DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 29. listopadu 2021

Rozhovor - SULPHUROUS - Žiju death metalem.

Rozhovor s death metalovou skupinou z Dánska - SULPHUROUS.

Odpovídal M., děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - SULPHUROUS - The Black Mouth Of Sepulchre (2021):

Ave SULPHUROUS! Poslouchám vaši letošní novinku „The Black Mouth of Sepulchre“ už nějaký čas a pořád v ní objevuji pro sebe nové a nové kousky temnoty. Přiznám se, že jsem od vás čekal dobré řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, tak to ne. Album se podle mě opravdu povedlo. Jaké máte reakce od fanoušků, co recenze?

Zdravím tě, (odpovídá M.)

Jsem úplně unesen úžasnými reakcemi od fanoušků a skvělými recenzemi, které se na nás snáší. Nemyslel jsem si, že toto album bude přijato tak dobře. Takže mám ze všeho velkou radost.

Hráli jste už některé songy z novinky na koncertě? Jak fungují na fanoušky? Máte už nějaký potencionální hit? Osobně bych si tipnul druhou skladbu „Shadows Writhing like Black Wings“.

Ne, nemáme. Sulphurous nehráli živě asi 8 let. Takže na tuto otázku nemohu odpovědět, omlouvám se.

Jakým způsobem vznikal nový materiál pro „The Black Mouth of Sepulchre“? Jak vlastně tvoří/skládají SULPHUROUS?

Materiál, není až tak nový, protože jsem skladby psal mezi lety 2017-2018, nebo tak nějak a jedna skladba je dokonce už z roku 2012. Já skládám vše pro Sulphurous a toto album jsem napsal doma krátce po prvním albu.


Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Napsal jsem všechny texty pro “The Black Mouth of Sepulchre”. Textový koncept alba se soustředí na smrt a plíživý pomalý pochod ke konci, v kombinaci s trochou prastaré zloby. Inspiraci jsem našel u různých spisovatelů filozofie, fantasy a básníků. Staré a nové knihy.

Líbí se mi i obal k nové desce. Autorem je můj oblíbený malíř Paolo Girardi. Tentokrát se mu motiv opravdu povedl. Jak jste se dali s Paolem dohromady? A proč právě on? Je obraz malovaný na zakázku nebo jste vybírali už z hotových děl?

Díky, je to opravdu úžasný obraz. Paolo maloval obal mé další kapely Hyperdontia – album “Nexus of Teeth”. Takže jsem ho znal. A jeho práci obdivuji už dlouho. Vlastně jsem začal mluvit s Timem Ketolou těsně předtím, než zemřel. REST IN POWER. Pak jsem mluvil s chlápkem, který dělal rané věci Cruciamentum. Ale jsem rád, že jsem nakonec spolupracoval s Paolem Girardim, protože dokonale vystihl podstatu mé hudby a náladu na desce. Požadoval jsem konkrétní věci a on odvedl skvělou práci. Takže s ním určitě budu znovu spolupracovat.


Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

“The Black Mouth of Sepulcher” jsme vlastně nahráli my – kapela na vlastní pěst. T. nahrál své bicí ve svém studiu sám. M.C. který na této nahrávce vypomohl na basu, to také nahrál ve svém domácím studiu. A já jsem nahrál kytary, zpěv a klavír ve studiu, kde také zkouším. Je to stejné místo, kde má Las Ballade své studio, on album mixoval a masteroval. Las odvedl úžasnou práci s touto bestií. Udělal zvuk přesně tak, jak jsme chtěli, bylo to skvělé spolupracovat s mým starým přítelem z Ballade Studia.


Jak si se vlastně dostal k tomu, že hraješ death metal? Z vaší hudby je cítit, že jste i fanoušci pravé smrti! Kdy jsi začal hrát a jakými kapelami si prošel? Co první koncert? Kdo byl tvým vzorem a koho si obdivoval ve svých začátcích?

Začal jsem chodit na koncerty, když mi bylo kolem 9-10 let, když mě můj bratr tahal na punk/hardcore koncerty v Kodani. Později se z toho vyvinula temnější a obskurnější hudba. To samé se mi stalo při hraní hudby. Začal jsem hrát na kytaru v punkové kapele a pak to šlo extrémnějším, rychlejším a démoničtějším směrem. Takže to byla určitá cesta přes různé druhy žánrů, než jsem skončil na správném místě. Tuším, že jsem začal hrát na kytaru, když mi bylo kolem deseti, ale bylo mi kolem patnácti, když jsem si koupil svou první elektrickou kytaru a opravdu začal zkoušet každý den po mnoho hodin. Uhh, chybí mi ty časy. Hehe Myslím, že přechodem od hardcore/punku pro mě byly rané crust/stenchcore kapely z Velké Británie, později kapely jako Bolt Thrower, Morbid Angel, Death a Deicide. Nepamatuji si první koncert. Byl to pravděpodobně koncert mého bratra a sestry, kteří hráli s jejich první kapelou, když mi bylo kolem devíti.


Často slýchávám na koncertech v Čechách, jak lidé nechodí, jaká je malá návštěvnost. Zajímalo by mě, jakou máte vy zkušenost z Dánska? Pro nás jste velká země se spoustou kapel, promotérů. Jezdí k vám často skupiny, které naší malou zemi na turné vynechají. Chodí se u vás na death metalové koncerty? Máte raději kluby nebo větší festivaly?

Dánsko a velká země, hehe, mám pocit, že Dánsko je velmi malé. Ale ano, neustále se objevuje spousta kapel a většina z nich je opravdu docela dobrá. Po mnoho let byla scéna docela mrtvá a nikdo nechodil na koncerty (pouze zarytí fanoušci) a lidé se opravdu nezajímali o turné kapel. Ale naštěstí pro nás, pro kapely, se věci začaly měnit a na většině koncertů je velká návštěvnost, protože lidé chtějí podpořit kapely, vidět jejich show a koupit si jejich merch. To je úžasné. Záleží na tom, o jakou show nebo festival se jedná. Pokud je to show nebo festival, kde si promotéři a bookeři dávají záležet a dobře se o kapelu starají, pak hraji rád. Ale je na hovno, když jste na turné a jeli jste třeba 10 hodin, abyste se dostali na show, kde není nikdo, kdo by vám pomohl se připravit na pódiu, žádné jídlo, žádné pití a žádné místo na spaní. Ale je úžasné, když je to naopak a vy se cítíte vítáni a je o vás dobře postaráno.


S předchozí otázkou se pojí i téma koncertů. Jak jsou na tom s nimi SULPHUROUS? Hrajete rádi a často? Máte raději festivaly nebo menší kluby? A jste ochotni třeba i cestovat daleko? Neláká vás nějaké delší turné?

Na tuhle otázku za Sulphurous nemůžu odpovědět, protože už nehrajeme živě. Ale můžu odpovědět za své další kapely. Ascendency, Hyperdontia, Night Fever a Taphos, které hrají živě a koncertují, jak jen to jde. Miluji turné a cestování do vzdálených míst, abych hrál před lidmi, kteří nás ještě neviděli. Když nejsem doma se svou rodinou, žiju pro koncerty. Není nic lepšího, než být na turné a vidět svět a hrát skvělé koncerty. Jsem velmi šťastný, že jsem mohl navštívit tolik zemí a zažít tolik skvělých věcí na turné, bez toho by to nešlo.

V poslední době začíná spousta mladých kapel znovu hrát „old school death metal“. Většině to moc nejde, ale pár nových, slušných kapel, které pochopily, o čem to je, se najde. Máš nějakou oblíbenou, u které si myslíš, že má na to, „oživit staré časy“?

Pokud máš na mysli ”novější” kapely, tak v undergroundové scéně bych možná volil – Dead Congregation a Kaamos. Starší kapely by byly Deicide, Morbid Angel a Nile.


Co pro tebe znamená death metal? Je to životní styl, koníček, relax? Jak bys jej definoval? Můžeš se klidně pustit i do filozofických úvah.

Žiju death metalem. Pro mě je to život. Je to rozhodně koníček, ale i mnohem víc než to. Může to být také způsob relaxace, protože death metal doma hraju velmi často a je to skvělý způsob, jak se pobavit, odpočinout si nebo se naladit na skládání. Nevím, kde bych bez toho v životě byl. Pravděpodobně bych měl velmi nudný život, kdybych tohle neměl.

Nezbytná otázka na konec. Co chystají SULPHUROUS v nejbližších měsících? Na co se můžeme my, fanoušci těšit?

Doufám, že vydáme vinyl, hehe. Vzhledem k tomu, že to bylo téměř o půl roku zpožděno. Mimo to si nejsem jistý. Brzy mi vyjdou další dvě desky a jedna další, kde chybí už jen nahrát vokály. Takže to je pravděpodobně to, co mi v příštích několika měsících zabere čas. Poté pro vás pravděpodobně připravím zlověstnější a ohavnější skladby.

Děkuji moc za rozhovor. Za chvilku vyrážím do práce. Půjdu kolem hřbitova. Je jasné, co mi bude hrát v přehrávači - „The Black Mouth of Sepulchre“. A to pořádně nahlas. Přeji albu co nejlepší prodeje a doufám, že se dostane k co největšímu počtu posluchačů. Ať se vám daří i v soukromí! Death metal forever!

Díky… ”Evig Er Kun Døden”

Recenze/review - SULPHUROUS - The Black Mouth Of Sepulchre (2021):

Recenze/review - SULPHUROUS - Dolorous Death Knell (2018):

neděle 28. listopadu 2021

Recenze/review - POPPY SEED GRINDER - Faceless Atrocities (2021)


POPPY SEED GRINDER - Faceless Atrocities
CD 2021, Amputated Vein Records

for english please scroll down

Možná jsem žil v bublině. Mezi lidmi, kteří jsou chytří, hodní a spolehliví. Potkával jsem jen moudré starce. Jenže to se změnilo. Časem začaly dostávat čím dál tím větší hlas primitivové. Vyzývali k nenávisti. S chutí se dívali, jak jiní trpí. Kde se to v lidech vzalo? Všechna ta zloba a jed? Často o tom poslední dobou přemýšlím. Když se dívám večer na zprávy, když čtu dlouhé monology o zlu, když se podívám kolem sebe. Zaplať Satan za každého dobrého člověka, zaplať za desky, jako je ta od českých veteránů POPPY SEED GRINDER.

Nejsem žádným velkým příznivcem hardcore, v grindcore si také dost vybírám, ale pražští maniaci to se mnou vždycky uměli. Jejich mix zmiňovaných stylů a death metalu mě dokáže vždy doslova nabít energií. Pánové a dáma hrají a zpívají o ošklivých věcech, které se nás přímo dotýkají, přesto po každém setkání odcházím a usmívám se. Novinka není výjimkou. 


POPPY SEED GRINDER měli vždy dobrý čich na zpěváky a nová vokalistka Bára za mikrofonem to jen potvrzuje. Skvělý výkon! Nezaostávají ale ani ostatní. Skladby jsou opět elegantně napsány, mají v sobě potřebnou sílu a drive, nahrávka se opravdu skvěle poslouchá. Oproti minulé desce je zvuk důraznější, temnější, syrovější a surovější. Připadám si jako bych běžel uličkou smrti. Uprostřed šíleného davu, toužícím po krvi. Měli bychom být chytřejší, vzdělanější a místo toho čím dál tím víc věříme lžím a polopravdám. Jak z toho ven? Doporučuji poslech "Faceless Atrocities" pořádně nahlas. Očistí vám mozek od zbytečností, propláchne jej ostrými nahrubo nasekanými riffy, masakrujícími bicími, dunivou basou (jak já tenhle nástroj rád pořádně slyším!) a démonicky odvedeným vokálem. Vše sedí poctivě na svých místech, drtí, pálí a žhne. Podupávám si nohou, chci tančit v mosh-pitu (a také to na živých koncertech s chutí činím). Poslední roky je hrozně příjemné být fanouškem kapely. Jasně, můžeme jako vždy napsat, že se zde neděje nic novátorského a převratného, ale ono taky šlo vždy o něco jiného. Rozsekat vám ksicht do krve hudbou. Najednou jsou pryč lži, pomluvy, lidská nenávist. Zůstal jsem jenom já a "Faceless Atrocities". Doporučuji všem, kterým nechybí zdravý rozum a štve je to špatné kolem. Brutální death grind metalový buldozer, který nezná slitování! Masakr!


Asphyx says:

Maybe I lived in a bubble. Among people who are smart, kind and reliable. I only met wise old men. But that has changed. Over time, primitives began to receive an increasing voice. They called for hatred. They watched with gusto how others were suffering. Where did it come from in people? All that malice and poison? I've been thinking about it a lot lately. When I watch the news in the evening, when I read long monologues about evil, when I look around. Pay Satan for every good person, pay for records like the one from Czech veterans POPPY SEED GRINDER.

I'm not a big fan of hardcore, I also choose a lot in grindcore, but the Prague maniacs have always been able to do that with me. Their mix of mentioned styles and death metal can always literally charge me with energy. Gentlemen and checkers play and sing about ugly things that directly affect us, yet after each meeting I leave and smile. The novelty is no exception.



POPPY SEED GRINDER has always had a good sense of smell for singers and the new vocalist Bára behind the microphone only confirms this. Great performance! But neither do the others. The songs are again elegantly written, they have the necessary strength and drive in them, the recording is really great to listen to. Compared to the previous album, the sound is louder, darker, raw and raw. I feel like I'm running down the aisle of death. In the midst of a mad crowd longing for blood. We should be smarter, more educated, and instead believe more and more lies and half-truths. How to get out of it? I recommend listening to "Faceless Atrocities" really loud. It cleanses your brain of nonsense, rinses it with sharp roughly chopped riffs, massacred drums, booming bass (as I like to hear this instrument!) And demonically conducted vocals. Everything sits honestly in its places, crushing, burning and glowing. I stamp my feet, I want to dance in a mosh-pit (and I also do it at live concerts). In recent years, it's been a lot of fun to be a fan of the band. Sure, we can write, as always, that nothing innovative and revolutionary is happening here, but it has always been something else. Cut your face into your blood with music. Suddenly lies, slanders, human hatred are gone. All I was left was "Faceless Atrocities". I recommend it to everyone who does not lack common sense and annoys it bad around. A brutal death grind metal bulldozer that knows no mercy! Massacre!


Tracklist:
01. No Way Out
02. Overdosed
03. Faceless Atrocities
04. Time To Kill
05. Incinerated Mind
06. Under The Pretext Of Law
07. Chaos In Veins
08. Retribution
09. Rat Park


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý dvacátý sedmý - Srdcařovo srdce


Příběh tří stý dvacátý sedmý - Srdcařovo srdce

Včera jsem se cítil skvěle. Doma v Boleslavi, se svými kamarády a holkama. Občas jsem se sice u stolu trošku ztrácel, sem tam jsem byl fakt mimo, ale tulila se ke mě Ester a kecalo se o muzice, o životě.  Byl jsem utahanej z brigády, protože jsem moc nespal, ale mladý tělo si poradí lehce i s opičkou, kterou mám po včerejší akci v Hradišti. Moc si ani nepamatuji, kdo tam hrál, jen vím, že jsme se děsně opili a dělali si prdel z nějaký moravský heavy metalový kapely. Znáte to, elasťáky, ale hlavně neskutečně trapný pózy. Chudáci kluci, chvílema mi jich bylo až trošku líto.

Celý víkend s námi byl i Sabath. Doslova zářil. Jak byl dlouho sám, tak mi připadalo, že pokaždé ožil, když jsme se stavili na pivku, nějaký ten filmeček, či poslech něčeho, co se mu líbí. Trošku jsme se rozcházeli v hudbě, já šel extrémnější cestou, ale ty jeho prašiví rockeři byli vždy skvělým osvěžením. Navíc, k pivku se přeci jen starý páky hodí tak nějak lépe. Vyprávěli jsme mu o koncertě THE EXPLOITED v Mnichově. Předháněli jsme se s Vencou v tom, kdo popíše naše nadšení sugestivněji. Na starým gauči, na kterém prý kdysi šukal jednu mooc nóbl paní. Hele, Sabathe a nekecáš nám? Neřešil jsem tenkrát zbytečnosti. Nežili jsme ani ničím výjimečné životy. Ale parta se po mém odchodu oklepala a držela pevně pohromadě.

Stav byl takový, že holky se semkly víc k sobě, scházely se i separátně, sem tam zašly na pivko. Poslouchaly sice jako většina populace už jen to své, občas novou desku od staré kapely, neobjevovaly, ale pořád to byly metly srdcem i duší. Měl jsem je hrozně rád, pomalu dospěly v krásný ženský. Nevím, jestli mi rozumíte, ono to není jen o těle, ale spíš o výrazu, chování, chůzi. Jana se fakt nosila jako dámička, Prcalinka byla tajemná a záhadná a Mirka, která se konečně dala dohromady s jednou svojí tetičkou, měla konečně někoho na hlídání. Pohrobek rostl  jako z vody, někdy bylo až děsivé, jak se uměl podívat jako Kytka. Bylo mi vždycky hrozně líto, že tu nejsem i v týdnu, protože se pokaždé odehrávala spousta věcí.

Pomalu jsme dospívali, akorát Sabath stárnul. Nevím, čím to bylo, ale připadal mi hrozně sešlý. Možná tím, že už byl několik let sám. Občas mi připadalo, že už trošku rezignoval na společnost, na život. Měl svý jistý a pokaždý, když přišel z práce (dělal teď nově někde v údržbě ve Škodovce a bral tam fakt hodně slušný prachy), tak se uzavřel do své ulity. Poslouchal muziku, četl si, někdy zašel na pivo. Vyprávěl mi, že se párkrát sešel s nějakou paní, ale nikdy to nebylo ono. Vztahy jsou o kompromisech a on je nikdy nedělal. Za komančů, ani teď.

Kecáme o tomhle všem u Hymrů a já si fakt připadám jako za starých časů. Venca oblbuje nějaký punkerky, co si přisedly. Takový mláďátka, ale já mu to přeju, každej si zaslouží trošku toho štěstí. Každý máme něco, řekl bych, že já dokážu být asi největší morous a držka, ale tak je to vždycky, nikdo není dokonalý. Důležité jsou zážitky, společné akce, jsme přeci lidi, skupinoví tvorové. Máme svoji tlupu, partu. Míval to tak asi každý. Bylo a vlastně pořád je dobré někam patřit. No a my byli metalová zvěř. Byla zase sranda, Sabath vyprávěl s lesklým okem o tom, jak je honili estébáci. Všichni jsme tyhle příběhy slyšeli snad padesátkrát, možná stokrát, ale když on se vždycky tvářil tak nějak nábožně, že jsme jej nechali. Každý se děláme vždycky lepším, ale Sabath ne, sám se třeba přiznal, že někdy zdrhl, opustil kámoše. Byl možná až moc upřímnej. 

Pořád byl ve svým živlu. Na nás možná až moc starý, přesto naše krev. Svým způsobem byl pro mě velkým vzorem. Bylo v něm kus starý máničky, on byl "ten ze starých časů, kteří to zažili". Přivedl mě k hudbě, ke knihám, k tomu, abych měl hlavu otevřenou. Nechoval se jen jako děsnej namachrovanej frajer. Naučil mě pokoře. Někdy si říkám, že každej bychom měli mít svýho Sabatha. Někdy to bývá otec, ale znáte to, ti to tenkrát měli fakt těžký. A to říkám jako syn vrcholového alkoholika. Doba se měnila, staré jistoty mizely a všechno se postupně zrychlovalo. Něčemu, někomu věřili celý život a najednou byl konec. Dovedu pochopit, že to někteří neustáli. Sabath byl svým způsobem můj druhý otec. Kdykoliv jsem za ním mohl přijít. Sednout si na ten prošukanej gauč, dát si pivko a jen tak pokecat. Každý potřebujeme svoji vrbu. 

Možná jsem tenkrát mohl reagovat rychleji nebo jinak, ale to už nezměním. S Vencou jsme šli se Sabathem doprovodit jej domů. Dolů na Rozvoj. Kecáme, čůráme na rozích, je nám fajn. V nejlepším se rozběhneme, jen tak, z radosti a přebytku energie. Sabath nestíhá, pak pokleká a my se mu smějeme, že je fakt veterán studený války. Dělej dědku, ale on jen sípe a padá k zemi. Propadám panice. Myslím, že kdyby tam nebyl Venca a na rohu telefonní budka, asi by Sabath zemřel. Takhle jsem mu ještě o několik měsíců prodloužili život. Srdce sdcařovo bylo už slabé, unavené a každá další slabost mu ubližovala. "Vy jste příbuzní?": ptá se mě paní doktorka. "Něco jako syn": odpovím smutně. Má ke mě řeč. Musí odpočívat, nepřepínat se, nestresovat.

V nemocnici za Sabathem jsme byli už poněkolikáté. Ještě jsem nevěděl, že je to naposledy. Usmíval se a nadával mi, že mu podávám banány. Byl to vtip, v igelitce za zády samozřejmě byly lahváče. Jdeme na chodbu a mám k Sabathovi řeč. Těžko se staršímu zkušenýmu chlápkovi něco vyčítá a prosí se o to, aby se opatroval. Jen mávl rukou a prej, komu jako budu chybět? Nám, ty debile, nám budeš chybět. Jsme přeci kámoši. Víš, opravdový, víš co to znamená. Hrozně jsem si na našem přátelství zakládal. Měl slzy očích a pak mi řekl, že je děsně unavenej. Jel jsem z nemocnice rovnou do Plzně. Bágl plnej sádla a cibule, co mi nabalila máma. Na koleji si sednu do kuchyňky, zapálím cigáro a nad namazaným chlebem se modlím. Za svýho kamaráda.

Lidé možná přicházejí a odcházejí, potkáváme se, nadáváme si, milujeme se, někteří pomlouvají, jsou svině. Možná právě proto si musíme opravdových kamarádů vážit. Nevěděl jsem, že tu s námi bude Sabath jen do vánoc. Měl jsem naopak radost, že srdcařovo srdce pořád bije, že ho pustili brzy z nemocnice. Čekalo mě ale už jen pár společných hospod, několik setkání. Chtěl jsem být jako on. Znát perfektně muziku, přečíst všechny pořádný knihy. Být rovnej, čestnej a nenechat si srát na hlavu. Dnes už jsem ve věku, kdy jsem Sabatha přežil. Pořád si na něj občas vzpomenu. Na podanýho lahváče a to jeho typický: "Tumááš, napij se, dokud je". 

Nebojte, Sabath se ještě několikrát v mých vzpomínkách objeví. Mimochodem poslední dobou mi dost často vyskočí v mysli jeho věta o tom, že se nemá cenu bavit, ani řešit negativní lidi. Oni na vás totiž všechnu tu jejich špínu a tmu přenesou. A mohlo by vás to pohltit. Opatrujte se a rozloučil bych se jednou jeho opileckou hláškou. Stál jednou na náměstí Míru, bylo odpoledne a byli jsme navátí: "Hele, hodný lidi to budou mít vždycky těžký, protože neuměj bejt svině!". A pak nadával, protože si pochcal ruku. Nejsme nakonec tady na světě právě kvůli tomu? Abychom zůstali jednou ve vzpomínkách ostatních jako lehký úsměv? 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 27. listopadu 2021

Recenze/review - ESTERTOR - Tales From The Ancient Grave (2021)


ESTERTOR - Tales From The Ancient Grave
CD 2021, War Anthem Records

for english please scroll down

Pořád dokola tvrdil,  že je nevinný, že on by něco tak hrozného nikdy v životě nemohl udělat. Přesto, že ho našli se sekyrou v ruce, přesto, že měl na oblečení krev. Stávalo se mu to často. Posedlý démony se toulal ulicemi a hledal dívky s krásnými tvářemi. Nenáviděl sebe, nenáviděl celý svět. Když šel pak temnou chodbou k šibenici, usmíval se. 

Spojení syrového, ostrého thrash metalu a hororových témat z osmdesátých a devadesátých let se mi fakt líbí. Skladby mají drive, prastarou sílu a smrdí zkaženou krví. Líbí se mi zvuk (Moontower Studios, Javi Félez), celkové provedení, i parádní obal (César Valladares). Když poslouchám letošní desku (v pořadí druhou řadovou), připadám si jako v dávných dobách, kdy jsem u podobných nahrávek seděl dlouhé večery u přehrávače. 

Stále tvrdím, že poctivý thrash metal vám musí urvat hlavu i s páteří. ESTERTOR to umí tak nějak samozřejmě, přirozeně, je slyšet, že pánům koluje tento styl v žilách. Fanoušci třeba takových POSSESSED, SODOM, MASSACRE, OBITUARY, CELTIC FROST, SEPULTURA, DEATH, by mohli být spokojeni jako já. Vše odsýpá jako lavina z kostí a žhavé lávy. Přidávám volume a mám pocit, že se procházím noční ulicí se sluchátky na uších. Užívám si kombinaci thrashe i deathu, prašiviny, cítím v kostech mráz. Přesně takhle to mám rád. Kolem obchází šílený maniak se sekyrou a každý den naleznete na rohu nové zohavené tělo. Jako bych byl přímo účastníkem ve starém ošklivém filmu. Dejte mi někdo pivo, dneska bude dlouhá noc. Album je vhodné pro headbanging na opuštěných hřbitovech, v márnicích, v katakombách, kde nemrtví dávno vylezli z děr. Ve vzduchu smrdí síra a duše zemřelých nenaleznou nikdy klid. Hergot, může mi někdo vysvětlit, proč jsem o téhle smečce dosud nevěděl? Prolezu kdejaký temný kout, ale musím říct, že naše společné setkání dopadlo opravdu na výbornou. U ESTERTOR nejvíc oceňuji, že mají svůj vlastní krvavý a špinavý ksicht. Staví sice na starých klasických kompozicích, ale přidávají také kus sebe samého. Je slyšet, že deska byla nahrána od srdce. Morbidní thrash metalový výlet do starých prokletých katakomb!


Asphyx says:

He kept claiming that he was innocent, that he could never do something so terrible in his life. Even though they found him with an ax in his hand, even though he had blood on his clothes. It happened to him often. Demon-obsessed, he roamed the streets looking for girls with beautiful faces. He hated himself, he hated the whole world. He smiled as he walked down the dark corridor to the gallows.

I really like the combination of raw, sharp thrash metal and horror themes from the eighties and nineties. The songs have driven, ancient strength and stink of rotten blood. I like the sound (Moontower Studios, Javi Félez), the overall design, and the great cover (César Valladares). When I listen to this year's album (the second in a row), I feel like in ancient times, when I sat with the player for long evenings on similar recordings.

I keep saying that honest thrash metal has to grab your head and spine. ESTERTOR can do it, of course, naturally, it can be heard that this style circulates in the veins of men. Fans of such POSSESSED, SODOM, MASSACRE, OBITUARY, CELTIC FROST, SEPULTURA, DEATH, could be as satisfied as I am. Everything pours out like an avalanche of bones and hot lava. I'm adding volume and I feel like I'm walking down the night street with headphones on. I enjoy a combination of thrash and death, dust, I feel cold in my bones. That's exactly how I like it. A mad maniac with an axe walks around, and every day you find a new mutilated body on the corner. It's like being a direct participant in an old ugly movie. Give me a beer, it's going to be a long night tonight. The album is suitable for headbanging in abandoned cemeteries, in mortuaries, in catacombs, where the undead have long since climbed out of holes. Sulfur stinks in the air and the souls of the dead will never find peace. Damn it, can anyone explain to me why I haven't known about this pack yet? I'll climb through some dark corner, but I have to say that our joint meeting turned out to be really great. What I appreciate most about ESTERTOR is that they have their own bloody and dirty face. Although they build on old classic compositions, they also add a piece of themselves. It can be heard that the record was recorded from the heart. A morbid thrash metal trip to the old cursed catacombs!


TRACKLIST:
1. Assimilating Flesh
2. Venereal Horror
3. Nocturnal Strigoi
4. The Torch That Corrupted The Earth
5. Blood For Sheetar
6. Repugnant Face Of Death
7. Tales From The Ancient Grave
8. Worship The Black Goat
9. Keeper Of Hell



pátek 26. listopadu 2021

Recenze/review - E-FORCE - Mindbender (2021)


E-FORCE - Mindbender
CD 2021, Mighty Music

for english please scroll down

Občas si říkám, kde se vlastně berou zlé myšlenky. Náš mozek je stále prozkoumán jen z určité části a o naší temné stránce toho stále příliš nevíme. Pomatení mysli, šílenství chcete-li. Stát se to může úplně každému z nás. Tenká je hranice mezi světem považovaným za normální a celou, do které vás zavřou. Možná si ale spoustu věcí děláme sami. Pojďte se mnou dnes nahlédnout do pestrého světa černé fantazie. Hrát nám k tomu může nová deska kanadských E-FORCE.

Mám tuhle smečku hrozně rád. A není to jen kvůli tomu, že v jejím středě stojí bývalý člen VOIVOD Eric Forrest. Každé nové album je totiž velmi chutným gurmánským zážitkem pro všechny fanoušky thrash metalu. Kapela je progresivní takovým tím zajímavým způsobem. Nejedná se o žádné prázdné preludování, ale o zásah přímo do našich mozků. Novinka není výjimkou. Od začátku do konce odsýpá jako lavina z ostrého kamení. 

Nové album "Mindbender" mi nejvíc připomíná návštěvu staré opuštěné továrny. Chladné stroje, které kdysi sloužily dobrým věcem se propojí s umelou inteligencí, probudí se a všem je ihned jasné, že se rozhodnou zabíjet. Novinka má v sobě přesně ten typ industriální chladné energie, která si vás ihned podmaní. Erikův vokál je navíc hodně jedovatý a ke skladbám perfektně sedne. Na nové desce zazní spousta technických pasáží, zároveň si ale zachovává takovou tu třaskavou energii, kterou máme všichni u tohoto stylu tolik rádi. Na světě je spousta smeček, které se snaží hrát podobně, ale E-FORCE mají v sobě navíc vášeň, možná načerpanou v hlubokém vesmíru nebo v černých zákoutích naší mysli. Poslech si neskutečně užívám, připadám si jako bych byl pozván na hostinu jen s těmi nevybranějšími pokrmy. Sedím v křesle a mám za sebou první dávku elektrošoků. Objevil jsem v sobě věci, o kterých bych raději nevěděl. Ano, přesně takové pocity mám i z "Mindbender". Nejdříve kolem vás krouží a pak zasekne dráp. Odtrhá maso od kostí, zničí vás tlakem a vy chcete znovu a znovu. Zkušenosti, parádní řezající zvuk, excelentní výkony muzikantů. E-FORCE působí jako dokonalý thrash metalový stroj na zabíjení! Ovládnou vás přes svoji hudbu. Mozek se vám uškvaří ve vlastní šťávě. Nemám dalších slov. Dokonalá nahrávka po všech stránkách!


Asphyx says:

Sometimes I wonder where bad thoughts actually come from. Our brains are still only partially explored, and we still don't know much about our dark side. Mind madness, madness if you will. It can happen to any of us. Thin is the line between the world considered normal and the whole in which you are locked. But maybe we do a lot of things ourselves. Come with me today to see the colourful world of black fantasy. A new Canadian E-FORCE record can play for us.

I really like this pack. And it's not just because former VOIVOD member Eric Forrest is at its center. Each new album is a very tasty gourmet experience for all thrash metal fans. The band is progressive in such an interesting way. This is not an empty prelude, but an intervention directly into our brains. The novelty is no exception. From beginning to end, it spills like an avalanche of sharp stones.


The new album "Mindbender" reminds me most of a visit to an old abandoned factory. Cold machines, which once served good things, connect with artificial intelligence, wake up, and it is immediately clear to everyone that they will decide to kill. The novelty has exactly the type of industrial cold energy that will immediately conquer you. Erik's vocals are also very poisonous and fit the songs perfectly. There are a lot of technical passages on the new record, but at the same time it retains the kind of explosive energy that we all love so much about this style. There are a lot of packs in the world who try to play similarly, but E-FORCE also has a passion in them, perhaps full of deep space or the black corners of our minds. I really enjoy listening, I feel like I was invited to a party with only the most selected dishes. I'm sitting in a chair and I've had the first dose of electric shock. I discovered things in myself that I would rather not know about. Yes, that's exactly how I feel about "Mindbender". First it circles around you and then the claw gets stuck. It tears the flesh from the bones, destroys you with pressure and you want it again and again. Experience, great cutting sound, excellent performances of musicians. E-FORCE acts like the perfect thrash metal killing machine! They will control you through their music. Your brain will shrink in its own juice. I have no further words. Perfect recording in all aspects!

tracklist:
1. Provocation
2. Traumatized
3. Hellucination
4. Hypnotic
5. Dark Deception
6. Futures Past
7. Mindbender
8. Dehumanized
9. Delirium
10. Deranged
11. Insect (Voivod Cover)

Line-up:
Eric Forrest - vocals, bass
Patrick Friedrich - drums
Sébastien Chiffot - guitars

Webshop:

Web:

KNIŽNÍ TIPY - Doctor Who - Závoj smutku - Tommy Donbavand (2014)

Doctor Who - Závoj smutku - Tommy Donbavand
2014, Jota

Britská seriálová škola je pro mě neskutečným kultem. Jistě pane ministře, Červený trpaslík nebo právě Doctor Who jsou díla, která by měl vidět asi každý, kdo oplývá potřebnou dávkou fantazie. Nejvíc se mi na tomhle stylu líbí nadhled a elegance. Nic neútočí napřímo, na první dobrou, některé vtipy nebo zápletky vám dojdou až po nějaké době. V tom je právě to kouzlo, seriály vám vlastně nedají nic zadarmo. Musíte se snažit, což se sice v dnešní době příliš nenosí, ale to nám, osvíceným čtenářům, může být jedno.

Na Závoj smutku jsem slyšel spoustu kritických názorů. Ale tak tomu bývá vždy, když je nejdřív seriál a teprve až potom kniha. Autor to měl hodně těžké. Jenže já jsem si chtěl knihu zkusit přečíst a zklamaný rozhodně nejsem. Úžasná dobrodružství napříč prostorem i časem. Tentokrát výlet do roku 1963. Pan Doctor Who a Clara. Den po atentátu na Kennedyho. Téma, které mě samotného zajímá i historicky (doporučuji Dallas od Kinga!). 

Mě osobně přišla knížka čtivá, zajímavá. Příběh velmi dobře vystavěný, napínavý. A to i přesto, že jsem seriálem doslova odkojen. Jsem docela překvapený, jak jsou staré díly populární i mezi současnými dětmi. Troufám si tvrdit, že se povedlo na stránky přenést ducha seriálu. Jenom byl velký problém sehnat tištěný originál. Ale povedlo se. Navíc jsem dostal od manželky novou lampičku. To se nám to potom hoduje, když nám ostatní svítí.

Mám rád svět fantazie Doctora Who, líbí se mi i určitá temnota, která jeho příběhy provází. Záhady a jejich rozluštění. Elegantně, s nadhledem, s rozumem v hrsti. Seriál i tahle kniha jsou pro mě manou, krmivem, na kterém jsem tak trošku závislým. Venku je sychravo až hrůza a já každý den nachodím spoustu kilometrů. Jsem agent chodec, kterému už současný svět nestačí. Těším se každý den, až udělám vše potřebné a zavřu se do pokoje. Pustím si muziku a čtu si.

A Doctor Who - Závoj smutku my byl velmi dobrým průvodcem, to vám povím. Ještě jedna věc, kniha nebyla natočena (alespoň o tom nevím) a myslím si, že by si to klidně zasloužila. Vešla by se do jednoho dílu. Překlad sice v některých momentech trošinku drhnul, ale to jsou jen drobnosti. myslím si, že fanoušci seriálu, kteří i rádi čtou, jsou přesně tím druhem cílové skupiny, která bude spokojena. Akorát musí být malinko shovívaví. Když to vezmu kolem a kolem, tak jsem toho příliš od knižního zpracování zpočátku nečekal (klasická skepse divákova) a dostal jsem příběh, který mě opravdu hodně bavil.

Na závěr klasické zamyšlení. Dnešní doba je hrozně zkratkovitá, ukecaná, divná ve své přetvářce. Možná už do ní nepatřím. Knihy jsou pro mě takovým úkrytem, ve kterém je svět ještě v pořádku. Navíc se i něco dozvím a jednou ze mě třeba bude moudrý stařec:)). 

Opatrujte se a čtěte! Děkuji za pozornost. Slunce v duši!

PS: Doctor Who je přesně postavou, kterou musíte mít rádi. Bláznivý, výjimečný, zajímavý, nevyrovnaný a hlavně modrý! Svět kolem je šílený!

-------------------------------------------------------------------------------------

Britský kultovní seriál Doctor Who se zapsal do Guinessovy knihy rekordů jako nejdéle vysílaný televizní sci-fi seriál. Dočkal se uvedení na českých obrazovkách a nyní přichází v knižní podobě.

Vydejte se na cestu spolu s tajemným humanoidním mimozemšťanem, který si říká Doktor a cestuje časoprostorem ve své vesmírné lodi TARDIS. Závoj smutku nás přenáší do dob dávno minulých – je 23. listopad 1963, den po zabití Johna F. Kennedyho. Tváře mrtvých se noří odevšad, začínají mluvit a křičet… a cpát se do našeho světa. Dokáže se Doktor ponořit do svého smutku, aby zachránil lidstvo?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 25. listopadu 2021

News! - NERVOCHAOS - Golden Goblet Of Fornication - official video

 


Nervochaos “Golden Goblet Of Fornication” official video



Time to know the second single of the upcoming NERVOCHAOS studio album. “Golden Goblet Of Fornication” is, right since the first second, a fast, aggressive and technical tight song, with a vocal attack resembles Sepultura’s early works. The more thrash riff in the middle section brings a welcome break to the savage assault of the song, showing all firepower of the Brazilians. And the dark and ritualistic video totally matches this atmosphere.
____________________________


Fed-up with the entire trend flooding the scene, Nervochaos was born in São Paulo – Brazil in the spring of 1996, with the idea of creating aggressive and chaotic extreme music.

The band gained cult status in the music scene due to their hard work over the past 25 years, offering a sonic extravaganza in their unique way. The group has nine full-length studio albums out and is constantly touring worldwide to support their releases, doing around 100 concerts per year – from clubs to festivals.

“All Colours Of Darkness” will be re-released on LP (black and transparent orange vinyls, each limited to 300 units), CD and digital formats via Emanzipation Productions on February 11th, 2022.

Line-up:
Edu Lane: drums
Luiz 'Quinho' Parisi: guitar
Woesley Johann: guitar
Brian Stone: vocals
Pedro Lemes: bass

Single pre-save link:

Web:

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - TARDUS MORTEM - Armageddon (2021)


TARDUS MORTEM - Armageddon
CD 2021, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Bylo od začátku divné, morbidní, ale svým způsobem přitažlivé. Tělo leželo v márnici už dlouhou dobu. Přesto jako by se s ním něco dělo. Postupný rozklad je samozřejmostí, ale tohle bylo něco jiného. Nejdřív se začal ozývat tichý nářek. Pak se mrtvola několikrát posadila. Bledá a studená, přesto v ní začal proudit žhavý jed. Po několika dnech otevřela oči a její zkažené zuby se mi zakously do krku.

Kolem se rozlézá neskutečný zápach tlejících tkání. Vnitřnosti leží vyvrhnuté bokem, ty už nikdo stejně jako mozek nepotřebuje. Když vás ovládne temnota a strach, tak se ocitnete v jiné dimenzi. Stejně jako při poslechu nové desky dánských démonů TARDUS MORTEM. Prašivý, mokvající, hnusný a ošklivý death metal ve starém stylu. O to jde v téhle márnici především. A nutno říci, že se opět jedná o velmi povedený zásek přímo do našich zkažených duší. 


Popravení a zohavení by mohli vyprávět. Hudba je zde určena hlavně pro ně a potom pro všechny fanoušky stylu zvaného old school death metal. Do nových skladeb jsou otisknuty vzpomínky na smečky jako AUTOPSY, CANCER, INCANTATION, CIANIDE, GRAVE, PESTILENCE, MASSACRE. TARDUS MORTEM jsou jasným důkazem toho, že záhrobí opravdu existuje. Připadá mi totiž, že novinka "Armageddon" musela být nahrávána na onom světě. Temný, chladný, surový zvuk, apokalyptický obal, tohle všechno jsou atributy dobrého smrtícího kovu. TARDUS MORTEM jsou jako jezdci apokalypsy, kteří se přijeli pomstít za všechny křivdy a hříchy, které náš prokletý druh způsobil. Rakve nadskakují tlakem, víka praskají. Kosti chřestí v divokých rytmech. Někde tady, ve starých katakombách to všechno začalo. Nemrtví se už nemohli dívat na hnus a špínu, které se kolem nás poslední roky odehrávají. Dánům věřím i jejich novou desku. Má v sobě potřebný drive, spoustu zajímavých momentů a pověstnou černou jiskru, kterou v sobě mají jenom dobré kapely. Dívám se do tváře bez očí, divím se odpadávajícímu masu a shnilým vzpomínkám. Jsem to já v zrcadle. Morbidní death metal, u kterého vám zmrzne zkažená krev v žilách!



Asphyx says:

It was weird, morbid, but attractive in a way. The body had been lying in the morgue for a long time. Still, something seemed to be happening to him. Gradual decomposition is a matter of course, but this was something else. At first there was a low moan. Then the corpse sat up several times. Pale and cold, yet a hot poison began to pour in her. After a few days, she opened her eyes and her rotten teeth bit into my throat.

There is an unbelievable smell of rotting tissues. The entrails are thrown out, no one needs them like the brain. When darkness and fear control you, you will find yourself in another dimension. Just like listening to the new album of Danish demons TARDUS MORTEM. Dusty, wet, ugly and ugly death metal in the old style. That's what this morgue is all about. And it must be said that this is again a very successful hack right into our corrupt souls.

Executions and disfigurements could tell. The music here is intended mainly for them and then for all fans of the style called old school death metal. Memories of packs such as AUTOPSY, CANCER, INCANTATION, CIANIDE, GRAVE, PESTILENCE, MASSACRE are imprinted in the new songs. TARDUS MORTEM are clear evidence that the tomb really does exist. It seems to me that the novelty "Armageddon" had to be recorded in the afterlife. Dark, cold, raw sound, apocalyptic cover, these are all attributes of good deadly metal. The TARDUS MORTEM are like the riders of the apocalypse who have come to avenge all the wrongs and sins that our damned species have caused. The coffins jump under pressure, the lids crack. Asparagus bones in wild rhythms. Somewhere here, in the old catacombs, it all started. The undead could no longer look at the disgust and dirt that has been going on around us in recent years. I also trust the Danes for their new record. It has the necessary drive, a lot of interesting moments and the famous black spark that only good bands have in them. I look faceless, wondering the falling flesh and rotten memories. It's me in the mirror. Morbid death metal that will make your blood rot in your veins!

about TARDUS MORTEM on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Condemned To The Halls Of Infernal Sin
02. From Heaven’s Throne Thee Bring Forth Death
03. Gust Of Armageddon (Suicidal Winds)
04. Nun Of The Pyre
05. Into The Grave (Grave Cover)

Line-up:
Dennis Kruse Strømberg - drums, vocals
Lasse Usbeck Andresen - guitars, vocals
Christian Baier Rasmussen - bass, vocals

Recenze/review - OBSCURA - A Valediction (2021)


OBSCURA - A Valediction
CD 2021, Nuclear Blast

for english please scroll down

Už jsem si asi tisíckrát řekl, že o kapelách, které mě nebaví, psát nebudu. Jenže pak  kolem sebe slyším opět velká slova chvály. A tak si říkám, nejsem divný? Vždyť OBSCURA je tak pracovitá, seriózní, namakaná kapela. Ověřil jsem si to i na živo. A pořád nic, přátelé, jiskra nepřeskočila. Můžeme se tu dohadovat o sporné progresi, o tom, jaké sklízí tahle smečka všude ovace. U mě ale nic, ani ťuk.

I letos jsou pánové ve velmi dobré formě (stylizace do CYNIC, DEATH, GORGUTS, ATHEIST, případně do novějších BEYOND CREATION, GOROD je stále patrná). Hraje se tak nějak svěže, dost často se vybrnkává, atmosféra chladu a temnoty je patrná. Bohužel, ale jen v náznacích. Trošku si připadám jako na představení preludia pro kytary, basu, bicí a vokál. Hudba plyne kolem a já se snažím zachytit alespoň něco. A pořád nic. Pořád ani ťuk. 


Když já prostě nemůžu věřit partě kluků s krásnými promo fotkami, nažehlenými, moderními. Tématem textů je vesmír a filozofie, no jo, ale když já raději v death metalu hnilobu a špínu. I novinka je na mě moc profesorská, čistá, sterilní. Stylizace do starých progresivních kapel na jednu stranu technicky vychází, ale Němcům hrozně chybí charisma. Velký label dnes dokáže protlačit všechno, jen si říkám, kde že je ten tlak a energie, které k death metalu vždy patřily? Asi se ztratily někde ve studiu, když zazněl příkaz - hlavně, ať je deska uhlazená a nevýrazná. Já prostě nemůžu mít podobné nahrávky rád. Už jenom z principu. Shrňme to jednoduše. Nejsem zkrátka cílová skupina posluchačů. Chybí mi hroby, chybí mi výraz, jedním uchem tam, druhým ven a nezůstává vůbec nic. Možná je to ale tím, že už do dnešního světa umělých kapel nepatřím. A asi bych o nich fakt už neměl psát. Všude slyším jen slova o albu roku, nadšené výkřiky. Ne, mě nepřesvědčíte. A ty čisté zpěvy? To jako opravdu? Fakt jsem se snažil, opravdu hodně a čas strávený poslechem považuji za absolutně ztracený. Pořád si totiž myslím, že je spousta muzikantů, kteří umí hrát a jenom někteří umí skládat. OBSCURA podle mě patří do první skupiny. Uff. Sorry, tohle fakt ne. Duhový death metal není nic pro mě. 


Asphyx says:

Yes, this album is a perfect progressive technical death metal product of present. But where is the revolt, originality? It seems to me that the new CD OBSCURA is calculating. There are lots of bands with similar productions publishing every day. Precise music, but without soul, without drive. Modern generic metal of present time.





Tracklist:
01. Forsaken
02. Solaris
03. A Valediction
04. When Stars Collide
05. In Unity
06. Devoured Usurper
07. The Beyond
08. Orbital Elements II
09. The Neuromancer
10. In Adversity
11. Heritage



středa 24. listopadu 2021

Recenze/review - ARCHGOAT - Worship the Eternal Darkness (2021)


ARCHGOAT - Worship the Eternal Darkness
CD 2021, Debemur Morti Productions

for english please scroll down

Zeď démonů. Symboly plné absolutního zla. Nadechni se a přilož nůž k zápěstí. Odříkej obrácenou modlitbu. Ne, dneska ještě ne, právě vyšla nová deska "Worship the Eternal Darkness" od finských tmářů ARCHGOAT. Chceš pochopit nenávist, chceš se dávit ve stínu vlastní krví? Pak poslouchej pečlivě. Smrt je tak blízko. Pohanské rituály ožívají s nebývalou silou. Opět v provedení, ve kterém jej mám stejně nejraději. Špinavě, ošklivě, zle, jako samotný death metal.

Pekelné plameny olizují moje nohy. Mozek se vaří ve vlastní šťávě. Tam, kde nikdy světlo nesvítí, v hlubokých katakombách, mezi ostatky padlých se zrodila i letošní nahrávka. Z povrchu zemského vás smete mokvající a prašivý zvuk. Neexistuje nic, jenom utrpení. 


ARCHGOAT útočí přímo, bez varování. Nabodnou vás na ostré riffy, spoutají vás řetězy utkanými z pavučin. Nečekejte žádné kompromisy, jenom ryzí, syrový death metal okořeněný nahrubo nasekanou tmou. Při poslechu si připadám jako ve středověku, zavřený ve studené kobce čekám na poslední soud. Rouhání, nekonečné vzývání černé magie. Symboly nakreslené nad oltářem, i hudba Finů mluví jasným jazykem. Kolem je mlha a rozšklebené tváře démonů. Pokud uctíváte kapely jako REVENGE, BEHERIT, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY a další pekelníky, tak se vám bude "Worship the Eternal Darkness" také líbit. ARCHGOAT sice nepřinášejí do záhrobí nic nového, ale album se velmi dobře poslouchá, je svým způsobem magické, podmanivé, záhadné. Všichni prokletí mi dají určitě za pravdu. Pokud budete chtít nahlédnout za oponu a spatřit absolutní inferno, tak neváhejte ani chvilku. Nahrávka připomíná dávné obrazy těch, kteří zažili utrpení, bolest a strach. Spatřili věci, o kterých se mluví jenom šeptem. Kapela má svůj jasný, krvavý rukopis, touhu ničit a spoustu nenávisti, kterou přetavila v hudbu. Dokáže být spalující, ale i chladná a studená jako brzká rána na hřbitově. Bořím se po kolena v bahně, topím se řece z hnisu a špíny. Jedná se v podstatě o dokonalý nihilistický zážitek. Death black metal ukovaný z pekelného železa!


Asphyx says:

The wall of demons. Symbols full of absolute evil. Inhale and place the knife on your wrist. Say the reverse prayer. No, not yet, the new album "Worship the Eternal Darkness" has just been released by Finnish darkmen ARCHGOAT. Do you want to understand hatred, do you want to choke in the shadow of your own blood? Then listen carefully. Death is so close. Pagan rituals come to life with unprecedented force. Again, in the design in which I like it the same. Dirty, ugly, bad, like death metal itself.

Hellish flames lick my feet. The brain boils in its own juice. Where the light never shines, in deep catacombs, among the remains of the fallen, this year's recording was born. A soaking and dusty sound sweeps you off the face of the earth. There is nothing but suffering.


ARCHGOAT attacks directly, without warning. They will stab you into sharp riffs, you will be chained by chains woven from cobwebs. Don't expect any compromises, just pure, raw death metal spiced with roughly chopped darkness. When listening, I feel like I was in the Middle Ages, locked in a cold dungeon, waiting for the Last Judgment. Blasphemy, endless invocation of black magic. The symbols drawn above the altar, even the music of the Finns, speak a clear language. There is fog and grimacing demons around. If you adore bands like REVENGE, BEHERIT, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY and other infernals, you will also like "Worship the Eternal Darkness". ARCHGOAT does not bring anything new to the grave, but the album listens very well, it is in a way magical, captivating, mysterious. All the curses will surely agree with me. If you want to look behind the curtain and see the absolute inferno, do not hesitate for a moment. The recording is reminiscent of ancient images of those who experienced suffering, pain and fear. They saw things they only talk about in whispers. The band has a clear, bloody handwriting, a desire to destroy and a lot of hatred that they have turned into music. It can be scorching, but also cold and cold as an early blow to the cemetery. I sink to my knees in the mud, drowning the river from pus and dirt. It is basically a perfect nihilistic experience. Death black metal forged from hellish iron!





Track list
01. Intro 00:51
02. Heavens Ablaze 03:47
03. Black Womb Gnosis 04:23
04. All Christianity Ends 05:37
05. In Extremis Nazarene 03:36
06. Rats pray God 04:03
07. Empyrean Armageddon 05:03
08. Blessed in the Light of Lucifer 04:23
09. Worship the eternal Darkness 03:39
10. Burial of Creation 06:14

band:
Lord Angelslayer Bass, Vocals (1989-1993, 2004-present)
Ritual Butcherer Guitars (1989-1993, 2004-present)
Goat Aggressor Drums (2017-present)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine