvy koncertů a poslech desek.

Protože tato odpověď není příliš vzrušující, možná bych tvou otázku trochu přeformuloval na "Co máš na death metalu nejraději?". Osobně mám rád kapely, které zachycují zlověstnou atmosféru a nehrají jen "kamarádský death metal". Desky, které ve mně vyvolávají podobný pocit jako při návštěvě starých kostelů a sklepení nebo při pohledu na středověké dřevořezby. Teitanblood, Possession, Necros Christos, Beherit, Goat Molestör... chápete.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají GRAVEHAMMER v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a co nějaké turné po Evropě?

T.W.: Ano, máme rozjednané nějaké koncerty, většinou v Německu. V březnu vyrazíme na cestu s našimi přáteli Hallucinate a zahrajeme v Mülheimu (22.3.) a Göttingenu (23.3.). Mrkněte na ně, loni vydali svůj debut, neuvěřitelně atmosférické a přitom oldschoolové deathmetalové album. V dubnu zahrajeme v Lübecku (27.4.) uvnitř podivné lodi.

Nejzajímavější pro vás a vaše čtenáře a určitě jedním z vrcholů pro nás bude festival "United in Brutality". V sobotu (21.9.) vyrazíme na jejich pódium v Jablonci nad Nisou v České republice. Všechna další oznámení najdete na naší facebookové stránce: https://www.facebook.com/Gravehammer.

V současné době dáváme přednost víkendovkám o 2-3 termínech, protože jsou jednodušší na organizaci. Ale kdo ví.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Bones to Harvest“ zase narvat do hlavy!

J.S.: Děkujeme za uvedení Gravehammer ve vašem zinu a také za milá slova! Doufáme, že se s mnohými z vás uvidíme, až budeme v září hrát na "United in Brutality".

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine