DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 24. září 2024

Recenze/review - CRYPT CRAWLER - The Immortal Realm (2024)


CRYPT CRAWLER - The Immortal Realm
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Probudil mě děsivý výkřik. Nevěděl jsem, jestli je to sen nebo chladná a krutá realita. Pomalu jsem se uklidnil. Jenže zlo nikdy nespí a dostalo se mi do hlavy. Začal jsem mluvit divnou řečí, kreslit tajemné symboly a měl hroznou chuť na krev. Stal jsem se součástí děsivého hororového filmu. Toulal jsem se ulicemi a poslouchal nové album australských CRYPT CRAWLER. Kapely, která po třech letech přichází s morbidně mokvajícím materiálem, který vás navěky uvrhne do temnoty. 

Představte si smradlavý močál, do kterého se dostanete, když půjdete temnou nocí do lesa. Cestou budete lovit jako krvelačná šelma a u toho stále dokola poslouchat album "The Immortal Realm". Jeho síla nejvíce vynikne v absolutní tmě a chladu. 


Máte rádi kapely jako CARCASS, DEATH, OBITUARY, MORBID ANGEL, BOLT THROWER? Dokážete ocenit dobře čitelný a masivní zvuk? Jste fanoušci staré death metalové školy? Pokud alespoň na jednu otázku odpovíte kladně, potom je pro vás nová deska "The Immortal Realm" doslova povinností. Dostanete poctivou, upřímnou a opravdovou porci surového death metalu, pokrytého pevnými pavučinami. Líbí se mi melodie, obdivuji přístup kapely a jejich schopnost napsat dobrou skladbu. Zkrátka a dobře, tohle je přesně smrtící kov, který koluje i v mých žilách. Navíc, jednotlivé motivy si pamatuji a rád se k nim vracím. Dostaly se mi do žil, jsou pro mě hororovým filmem, na který se nezapomíná a který se promítne i do vašich snů. Kapela je ve skvělé formě a působí na mě jako perfektně sehraná parta zkušených hrobníků, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Jako bych stál v dešti na hřbitově a najednou přijel náklaďák plný mrtvých těl. Mým úkolem potom je, abych vše rozdrtil za poslechu téhle nahrávky. Je to jízda, od začátku do konce, je to masakr v márnici, je to děsivý příběh ze starých časů. Kývám se do rytmu, mlátím pěstí do stolu, sedávám u stolu se svými vlastními démony. Stal jsem se stínem, našeptávačem, který chodí záhrobím a doporučuje tuhle desku všem nemrtvým. Probudil mě děsivý výkřik. Nevěděl jsem, jestli je to sen nebo chladná a krutá realita. Pomalu jsem se uklidnil. Jenže zlo nikdy nespí a dostalo se mi do hlavy. Začal jsem mluvit divnou řečí, kreslit tajemné symboly a dostal jsem hroznou chuť na krev. Stal jsem se součástí děsivého hororového filmu. Bestie se probudila! Chorobný, temný death metal ze starých močálů!


Asphyx says:

I was awakened by a terrifying scream. I didn't know if it was a dream or the cold and cruel reality. I slowly calmed down. But evil never sleeps and it got into my head. I began to speak strange language, draw mysterious symbols and had a terrible craving for blood. I became part of a terrifying horror movie. I was wandering the streets listening to the new album from Australia's CRYPT CRAWLER. A band that, after three years, comes up with morbidly swamping material that will plunge you into darkness forever. 

Imagine the stinking swamp you'd walk into if you went into the woods on a dark night. On the way, you'll hunt like a bloodthirsty beast while listening to "The Immortal Realm" over and over again. Its power is most evident in absolute darkness and cold. 


Do you like bands like CARCASS, DEATH, OBITUARY, MORBID ANGEL, BOLT THROWER? Can you appreciate a clear and massive sound? Are you a fan of old school death metal? If you answer yes to at least one question, then the new album "The Immortal Realm" is literally a must for you. You will get an honest, sincere and real serving of raw death metal, covered in tight cobwebs. I like the melodies, I admire the band's approach and their ability to write a good song. In short, this is exactly the death metal that runs through my veins as well. Moreover, I remember the individual themes and I like to come back to them. They got into my veins, they are a horror movie for me, one that you don't forget and that will translate into your dreams. The band is in great shape and strikes me as a perfectly matched group of experienced grave diggers who know very well what they want to play and how they want to play it. It's like standing in the rain in a cemetery and suddenly a truck full of dead bodies arrives. My job then is to crush it all while listening to this record. It's a ride, from start to finish, it's a massacre in a morgue, it's a horrific story from the old days. I'm swaying to the beat, pounding my fist on the table, sitting at the table with my own demons. I've become a shadow, a whisperer who walks the grave and recommends this record to the undead. I was awakened by a terrifying scream. I didn't know if it was a dream or the cold, cruel reality. I slowly calmed down. But evil never sleeps and it got into my head. I began to speak strange language, draw mysterious symbols and I got a terrible taste for blood. I became part of a terrifying horror movie. The beast has awakened! Sick, dark death metal from the old swamps!



about CRYPT CRAWLER on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. The Immortal Realm 
02. Summary Execution 
03. Forced Metamorphosis 
04. Maze To Insanity 
05. Higher Society 
06. Shrine Of Sacrifice 
07. Abhorrent Abominations 
08. Gateway Of Souls

Recenze/review - OMEGAVORTEX - Paranormal Violence (2024)


OMEGAVORTEX - Paranormal Violence
demo 2024, Ancient Spirit Terror / Violent Termination Records

for english please scroll down

Na počátku všeho byl Chaos, počátek všeho. Z něho povstal Erebos – bůh věčné tmy a tma sama a Nyx – bohyně noci a zosobněná noc. Tak praví příběh z řecké mytologie. Vzpomněl jsem si na něj, když jsem poprvé slyšel nové demo od německých tmářů OMEGAVORTEX. Jedná se o kapelu, která velice zajímavě kombinuje starodávný death a black metal a samozřejmě počáteční chaos, vzešlý z temnoty.

Svá slova jsem si ověřil na letošním červnovém koncertě, který ve mě zanechal hlubokou krvavou stopu. Stejně jako nové skladby, které jsou staré jako metal samotný a destruktivní, jako temné myšlenky narušeného člověka. Tohle je hudba, která bude znít všude po světě, až nastane apokalypsa.


Pro pochopení této nahrávky je nutné se přenést o spoustu let po časové ose zpět. Do black death metalového pravěku, kdy se na nějakou tu špínu nehledělo. Skladby jsou ohlodané na kost, jsou syrové, jako maso dobře uleželé mrtvoly. Fanoušci mohou spolu s kapelou zavzpomínat na to, co kdysi hrály a některé smečky dodnes hrají. Máte rádi třeba takové MORBID ANGEL, IMPERATOR, SADISTIK EXEKUTION, NECROVORE, DIABOLIC, DEICIDE, PERDITION TEMPLE, REVENGE, ANGELCORPSE, SADISTIK EXEKUTION? Potom jste zde správně. Zvuk je schválně nečitelný, divoký, živočišný a neučesaný, přesně jako kdysi bývaly kazety, které kolovaly mezi lidmi. Němci se zcela oprostili od současné umělé a vyčištěné produkce některých skupin a šli na to úplně opačným způsobem. Některé momenty vám budou možná až nepříjemné, ale věřte tomu, že to tak má být. V téhle hudbě je obsažené černé svědomí násilníků, pekelný oheň, smradlavá voda, která teče i pod vaším městem. Pokud to takhle máte rádi, tak neváhejte ani chvilku a sestupte po schodech dolů, do sklepa, kde hnijí mrtvá těla. Také cítíte ten chlad? Také slyšíte nářek prokletých? To k vám promlouvá vládce temnoty a podsvětí. V tomto případě jako neuchopitelná entita, něco nadpřirozeného, vesmírného. Až se vám "Paranormal Violence" dostane do hlavy, tak pochopíte, o čem je absolutní tma a zlo. Na počátku všeho byl Chaos, počátek všeho. Z něho povstal Erebos – bůh věčné tmy a tma sama a Nyx – bohyně noci a zosobněná noc. Chaotický, destruktivní black death metal, který vás ohlodá až na kost! Ohavný řev pradávné bestie!


Asphyx says:

In the beginning of everything was Chaos, the beginning of everything. From him arose Erebos, the god of eternal darkness and darkness itself, and Nyx, the goddess of night and night personified. So goes the story from Greek mythology. I remembered it when I first heard the new demo from German darkness artists OMEGAVORTEX. This is a band that combines ancient death and black metal and of course the initial chaos that emerged from the darkness in a very interesting way.

I verified my words at this year's June concert, which left a deep bloody trace in me. As well as new songs that are as old as metal itself and as destructive as the dark thoughts of a disturbed man. This is the music that will be played all over the world when the apocalypse comes.


To understand this recording, it is necessary to go back many years in the timeline. To the black death metal era, when dirt was not a factor. The songs are gnawed to the bone, they are raw, like the flesh of a well laid corpse. Fans can reminisce with the band about what they used to play and what some bands still play today. Do you like such bands as MORBID ANGEL, IMPERATOR, SADISTIK EXEKUTION, NECROVORE, DIABOLIC, DEICIDE, PERDITION TEMPLE, REVENGE, ANGELCORPSE, SADISTIK EXEKUTION? Then you have come to the right place. The sound is deliberately unreadable, wild, animalistic and unkempt, just like the cassettes that used to circulate among the people. The Germans have completely freed themselves from the current artificial and cleaned up production of some bands and have gone about it in a completely opposite way. Some moments may be almost uncomfortable for you, but believe it is meant to be. This music contains the black conscience of rapists, the hellfire, the stinking water that runs even under your city. If that's the way you like it, don't hesitate for a moment to come down the stairs, into the basement where the dead bodies are rotting. Do you feel the cold too? Do you hear the cries of the damned? This is the ruler of the dark and the underworld speaking to you. In this case, an elusive entity, something supernatural, cosmic. When "Paranormal Violence" gets into your head, you'll understand what absolute darkness and evil is all about. In the beginning of everything was Chaos, the beginning of everything. From it arose Erebos, the god of eternal darkness and darkness itself, and Nyx, the goddess of night and night personified. Chaotic, destructive black death metal that will bite you to the bone! The hideous roar of an ancient beast!


about OMEGAVORTEX on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
Horrorslaughter
Ascension of Madness
Unidentified Evil
Feeding Upon Blackness
Psychopathic Majesty
Limitless Violence

Line-up:
R. - Vocals/Lead Guitar
A. - Lead Guitar
C. - Bass
N. - Drums

pondělí 23. září 2024

Interview - APEP - Ancient, dead echoes from rotting death metal tombs! The demons have awakened and are out for blood!


Interview with death metal band from Germany - APEP.

Recenze/review - APEP - Before Whom Evil Trembles (2024):

Ave APEP! I couldn't find any interview with you in Czech anywhere. So I'll ask you first to introduce the band to the readers who don't know you yet. You can start from the beginning and take us through the whole history of APEP.

Hello Jakub, thanks for the opportunity to do this interview and greetings to Czech metal maniacs.

We are APEP from Zwickau (Saxony, Germany) and we play technically influenced death metal. It all started in 2016 when Merlin, Oliver and Christopher decided to split up the previous band Carnage. We decided to form a more serious and original band. In 2016 we recorded the first demo and shortly after that Phillip joined the band on the second guitar. In 2019 we recorded our debut album „The Invocation Of The Deathless One“ which has been released on January 2020 and fell in rather bad times. Nevertheless, we had the possibility to perform this album live at least a bit and played several shows in Germany and even one in Mladá Boleslav last year. Whenever you guys are reading this, our second album is already released and it's also known that Philip left the band and has been replaced by Henrik.
And yes – we still have no permanent bass player.


This year you released a new album "Before Whom Evil Trembles". Again, it is dark, gritty and honest death metal. Did you take a different approach to recording than last time or did you go with tried and tested methods?

Well, I wouldn’t say that we followed any tried and tested methods when recording. We simply learned from previous recording sessions and tried to improve several things, especially technically. That is why the sound surely became a lot tighter this time. Everything was still pretty much DIY though apart from the mixing / mastering process.
In the end we think that we managed to surpass our first album with “Before Whom Evil Trembles” in several aspects. So we really appreciate it when you say you feel the atmosphere and authenticity of the album. Thank you!

I find the new record an order of magnitude more complicated, maybe less accessible at first, but at the same time incredibly dark and evil. Was that the intention? How was the album actually made and how did you compose the music?

Honestly, we haven't changed anything in our style intentionally. Maybe we went some steps further and dared a bit more, which might be logical when you grow together as a band. So, possibly the new songs feel more mature than on the 1st album.
During COVID-times, our creative leader Oliver simply came up with a lot of great ideas that reached their final shape while working on things together in the rehearsal room. It's a result of team work and there was nothing such as “master plan”. So you can still say that everything is 100% authentic.


I have "Before Whom Evil Trembles" in my MP3 player and I have to say that I am literally consumed by it. It's not just the great ideas, but the sound is in a word devastating. For example, I'm sitting on a tram and suddenly I find myself tapping my foot. I feel like partying. If I weren't a gentleman of my years, I'd probably do it. Where did you record the album and who is the mastering engineer?

Wow, thank you! Nice to hear that you enjoy it that much.
As mentioned before, things were more DIY than you would probably expect. The drums and vocals for this album have been recorded by our good friend Thomas “Conne” Conrad at his STEREOID STUDIOS close to Zwickau. It's not a “professional” studio – rather a rehearsal room that Conne constantly equips and develops with a lot of passion, conviction and money. It's great to have such crazy friends that also support you in such a great way. The guitars and basses were recorded at home and later on re-amped.

With a rough mix finished, we had several persons in mind for the final mix and mastering. Merlin just contacted Christoph Brandes (IGUANA STUDIOS) and showed him the rough mix. Christoph really liked it very much, so we decided to work with him for mixing & mastering. And it totally paid off. It feels like Christoph has extracted everything out of the recordings. He created a massive yet organic wall of sound. Brilliant guy!

Who wrote the lyrics on "Before Whom Evil Trembles"? And what are they about? Where do you get inspiration for the themes?

Oliver and Christopher, just as on the first album. Both have common inspirations but also bring in personal interest, such as the Necronomicon, ancient (Egyptian) mythology or sometimes even an old video game, that suits the sinister theme of the band.

In detail, this album deals with different topics, for example the preparation for afterlife in the old Egyptian mythology, themed in the song “Tombs of Eternity”. Or an old Archaic god hunting down humans like in the title track “Before Whom Evil Trembles (Goddess of Carnage)”.


Is Paolo Girardi signed under the cover of "Before Whom Evil Trembles"? I like his work a lot. How did you choose the motif for the cover and what exactly should it represent?

Yes you’re right. We asked Paolo once again for the cover artwork. We were totally happy with his work for the 1st album and yet again, he totally nailed it, depicting exactly what want to represent.
You can see the goddess Sekhmet on her throne in the Egyptian underworld. She is the goddess of war and the plagues. At first sent out from Re to eliminate the wicked, she fell in a blood rush and tried to kill all humans.

If we go back to the beginning... What was the first impulse to put the band together? And why technical death metal? It's not exactly a style that would gain you a lot of "fame".

Like mentioned before the first impulse has been given after the split of Carnage. We all knew that we still want to do music together, but it has to be a little bit more technical then Carnage was. Oliver and myself, we are big fans of the Nile. This fact of course is at least a small influence to the type of music we are playing now.


You come from Zwickau and play extreme death metal. Our readers would be interested to know how the death metal scene works in Germany. To be honest, I've been hearing nothing but great stuff from you guys lately. Does that mean that the scene is very strong in your country at the moment? What about the gigs, how many people come?

There are a lot of great newer German bands, that's for sure. But well... the scene in our region was stronger in the 90s. Also, a lot of legendary bands played close to our home town in the “Ratskeller Fraureuth”. But that was before our time and we were just too young to attend these glorious concerts. Now we still have some good bands which come from Zwickau or the closer areas, like ARCHAIC THORN.

Of course PURGATORY are the “spearhead” of the Saxonian death metal bands.

This phenomenon of a “dead scene” can also be witnessed when you visit the gigs in our area nowadays. Sometimes, there are only a few people that visit real great bands like I AM MORBID or MONSTROSITY. The play in front of about 20 people, which is really hard to understand. As a small local band this is even more difficult, but we also have made different experiences, for example in Chemnitz where even smaller gigs were well-visited. A little bit weird here.

From your music you can feel that you are influenced by both the American death metal school and the old European bands. How are you as fans? Do you prefer the original death metal of the 90s or do you draw inspiration from new records as well? If so, I’d be interested to know which bands had/have the biggest influence on APEP.

Our influences are several different types of metal. As mentioned before, Oliver and Christopher are huge fans of NILE and stuff like that. Merlin is also deeply influenced by the thrash metal scene and is a huge fan of SODOM for example. And obviously we all can't deny our love for classic DM bands such as MORBID ANGEL or ENTOMBED. Newer bands like SULPHUR AEON, DEAD CONGREGATION or SIJJIN are also super impressive. And recently we saw NECROT at PARTY SAN OPEN AIR. They really deserve special mention, because the gig really felt like time traveling to the golden DM times.

Well, the list could be endless and we also listen to non-metal stuff. So, all this has an influence on the sound we play with APEP somehow.

 

What about you and gigs in general? Are you a band that goes to shows as much as possible or do you pick and choose a lot? Do you have a dream, like a band you’d like to tour with or a festival, city you’d like to perform in?

We're definitely ambitious to bring this on stage and reach many people with our sound. So we're grateful about any kind of inquiry, as long as we fit into the overall concept of the event. We never refused an offer yet or let's say we never had to because of any circumstances.
We try to have “good” (valuable) gigs as often as possible.

Aims and dreams? Of course we'd like to “conquer” new regions and play abroad with the new album. And well.. It'd be great to be a part of established festivals like PARTY SAN or BRUTAL ASSAULT someday. But let's see what the future has in store. We're ready.

I'm gonna go play your new record "Before Whom Evil Trembles" again. I have to say that for me personally it is basically a perfect death metal masterpiece. A total inferno. I wish the record to do well, to reach as many fans as possible. It deserves it. I wish you all the best in your personal life. Good luck and the last words are yours. If you have something to say to fans, labels, promoters, you have space. Thank you for the interview and I'm already looking forward to seeing you live sometime!

Thank you, Jakub! We're super happy that the record impresses you this way. And by the way it's a rare thing to have such a pleasant and honest interview. Keep your passion, mate - and all the best to you too!

Special thanks go out the guys of WAR ANTHEM RECORDS for their great and passionate work. Thank you very much for trusting in us, dudes.

Now, as we're getting close to the public release, we're curious how this record will impact and how all those death metallers out there will receive it.

Cheers to Czech hordes. Let's meet at a gig someday!

Recenze/review - APEP - Before Whom Evil Trembles (2024):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - APEP - Starodávné, mrtvolné ozvěny z hnilobných death metalových hrobek! Démoni se probudili a touží po krvi!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Německa - APEP.

Recenze/review - APEP - Before Whom Evil Trembles (2024):

Ave APEP! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií APEP.

Ahoj Jakube, díky za možnost udělat tento rozhovor a zdravím české metalové maniaky.

Jsme APEP ze Zwickau (Sasko, Německo) a hrajeme technicky ovlivněný death metal. Vše začalo v roce 2016, kdy se Merlin, Oliver a Christopher rozhodli rozdělit předchozí kapelu Carnage. Rozhodli jsme se založit serióznější a originálnější kapelu. V roce 2016 jsme nahráli první demo a krátce nato se ke kapele přidal Phillip na druhou kytaru. V roce 2019 jsme nahráli debutové album „The Invocation Of The Deathless One“, které vyšlo v lednu 2020 a spadlo do poměrně špatných časů. Přesto jsme měli možnost toto album alespoň trochu představit naživo a odehráli jsme několik koncertů v Německu a loni dokonce jeden v Mladé Boleslavi. Kdykoli budete číst tyto řádky, naše druhá deska už vyšla a je také známo, že kapelu opustil Filip a nahradil ho Henrik.

A ano - stále nemáme stálého baskytaristu.


Letos jste vydali novinku „Before Whom Evil Trembles“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?

Neřekl bych, že jsme se při nahrávání řídili nějakými osvědčenými metodami. Prostě jsme se poučili z předchozích nahrávání a snažili se některé věci vylepšit, zejména po technické stránce. Proto byl tentokrát zvuk určitě mnohem pevnější. Všechno ale bylo pořád do značné míry DIY, kromě procesu mixování / masteringu.

Nakonec si myslíme, že se nám s „Before Whom Evil Trembles“ podařilo v několika ohledech překonat naše první album. Takže si opravdu vážíme toho, když říkáte, že z alba cítíte atmosféru a autenticitu. Děkujeme!

Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?

Upřímně řečeno, v našem stylu jsme nic záměrně neměnili. Možná jsme šli o pár kroků dál a troufli si trochu víc, což může být logické, když spolu jako kapela rostete. Takže možná nové písně působí dospěleji než na 1. albu.

Během COVIDU náš kreativní lídr Oliver prostě přišel se spoustou skvělých nápadů, které dosáhly finální podoby při společné práci na věcech ve zkušebně. Je to výsledek týmové práce a nic takového jako „master plan“ neexistovalo. Takže se stále dá říct, že vše je stoprocentně autentické.


Mám „Before Whom Evil Trembles“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

Páni, děkuji! Je hezké slyšet, že se vám to tak líbí.

Jak už bylo zmíněno, věci byly více kutilské, než byste asi čekali. Bicí a vokály pro toto album nahrál náš dobrý kamarád Thomas „Conne“ Conrad ve svém STEREOID STUDIU poblíž Zwickau. Není to „profesionální“ studio - spíš zkušebna, kterou Conne neustále vybavuje a rozvíjí s velkým nadšením, přesvědčením a penězi. Je skvělé mít tak bláznivé přátele, kteří vás navíc tak skvěle podporují. Kytary a baskytary byly nahrány doma a později přesamplovány.

S hotovým hrubým mixem jsme měli na mysli několik osob pro finální mix a mastering. Merlin právě kontaktoval Christopha Brandese (IGUANA STUDIOS) a ukázal mu hrubý mix. Christophovi se opravdu velmi líbil, a tak jsme se rozhodli pro spolupráci na mixu a masteringu s ním. A naprosto se to vyplatilo. Mám pocit, že Christoph z nahrávek vytáhl úplně všechno. Vytvořil masivní a zároveň organickou zvukovou stěnu. Skvělý člověk!

Kdo je autorem textů na „Before Whom Evil Trembles“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Oliver a Christopher, stejně jako na prvním albu. Oba mají společné inspirace, ale zároveň do nich vnášejí osobní zájmy, jako je Necronomicon, starověká (egyptská) mytologie nebo někdy i stará videohra, která se hodí ke zlověstnému tématu kapely.

Podrobněji se album zabývá různými tématy, například přípravou na posmrtný život ve staré egyptské mytologii, která je tematizována v písni „Tombs of Eternity“. Nebo starý archaický bůh lovící lidi jako v titulní skladbě „Before Whom Evil Trembles (Goddess of Carnage)“.


Pod obalem novinky „Before Whom Evil Trembles“ je podepsán Paolo Girardi? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali a co má přesně znázorňovat?

Ano, máte pravdu. O obálku jsme znovu požádali Paola. S jeho prací na prvním albu jsme byli naprosto spokojeni a opět se naprosto trefil a vystihl přesně to, co chtěl reprezentovat.

Můžete vidět bohyni Sekhmet na jejím trůnu v egyptském podsvětí. Je to bohyně války a pohrom. Nejprve byla vyslána z Re, aby zlikvidovala bezbožníky, ale v návalu krve propadla a pokusila se zabít všechny lidi.

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna technický death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Jak již bylo zmíněno, první impuls byl dán po rozdělení Carnage. Všichni jsme věděli, že chceme dál dělat společnou hudbu, ale musí být trochu techničtější, než byli Carnage. Oliver a já jsme velcí fanoušci Nile. Tenhle fakt má samozřejmě alespoň malý vliv na to, jakou hudbu teď hrajeme.


Pocházíte z Zwickau a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Německu death metalová scéna. Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Určitě existuje spousta skvělých novějších německých kapel. Ale... scéna v našem regionu byla silnější v 90. letech. Taky spousta legendárních kapel hrála blízko našeho rodného města v „Ratskeller Fraureuth“. Ale to bylo ještě před námi a my jsme byli příliš mladí na to, abychom tyhle slavné koncerty navštěvovali. Teď máme ještě několik dobrých kapel, které pocházejí ze Zwickau nebo z bližšího okolí, jako například ARCHAIC THORN.

PURGATORY jsou samozřejmě „hrotem“ saských deathmetalových kapel.

O tomto fenoménu „mrtvé scény“ se můžete přesvědčit i v současnosti, když navštívíte koncerty v naší oblasti. Někdy se stává, že na skutečně skvělé kapely jako I AM MORBID nebo MONSTROSITY přijde jen pár lidí. Ty hrají před zhruba dvaceti lidmi, což je opravdu těžko pochopitelné. Jako malá lokální kapela to máme ještě těžší, ale udělali jsme i jiné zkušenosti, například v Chemnitzu, kde byly i menší koncerty dobře navštívené. Tady je to trochu zvláštní.

Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na APEP největší vliv.

Vliv na nás má několik různých typů kovů. Jak už bylo řečeno, Oliver a Christopher jsou velkými fanoušky NILE a podobných věcí. Merlin je také silně ovlivněn thrashmetalovou scénou a je například velkým fanouškem SODOM. A samozřejmě všichni nemůžeme popřít svou lásku ke klasickým DM kapelám, jako jsou MORBID ANGEL nebo ENTOMBED. Novější kapely jako SULPHUR AEON, DEAD CONGREGATION nebo SIJJIN jsou také super působivé. A nedávno jsme na PARTY SAN OPEN AIR viděli NECROT. Ti si opravdu zaslouží zvláštní zmínku, protože koncert opravdu připomínal cestování časem do zlatých časů DM.

No, výčet by mohl být nekonečný a my posloucháme i nemetalové věci. Takže to všechno má nějakým způsobem vliv na zvuk, který s APEP hrajeme.


Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?

Určitě máme ambice přenést to na pódia a oslovit naším zvukem mnoho lidí. Takže jsme vděční za jakýkoli dotaz, pokud zapadáme do celkového konceptu akce. Ještě nikdy jsme žádnou nabídku neodmítli, nebo řekněme, že jsme ji kvůli nějakým okolnostem ani odmítnout nemuseli.

Snažíme se mít „dobré“ (hodnotné) koncerty co nejčastěji.

Cíle a sny? Samozřejmě bychom rádi „dobývali“ nové regiony a hráli v zahraničí s novou deskou. A taky... Bylo by skvělé být jednou součástí zavedených festivalů jako PARTY SAN nebo BRUTAL ASSAULT. Ale uvidíme, co nám přinese budoucnost. Jsme připraveni.

Jdu si vaši novou desku „Before Whom Evil Trembles“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!

Děkujeme, Jakube! Jsme moc rádi, že na tebe deska takto zapůsobila. A mimochodem, je vzácné mít tak příjemný a upřímný rozhovor. Drž se svého nadšení, kamaráde - a tobě taky všechno nejlepší!

Zvláštní poděkování patří klukům z WAR ANTHEM RECORDS za jejich skvělou a zapálenou práci. Moc vám děkujeme za důvěru, chlapi.

Teď, když už se blížíme k veřejnému vydání, jsme zvědaví, jaký bude mít tahle deska dopad a jak ji přijmou všichni ti death metalisté tam venku.

Na zdraví českých hord. Pojďme se někdy potkat na koncertě!

Recenze/review - APEP - Before Whom Evil Trembles (2024):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 22. září 2024

Recenze/review - HELLISH GOD - The Advent Of Deathless Chaos Beast (2024)


HELLISH GOD - The Advent Of Deathless Chaos Beast
CD 2024, Dusktone

for english please scroll down

Objevil se pokaždé, když se stalo něco zlého. Navštěvoval pohřby, sledoval, jak umírají lidé při bouračkách. Smál se oběšencům, utopeným, nasával pach smrti, když se stala vražda. Byl stínem, tichým našeptávačem, který čerpal energii z temnoty. Vylézal ze staré kobky každou noc, když se setmělo. Když jste jej potkali, tak jste měli pocit, že nemá žádnou tvář, přesto vám byl povědomý. Jakoby se do jeho obličeje otisklo i vaše svědomí.

Italské HELLISH GOD sleduji od jejich počátků. Vždy pro mě byli poctivou kapelou, která mě dokáže svým surovým death metalem přikovat ke zdi. Nové album není výjimkou. Naopak, od prvních poslechů se jedná o klasickou blasfemii, o temné a děsivé ozvěny ze záhrobí. Smrt je zase jednou velmi blízko a Satan se usmívá. 


Když jsem poprvé otevřel rakev s nápisem "The Advent Of Deathless Chaos Beast", ucítil jsem pach rozkládajícího se masa. Jakoby se do hudby těchto maniaků promítlo veškeré zlo světa. Skladby jsou nekompromisní, divoké, neznají slitování. Trepanace lebky, šílenství zvané death metal pokračuje takovým tím opravdovým, reálným způsobem. Riffy jsou ostré jako čepele čerstvě nabroušených nožů, vokál připomíná řev bestie a bicí vám vystřelí mozek z hlavy. Navíc vše smrdí sírou a zkaženou krví. Fanoušci třeba takových AZARATH, případně KRISIUN, ABHORRENCE, REBALLEIUN, DEICIDE budou určitě spokojeni. Nehraje se tu ale jenom pro ně. Spokojeně se budou do rytmu kývat i všichni prokletí i každý, kdo se zúčastnil nějaké okultní mše. Italové se s tím nepářou, jsou nekompromisní, živočišní, mají poctivý masivní zvuk, děsivý obal, připomínají díla šílených umělců zobrazujících pravé peklo (autorem je Francesco Saverio Ferrara). Vše je podřízeno jedinému. Strnout vás navěky do hlubiny, do podzemí. Proklít vás a pohřbít zaživa. Pokaždé, když tohle album poslouchám, tak si připadám jako na nějaké zvrácené okultní mši. Kolem oltáře, na kterém je vyděšená oběť, stojí všichni ti, kteří čerpají svoji sílu ze zla, špíny a nihilismu. Pomalu přidávám hlasitost, obřad postupně graduje a ďábel, který sedí na svém trůnu, se znovu usmívá. Jak by také ne, když se zde hraje hlavně pro něj. Nihilistický, démonický death metal! Pradávný rituál kruté smrti! Blasfemie, okultismus, síra a krev! 

Asphyx says:

He showed up every time something bad happened. He attended funerals, watched people die in car crashes. He laughed at the hanged, the drowned, sucked in the smell of death when murder happened. He was a shadow, a silent whisperer, drawing energy from the darkness. He came out of the old dungeon every night when it got dark. When you met him, you felt he had no face, yet he was familiar. It was as if your conscience was imprinted on his face.

I've been following Italy's HELLISH GOD since the beginning. They've always been an honest band for me that can drive me up the wall with their raw death metal. The new album is no exception. On the contrary, from the very first listen it is classic blasphemy, dark and terrifying echoes from beyond the grave. Death is once again very close and Satan is smiling. 


When I first opened the coffin with the inscription "The Advent Of Deathless Chaos Beast", I smelled decaying flesh. It was as if all the evil in the world was reflected in the music of these maniacs. The songs are uncompromising, savage, they know no mercy. Skull cracking, the madness called death metal continues in such a real, real way. The riffs are as sharp as the blades of freshly sharpened knives, the vocals resemble the roar of a beast and the drums will blow your brains out. On top of that, everything smells of sulphur and rotten blood. Fans of such bands as AZARATH, KRISIUN, ABHORRENCE, REBALLEIUN, DEICIDE will definitely be satisfied. But it's not only for them. All the cursed and everyone who attended an occult mass will also sway to the rhythm. The Italians don't fight it, they are uncompromising, animalistic, have an honest massive sound, a terrifying cover, reminiscent of the works of mad artists depicting the true hell (the artist is Francesco Saverio Ferrara). Everything is subordinated to one thing. To plunge you forever into the depths, into the underground. To curse you and bury you alive. Every time I listen to this album, I feel like I'm at some kind of twisted occult mass. Around the altar where the terrified victim is standing are all those who draw their power from evil, filth and nihilism. Slowly I turn up the volume, the ceremony gradually escalates and the devil, who sits on his throne, smiles again. How could he not, since this is a play for him. Nihilistic, demonic death metal! The ancient ritual of cruel death! Blasphemy, occultism, brimstone and blood!


about HELLISH GOD on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - HELLISH GOD - Impure Spiritual Forces (2016)



Track listing:
1 - Key Of The Abyss / Bloodgeoning Maelstrom
2 - Throne Of Zĕbūl
3 - Inglorius Rex
4 - The Advent Of Deathless Chaos Beast
5 - Unholy Masters Of Deformity
6 - Impuryfire
7 - The Eleven Headed Dragon
8 - The Dominant Powers Of New Aeon



Recenze/review - ANOXIDE - Morals & Dogma (2024)


ANOXIDE - Morals & Dogma
CD 2024, Ghastly Music

for english please scroll down

Musel si utéct ven, pryč z města, daleko od všech obrazovek. Už si nedovedl rozlišit, co je ještě pravda a co lež. Stala se z tebe mrtvola, přilepená k internetu. Bez duše a vlastního názoru. Nespal si, ani nejedl, jenom si psal slova, plná nenávisti a jedu. Pohltilo tě to, zničilo a začal si mít strach sám ze sebe. 

ANOXIDE jsou z Londýna a od roku 2012, kdy byla kapela založena, vydali dvě EP a jednu demonahrávku. Osobně jsem se ale k jejich hudbě dostal až letos, když přišli přišli se svým prvním dlouhohrajícím albem. Ihned mě zaujal zvuk, časté změny tempa, divoké i syrové pasáže, ale hlavně spousta nápadů, které dělají nahrávku velmi pestrou. 


Pánové velmi umně a zkušeně kombinují prvky z klasického, tradičního death metalu, techniky, progresivity a v některých momentech i slamu. Je to výživný koktejl, který vám možná zpočátku nebude chutnat, ale počkejte, až se chuť i nálady usadí. Chce to opět klid a plné soustředění. Kapela vám nedá nic zadarmo. Abyste jejich novou desku pochopili, budete se muset snažit. Také je nutná určitá porce fantazie, bez té to také nejde. Poslouchat "Morals & Dogma" je jako si číst staré sci-fi příběhy, které se staly krutou skutečností. Novodobý mor, lehkost a nadsázka, to téhle smečce také nechybí. Hrají si s melodiemi, jako šelma se svojí kořistí, jednou jsou ostří a nekompromisní, potom vás nechají na chvilku nadechnout, abyste byli ihned strženi do dalšího víru. Tahle kapela vás rozemele na prach, roztrhá na kusy a ani nebudete vědět jak k tomu došlo. Viděli jste někdy někoho, jak jej zasáhl blesk? Ani nemusíte, stačí si tuhle desku pustit několikrát po sobě a výsledek zažijete na vlastní kůži. Podle mého skromného úsudku se jedná o velmi povedené album po všech stránkách (i obal je vynikající). Pokud máte rádi podobně laděný death metal,  určitě veďte tuhle kapelu v pozornosti. Osobně je pro mě potom nejdůležitější, že mě baví ANOXIDE poslouchat, ano, tak jednoduché to je. Schválně, zkuste jejich novinku také a uslyšíte sami. Musel jsem utéct ven, pryč z města, daleko od všech obrazovek. Už jsem nedovedl rozlišit, co je ještě pravda a co lež. Stala se ze mě mrtvola, přilepená k internetu. Bez duše a vlastního názoru. Nespal jsem, ani nejedl. Propracovaný, surový death metal se spoustou zajímavých momentů! Pestrá paleta temných odstínů!

Asphyx says:

You had to get out, away from the city, away from all the screens. He couldn't tell what was still true and what was still a lie. You became a corpse, glued to the internet. Without a soul or an opinion. You didn't sleep, you didn't eat, you just wrote words full of hate and venom. It consumed you, destroyed you, and you became afraid of yourself. 

ANOXIDE are from London and have released two EPs and one demo since the band formed in 2012. Personally though, I only got into their music this year when they came out with their first full-length album. I was immediately taken by the sound, the frequent tempo changes, the wild and raw passages, but most importantly the many ideas that make the record very varied. 


The gentlemen combine elements of classic, traditional death metal, technique, progressiveness and in some moments even slam very skillfully and expertly. It's a nutritious cocktail that you may not like at first, but wait until the taste and moods settle down. It takes calm and full concentration again. The band won't give you anything for free. You'll have to make an effort to understand their new record. You also need a certain amount of imagination, and you can't do without that. Listening to "Morals & Dogma" is like reading old sci-fi stories that have become a harsh reality. Modern morality, lightness and exaggeration, this pack doesn't lack that either. They play with the tunes like a beast with its prey, one moment sharp and uncompromising, the next they let you breathe for a moment only to be immediately swept away into another maelstrom. This band will grind you into dust, tear you apart and you won't even know how it happened. Have you ever seen someone get struck by lightning? You don't even have to, just play this record a few times in a row and you'll experience the results for yourself. In my humble judgement, this is a very good album all round (even the cover art is excellent). If you like similarly tuned death metal, definitely keep this band in your attention. Personally then, the most important thing for me is that I enjoy listening to ANOXIDE, yes, it's that simple. By all means, try their new album too and hear for yourself. I had to get out, away from the city, away from all the screens. I couldn't tell what was still true and what was still a lie. I became a corpse, glued to the internet. Without a soul or an opinion. I didn't sleep or eat. Sophisticated, raw death metal with lots of interesting moments! A variety of dark shades!


Tracklist:
01. Simulacrum 
02. Indoctrinated 
03. Tear Down Their Citadels 
04. Age Of Austerity 
05. The Ceaseless March 05:17 
06. An Old Foe Emerges 
07. Theses Walls Shall Crumble 
08. The Weighing Of The Scales 
09. To Starve In Decadence



https://ghastlymusick.bandcamp.com/album/morals-dogma

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý sedmdesátý pátý - Zpátky mezi mrtvými s Obituary


Příběh čtyř stý sedmdesátý pátý - Zpátky mezi mrtvými s Obituary

Ve čtvrtek jsem měl jen nějaká cvičení z odborných předmětů. Bývala to neskutečná nuda a většinou mě ani nerozptýlily dvě vcelku hezké spolužačky. Tedy na strojařky. Byli jsme spolu ve skupině. Jedna byla vysoká a protože měla velké přednosti, tak bývala zahalená až ke krku. Ona chodila jen s klukama, co nosí uniformu. Copak o to, každý máme rádi něco jiného, ale oni ji mlátili. Opakovala stále stejný scénář. Druhá zase neměla pod košilkou skoro nic. Přesto byla rozhalená, že jsem viděl všechno. Když jsem nahříval roztok nad kahanem, vždycky se ke mě naklonila. Co děláš o víkendu, zeptala se mě již asi popáté. Jedu na koncert, odpovídal jsem suše. Ona byla docela do větru a balila snad každého. Já tenkrát blbec netušil, že se díky tomu dá i vystudovat vysoká škola. Ale to odbočuji. Ukápne mi červená tekutina na stůl. Ozve se zasyčení a pak nadávky mladého asistenta. Takovej klasickej zmrdík, který pak dělá lidem šéfa. Když ale vidí, že jsou u mě holky, usměje se a že prý se nic nestalo.

Odpočítávám minuty, sekundy. Tlačím ručičku hodinek kupředu. Mám s sebou jen žebradlo, něco málo k jídlu, co mi udělala blondýnka a nějaké ty šilinky. Těch tedy moc nemám, přeci jen, na brigádách jsem si nevydělal zase tolik peněz. Máme přestávku a jde se kouřit. Holky si sundají pláště a přeci jen je na ně o hodně hezčí pohled. A co tam jako budeš dělat? To je jako nějaká diskotéka? Snažím se vysvětlit, jak to na metalových koncertech chodí, ale moc mi to nejde. Vlastně, když si to vezmu kolem a kolem, tak na death metal se nenechal zase nikdo přemluvit. Být to SODOM nebo DESCTRUCTION, asi bych někoho sehnal, ale OBITUARY? To už bylo na lidi moc. I na ty, co si říkali metalisté. Sem tam se mezi mladšími ročníky někdo po večerech maloval obličej na bílo a černo, ale to byly fakt výjimky. Mezi vysokoškoláky letěl spíš intelektuální rock nebo jako u holek, obyčejné zábavy. Obě mi vykládají, jak to večer rozjedou. Doma ve svých městech. Jedna v Klatovech a druhá v Táboře. Druhou část cvičeni si spiklenecky představuji, jak se vlní na parketu. Vždycky se pak musím oklepat, protože mám přeci vážnou známost. Zní to staromódně a moc dobře vím, jak to chodí, ale já jsem na tohle takovej věrnej blbec. Teď už jo. 

Ale fantazie je někdy pěkná kurva. Když totiž usnu ve vlaku na Mnichov, zdají se mi sny, které jsou spíše hříchem. Jezdit na koncerty sám má nevýhodu v tom, že si nemáte s kým pokecat. V discmanu mám čerstvou novinku "Back from the dead" od OBITUARY. Je to už nějaký rok jedna z mých nejoblíbenějších kapel. Spousta mých kamarádů už dávno metal opustila nebo si jen zajdou sem tam na nějaký menší koncert. Jejich manželky a přítelkyně jim říkají, že už dospěli. Když se s nimi ale bavím, vidím, jak je to semlelo. Všechny ty splátky, děti, zaměstnání, která je serou. Někteří se nechali svými partnerkami ovládat a už jen pupkatí a ztratili jiskru. A to bývali nějací kaliči. Jasně, já se taky už dávno uklidnil. Už nedávám třídenní akce, při kterých jsem kdysi řádil. Už se držím také jen své dívky. Ale co se týká muziky, jsem stále v tom. Třeba na tenhle koncert, který jsem objevil náhodou ve Sparku, jsem prostě musel. Praha je vynechána nebo se mi nehodil termín, teď už nevím, ale vyrazit vstříc dobrodružství je pro mě pořád vysloveně nutnost. 

Jezdit sám na koncerty je možná pro někoho divné, ale zase jsem si vždy muziku víc vychutnal. Připadal jsem si jako stín, jako tichý pozorovatel. Tentokrát tomu tak bude doopravdy. Cesta mi bude trvat šest hodin. Přestupuji v Mnichově a pak hurá do Salzburgu. Tohle nikomu nevysvětlíte. Moc dobře vím, že kapela bude hrát hodinku, že by se na to většina lidí vysrala. Jenže já byl a jsem věrný fanoušek. Víte, pro mě hudba opravdu znamená hodně. Poslouchám ji doma, když odpočívám nebo si čtu, když něco dělám, ve škole, když mě nudí přednášky, cestou na ulici. Pořád navíc někam jezdím. V žebradle vždycky minimálně tři CD. Předskakují PUNGENT STENCH, takže mám i něco od nich. Pak má být nějaká předkapela, ale to nevím jaká, v časáku to nepsali. Jedu navíc na slepo, nemám vstupenku. Třeba dojedu na místo a budu to muset obrátit. Už se mi to taky párkrát stalo, když bylo vyprodáno. To potom řeknu jen kurva fix a pojedu domů. Co taky jinýho. Ale mrzelo by mě to. Vždycky si dopředu představuji, jaké to asi bude. Většinou se nemýlím, překvapen bývám snad jen z chování kapel. Když jsou v pohodě, tak si je oblíbím ještě víc, když ne, tak je už poslouchám přeci jen jinak. Ten osobní zážitek je pro mě hrozně důležitý.

Přistoupí dvě kamarádky, které se neskutečně řehtají. Je jim tak nějak jako mě a jsou to moc hezký holky. Ihned se dáme do řeči. Taková ta klasika, kam jedeš, co děláš, máš někoho a tak. Většinou nebývám moc otevřený a nebavím se s každým, ale holkám nabídnu, aby si cvakly rumu. Ale ohrnujou nos, jsou prý zvyklý na lepší. Nakonec z nich vyleze, že jezdí do Německa tancovat. Akorát se u toho divně chichotají. Mě nejdřív nedojde, že dělají nejjednodušší věc na světě, prodávají se pupkatým Němcům. Mám nejdřív takový ty naivní dotazy, jako...jaký druh tance provozujete? Je to klasika nebo moderní? Nejsou moc chytrý, ale dokázaly najít díru na trhu. Sen každé dívky, vdát se do Německa. To tenkrát bylo dost časté. Většinou to končilo outěškem a opuštěností. Oni ti ženáči svoje manželky moc často neopouští. Byly levný, tenkrát, český holky. Bohužel. Já mám na tohle takovou záklopku. Tak už se s nima nebavím. Co maj říkat všechny ty slušný ženský, co makaj v továrnách, na pokladnách, šetří každou korunu, starají se o své děti a partnery? Těch si tedy vážím o dost víc. Na tohle mi řeknou, že si svojí frndou vydělají víc. Pak vystoupí a ani se nerozloučíme.

Následuje páreček starých Němců. Bavoráci jak z pohádky. Usmívají se a já také. I přesto, že mi celý život do hlavy všichni hustili, že tenhle národ je špatný. Zlý a imperialistický. Náš rod s nimi nemá moc dobrou zkušenost, přesto se snažím. Opětuji vlídná slova, snažím se pocvičit v angličtině. Tedy, sem tam sklouznu i do němčiny, kterou si tenkrát ještě pamatuji. Máme u vás v Čechách příbuzné a milujeme Prahu a Český Krumlov. V Plzni jsme také byli. Čas do Mnichova uteče o hodně rychleji, než s těmi dvěma českými děvkami. Rozloučíme se a paní je tak hodná, že mi ukáže, odkud to jede do Rakous. Jsem ji moc vděčný, protože bych jinak asi dost dlouhou dobu bloudil. Sedím na zastávce a jím chleba se sádlem. Když žvýkám, tak mi nadskakují sluchátka na hlavě. Musí to vypadat legračně. Jsem prorotypem metalisty. Křivák a marteny. Triko Vader, seprané tak, že už je na něm nápis zcela vybledlý. Svetr až pod zadek, černý jako uhel, upletený od babičky. Lezou z něj oka, ale nedám na něj dopustit. Vytáhnu z žebradla další jídlo. Hele, tatranka. Blondýnka je fakt hodná holka. Myslím na ní, když lezu do vlaku.

Matka s dvěma dětmi, které jsou hrozně rozjívené. U nás by to neprošlo. Dostaly by pár facek, ale ona se usmívá a má radost, že jsou raubíři zdrávi. Jsou jak z nějakého prospektu. Kluk a holka, oba blonďatí. Vzpomenu si na staré válečné filmy. Ale ne, tihle už vyrůstají v dávno jiném světě. Paní se dá také ihned do řeči a že prý jede až do Salzburgu, že tam dělá její manžel. Nějaké mlýny nebo co. To je ztraceno v překladu. Líbí se mi, jak je trpělivá, protože mě moc nejde mluvit. Hledám dlouho slova, ale ona je úplně v pohodě. Pořád se směje. Má dva copy, upletené hezky postaru. Taky spoustu pih. Nabídne mi sušenky, které s chutí přijmu. Nezapomínejme, že jsem chudý student z Čech. Jsem jak krajánek, co chodil za prací za hranice. Jen s tím rozdílem, že nejsem ani řemeslník, ani kurva, ale jedu na koncert. Ptá se mě, co je to za muziku. Dám ji poslechnout sluchátka. Nejdřív se lekne, ale asi jak je hodná, tak mi to nechce kazit, tak se začne kývat do rytmu. Obě děti se ihned přidají, skáčou a křičí Mutti, mutti. Je to celé zvláštní, neopakovatelné, řekl bych. Zasním se. Třeba jednou budu mít taky takové děti. Blondýnka bude dobrá máma. 

Jakmile zastavíme v Salzburgu, děti vyletí z kupé jako blesk. Běží a křičí a výskají. Geny jsou zvláštní věc, protože táta, který čeká na nástupišti, je černý jako bota. Kus chlapa, s hubou od ucha k uchu. Rozloučím se, ale ona že ne, že mě musí představit. Nepatřím k malým mužům, přesto se moje ruka v jeho zcela ztratí. Něco prohodí mezi sebou, tomu vůbec nerozumím, ale pak mi nabídnou, jestli s nimi nechci na snídani nebo oběd. Nejdřív nechci, stydím se, jsem opatrný. Cizí země, cizí lidé, nedůvěřuji každému. Jenže oni jsou tak milí. A mám hroznej hlad. Jen ukážu peněženku. Je v ní jen pár bankovek, které bych s dovolením utratil na koncertě. Pořád je pro mě hrozně velká věc, stát pod pódiem a srkat pivko na Obituary v Rakousku. Chápeš to? Ten zážitek? Je původem z Afriky a když mi vypráví svůj příběh, je to na knihu. Utekl z války, měl hlad, neměl nic na sebe. Ale vypracoval se. Kdyby takoví byli všichni, pomyslím si a sním jídlo, ve kterém jsou houby. Já houby nejím, nesnáším je. Ale je mi to hrozně blbý. Dáme si pak spolu jedno pivo a já jim moc poděkuju. Děti na mě ještě zakřičí Jááácob, Jááácob a pak jsem zase sám. 

U klubu jsem pět hodin dopředu. Kroužím okolo, jak nemám peníze, tak nemůžu do hospody. Aspoň se na plakátu ujistím, že se tu dnes opravdu hraje. Na jméno první předkapely si nepamatuji, ale vím, že to byl thrash. Pokoušel jsem se je dohledat, ale nepovedlo se. Chvilku sedím na lavičce a lituji, že jsem si nevzal knížku. Je to nekonečný. I veřejné záchody jsou tu na mě drahé. Tak vylezu z města a jdu ke stromům do lesa. Někdo na mě troubí. Uff, povedlo se. Dává se do mě neklid. Takovou dálku, doufám, že nebude špatný zvuk. Přemýšlím si pro sebe, což chvílemi hraničí se šílenstvím. Chápejte mě, taková dálka, sám a jen s trochou peněz. Ale pomalu jsem to rozdýchal a když zastavil tourbus a z něj vyskákaly obě kapely, uklidnil jsem se. Stojím bokem, jako chudý příbuzný. Někdo mi zamává. Ty vole, chápeš to, mě zamával Tardy! Už můžu jet klidně domů. Ne, to zase ne, ale až tohle budu vyprávět doma. Sejde se pár místních, není nás moc, něco kolem osmdesáti, ale všichni pokuřují a mě je dobře. Sem tam dá někdo lahváče, které jim neskutečně závidím. Jdeme do klubu. Každý si sundá křiváka nebo vestu a pověsí si ji na věšák u vchodu. Cože, to nemají strach, že jim ty bundy někdo ukradne?

Když platím, tak se mi trošku klepou ruce. Hlavou mi proběhnou všechny ty kilometry, které jsem chodil s kýblama starý barvy pod boleslavskou škodovkou. Bolavý záda, svalová horečka. Jsem u konce. Splnil se mi sen. Vyrazit za OBITUARY do zahraničí. Dám si jedno pivo a spočítám si, že mám ještě na tři. Dobře na čtyři, ale pak už nebudu mít na jídlo. Srkám pomalu a nasávám atmosféru. První thrasheři jsou vcelku dobří, nijak mě to neuráží, ale je také pravdou, že jsem hudebně už trošku jinde. Ale pivo je nějaký silný, tak mezi skladbami zařvu, kurva dobrý. Ihned když dohrají, tak ke mě přijdou dva kluci a jedna holka. Německy se mě zeptají, jestli jsem Čech. Řeknu že ano, v předtuše něčeho zlého. My jsme byli vychováváni k obrovský pokoře, k tomu, že se náš národ vždy klaní a leze ostatním do zadku. Ale oni jsou všichni hrozně na pohodu a ihned, dáme pivo? Opět ukážu svoji peněženku a stydím se za to. Jen mávnou rukou. Jsi metalista, tak chlastej. Vilma, jak se jmenuje jejich kamarádka, ihned dojde pro jednu sadu piv. Jdeme ven, kouří se a oni znají Krabathor. Jsme na stejné vlně. Tenkrát to tak opravdu bylo. Kamkoliv jste přijeli, metalisti drželi při sobě. 

PUNGENT STENCH miluju. Jenže je něco špatně. Aha, je tu sice Martin Schirenc alá Don Cochino, ale jinak úplně jiní lidé. Aha, vysvětlí mi Rakušáci, kapela přerušila činnost a jen sem tam vylezou, aby zahráli starý fláky. Taky se jmenují jinak. Nakonec to vůbec nevadí, protože skladby jsou stejné a odsýpá to jako vždycky. Prvotní šok pomine a my se vydáme s mými novými známými pod pódium. Paří se jako o závod. Vilma si rozpustí vlasy a já jsem najednou zase na blondýnky. Má jinak takový ten hrubý obličej Germánek, ale vše doladí úsměvem. Když si to vezmu kolem a kolem, tak jsem sice na tvrdý a drsný muzice, ale kolem mě jsou samí pohodáři. Koneckonců, dokud tomu tak bude, budu jezdit dál.

OBITUARY a jejich "Back from the Dead". Deska, která u spousty fanoušků tenkrát propadla. Moc jsem to tedy nevěděl, já si neměl s kým o metalu pokecat. Mě se líbila. Byla trošku jiná, než předchozí čtyří nesvaté záseky, ale mě to příliš nevadilo. Byl jsem rád, že mám taky něco nového k poslechu. Bylo to, no, bylo to úžasné. Pánové přišli na pódium a pak odpálili obrovskou nálož dynamitu. Už jsem je sice viděl, ale tady to bylo celé takové komornější, ohlodané na kost. Kapela byla ve skvělé formě, neurvalá, Tardy řval jak lev. Vůbec nepřipomínal toho milýho chlápka, co jsem ho potkal odpoledne. Death metal je skvělý styl. Navenek temný, mrtvolný, ale lidé, kteří jej poslouchají, jsou většinou spíš dobráci od kosti. Dostanu od Vilmy loktem do obličeje. Rozsekne mi čelo a teče mi krev. Vůbec mi to nevadí. Stávám se pomalu démonem a když hrají moje oblíbené songy, tak skoro brečím. Došel jsem svého cíle. 

Snažím se to všem říct po koncertě, ale jsem všeho tak plnej, že jen blekotám. Vilma se mi hrozně omlouvá a kupuje mi pivo a nějakou pálenku jako omluvu. Ptám se kluků, ke komu patří a oni, že ne, že je sama. A to je vlastně špatně, protože musím odmítnout pozvání k přespání. Prý mají dům na kraji Salzburgu. Omluvím se a raději se proklínám potom v ulicích, když do rána bloudím a chodím jako zombie. Ne, udělal jsem dobře, řeknu si ve vlaku, který konečně přijede. Zbylo mi pár šilinků a připadám si děsně světově, když si kupuji obloženou housku od tureckýho mladíka, co prodává jídlo mezi kupé. Potom usnu a v Mnichově mě probudí další obličej, co neznám. Paní v letech v uniformě. Jsem zmatený a tentokrát hledám nástupiště, odkud mi to jede do Plzně, snad věčnost. Konečně. Usnu na lavičce, pak zase ve vlaku. Někde u Klatov nastoupí partička chlapů kolem padesátky. Mluví o Němcích, jaký to jsou kurvy, jaký kožený ksichty. Nic neříkám, já zažil něco úplně jinýho. Asi záleží, jak se chováte taky vy, pomyslím si. S tím vylezu z Plzně a připadám si jako poutník, co se vrátil z dlouhé mise. 

Blondýnka ještě spí. Odemknu dveře a vběhnu do pokoje. Rozpustím si vlasy a křičím texty od Obituary. Jsem zpátky mezi mrtvými! Nejdřív mě okřikne, je velkým spáčem, ale potom, když jí dojde, že to jsem já, tak se ji na tváři rozlije úsměv. Jaké to bylo? Nezastavím se skoro celý den. Vyprávím, přeháním, jsem toho plnej. Byl to skvělý zážitek. Náročný, ale poctivý, opravdu až na kost. Potom neposlouchám celý týden nic jiného, než Obituary, to je jasná věc.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine