DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 30. září 2020

Recenze/review - APHONIC THRENODY - The Great Hatred (2020)


APHONIC THRENODY - The Great Hatred
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Slyším v dálce zvony. Kolemjdoucí se křižují. Zvedají oči k nebi. Další duše, co přešla na druhou stranu. Není to tak úplně pravda. Odnášejí mě v dřevěné rakvi, zástup pozůstalých našlapuje tiše. Pohřbený zaživa, těším se na temnotu. Mám rád doom metal s pochmurnou atmosférou, s chutí navštěvuji místa, do kterých se otiskla smrt. Kývám se do větru, zdravím nemrtvé, jen já, nicota a smutek. 

APHONIC THRENODY je mezinárodní funeral doom death metalová kapela, složená z muzikantů z Velké Británie, Itálie a Chile. Pánové se sešli, aby nám letos předložili v podstatě dokonalou stylovou esenci. Skladby vás donutí se zastavit,  zamyslet, přeběhne vám mráz po zádech.  

  

A tak se toulám po onom světě, nahlížím do katakomb. V každé je pohřbený někdo jiný. Měl si veselý život nebo smutný? Trápil si se? Nakonec z nás jsou jen kusy rozpadajícího se těla. Bez duše nejsme nic. Jen prázdné schránky. Kolem mě plynou jednotlivé skladby, unášejí mě, strhávají do hlubin. Ve stylu MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, OFFICIUM TRISTE, ANATHEMA. Temní, záhadní, tajemní, návykoví. Takoví jsou letos APHONIC THRENODY. U jejich hudby opravdu zní pohřební zvony. Líbí se mi zvuk i obal alba, ale nejvíc asi šedá, studená atmosféra. "The Great Hatred" je jako pohřeb, po kterém ve vás zůstane prázdné místo. Pro doom metal musíte mít vlohy, musíte jej hrát srdcem, to se nedá ošálit. A já pánům novinku věřím bezezbytku. Nad hřbitovem se válí mlha a já nahlížím do otevřeného hrobu. Pro koho je připravený? Pak uvidím na náhrobku svoje jméno. Smutek je všudepřítomný, doslova hmatatelný. Po celou dobu desky. Brzy bude podzim a já už dnes vím, co budu poslouchat. Ano, hádáte správně - APHONIC THRENODY. Protože jsou opravdoví, uvěřitelní, záhadní a jejich doom metal je přímo magický. Až navěky, amen! Vynikající pocta stínům!


Asphyx says:

I hear bells in the distance. Passersby cross. They raise their eyes to the sky. Another soul that crossed over. This is not entirely true. They take me away in a wooden coffin, the crowd of survivors tread quietly. Buried alive, I look forward to the darkness. I like doom metal with a gloomy atmosphere, I like to visit places where death has imprinted. I nod to the wind, greet the undead, just me, nothingness and sadness.

APHONIC THRENODY is an international funeral doom death metal band, composed of musicians from Great Britain, Italy and Chile. The gentlemen have come together to present us with a basically perfect stylistic essence this year. The songs will make you stop, think, you will get a chill and goosebumps will running down your spine.


And so I wander around the other world, looking into the catacombs. Someone else is buried in each. Did you have a happy life or a sad one? Did you worry? After all, we are just pieces of a crumbling body. Without a soul, we are nothing. Just empty boxes. The individual songs flow around me, they carry me, pull me into the depths. In the style of MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, OFFICIUM TRISTE, ANATHEMA. Dark, mysterious, mysterious, addictive. Such are the APHONIC THRENODY this year. Funeral bells really sound in their music. I like the sound and the cover of the album, but mostly the gray, cold atmosphere. "The Great Hatred" is like a funeral that leaves an empty space in you. For doom metal, you have to have talents, you have to play it with your heart, you can't be fooled. And I trust to the gentlemen everything. Fog is rolling over the cemetery and I look at the open grave. Who is it ready for? Then I will see my name on the tombstone. Sadness is ubiquitous, literally tangible for whole time I pay this album. It will be autumn soon and I already know what I will listen to today. Yes, you guessed it right - APHONIC THRENODY. Because they are real, believable, mysterious and their doom metal is magical. Forever, amen! An excellent tribute to the shadows!

Line up -
Riccardo Veronese (Towards Atlantis Lights, Dea Marica) - Guitars
Juan Escobar C. (Arrant Saudade) - Vocals, Bass, Guitar & Keys

Artwork by Misanthropic Art (Xpus, Death Courier)

Track listing -
1. Locura
2. Interrogation
3. The Great Hatred
4. Drowning
5. The Rise of the Phoenix
6. The Fall

úterý 29. září 2020

Recenze/review - SIX FEET UNDER - Nightmares of the Decomposed (2020)


SIX FEET UNDER - Nightmares of the Decomposed
CD 2020, Metal Blade Records

for english please scroll down

Zajímavé je, že se mi to pořád nepíše lehko. Kapelu SIX FEET UNDER jsem již dávno odepsal. Přitom jsem je kdysi dávno míval poměrně rád. Tedy naživo, desky mi nikdy moc nevoněly. Ale to, co pánové předvádí poslední roky, je hodně smutný příběh. Spousta jejich souputníků stále bojuje alespoň se ctí, ale tady opravdu ani smrt nebere. Přiznávám se, že jsem se letos, po předchozích zkušenostech, poslechu vyloženě bál. Videa, která byla publikována před vydáním nové desky, mě znovu příliš nenavnadila. 

Už jenom ten obal je divnej. Je pod ním podepsán Luke Hunter, o kterém jsem předtím nikdy neslyšel. Asi se šetřilo na všem. Další podivností je zvuk. Kytary a bicí ještě jakž takž, ale co ten vokál? Na Chrisův murmur a chrapot se dříve hodně sázelo, myslím, že nebudu sám, kdo tohohle maníka dříve obdivoval, ale posledních několik nahrávek je vyloženě slabý, vyšeptalý. Vůbec z něj neleze hniloba a nemáte strach. 


Hledání ztraceného času jde opět do ztracena. Některé riffy jsou sice vcelku dobré, ale jako celek album opravdu neobstojí. Skladby má na svědomí Jack Owen, kterého si samozřejmě moc vážím, ale tentokrát bohužel. Mě nevadí, že je vše jednoduché a na první dobrou, ale songy v sobě nemají vůbec žádný tlak a energii. Když si vzpomenu na pradávné koncerty, při kterých jsem měl pocit, že mě šelma s názvem SIX FEET UNDER každou chvíli roztrhá na kusy, tak mi je teď vcelku smutno. Ono totiž, i stárnout se musí umět se ctí. Já vím, skupiny s podobnou historií to mívají těžké. Jsou uzavřené ve své vlastní skořápce výjimečnosti, ale pořád by měly mít alespoň nějaký pud sebezáchovy. Fanoušci jsou jako věrní psi, které nesmíte zklamat. A to se mi s "Nightmares of the Decomposed" opět stalo. Novinka jde jedním uchem tam, druhým ven, není v ní nic, co by mě alespoň trošku zaujalo. Většinou se snažím být pozitivní, spíše vyzdvihnout to dobré, ale zde není co pochválit. Je jednoduché si kopnout (jako všichni ostatní) do mrtvoly, ale tentokrát je opravdu lepší vše vypnout a jít dělat něco jiného. Další zklamání v řadě absolutně nudných desek. Bohužel.


sumarizace:

Časté změny sestavy, postupně klesající kvalita nápadů a skladatelské tápání. Tohle všechno jsou SIX FEET UNDER posledních let. Dokonce i kdysi monumentální hlas Chrise Barnese je čím dál tím víc opotřebovaný. U podobných smeček jde vlastně již jen o to, aby si neutrhly ostudu. Letos si ale nejsem vůbec jistý. Přiznám se, že každý další poslech mi nedělá vůbec dobře. Jsou kapely, které do toho mlátí stejně dlouhou dobu jako SIX FEET UNDER a i když už neotáčejí kola dějin, pořád dokáží zaujmout svým nadšením, případně alespoň nostalgií. U "Nightmares of the Decomposed" nic z toho nefunguje. Mě nevadí, že je novinka jednoduchá, mě štve (ano opravdu štve), že je nevýrazná, kompozičně totálně slabá a postrádá alespoň nějaké zajímavé nápady. Nerad bych kazil fanouškům dojem, ale tentokrát jsem si pro sebe (opět) nic moc nenašel. Málokdy to píšu, bývám na podobná silná slova ze své podstaty opatrný, ale "Nightmares of the Decomposed" je opravdu tupým albem. Bohužel.


Asphyx says:

A frequent changes in the band´s line-up, gradually declining quality of ideas and composer groping. All of this is SIX FEET UNDER in the last few years. Even the once monumental voice of Chris Barnes is more and more worn now. Bands similar to this one just want to be OK and not be ashamed. But this year? Well, I don´t know. I admit that every listening is worse. There are bands who play as long as SIX FEET UNDER and although they don´t turn the wheels of history, they still catch your attention with their enthusiasm or at least nostalgia. This is not happening with "Nightmares of the Decomposed". I don´t mind that the new album is simple but it bugs me (yes, really bugs me) that the album is bland, compositionally is totally weak and lacks at least some interesting ideas. I hate to spoil their fans´ impression but this album has nothing for me. I rarely write such hard words but "Nightmares of the Decomposed" is really dull album. Unfortunately.



tracklist:
1. Amputator
2. Zodiac
3. The Rotting
4. Death Will Follow
5. Migraine
6. The Noose
7. Blood of the Zombie
8. Self Imposed Death Sentence
9. Dead Girls Don´t Scream
10. Drink Blood Get High
11. Labyrinth of Insanity
12. Without Your Life

band:
Chris Barnes - vocals
jeff hughell-bass
marco pitruzzella- drums
ray suhy-guitar

Recenze/review - SYMBTOMY - DEMO#1 (2020)



SYMBTOMY - DEMO#1
demo 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Zatloukám první hřeb do víka od rakve. Je plná shnilého masa, zkažené krve a prašivých kostí. Několikrát, přesněji třikrát, zemřu a třikrát se narodím. Je jasné, že takhle tomu má u staroškolského death metal být. Nad hřbitovem se vznáší z pavučin upletená mlha. Jsem zpátky v devadesátých letech a potkávám první nemrtvé. Smrtící hudbu vnímám hlavně přes emoce, pocity, má řezat, pálit a bolet. Musí vás strhnout do temnoty. Rovnou předesílám, že všechno tohle na své první demonahrávce SYMBTOMY umí.

Možná je to tím, že ji složil Dejvy (SECTESY, ex-DESPISE), možná chladným a plesnivým zvukem (HollySound Studio), možná i obalem (Jakub N. Rusek), možná hosty ((Jonny Pettersson (WOMBBATH, JUST BEFORE DAWN, HENRY KANE...), Ralf Hauber (REVEL IN FLESH),  Johan JANSSON (INTERMENT)), ale já u poslechu doslova cítím, že na mě sahá kostnatá ruka smrti. Jako bych potkal duchy starých švédských kapel (AMORPHIS, GOREMENT), kteří popíjejí s těmi finskými a britskými pochmurnými (doomové nálady jsou opravdu hmatatelné). Death metal je zde chvílemi i floridsky zemitý, syrový a surový, ale hlavně chladně melodický a slyším z něj zvláštní melancholii. 

 

Tři hřeby do rakve, tři skladby, které v sobě mají spoustu nahrubo nasekané tmy a studených melodií. Jako když si o víkendu chcete udělat hezký večer se zaprášenými vinyly a kazetami. Na kazetě také DEMO#1 v limitované edici vychází. Je pro mě ozvěnou starých, ryzích a nostalgických časů, je pro mě obrazem v popraskaném zrcadle. Vždycky jsem si u kapel nejvíc cenil upřímnosti, vlastního rukopisu. Vždyť i pohřbívat se dá s elegancí. Jedna rakev vedle druhé, každá má na sobě nápis staré death metalové kapely. Ze všech si vzali SYMBTOMY kousek, některými se inspirovali a přidali vlastní melodický rukopis. Vytvořili pak trojici skladeb, které dávají naději do budoucna. Bude zase jednou co poslouchat při procházkách kolem hřbitovní zdi. Vnímám pach zatuchliny, shnilých těl. V márnici už zase někdo šramotí. DEMO#1 není jen dobře odvedeným řemeslem, ale je v něm navíc pověstná jiskra, drive a feeling, pradávná temná energie, kterou mívaly kapely ve starých časech. Toulám se podsvětím již nekonečně dlouho a myslím, že SYMBTOMY zde mají už teď zamluvené svoje místo. Hroby jsou otevřeny, stačí jen vstoupit!


Asphyx says:

I hammer the first nail into the coffin lid. It's full of rotten flesh, spoiled blood and dusty bones. Several times, more precisely three times, I will die and be born again. It is clear that this is how it should be with old school death metal. A woven fog of cobwebs floats above the cemetery. I'm back in the 1990s and I'm meeting the first undead. I perceive death metal music mainly through emotions, feelings, it should cut, burn and hurt. It must pull you into the darkness. I immediately point out that SYMBTOMY fulfilled all these mentioned stuff on their first demo. 

Maybe it's because this record was composed by Dejvy (SECTESY, ex-DESPISE), maybe by cold and moldy sound (HollySound Studio), maybe by a cover art (Jakub N. Rusek), maybe by guests ((Jonny Pettersson (WOMBBATH, JUST BEFORE DAWN, HENRY KANE ...), Ralf Hauber (REVEL IN FLESH), Johan JANSSON (INTERMENT)), but when I listen to it I literally feel that the bony hand of Death is reaching out for me. As if I would meet the spirits of old Swedish bands (AMORPHIS, GOREMENT) who drink with the Finnish and British gloomy ones (doomy moods are really tangible.) Death metal is sometimes Florida-like earthy, raw and brutal, but mostly coldly melodic and I hear a strange melancholy from it.


Three nails into a coffin, three songs that possess a lot of roughly chopped darkness and cold melodies. Like when you want to have a nice evening on the weekend with dusty LPs and cassettes. Actually, the limited-edition DEMO #1 is available on the cassette, too. For me, it is an echo of old, pure and nostalgic times, for me, it is an image in a cracked mirror. I've always appreciated the sincerity and own handwriting. After all, you can also bury with elegance. One coffin next to the other, each with the inscription of an old death metal band. SYMBTOMY took a bit of all of them, some of them inspired them and further, they added their own melodic handwriting. Then they created a trio of songs giving hope for the future. Once again, there will be something to listen to while walking around the cemetery wall. I can smell the stench of rotten bodies. Someone is rumbling in the morgue again. DEMO #1 is not only a well-done craft, but it also has the famous spark, drive and feeling, ancient dark energy that bands used to have in the old days. I have been wandering the underworld indefinitely for a long time and I think that SYMBTOMY already has its place here. The graves are open, just enter!


ORDER HERE:
https://frozenscreamsimprint.com/

Song titles:
- 1. The sounds of perverse thoughts /guest - Jonny Pettersson
(WOMBBATH, JUST BEFORE DAWN,HENRY KANE...)
- 2. The taste of human trophy / guest - Ralf Hauber (REVEL IN FLESH)
- 3. ...and the knife cut surgically / guest - Johan JANSSON
(INTERMENT)

contact/booking: symbtomy@symbolic.cz

Recenze/review - KOMMANDO BAPHOMET - Under the Deathsign (2020)


KOMMANDO BAPHOMET - Under the Deathsign
CD 2020, Godz ov War Productions

 for english please scroll down

Potácím se v nekonečných chodbách podsvětí. Umírám a znovu se rodím. Mé tělo několikrát sežraly krysy, přesto jsem povstal z popela. Už spoustu let marně hledám opravdové peklo. Jsem blízko, cítím to v kostech, ale ještě tomu něco chybí. Potřebuji hudbu, která pro mě bude temnou mantrou, zaříkáváním, která mě přenese na druhou stranu. Druhá dlouhohrající deska portugalských KOMMANDO BAPHOMET je přesně tím druhem ryzího black death metalu, u kterého potkávám duše zemřelých.

Portugalci jsou nekompromisní, zkažení, smrdí sírou a nenávistí. Kříže se v jejich přítomnosti obracení směrem dolů a svěcená voda se vaří strachem. Stačí se podívat jenom na obal a hned vám bude jasné, o co tady jde. O pravé, nefalšované peklo!


Jedná se o nejhlubší underground, o kusy zkaženého masa, o jehož původu máte zcela jasno. Pochází z padlých kněží. Rouhám se spolu s kapelou, navštěvuji místa, kde se stalo něco zlého. "Under the Deathsign" je kombinací starého blasfemického black death metalu, chladu a špíny. Mé pocity jsou srovnatelné snad jen s nalitím rozžhaveného železa do hrdla. Středověká mučírna, hladomorna, perverzní nálady. Okultní seance, která nikdy nedopadne dobře. Vidím před sebou postavy v kápích. Drží v rukou nože. Proříznuté hrdlo, skladby gradují, další ostrý riff, z tepny stříká krev. Po poslechu zůstane jen bělostná mrtvola s vytřeštěným pohledem. KOMMANDO BAPHOMET vám svojí hudbou pomůžou nahlédnout na druhou stranu, na onen svět. Peklo zase hoří. Deska by se mohla líbit fanouškům třeba takových REVENGE, BLASPHEMY, CONQUEOR, ARCHGOAT, BESTIAL WARLUST, BLACK WITCHERY. Budete prokleti podobným způsobem, pohřbeni jako nečistí za hřbitovní zeď. Album je mocnou řekou Styx, ze které není návratu. Na hrubo nakrájená tma, která nelze pohřbít! Skvělá záležitost!


Asphyx says:

I stumble in the endless corridors of the underworld. I die and I am born again. My body was eaten by rats several times, yet I rose from the ashes. I have been looking for real hell for many years. I'm close, I can feel it in my bones, but still something is missing. I need music that will be a dark mantra for me, an incantation that will take me to the other side. The second full-length record of the Portuguese KOMMANDO BAPHOMET is exactly the kind of pure black death metal in which I meet the souls of the dead.

The Portuguese are uncompromising, rotten, stink of sulfur and hatred. In their presence, the crosses turn downwards and the holy water boils with fear. Just look at the cover and it will be immediately clear to you what this is all about. About true, pure hell!
This is the deepest underground, pieces of rotten meat, the origin of which you are quite clear about. It comes from fallen priests. I blaspheme with the band, visiting places where something bad has happened. "Under the Deathsign" is a combination of old blasphemy black death metal, cold and dirt. My feelings are comparable only to pouring hot iron down my throat. Medieval torture chamber, famine, perverse moods. An occult session that never goes well. I see figures in hoods in front of me. He holds knives in his hands. Cut throat, songs graduate, another sharp riff, blood spreading from the artery. After listening, only a white corpse with a staring gaze remains. KOMMANDO BAPHOMET will help you with their music to see the other side, the other world. Hell is burning again. Fans of such bands as REVENGE, BLASPHEMY, CONQUEOR, ARCHGOAT, BESTIAL WARLUST, BLACK WITCHERY will like it. You will be cursed in a similar way, buried as unclean ones behind the cemetery wall. The album is a powerful river of Styx, from which there is no return. Roughly chopped darkness that can't be buried! Great matter!


Tracklist:
1. Necrology (05:14)
2. Restos Mortais (03:21)
3. Chapel of Bones (Part I) (03:11)
4. Chapel of Bones (Part II) (03:37)
5. Forged in Nightmares (03:38)
6. Bleeding Evil (03:27)
7. Encarnaçao Divina (05:49)
8. Deathsign of the Kommando Baphomet (06:37)

News! - HYPNOS - The Blackcrow / album trailer (2020)



Recenze/review - HYPNOS - The Blackcrow (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2020/11/recenzereview-hypnos-blackcrow-2020.html

ORDER HERE:
https://www.einheit-produktionen.de/
http://www.mysticproduction.cz/

Sixth full length album of Czech death metal band HYPNOS entitled "The Blackcrow" will be released on 30th October, 2020.



Official lyric video from 6th studio album “The Blackcrow”
Shot and edited by Marek “Frodys” Pytlik / Audiovisual Weird Arts (https://www.frodys.com/) 
Album recorded at Šopa studio, Lipov / Czech Republic, in August 2020. Engineered, mixed and mastered by Stanislav Valášek


HYPNOS REVEALS “THE BLACKCROW” ALBUM FRONTCOVER & TRACKLIST 

Czech death metal commando HYPNOS reveals the front cover and tracklist of their upcoming album. Follower of last work “The Whitecrow”, entitled “The Blackcrow”, was recorded in Czech ŠOPA STUDIO with sound engineer Stanislav Valášek (Silent Stream Of Godless Elegy, Malignant Tumour, Dying Passion). New album will be released on Friday, October 30th, 2020. Limited edition of digipack CD with bonus track and sticker, via German Einheit Produktionen in distribution through Alive AG, LP version via Czech Monster Nation, plus wide possibilities of digital download. 


HYPNOS ENTHÜLLEN “THE BLACKCROW” ALBUM FRONTCOVER & TRACKLIST 

Das tschechische Death Metal-Kommando HYPNOS enthüllt das Cover und die Tracklist ihres kommenden Albums. Der Nachfolger des letzten Werkes „The Whitecrow“, mit dem Titel „The Blackcrow“ wurde im tschechischen ŠOPA STUDIO mit dem Toningenieur Stanislav Valášek (Silent Stream Of Godless Elegy, Malignant Tumour, Dying Passion) aufgenommen. Das neue Album wird am Freitag, den 30. Oktober 2020 veröffentlicht und erscheint als limitierte Auflage als Digipack-CD mit Bonustrack und Aufkleber über Einheit Produktionen, mit Vertrieb über die Alive AG, eine LP-Version über Tschechische Monster Nation sowie zahlreiche Möglichkeiten zum digitalen Download. 

HYPNOS ZVEŘEJŇUJÍ OBAL A SEZNAM SKLADEB NOVÉHO ALBA “THE BLACKCROW”

České death metalové komando HYPNOS zveřejňuje titulní obal a seznam skladeb svého nového alba. Následovník poslední desky „The Whitecrow“, nazvaný „The Blackcrow“, byl nahrán ve studiu ŠOPA se zvukovým inženýrem Stanislavem Valáškem (Silent Stream Of Godless Elegy, Malignant Tumour, Dying Passion). Datum vydání je stanoveno na pátek 30. října 2020. Limitovaná edice CD digipacku s bonusovou skladbou a samolepkou u německých Einheit Produktionen (v distribuci Alive AG), LP verze u domácích Monster Nation, plus spousta možností digitálního stahování. 

HYPNOS „THE BLACKCROW“ 

1. Vox Irae 
2. The Blackcrow 
3. Afterlife Disillusion / The End of Idolatry 
4. Dawn of their Halcyon Age 
5. Plunged into Cacophony / Procession to Babylon 
6. Vae Victis 
7. Culte de la Raison 
8. Liquid Sands 
9. In Grief / Too Old to Cry 
10. In Blood we Trust (2020) * digipack bonus track 



pondělí 28. září 2020

Nové logo DEADLY STORM ZINE - new logo!



Už bylo na čase. Také se mě čtenáři, promotéři i kapely často ptali...

A tak máme po 4263 vydaných článcích a necelých pěti letech působení našich stránek, své první logo.

Vytvořil jej pro nás ZAKK z kapely ARAWN, děkujeme moc!




info ARAWN:
https://arawnbandcz.bandcamp.com/releases
https://www.facebook.com/Arawnbandcz/
http://bandzone.cz/arawn

------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - SHEZMU - À travers les lambeaux (2020)


SHEZMU - À travers les lambeaux
CD 2020, Krucyator Productions

 for english please scroll down

Další temné znamení, další krvavý otisk. Jdu po stopách, které nahánějí strach. Písečné duny, bělostné kostry, které se válejí kolem cesty a žalují. Cítím v ústech pach krve. Někde tady by měl být vchod do podzemí. Po chvilce nalézám. A první, co uslyším, tak jsou bolestivé ozvěny. Starodávné hrobky vydaly další svědectví. Knihy popisující tajné rituály. Smrt a temnota, do kostí se mi vkrádá strach. Poslouchám první dlouhohrající desku kanadských death metalistů SHEZMU a jsem ztracen ve tmě.

Kapela se zaobírá ve svých textech egyptskou mytologií. Má na svém kontě dvě skvělá EP, jednu kompilaci a demonahrávku. Ve všech je obsažena krev, špína, tajemno a magické formule pro vyvolání surového death metalu. Pokud věříte v onen svět, tak budete určitě stejně spokojeni jako já. Tahle deska hoří!



"À travers les lambeaux" je jako oběť starým egyptským bohům. Ti dokáží být stejně krutí, jako skladby na této nahrávce. Řezající zvuk, spousta zajímavých momentů, zvláštní atmosféra, SHEZMU na to jdou jinak než ostatní. Po svém a originálně. Jsou suroví, drsní, syroví a černí, ale dokáží také zvolnit a nechat vyniknout chlad. Zažívám podobné pocity jako u desek třeba takových THE RUINS OF BEVERAST, DESOLATE SHRINE, starých BEHEMOTH, ATARAXIE, CRUCIAMENTUM, TOMB MOLD, GRAVE MIASMA, GORGUTS. To ale není tolik důležité. Hlavní je, jak na mě působí album jako celek. Musím se přiznat, že mě zcela pohltilo, zničilo, roztrhalo na kusy. Jsem obětován na oltáři poctivého death metalu s vlastním rukopisem. Jednotlivé nuance a odstíny vyniknou až po několika posleších, "À travers les lambeaux" chce čas, musí postupně dozrát. Jako mumifikovaná těla s odsátým mozkem a odstraněnými vnitřnostmi. SHEZMU jsou starodávné zlo, které dlouho čekalo ve staré kryptě. Letos vylezlo ven a všechny nás zabilo. Stejně jako tahle kapela. Vynikající, skvělé, monumentální! Oběť byla vykonána na výbornou.



Asphyx says:

Another dark sign, another bloody imprint. I follow in the footsteps that scare me. Sand dunes, white skeletons that roll around the road and sue. I can smell blood in my mouth. There should be an entrance to the basement somewhere. After a while I find it. And the first thing I hear are the painful echoes. The ancient tombs have given further testimony. Books describing secret rituals. Death and darkness, fear creeps into my bones. I'm listening to the first full-length album of Canadian death metallers SHEZMU and I'm lost in the dark.


The band deals with Egyptian mythology in their lyrics. They have already two great Eps, one compilation and a demo. All contain blood, dirt, mystery and magical formulas to evoke raw death metal. If you believe in the other world, you will surely be as satisfied as I am. This album is on fire!



"À travers les lambeaux" is like a sacrifice to the ancient Egyptian gods. They can be as cruel as the songs on this record. The cutting sound, a lot of interesting moments, a special atmosphere, SHEZMU are different than the others. In own way and in an original way. They are raw, rough and black, but they can also slow down and make the cold stand out. I experience similar feelings as with records such as THE RUINS OF BEVERAST, DESOLATE SHRINE, old BEHEMOTH, ATARAXY, CRUCIAMENTUM, TOMB MOLD, GRAVE MIASMA, GORGUTS. But that is not so important. The main thing is how the album as a whole affects me. I must admit that it completely engulfed me, destroyed me, tore me to pieces. I am sacrificed on the altar of honest death metal with my own signature. The individual nuances and shades stand out only after a few hearings, "À travers les lambeaux" takes time, it must gradually mature. Like mummified bodies with the brain aspirated and the entrails removed. SHEZMU are an ancient evil that has long waited in the old crypt. It climbed out this year and killed us all. Like this band. Excellent, great, monumental! The sacrifice was made great.


tracklist:
1. À travers les lambeaux
2. Cérémonie magique pour la bataille de Meggido
3. Ode à Hathor
4. La rage
5. Les secrets des ziggourats
6. L´arrivée des temps déchus
7. Lex Talionis

band:
Olivier Berube Emond (C.B.) - Vocals/Guitars/Writing
Yan Tremblay-Simard - Bass
Marc-André Labonne - Drums

neděle 27. září 2020

Recenze/review - GÖDEN - Beyond Darkness (2020)


GÖDEN - Beyond Darkness
CD 2020, Svart Records

for english please scroll down

Mrtvolné ticho. Nicota. Prázdnota. V chrámu bolesti je i světlo černé. Čekám na smrt, ale nepřichází. Místo ní se objeví našeptávači GÖDEN. Kapela, která mě svým doom/death metalem doslova uhranula. Novinka je jako temná, zákeřná modlitba. Chorobný šepot ze záhrobí. Absolutní symfonie zla. Plíživého a jedovatého zla. Album poslouchám již přes půl roku a pořád jsem se neodhodlal sepsat pár slov. Mám k podobné muzice velký respekt a mé prsty se pokaždé nad klávesnicí zastavily. Raději jsem zhasnul a poslouchal.

Až dnes, v mrazivém ránu, jsem se odvážil. GÖDEN mají ve svém středu Stephena Flama, bývalého člena slavných WINTER. Skupiny, která mě svým albem "Into Farkness" provedla mým mládím. Kdo pamatujete, asi víte o čem píšu. Tahle deska byla tenkrát doslova zjevením. GÖDEN jsou neméně dobří, naléhaví, magičtí, podmaniví. Dokáží změnit mrtvolné ticho ve smrt.

 

Jakoby byla v "Beyond Darkness" zakonzervována historie celého doom metalu. Nahrávka mě přenesla svými náladami a atmosférou do míst, kde se stalo něco zlého. Sevřely se mi vnitřnosti a já doslova nasával do černa zabarvené nálady. Na desce se sešli zkušení muzikanti, kteří perfektně rozumí svému řemeslu. Navíc dokáží napsat motivy, které vám vypálí cejch do hlavy. Songy jsou dlouhé, ponuré, smutné, bolestivé, zákeřné. Jako choroba, která dlouhou dobu spala ve staré kobce, aby se letos znovu probudila a zasekla do nás svůj zkažený dráp. Nebudu vám hudbu GÖDEN k nikomu přirovnávat. Nesluší se to. Raději poslouchejte. "Beyond Darkness" je albem pro lidi s fantazií. Neznám nic lepšího, než okno otevřené do noci, dobrou knihu a volume pořádně doprava. Pro přesně takovéto desky je pořád skvělé poslouchat hudbu. Pánové jsou jako démoni za starých časů. Ihned mě přikovali na zeď, donutili pokleknout a nechali mě unášet po řece Styx. Jedovaté modlitby, zaříkávání, které musely vzniknout na onom světě. Líbí se mi, jakým způsobem je album nahráno, obdivuji zahnívající zvuk, plochy kláves i obal, který je otiskem ze záhrobí. Jako celek je "Beyond Darkness" úžasným doom metalovým opusem. Inspirací musely být duše zemřelých. Démoni a smrt. Dokonalá esence temnoty a chladu!


Asphyx says:

Dead silence. Nothingness. Emptiness. There is also light black in the temple of pain. I'm waiting to die, but he's not coming. GÖDEN whisperers appear instead. A band that literally charmed me with their doom / death metal. The new album is like a dark, insidious prayer. Sick whisper from the grave. The absolute symphony of evil. Creeping and poisonous evil. I've been listening to the album for over half a year and I still haven't decided to write a few words. I have great respect for such music and my fingers always stopped over the keyboard. I'd rather go out and listen.


Only today, on a freezing morning, I dare. GÖDEN have Stephen Flam, a former member of the famous WINTER, at their center. Bands that took me through my youth by album "Into Darkness". Whoever remembers, you probably know what I'm writing about. This record was literally a revelation at the time. GÖDEN are also great, urgent, magical, captivating. They can turn a dead silence into death.



It is as if the history of all doom metal has been preserved in "Beyond Darkness". The recording took me with its moods and atmosphere to places where something bad happened. My guts tightened and I literally sucked into a black mood. Experienced musicians gathered on the record, who perfectly understand their craft. In addition, they can write motifs that will burn a mark in your head. The songs are long, gloomy, sad, painful, insidious. Like a disease that slept in an old dungeon for a long time to wake up again this year and stuck its rotten claw in us. I will not compare GÖDEN's music to anyone. It's not appropriate. You better listen it. "Beyond Darkness" is an album for people with imagination. I don't know nothing better than a window open into the night, a good book and a volume right. For just such records like this, it's still great to listen to music. These Gentlemen are like demons in the old days. They immediately nailed me to the wall, made me kneel and let me drift along the Styx River. Poisonous prayers, incantations that must have arisen in the afterlife. I like the way the album is recorded, I admire the rotting sound, the keyboard and the cover, which is an imprint from the grave. As a whole, "Beyond Darkness" is an amazing doom metal opus. The souls of the dead must have been the inspiration. Demons and death. The perfect essence of darkness and cold!





Tracklist:
01. Glowing Red Sun (09:13)
02. Manifestation I: Tolling Death Bells (00:53)
03. Twilight (06:13)
04. Manifestation Ii: a New Order (00:57)
05. Cosmic Blood (03:46)
06. Manifestation Iii: The Spawn of Malevolence (01:14)
07. Komm Susser Tod (05:09)
08. Genesis Rise (07:16)
09. Manifestation Iv: The Progeny of Goden (01:26)
10. Dark Nebula (07:13)
11. Manifestation V: The Epoch of Goden (00:59)
12. I Am Immortal (07:38)
13. Manifestation Vi: The Beginning and the End (01:01)
14. Ego Eimie Gy (04:11)
15. Manifestation Vii: Gaia Rejuvenated (01:36)
16. Night (06:49)
17. Manifestation Viii: a New Age (01:23)
18. Thundering Silence (04:43)
19. Winter (04:39)

https://www.facebook.com/GODEN.official/
https://goden-beyond-darkness.bandcamp.com/album/beyond-darkness
https://goden.net/
https://open.spotify.com/artist/5GpWQKhu5JeJLjJEhYyCEw
https://svartrecords.com/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý šedesátý pátý - Ve stínu alkoholika


Příběh dvoustý šedesátý pátý - Ve stínu alkoholika

Nevím jak to máte v životě vy, ale já už začínám být i ve chvílích, kdy jsem šťastný, tak trošku vycukaný, co zase přijde. Jakej blesk a temnota mě zasáhne. V pubertě a mládí tomu tak bylo. Měl jsem zrovna skvělý období. Byl jsem silnej, mladej, měl jsem skvělou práci, kolem sebe jen samý pravý kamarády a už dávno jsem se otřepal ze všeho toho marastu, co jsem před pár lety přežil. Přesto jsem v kostech cítil divné chvění. Asi předtucha. Zrovna jsem skončil s Andreou a udýchaní koukáme do stropu. Plánů je spousta. Jenže najednou někdo dole zazvoní. Koho to sem čerti nesou?

Máma moje zlatá, stojí tam s taškou, uslzená a plačtivá. Panebože, co se stalo? Nemůže mluvit, jen se jí třesou ruce. Brácha utekl z domova. Už nemohl snášet opilecké výstupy mého otce. Vzal psa a někam odešel. Nevrátil se. V podobných momentech vám začne šrotovat mozek. Do prdele! Nechám mámu doma s Andreou a oběhnu pár kamarádů. Nikdo nic nenamítá. S alkáčema má na sídlišti zkušenost každej druhej. Chlastají tu snad všichni. Koneckonců, my taky chodili do hospody. Akorát že můj otec pil jen tvrdej a to hodně. Zatemnilo mu to mysl. Kluk z hor, zdravý jako řípa, byl najednou troskou. Alkohol mu vymlel mozek.

Život s alkoholikem je něco hroznýho. Tenkrát byl rozvod ještě velká ostuda. Buď ráda, že tě nebije, říkaly ty starý paní, co se už po smrti manželů usmívaly. Konečně můžeme nosit kytky na hrob. A o mrtvých jen dobře. V člověku (nebo já to tak měl už hodně dlouho) se dusí hrozně moc vzteku, chce vlítnout do bytu, dát vlastnímu otci pořádnou nakládačku a vykopat ho z bytu. Nojo, jenže pak vychladne a vzpomene si na ty úžasný chvilky, když si s náma hrál, když jsme jezdili na výlety, hráli hokej, potápěli se. Teď je ale třeba jednat. Řeknu metlám, aby se rozdělili do dvojic a vyběhneme. Každý jiným směrem. Kam by tak mohl můj brácha, kterej tráví většinu času doma, jít? Napadnou mě ještě policajti, ale po předchozích zkušenostech tuhle variantu zavrhnu. Prostě drželi s chlapama a když ženská dostane pár před držku, tak to taky není na škodu, ne?

Nemůžeme ho najít. Vběhnu k otcovi do bytu a on místo toho, aby hledal svého syna, tak leží poblitej na linu a sotva dýchá. Bože můj, proč si tak dopadl? Co se to muselo stát, že sis takhle zkazil život? Chce se mi řvát a tak vyběhnu ven a dám emocím volný průchod. Jsem jako raněný zvíře zahnaný do kouta. Kam se mohl bratr ztratit? Hledám na místech, kde normálně venčíme, na Radouči, kam jsem před lety poprvé utekl já. Mám strach. Brácha je sice jinej, mlčenlivej, ale je to moje krev. Moc jsme si nikdy nerozuměli, ale tady jde opravdu o život. Snad neudělá nějakou blbost. Potkávám se s ostatním a nikdo nic. Hledáme celou noc a klepou se mi ruce. Asi jsem si těch několik krásných měsíců nezasloužil. Asi jsem fakt prokletej. Taky se klasicky obviňuju, že jsem mohl něco udělat, nějak pomoc. 

Usnu v sedě před barákem a probudí mě stále brečící máma. Co teď? Jana má auto, my taky, Sabath určitě pomůže. Zavoláme všichni do práce. Vezmeme si kvůli alkoholikovi dovolenou a vyrazíme. Ale stejně nemáme štěstí. Do hlavy se nám vkrádají šílený představy. Úplně před sebou vidím bráchu, jak stojí na mostě a čeká. Kolem jsou čumilové a povzbuzují. Lidi dokáží být pěkně hnusný, to vám povím. Vrátíme se před barák a nemůžeme moji maměnku utěšit. Vrátil se totiž pes. Samotný. Arlie, hledej, kde je, prosím, prosím tě. Klečím před svým psem a místo toho abych byl silnej velkej chlap a opora, tak se skoro vcucnu do sebe. A on jen vrtí tím svým pahýlem a směje se. Pes jeden zatracenej.

Dva dny šílenství, kdy nakonec stejně skončíme na policii. Vše si rozvážně zapíší, klid paninko, většinou se všichni do 48 hodin najdou. A když ne? Tak to jsou většinou mrtví. Už nemůžu a tak na policajta zařvu. Ty kreténe, co trochu taktu? Vyhodí mě ven a nejhorší je ta nejistota. Vidím sebe před lety, taky jsem si vzal psa. Utekl jsem do lesa, směrem k Bělé pod Bezdězem, tam chtěl zemřít, rozložit se. Shnít, vypadnout z tohohle blbýho světa. Měl jsem namále a vlastně dodnes nevím, proč jsem to neudělal. Asi pud sebezáchovy. Vidíte to, vy zasraný alkáči, co dokážete způsobit, kolika lidem děláte bolest? Život ve stínu alkoholika je něco šílenýho, kdo nezažil, nepochopí. Modlím se. Zajímavý co? Metalista tělem a duší a modlí se. Tonoucí se i stébla chytá.

Přivezou ho za další dva dny. Našli ho v Doksech na náměstí, jak si lehl na lavičku. Hladový, vyčerpaný, s mrtvým pohledem. Ne, děti by tohle neměly zažívat, vždyť ony za nic nemohou. Do bráchy se ten den neskutečně otiskl. Už nikdy nebyl takovej jako dřív. Ale přežil, to bylo důležitý. Jdeme se vyspat. Následuje další zvonek a tam smutnej otec, co konečně vystřízlivěl. A prosení, klečení, slzy. Pokolikáté už? On dávno zemřel, ale my tomu pořád nechtěli věřit. Další rádoby klidné období. Dárky a usmiřování. Všichni už smutní, ale pro ten klid. No tak, přece by ses nerozváděla, to je ostuda. Žijeme ve stínu alkoholika a řídíme se všichni podle něj. Našlapujeme potichu, když nemá nálady, když má opice. Pořád věříme, že se z toho dostane, že to bude jako dřív, ale nikdy se tak už nestane.

Se svým otcem, kterýmu jsem po několika dnech řekl své od plic, jsem nepromluvil až do jeho smrti. Nebyl u žádné z důležitých událostí v mém životě. Nikdy jsem v něm od té doby neměl oporu, neporadil mi, jak a co mám dělat. Na tohle jsem zůstal sám. Neviděl mé děti, i když měl jejich fotku u sebe doma, když jsme po jeho smrti vyklízeli byt. On byl tou příčinou, proč jsem po nějaké době utekl až do Plzně. Co nejdál, od alkáčů se držte hodně daleko. Nezaplétejte se s nima. Nemá to cenu, zkazíte si tím život. Bylo mi smutno. Hrozně smutno. Nechtěl jsem tyhle hnusný pravdivý řeči tátovi říkat. Ale musely ven. Tak trošku jsem se ho bál, často to bylo velký psycho. Vlastně celá rodina jsme se z něj spoustu roků vzpamatovávali. Jakoby ty jeho řeči a extempore neustále pobublávaly někde v pozadí. 

Brácha už nikdy neutekl. Máma ale u nás byla čím dál tím častěji. Pořád před sebou vidím její smutnou tvář. A tu červenou tašku. Stále dokola, jednou si dole, jednou nahoře, akorát teď to bylo pořád dole. Dělal nám naschvály, rozstříhal staré fotky, halekal na ulici před barákem, málem mě přejel autem (kdybych neuskočil, tak mě zabije). Chtěl nám otrávit psa. Sledoval nás, když od něj všichni utekli. Neustále volal, byl jak pomýlený. K chlastu se přidala asi i nějaká psychická choroba, alespoň já si myslím. Šílený období, které nešlo skoro vydržet. Tak to vidíte. Před pár dny byl svět tak krásnej. A teď jsem v pekle. Přesto jsem věřil v dobro, vážil si milých a hodných lidí a magory se snažil vytěsnit. Bylo to tu zase, nemít kolem sebe kamarády a muziku, asi by se mi rozskočila hlava. Ale o tom zase až jindy.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 26. září 2020

Recenze/review - DEAD CARNAGE - From Hell for Hate (2020)


DEAD CARNAGE - From Hell for Hate
CD 2020, Immortal Souls Productions

for english please scroll down

Našel jsem u cesty lidskou kost. Bez masa a krve. Bílou a žalující. Byla mi varováním a zároveň určila směr, kterým mám jít. Symboly smrti mě dovedly opět do temnoty. Tentokrát do kobky s nápisem DEAD CARNAGE. Věděl jsem, že nebudu zklamán, kapelu sleduji již od jejich počátků a pokaždé jsem dostal ryzí klasický death metal vysoké kvality. 

Cesta, kterou se DEAD CARNAGE kdysi vydali, je lemována starými prašivými kostmi. Křupou mi pod nohama, když po ní jdu a poslouchám novinku "From Hell for Hate". Je shnilá, plesnivá, mokvající. Pokud bylo účelem (jsem si stoprocentně jistý, že ano) navodit ducha devadesátých let a exhumovat další ze starodávných hrobů, tak se to kapele povedlo na výbornou. 



Na "From Hell for Hate" lze samozřejmě nahlížet dvěma způsoby. Pokud čekáte nějakou progresi, nové riffy, tak příliš spokojeni nebudete. Tady se opravdu "jen" přerovnávají staré kosti v rakvích. Ano, jenže, je zde pověstné jenže. Mě baví desku poslouchat, neskutečně si užívám takovou tu starou patinu, kterou mladé kapely málokdy dokáží do svých nahrávek propašovat. Pánové zkrátka tomu, co hrají, věří. A to je kolikrát důležitější, než komplikované riffy bez duše. Z alba cítím stejnej smrad jako z ASPHYX, BOLT THROWER, MASSACRE, LOUDBLAST, PESTILENCE, MORGOTH. Jednoduše, stará škola se vším, co k tomu patří. Nic víc, ale ani nic méně. Osobně si poslech neskutečně užívám, ihned objednávám originál CD a těším se na další cestu plnou smrti. Mám rád death metal, u kterého trčí z hrobů kostnaté ruce, zombie se probouzejí a v márnici je najednou pořádně živo. Mě už nezměníte. Zůstávám věrný a opravdový. Stejně jako hudba na "From Hell for Hate". DEAD CARNAGE citují z pradávné Knihy smrti s elegancí a velkou silou. Death metal, u kterého se rozpadnete v prach! Velmi dobře!


Asphyx says:

I found a human bone by the road. Without flesh and blood. White and plain. It was a warning to me and at the same time determined the direction I should go. The symbols of death led me back into darkness. This time in a cell with the inscription DEAD CARNAGE. I knew I would not be disappointed, I have been watching the band since their beginnings and I always got pure classic death metal of high quality.


The path that DEAD CARNAGE once set out is lined with old dusty bones. They crunch under my feet when I follow it and listen to the new "From Hell for Hate". It is rotten, moldy, wet. If purpose  was (I'm 100% sure that yes) to evoke the spirit of the nineties and exhume another of the ancient graves, then the band did great.


There are, of course, two ways to look at "From Hell for Hate". If you expect some progress, new riffs, you will not be very satisfied. Here, really "only" the old bones in the coffins are rearranged. Yes, but, it's famous „but“ here. I enjoy listening to the record, I really enjoy the old patina that young bands can rarely smuggle into their recordings. Gentlemen simply believe what they play. And that's many times more important than complicated riffs without a soul. I feel the same stench from the album of bands such  ASPHYX, BOLT THROWER, MASSACRE, LOUDBLAST, PESTILENCE, MORGOTH. Simply put, the old school with everything that goes with it. Nothing more, but nothing less. Personally, I really enjoy listening, I immediately order the original CD and I'm looking forward to another journey full of death. I like death metal, where bony hands stick out of the graves, zombies wake up and the morgue is suddenly really lively. You won't change me anymore. I remain faithful and true. Like the music on "From Hell for Hate". DEAD CARNAGE quotes from the ancient Book of Death with elegance and great power. Death metal that will make you crumble to dust! Very good!



about DEAD CARNAGE on DEADLY STORM ZINE:
 Několik otázek – rozhovor s DEAD CARNAGE
A few questions – interview with DEAD CARNAGE

Tracklist:
01. Edges of Manipulation
02. We Are Slowly Dying (Devastation)
03. Caged Brutality
04. My Blood Is Black
05. God's Lobotomy
06. Chapel of Decay
07. From Dust
08. The First Kill..., The Last Kill...
09. Eternal Void (Hierophant cover)

band:
Bendík - vocals
MilhausCorpse - guitar
Yabback - guitar
Pedy - bass
Ferenc - drums

Recenze/review - VOLUPTAS - Towards the Great White Nothing (2020)


VOLUPTAS - Towards the Great White Nothing
CD 2020, MetalGate Records

for english please scroll down

Poslední dobou si připadám divnej, už když se ráno probudím. Cestou do práce spřádám temné pavučiny, v mrazivém tichu poslouchám hudbu, která většině lidí způsobuje zástavu srdce. Jsem poutník tmy, někdy smutný, naštvaný. Žiju ve stínu a poslouchám jen to, co se mi líbí. Snažím se psát o deskách, které jsou něčím zajímavé, jiné, odlišné, mají svůj vlastní ksicht. Třeba pražští VOLUPTAS jsou taky "divní". To je přesné první slovo, které mě napadlo. A proto jsem si jejich novinku "Towards the Great White Nothing" musel narvat pod tlakem do hlavy.

Hraje se tady syrový black metal norského střihu, vypalují se mozky, obracejí kříže, ale také se experimentuje, drtí se myšlenky, až máte chvílemi pocit, že se vám rozskočí hlava. Líbí se mi zvuk i obal, mám rád, když kapela odvede dobré řemeslo. Při několika prvních setkáních s nahrávkou jsem si připadal, že stojím po kolena ve studené stoce. Kolem běhají krysy a do mozku mi pánové zabodávají ostré hřeby. Hodně neklidné album, řekl bych. Tak je to správně. 


Experimentovat se dá mnoha způsoby, často to bývá jen takové předvádění bez jakéhokoliv smyslu a směru. Na VOLUPTAS se mi od začátku líbí, že dokáží napsat dobré motivy, songy, které mají hlavu a patu a velmi dobře se poslouchají. Stylově lze desku přiřadit jak k norským smečkám (ULVER, VED BUENS ENDE, DODHEIMSGARD), tak i ke skupinám, které se zhlédli v psychedelii, jazzu i doomu (v několika momentech jsem zaslechl i odkaz na české ROOT). Kapela působí na "Towards the Great White Nothing"  jistě, předané emoce na mě fungují, jsem rád v jejich společnosti. A to považte, v black metalu nejsem zrovna častým hostem. Jedinou lehce kritickou výtku bych měl k délce skladeb. Některé pasáže by možná zasloužily trošku zkrátit. Ale možná je to jen můj dojem. Jinak tu máme co dočinění s dospělým, temným, zuřivým i chladným, syrovým, přemýšlivým a inteligentně zahraným albem. Objevují se zde temná zákoutí lidské mysli. Hlavně si prosím, při poslechu neberte do ruky žiletku. Mohlo by se vám totiž stát, že brzy vykrvácíte. Depresivnější typy moc dobře ví, o čem píšu. Pokud si ráno, když se probudíte, připadáte divní a rádi se touláte v šerosvitu, je pro vás deska jako stvořená. Experimentální black doom metal s uhrančivou atmosférou! Budiž tma.


Asphyx says:

I've been feeling weird since I wake up in the morning. On the way to work, I spin dark cobwebs, listening to music in freezing silence, which causes most people to have a heart attack. I am a pilgrim of darkness, sometimes sad, angry. I live in the shadows and listen only to what I like. I try to write about records that are interesting in some way, different, have their own face. For example, Prague's VOLUPTAS are also "weird". That's the exact first word that came to my mind. And that's why I had to put their new album "Towards the Great White Nothing" in my head.

Raw black metal of Norwegian style is played here, brains are burned, crosses are turned over, but there is also experimentation, thoughts are crushed, until at times you feel that your head explode. I like the sound and the cover, I like it when the band does a good craft. During the first few encounters with the recording, I felt like I was kneeling in a cold drain. Rats run around and the gentlemen pierce my brain with sharp nails. Very restless album, I would say. That is how it should be.



You can experiment in many ways, often just a demonstration without any meaning and direction. At VOLUPTAS, I like from the beginning that they can write good motifs, songs that have a „head and a heel „ and are listenable. Stylistically, the record can be assigned to both Norwegian bands (ULVER, VED BUENS ENDE, DODHEIMSGARD) and bands that were seen in psychedelia, jazz and doom (in a few moments I also heard a link to the Czech ROOT). The band acts on "Towards the Great White Nothing" self-confidence, the emotions passed on me work well, I like their company. And consider it, I'm not exactly a frequent guest in black metal rivers. The only slightly critical complaint I would have about the length of the songs. Some passages might deserve to be shortened a bit. But maybe it's just my feeling. Otherwise, we're dealing with an adult, dark, furious and cold, raw, thoughtful and intelligently played album. Dark corners of the human mind appear here. Most importantly, please do not pick up the razor while listening. You could bleed soon. More depressed types of people know very well what I'm writing about. If you feel weird in the morning, when you wake up and like to wander in the gloom, the album is perfect for you. Experimental black doom metal with an enchanting atmosphere! Let‘s Darken!


Tracklist:
1. Crystalline Key
2. Thargelia
3. Of Gnosis and Agony
4. Between Terror and Erebus
5. Desert Twilight

band:
Jan: guitars
Martin: guitars
Michal: vocals
Petr: drums
Štěpán: bass

https://voluptas.bandcamp.com/album/towards-the-great-white-nothing
https://www.facebook.com/VoIuptas/
https://www.metalgate.cz/cz/

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine