DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 31. května 2020

Recenze/review - RUINAS - Ikonoklasta (2020)


RUINAS - Ikonoklasta
CD 2020, Spikerot Records

 for english please scroll down
Trepanace lebky je zákrok, který je starý jako lidstvo samo. Pokud viděl pacient přízraky nebo byl šílený ze situace kolem, stačilo kladivo a ostrý hřeb. Tlak v lebce byl uvolněn a pokud nebožák ihned nezemřel, tak se mu opravdu ulevilo. Když vidím občas dnešní svět, když na mě každý den útočí tuny zbytečných informací, tak bych se trepanace rozhodně nebál. Mým lékem je ale prvotina death grindových šílenců ze Španělska, kteří si říkají RUINAS. Stačil první poslech a hřeb byl do mé lebky ihned zaražen.

Baví mě způsob, jakým RUINAS k death metalu a grindu přistupují. Nejedná se jen o obyčejný nářez, ale promyšlené skladby, které mají temně chladnou atmosféru. Také je pod hudbou podepsán Rober Bustabad, který působil v MACHETAZO, který k sobě přizval bubeníka Angela. Výsledek asi nejlépe posoudíte sami, ale co se týká mé maličkosti, tak já si tenhle čerstvě prasklý mokvající vřed velmi užívám. 

Pokud bych měl desku "Ikonoklasta" zařadit mezi spřízněná alba kapel, volil bych asi MISERY INDEX, WORMROT, BRUJERIA, ROTTEN SOUND, WOLFBRIGADE, ale i třeba INCANTATION. Líbí se mi určitý těkavý neklid, nutkání, které ze songů cítím. Nutí mě se k desce znovu vracet. Atmosféra je opravdu hodně podobná nepovedené operaci hlavy. Pacient ještě trošku žije, ale nebude to dlouho trvat a změní se v zombie, zabijácké monstrum. Z RUINAS je hodně slyšet, že vznikli jako  kapela pro radost, spontánně, že z nich riffy vylétly jako krev z proříznuté tepny. Navíc je jejich sound jiný než u ostatních, což se v dnešní době nadprodukce hudby cení nade vše. "Ikonoklasta" je špinavým, surovým originálním albem, ze kterého stříká hnis na všechny strany. Je odbrzděným vlakem, který vás smete do samotného pekla. Je proseknutou lebkou, ze které kouká mozek. Hlavně je ale nahrávkou, která dokázala přitáhnout moji pozornost, podmanit si mě a vytrhnout mi srdce z těla. Už teď se těším na cokoliv, co vznikne v jejich morbidní dílně. Temný death grind, který vám zkazí krev v těle!



Asphyx says:

Skull trepanation is a procedure that is as old as humanity itself. If the patient saw ghosts or was mad from the situation around, a hammer and a sharp nail were enough. The pressure in the skull was relieved, and if the deceased didn't die straight away, he did feel really relief. When I sometimes see today's world, when tons of useless information attack me every day, I would definitely not be afraid of trepanation. But my remedy is the first album of death grind lunatic from Spain who call themselves RUINAS. Just listening it for the first time and the nail was already stuck in my skull.

I enjoy the way how RUINAS approaches to the death metal and grind. It's not just an ordinary, but thoughtful songs that have a darkly cool atmosphere. The music is also signed by Rober Bustabad, who also been in MACHETAZO, who invited drummer Angel to join him. You will probably judge the result yourself, but I really enjoy this freshly cracked wetting ulcer.


If I had to include the album "Ikonoklasta" among the related albums of the bands, I would probably choose MISERY INDEX, WORMROT, BRUJERIA, ROTTEN SOUND, WOLFBRIGADE, but also INCANTATION. I like a certain volatile restlessness, the urge I feel from the songs. It forces me to return to the record. The atmosphere is really very similar to a failed head operation. The patient is still alive, but it won't take long and he will turn into a zombie, a killer monster. There is possible to hear that RUINAS were formed as a band for pleasure, spontaneously, that riffs flew out of them like blood from a severed artery. In addition, their sound is different from the others, which is highly valued. "Ikonoklasta" is a dirty, raw original album, from which spurt pus on all sides. It is an unbreaked train that will take you to hell itself. It's a pierced skull from which the brain looks. But most of all, it is a recording that managed to attract my attention, conquer me and rip my heart out of my body. I'm already looking forward to whatever happens in their morbid workshop. A dark death grind that will make your blood in your body rotten!


Tracklist:
01. Trepanación
02. Ikonoklasta
03. Ciclón Tarántula
04. Fauces de Saturno
05. Supercélula
06. Instinto Genozida
07. El Tormento de las Ratas
08. Ira, Cuchillo y Fuego
09. Vómito de Sangre
10. La Conjura de los Insectos
11. Nueva Peste (De Profundis)
12. Retrovirus
13. Ad Vermibus Gloriam

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý čtyřicátý osmý - Buddha ze sídliště


Příběh dvoustý čtyřicátý osmý - Buddha ze sídliště

Zbývající dny na chalupě byly svým způsobem dokonalý. Plnili jsme si s Kristýnkou svý malý sny, dělali věci, které na vozíku nemohla. Byla divoká a já vlastně taky. Dvou týdenní samota mi prospěla, vyčistil jsem si hlavu, zklidnil se a najednou mi připadalo všechno takový čistý, dokonalý. Jo, asi jsem byl šťastnej. Možná až moc. Tančila mi v ranní rose, když jsem vytáhl ven stolek a sedl si s čajem. Kroutila naschvál zadkem, lákala mě a předváděla se, až jsem ji musel krotit kvůli sousedům. Máš doma koukám pěknou divošku, říkali mi kamarádi ze vsi a já se nosil jako páv. Dělalo mi to samozřejmě hrozně dobře. Ten brejlatej klučík, co byl spíš zakřiknutej, byl najednou šílenej nadsamec.

Pomalu mi ale začalo docházet, že mě čeká maturita na nástavbě. Nějak moc jsem to neřešil, na ekonomce se dá ledacos okecat a to mi vždycky šlo. Je fakt, že jsem si ani na chalupu nebral učebnice a sešity. Normálně jsem se na to vybodnul. Sázel jsem na svůj šarm a taky jsem byl u učitelů oblíbený. Tedy až na jednu dámičku, co jsem ji dřív v určitém mezidobí oprašoval a ona mi nemohla zapomenout, že jsem se s ní rozešel. Zdálo se, že mi bude dělat velký problémy, ale opak byl pravdou. Asi už chodila s někým jiným a nebo ji osvítil duch svatý. Nevím, každopádně se mi tentokrát nepomstila a já při maturitě exceloval. Měl jsem dobrý známky, dokonce jsem si spoustu věcí pamatoval. 

Maturita trvala dva dny a když se skončilo, tak jsme šli k Hymrům. Já a asi dvacet holek. Paráda. Tenhle večírek jsem si chtěl hodně užít. A jak přibývala další pivka, tak byly některý slečny hodně přítulný. Bohužel nejvíc přesně ve chvíli, když vstoupila do dveří Kristýnka. Nejdřív se tomu smála, ale bylo na ní vidět, že je pěkně naštvaná a žárlí. Hospoda skončila a já se těšil na víkend. Konečně jsem svobodnej. Teď už jenom nějak vyřešit vojnu a hurá, čeká mě život. Dokonce jsem začal uvažovat nad tím, že požádám doopravdy Kristu o ruku, seženeme větší byt a tak dále. Jenže všechno se schumelilo trošku jinak. Třeba zrovna další sobota mě docela poznamenala.

 Jak bylo jaro, tak jsme šíleně rádi sedávali na lavičkách na Štěpánce. Muchlovali jsme se tam, Kristýnka pořád poskakovala, jak znovu chodila, tak měla v sobě neskutečný energie. Mladá veselá holka. Chvílemi jsem ji nestačil a hrozně mě to štvalo, protože já měl být ten silnější a rychlejší. "Zdaaaar, co vy tady, cukrujete, cukrujete?": ozve se za námi a já nevím, jak mám nepozorovaně vyndat ruku z kalhotek své milé. Něco blekotám a Tomáš se mi směje. Zrovna korzuje se svým novým klukem. Říkejme mu třeba Kamil, to je koneckonců jméno, které v devadesátých letech mívali teplí bratři poměrně často. Pánové tedy byli hodně odvážní. Vyjít si tenkrát dva kluci, zavěšení do sebe a objímající se, to chtělo velký koule, haha.

A Kamil si hned přisedl a byl hrozně usměvavej a rozevlátej. Přesně typ člověka, kterýho když potkáte, tak ho musíte mít rádi. Když se o někom řekne, že má dobrou duši, tak to byl slabej odvar proti tomu, jak na mě působil. Mluvil hodně, ale na rozdíl od mnohých jiných měla jeho slova obsah a smysl. Nejsem zrovna z těch, kdo by rád a často někoho následoval, ale líbilo se mi, co říkal. Asi jsem byl zrovna ve stavu, kdy jsem podobné věty potřeboval slyšet. Šli jsem do hospody, klábosili a jak bylo tenkrát mým dobrým zvykem, zabrousili jsme až k filozofii. Většinou mě pak už nikdo neposlouchal, ale tentokrát to bylo jiné. Kamil nejedl maso a byl budhista. Je fakt, že nejdřív mě to trošku vyděsilo, ale když jsme všechno rozebrali dopodrobna, tak jsem zjistil, že to je snad jediná víra a náboženství, která mi nevadí.

Hele, bylo to něco novýho. Tak trošku záhadnýho. Měl třeba doma malou svatyni, s tlustým Buddhou a několika obrázky, které mi vůbec nic neříkaly. Kluci spolu chodili a o některých věcech bych raději nevěděl, ale bylo mi s nima dobře. Na nic si nehráli, ty jejich přihřátý řeči byly nakonec taky vtipný a tak jsme s nima a holkama často vyráželi ven. Na několik týdnů jsem propadl vegetariánství. Hergot jo, přečetl jsem si pár knížek o budhismu, dokonce jsem absolvoval několik sezení s Kamilem a jeho kamarády, kteří na tom byli stejně. Oni byli všichni tak neskutečně milí a přívětiví, že jsem to do té doby nezažil. Chodil jsem normálně do práce, ale najednou mi přišli všichni všude okolo napnutí, pořád se za něčím honili, hromadili prachy, lovili druhé pohlaví a s teplejma budhistama byl klid. Nikdo z nich si ke mě nic nedovolil, ale lidsky jsme si rozuměli.

Ona je víra hodně soukromá věc a budhismus má v sobě pro mě dodnes určitou přitažlivost. Jenže to i jiná náboženství. Já nikdy nebyl takovej ten jakože satanista, co by rád vypaloval kostely. Mě to vždycky přišlo děsně vtipný. Já vím, k metalu to patří, ale většinou mi to připadalo a dodnes připadá jako póza. Jsem toho názoru, že si každej má dělat a věřit čemu chce, pokud tím neomezuje někoho jiného. Vždyť na desateru není nic špatného a křesťané nám dali během staletí i spoustu dobrého. Byl jsem mladý a hledal jsem. Za komoušů bylo všechno zakázaný, materialismus se revolucí přetavil v ještě větší hromadění majetku. Sehnal jsem si zásadní knihy od všech velkých náboženství a přečetl si je. Se spoustou věcí jsem souhlasil, hodně se mi jich nelíbilo, ale budhismus měl něco do sebe. Koneckonců, beatníci a spousta kapel se v něm také zhlédla.

Žádný modlitby, žádný zaříkávání, byl to pro mě spíš stav duše. Na základě zažitých zkušeností mi připadala myšlenka pomíjivosti, vnitřního klidu a neútočení hrozně přitažlivá. Nějaký čas jsem s budhismem hodně koketoval. Jenže pak jsem všem okolo začal připadat jako bez energie. Štvala je moje flegmatičnost. Nikam jsem se neposouval, jenom jakoby přežíval. Buddha ze sídliště měl v mnohém pravdu, ale nežili jsme v Indii, ale mezi paneláky v dělnickém městě v Čechách. Začalo mi chybět vepřo knedlo zelo, připadal jsem si chcíplej, bez cíle. Když jsem si totiž srovnal životní filozofii, kterou uctívali mí předci, která byla osvědčená lety zkušeností v prostředí, ve kterém jsem žil já, tak se nedalo nic dělat. Bohužel, díky tomu, že jsem byl zahleděný do svýho vnitřního světa a víc řešil sám sebe, než ostatní, tak jsme se začali s Kristýnkou odcizovat čím dál tím víc.

Na Kamila, Buddhu ze sídliště, dodnes vzpomínám hrozně rád. Je to skvělej kluk, kterej mi otevřel obzory. Naučil mě spoustu nových věcí. Párkrát jsem se kvůli němu i porval, hrozně mě vždycky štvalo, že mu ostatní nadávali. Že je jinej, že je teplej, že se pořád usmívá. To totiž některý lidi neskutečně vytáčí. Možná jsem mu i trošku záviděl, protože on měl svoji víru, měl možnost se někam uchýlit. Já jsem začal zase jíst maso, chodit do hospody, číst víc sci-fi než filozofii a jediné chvíle, kdy jsem byl doopravdy v pohodě, tak bylo u poslechu oblíbených kapel. Nepotřeboval jsem Buddhu, ani jinou víru. Jednu už jsem vlastně dávno měl. Byl jí metal. Zdá se to divný, ale bylo tomu tak. Se sluchátky na uších jsem se rád toulal ve svém světě. Světě, kde se odehrávaly ty nejlepší koncerty, kde jsem uměl zázrakem perfektně hrát na kytaru, zpívat i bubnovat. Kristýnka mě poprvé několikrát poslala do prdele a já nevěděl proč. Ale o tom až jindy.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 30. května 2020

Recenze/review - GRAVE DEFILER - Three Tales of Dark Gods, Corpses and Rotting Horses (2020)


GRAVE DEFILER - Three Tales of Dark Gods, Corpses and Rotting Horses
EP 2020, vlastní vydání

 for english please scroll down
Chodby undergroundu jsou hluboké a nehostinné. Ze stěn stéká hnis a v kobkách se dějí věci, které zůstávají normálním smrtelníkům nepřístupné. Je to tak lepší, některé obrazy by ve vás vyvolaly stavy dávení a hnusu. Mučená lidská těla prokletých, puch a strach nejsou zrovna věci, které by normální člověk vyhledával. Jenže tady se jedná o hudbu a tam to mám jinak nastavené. Třeba takoví švédští GRAVE DEFILER se stali takovým malým tipem pro vás.

Každý den se setkávám s několika desítkami demonahrávek, které musím roztřídit, oddělit zrno od plev a vybrat ty, kterým jsem ochotný věnovat svůj čas. Je to drobná mravenčí práce, kterou lidé nevidí. Dělám to ale rád, protože si myslím, že dobrá hudba se musí podporovat. GRAVE DEFILER je trojice šílenců, kteří hrají od roku 2009. A stejně jako já mají rádi starý prašivý death metal z devadesátých let. Vítejte v nejhlubším undergroundu!
GRAVE DEFILER hrají jednoduchý, nebál bych se napsat primitivní death metal, který je nasáklý záhadnými chorobami. Připomíná mi demonahrávky z mého mládí, případně soundtrack k nějakému hororovému filmu na VHS. Parta mladých kluků, kterým imponují staré postupy i přístup k muzice. Skladby samozřejmě nejsou dokonalé, pro mnohé budou příliš špinavé, ale mají v sobě nepopiratelnou temnou atmosféru. Něco jako útěk před vrahem v opuštěném lese. Jen si to představte. Někde v mlze se ukrývá šílenec s velkým nožem a vy máte dvě možnosti. Buď si přidat volume na "Three Tales of Dark Gods, Corpses and Rotting Horses" a utéct a nebo propadnout hrdlem. Rád se podobnými demonahrávkami přehrabávám, občas v nich totiž objevím pořádně shnilé kousky. Není to jen death metal, ve který GRAVE DEFILER věří, těch vlivů je více. Všechny jsou zpuchřelé a tajemné. Prašivý smrtící kov, který vám prořízne tepnu!
-----------------------------------------------------------------
All music & lyrics written and performed by Grave Defiler.  Produced, engineered and mixed by Tomas Skogsberg at Sunlight Studio. Mastered by Joel Nevrup at Spektrum Mastering. Cover art by Colin Rodgers. Band logo by Sandra Lundholm. Layout by Alexander Persson.



sumarizace:

"Three Tales of Dark Gods, Corpses and Rotting Horses" je bažinatou esencí temnoty. Na albu najdete všechny potřebné ingredience pro vyvolání všech zlých stínů. Tajemná, ošklivě mokvající, smutně jedovatá, taková je novinka GRAVE DEFILER. Švédská pocta záhrobí se vydařila. Některé nápady jsou možná až moc dlouhé, ale jako celek mi nahrávka připomíná starý, černobílý hororový film. Vznešeně smutné melodie, stěny z kytar, pavučiny, utkané ze zbytků světla. Tohle všechno zde nalezneme. Pokud byste chtěli překapat a následně ukovat kousky tmy, GRAVE DEFILER vám budou zdatnými průvodci. Rád se touto deskou nechávám unášet do nekonečných bažin zapomnění. Pokud se rádi bojíte a milujete napětí, vydejte se s námi na dlouhý výlet do tajemných močálů věčnosti. Potkáme bělostné tváře utopenců, nemrtvé a pokud se to podaří, tak i samotné zlo. GRAVE DEFILER nahráli album, které je vstupenkou do záhrobí. Death metalová ozvěna z toho nejhlubšího podzemí! Hodně prašivá nahrávka!


Asphyx says:


"Three Tales of Dark Gods, Corpses and Rotting Horses" is a swampy essence of darkness. On this album you can find all necessary ingredients for invoking of all evil shadows. Mysterious, badly weeping, sadly poisonous, such is the news of GRAVE DEFILER. Swedish tribute to the crypt is a success. Some ideas are perhaps too long, but as a whole reminds me the recording an old, black and white horror film. Noble sad melodies, guitars' walls, cobwebs woven from the rest of light. All of these can be found here. If you would like to filter and subsequently forged pieces of darkness, GRAVE DEFILERwill be good guides. I get carried away with this record into endless swamps of oblivion. If you like to be scared and you love suspense, come with us on a long trip to the mysterious swamps of eternity. You'll meet whitewashed faces of drowned, undead and maybe evil itself. GRAVE DEFILER recorded an album, which is your ticket to Hades. Death metal echo of the deepest underground! Very rotten record!

Track listing:
Side A
1. Throne of Skulls
2. I Dig Your Body

Side B
3, Famine

Line-up:
August - lead vocals
Dan - guitars, bass, backing vocals
Karro - drums, keyboard, backing vocals

A few questions - interview with death metal band from Sweden - GRAVE DEFILER.


A few questions - interview with death metal band from Sweden - GRAVE DEFILER.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.? 

- We are a death metal band formed in Kalmar, Sweden, in 2009. We're not technical, we're heavy and raw. Sometimes we're atmospherical and creepy. 

How would I describe Grave Defiler? Death metal horror. 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

We recorded at Studio Sunlight working with death metal legend Tomas Skogsberg. He produced, engineered and mixed. It was a blast working with Tomas. His massive experience shows. Earlier, we've produced our own stuff, but this time around everything was just so smooth. We could focus on playing our music and let Tomas do what he does best. Late nights we would just hang out, tell stories and have some rum. It was fucking great. 


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

It's 250 copies on 7" flexi vinyl. 

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

Me and Dan (guitars) both write lyrics. On "Three Tales...", Dan wrote "Throne of Skulls", I wrote "Famine" and we both co-wrote "I Dig Your Body". Lyrical themes are a mix of Warhammer, doom and necrophilia. A good mix, I'd say.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

Our logo is created by the talented Swedish artist Sandra Lundholm. She specializes in dark, horror-oriented art, and she did an amazing job. She also included an authentic grave digger's shovel, which was really cool. 

Regarding social media, let me just say that things have changed. The days of tape trading and chasing badass covers on secondhand are gone. Most underground metal acts have a Facebook page or Instagram account. Including us. That's just the way it is.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you? 

It's actually self-released through our own label, Bearded Giant. 

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

We're influenced by bands such as Celtic Frost and old Sepultura, but we also find inspiration outside of metal music. Horror movies, novels and video games have all played a part in shaping our sound and creative vision. 

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response? 

We'll keep that a secret for now. Let's see what the future holds.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

It was a while since we played live. We really wanna get going again, but now the Corona virus got in the way. Rest assured though, Grave Defiler will perform again. 

I don't know about the best, but one of the most memorable shows was at a club called Truckstop Alaska in Gothenburg, Sweden. We opened for Deströyer 666 together with Trash Amigos. The latter consisted of Merciless and ex-Morbid members, and had a Dia de los Muertos style with corpsepaint, ponchos and sombreros. 
It was a crazy night with lots of beer and madness. 

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? 

Get financial backing so we can release a full-length. We plan to return to the studio as soon as we possibly can.


How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information? 

Check us out at www.facebook.com/gravedefiler or www.instagram.com/gravedefiler, or write to us at gravskandare at gmail dot com 

Thanx for the interview. 

- Thanks, man! Cheers!


------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook:
https://cs-cz.facebook.com/deadlstormzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

twitter:
https://twitter.com/deadlystormzine

pátek 29. května 2020

Recenze/review - MENTAL CASKET - Demo 2020 (2020)



MENTAL CASKET - Demo 2020

“Demo 2020” is released on tape by Headsplit Rec. in US and by Howl Chain Rec. in Poland/Europe.

 for english please scroll down

 Tak jo, pojďme na to. Dlouhý výlet do Varšavy, návštěva tamního hřbitova a exhumace nového dema tamních MENTAL CASKET. Kapely, která je prašivá jako ruka uhnilé mrtvoly. Popraskaná víka, temnota a chlad. Lebky, co se na váš šklebí ze zdi. Kdo uhádne o jaký styl se jedná, vyhrává kalich hořkosti. Přehazuji si v ruce jejich novou kazetu - "Demo 2020" a připadám si jako v dobách, kdy jsem u starého přehrávače hltal všechno, co mělo na sobě lebku.

 MENTAL CASKET hrají old school death metal jako řemen. Mají slušný zastřený zvuk, dobré nápady, obal jak vystřižený ze starých časopisů a ještě navíc se jedná o totální underground. Čím jsem starší, tak se do podobných oblastí vracím raději. Tady je ještě všechno v pořádku. Jedná se teprve o druhé demo, u kterého si podupávám nohou do rytmu. Buďte shnilí!


V "Demo 2020" jsou obsaženy na hrubo nasekané kousky PESTILENCE, ASPHYX, INCANTATION, OBITUARY, MASSACRE, DEATH. Tři skladby si člověk přehraje několikrát s chutí, baví ho špína, takový ten hnusný a ošklivý odér, který kdysi v devadesátých letech u kapel tolik miloval a který se už většinou vytrácí. Tahle hudba patří do starých opuštěných márnic, do kostnic, ve kterých se drtí kosti ve velkém a také do přehrávačů fanoušků, kteří mají pro podobnou hudbu slabost. Mnohým bude připadat demonahrávka až moc nečitelná, šílená, obyčejná. Jenže ono tomu tam není, zrovna MENTAL CASKET v sobě mají dar zaujmout, nakopat vám zadky, přesvědčit vás na svoji stranu. Výlet do undergroundové Varšavy se vydařil a bylo mi velkou ctí poznat tamní spolky. Píšu si do své knihy mrtvých, že na tuhle smečku si mám dávat pozor, sledovat ji i v budoucnu a hlavně si vždy poslechnout jejich novinky. Mají v sobě totiž něco zkaženého, smradlavého, šíleného. A to se u nás v podsvětí cení nadevše. Demo dohrálo a mě mrazí v kostech. Doporučuji!

sumarizace:


Vzpomínáte ještě na devadesátá léta, kdy světu vládly kapely jako PESTILENCE, ASPHYX, INCANTATION, OBITUARY, MASSACRE, DEATH a podobné? Také jste vyměňovali s kamarády kazety? Čekali dlouhé hodiny před obchodem, než otevřou a vy si budete moci koupit novou desku? Také jste nosili džínovou vestu posetou nášivkami? Také jste nekonečně dlouho diskutovali o novinkách? Tak přesně z té doby pochází i hudba MENTAL CASKET. Je stejně mrtvolně zkažená, opatřená skvělým morbidním zvukem, obalem, podobně pálí, žhne, drásá. Jedná se přesně o ten undergroundový death metal, který stále, i po tolika letech, hltám plnými doušky. Mám pocit, že kolem mě chodí dáma s kosou a čeká na vhodný okamžik, až do mě zasekne ostrou čepel. Skladby jsou opravdu velmi dobře napsané, mají v sobě drive, sílu, takový ten těžko popsatelný feeling, který odděluje dobré kapely od špatných. Přiznávám bez mučení, tahle demonahrávka mě opravdu baví poslouchat! Old school death metal s temně mokvajícím otiskem!

Asphyx says:
Do you remember the 1990s when bands like PESTILENCE, ASPHYX, INCANTATION, OBITUARY, MASSACRE, DEATH ruled the world? Did you also exchange tapes with your friends? Waiting long hours front of the store before they open and you can buy a new record? Did you also wear a denim vest with patches? Have you also been discussing infinitely long about nevelties? The music of MENTAL CASKET comes from exactly that time. It is just as deadly rotten, equipped with great morbid sound, and great cover, that album burning, glowing, scaring. It is precisely the underground death metal, which even after so many years, I swallow by full gulps. I feel like a lady with a scythe is walking around me and waiting for the right moment to get a sharp blade stuck in me. The songs are really very well written, they have drive, strength, such a hard-to-describe feeling that separates good bands from bad ones. I confess without torture, I really love to listening this demo! Old school death metal with a dark puffing print! 


Track list:
01. Visit me in my grave
02. Suburban hunt
03. Dose of gruesomeness

Links:
mentalcasket.bandcamp.com/album/demo-2020
www.facebook.com/howlchainrecords/
www.facebook.com/headsplitrecords/

Contact:
mentalcasket@gmail.com
howlchainrecords@gmail.com
headsplitrecords@yahoo.com

čtvrtek 28. května 2020

Recenze/review - HAUNTED - The Legions of Maleficence (2020)



HAUNTED - The Legions of Maleficence

CD 2020, vlastní vydání

 for english please scroll down
Podle Dante Alighieriho má inferno devět kruhů, devět smrtelných hříchů. Na konci vás, uprostřed Země, čeká samotný Lucifer. Přiznávám se, že vize Denteho pekla mi dodnes připadá jako jedna z nejuvěřitelnějších. Negace všeho dobrého, šílenství, ztvárněné i malířem Sandro Botticellim. Občas si říkám, jak by symfonie smrti a temnoty zněla jako hudba. Dnes už to vím, dostala se mi totiž do rukou nová deska amerických death metalistů HAUNTED.

Pokud se pustíte do hledání informací o téhle smečce, příliš toho nezjistíte. Metalová encyklopedie hovoří o jednom demu v roce 1992 a kompilaci "Sinister Spawnings" (2018). Nejedná se tedy rozhodně o žádné nováčky, ale o zkušené pekelníky, kteří hrají špinavý, rouhačský death metal floridského typu. 



"The Legions of Maleficence" je album, které je po okraj narvané nihilistickým, nekompromisním smrtícím kovem. Stylově bych kapelu zařadil po bok třeba takových DEICIDE, PERDITION TEMPLE, CRUCIFIER, IMPRECATION, DIABOLIC. To ale není zase tolik důležité. Hlavní je, že z nahrávky cítím síru, nenávist. Máme co do činění se starodávným okultním obřadem, při kterém potkáte všechny démony. HAUNTED vyvrhli na světlo Boží nechutné album, které se vám jako rozžhavené železo otiskne přímo do mozku. Američané, a to je pro mě hlavní, dokáží napsat skvělé skladby, které postupně gradují, rostou jako nějaké monstrum, probuzená bestie. Nebyl podceněn zvuk (takhle zní pravé rouhání), ani obal (Sidjimbe Art). Jedná se samozřejmě o hluboký underground, ale nahrávka má neskutečně přitažlivou a zlou atmosféru. Stáhne vás zaživa z kůže, bude vás mučit, trápit a ničit. Přesně takhle si představuji pravé reálné peklo, pravý a reálný death metal. Rituál smrti vrcholí, Lucifer kývá spokojeně hlavou. "The Legions of Maleficence" vás spálí na popel. Absolutní negace dobra, totální inferno! Vynikající death metal!



Asphyx says:

According to Dante Alighieri, the Inferno has nine circles, nine deadly sins. At the end in the middle of the Earth, Lucifer himself is waiting for you. I admit that the vision of Dante's hell still seems to me as one of the most believable. The negation of all the good, the madness, portrayed by the painter Sandro Botticelli. Sometimes I wonder how a symphony of death and darkness would sound like. Today I found out this, because I received a new record of American death metalists HAUNTED.

If you start looking for information about this band, you won't find out much. The metal encyclopedia talks about one demo in 1992 and the compilation "Sinister Spawnings" (2018). So these guys are definitely not newcomers, but experienced musicians who play dirty, blasphemous death metal of the Florida type.


"The Legions of Maleficence" is an album full of the nihilistic, uncompromising death metal. Stylistically, I would class this band with such groups as DEICIDE, PERDITION TEMPLE, CRUCIFIER, IMPRECATION, DIABOLIC. But that is not so important. The main thing is that I feel sulfur and hatred from the record. We are dealing with an ancient occult ceremony in which you will meet all the demons. HAUNTED threw out to God's light the one disgusting album, which will be imprinted right in your brain like hot iron. And what is most important for me, Americans are able to write great songs that gradually graduate, grow like a monster or an awakened beast. Moreover, the sound (this is the real blasphemy) and the cover art (Sidjimbe Art) were not underestimated. Of course, this is deep underground, but the record has an incredibly attractive and bad atmosphere. It will skin you alive, torture, torment and destroy you. This is exactly how I imagine real hell, true and honest death metal. The death ritual culminates, Lucifer is nodding contentedly. "The Legions of Maleficence" will burn you to ashes. Absolute negation of good, total inferno! Excellent death metal!


Tracklist:
01. Azazel (05:57)
02. Baphomet (04:13)
03. Mephistopheles (02:40)
04. Astaroth (04:39)
05. Asmodeus (03:06)
06. Beelzebub (03:24)
07. Belial (05:23)
08. The Legions of Maleficence (04:54)

středa 27. května 2020

Recenze/review - ABYSMAL DAWN - Phylogenesis (2020)


ABYSMAL DAWN - Phylogenesis
CD 2020, Season of Mist

 for english please scroll down
Vždycky jsme to tak nějak tušili všichni. Zákony evoluce neplatí vždy a všude. Pouštěli jsme se na tenký led vědy a technologie a zatím nás sledují z vesmíru naši otcové. Kdysi si mysleli, že náš druh se jim povedl a měli radost z našeho vývoje. Podstrčili nám spoustu vynálezů, aby nám ulehčili život. Přetvořili jsme je ve zbraně. Je v nás cosi zlého, těžce identifikovatelného. Stačí špatná zpráva a v zdánlivě soudržné společnosti ihned zavládne panika a chaos.

Mám rád, když je death metal zahraný inteligentně, když se mi riffy zadřou pod kůži, když mě zvuk uzemní. Toulám se převážně ve starých katakombách, ale když se mi do ruky dostane dobrý technický smrtící kov, tak jej s chutí také ocením. Nové album "Phylogenesis" na mě působí jako blesk z čistého nebe. Je ostré, nekompromisní, ale zároveň přehledné a velmi dobře se poslouchá. 



"Phylogenesis", to je útok mimozemské civilizace, která se po letech vrátila, aby se podívala, co a jak jsme zde vybudovali. Chvíli nás pozoruje a zjišťuje, že experiment zvaný lidstvo se příliš nepovedl. Jenže jak oddělit dobré od zlého? Jednou z možností je poslech kvalitního death metalu. Troufám si tvrdit, a alespoň tak to slyším, že ABYSMAL DAWN nahráli letos své nejlepší album. Je pestré, rozmanité, je jako košatý strom zla. Je chladné a temné zároveň. Je jako řeka plná lávy, rozžhaveného železa a spálených lidských tváří. Nalezneme zde nepřeberné množství perfektně napsaných riffů ve stylu americké školy (DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE, HATE ETERNAL, DEICIDE, IMMOLATION, KATAKLYSM) s vlivy evropských smrtonošů (kupříkladu SINISTER, BLOODBATH). ABYSMAL DAWN jsou jasně definovatelní, stačí pár melodií a hned poznáte, že to jsou oni. Vetřelci z vesmíru, kteří nám přinášejí jen zkázu a beznaděj. Apokalypsa dávno začala, jen si toho někteří ještě nevšimli. My jsme svojí vlastní záhubou! "Phylogenesis" bude znít všude po světě, až zavládne totální chaos. Vynikající, zničující a mocný death metal, který vás totálně zničí!


Asphyx says:


We all somehow knew it. The laws of evolution are not always and everywhere applied. We were going on a thin border of science and technology, and our fathers are still watching us from space. They though that they make our species well and enjoy our development. They gave us a lot of inventions to make our lives easier. We turned them into weapons. There is something evil in us that is difficult to identify. Just bad news and in a seemingly cohesive society, panic and chaos will prevail immediately.

I like when death metal is played in intelligent way, when riffs get under my skin, when the sound grounds me. I wander mostly in the old catacombs, but when I get to my hands a good technical death metal, I also appreciate it. New album "Phylogenesis" is like a bolt from the sky. It is sharp, uncompromising, but at the same time clear and it is a pleasure to listen to it.




"Phylogenesis" is an attack by an alien civilization that has returned years later to see what and how we have built here. They watch us for a while and find out that the experiment called humanity has failed. But how to separate the good from the bad? One option is to listen to quality death metal. I dare say, and at least that's how I hear ABYSMAL DAWN recorded their best album this year. It is colourful, diverse, it is like a bushy tree of evil. It's cold and dark at the same time. It is like a river full of lava, red-hot iron and burnt human faces. Here you will find an inexhaustible number of perfectly written riffs in the style of the American school (DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE, HATE ETERNAL, DEICIDE, IMMOLATION, KATAKLYSM) with the influences of European mortals (for example SINISTER, BLOODBATH). ABYSMAL DAWN are clearly definable, just a few melodies and you will immediately recognize them. Invaders from space who bring us only destruction and despair. The apocalypse began a long time ago, only some had not yet noticed. We are our own doom! "Phylogenesis" will sound all over the world when total chaos reigns. Excellent, destructive and powerful death metal that will totally destroy you!



Tracklist:
1. Mundane Existence
2. The Path of The Totalitarian
3. Hedonistic
4. A Speck in The Fabric of Eternity
5. Coerced Evolution
6. True to The Blind
7. Soul-Sick Nation
8. The Lament Configuration
9. Flattening of Emotions (Death Cover)

band:
Charles Elliott: guitars, vocals
James Coppolino: drums
Eliseo Garcia: bass
Vito Petroni: guitars

https://abysmaldawn.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/AbysmalDawn
https://www.instagram.com/abysmaldawn/
https://twitter.com/AbysmalDawn
https://open.spotify.com/artist/2h7HrMDoZpWxx3uAuJxyj9
http://www.season-of-mist.com/

Recenze/review - FUNERALOPOLIS - ...of Deceit and Utter Madness (2020)


FUNERALOPOLIS - ...of Deceit and Utter Madness
CD 2020, Memento Mori

 for english please scroll down
Jedna rána střídá druhou. Mezi kamennými zdmi se rozléhají nekonečné údery bez konce. Práce je hodně, likvidace starého hřbitova započala před několika lety. Každý den vstáváme brzy a drtíme zpuchřelé kosti. Odpočíváme venku, mezi otevřenými hroby. Nálada je většinou pochmurná a obstojí u nás jen ryzí reálný death metal. Někdo nedávno přinesl švýcarské FUNERALOPOLIS. Stačilo jen pár poslechů a připadalo nám, že k nám patří odnepaměti.

Mám rád smrtící kov nasáklý zkaženou krví a doom metalem, líbí se mi, když se songy převalují jako mlha nad náhrobky. Jsem starou odrůdou fanouška, který oceňuje hlavně atmosféru. Hudba mi musí proniknout do krve, musím mít chuť se k ní vracet. Švýcaři nahráli album, které si mě získalo svojí opravdovostí a upřímností. A potom také tím, že se u něj dobře drtí staré kosti. 
A tak je najednou u nás v katakombách divně veselo. Všichni se usmívají, užívají si povedený zvuk i zajímavý obal. Máme sice, díky naší hrobnické práci, smutek v očích, ale všichni dokážeme ocenit dobré řemeslo. "...of Deceit and Utter Madness" je albem, které muselo vzniknout ve starých kobkách, několik metrů pod zemí. Pohřbeno zaživa tlelo a hnilo, aby bylo jako vzácný artefakt vyzvednuto. FUNERALOPOLIS na to jdou stejným způsobem jako INCANTATION, AUTOPSY a GRAVE. Samozřejmě s notnou dávnou temnoty a chladu v melodiích. Není to deska pro fanoušky něčeho nového, progresivního, ale spíše pro všechny ty, kteří začínali s death metalem v devadesátých letech a chtějí si osvěžit paměť. Na staré modly se nesahá, ale je dobré si pořídit do sbírky i podobná alba jako je "...of Deceit and Utter Madness". Už jenom kvůli drcení kostí, kvůli černým náladám, zkažené krvi, mlhám na hřbitově. Jsem moc rád, že byla hrobka s nápisem FUNERALOPOLIS otevřena. Dává mi totiž naději, že pravá smrt ještě nezemřela! Hniloba!



Asphyx says:

One shot replaces another. There are endless blows without end between the stone walls. There is a lot of work, the liquidation of the old cemetery began a few years ago. We get up early every day and crush crumbling bones. We rest outside, among the open graves. The mood is mostly gloomy and only pure real death metal can have an effect here. Someone recently brought the Swiss band FUNERALOPOLIS. Just a few listening and it seemed to us that that album had belonged to us since time immemorial.

I like death metal soaked in rotten blood and doom metal; I like it when songs roll like the fog over tombstones. I am an old kind of fan who especially appreciates the atmosphere. Music must penetrate my blood, I must have a taste for returning to it. The guys from Switzerland recorded an album that caught me with its authenticity and sincerity. And then also by the ability to crush the old bones well.


And so it is suddenly weirdly fun in our catacombs. Everyone is smiling, enjoying a good sound and also interesting cover art. We have sadness in our eyes, thanks to our grave work, but we can appreciate good craftsmanship. "... of Deceit and Utter Madness" is an album that must have been written in old dungeons, a few meters under the ground. Buried alive, it rotted to be once dug out like a rare artifact. FUNERALOPOLIS does it the same way as INCANTATION, AUTOPSY and GRAVE. Of course, with a considerable portion of darkness and coldness in melodies. It's not a record for fans of something new, progressive, but rather for all those who started with death metal in the nineties and want to refresh their memory. You can't touch on the old idols, but it's good to buy the albums like "... of Deceit and Utter Madness" into your collection. Just because of the crushing of bones, because of the black mood, the spoiled blood, and the fog in the cemetery. I am very glad that the tomb with the inscription FUNERALOPOLIS was opened. It gives me hope that real death has not yet died! Putridity!


Tracklist:
01. Intro (00:45)
02. Crawling Caskets (03:59)
03. House of West (03:40)
04. Witchcraft Horror (05:33)
05. Devouring Crypts of Darkness (04:37)
06. Downfall (02:19)
07. ...of Deceit and Utter Madness (00:40)
08. The Envenomed King (06:40)
09. Into Unknown Kadath (05:19)
10. Endzeit Burial (04:45)

band:
Thuri - Vocals/Guitar
Pascal - Guitar
Nico - Bass
Mike - Drums

https://funeralopolis.bandcamp.com/album/of-deceit-and-utter-madness
https://www.facebook.com/Funeralopolisofdeath?fref=ts
https://www.instagram.com/funeralopolis_ch/
http://www.memento-mori.es/

úterý 26. května 2020

Recenze/review - CENTINEX - Death In Pieces (2020)


CENTINEX - Death In Pieces
CD 2020, Agonia Records

 for english please scroll down
Není to tak dlouho, co jsem CENTINEX pohřbil. Novodobé desky, i když jsem velký příznivec jejich dávných počinů, mě příliš neoslovily. Nicméně, na novinku Martin Schulman zcela překopal sestavu. Byl jsem zvědavý, co z kapely vyleze, přeci jen, změny na postu vokálu a bicích bývají hodně zásadní. Myslím, že se povedlo na výbornou. Novinka je přesně tím typem death metalu, který vám ihned přehází všechny kosti v těle. Navíc se velmi dobře poslouchá i po delší době. 

"Death In Pieces" je starým smrtícím kovem té nejvyšší kvality. Najdete zde pravé, ryzí nářezy, ale i temné a chladné chvilky. Ze skladeb je cítit, že kapelu opravdu baví hrát, že věří tomu, co mezi nás vyvrhli. Pokud jste tedy, stejně jako já, hudebně vyrůstali v devadesátých letech, neváhejte a narvěte si ji do hlavy pod tlakem. 
První, co vás doslova praští do obličeje, je zvuk (Ronnie Björnström - mastering, mixing, Johan Hjelm - produducer, recording), který je organický, živelný, živočišný. Zkrátka cítíte, že album nahráli lidé a ne stroje, jak je to dnes často zvykem. Nevím, jaký kdo měl podíl na skládání samotných riffů, ale jsou parádní - mají v sobě heavy efekt, řežou a koušou. Pamatuji si je, zadírají se mi pod kůži a dělají mi dobře při poslechu na všech zařízeních. Parádní smrtka na obalu od Bahrulla Marta je už jen pověstným bonusem navíc pro všechny sběratele fyzických nosičů. CENTINEX letos ukázali, že rozhodně nepatří do starého železa. Naopak, nakopali zadky všem široko daleko. Patřím mezi fanoušky death metalu, který je hodně zatížen na vokály a Henrik Andersson na mě křičí jako by ráno vstával ze staré hrobky. "Death In Pieces" je deskou, na které se neobjevuje dříve objevené, ani se nebourají hranice, ale znamená pro mě návrat ke krvavým kořenům. Hrobky jsou znesvěceny, rakve rozsekány a v márnici se prohání studený vítr. Sešli se zde staří zkušení psi, kteří dávno ví o, čem je opravdová smrt. A předložili nám songy ostré jako břitva. Novinka vás vykostí, odtrhá vám šlachy od kloubů, zničí vás. A tak je to správně. Démoni se probudili!



 Asphyx says:

It hasn't been that long since I buried CENTINEX. Although I am a big fan and supporter of their old records, these last albums did not appeal to me so much. However, on the new record, Martin Schulman completely changed the lineup. I was curious about what would come out of the band. Surely, the changes in the position of vocals and drums are very fundamental. However, I think it works out great. The new record represents exactly the type of death metal that immediately re-arranges all the bones in your body. In addition, the listening is great even after a long time.

"Death In Pieces" is old death metal of the highest quality. You can find here real, pure cuts, but also dark and cold moments. From the songs you can feel that the band really enjoys playing, that they believe to what they threw before us. So if you grew up similarly like me in the 1990s, don't hesitate and put it into your head under pressure.



The first thing that literally hits you in the face is the sound (Ronnie Björnström - mastering, mixing, Johan Hjelm - producer, recording), which is organic, vital and bestial. In short, you feel that the album was recorded by humans and not by machines, as is often case today. I don't know who was involved in composing the riffs, but they are great - they have a heavy effect, they cut and bite. I can remember them, they get under my skin. The great skeleton on the cover made by Bahrull Marta is just an extra bonus for all collectors of physical media. CENTINEX have shown this year that they definitely don’t belong to scrap metal. On the contrary, they kicked everyone's asses. I'm one of the fans of death metal, who bases on vocals and Henrik Andersson yells at me as if he was getting up from an old tomb in the morning. "Death In Pieces" is a record that doesn’t discover any new things that do not appear previously. Nor they don’t break the boundaries, but for me it means a return to bloody roots. The tombs are desecrated, the coffins are hacked, and a cold wind blows in the morgue. Old experienced dogs gathered here. They know what real death is. And they presented us the songs as sharp as the razor. The new album will unbone you, tear your tendons from your joints, destroy you. And that is right. The demons have awakened!


tracklist:
1. Only Death Remains
2. Derelict Souls
3. God Ends Here
4. Tomb of the Dead
5. Human Torch
6. Pieces
7. Cautarized
8. Beyond the Dark
9. Sacrifice
10. Skin Turning Grey
11. Break Your Debris

band:
Henka Andersson - vocals
Jörgen Kristensen - guitars & backing vocals
Martin Schulman - bass
Florian Rehn - drums

https://agoniarecords.bandcamp.com/album/death-in-pieces
https://www.facebook.com/Centinexofficial

Recenze/review - DIABOLIC - Mausoleum of the Unholy Ghost (2020)


DIABOLIC - Mausoleum of the Unholy Ghost
CD 2020, Witchhunter Records/ Tentacles Industries

 for english please scroll down
Death metal ušpiněný pekelným ohněm. Pamatuji si, že pro mě byly kdysi v devadesátých letech kapely DEICIDE, VITAL REMAINS, POSSESSED, MORBID ANGEL, ANGELCORPSE něco jako modlami. Fascinovala mě na jejich hudbě temnota, tajemno a bestiální šílenství, které dokázali do svých desek promítnout. Nebyla to pro mě jen obyčejná muzika, ale spíš prokletí, nejvíc připomínající asi pradávný rituál pro vyvolání Satana.
Ze stejných katakomb vzešla v roce 1996 i kapela DIABOLIC, která fanouškům vrazila nejvíce hřebů do hlavy kolem roku 2000. Některá alba jsou dodnes zapsána krví do knihy mrtvých a nedáme na ně dopustit. Mezi lety 2004 - 2006 si dali tihle bezvěrci pauzu, aby se vrátili a opět znovu zažehli oheň. Předhodili nám dvě EP, jednu kompilaci a v roce 2010 konečně i dlouhohrající album s názvem "Excisions of Exorcisms", ze kterého jsem ale příliš nadšený nebyl. V celé diskografii patří k velmi solidnímu nadprůměru, ale do krve mi neproniklo. Letos, po dlouhých deseti letech, se DIABOLIC opět hlásí s dalším death metalovým rituálem. Musím říct, že album "Mausoleum of the Unholy Ghost" mě ihned proklelo a strhlo do hlubin černého undergroundu.

Má v sobě totiž vše podstatné, co se mi na DIABOLICAL vždy tolik líbilo. Temnotu, černou magii, klasické floridské vyhlazovací pasáže i atmosférické momenty, který mě ihned přenesly na morbidní seanci podle tradičních postupů. Opravdu nadšený jsem ze zvuku (Juan "Punchy" Gonzalez), tady kapela se studiem odvedla vynikající práci, nahrávka je živočišná, pekelná, šílená, syrová a drsná. Nikde nic nepřebývá a úplně před sebou vidím vinyl a CD, jak mi z reproduktorů drtí všechny kosti v těle. Obal od polského malíře Zbigniewa Bielaka je také vynikající (koneckonců jeho motiv pro poslední desku DEICIDE považuji za jeden z nejlepších, co jsem za poslední roky u death metalu viděl). Kapela mě na svojí novince "Mausoleum of the Unholy Ghost" přenesla do nekonečných smradlavých močálů, kde se na zapomenutém pohřebišti pořádají starodávné krvavé orgie smrti. Z kostí se vyřezávají ty nejkrásnější amulety a z lebek se pije jen ten nejlepší alkohol. Cítím z hudby síru, pekelný oheň, opravdovost a ryzost. DIABOLICAL dali letos peklu nové jméno! Devastující, ďábelský death metal s absolutně temnou atmosférou, který vás pohřbí zaživa!



Asphyx says:

Death metal soiled by hellfire. I remember that for me, in the 1990s, the bands DEICIDE, VITAL REMAINS, POSSESSED, MORBID ANGEL, ANGELCORPSE were something like idols. I was fascinated by the darkness, mystery and bestial madness of their music, which they were able to project into their records. It was not just ordinary music for me, but rather a curse, most reminiscent of an ancient ritual for invoking Satan.

From the same catacombs, the band DIABOLIC was formed in 1996, which drove the most nails in the fans' heads around the year 2000. Some albums are still written by blood in the book of the dead and we will not forget them. Between 2004 and 2006, these infidels took a break to return and re-ignite the fire. They gave us two EP’s, one compilation and in 2010 finally a long-length album called "Excisions of Exorcisms", which I wasn't too excited about. It belongs to a very solid above average in the whole discography, but it did not penetrate into my blood. This year, after ten long years, DIABOLIC is once again announcing another death metal ritual. I have to say that the album "Mausoleum of the Unholy Ghost" immediately cursed me and dragged me into the depths of the black underground.



It has everything essential that I have always liked so much at DIABOLICAL. Darkness, black magic, classic Florida extermination passages and atmospheric moments, which immediately transferred me to a morbid session according to traditional methods. I'm really excited about the sound (Juan "Punchy" Gonzalez), here the band and the studio did an excellent job, the record is animal, hellish, crazy, raw and rough. There is nothing left anywhere and I can see vinyl and a CD in front of me how crushing all the bones in my body from the speakers. The cover made by the Polish painter Zbigniew Bielak is also excellent (after all, I consider his motif for the last album DEICIDE to be one of the best I've seen in death metal in recent years). The band took me via their novelty "Mausoleum of the Unholy Ghost" to the endless stinking swamps, where ancient bloody orgies of death are held in a forgotten burial ground. The most beautiful amulets are carved from the bones and only the best alcohol is drunk from the skulls. I feel sulphur, hellfire, authenticity and purity from the music. DIABOLICAL gave hell a new name this year! Devastating, devilish death metal with an absolutely dark atmosphere that will bury you alive!




order here:

https://tentaclesindustries.bigcartel.com/

Tracklist:
1. Atmosphere of Dread
2. Raped of All Sacred
3. Useless Saviour
4. Mausoleum of the Unholy Ghost
5. Insanity Mastered
6. Infamous Legacy
7. Passageway to Enchantment
8. Spoken Spite

band:
Paul Ouellette - Bass/Vocals
Aantar Lee Coates - Drums
Matt Barnes - Guitars
Matt Roberts - Guitars





TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine