Recenze/review - POEMA ARCANVS - Stardust Solitude (2020)

POEMA ARCANVS - Stardust Solitude
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Každý si s sebou neseme svůj kříž. Pokaždé, když už máme pocit, že bude svět alespoň chvilku krásný, přijde nějaká rána, která nás znovu vyhodí z normálu. Musíme přežít a bojovat, ale někdy je to hodně těžké. Jakoby nám najednou ztěžkly nohy a zpomalily se životní funkce. Chodíme shrbení a místo k nebi hledíme do země. Nepomáhají nám rozmluvy s kamarády, jedinou příležitostí, kdy se můžeme uvolnit, je hudba. Měl bych pro vás jeden velmi dobrý doom/death metal.

POEMA ARCANVS jsou legendární kapela z Chile. Založená v roce 1997. Se spoustou vynikajících alb na kontě a letos s novým počinem, které na mě má ihned od začátku doslova uhrančivé účinky. Najednou je ten můj imaginární kříž lehčí, svět sice temnější, ale příjemnější. Takhle to se mnou umí jen smečky, které mi dokáží předat velké množství emocí. 

Jakoby přede mnou někdo rozbil černé sklo. Vidíš, na několika střepech je ještě tvoje vlastní krev. Na chvilku tě napadne, že by se krásně jedna ostrá hrana vyjímala na tvém zápěstí, ale pak se otřepeš chladem. Ne, dnes ještě ne. Ještě si raději užiji hudbu ve stylu OFFICIUM TRISTE, MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, CANDLEMASS, KATATONIA, ANATHEMA, SOLITUDE AETERNUS. POEMA ARCANVS si pohrávají s temnými náladami, jsou jako kapitáni lodi s názvem doom death metal, která je směřována rovnou do záhuby. Na zpěněných vlnách smutných riffů, s naléhavým vokálem, skvělým zvukem, obalem i vším, co patří k dobrému dílu. "Stardust Solitude" mě baví, užívám si jej, je mojí oporou při chladných ránech. Občas i mě nahlodá stereotyp všedních dní a podlehnu šedivým představám. Najednou jsem v mlze a našlapuji do rytmu bicích. Ne, ještě nechci, aby to skončilo, další skladbu prosím. Některé desky bývají spíše o intimní zpovědi, než o obyčejných slovech. POEMA ARCANVS to moc dobře vědí a tak našeptávají. Jsem tomu rád, mám ve sbírce další kousek čistého křišťálu a svět je najednou takový lehčí. Nemám pravdu? 

sumarizace:

Odložte všechny nedůležité věci, odhalte svoji mysl, uklidněte svoje duše. Jsou tady POEMA ARCANVS a jejich nová letošní nové album "Stardust Solitude", plné smutných písní. Klasický doom metal v jejich podání je velmi chladný, smutný a pojednává o posledních věcech člověka. Klasické songy, tradiční studená atmosféra. Nahrávku bych doporučil všem, kteří rádi tráví dlouhé hodiny na hřbitovních cestách. Pečlivě vystavěné skladby pomalu gradují, hlas preluduje jako kněz při poslední modlitbě. Slyším zase zvony! Kdo bude další na řadě? Všichni tam, do země stínů, jednou musíme a POEMA ARCANVS nás na to připraví opravdu velmi dobře. Pokud milujete podzim, sychravé počasí, mráz zalezlý někde v kostech, padající a umírající listí, budete s "Stardust Solitude" trávit určitě dlouhé chvíle. Vítejte na pohřební hostině, podávána bude nová deska POEMA ARCANVS.

Asphyx says:

Put away all your trivial duties, unfold your minds and keep calm your souls. The POEMA ARCANVS is here with its new album "Stardust Solitude", full of sad songs. Classic doom metal in this delivery is very cold, sad and it tells a story about the last things of a man. The classic songs, traditional cold atmosphere. I would suggest this record to people who like to spend long hours on grave trails. These songs are accurately build and they slowly rise, the voice preludize like a priest during the last prayer. I can hear the bells! Who is the next in line? Everyone has to go to the land of shadows someday and the POEMA ARCANVS prepares us very good for it. If you love autumn, rainy weather, cold inside of your bones, falling and dying leaves, you will spend a lot of time with the "Stardust Solitude". Welcome to the funeral dinner where the new album by POEMA ARCANVS is served.

Track listing -
1. Stardust Solitude
2. Orphans
3. Haven
4. The Lighthouse Keeper
5. Straits of Devotion
6. Pilgrim
7. Kingdom of Ruins
8. Brave

Band lineup -
Claudio Carrasco - Vocals
Juan Diaz - Bass Guitar
Igor Leiva - Guitar
Luis Moya - Drums

Artwork by Enzo Toledo

Official Bandcamp
Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Official YouTube Channel
Transcending Obscurity Records Facebook
Poema Arcanus Facebook

Recenze/review - UNBORN SUFFER - Commit(ment To) Suicide (2020)

UNBORN SUFFER - Commit(ment To) Suicide
CD 2020, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Další říznutí, další otevřená rána. Bolest osvobozuje. Tady před zrcadlem, s ostrou břitvou v ruce, si připadáš spokojená. Najednou nejsou žádné problémy, žádný zlý svět. Nikdo tě nechápe, nikdo tě nemá rád. Jenom smrt. Chvilku se přiškrtit, propíchnout další kov do těla. Prosím, zbičuj mě, proč si připadáš ošklivá? Přes den máš smutný pohled, ale večer se těšíš na další rány. Igelitový pytel přes hlavu, co je a co ještě není normální? Studená vana, pořád přemýšlíš, jestli už nastal ten velký den. Den odchodu na druhou stranu.

UNBORN SUFFER hrají prasácký surový brutal death metal, který je notně prošpikovaný grindem. Záležitost, která vyloženě není pro slabé povahy. Pro poslech musíte mít zkrátka vlohy. Ne každý je připravený na chaos, na devastaci ušních bubínků a hektolitry prolité krve. Má milá, prosím, vytáhni ze mě střeva.

"Commit(ment To) Suicide" je divočina ve stylu MORTICIAN, BRUTAL TRUTH, ASSUCK, NAPALM DEATH, CARCASS, BRUJERIA, IMPETIGO. Pro někoho bude nahrávka neskutečný natlakovaný bordel, jiný si bude pomlaskávat blahem. Podobné smečky jsou stejně nejlepší naživo, kdy je dodána ještě navíc pořádná porce zběsilosti a syrovosti, ale i takhle z desky to není špatné. UNBORN SUFFER jsou totální špinavý underground. Oko vyříznuté z očního důlku. Jazyk vytáhnutý dírou v krku. Chtěla si trpět ne? Tak tady máš možnost. Budeš přivázána na stůl a budeš si moci vybrat z pestré palety krutých nálad. Stačí poslouchat bedlivě. Poláci asi nebudou okupovat žebříčky prodejnosti, ani první místa v soutěžích měsíce v lesklých časopisech, ale když to vezmu kolem a kolem, tak v podstatě nemám s nahrávkou žádný větší problém. Je to divočina, u které praskají lebky tlakem. Pro mě je hlavní, že je má hlava po poslechu čistá jako hladina horského jezera. Brutální death metal a grindore, který vás osvobodí jako pověšení na háky. 

sumarizace:

Hudebně se celé album "Commit(ment To) Suicide" odehrává mezi mantinely, které kdysi vytyčily kapely jako MORTICIAN, BRUTAL TRUTH, ASSUCK, NAPALM DEATH, CARCASS, BRUJERIA, IMPETIGO. Jedná se přesně o takový ten klasický, tradiční brutální death/grind metal, který se hrával na počátku vzniku stylu jako takového. Mám rád poctivé řemeslo, opravdové řezníky, kteří ještě umí oddělit maso od kostí. Skvělá je i nadsázka a legrace, které se prolínají celým albem. Jasně, neodehrává se zde nic světoborného, ani zázračného, ale když jdete na jatka, tak taky neočekáváte, že dostanete jen samé vybrané kousky. A co se týká mě, tak pro chvíle odpočinku, relaxu neznám lepší muziku. Je svým způsobem melodická a zároveň řeže a pálí. Mám to takhle rád a po nějakém čase mohu s klidem prohlásit, že jsem se na na nový morbidní film "Commit(ment To) Suicide" díval stále častěji a s chutí. A to i přesto, že některé pasáže jsou poměrně monotónní. Jenže znáte to, krev zůstane krví a morbidní death metal death metalem. Krutá, syrová brutální deska, která osloví všechny opravdové řezníky! Masakr!

Asphyx says:

The whole album "Commit(ment To) Suicide" is musically somewhere between the borders, which were built by bands like MORTICIAN, BRUTAL TRUTH, ASSUCK, NAPALM DEATH, CARCASS, BRUJERIA, IMPETIGO. This is exactly such classic, traditional brutal death/grind metal, which was playing in the early beginnings of this style. I like the honest craft and real butchers who can still separate meat from bones. Sure, there is nothing world-shaking or miraculous on the record, but when you go to the slaughterhouse, you also can’t expect that you will get only the best pieces of meat. What to say, according to me, I don’t know the better music for relaxation. In some way, it is melodic, while it is cutting and burning. I like it by this approach, and after a while, I can say with a calmness that I was watching more and more this new morbid film called "Commit(ment To) Suicide". Even though some passages are quite monotonous. But you know, the blood will be still blood, and morbid death metal will be still death metal. A cruel, brutal, raw record, which must impress all the real butchers! Massacre!

--TRACKLISTING--
1. God's Blood
2. Cardboard Box
3. Commit(Ment To) Suicide
4. No One Will Know
5. We The Worst
6. Solutions
7. Whole World Gone Insane
8. Obliteration Of Faith
9. Degradation Of Evolution
10. Brain Itch
11. Point Zero
12. Pathological Salvation
13. Post Abortum Pt 4
14. A-82
15. Your Thoughts - Your Self Annihiliation
16. Pierdole Was
17. Partum Creaturae
18. Pyg
19. No Justification
20. Vision Of Death
21. All Living Kills
22. Blast Until I Die
23. Castrated Consciousness
24. Failed Attempt
25. Abandon Rate
26. No Future*
27. Human Flesh*
* BONUS TRACKS

--LINE-UP--
Damian "Sfenson" Bednarski - vocals, guitar
Lukasz "Lukass" Ziółkowski – drums
Sławomir Kocikowski – bass, vocals

--BAND CONTACT--
http://www.facebook.com/unbornsuffer
https://www.youtube.com/watch?v=ElNMDh8RYmQ
http://www.facebook.com/unbornsuffer
https://unbornsuffer.bandcamp.com/

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS
www.selfmadegod.com
www.facebook.com/selfmadegod
www.selfmadegod.bandcamp.com
www.instagram.com/selfmadegod_records
www.soundcloud.com/selfmadegodrecords
www.youtube.com/user/SelfmadegodRecords

Recenze/review - NOCTU - Gelidae Mortis Imago (2020)

NOCTU - Gelidae Mortis Imago
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Padají na člověka občas divné stavy. Děsí se každého stínu, našlapuje jen tiše, smutný a zahleděný do sebe. Absolutní ztráta energie, jsi jak raněná šelma, která ztratila své instinkty. Uchyluješ se do ústraní, do pochmurných zákoutí. Najednou se zajímáš o poslední věci člověka a čteš jen knihy, které končí špatně. Ztrácíš se před očima, mizíš v mlhavém ránu, pláčeš, i když se všichni okolo smějí. Naplňuje tě jen hudba, která je pomalá, zastřená, černo černá. 

Měl bych pro tebe jeden tip na funerální doom metal. Italský NOCTU něco o smutku ví a navíc jej dokáže vyjádřit pomocí nástrojů. Pokud máš tedy chuť na nekonečnou, dlouhou táhlou panychidu, tak vítej, cizinče. Jednočlenná kapela vznikla jako projekt v roce 2015 a letošní počin je druhý dlouhohrající. A opět se jedná o záležitost vhodnou pro chvíle, kdy tě ponesou na márách. 

NOCTU lze zařadit mezi kapely jako ESOTERIC, EVOKEN, OAK, MOUNFUL CONGREGATION, CHALICE OF SUFFERING, EYE OF SOLITUDE a další smutkaře. Jedná se o šest náladotvorných dlouhých skladeb, které pro vás budou zpočátku možná jen kulisou k jiné činnosti. Nenechte se ale zmást, jednotlivé nuance vylezou na povrch až časem, po bedlivém a soustředěném poslechu. Opakuji to stále, pro styl zvaný doom metal a jeho odnože musí mít člověk vlohy. Já osobně navíc ještě náladu. Vzal jsem si desku do hor, četl jsem si u ní knihy vážných autorů a nějakým zvláštním způsobem se mi usadila někde uvnitř hlavy. Jakoby mi vlezla přímo do podvědomí. Najednou jsem začal rozeznávat jednotlivé odstíny a vyloženě si společná setkání užíval. A takový společný východ slunce nad zalesněnými kopci měl rozhodně něco do sebe. Jak říkám, jsou občas stavy v životě lidském, kdy je dobré se zastavit, načerpat energii. Myslím, že NOCTU a jejich nová deska "Gelidae Mortis Imago" by vám v tom mohla hodně pomoci. Je totiž zvláštní, tajemná, magická. 

sumarizace:

Nové album NOCTU je velmi příjemným výletem do horské vesnice na dlouhý pohřeb. Jejich funeral doom metal je poctivý, syrový, uvěřitelný. Proti provedení, ani způsobu uchopení smutku, nemám žádných námitek. Doslova mě fascinuje schopnost NOCTU navodit absolutně temnou a ošklivou atmosféru. Poslech si užívám všemi póry svého těla. Svět jakoby najednou zčernal, upadl do beznaděje a já se ocitl v záhrobí. Na onom světě se pohybují NOCTU s elegancí a samozřejmostí. V dálce zvoní umíráček, nemrtví vylézají z děr. Tahle deska mi bude znít v hlavě ještě hodně dlouho. Vidím zase zástupy nemrtvých. Jdou si pro mě. Funeral doom metal par excellence!

Asphyx says:

The new album by NOCTU is a nice trip into a mountain village to see a long funeral. Their funeral doom metal is so straight, raw and believable. I have nothing to say against their execution or the matter of how their grabbed the sadness. I have to say I am very impressed by the band´s ability to make an absolute dark and ugly atmosphere. The listening is so great and I enjoy it with every single pore of my body. The world seems black and down in the hopelessness with me in the world beyond. Those NOCTU are moving in the world beyond with so gracefulness and self-evidence. There is a death bell in the distance ringing, the undeads are climbing out of holes. This album will be in my head for a long time. I see undead people lining. They are going to get me. Funeral doom metal par excellence!

Line up -
Noctu - Everything

Guest lead guitars by Justin Hartwig (Mournful Congregation) on Lucida Oscurita Senziente

Artwork by Diego Spezzoni

Track listing -
1. Suicidio Al Chiaro Di Luna
2. Fitte Tenebre (Le Radici Dell' Inferno)
3. Oltre I Cancelli Del Cimitero
4. Lucida Oscurita Senziente
5. Sangue Sulla Mia Lapide
6. Isolato Da Un Mondo Senza Speranza

Official Video Stream
Official Bandcamp
Label Site
Label Facebook
Noctu Facebook

Recenze/review - DEIMLER - Zero One (2020)

DEIMLER - Zero One
EP 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Několik dní bez spánku se toulám podzemím. Nahlížím do jednotlivých katakomb a mám pocit, že je moje tělo spalováno pekelným ohněm. Potřebuji další dávku do žil, další poctivý death metal, který mě podchladí a pohřbí zaživa. Mám konečně štěstí, španělští DEIMLER přesně ví, co potřebuji. Mocné riffy, studené melodie, chlad a beznaděj. Nálada ranního hřbitova, ztrácím se v močálech zapomnění. Až jednou najdou moje staré kosti, bělostné a ohlodané, tak na nich bude vypálen cejch s nápisem old school death metal.

Riffy nahrané ve starých hrobkách, rozpadající se mumie, cit pro melodie s pochmurnou náladou. Splněny jsou všechny mé požadavky. Čtyři ostré skladby a jeden cover od AVULSED. Pocta stínům se myslím povedla a já si na nějaký čas zařazuji EP mezi nejposlouchanější desky. DEIMLER totiž přesně pochopili, o čem je pravá reálná smrt.

Kapela na svých stránkách uvádí, že je inspirována smečkami jako DEMILICH, CARNAGE, ADREMELECH, DISMEMBER, AVULSED, FUNEBRE, NECROPHILIAC, ENTOMBED, CARTILAGE, DEATH, OBITUARY nebo GRAVE. Jejich slova s radostí potvrzuji a přidávám volume. Hroby se otvírají, nemrtví lezou z děr. Z márnice se ozývají podivné zvuky a vstup do pekla je znovu otevřen. Smrtící kombinace špíny, nihilismu, lámaných kostí, prašiviny, pavučin, které jsou protkané mezi jednotlivými mrtvolami, zkažená voda, stékající po slizkých stěnách, tohle všechno mi dělá moc dobře a užívám si jednotlivé skladby do sytosti. Vůbec mi nevadí, že jsem vlastně všechno už někde slyšel. DEIMLER totiž přidávají navíc kus sebe i pořádnou porci odhodlání. Berou krumpáče a rýče do ruky s grácií starých hrobníků. Tohle jsou věci, které se nedají naučit, musíte je mít v sobě. Už zase mě nesou na márách a já jsem rád, že mohu podpořit další smečku, o které si myslím, že mi má co sdělit. Ještě doplním - zvuk Moontowers Studios. Do uší mi pronikají další ostré hroty songů. Téhle choroby se jen tak nezbavím. Pure old school death metal!

sumarizace:

Z alba "Zero One" je cítit inspirace death metalovými kapelami z devadesátých let. Skladby ubíhají kolem mě samozřejmě, zadírají se mi pod kůži, dokáží mě zaujmout. Povedl se zvuk i obal), není si na co stěžovat. Osobně nejvíc oceňuji velký cit pro chladné melodie a takové to těžko popsatelné chvění, které pro mě odlišuje dobré desky od špatných. Nahrávka se opravdu musela zrodit někde v temných chodbách podsvětí. Mám pocit, že prosévám mezi prsty prach našich death metalových předků. Ze zdí stéká krev smíchaná se špínou a já vím, že zde se cítím dobře. Španělé zkrátka moc dobře vědí, jak složit dobrý ostrý song, jak mi rozsekat hlavu na tisíc kousků, jak mě rozdrtit silou a energií. Země zase hoří! Stoupáme po dlouhé nekonečné cestě vzhůru, abychom pak padli do propasti. Kolem se válejí bílé kosti a nebe má barvu krve. Všechny bestie světa jsou již dávno probuzeny a jdou nám po krku. Starý smrtící kov ve své ryzí podobě!

Asphyx says:

The album "Zero One" is inspired by death metal bands from the 1990s. The songs pass by me naturally, they seize under my skin, they can captivate me. The sound along with the cover art are great, there is nothing to complain about. Personally, I most appreciate the great feeling for cold melodies and such a hard-to-describe shaking that distinguishes the good records from those bad ones. This record really had to be born somewhere in the dark corridors of the underworld. I feel like I would be sifting the dust of our death metal ancestors between my fingers. Blood mixed with dirt flows from the walls, and I know I feel good here. The Spannish maniacs just know very well how to compose a good sharp song, how to cut my head into a thousand pieces, how to crush me with strength and energy. Earth is burning again! We climb up the long endless road to fall into the abyss again. White bones are rolling around and the sky has the color of blood. Old death metal in its pure form! 

https://www.facebook.com/DeimlerDeathMetal/
https://deimler.bandcamp.com/releases
https://soundcloud.com/user-689730877-234348991/03-your-coffin
http://www.awakeningrecords.cn/

Recenze/review - ASHED - Chronic Rot (2020)

ASHED - Chronic Rot

CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Vyrvat srdce z těla, vymačkat z něj veškerou krev a nakonec spálit na popel. Nevím jak vy, ale já si hudbu vybírám i podle toho, jestli ve mě vyvolává nějaké emoce. ASHED jsou přesně na pomyslné hraně zvrácenosti a krutosti, která na jednu stranu láká a na druhé jste znechuceni. Ostrý, brutální death metal, zastřený murmur, extrém, u kterého mnohým budou vstávat vlasy na hlavě. Nic pro slečinky a slabé povahy, tady se vykosťuje zaživa. 

Pod vším je podepsán jeden člověk - Richard Engelhardt. Bicí jsou naprogramované, ale v tom chaosu a mokvajících tělech to vůbec nevadí. Úplně před sebou při poslechu vidím spalovače mrtvol, jak nakládá těla na vozík a pobrukuje si do rytmu. Vše je tak syrové, surové, zabalené v temnotě. 

Já vlastně ani nemohu říct, jestli mě "Chronic Rot" baví, či nikoliv. Na jednu stranu si desku vcelku užívám, na druhou mi připadá jednotvárná a monotónní. Ono vlastně není moc co řešit, album je stejně asi nejvíc určeno lidem, kterým dělá dobře hudební bolest. Jde tu hlavně o tlak, o zkaženou krev, o střeva vytahaná po podlaze a mozek rozstříknutý na zdi. Nic jiného nečekejte. Je nutné ale také napsat, že všechen ten zmar a beznaděj mají svým způsobem něco do sebe. Pro někoho, kdo se rád přehrabuje ve vnitřnostech, rád si čte v knihách o patologii a nehledí na nějakou tu špínu, bude novinka manou nebeskou. Někde vzadu si nad mrtvým tělem mluví sám pro sebe zřízenec v bílém plášti. Říkají o něm, že je divný. Navíc poslouchá ASHED, sleduje rád hororové filmy, také by se dalo říci, že vykazuje všechny znaky vyšinutého jedince. Jenže znáte to, podobné věci bývají někdy tak přitažlivé. Nechutný, špinavý, ošklivý death metal, který vám vyvrhne všechny vnitřnosti z těla. 

sumarizace:

ASHED nám letos předkládají pořádně hnilobný náklad syrového masa. Brutální death metal v jeho klasické podobě zde zní velmi chytlavě a napínavě. Tradiční riffy, surový zvuk, houpavý rytmus dělají z nahrávky pořádně krvavou hostinu. Vítejte na zakázaných jatkách. Mistr řezník Richard Engelhardt zvládá svoje řemeslo nadmíru dobře. Nečekejte nic převratného, ale dobrou práci, kterou pánové opravdu umí odvést. Po stěnách stéká krev, někdo zase přinesl motorovou pilu a všichni amatérští patologové se usmívají. Dneska mají svůj velký den. Hudba je vhodná pro pitevní sály, pro operace bez narkózy i pro všechny ty, kdo se rádi bojí u hororů. Skladby doslova mokvají, cáká z nich hnis a morbiditě se meze nekladou. Osobně jsem si tenhle syrový death metal užil dosytosti. Pokud máte rádi tradiční hodnoty ve smrtícím kovu, buďte vítáni. Dobrá a pořádně krvavá deska, která se opravdu povedla!

Asphyx says:

ASHED gives us a very purid load of a raw meat this year. The brutal death metal in its own classic form which sounds very catchy and dramatic. Traditional riffs, raw sound, swing rhythm makes those records very bloody dinner. Welcome to forbidden slaughterhouse. The mister butcher Richard Engelhardt know very well how to do their job. Do not expect anything special or unusual, however this is a very good piece of work. There is a blood running down the walls, someone brought a chainsaw again and all of the amateur pathologists are smiling. Today is their big day. This music is great for a dissecting room, for operation without an anesthesia, for everyone who likes to be scared while watching horrors. These songs are weeping, there is a lot of septic and there are no boundaries in case of morbidity. I really enjoyed this raw death metal. If you like the traditional merits in death metal, you are welcome. Good and very bloody album which is very good!

Tracklist:
01. Chronic Rot (03:41)
02. Fractured Bowl Pieces (04:53)
03. Soaked In Bongwater (03:39)
04. Herbilogical Experimentation (03:55)
05. Embalmed In Hash Oil (03:51)
06. Epileptic Bong Rip (02:59)
07. Dormant Strains (03:13)
08. Vault Of Eternal Smoke (08:08)

band:
Richard Engelhardt - Guitar/Vocals/Drum Programming

https://www.facebook.com/ashedtheslamband/
https://ashedslam.bandcamp.com/album/chronic-rot
https://ashedslam.bandcamp.com/music

Recenze/review - ENTERA - Hate Factory (2020)

ENTERA - Hate Factory
CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Mám takový zvláštní pocit, že mě někdo sleduje. Ne, cítím se dobře, ale v určitých momentech jsou mi některé věci záhadou. Třeba když vám začnou najednou chodit nabídky od obchodu, kde jste nikdy nebyli. Spojuje vás třeba jen pár slov. Soukromí dnes vlastně neexistuje, všude jsou kamery a potom také, většinu věcí naservírujeme všemocné síti sami. Odtrženi od reality žijeme virtuálně. Někteří pak ztrácí základní sociální návyky. Místo pozdravu kolemjdoucímu dávají raději další like cizinci na druhé straně planety.

A tak se snažím alespoň, když to jde, žít tak trošku postaru. Mám v záloze tlačítkový telefon, vyrazím do lesů a poslouchám letitý thrash metal. Německá ENTERA má za sebou úctyhodných 30 let v undergroundu. Mám rád podobné kapely, dávají mi jakousi malou jistotu, že svět je alespoň někde v pořádku. Stará produkce i zvuk, určitá nedokonalost, poctivost a nadšení. Pánové se nikam netlačí, ale pořád vydávají desky, které stojí za to. Tedy, abych to uvedl na pravou míru, samozřejmě se nejedná o nic zásadního, co byste měli slyšet, ale mě novinka z nějakého možná záhadného důvodu baví. 

Je to zkrátka deska pro staré fosílie a to myslím opravdu staré a ne současné maniaky, kteří si na to jen hrají. "Hate Factory" mě opravdu vrátilo o spoustu let zpět. Odpustím si tentokrát zmínky o džískách, dlouhých mastných vlasech a krásných holkách. O tom ENTERA ani tak moc nejsou. Když ona je nahrávka v určitých momentech obyčejná, až je to krásný. Kapela se nikam netlačí, jede si svojí cestou. A mě je to sympatické. Riffy řežou, není si nač stěžovat, sem tam spadne řetěz, ale aspoň mají Němci vlastní výraz. Nebudu vám tady jmenovat skupiny, kterým je tvorba této smečky podobná, to by bylo zcela zbytečné. Vnímám jejich skladby  jednoduše tak, že jsem si sedl, chvíli poslouchal a chtěl novinku zuřivě ztrhat. A víte proč jsem to neudělal? Protože u mě zvítězily sympatie a vstřícnost. Jedná se o thrash na pohodu, který dnes už příliš lidí nehraje. Retro jmen je obrovské množství, ale stejně v sobě nemají takové to těžko popsatelné pnutí. Letošní album není rozhodně zásekem, který budu považovat za nejlepší, ale slušnou prací a odhodláním se u mě kluci dostali na lepší nadprůměr. A to jako fakt, mě nahrávka vážně bere. A vlastně ani nevím proč. Thrash!

sumarizace:

ENTERA jsou přesně tou kapelou, ke které se můžete postavit dvěma způsoby. Buď je rovnou odsoudíte jako kopii starých klasických thrash metalových desek a nebo přistoupíte na jejich hru. Jako příslušník old school thrash metalové legie se mi novinka "Hate Factory" líbí. Oceňuji jak nasazení, tak jednotlivé špinavé nápady. Tohle je underground přesně podle mého gusta. Oblečte si džínové bundy, zavzpomínejte na dobu svého mládí a přidejte hlasitost na svém přehrávači. Pokud ještě stojíte v klidu, pak není něco v pořádku. Na tuhle muziku se musí pařit, házet hlavou a skákat v mosh-pitu. Představuji si zaplivaný undergroundový klub, narvaný k prasknutí a na pódiu ENTERA. Sem tahle muzika patří a tady se cítí nejlépe. Old school thrash metal, který vám nakope zadky!

Asphyx says:

ENTERA is the band which you can see in two possible ways. First, you judge them as a copy of old and classic thrash metal records. Or second, you accept their game. As a person who likes old school thrash metal league I like this new album "Hate Factory". I appreciate the appointment and all of the dirty ideas. This is the underground which I like. Put on your denim jackets, remember the old good times and turn up the volume on your music players. If you yet stay still, something is wrong. You have to be wild while listening to this music, flip your head and jump in mosh-pit. Let me introduce you a dirty underground club which is full of people and there is ENTERA on the stage. This music belongs in here and it feels right. Old school thrash metal which will kicks your asses. 

Tracklist:
Fake Persons
Pay To Play
Never Reached Aspirations
Getting Old Is Shit
War Of The Zombies
I Just Can’t Hear It Anymore
Playback
One Week Left
Betrayal Against Time
Here I Am, What I Am
Chatterbox
Pagar Por Tocar

band:
Gesang und Bass – Carsten Lutter
Gitarre – Iker Mayordomo
Schlagzeug – Julius Lauer

https://www.facebook.com/Entera-205340632811362/
http://www.entera.org/
https://twitter.com/enteraband
https://www.youtube.com/channel/UC5ZJYfSznNF44bZ71I9jyog

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý padesátý šestý - Putyka a erotika

Příběh dvoustý padesátý šestý - Putyka a erotika

Pořídil jsem si Discman Sony. Svýho starýho walkmana stejné značky jsem hodil do krabice se zbytkem kazet. Hudební zážitek byl z mé nové hračky o několik řádů lepší. Pořád jsem byl chodec se sluchátky na uších. Hlasitost vždy naladěnou tak, aby mě nepřejalo auto. Muzika byla kulisou, mým průvodcem. Discman se krásně vešel do náprsní kapsy mého křiváka. Sluchátka stejné značky měla basovou složku, bylo na to speciální tlačítko, který mi všichni záviděli. Pár kámošů z hospody už mělo děti a na podobný věci neměli pochopitelně peníze. Trošku mě svým přístupem děsili. Hrozně mi připomínali naše otce, nadávali na život úplně stejně. Akorát ještě nebyli plešatý.

Tenkrát se ještě v hospodách odehrávala spousta věcí. Každý normální kluk měl svoji základnu. Mě vždycky vyhovovaly klasický putyky. S utopenci na výčepu, se žlábkem místo mušlí, s nepropustnou clonou z kouře. Putyka stmelovala kolektiv. Naše partička byla super. Samý slušný lidi, ztracený existence. Teda, tvářili jsme se tak. Ale taky všichni chodili normálně do práce, studovali, žili. Žádnej póvl. Vybraná společnost, řekl bych. Když se mě dnes někdo zeptá, proč jsem tenkrát chodil do hospody, tak je moje odpověď velmi jednoduchá. Byla sranda. Pivko, který se pilo spíš jako kulisa. Hlavní byly řeči, vtípky, lehká erotika, když přišly holky. Nikdo nikoho nebuzeroval, jakmile by totiž přišel někdo, kdo by prudil, tak dostal buď do držky nebo byl zesměšněn. 

Člověk z hospody neskutečně smrděl. Starý štamgasti snad ani nešli vyprat. Říkalo se, že nepomáhá ani savo. O to ale nešlo. Člověk měl místo, kam se mohl uchýlit. Brával jsem si discmana, sedal si do kouta, abych viděl na vchod. Když bylo po výplatě, tak jsem kouřil LMka, když před, tak někdy i Startky, který škrábaly šíleně v krku. Měl jsem pak pořádně drsnej hlas a holkám se to líbilo. Zdraví mě od protějšího stolu Jacek, můj současný dodavatel muziky. On a jeho kamarádi z Polska už v sobě mají několik vodek. Kámoši se trousí jako švábi na pivo. Řeší se všechno možný, práce, život, sem tam někdo nadhodí politiku, ale hned ho všichni pošlou do prdele. S takovejma sračkama mezi nás nelez, vole.

Je pátek a nejednou do vřavy vtrhne výčepák a začne vyhazovat nějaký smažky od stolu. Stejně moc nepily, nedělaly útratu a byly tady podmínečně. Když přišel někdo třeba na večeři (na utopence, tlačenku nebo kultovní smažák), tak se museli zdekovat. Dva pánové v sáčkách, nehoděj se sem. Ty vole, tohle je smadlavej pajzl, kde se tady berou, co, hejhulové? Křičí na ně nějaká lopata, ale mistři se usmívají. Roztáhnou za sebou plakát - Nezávislá erotická iniciativa. Co to doprdele kurva je? Pronese Prcalinka. Zase nějakej šmejd. Jakoby těch keců nebylo všude kolem dost, oni to musej tahat i do hospody. U stolů to bublá. Pozor, někdo narušil náš biotop. Vetřelci, dejte si na ně pozor. Jdu radši na záchod. Pak na cígo s Andreou ven. 

Kecáme, je nám fajn a najednou přijede dodávka a z ní vyskákají slečny oblečený jak na provoz nejstaršího řemesla. Samá kraječka, minisukně, podvazky. Koukám na to, co se zase děje? Vrátíme se a tam zrovna ti dva pánové cinkají do půllitru. Chvíli něco kvákají a používají slova jako zákon, svoboda, my to dokážeme, parlament a podobný nesmysly, před kterejma sem právě všichni utekli. Občas je mezi větama někdo pošle do prdele, ale musím uznat, že pánové umí mluvit. Asi jsou na to školený. Neříkají teda nic, co už bychom dávno neslyšeli, ale oni navíc propagují, osvobozují i EROTIKU. Tím pádem všichni zbystří, protože je to přirozený. Najednou je jim nasloucháno, jsem asi jeden z mála, co se fakt nudí. 

Pivo pro celou hospodu. Asi mají ve straně dobrý rozpočet a sponzory. Chléb a hry, jak prosté milý Watsone. Jsou nám rozdány noviny, ve kterých zaujmou samozřejmě černobílý kozy. Půlka hospody (hlavně teda fotříci od rodin), začne slintat, hodnotit, pronášet soudy jako - ta by chcala na vrták, ta je má jak dojnice a další roztomilosti, které se jinde než v hospodě IV. cenové a pornu neříkají. Jsou tam i nějaký články, ale ty nikdo nečte. Vidím, jak někdo noviny stopí do kapsy, budiž ti přáno kámo, tak hezký večer vinšuju. Ale den ještě nekončí. Pořád čekám, co ty slečny. Ano, i putyka U Startu zažila striptýz, roznášení piva nahoře bez. A bylo to takové zvláštní, rozpačité. Ono totiž, i když se to nezdá, tak zase tolik úchylů mezi chlapama není.

Dámy byly vybrány dobře, s přihlédnutím k jejich vybavení, ale bylo vidět, že je spíš někdo přemluvil, než že by tady byly kvůli prachům. Každej na ně čuměl, někteří jedinci s otevřenýma hubama. Byly to vesnický husičky, naivní a mě jich bylo líto. Nemusely to dělat, ale v tý době se podobný věci odehrávaly snad všude (podle hesla, dřív bylo všechno zakázaný, tak teď si budeme dělat, co chceme - svoboda pyčo!). Roznášely nám pivo a letáky, na kterých byly vyfoceny jejich lépe placené kolegyně. Trošku mi to připomínalo film Hoří má panenko, alespoň tou trapností určitě. Servírky se vztyčenými bradavkami s chichotem telátek utekly dozadu a bylo na nich vidět, jak se jim ulevilo. Nahý ženský tělo je krásný, ale tohle bylo moc vulgární, to nebyla erotika v putyce, ale spíš tupě podaná lascívnost. Večer ale ještě nekončil.

Dvě dámy, už trošku v letech, se rozhodly, že nás poctí striptýzem. Měly okoukaný pohyby z filmů. Kroutily se jak háďata, přirážely ke kulečníkovýmu stolu, ale prostě už to nebyly mladý holky s pružným tělem. Jedna dokonce neměla zrovna plný chrup a když se usmála, tak nějakej robotník pronesl, že musí dobře kouřit, protože jak nemá zuby, tak kolem ocasu vzniká podtlak. Narušil tím i tak trapnou atmosféru. Celej pajzl se tlemil na celý kolo a paní byla rudá až, ale vy víte kde. Snažila se sundat podprsenku, ale nešlo jí to. Tak se naklonila ke stolu skinheadů. Jdi s tím do prdele, pronesla jedna pleška a tak tam chudák stála a kozy nemohly ven. Hudba hrála do rytmu, dáma se pořád kroutila a nic. Pak muzika dohrála, ona se pořád vlnila a stále nic.

Nakonec naběhl jeden pán v sáčku, razantním pohybem roztrhl podprsenku a striptérka amatérka rozpažila ruce. Asi očekávala potlesk. Nicméně její poprsí nebylo z nejmladších a tak padlo až někam nad pupek. Všichni ji teda koukali dolů a bylo to celý takový divný. Erotika v putyce probíhá přece jinak. V řečech, v náznacích. Jemně, drsně, opatrně. Co na tom, že jsou tady i alkáči a lopaty. Skinheadi a metalisti. Upíři a ostatní. Kozy jsme už viděli asi každej. Tohle snad nezaujme ani žáky druhého stupně základní školy nebo ano? Ano. Ten den získala Nezávislá erotická iniciativa do svých řad několik nových členů. Stačí fakt jen kozy a pivo. Chléb a hry. Je to pořád stejný. Raději jsem nasadil discmana a pořádně si osolil muziku. 

Když jdeme domů, tak jsme měli takovej zvyk. Lahváče na cestu. Máme to sice pár metrů, ale je tu jedna lavička, kde jste úplně ukrytí. Cinkám lahvemi a čekám na Andreu. Najednou se objeví striptérka, hlavní postarší hvězda večera a pláče. "Já ti říkala, že už jsem na to stará, koho může ještě může zajímat moje tělo?": stěžuje si a kolem ní poskakuje jeden chlápek v sáčku a pořád dokola opakuje - jsi krásná Maruško, jsi moc krásná Maruško. Máří se podívá na mě a asi čeká, že se přidám a podpořím ji. Jenže já byl tenkrát mladej a blbej, tak mlčím. Na lavičce mi pak Andrea sdělí, že ji přemlouvali, aby k nim vstoupila do strany. Že je pěkná holka, že by si přivydělala nějakou tu korunu a podobný řeči. A co ty na to? No já jim řekla, že do putyky erotika nepatří a poslala jsem je do prdele. Hele, a myslíš, že bych se klukům líbila? Provokuje. Už ji znám. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - BEZWERING - Aan de wormen overgeleverd (2020)

BEZWERING - Aan de wormen overgeleverd
CD 2020, Ván Records

for english please scroll down

Hudbu volím často také podle toho, v jakém jsem prostředí. Třeba holandské black metalisty BEZWERING (pohrobky WEDERGANGER) jsem si dal jednou zkusmo do uší velmi brzy ráno, když jsem šel kolem řeky. Atmosféra mě ihned vtáhla do děje a to i přesto, že podobné atmosférické a hymnické věci příliš nemusím. Najednou jsem doslova cítil utopencovy oči, které na mě hledí z kalné vody. Ano, před několika dny zde jednoho nebožáka opravdu našli.

"Aan de wormen overgeleverd" působí zpočátku jako monolit, vše utíká jakoby v pozadí, v jakémsi zmateném veletoči, ale po čase vyniknou na povrch jednotlivé vrstvy, hráčské umění, syrovost a temnota. Rozhodně to není muzika, kterou byste měli vnímat dnes tolik častým způsobem - stáhnout, dát tomu 10 minut šanci, smazat a vyjádřit se někde na sociální síti. Kdeže, to by bylo opovážlivé a troufalé a taky trošku tupé. Doporučuji opravdu soustředění, nejlépe jako já, za studeného mlhavého rána. 

Nebudu vás zatěžovat tím, že muzikanti BEZWERING jsou propojeni navzájem v různých kapelách a projektech, Metal Archives známe všichni, ale soustředil bych se spíš na dojem, jaký z muziky mám. Řekl bych zvláštní, zajímavý. Na jednu stranu lze skladby vnímat jako chaos, takové to "post blábolení", se kterým se dnes roztrhl pytel, ale Holanďané jsou přeci jen trošku jiní. Odlišují se, dle mého skromného názoru, rukopisem, celkovou atmosférou a jakousi magičností, která mi dělá zkrátka dobře. Je to vlastně s podivem, protože podobné desky příliš nevyhledávám, vyhýbám se jim a vlastně o nich ani nechci psát. Jenže tady jsem našel cosi přitažlivého. Přirovnal bych to možná k situaci, když potkáte ne zase tolik hezkou ženu, která když se na vás podívá, tak se vám stejně podlomí kolena. Možná je to pohledem, zvukem, atmosférou, těžko říct, jedná se přeci jen o hodně pocitovou záležitost. Musí být samozřejmě mlha, tma a nějaká ta smrt, bez té by to nešlo. A úplně nejlepší bude, když si album poslechnete a uslyšíte sami. Slova jsou zde více než jindy zcela zbytečná. Atmosférický black metal s hymnickým podkladem, který vás vtáhne do hodně nečisté hry!

sumarizace:

Nové CD "Aan de wormen overgeleverd" holandských BEZWERING mi připomíná zběsilý tanec na ledovém ostří. Našlapujete bosýma nohama a pálí vás chodidla. Krev pomalu houstne a do žil se vkrádá chlad. Holandští maniaci nahráli velmi temnou studenou black metalovou desku. Líbí se mi určitý pach smutku, kterou ze skladeb cítím. Pokud máte rádi black metal v jeho klidnější podobě, potom je pro vás novinka povinností. Nahrávka se velmi dobře poslouchá a stává se postupně jedem, pronikajícím přímo vaší mysli. Pronásledují mě vlci a já se snažím marně uniknout. Nakonec umírám roztrhaný a zmrzlý v zasněžené krajině. Black metal, zahraný s ledem v srdci!

Asphyx says:

The new CD "Aan de wormen overgeleverd" from Netherlands BEZWERING reminds me some frantic dance on the ice edge. you are stepping on bare feet and your soles are burning. The blood get thick and the cold is creeping slowly into your veins. Holland maniacs recorded very dark cold black album. I like a smell of sadness, that I feel from these songs. If you like black metal in its calm form, then this news is responsibility for you. The recording is very well for listening and it turns to poison, penetrating your mind. Wolves are hunting me and I try to escape in vain. I'm dying torn and frozen in a snowy landscape. Black metal played with ice in the heart!

TRACKLIST
1. Vredeloos (4:52)
2. Nagezeten (4:59)
3. Rouwstoet (5:13)
4. Uitgeteerd (4:10)
5. Aan gene zijde (3:44)
6. Terror terroris (3:57)
7. Geen bloemen op mijn graf (3:50)
8. Het tweede gezicht (7:26)
9. Waanzinskolk (5:26)

https://www.facebook.com/BEZWERING-552636585162467
https://www.van-records.com
https://www.facebook.com/vanrecs

Recenze/review - THRONEUM - Oh Death... Oh Death... Determinate, Preach and Lead Us Astray... (2020)

THRONEUM - Oh Death... Oh Death... Determinate, Preach and Lead Us Astray...
CD 2020, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Jakoby mi někdo přerazil obě nohy a já se plazil dlouhou podzemní chodbou. Pro bolest necítím chlad, ani nechutnou zkaženou vodu, která ztéká ze zdí. Naděje umírá poslední, ale to v mém případě rozhodně neplatí. Světlo jsem neviděl již dlouhé roky, odsouzen k zapomnění. Poslední záblesk a pak už jen nekonečné utrpení. Moje smrt nikoho nezajímá, nikdo truchlit nebude. Přesto bych ještě rád žil. Zamítá se. Konec. Co je to vlastně konec? Tma? Prázdnota? 

Na podobné otázky se snaží svojí hudbou odpovědět i nihilisté z Polska, kteří si říkají THRONEUM. Píšu jim již několikátou recenzi v řadě a dalo by se napsat, že se jedná o přesně ten typ skupiny, která nikdy nesejde z té pravé staré prašivé black death metalové cesty. Jejich riffy jsou zahalené totální tmou a posluchač si opravdu po nějaké době připadá, jako by zoufale utíkal z nějaké podzemní kobky. Hniloba!

Tady se nejedná o žádnou obyčejnou hru na metal, ale kapele můžete věřit každý tón, každé slovo, úder bicích. Jsou ortodoxní, rezaví jak padesát let stará konzerva. Inspirováni volně třeba takovými POSSESSED, SARCÓFAGO, NECROPHAGIA, IMPERATOR, SADISTIK EXEKUTION, útočí další smrští utkanou z těch nejošklivějších pavučin. Kolem cáká hnis z proříznutých ran a když zapálíte oheň, tak shoříte černým plamenem. Všechno je na desce chtěně zkažené, hnusné, mokvající, zabalené do špíny a beznaděje. "Oh Death... Oh Death... Determinate, Preach and Lead Us Astray..." je v určitých momentech až primitivní, útočí se na první signální soustavu, na ty nejnižší pudy a představivost. Album rozhodně není pro každého, mnohý odvrátí znechuceně tvář. Je to jen a jen dobře. THRONEUM mají svůj vlastní ksicht, vymáchaný v opuštěných močálech a skladby jsou přesvědčivé. Stačí se poddat a mít alespoň trošku trpělivosti. Doporučuji poslouchat ve sklepě, až půjdete...ale vy víte kam. Někde za těmi nejméně nápadnými dveřmi je úkryt, možná peklo. Poláci tam patří bezezbytku. Nahrávka se pro mě stala vyloženě návykovou látkou. Inferno!

sumarizace:

Vítejte na onom světě. V totálním chaosu a zmatku. Zde předvádějí THRONEUM svá nekalá kouzla. Jsou zkažení, jako voda v řece Styx. Ortodoxní a nihilističtí, jako ten nekrutější obřad pro velebení Satana. Nahráno a vypáleno na nosič bylo totální zlo bez jakýchkoliv příkras. Jen krutá temnota.

"Oh Death... Oh Death... Determinate, Preach and Lead Us Astray..." je obrácenou modlitbou ve stylu POSSESSED, SARCÓFAGO, NECROPHAGIA, IMPERATOR, SADISTIK EXEKUTION. Během celé desky se jde absolutně na hranu, posluchačovi není darováno nic zadarmo. Nemusí to vyhovovat každému, ale příznivci temných, pomalu hnijících desek, by mohli být spokojeni. Jedná se zkrátka o chorobami nasáklý starý poctivý black death metal. Pokud máte rádi smrt v této podobě, pravděpodobně budete tuhle nahrávku točit ve svých přehrávačích do skonání světa. Vy ostatní se pokřižujete a vezmete nohy na ramena. Osobně musím mít na THRONEUM náladu. Když se setmí a městem se začnou ploužit divné stíny. Když se mraky poprvé dotknou země. A když mě povolá záhrobí do zbraně. Pak jsem prokletý. Závěr je jednoduchý. Tohle je pravé peklo se vším, co k tomu patří. Berte a nebo nechte být. Inferno!

Asphyx says:

Welcome to the other world! In the total mess and chaos. Here the THRONEUM performs their wicked magic. They are putrid as water in the Styx River. Orthodox and nihilistic like the cruelest ritual for the glorification of Satan. Absolute evil without any embellishment was recorded and released on the album. Only the cruel dark!

"Oh Death... Oh Death... Determinate, Preach and Lead Us Astray..." is an inverted prayer with style like POSSESSED, SARCÓFAGO, NECROPHAGIA, IMPERATOR, SADISTIK EXEKUTION. During the listening to the whole record, you are led on the absolute edge; listeners can’t have anything for free. This music is not for everyone, but the fans of dark, slowly putrefying records should be satisfied. It is just by sickness soaked old true black death metal. If you like the death in this form, probably you will listen to this record until the end of the world. Personally, I must have the right mood for the THRONEUM listening. When everything becomes dark, and the city is full of the weird shadows. When the clouds touch the ground for the first time. And when the other world calls me to arms. Then I am cursed! The conclusion is easy. This is the real hell with everything, which belongs to it. So take it or let it be. Inferno!

tracklist:
01. Alpha: Soulside-Space-Stream (15:13)
02. Beta: AGLA-on-Tetragrammaton (01:27)
03. Gamma: Agla-ON-Tetragrammaton (01:27)
04. Delta: Self-Appointed-Grandeur (12:21)
05. Epsilon: Agla-on-TETRAGRAMMATON (01:20)
06. Zeta: Archangel-Lucifer-God (08:53)

band:
T.G. EXECUTOR - v/g
DIABOLIZER - dr
ARMAGOG - b

https://www.facebook.com/ThroneumOfficial/
https://throneumofficial.bandcamp.com/album/oh-death-oh-death-determinate-preach-and-lead-us-astray
http://godzovwar.com/

Recenze/review - INFER - Aeon of Deathless Blight (2020)

INFER - Aeon of Deathless Blight
CD 2020, Nigredo Records

for english please scroll down

Slyším tichý šramot. Jakoby někdo ve vedlejší kobce přerovnával staré kosti. Je to zvláštní, měl bych tu být již dlouhé roky sám. Opuštěný a nemrtvý. Dnes se všechno změnilo. Přidávají se ke mě další stíny, další duchové zemřelých. Nejdříve jsem si to nedovedl vysvětlit, ale pak jsem pochopil. Novou desku totiž vydává slovenská black death metalová skupina INFER, která moc dobře ví, jak probudit temné síly.

Do děje vás ihned uvede morbidně krásný obal od rumunské malířky Luciany Nedeley. Chvíli tahám rakve v rytmu skladeb a pečlivě naslouchám. Do uší mě řeže parádně ošetřený zvuk od Magnuse „Devo“ Anderssona (ex - MARDUK). Nahrubo nasekaný black a death metal ze staré školy. Bez příkras a ušpiněný zkaženou krví. Jsem tu správně.

"Aeon of Deathless Blight" není žádným převratným albem, některé skladby svojí atmosférou připomínají staré dobré MORBID ANGEL, BELPHEGOR, IMMOLATION, INCANTATION, DIABOLIC, MARDUK a inspirací byla zajisté i ta nejlepší alba polské školy. Bylo by ale předčasné kapelu odsoudit jako plagiát. Tak tomu rozhodně není. Pro mě osobně je nejdůležitější atmosféra nahrávek a tu umí INFER navodit vynikající. Připadám si opravdu jako zavřený v nějaké staré kobce. Odsouzený na smrt. Základem je dobré řemeslo a to zvládají pánové na výbornou. Jedinou výtku z mé strany bych tak měl pouze k tomu, že skladby nesedí pohromadě jako celek. Jakoby byly "náhodně" poskládány vedle sebe. Trošku mi chybí gradace, občas se v některých motivech trošku ztrácím a deska má potom slabší energii. Jsou to ale jen drobnosti, jinak jsem spokojený. Je hrozně příjemné spadnou rovnou do surové vichřice s názvem "Aeon of Deathless Blight" a užívat si kruté nárazy riffů, zničující bicí a přerovnávat kosti při jednotlivých motivech. Peklo opět (po dlouhých deseti letech od posledního dlouhohrajícího alba) otevřelo svůj chřtán a zve vás na nekonečný tanec v plamenech. Pokud máte rádi morbidní death metal ušpiněný syrovým black metalem, který vás rozseká na malé kousky, tak neváhejte ani chvilku. Pach smrti!

Asphyx says:

I can hear a soft rumble. It was as if someone in the next dungeon was rearranging old bones. It's weird, I should be here alone for many years. Abandoned and undead. Today, everything has changed. More shadows and ghosts of the dead people joined me. At first, I couldn't explain it, but then I understood. The Slovak black death metal band INFER is releasing the new album and they know very well how to awaken dark forces.

Immediately, you will be brought into the story by a morbidly beautiful cover art made by the Romanian painter Luciana Nedelea. I pull the coffins to the rhythm of the songs for a while and listen carefully. A beautifully treated sound by Magnus "Devo" Andersson (ex - MARDUK) cuts my ears. Roughly chopped black and death metal from the old school. No embellishments and soiled with the rotten blood. I'm in the right place.

"Aeon of Deathless Blight" is not a revolutionary album, some songs by their atmosphere remind me of the good old bands like MORBID ANGEL, BELPHEGOR, IMMOLATION, INCANTATION, DIABOLIC, MARDUK and the inspiration certainly comes from the best albums of the Polish school. But it would be premature to condemn the band as plagiarism. This is not that case. For me personally, the most important thing is the atmosphere of the record and INFER can make the excellent one. I really feel like being locked in an old dungeon. Sentenced to death. The basics are represented by a good craft and the gentlemen can do it very well. My only complaint is that the songs do not fit together as a whole. As if they were "randomly" placed side by side. I miss the gradation a bit, sometimes I get a little lost in some motifs and then the record has weaker energy. But these are just trifles, otherwise, I'm satisfied. It's very nice to fall right into a raw storm called "Aeon of Deathless Blight" and enjoy the cruel bumps of riffs, devastating drums and rearranging bones in each motif. Hell again (ten years after the last full-length album) has opened its maw and invites you to an endless dance in the flames. If you like morbid death metal soiled with raw black metal, which will cut you into small pieces, don't hesitate for a moment. The smell of death!

Tracklist:
1. Vision of Primal Horror 02:58
2. Heavenly Beasts 02:47
3. Into the Pit of Gehenna 04:29
4. Parasitus Deum 04:02
5. Salvation Through Devastation 04:10
6. Wormangel 04:18
7. Aeon of Deathless Blight 04:28
8. World of Ash 02:29
9. Definite Reversion 05:38

band:
Peter - Guitars/Vocals
Robert - Drums
Pepo - Lead Guitars
Richard - Bass/Vocals

https://www.facebook.com/infer666/
https://tryznaproduction.bandcamp.com/album/aeon-of-deathless-blight
https://bandzone.cz/infer
http://www.nigredorecords.org/
https://www.facebook.com/NigredoRecords/