Recenze/review - SINISTER - Deformation of the Holy Realm (2020)

SINISTER - Deformation of the Holy Realm
CD 2020, Massacre Records

for english please scroll down

Do hrobky s nápisem SINISTER jsem poprvé vstoupil ještě v dobách, kdy neměli venku svoji prvotinu "Cross the Styx" (1992). Bylo to rok předtím, když mi kamarád přinesl nahranou kazetu se stejnojmenných názvem. Tenkrát se pro mě stalo nepsaným pravidlem, že pokaždé, když kapela vydala novou desku, tak jsem stál netrpělivě před rezavými dveřmi do záhrobí. Většinou jsem byl nadšen, občas mi trvalo déle, než jsem se do jejich hudby dostal, ale vždy jsem si nové album pořídil do sbírky. Na SINISTER se mi vždy nejvíc líbila temnota, kterou pokaždé dokázali do svých skladeb propašovat.

Přiznávám, že minulý počin "Syncretism" (2017) se mi zadřel natolik pod kůži, že jsem jej poslouchal velmi často. Líbil se mi příklon k větší melodičnosti. Brutální old school death metalový (a zároveň svěží a pestrý) nářez s chladným výrazem. Tak jsem před lety desku vnímal a letošní novinka "Deformation of the Holy Realm" na mě působí velmi podobně. 

Na SINISTER se mi vždy líbilo, že jste je poznali během několika okamžiků. V době, kdy je problém odlišit jednotlivé kapely od sebe, kdy se každý snaží hrát co nejrychleji, nejtechničtěji, případně tvrdí, že je progresivní, předkládají Holanďané tradiční syrový a surový materiál. Čerpají ze své bohaté historie a zároveň nezapomínají na tolik důležitou atmosféru. Vynikající bicí, typický Aadův vokál a řezající riffy jsou zárukou, že se fanoušci kapely nebudou nudit. SINISTER jsou staří psi, kteří vám opět nakopou zadek. Jdou bez zbytečností rovnou na věc. Přímo do srdce. Sázejí na kruté melodie, které vás přenesou do znesvěceného kostela. Na zdech visí nevěřící. Peklo na zemi, víra byla vždycky slepá. Pro mě je důležité, že si skladby pamatuji, otiskly se mi do hlavy jako rozžhavené železo. Poslední roky je hrozně příjemné být fanouškem kapely, protože každá deska je trošku jiná a zároveň si SINISTER zachovávají svůj rukopis. Pokud máte rádi výlety do záhrobí, kde potkáváte smečky jako CANNIBAL CORPSE, VITAL REMAINS, MALEVOLENT CREATION, se kterými mají Holanďané letos několik styčných bodů, tak neváhejte ani chvilku. Tohle je pravé old school death metalové peklo se vším, co k tomu patří. Krvavé inferno!

Asphyx says:

I first entered the tomb with the inscription SINISTER when they even hadn’t released their first album "Cross the Styx" (1992). It was a year before when a friend brought me a recorded tape with the same name. At that time, it became an unwritten rule for me that every time the band released a new record, I stood impatiently in front of the rusty door to the grave. Mostly I was excited, sometimes it took me longer to get into their music, but I always bought a new album to my collection. At SINISTER, I always liked the darkness the most, which they always managed to smuggle into their songs.

I admit that the previous act "Syncretism" (2017) got under my skin as I listened it very often. I liked the inclination to be more melodic. Brutal old school death metal (and at the same time fresh and colourful) with a cold expression. That's how I perceived the record years ago and this year's novelty "Deformation of the Holy Realm" has a very similar effect on me.

At SINISTER, I've always liked that you recognise them in a few seconds. At a time when it is a problem to distinguish individual bands from each other, when everyone is trying to play as fast as possible, as technically as possible, or claiming to be progressive, the Dutch present traditional raw material. They draw from their rich history and at the same time do not forget such an important atmosphere. Excellent drums, typical vocal and cutting riffs are a guarantee that the band's fans will not be bored. SINISTER are old dogs who will kick your ass again. They go straight to the point without uselessness. Right to the heart. They bet on cruel melodies that will take you to the desecrated church. Unbelievers hang on the walls. Hell on earth, faith has always been blind. It's important to me that I remember the songs they imprinted on my head like a red-hot iron. In recent years, it's been really nice to be a fan of the band, because each record is a little different and at the same time SINISTER keep their craft-work. If you like trips to the graveyard, where you meet bands such as CANNIBAL CORPSE, VITAL REMAINS, MALEVOLENT CREATION, with which the Dutch have several similar, then do not hesitate for a moment. This is real old school death metal hell with everything that goes with it. Bloody inferno!

about SINISTER on DEADLY STORM ZINE / o SINISTER na DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - SINISTER - Syncretism (2017)

Minirecenze/minireview - SINISTER - Dark Memorials (2015)

Interview - SINISTER - Syncretism is the merge of religions. I used this concept to tell about the dark forces and evil ‘religions’ which becomes bigger and bigger and eventually destroys all common faith.

Report, photos, video - NICE TO EAT YOU DEATHFEST 2016 - SINISTER, PROFANITY, FLESHLESS, TORTHARRY and others – Horní Libchava – Czech republic – 13. 5. 2016

Minirecenze/minireview - SINISTER – The Post-Apocalyptic Servant (2014)

tracklist:
1. The Funeral March
2. Suffering from Immortal Death
3. Unique Death Experience
4. Apostles of the Weak
5. Deformation of the Holy Realm
6. Scourged by Demons
7. Unbounded Sacrilege
8. The Ominous Truth
9. Oasis of Peace - Blood from the Chalice
10. Entering the Underworld

band:
Aad Kloosterwaard - Vocals
Dennis Hartog - Guitars
Michal Grall - Guitars
Toep Duin - Drums
Ghislain van der Stel - Bass

https://www.facebook.com/SinisterOfficial
http://www.sinisterofficial.com/discography/deformation-of-the-holy-realm-2020/
https://open.spotify.com/artist/6rJPCPv9Nf0AeCFYCDNTZd?si=aecbqgicRTCwpeho46SFBA
https://massacre-records.com/

------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook:
https://cs-cz.facebook.com/deadlstormzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

twitter:
https://twitter.com/deadlystormzine

Recenze/review - CRANIAL CARNAGE - Crown of Impiety (2020)

CRANIAL CARNAGE - Crown of Impiety
CD 2020, Bizarre Leprous Production

for english please scroll down

Rekonstrukce místa činu probíhala brzy ráno. Nad starým statkem, opuštěným v lesích, se vznášela mlha. Měla barvu krve. Obviněný se znovu vžil do děje před několika lety. Stačilo pár ran tupým předmětem a nebohá dívka padla na zem s roztříštěnou lebkou. Nejhorší moment nastal, když předváděl, jak tahal tělo do nedaleké studny. Jakoby figurína ožila, jakoby se všude kolem vznášel její nářek. Hluboko pod zemí, v kalné vodě se čas postaral o to, aby maso zmizelo a zůstala jen bělostná kostra. Když ji nalezl náhodný kolemjdoucí, držela v rukách nové album moravských death metalistů CRANIAL CARNAGE.

Jedná se o druhý počin od zkušených muzikantů, kteří rozumí velmi dobře svému morbidnímu řemeslu. Letos se pánové vydali cestou větší brutality a temnoty. Minulá deska "Abhorrence" se stala na dlouhou dobu mojí oblíbenou nahrávkou, kterou jsem často upřednostňoval před mnohem slavnějšími spolky. CRANIAL CARNAGE totiž mají dar zabíjet hudbou. 

Na albu "Crown of Impiety" se CRANIAL CARNAGE posunuli do stejných krvavých vod, jako třeba takoví GORGASM, SUFFOCATION, DERANGED, DISAVOWED, DISGORGE, IMMOLATION a zároveň si zachovali svůj old school death metalový feeling. Nová deska je nekompromisní, zničující, syrová a surová. Budete mít pocit, že vám někdo drtí kosti velkým kladivem, případně, že jste spadli do lisu. Ocitnete se na místech, kde se staly ty nejhorší vraždy. Ze skladeb cítím temnotu a chlad, věci, které jsem obdivoval u prvních brutálních spolků někdy na počátku tohoto stylu. Černobílý obal vše jen krásně podtrhuje. CRANIAL CARNAGE přidali na síle, songy jsou komplikovanější, rychlejší, složitější. Zároveň jsou ale dobře napsané, člověk se nestihne ani na chvilku nudit. Líbí se mi i zvuk, který je průrazný, ale zároveň organický a čitelný. Není to žádný produkt dnešní doby, ale poctivá práce. Tahle smečka má svůj vlastní špinavý ksicht a to se rozhodně počítá. Po počátečním překvapení, kdy mě deska posadila doslova na zadek, jsem se začal pohupovat do rytmu, hledat opuštěnou studnu, přidávat volume, oddělovat maso od kostí. Tohle album smrdí krví a já nemohu hodnotit jinak, než velmi vysoko. Po poslechu už stejně nemám kůži na obličeji. Absolutní brutální death metalový masakr, který vás vykostí zaživa!

Asphyx says:

The reconstruction of the crime scene took place early in the morning. The fog hovered over the old farm, deserted in the woods. It possessed the color of blood. The accused got back into the crime that happened a few years ago. Only a few blows with a blunt object were enough, and the poor girl fell to the ground with a shattered skull. The worst moment came when he demonstrated pulling his body into nearby water well. It was as if the mannequin came to life as if her wail were hovering all around. Deep under the ground, in muddy water, time made sure the flesh disappeared, and only a white skeleton remained. When she was found by a random passer-by, she was holding a new album of Moravian death metalists CRANIAL CARNAGE.

This is the second record from experienced musicians who understand their morbid craft very well. This year, the gentlemen set out on a path of greater brutality and darkness. The last album "Abhorrence" became for a long time my favorite record, which I often preferred instead of much more famous groups. CRANIAL CARNAGE has the gift of killing with their music.

On the album "Crown of Impiety", CRANIAL CARNAGE moved into the same bloody waters as GORGASM, SUFFOCATION, DERANGED, DISAVOWED, DISGORGE, IMMOLATION and at the same time, they kept their old school death metal feeling. The new record is uncompromising, destructive, raw and brutal. You will feel that someone is crushing your bones with a big hammer, or that you have fallen into a pressing machine. You will find yourself in the places where the worst murders took place. I feel darkness and coldness from the songs, these are things I admired at the first brutal death metal groups sometimes at the beginning of this style. The black and white cover only underlines everything beautifully. CRANIAL CARNAGE has added to the power, the songs are more complicated, faster, more complex. At the same time, however, they are very well written, you don't have time to get bored for a moment. I also like the sound, which is penetrating, but at the same time, it is organic and legible. It is not a product of today, but honest work. This band has its own dirty face, and that definitely counts. After the initial surprise, when the album literally places on my ass, I began to sway to the beat, looking for abandoned water well, adding volume, separating flesh from bones. This album stinks of blood and I can't rate it other than very high. After listening, I still don't have skin on my face. An absolutely brutal death metal massacre that will unbone you alive!

order here:

https://bizarreleprous.bandcamp.com/album/crown-of-impiety

http://bizarre.eshop-zdarma.cz/index.php?s=product&id=12211

Tracklist:

01. Animosity

02. Perverse Asphyxiation

03. Gory Psalm

04. Monument of Depravity

05. Unholy Flesh

06. Empathy God

07. Crown of Impiety

08. Embracing of Inferno

09. Bloodthirsty Pope

10. Journey to Hellish Purity

band:

Rebus - zpěv

Marty - kytara, zpěv

Nagard - kytara

Mara - basa

Volcano - bubny

https://bandzone.cz/cranialcarnage

https://www.facebook.com/cranialcarnage.uh.o
http://www.bizarreleprous.cz/

https://bizarreleprous.bandcamp.com/album/crown-of-impiety

http://bizarre.eshop-zdarma.cz/index.php?s=product&id=12211

Recenze/review - INNARDS - Back From The Grave, Straight In Your Face (2020)

INNARDS - Back From The Grave, Straight In Your Face
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Ve starých spisech se píše, že při veřejných popravách mělo největší úspěch lámání v kole. Dav býval tak nadšený, že muselo být povoláno vojsko, aby si lidé nerozebrali mrtvé tělo jako talismany. Krvelačný zástup rozšklebených tváří. Pach smrti. Slabší povahy omdlévaly nebo byly ušlapány. Středověk dávno skončil, ale lidé jsou stále stejní, jen se vše přesunulo na obrazovky. Smrt je pořád přitažlivá. Hlava uříznutá v přímém přenosu. Strach a nízké pudy. To je, oč tu běží po staletí.

Poslouchám tři nové skladby od portugalských INNARDS a připadám si, jako bych byl na místě, kde se před několika dny popravovalo. Vidím před sebou kápě katů, slyším nářek obětí i cítím krev, která zůstala na zemi. Poslouchám u toho "Back From The Grave, Straight In Your Face", starý prašivý death grind, který mi krásně dokresluje celkovou temnou atmosféru.

"Back From The Grave, Straight In Your Face" je nekompromisním nářezem ve stylu prvních desek CARCASS, ale máme tu co do činění i s odkazy na REPULSION, PESTILENCE, DEATH, GRAVE, IMPETIGO. INNARDS jsou neurvalí a suroví jako vzteklí psi, jako katovi pacholci, kteří vás vytáhnou na šibenici. Houpáte se ve větru, jazyk vyplazený, oči vám málem vyskočí z hlavy. Ano, hudba zde má přesně takový tlak. Je špinavá, zákeřná, surová, se zvukem, který láme kosti v těle. Potěší i hosté (Kam Lee z MASSACRE a Frank Blackfire ze SODOM). Oba odvedli parádní práci. Tahle deska je jako úder kladivem přímo do obličeje. Kati to také tak dělali, odsouzení pak více křičeli a dav byl spokojený. "Back From The Grave, Straight In Your Face" je stejnou morbidní show, veřejnou exhumací starého hrobu, ve kterém se ukrývá death grindová sněť. INNARDS odvedli skvělou práci. Jen doufám, že se brzy dočkáme dlouhohrajícího alba. Smrt, která si nevybírá!

Asphyx says:

In ancient documents it is written that breaking in a bicycle was the greatest success in public executions. The crowd used to be so excited that an army had to be called in so that people would not dismantle a dead body like talismans. A bloody crowd of grimaces. The smell of death. Weaker natures fainted or were trampled. The Middle Ages are long over, but the people are still the same, only everything has moved to the screens. Death is still attractive. Head cut on live. Fear and low instincts. That's what's been going on here for centuries.

I'm listening to three new songs from the Portuguese INNARDS and I feel like I'm at the place where the execution took place a few days ago. I see the hood of executioners in front of me, I hear the cries of the victims and I smell the blood left on the ground. I listen to "Back From The Grave, Straight In Your Face", an old dusty death grind, which beautifully illustrates the overall dark atmosphere.

"Back From The Grave, Straight In Your Face" is an uncompromising cut in the style of the first CARCASS records, but we are also dealing with references to REPULSION, PESTILENCE, DEATH, GRAVE, IMPETIGO. INNARDS are rude and brutal like angry dogs, like executioners, who will pull you to the gallows. You sway in the wind with tongue out, your eyes almost popping out of your head. Yes, music has just such pressure here. It is dirty, insidious, raw, with a sound that breaks the bones in the body. Guests will also enjoy (Kam Lee from MASSACRE and Frank Blackfire from SODOM). They both did a great job. This album is like a hammer blow directly to the face. Executioners did the same, the convicts shouted more and the crowd was satisfied. "Back From The Grave, Straight In Your Face" is the same morbid show, a public exhumation of an old grave that hides a death grind scab. INNARDS did a great job. I just hope to see a full-length album soon. Death doesn't choose!

Line up -
Hugo Andremon - Vocals and Guitar
Rui Gil - Bass
Rolando Barros - Drums

Guest vocals by Kam Lee (Massacre) on Song #2
Guest solos by Frank Blackfire (Sodom) on Song #2

Artwork by Victor Costa

Track listing -
1. Intro - Night Of The Anthropophagous
2. Enlightenment Through Hate (ft. Frank Blackfire of Sodom and Kam Lee of Massacre)
3. The Fog

Innards Bandcamp
Transcending Obscurity Site
Innards Facebook
Transcending Obscurity Facebook

Recenze/review - CONSEQUENCES - Survival Mechanism (2020)

CONSEQUENCES - Survival Mechanism
CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Vždycky jsem si myslel, že jednou bude lidstvo zničeno při jaderné katastrofě. Nebo při nekonečné válce. Připadala v úvahu i nějaká epidemie. Ale není to pravda. Lidé se jako druh zničí sami. Propojeni v jedné síti se postupně do popředí dostanou ti zlí a nakonec ovládnou naše myšlenky. Apokalypsa dávno začala v našich hlavách. S tím musím s pražskou death metalovou skupinou CONSEQUENCES souhlasit. Jejich prvotina tato tvrzení jasně potvrzuje.

Jedná se o nekompromisní syrový a surový smrtící kov, který vám nedá vydechnout. Skladby vás, stejně jako jaderný výbuch, otisknou na protější zeď. Pro mě má album jednu zásadní devizu - opravdu dobře se poslouchá. Navíc má přesně takový ten úderný zvuk, který mi dělá dobře. Některé struktury jsou zpočátku trošku nepřehledné a je nutné jim dát čas, ale když vydržíte, tak budete po zásluze odměněni krutou smrtí. 

CONSEQUENCES hrají komplikovaně, přesto si songy zachovávají potřebnou temnou atmosféru. Death metal v podobném hávu sice asi nikdy nebude okupovat přední místa v žebříčcích lesklých časopisů, ale takhle v malém klubu s dobrým zvukem vám pánové pěkně nakopou zadky. "Survival Mechanism" má v sobě drive i sílu. Je to poctivá drtička kostí, ale nejedná se jen o obyčejnou kopírku věcí minulých. Pánové (již se zkušenostmi z jiných kapel) u skládání přemýšleli a je to hodně znát. Jsem rád za každou podobnou smečku, která (právě i díky čitelnému zvuku ze studia Davos) ráda objevuje nová zákoutí. Je extrémní a zároveň dokáže předložit hudbu, u které bylo odvedeno dobré řemeslo. Nebývá to (nejen) v našich končinám pravidlem. Album je ochutnávkou, příslibem do budoucna, morbidní ozvěnou s jasným sdělením. Líbí se mi práce bubeníka, ale nezaostávají ani ostatní. Brutalita se zde potká s temnotou, chladem a dobrými nápady. Ale abych jen nechválil, některé songy jsou možná až příliš dlouhé, osobně bych je trošku zkrátil. Pánové na můj vkus občas až moc popustili uzdu své fantazie. Jsou to ale jen drobnosti, které mi nemohou pokazit celkový dojem. "Survival Mechanism" bylo testováno na několika death metalistech a ani jeden nepřežil. Osobně dávám  CONSEQUENCES razítko kvality a těším se na další záseky z jejich stáje. Apokalypsa dávno nastala! Slyšte, slyšte, slyšte!

Asphyx says:

I always thought that one day humanity would be destroyed in a nuclear catastrophe or during an endless war. An epidemic was also possible. But it's not true. As a species, humans will destroy themselves on their own. Connected in one network, the bad guys gradually come to the fore and eventually they will control our thoughts. The apocalypse began a long time ago in our heads. I have to agree with the Prague death metal band CONSEQUENCES. Their first album clearly confirms these claims.

It is an uncompromising raw and brutal death metal that will not let you breathe. The songs, like the nuclear explosion, will imprint you on the opposite wall. For me, the album has one major feature - it listens really well. Plus, it possesses that striking sound that makes me feel good. Some structures are a bit confusing at first and require more time, but if you persevere, you will be rewarded with a cruel death.

CONSEQUENCES play complicatedly, yet the songs retain the necessary dark atmosphere. Death metal in a similar way will probably never occupy the leading positions in the rankings of metal magazines, but in this manner, the gentlemen will kick your asses in a small club with a good sound. "Survival Mechanism" has both, the drive and power. It's an honest bone crusher, but it's not just an ordinary copier of things from the past. Gentlemen (already with experience from other bands) have been thinking about composing and you can hear it from the songs. I'm happy for every similar band that (thanks to the readable sound from the Davos studio) likes to discover new things. They are extreme and at the same time, they can present music that has been well done. This is not the rule in our region/country. The album is a tasting sample, a promise for the future, a morbid echo with a clear message. I like the work of a drummer, but the others don't lag behind either. Brutality meets darkness, coldness and good ideas. But on the other hand, some songs may be too long; I personally would shorten them a bit. Gentlemen sometimes unleashed their imagination more than I would prefer. But these are just little things that can't spoil my overall impression. Personally, I give CONSEQUENCES a stamp of quality and I look forward to more music from their headquarter. The apocalypse began a long time ago! Listen, listen, listen!

tracklist:
01. Paradigm Shift

02. Erased

03. Le Loyon

04. Dead End

05. Open Cemetery

06. The Swarm

07. Survival Mechanism

08. Judgement Day

Line up:
Vilém Terich - kytara
Petr Čapek - kytara
Jiří Willander - bicí
Vojta - zpěv

Album Survival Mechanism: https://www.youtube.com/watch?v=Bs0iUdS8FPE
FB: https://www.facebook.com/Consequencesofficial
BZ: https://bandzone.cz/consequencesofficial
BandCamp: https://consequencesofficial.bandcamp.com
Youtube: https://www.youtube.com/channel/UCZPJVq55xYl4_aVA2C7WUeQ

Recenze/review - RUINAS - Ikonoklasta (2020)

RUINAS - Ikonoklasta
CD 2020, Spikerot Records

for english please scroll down

Trepanace lebky je zákrok, který je starý jako lidstvo samo. Pokud viděl pacient přízraky nebo byl šílený ze situace kolem, stačilo kladivo a ostrý hřeb. Tlak v lebce byl uvolněn a pokud nebožák ihned nezemřel, tak se mu opravdu ulevilo. Když vidím občas dnešní svět, když na mě každý den útočí tuny zbytečných informací, tak bych se trepanace rozhodně nebál. Mým lékem je ale prvotina death grindových šílenců ze Španělska, kteří si říkají RUINAS. Stačil první poslech a hřeb byl do mé lebky ihned zaražen.

Baví mě způsob, jakým RUINAS k death metalu a grindu přistupují. Nejedná se jen o obyčejný nářez, ale promyšlené skladby, které mají temně chladnou atmosféru. Také je pod hudbou podepsán Rober Bustabad, který působil v MACHETAZO, který k sobě přizval bubeníka Angela. Výsledek asi nejlépe posoudíte sami, ale co se týká mé maličkosti, tak já si tenhle čerstvě prasklý mokvající vřed velmi užívám. 

Pokud bych měl desku "Ikonoklasta" zařadit mezi spřízněná alba kapel, volil bych asi MISERY INDEX, WORMROT, BRUJERIA, ROTTEN SOUND, WOLFBRIGADE, ale i třeba INCANTATION. Líbí se mi určitý těkavý neklid, nutkání, které ze songů cítím. Nutí mě se k desce znovu vracet. Atmosféra je opravdu hodně podobná nepovedené operaci hlavy. Pacient ještě trošku žije, ale nebude to dlouho trvat a změní se v zombie, zabijácké monstrum. Z RUINAS je hodně slyšet, že vznikli jako  kapela pro radost, spontánně, že z nich riffy vylétly jako krev z proříznuté tepny. Navíc je jejich sound jiný než u ostatních, což se v dnešní době nadprodukce hudby cení nade vše. "Ikonoklasta" je špinavým, surovým originálním albem, ze kterého stříká hnis na všechny strany. Je odbrzděným vlakem, který vás smete do samotného pekla. Je proseknutou lebkou, ze které kouká mozek. Hlavně je ale nahrávkou, která dokázala přitáhnout moji pozornost, podmanit si mě a vytrhnout mi srdce z těla. Už teď se těším na cokoliv, co vznikne v jejich morbidní dílně. Temný death grind, který vám zkazí krev v těle!

Asphyx says:

Skull trepanation is a procedure that is as old as humanity itself. If the patient saw ghosts or was mad from the situation around, a hammer and a sharp nail were enough. The pressure in the skull was relieved, and if the deceased didn't die straight away, he did feel really relief. When I sometimes see today's world, when tons of useless information attack me every day, I would definitely not be afraid of trepanation. But my remedy is the first album of death grind lunatic from Spain who call themselves RUINAS. Just listening it for the first time and the nail was already stuck in my skull.

I enjoy the way how RUINAS approaches to the death metal and grind. It's not just an ordinary, but thoughtful songs that have a darkly cool atmosphere. The music is also signed by Rober Bustabad, who also been in MACHETAZO, who invited drummer Angel to join him. You will probably judge the result yourself, but I really enjoy this freshly cracked wetting ulcer.

If I had to include the album "Ikonoklasta" among the related albums of the bands, I would probably choose MISERY INDEX, WORMROT, BRUJERIA, ROTTEN SOUND, WOLFBRIGADE, but also INCANTATION. I like a certain volatile restlessness, the urge I feel from the songs. It forces me to return to the record. The atmosphere is really very similar to a failed head operation. The patient is still alive, but it won't take long and he will turn into a zombie, a killer monster. There is possible to hear that RUINAS were formed as a band for pleasure, spontaneously, that riffs flew out of them like blood from a severed artery. In addition, their sound is different from the others, which is highly valued. "Ikonoklasta" is a dirty, raw original album, from which spurt pus on all sides. It is an unbreaked train that will take you to hell itself. It's a pierced skull from which the brain looks. But most of all, it is a recording that managed to attract my attention, conquer me and rip my heart out of my body. I'm already looking forward to whatever happens in their morbid workshop. A dark death grind that will make your blood in your body rotten!

Tracklist:
01. Trepanación
02. Ikonoklasta
03. Ciclón Tarántula
04. Fauces de Saturno
05. Supercélula
06. Instinto Genozida
07. El Tormento de las Ratas
08. Ira, Cuchillo y Fuego
09. Vómito de Sangre
10. La Conjura de los Insectos
11. Nueva Peste (De Profundis)
12. Retrovirus
13. Ad Vermibus Gloriam

https://www.facebook.com/ruinas666/
http://ruinas.online/
https://www.youtube.com/channel/UCOoIYDzO2tkcc9_m0hnz5QA
https://www.spikerot.com/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý čtyřicátý osmý - Buddha ze sídliště

Příběh dvoustý čtyřicátý osmý - Buddha ze sídliště

Zbývající dny na chalupě byly svým způsobem dokonalý. Plnili jsme si s Kristýnkou svý malý sny, dělali věci, které na vozíku nemohla. Byla divoká a já vlastně taky. Dvou týdenní samota mi prospěla, vyčistil jsem si hlavu, zklidnil se a najednou mi připadalo všechno takový čistý, dokonalý. Jo, asi jsem byl šťastnej. Možná až moc. Tančila mi v ranní rose, když jsem vytáhl ven stolek a sedl si s čajem. Kroutila naschvál zadkem, lákala mě a předváděla se, až jsem ji musel krotit kvůli sousedům. Máš doma koukám pěknou divošku, říkali mi kamarádi ze vsi a já se nosil jako páv. Dělalo mi to samozřejmě hrozně dobře. Ten brejlatej klučík, co byl spíš zakřiknutej, byl najednou šílenej nadsamec.

Pomalu mi ale začalo docházet, že mě čeká maturita na nástavbě. Nějak moc jsem to neřešil, na ekonomce se dá ledacos okecat a to mi vždycky šlo. Je fakt, že jsem si ani na chalupu nebral učebnice a sešity. Normálně jsem se na to vybodnul. Sázel jsem na svůj šarm a taky jsem byl u učitelů oblíbený. Tedy až na jednu dámičku, co jsem ji dřív v určitém mezidobí oprašoval a ona mi nemohla zapomenout, že jsem se s ní rozešel. Zdálo se, že mi bude dělat velký problémy, ale opak byl pravdou. Asi už chodila s někým jiným a nebo ji osvítil duch svatý. Nevím, každopádně se mi tentokrát nepomstila a já při maturitě exceloval. Měl jsem dobrý známky, dokonce jsem si spoustu věcí pamatoval. 

Maturita trvala dva dny a když se skončilo, tak jsme šli k Hymrům. Já a asi dvacet holek. Paráda. Tenhle večírek jsem si chtěl hodně užít. A jak přibývala další pivka, tak byly některý slečny hodně přítulný. Bohužel nejvíc přesně ve chvíli, když vstoupila do dveří Kristýnka. Nejdřív se tomu smála, ale bylo na ní vidět, že je pěkně naštvaná a žárlí. Hospoda skončila a já se těšil na víkend. Konečně jsem svobodnej. Teď už jenom nějak vyřešit vojnu a hurá, čeká mě život. Dokonce jsem začal uvažovat nad tím, že požádám doopravdy Kristu o ruku, seženeme větší byt a tak dále. Jenže všechno se schumelilo trošku jinak. Třeba zrovna další sobota mě docela poznamenala.

Jak bylo jaro, tak jsme šíleně rádi sedávali na lavičkách na Štěpánce. Muchlovali jsme se tam, Kristýnka pořád poskakovala, jak znovu chodila, tak měla v sobě neskutečný energie. Mladá veselá holka. Chvílemi jsem ji nestačil a hrozně mě to štvalo, protože já měl být ten silnější a rychlejší. "Zdaaaar, co vy tady, cukrujete, cukrujete?": ozve se za námi a já nevím, jak mám nepozorovaně vyndat ruku z kalhotek své milé. Něco blekotám a Tomáš se mi směje. Zrovna korzuje se svým novým klukem. Říkejme mu třeba Kamil, to je koneckonců jméno, které v devadesátých letech mívali teplí bratři poměrně často. Pánové tedy byli hodně odvážní. Vyjít si tenkrát dva kluci, zavěšení do sebe a objímající se, to chtělo velký koule, haha.

A Kamil si hned přisedl a byl hrozně usměvavej a rozevlátej. Přesně typ člověka, kterýho když potkáte, tak ho musíte mít rádi. Když se o někom řekne, že má dobrou duši, tak to byl slabej odvar proti tomu, jak na mě působil. Mluvil hodně, ale na rozdíl od mnohých jiných měla jeho slova obsah a smysl. Nejsem zrovna z těch, kdo by rád a často někoho následoval, ale líbilo se mi, co říkal. Asi jsem byl zrovna ve stavu, kdy jsem podobné věty potřeboval slyšet. Šli jsem do hospody, klábosili a jak bylo tenkrát mým dobrým zvykem, zabrousili jsme až k filozofii. Většinou mě pak už nikdo neposlouchal, ale tentokrát to bylo jiné. Kamil nejedl maso a byl budhista. Je fakt, že nejdřív mě to trošku vyděsilo, ale když jsme všechno rozebrali dopodrobna, tak jsem zjistil, že to je snad jediná víra a náboženství, která mi nevadí.

Hele, bylo to něco novýho. Tak trošku záhadnýho. Měl třeba doma malou svatyni, s tlustým Buddhou a několika obrázky, které mi vůbec nic neříkaly. Kluci spolu chodili a o některých věcech bych raději nevěděl, ale bylo mi s nima dobře. Na nic si nehráli, ty jejich přihřátý řeči byly nakonec taky vtipný a tak jsme s nima a holkama často vyráželi ven. Na několik týdnů jsem propadl vegetariánství. Hergot jo, přečetl jsem si pár knížek o budhismu, dokonce jsem absolvoval několik sezení s Kamilem a jeho kamarády, kteří na tom byli stejně. Oni byli všichni tak neskutečně milí a přívětiví, že jsem to do té doby nezažil. Chodil jsem normálně do práce, ale najednou mi přišli všichni všude okolo napnutí, pořád se za něčím honili, hromadili prachy, lovili druhé pohlaví a s teplejma budhistama byl klid. Nikdo z nich si ke mě nic nedovolil, ale lidsky jsme si rozuměli.

Ona je víra hodně soukromá věc a budhismus má v sobě pro mě dodnes určitou přitažlivost. Jenže to i jiná náboženství. Já nikdy nebyl takovej ten jakože satanista, co by rád vypaloval kostely. Mě to vždycky přišlo děsně vtipný. Já vím, k metalu to patří, ale většinou mi to připadalo a dodnes připadá jako póza. Jsem toho názoru, že si každej má dělat a věřit čemu chce, pokud tím neomezuje někoho jiného. Vždyť na desateru není nic špatného a křesťané nám dali během staletí i spoustu dobrého. Byl jsem mladý a hledal jsem. Za komoušů bylo všechno zakázaný, materialismus se revolucí přetavil v ještě větší hromadění majetku. Sehnal jsem si zásadní knihy od všech velkých náboženství a přečetl si je. Se spoustou věcí jsem souhlasil, hodně se mi jich nelíbilo, ale budhismus měl něco do sebe. Koneckonců, beatníci a spousta kapel se v něm také zhlédla.

Žádný modlitby, žádný zaříkávání, byl to pro mě spíš stav duše. Na základě zažitých zkušeností mi připadala myšlenka pomíjivosti, vnitřního klidu a neútočení hrozně přitažlivá. Nějaký čas jsem s budhismem hodně koketoval. Jenže pak jsem všem okolo začal připadat jako bez energie. Štvala je moje flegmatičnost. Nikam jsem se neposouval, jenom jakoby přežíval. Buddha ze sídliště měl v mnohém pravdu, ale nežili jsme v Indii, ale mezi paneláky v dělnickém městě v Čechách. Začalo mi chybět vepřo knedlo zelo, připadal jsem si chcíplej, bez cíle. Když jsem si totiž srovnal životní filozofii, kterou uctívali mí předci, která byla osvědčená lety zkušeností v prostředí, ve kterém jsem žil já, tak se nedalo nic dělat. Bohužel, díky tomu, že jsem byl zahleděný do svýho vnitřního světa a víc řešil sám sebe, než ostatní, tak jsme se začali s Kristýnkou odcizovat čím dál tím víc.

Na Kamila, Buddhu ze sídliště, dodnes vzpomínám hrozně rád. Je to skvělej kluk, kterej mi otevřel obzory. Naučil mě spoustu nových věcí. Párkrát jsem se kvůli němu i porval, hrozně mě vždycky štvalo, že mu ostatní nadávali. Že je jinej, že je teplej, že se pořád usmívá. To totiž některý lidi neskutečně vytáčí. Možná jsem mu i trošku záviděl, protože on měl svoji víru, měl možnost se někam uchýlit. Já jsem začal zase jíst maso, chodit do hospody, číst víc sci-fi než filozofii a jediné chvíle, kdy jsem byl doopravdy v pohodě, tak bylo u poslechu oblíbených kapel. Nepotřeboval jsem Buddhu, ani jinou víru. Jednu už jsem vlastně dávno měl. Byl jí metal. Zdá se to divný, ale bylo tomu tak. Se sluchátky na uších jsem se rád toulal ve svém světě. Světě, kde se odehrávaly ty nejlepší koncerty, kde jsem uměl zázrakem perfektně hrát na kytaru, zpívat i bubnovat. Kristýnka mě poprvé několikrát poslala do prdele a já nevěděl proč. Ale o tom až jindy.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - GRAVE DEFILER - Three Tales of Dark Gods, Corpses and Rotting Horses (2020)

GRAVE DEFILER - Three Tales of Dark Gods, Corpses and Rotting Horses
EP 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Chodby undergroundu jsou hluboké a nehostinné. Ze stěn stéká hnis a v kobkách se dějí věci, které zůstávají normálním smrtelníkům nepřístupné. Je to tak lepší, některé obrazy by ve vás vyvolaly stavy dávení a hnusu. Mučená lidská těla prokletých, puch a strach nejsou zrovna věci, které by normální člověk vyhledával. Jenže tady se jedná o hudbu a tam to mám jinak nastavené. Třeba takoví švédští GRAVE DEFILER se stali takovým malým tipem pro vás.

Každý den se setkávám s několika desítkami demonahrávek, které musím roztřídit, oddělit zrno od plev a vybrat ty, kterým jsem ochotný věnovat svůj čas. Je to drobná mravenčí práce, kterou lidé nevidí. Dělám to ale rád, protože si myslím, že dobrá hudba se musí podporovat. GRAVE DEFILER je trojice šílenců, kteří hrají od roku 2009. A stejně jako já mají rádi starý prašivý death metal z devadesátých let. Vítejte v nejhlubším undergroundu!

GRAVE DEFILER hrají jednoduchý, nebál bych se napsat primitivní death metal, který je nasáklý záhadnými chorobami. Připomíná mi demonahrávky z mého mládí, případně soundtrack k nějakému hororovému filmu na VHS. Parta mladých kluků, kterým imponují staré postupy i přístup k muzice. Skladby samozřejmě nejsou dokonalé, pro mnohé budou příliš špinavé, ale mají v sobě nepopiratelnou temnou atmosféru. Něco jako útěk před vrahem v opuštěném lese. Jen si to představte. Někde v mlze se ukrývá šílenec s velkým nožem a vy máte dvě možnosti. Buď si přidat volume na "Three Tales of Dark Gods, Corpses and Rotting Horses" a utéct a nebo propadnout hrdlem. Rád se podobnými demonahrávkami přehrabávám, občas v nich totiž objevím pořádně shnilé kousky. Není to jen death metal, ve který GRAVE DEFILER věří, těch vlivů je více. Všechny jsou zpuchřelé a tajemné. Prašivý smrtící kov, který vám prořízne tepnu!

-----------------------------------------------------------------

All music & lyrics written and performed by Grave Defiler.  Produced, engineered and mixed by Tomas Skogsberg at Sunlight Studio. Mastered by Joel Nevrup at Spektrum Mastering. Cover art by Colin Rodgers. Band logo by Sandra Lundholm. Layout by Alexander Persson.

sumarizace:

"Three Tales of Dark Gods, Corpses and Rotting Horses" je bažinatou esencí temnoty. Na albu najdete všechny potřebné ingredience pro vyvolání všech zlých stínů. Tajemná, ošklivě mokvající, smutně jedovatá, taková je novinka GRAVE DEFILER. Švédská pocta záhrobí se vydařila. Některé nápady jsou možná až moc dlouhé, ale jako celek mi nahrávka připomíná starý, černobílý hororový film. Vznešeně smutné melodie, stěny z kytar, pavučiny, utkané ze zbytků světla. Tohle všechno zde nalezneme. Pokud byste chtěli překapat a následně ukovat kousky tmy, GRAVE DEFILER vám budou zdatnými průvodci. Rád se touto deskou nechávám unášet do nekonečných bažin zapomnění. Pokud se rádi bojíte a milujete napětí, vydejte se s námi na dlouhý výlet do tajemných močálů věčnosti. Potkáme bělostné tváře utopenců, nemrtvé a pokud se to podaří, tak i samotné zlo. GRAVE DEFILER nahráli album, které je vstupenkou do záhrobí. Death metalová ozvěna z toho nejhlubšího podzemí! Hodně prašivá nahrávka!

Asphyx says:

"Three Tales of Dark Gods, Corpses and Rotting Horses" is a swampy essence of darkness. On this album you can find all necessary ingredients for invoking of all evil shadows. Mysterious, badly weeping, sadly poisonous, such is the news of GRAVE DEFILER. Swedish tribute to the crypt is a success. Some ideas are perhaps too long, but as a whole reminds me the recording an old, black and white horror film. Noble sad melodies, guitars' walls, cobwebs woven from the rest of light. All of these can be found here. If you would like to filter and subsequently forged pieces of darkness, GRAVE DEFILERwill be good guides. I get carried away with this record into endless swamps of oblivion. If you like to be scared and you love suspense, come with us on a long trip to the mysterious swamps of eternity. You'll meet whitewashed faces of drowned, undead and maybe evil itself. GRAVE DEFILER recorded an album, which is your ticket to Hades. Death metal echo of the deepest underground! Very rotten record!

Track listing:
Side A
1. Throne of Skulls
2. I Dig Your Body

Side B
3, Famine

Line-up:
August - lead vocals
Dan - guitars, bass, backing vocals
Karro - drums, keyboard, backing vocals

https://www.facebook.com/gravedefiler/

https://gravedefiler.weebly.com/

A few questions - interview with death metal band from Sweden - GRAVE DEFILER.

A few questions - interview with death metal band from Sweden - GRAVE DEFILER.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.? 

- We are a death metal band formed in Kalmar, Sweden, in 2009. We're not technical, we're heavy and raw. Sometimes we're atmospherical and creepy. 

How would I describe Grave Defiler? Death metal horror. 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

We recorded at Studio Sunlight working with death metal legend Tomas Skogsberg. He produced, engineered and mixed. It was a blast working with Tomas. His massive experience shows. Earlier, we've produced our own stuff, but this time around everything was just so smooth. We could focus on playing our music and let Tomas do what he does best. Late nights we would just hang out, tell stories and have some rum. It was fucking great. 

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

It's 250 copies on 7" flexi vinyl. 

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

Me and Dan (guitars) both write lyrics. On "Three Tales...", Dan wrote "Throne of Skulls", I wrote "Famine" and we both co-wrote "I Dig Your Body". Lyrical themes are a mix of Warhammer, doom and necrophilia. A good mix, I'd say.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

Our logo is created by the talented Swedish artist Sandra Lundholm. She specializes in dark, horror-oriented art, and she did an amazing job. She also included an authentic grave digger's shovel, which was really cool. 

Regarding social media, let me just say that things have changed. The days of tape trading and chasing badass covers on secondhand are gone. Most underground metal acts have a Facebook page or Instagram account. Including us. That's just the way it is.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you? 

It's actually self-released through our own label, Bearded Giant. 

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

We're influenced by bands such as Celtic Frost and old Sepultura, but we also find inspiration outside of metal music. Horror movies, novels and video games have all played a part in shaping our sound and creative vision. 

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response? 

We'll keep that a secret for now. Let's see what the future holds.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

It was a while since we played live. We really wanna get going again, but now the Corona virus got in the way. Rest assured though, Grave Defiler will perform again. 

I don't know about the best, but one of the most memorable shows was at a club called Truckstop Alaska in Gothenburg, Sweden. We opened for Deströyer 666 together with Trash Amigos. The latter consisted of Merciless and ex-Morbid members, and had a Dia de los Muertos style with corpsepaint, ponchos and sombreros. 

It was a crazy night with lots of beer and madness. 

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? 

Get financial backing so we can release a full-length. We plan to return to the studio as soon as we possibly can.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information? 

Check us out at www.facebook.com/gravedefiler or www.instagram.com/gravedefiler, or write to us at gravskandare at gmail dot com 

Thanx for the interview. 

- Thanks, man! Cheers!

https://www.facebook.com/gravedefiler/

https://gravedefiler.weebly.com/

------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook:
https://cs-cz.facebook.com/deadlstormzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

twitter:
https://twitter.com/deadlystormzine

Recenze/review - MENTAL CASKET - Demo 2020 (2020)

MENTAL CASKET - Demo 2020

“Demo 2020” is released on tape by Headsplit Rec. in US and by Howl Chain Rec. in Poland/Europe.

for english please scroll down

Tak jo, pojďme na to. Dlouhý výlet do Varšavy, návštěva tamního hřbitova a exhumace nového dema tamních MENTAL CASKET. Kapely, která je prašivá jako ruka uhnilé mrtvoly. Popraskaná víka, temnota a chlad. Lebky, co se na váš šklebí ze zdi. Kdo uhádne o jaký styl se jedná, vyhrává kalich hořkosti. Přehazuji si v ruce jejich novou kazetu - "Demo 2020" a připadám si jako v dobách, kdy jsem u starého přehrávače hltal všechno, co mělo na sobě lebku.

MENTAL CASKET hrají old school death metal jako řemen. Mají slušný zastřený zvuk, dobré nápady, obal jak vystřižený ze starých časopisů a ještě navíc se jedná o totální underground. Čím jsem starší, tak se do podobných oblastí vracím raději. Tady je ještě všechno v pořádku. Jedná se teprve o druhé demo, u kterého si podupávám nohou do rytmu. Buďte shnilí!

V "Demo 2020" jsou obsaženy na hrubo nasekané kousky PESTILENCE, ASPHYX, INCANTATION, OBITUARY, MASSACRE, DEATH. Tři skladby si člověk přehraje několikrát s chutí, baví ho špína, takový ten hnusný a ošklivý odér, který kdysi v devadesátých letech u kapel tolik miloval a který se už většinou vytrácí. Tahle hudba patří do starých opuštěných márnic, do kostnic, ve kterých se drtí kosti ve velkém a také do přehrávačů fanoušků, kteří mají pro podobnou hudbu slabost. Mnohým bude připadat demonahrávka až moc nečitelná, šílená, obyčejná. Jenže ono tomu tam není, zrovna MENTAL CASKET v sobě mají dar zaujmout, nakopat vám zadky, přesvědčit vás na svoji stranu. Výlet do undergroundové Varšavy se vydařil a bylo mi velkou ctí poznat tamní spolky. Píšu si do své knihy mrtvých, že na tuhle smečku si mám dávat pozor, sledovat ji i v budoucnu a hlavně si vždy poslechnout jejich novinky. Mají v sobě totiž něco zkaženého, smradlavého, šíleného. A to se u nás v podsvětí cení nadevše. Demo dohrálo a mě mrazí v kostech. Doporučuji!

sumarizace:

Vzpomínáte ještě na devadesátá léta, kdy světu vládly kapely jako PESTILENCE, ASPHYX, INCANTATION, OBITUARY, MASSACRE, DEATH a podobné? Také jste vyměňovali s kamarády kazety? Čekali dlouhé hodiny před obchodem, než otevřou a vy si budete moci koupit novou desku? Také jste nosili džínovou vestu posetou nášivkami? Také jste nekonečně dlouho diskutovali o novinkách? Tak přesně z té doby pochází i hudba MENTAL CASKET. Je stejně mrtvolně zkažená, opatřená skvělým morbidním zvukem, obalem, podobně pálí, žhne, drásá. Jedná se přesně o ten undergroundový death metal, který stále, i po tolika letech, hltám plnými doušky. Mám pocit, že kolem mě chodí dáma s kosou a čeká na vhodný okamžik, až do mě zasekne ostrou čepel. Skladby jsou opravdu velmi dobře napsané, mají v sobě drive, sílu, takový ten těžko popsatelný feeling, který odděluje dobré kapely od špatných. Přiznávám bez mučení, tahle demonahrávka mě opravdu baví poslouchat! Old school death metal s temně mokvajícím otiskem!

Asphyx says:

Do you remember the 1990s when bands like PESTILENCE, ASPHYX, INCANTATION, OBITUARY, MASSACRE, DEATH ruled the world? Did you also exchange tapes with your friends? Waiting long hours front of the store before they open and you can buy a new record? Did you also wear a denim vest with patches? Have you also been discussing infinitely long about nevelties? The music of MENTAL CASKET comes from exactly that time. It is just as deadly rotten, equipped with great morbid sound, and great cover, that album burning, glowing, scaring. It is precisely the underground death metal, which even after so many years, I swallow by full gulps. I feel like a lady with a scythe is walking around me and waiting for the right moment to get a sharp blade stuck in me. The songs are really very well written, they have drive, strength, such a hard-to-describe feeling that separates good bands from bad ones. I confess without torture, I really love to listening this demo! Old school death metal with a dark puffing print! 

Track list:
01. Visit me in my grave
02. Suburban hunt
03. Dose of gruesomeness

Links:
mentalcasket.bandcamp.com/album/demo-2020
www.facebook.com/howlchainrecords/
www.facebook.com/headsplitrecords/

Contact:
mentalcasket@gmail.com
howlchainrecords@gmail.com
headsplitrecords@yahoo.com