TERMINAL NATION - Holocene Extinction CD 2020, 20 Buck Spin
for english please scroll down Zdál se mi jednou divnej sen. Stál jsem na kolejích a proti mě jel plně naložený vlak. Srážka mě rozmetala na míle daleko. Zemřel jsem krutou smrtí, ale se mnou i několik stovek politiků. Všechny ty ksichty, co vidíte každý den v televizi, kteří vás obtěžují na sociálních sítích, všechny, kteří káží vodu a pijí víno. Země se řítí do záhuby a můžeme si za to sami. Říká se to alespoň spoustu let. Hodiny tikají. Už je toho na nás moc. Přežijí naše děti vůbec? Přiznám se, že kombinace death metalu a hard core nepatří zrovna k mým oblíbeným. Jsou ale výjimky. Jednu takovou udělám u amerických TERMINAL NATION. Jejich novinka "Holocene Extinction" je totiž takovým rozjetým vlakem, který vás rozseká na malé kousky.
Z "Holocene Extinction" jsou cítit GATECREEPER, staří dobří DISMEMBER, spousta crustu a již zmíněného hard core. Dohromady se jedná o hodně třaskavou směs. Skladby jsou napsané neurvale, surově, cítím z nich takovou tu rebelii, kterou mám u mladých kapel tolik rád. Je hodně slyšet, že do své hudby pánové dali kus svého srdce. Jsou naštvaní, syroví, jako celý dnešní svět. Riffy řežou, bicí kopou jako splašený kůň. A zpěvák? Ten je vzteklý jako prašivý pes. Nejdůležitější je pro mě ale nakonec předaná energie. Tu by mohli TERMINAL NATION dávat do pytlů a prodávat. Troufám si tvrdit, že koncerty musí být pořádný masakr. Tak jo, já si jdu zase stoupnou na koleje. Doufám, že brzy pojede vlak a na boku bude mít nápis od krve. Těším se na další song, mám chuť vzít do rukou kladivo a zbourat zeď. Devastující album, které se vám zařízne hluboko do masa!
Asphyx says:
It had a strange dream once. I stood on the tracks and a fully loaded train passed against me. The crash spread me miles away. I died by a cruel death, but with several hundred politicians along with me. All the funny faces you see on TV every day, who bother you on social networks, all those who preach water and drink wine. The earth is rushing to annihilation and we can blame ourselves for it. It's been said for at least a lot of years. The clock is ticking. It's too much for us. Will our children survive at all?
I admit that the combination of death metal and hard core is not exactly my favorite. But there are exceptions. I'll do one with the US band TERMINAL NATION. Their new record "Holocene Extinction" is such a runaway train that will cut you into small pieces.
From "Holocene Extinction" you can feel GATECREEPER, good old DISMEMBER, lots of crust and the already mentioned hard core. Together, it is a very explosive mixture. The songs are written roughly, brutally, I feel such rebellion that I love in the case of young bands so much. It is very audible that the gentlemen put a piece of their heart into their music. They are angry, raw, like the whole world today. Riffs cut, drums kick like a frightened horse. And the singer? He's angry like a stray dog. But the most important thing for me is the energy transferred to me. TERMINAL NATION could put the energy into bags and go to sell it. I dare say that concerts must be a real massacre. All right, I'm going to get back on track. I hope that the train will come soon and will have a blood inscription on its side. I'm looking forward to the next song, I am up to take a hammer and take down a wall. A devastating album that will cut you deep into your flesh!
TRACKLIST 1. Cognitive Dissonance (2:59) 2. Arsenic Earth (1:55) 3. Holocene Extinction (2:43) 4. Master Plan (1:52) 5. Revenge (2:57) 6. Thirst To Burn (0:31) 7. Orange Bottle Prison (3:21) 8. Leather Envy (1:19) 9. Expired Utopia (4:23) 10. Death For Profit (3:14) 11. Caskets Of The Poor (1:39) 12. Disciple Of Deceit (3:22) 13. Age Of Turmoil (4:23)
LINE-UP Stan Liszewski - Vocals Tommy Robinson - Guitar, Vocals Dalton Rail - Guitar, Vocals Chase Davis - Drums Chase Turner - Bass, Vocals
COEXISTENCE - Collateral Dimension CD 2020, Transcending Obscurity Records
for english please scroll down Stále se občas dívám k obloze. Přemýšlím, jestli je někde nějaký život. Je tam lépe než u nás nebo hůře? Dokáže být i jejich civilizace tak zlá a bezohledná ke své planetě? Zatím to vypadá, že jsme jediní predátoři ve vesmíru. Ale proč nepopustit uzdu fantazii? Líbí se mi spousta sci-fi románů a knih a sem tam mě zaujme i nějaká ta technická death metalová kapela. Tentokrát můj dalekohled zaostřil ve chvíli, kdy jsem potkal poprvé italské COEXISTENCE. Ti hrají od roku 2015 a po jednom singlu, demu a EP přicházejí s první dlouhohrající deskou. Již poněkolikáté ji poslouchám a nejčastěji mě zatím napadá slovo temnota. Ale ne hrobařská, spíše vznešená, odlidštěná, vesmírná a opravdu velmi pestrá.
"Collateral Dimension" je progresivním, technickým albem, ale tak trošku jiným, odlišným od ostatních. Songy jsou velmi dobře napsané, nikde se zbytečně nepreluduje, mají jasnou a zřetelnou strukturu a hlavně dobré nápady. Velmi příjemně se poslouchají. A to jako kulisa, tak i když se pečlivě soustředíte. Fanoušci třeba takových CYNIC, ATHEIST, BEYOND CREATION, PSYCROPTIC, OBSCURA, NECROPHAGIST a podobných záležitostí by mohli být nadšeni. Na desce se mi líbí, že plyne tak nějak samozřejmě, lehce, svěže, bez zádrhelů. Kolem se vznáší spousta nálad a pocitů. COEXISTENCE dokáží být ostří, nekompromisní, ale i atmosféričtí, vzdušní a podmaniví. Nejedná se o dnes tolik typické předváděčky technických dovedností, ale o opravdovou progresi. Občas si dokonce vzpomenu na vážnou hudbu, některé momenty mi ji doslova evokují. Troufám si tvrdit, že podobné nahrávky by se snad ani neměly hodnotit slovy. O hodně lepší je poslouchat, nechat je na sebe působit. Vzít dalekohled a podívat se zase jednou ke hvězdám. Někde tam je možná odpověď i na vaší existenci. Italové to moc dobře vědí. Progresivní technický death metal, který ve vás zanechá otisk vesmíru!
sumarizace:
Před letošní novinkou italských COEXISTENCE se klaním až k zemi. Je totiž po okraj naplněná žhavými, pálivými nápady, které vyvěrají ze samé podstaty death metalu. Skladby mají neskutečné množství vrstev a působí jako samotná symfonie zla. Ano, takhle nějak by hráli skladatelé vážné muziky, pokud by se rozhodli pro extrémní smrtící kov. Progresivní nápady je možné potkat na každém kroku. Přesto si pánové ponechali schopnost složit syrové a nekompromisní motivy. Album neskutečně řeže, pálí, transformuje samotnou smrt v čistou bolest. Je jako řeka, plná hnijící krve, která teče sice pomalu, ale s o to větší jistotou zničí vše živé. Na desce je možné pozorovat doslova erupci nápadů. Přesto není nic zbytečně komplikované a COEXISTENCE se povedlo vyhnout i zbytečným exhibicím. Všechno sedí na svém místě a z nahrávky se tak stává hodně ostré koření. "Collateral Dimension" je pro mě na dlouhou dobu jedno z nejposlouchanějších alb vůbec. Progresivní death metal, který nepostrádá temnotu a je zahraný s neskutečnou silou! Masakr!
Asphyx says:
I bow down to this new album by Italian COEXISTENCE. It is full of hot, spicy ideas which spew from the death metal itself. The songs have unbelievable amount of layers and they feel like a symphony of evil. Yes, this is how would classical musician played if they would decide to play death metal. Progressive ideas are everywhere on this album. However these gentlemen still have their ability to compose raw and uncompromising motives. This album cuts unbelievably, it burns, and it transforms the death itself into a clear pain. Like a river full of rotting blood which although flows slowly it will kill everything live on earth for sure. These guys managed to avoid some unnecessary exhibitions on this album. Everything is on its place so this album is like a very hot spice. "Collateral Dimension" is one of my most played albums at all for a very long time. Progressive death metal which doesn´t lack of darkness and it is played with an unbelievable power! Massacre!
tracklist:
1. Metaphysical Essence 2. Symbiosis of Creation 3. Eclipse 4. Detach from the Abyss 5. Perception 6. Collateral Dimension 7. Revert 8. The Nadir Element 9. Floating in the Celestial Wave
Ave ULTHAR! Mám tu před sebou obě vaše alba a pořád se mi do hlavy vkrádá myšlenka, že už jsem dlouho neslyšel tak záhadnou muziku. Hrajete death metal, black metal, ale máte v sobě i něco zvláštního, zajímavého, neotřelého. Těžko se to popisuje, ale myslím si, že to je díky vzájemné chemii mezi muzikanty. Jak se vůbec dali ULTHAR dohromady a jak vznikl nápad hrát tak zajímavou muziku?
Děkuji mnohokrát. Náš příběh bohužel není nijak zvlášť zajímavý. Justin (Enis - náš bubeník) se v roce 2014 přistěhoval z Brooklynu do Bay Area, kde jsem ho znal z koncertů. Začali jsme spolu hrát a rozhodli jsme se, že chceme, aby byl součástí i Steve (Peacock, basa a zpěv). Neexistoval žádný počáteční „nápad“ o žánru, který by jsme chtěli hrát, teda nemyslím si - a pokud byl, tak jsme ho rychle zavrhli, když jsme si uvědomili, že bychom mohli udělat něco mnohem originálnějšího a zajímavějšího ignorováním žánrových konvencí a pouhým následováním našich vlastních podivných nápadů.
Možná to bude znít divně, ale když poslouchám vaše desky, tak si připadám jako bych byl v galerii abstraktního umění. Vždy máte takový zvláštní zvuk. Na jednu stranu je starý a temný, ale zároveň svým způsobem i moderní. Povedlo se vám nalézt svůj sound. Jste rozpoznatelní. Nahráváte u Grega Wilkinsona. Znamená to, že vám nejvíc rozumí? Jak jste se dali dohromady a proč právě on?
Všichni tři jsme s Gregem spolupracovali na několika albech s našimi samostatnými projekty. Zvuk jsme si našli během nahrávání “Providence”, myslím, že to bylo někdy před patnácti dalšími alby. Greg je chlápek, ke kterému půjdeš nahrávat metal tady v Oaklandu a také někdo, koho znám a kterému věřím už téměř 20 let. Můžu říct, že Greg je ten, kdo to tam prostě dostane. Můžeme mu říci, jaký zvuk chceme a on to vždy dokáže uskutečnit. Má skvělé nápady, ale respektuje také nápady muzikantů, se kterými spolupracuje. Je prostě skvělý.
Správný extrémní metal v sobě musí mít chvění. Posluchač nesmí zůstat ani chvilku v klidu. Přiznám se, že na obaly od Iana Millera se vždycky dívám a u toho mi hraje vaše hudba. Já malbě vůbec nerozumím, nevyznám se v ní, ale jeho práce mě doslova přitahuje. Jakoby byla z jiné dimenze, je v nich vášeň. Jak jste se s Ianem dali dohromady a proč právě on? Slyšel třeba vaši hudbu pro inspiraci? Nebo jste vybírali již z hotových děl?
S Ianem je také skvělá spolupráce. Na úplném začátku jsem ho kontaktoval prostřednictvím jeho webových stránek poté, co jsem viděl jeho práci na obalech Lovecrafta ze 70. let. Věděl jsem, že občas spolupracuje s metalovými kapelami (viděl jsem jeho díla spojené s Bolt Thrower i s Bay Area kapelou Scolex), a tak jsem se rozhodl jej oslovit. Byl jsem příjemně překvapen, jak snadno je možné s ním spolupracovat a od té doby jsme zůstali v kontaktu, i pokud jde o jiné věci než obal alba. Obaly z obou alb jsou již existující díla, na která jsme od něj získali licenci. Takže ne, obal nebyl ovlivněn hudbou, ale nedokážu si představit dílo, které by pasovalo tak jako tohle.
Jste inspirováni Howardem Phillipsemem Lovecraftem. Jeho podivným a temným světem. Jaké jeho dílo máš nejraději? Ptám se, protože dnes je spousta kapel, která se tímto autorem zaštiťuje, ale nemá jej moc nastudováno. Proč vlastně mistr Lovercraft?
Jsem fanouškem Lovecrafta od mých raných dvaceti let, takže pravděpodobně už dvacet let čtu jeho příběhy. Je to hluboká studna, ze které se můžete inspirovat, ale musím přiznat, že jsem spíše fanouškem jeho podivných fantazií než jeho hororových příběhů. “Dream-Quest of Unknown Kadath” je pravděpodobně můj osobní favorit, i když se zdá, že jsem ztratil brožovanou kopii. Během svého krátkého působení zde v naší dimenzi vybudoval celý mimozemský vesmír a mytologii, ale rád bych jeho práci považoval spíše jako “odrazový můstek” pro ULTHAR - baví nás estetika a jazyk, ale je to pouze vnější vrstva pro, co vlastně říkáme jako muzikanti.
Popsat vaší hudbu slovy není příliš jednoduché. Hrajete death metal, ale i black, thrash, někdo by řekl i progresi. Štítky asi nejsou důležité, ale mě by spíš zajímalo, kde pro skládání berete inspiraci? A jakým způsobem vlastně tvoříte?
Štítky pro nás rozhodně nejsou důležité. Samozřejmě jsme si vědomi death a black metalových prvků v naší hudbě, ale neexistuje žádný „vzorec“, který bychom používali při komponování - ve skutečnosti se od toho snažíme držet co nejdál a být při skládání a psaní divní a nevyvážení. Naše postupy se v průběhu let změnily. Kdysi jsme skládali společně více ve zkušebně, ale Steve a já jsme psali stále více a více samostatně, doma. „Providence" byla složena tímto způsobem a Steve nyní většinu času žije v jiném státě, takže tomu tak bude pravděpodobně i v budoucnu.
Hrajete ve třech. Nepřemýšleli jste někdy i o druhé kytaře? Ne že by vám chyběla, ale byl by to další nástroj do kapely a další možnost, kam vaši hudbu posunout.
Přemýšleli jsme o tom krátce, na začátku kapely, ale rychle jsme si uvědomili, že to není nutné. Náš zvuk to nepotřebuje. Na našich albech je sem tam několik jemných harmonií, ale ty nemusí být hrány i naživo. Necítíme žádnou potřebu kytarových sól a Steve na basu hraje skoro stejně jako druhá kytara. Jsem si docela jist, že po dobu našeho fungování zůstanou ULTHAR tříčlenní.
Vaše muzika je svým způsobem komplikovaná. Musíte ji hodně „upravovat“ pro živé hraní? Jak to vlastně máte s koncerty? Vystupujete hodně? Jezdíte třeba i turné? Asi víš, kam mířím. Byli byste ochotní zahrát i v Evropě? A jak vnímají vaši hudbu posluchači pod pódiem? Užíváš si živé hraní?
Rádi hrajeme živě. Bohužel, kvůli pandemii (zejména ve Spojených státech) není aktuálně turné možné. V roce 2020 jsme zrušili 2 turné po USA, ale měli jsme to štěstí, že jsme po vydání „Cosmovore“ mohli trochu cestovat (jak celé turné po USA, tak kratší s NAILS, MISERY INDEX a OUTER HEAVEN, stejně jako několik kratších výletů nahoru a dolů podél západního pobřeží). Naše koncerty jsou na živo velmi přímočaré - to, co slyšíte na albu, je to, co slyšíte živě. Myslím, že jedinou malou „úpravou“, kterou jsme udělali, bylo vystřižení asi 2–3 minut ze skladby „Dunwich Whore“, když ji hrajeme živě. Na albu trvá 13 a půl minuty, a tak jsme se rozhodli, že když ji budeme hrát naživo, zredukujeme několik nadbytečných částí, abychom zachovali dynamiku setu. Doufejme, že brzy budeme mít o Evropě dobré zprávy.
Jaké je to vlastně být undergroundovým muzikantem v Kalifornii? Dokážete se hudbou uživit? Nerad se bavím o politice, protože to je svinstvo, ale když občas kouknu na zprávy, tak to u vás v USA vypadá, jakoby měla začít apokalypsa. Ovlivňují tě tyhle věci nějak jako hudebníka? Já si třeba občas připadám jako v nějakém utopistickém románu.
Ano, je to rozhodně v prdeli. Nezdá se, že by to byl zrovna dobrý způsob, živit se hudbu, alespoň v současné době ne. Hrát živé koncerty teď není možné, takže druhou možností je nahrávat a produkovat hudbu, ale tím se moc peněz nevydělá. Určitě to teď působí jako apokalyptický čas, zvláště tento týden s mohutnými požáry v naší oblasti a temnou oblohou během dne. Tvořil jsem doma nějakou hudbu a umění, jen abych se zabavil, než to přejde.
Shelby Lermo, dělali jsme spolu rozhovor i pro EXTREMITY. Na Metal Archives je status split-up. Ale znáš to, na internetu často kecají. Jak to vlastně s kapelou vypadá? Napíšu to na rovinu, přál bych si novou desku. Bude?
Vzpomínám si na ten rozhovor! Vážím si tvých vřelých slov, ale EXTREMITY definitivně skončili. Díky za optání.
Děkuji moc za rozhovor. Víš, co teď udělám? Sednu si, vezmu si nějakou dobrou knížku a pustím si vaše desky. Už se moc těším. Přeji vám, aby se vaše hudba dostala k co nejvíce lidem. Ať se vám daří i v osobním životě!
Ave ULTHAR! I have both of your albums in front of me and the thought still creeps into my head that I haven't heard such mysterious music in a long time. You play death metal, black metal, but you also have something special, interesting, original in it. It's hard to describe, but I think it's because of the mutual chemistry between the musicians. How did ULTHAR get together and how did the idea to play such interesting music come about?
Thank you so much. Our story, unfortunately, isn’t an extremely interesting one: Justin (Ennis, our drummer) moved to the Bay Area from Brooklyn in 2014, where I knew him from booking shows and whatnot. We started playing music together, and decided we wanted Steve (Peacock, bass and vocals) to be a part of it as well. There was no initial “idea” about the type of music we wanted to play, I don’t think—if there was, it was quickly abandoned when we realized we could do something much more original and interesting by ignoring genre conventions and just pursuing our own odd ideas.
It may sound weird, but when I listen to your records, I feel like I'm in an abstract art gallery. You always have such a strange sound. On the one hand, it is old and dark, but at the same time also modern. You managed to find your sound. You are recognizable. You're recording with Greg Wilkinson. Does that mean he understands you the most? How did you get together and why did you choose him?
All 3 of us in the band have worked with Greg on several albums with our separate projects. We did the math during the Providence recording sessions, I think it was something like 15 albums between the 3 of us in Ulthar? Greg is the go-to guy for recording metal in Oakland, and also someone I’ve known and trusted for almost 20 years. I would definitely say that Greg “gets it”, we can tell him what we want, sound-wise, and he can always make it happen. He always has great ideas but respects the ideas of the musicians he works with as well. He’s great.
The right extreme metal must have a vibration. The listener must not remain relaxed for a moment. I admit that I always look at Ian Miller's covers and your music plays. I don't understand painting at all, I don't know nothing about it, but his work literally attracts me. As if it were from another dimension, there is passion inside. How did you and Ian get together and why did you choose him? Did he hear your music for inspiration? Or have you already chosen from the finished works?
Ian is also wonderful to work with. I initially contacted him through his website, after seeing his work on Lovecraft paperbacks from the 70s. I knew he occasionally worked with metal bands (I’d seen his art attached to both Bolt Thrower and the Bay Area band Scolex), so I decided to reach out. I was pleasantly surprised at how easy he is to work with, and we’ve stayed in touch since, even regarding other subjects outside of album art. The art pieces from both albums are pre-existing works that we licensed from him. So no, the art wasn’t influenced by the music, but I can’t imagine art that would fit it better.
You are inspired by Howard Phillips Lovecraft. It’s a strange and dark world. What is your favorite work of him? I ask because today there are a lot of bands that are under the auspices of this author, but they haven't studied him much. Why Master Lovecraft?
I’ve been a Lovecraft fan since my early 20s, so probably 20 years now I’ve been reading his stories. It’s a deep well to draw inspiration from, but I have to admit I’m more a fan of his weird fantasy then his horror stories. Dream-Quest of Unknown Kadath is probably my personal favorite, although I seem to have lost my paperback copy. He built an entire alien Universe and mythology during his brief time here in our dimension, but I like to think of his work more as a “jumping off” point for Ulthar—we enjoy the aesthetic and language, but it’s merely an outer layer for what we are really saying as musicians.
Describing your music in words is not very easy. You play death metal, but also black, thrash, someone would say progress. Labels probably aren't important, but I'd rather wonder where you get your inspiration for composing? And how do you actually create your music?
Labels are definitely not important for us. Of course, we are aware of the death and black metal elements in our music, but there is no “formula“ that we use when composing—in fact, we try to stay away from that as much as possible, and get as weird and off-balance as possible when writing. Our process has changed over the years. We used to do more writing together in our practice space, but Steve and I have been writing more and more separately, at home. Providence was composed mostly in this manner, and Steve is now living in a different state most of the time, so this will probably be the case in the future as well.
You play in threes. Have you ever considered a second guitar? Not that you miss it, but it would be another instrument in the band and another way to move your music.
We did briefly, at the beginning of the band, but quickly realized it wasn’t necessary. Our sound doesn’t need it. There are a few subtle harmonies here and there on our albums, but they don’t need to be present live. We don’t see any need for guitar solos, and Steve’s bass playing is almost like a second guitar anyways. I feel pretty confident that we’ll remain a three-piece for the duration of our time as “Ulthar“.
Your music is quite complicated. Do you have to "edit" it a lot for live performance? How are you doing with concerts? Do you perform a lot? Do you even go on tour? You probably know where I'm going. Would you be willing to play in Europe as well? And how do listeners under the stage perceive your music? Do you like to play live?
We enjoy playing live very much. Unfortunately, due to the pandemic (especially in the United States), touring is not a possibility at present. We cancelled 2 full US tours in 2020, but were lucky enough to tour a bit after the release of Cosmovore (both a full US headlining tour and a shorter run with Nails, Misery Index, and Outer Heaven, as well as some shorter trips up an down the West Coast). Our presentation is pretty straight-forward in a live setting—what you hear on the album is what you hear live. I guess the only small “edit“ we’ve made was cutting about 2-3 minutes from the song “Dunwich Whore“ when we play it live. It’s 13 and a half minutes on the album, so we made the choice to cut a couple redundant parts when we play it live, just to keep the momentum of the set. Hopefully we will have some good news about Europe soon.
What is it like to be an underground musician in California? Can you play music for a living? I don't like to talk about politics, because it's crap, but when I look at the news time to time, it looks like the apocalypse should start in your country in the USA. Do these things affect you as a musician? For example, sometimes I feel like I'm in a dystopian novel.
Yes, things are definitely fucked, and no, there doesn’t seem to be a good way to play music for a living, at least not at present. Playing live music is not an option, so the other option is recorded music, and there’s not much money to be made there. It definitely feels like an apocalyptic time, especially this week with the massive fires in our area and dark skies in the middle of the day. I’ve been making music and art at home, just keeping busy through all of it.
Shelby Lermo, we did an interview for EXTREMITY together. There is „split-up“ status on Metal Archives. But you know, internet sometimes suck. Tell us something about EXTREMITY and current status please? I'll tell it straight, I wish a new record. Is there chance?
I remember the interview! I appreciate your kind words, but Extremity is definitely finished. Thank you for asking.
Thank you so much for the interview. Do you know what I'm going to do now? I'll sit down, get a good book, and play your records. I'm looking forward. I wish your music will reach as many people as possible. Good luck in your personal life!
Thank you so much for the thoughtful interview Jakub.
REPUKED - Dawn Of Reintoxication CD 2020, Soulseller Records for english please scroll down
Slyším hlasy. Hnusné, skřehotavé, plné bolesti a strachu. Zavřený ve staré márnici, s lahví dobré vodky. Kdo si dnes zatančí? Chrastím s pytlem plným kostí do rytmu ryzího death metalu. Jsem v euforii, jako pokaždé, když potkám kapelu, která mě dokáže přikovat na zeď. Špinavá, šílená, divoká, maniakální a studená je letošní deska švédských REPUKED. Žádné zbytečnosti, jenom Smrt. Do břicha mi zajíždí ostré hroty riffů a z vnitřností mi vytéká hnis.
Zavřeli mě do staré kobky, málem mě nechali umrznout. Rozmlouval jsem s mrtvými a poslouchal stále dokola "Dawn Of Reintoxication". Dejte mi někdo další pivo, mám chuť pařit stále a znovu. Panáka mi nalil samotný Satan. Jsem ve velmi dobré společnosti.
REPUKED vámrozseknou hlavu podobným způsobem, jako to umí třeba AUTOPSY, PUNGENT STENCH, ABSCESS, REPUGNANT, IMPETIGO. Pánové vše navíc zabalili do tmy, hniloby a dodali svůj vlastní výraz. Songy jsou napsané opravdu s elegancí starých mistrů. Pokud jste zažili v devadesátých letech odpolední hospody a potom noční výlety na hřbitov, tak budete přesně vědět, o čem je i album "Dawn Of Reintoxication". Tančí se zde na hromadách lebek, exhumují ty nejkrásnější hroby a k tomu se hraje muzika, která je uvěřitelná jako rozklad starého těla. Neznám nic lepšího, než si k večeru sednout na mramorovou desku a číst si jména na náhrobcích. K tomu popíjet dobrý alkohol a pořádně přidat volume na kazeťáku. Tohle je hudba pro prašivý mrtvoly, které ještě nezapomněly dělat bordel. Pro fanoušky čerstvých hrobů, old school death metalu a všechny rebely, kterým není nic svaté. REPUKED vydali desku, která roztrhá na kusy všechny zombie. Je zábavná, divoká, devastující a neurvalá. Podejte mi někdo kladivo, musím ještě rozmlátit jednu rakev. Leží v ní jeden hnusnej kněz. Až půjdete pryč, tak po sobě nezapomeňte zavřít dveře do pekla a všechno zapálit. Aby po vás zůstala stejně spálená země jako po "Dawn Of Reintoxication". Hergot, to řeže!
Asphyx says:
I can hear voices. Disgusting, crunching, full of pain and fear. I am enclosed in an old morgue, with a bottle of good vodka. Who will dance today? I rattle with a bag full of bones to the rhythm of pure death metal. I'm as euphoric as every time I meet a band that can nail me to a wall. The new record of Swedish band REPUKED is dirty, crazy, wild, manic and cold. Without the uselessness, just pure Death. The sharp points of riffs cut into my stomach and pus comes out of my guts.
They locked me in an old dungeon, almost letting me freeze. I talked to the dead and listened over and over to "Dawn Of Reintoxication". Give me another beer, I want to have a party again and again. Satan himself poured me a shot of booze. I am in very good company.
REPUKED will chop your head off in a similar way, such as AUTOPSY, PUNGENT STENCH, ABSCESS, REPUGNANT, IMPETIGO. In addition, the guys wrapped everything into darkness, pus and added their own expression. The songs are really written with the elegance of old masters. If you have experienced an afternoon pub in the 1990s and then night trips to the cemetery, you will know exactly what the album "Dawn Of Reintoxication" is about. They dance here on piles of skulls, exhume the most beautiful graves and play the music that is believable as the decay of the old body. I know nothing better than to sit on a marble slab in the evening and read the names on the tombstones along with drinking of the good alcohol and adding volume on the player. This is music for dusty corpses who haven't forgotten to make a mess. For fans of fresh graves, old school death metal and all rebels who have nothing sacred. REPUKED have released an album that will tear all the zombies to pieces. It is funny, wild, devastating and raw. Someone give me a hammer; I still have to smash one additional casket. There is an ugly priest in it. When you will leave, don't forget to close the door to hell and burn everything. So that you will leave behind the same scorched earth as after "Dawn Of Reintoxication". Hergot, it is cutting!
NAPALM DEATH - Throes of Joy in the Jaws of Defeatism
CD 2020, Century Media Records
for english please scroll down
Můj vztah s NAPALM DEATH je takový zvláštní. Některá jejich alba miluji a nedám na ně dopustit, jiná mi příliš nevoní. Všechno se ale samozřejmě ztratí naživo, kdy jsou tihle matadoři pořád vynikající. Někdy mě zkrátka zničí, jindy zase proběhnou okolo, aniž bych si jich všiml. Letos mě ale jejich novinka "Throes of Joy in the Jaws of Defeatism" hodně baví. Jsou v ní totiž namíchány přesně ty ingredience, které mám u nich rád - neurvalost, špína, taková ta odlidštěnost a letos navíc asi tuna temnoty.
Album mě vcuclo do sebe, rozmělnilo na malé kousky, rozemlelo a vyplivlo jako kus hadru. fanoušci starých grindových časů budou možná trošku zklamáni, ale mě se tenhle vývoj a směr líbí. Člověk si při poslechu uvědomí, že dokážeme být pěkně hnusnej druh.
Je až obdivuhodné, jak si dokáží britské grind deathové legendy držet i po letech vysokou laťku kvality. Typické vypalovačky, zničující bicí, pořád jsou a umí být neskutečně extrémní. Letos mi připadá, že se v některých momentech jsou načichlí až black (možná i industriálními) metalovými náladami. Originální rukopis, žánrová pestrost, přesto kompaktní, album vznikalo dlouhých pět let, ale vyplatilo se čekat. Skladby mají pověstný drive, jsou jako smršť. Přiznám se, že poslední alba se mi už příliš nelíbila, většinou jen prolétla kolem mě, ale letos je to jiné. Představte si lidská jatka, kde se nebožákům provádí to samé, co zvířatům. Smrt v přímém přenosu. Obrovský tlak a energie. NAPALM DEATH jsou zpět, aby vás totálně zničili. Daří se jim to na výbornou. Navíc odvedl Russ Russell opět skvělou práci. Deska je svým způsobem šokující, ihned si ji všimnete (včetně obalu od Frode Syltheho). Je to přesně ten druh nářezu, po kterém budete mít mozek očištěný od zbytečností. Zamyslíte se a přidáte hlasitost. Musím říct, že se pánové s novinkou "Throes of Joy in the Jaws of Defeatism" přesně trefili do mého vkusu. Má drive, má grády. Je temná a špinavá. Jako život na periferii. Totální masakr!
sumarizace:
NAPALM DEATH letos nahráli album, které je doslova narvané šíleností. Ostré riffy, morbidní vokál a zběsilé tempo. Pro očistu vašeho mozku jako stvořené! Hudba zde připomíná svět po apokalypse. Zbylo nás jen pár věrných. Zbytek zemřel v nekonečných křečích. Brutalita, grindové pasáže a absolutní chaos. To jsou NAPALM DEATH. CD bych doporučil všem, kdo se chtějí pořádně rozsekat. Novinka je jako rána pěstí přímo do obličeje. Porazí vás a rozdrtí! Velmi dobře! Totální temný masakr!
Asphyx says:
NAPALM DEATH recorded an album full of madness this year. Sharp riffs, morbid vocals and furious pace. It is made for cleaning of your brain! The music here is like the world after the apocalypse. It has left only a few devoted. The rest died in endless cramps. Brutality, grind passages and absolute chaos. These are NAPALM DEATH. I would recommend this CD to everyone who wants to be cut up well. The news is like a punch in the face. It will defeat and crush you! Absolut dark massacre!
Tracklist:
01. Fuck the Factoid (02:27)
02. Backlash Just Because (02:56)
03. That Curse of Being in Thrall (03:36)
04. Contagion (04:05)
05. Joie De Ne Pas Vivre (02:28)
06. Invigorating Clutch (04:05)
07. Zero Gravitas Chamber (04:03)
08. Fluxing of the Muscle (04:33)
09. Amoral (03:05)
10. Throes of Joy in the Jaws of Defeatism (02:55)
Ave LIVE BURIAL! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií LIVE BURIAL.
Ahoj Jakub! Ďakujeme za sprostredkovanie rozhovoru. Som Rob a k LIVE BURIAL som sa pripojil v roku 2014 ako gitarista. Kapela vznikla v roku 2012 pôvodne ako vedľajší projekt niektorých členov kapely. Cieľom bolo hrať doomovejšiu formu death metalu v štýle Asphyx. Prvé demo bolo nahraté v roku 2013. Krátko po nahraní odišiel z kapely pôvodný člen Jake Bielby (PLAGUE RIDER), aby sa zameral na svoje ďalšie projekty. Keďže som predtým hral s Jamiem v našej predchádzajúcej grindcoreovej skupine (RAT FACED BASTARD), chalani ma požiadali, aby som sa pripojil k LIVE BURIAL. V roku 2014 sme potom nahrali naše prvé rovnomenné EP, ktoré sme pôvodne vydali na CD aj digitálne. Podarilo sa nám predať všetky kópie CD a po dotlačení ďalšej série, ktorá sa taktiež vypredala, nás oslovilo poľské vydavateľstvo Till You Fukkin Bleed, ktoré vydalo EP aj na kazete. Majiteľ vydavateľstva nás spojil s Dunkelheit Produktionen a začali sme písať a nahrávať náš debutový album ‘Forced Back to Life’. V tejto dobe sme dosť aktívne vystupovali na britskej undergroundovej scéne, zahrali sme si s kapelami ako ASPHYX, VOIVOD či ACID WITCH. Podarilo sa nám zahrať si aj na festivale Live Evil v Londýne. Prvýkrát sme boli na turné vo Fínsku s našimi priateľmi SOLOTHUS a bolo nám povedané, že indický label Transcending Obscurity má záujem o spoluprácu s nami. Kontaktovali sme Kunala (majiteľa vydavateľstva) a páčilo sa nám, čo ponúkol, takže sme sa dohodli na vydaní nášho druhého albumu „Unending Futility“ prostredníctvom TOR v roku 2020. Prijatie novej dosky bolo úžasné a teraz pracujeme na písaní nášho tretieho albumu.
Právě poslouchám vaši novinku „Unending Futility“ a připadám si, jako bych byl zavřený v nějaké kobce spolu s ASPHYX, MORGOTH, DEATH, BOLT THROWER, CANCER, UNLEASHED, INCANTATION. Deska má skvělý temný sound. Kde jste album nahrávali a jak jste s výsledkem spokojen? Mluvili jste nějak do výsledného zvuku?
Ďakujem za milé slová. Na tejto nahrávke sme sa usilovali o temnejší a mohutnejší zvuk v porovnaní s predchádzajúcou doskou a sme veľmi radi ako nakoniec znie. Nahrávali sme v miestnom štúdiu, kde má kapela svoje sídlo (Newcastle na severovýchode Anglicka – domov kapiel SATAN a VENOM), a následne o mix a mastering sa postaral náš dobrý priateľ Dan Mullins. Dan v súčasnosti hrá v britskej old school death metalovej kapele BLASPHEMER a predtým bubnoval pre kapely ako MY DYING BRIDE. Dan rozumie zvuku, ktorý sme hľadali, a s výsledkom by sme nemohli byť spokojnejší. Chceli sme vytvoriť atmosférickú nahrávku, ktorá znie trochu inak ako v súčasnosti väčšina ostatných death metalových kapiel. Čo sa týka finálneho zvuku nahrávky, kapela mala posledné slovo.
Jakým způsobem vznikal nový materiál pro „Unending Futility“? Jak vlastně tvoří/skládají LIVE BURIAL?
Väčšinu riffov a celkových štruktúr skladieb pre tento album som napísal ja a poslal ich zvyšku kapely, aby pridali a upravili časti podľa vlastného uváženia. Potom sme sa stretli všetci v skúšobni, aby sme skladby nacvičili a spravili prípadné úpravy, ktoré sme cítili, že si skladby vyžadujú. Išlo o trochu odlišný prístup v porovnaní so skladaním muziky na náš debut, kde sme tvorili všetci spoločne v skúšobni, jammovali sme a spoločne sme pracovali na štruktúrach skladieb. Pre tento album som sa pokúsil zmapovať štruktúru skladby skôr, ako som napísal jednotlivé riffy. Jedinou výnimkou je „Rotting on the Rope“, ktorú Matt (Drums) a Lee (Bass) napísali úplne sami pri jednej spoločnej skúške. Tento album prešiel mnohými kontrolami kvality a nakoniec sme z finálnej verzie vypustili celé dve skladby, pretože sme nemali pocit, že zodpovedajú zvuku, ku ktorému sme sa chceli priblížiť. Najdôležitejšie pre nás bolo, aby album plynul dobre a znel ako celok.
„Unending Futility“ má temný obal. Kdo je pod ním podepsán? Jeho práce se mi líbí, Jak jste vůbec nápad na obal vybírali a co má znázorňovat?
Obal albumu pre nás vytvoril Luke Oram (Oram Art). S Lukeom sa poznáme už dlho a sme obrovskými fanúšikmi jeho tvorby a jednu z jeho prác sme vlastne použili aj pre náš debutový album. Jedným z dôvodov, prečo radi pracujeme s Lukeom je to, že jeho umenie je celkom odlišné od štýlu, ktorý používajú ostatné kapely, a myslíme si, že obal albumu naozaj vybočuje, najmä čo sa týka death metalu. Obal albumu vychádza zo skladby ‘The Crypt of Slumbering Madness’. Pieseň je inšpirovaná videohrou Dark Souls 2 a text pojednáva o kráľovi, ktorý všetko stratil a zostal pomaly hniť vo svojej krypte. Cítili sme, že téma tejto piesne dokonale vystihla atmosféru albumu a požiadali sme Luka, aby vytvoril dielo, ktoré by tomu zodpovedalo.
Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?
Všetky texty skladieb píše náš spevák Jamie. Naprieč celým albumom sa prelínajú rôzne témy a inšpirácie. Napríklad skladba „Swing of the Pendulum“ je inšpirovaná hororovým filmom „The Pit and the Pendulum“ (produkcia Hammer film prod.), zatiaľ čo skladba „Condemned to the Boats“ je založená na starodávnej perzskej metóde popravy nazvanej Scaphism (tiež označovaná ako „člny“). Zvyšok textov na albume sú hlavne originálne príbehy s hororovou tematikou.
Hrajete muziku starou jako samotný death metal. Jak vlastně vnímáte nové směry ve smrtícím kovu. Jeho míchání s death core, případně technický death metal? Máš vůbec nějaké oblíbené kapely v „moderním metalu“?
Všeobecne nemám záujem o modernejšie znejúci death metal. Nemám problém s kapelami, ktoré sa rozhodli tieto štýly kombinovať, ale nie je to niečo, čo by som si vyložene užíval. Našťastie existuje veľa úžasných novších death metalových kapiel, ktorým sa darí zachytiť ducha klasických kapiel z rôznych oblastí a období. Aktuálna fínska death metalová scéna je toho dokonalým príkladom. Skupiny ako KRYPTS, CORPSESSED, LANTERN, GOREPHILIA, SOLOTHUS a naši kolegovia z vydavateľstva SEPULCHRAL CURSE dokazujú, aká silná je momentálne scéna vo Fínsku a všetky tieto kapely pokračujú v odkaze klasických fínskych death metalových spolkov ako DEMIGOD, RIPPIKOULU atď.
Jak jsou na tom LIVE BURIAL s koncerty? Hrajte hodně? Jezdíte turné nebo si vybíráte jen větší festivaly? A co turné po Evropě, neláká vás?
Ešte pred COVID pandémiou sme boli vo Veľkej Británii celkom aktívni čo sa týka živého hrania. Vystúpili sme ako predkapela INCANTATION v Londýne a absolvovali sme britské turné s našimi priateľmi z úžasnej francúzskej death metalovej kapely SKELETHAL. Tento rok sme mali plány na malé turné po Európe a mali sme dojednaných aj zopár festivalových vystúpení v Európe. Situácia sprevádzajúca COVID pandémiu bohužiaľ všetky tieto plány buď zrušila, alebo odložila. Nie sme si istí, kedy budeme môcť opäť hrať, ale budúci rok máme rezervovaných niekoľko festivalových koncertov vo Veľkej Británii a Nemecku. Dúfajme, že budeme môcť pridať viac koncertov v Európe, keď to bude vyzerať lepšie. Radi by sme absolvovali aj nejaké väčšie turné po Európe.
Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?
Tento rok vyšlo niekoľko vynikajúcich albumov. Tu sú niektorí z mojich osobných favoritov: BLACK CURSE, CAUSTIC WOUND, VOID ROT, ROPE SECT, SOLOTHUS, BOHREN & DER CLUB OF GORE and ATRAMENTUS. Album ATRAMENTUS u mňa zarezonoval asi najviac. Je to jednoducho jeden z najlepších albumov na poli funeral doomu, aký som kedy počul.
Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?
Niekoľko koncertov sme odohrali spolu s českou crustovou kapelou MÖRKHIMMEL vo Veľkej Británii. Je to veľmi dobrá živá kapela a chalani boli taktiež veľmi príjemní. Ale kapela, ktorú z Česka počúvam asi najviac, sú black metalové legendy ROOT. No a LYKATHEA AFLAME je pravdepodobne prvou kapelou, ktorú som zachytil v rámci death metalu z vašej oblasti a to aj vďaka ich jedinečnému poňatiu death metalového žánru.
Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný death metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?
To je ťažká otázka! Existuje veľa rôznych štýlov death metalu, ale pre mňa je death metal ako taký vždy o množstve riffov a temnej atmosfére. Keby som mal pomocou jedného albumu definovať death metal a všetko, čo zastáva, potom by to bol ‘Altars of Madness’. Dodnes si myslím, že je to najlepší death metalový album, aký bol kedy nahratý, je to skutočne dokonalý album.
Ako kapela sme sa rozhodli hrať tento štýl death metalu, pretože sme všetci veľkými fanúšikmi old school death metalových kapiel. Keď sme začínali, zdalo sa, že veľa kapiel sa usiluje tento štýl vrátiť späť na scénu. Pamätám si, že začiatkom až do polovice roku 2000 sa zdalo, že sú to hlavne brutal death metalové a deathcorové kapely, ktoré vládnu na poli death metalu, keďže boli vtedy veľmi populárne. Ale vďaka kapelám ako CRUCIAMENTUM, FUNEBRARUM a KAAMOS sa zdá, že žánru opäť dominuje starší a temnejší death metalový zvuk.
Co chystají LIVE BURIAL v nejbližších měsících?
Momentálne skladáme a nacvičujeme materiál pre naše tretie album. Doposiaľ sme napísali viac ako polovicu albumu a máme jasnú predstavu o tom, ako by mal znieť jeho zvyšok. Cieľom je nahrať album budúci rok a vydať ho v roku 2022, čo dúfame, že by mohlo byť reálne. Pri písaní si dávame na čas a skladáme naozaj starostlivo, takže sme presvedčení, že ďalšia nahrávka bude zatiaľ našim najlepším albumom.
Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.
Ďakujeme, že si si našiel čas pre tento rozhovor a taktiež ďakujeme za tvoje milé slová!
Recenze/review - LIVE BURIAL - Unending Futility (2020):
