DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 2. března 2021

Rozhovor - MORTAL TERROR - Teutonic thrash metal par excellence!

Rozhovor s teutonic thrash metalovou skupinou z Německa - MORTAL TERROR.

Odpovídal Dirk Wieland, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Recenze/review - MORTAL TERROR - Bite of the Underdog (2020):

Ave MORTAL TERROR! Zdravím do německého undergroundu. Doufám, že se vám v této nelehké době daří dobře. Taky vám chybí hraní v klubech? Nebo u vás jsou otevřené? V Čechách to moc nadějně nevypadá. Loni jste vydali desku „Bite of the Underdog“. Jaký z ní máš pocit a jak její vydání ovlivnila pandemie covid 19?

Ahoj Jakube, díky moc za podporu a tento rozhovor. Ano, je to opravdu nelehká doba, ale celkově jsme v pořádku a doufáme (stejně jako všichni ostatní), že se situace v brzké budoucnosti zlepší. Od března 2020 nemáme v Německu téměř žádné koncerty, kromě několika samostatných akcí v létě, se speciálními bezpečnostními restrikcemi proti Covidu. Naši poslední show jsme odehráli v prosinci 2019 s M.O.D. v našem rodném městě Kassel. Od března jsou také uzavřeny v naší domovské oblasti všechny kluby. Nahrávání našeho nového alba proběhlo v roce 2019 (před pandemií), a když to všechno začalo, byli jsme v procesu mixu. Samozřejmě je (zejména pro undergroundovou kapelu, jako jsme my) těžké vydat nové album bez možnosti zahrát jedinou show, která by ho podpořila, ale když bylo vše hotovo a bylo zcela jasné, že žádný konec pandemie není v dohledu, prostě jsme si pomysleli “serem na to” - vytvořili jsme opravdu skvělou nahrávku, prostě ji vydáme a uvidíme, co se stane.


„Bite of the Underdog“ jsem slyšel poprvé někde na internetu a nejdřív jsem si myslel, že to hraje nějaká deska z osmdesátých let. Podíval jsem se pečlivěji a říkám, hele, MORTAL TERROR mají novou desku. Ten zvuk je fakt plesnivej a prašivej, jak stará rakev. Kde a jak jste album nahrávali a kdo stojí za tím parádním zvukem? Jak jste jej docílili? Analogově?

Všechno jsme si udělali sami. Náš basák Gerret, který se vždy zajímal o techniky nahrávání a hodně se toho naučil sám, měl před několika lety malé studio s názvem „Krachgarten“, kde dělal mnoho nahrávek pro regionální kapely. Přesto v určitém okamžiku neměl dále čas na pokračování studia a musel ho zavřít, stále dělá vlastní nahrávky a je (tak říkajíc) naším producentem. Udělali jsme tak naše poslední 4 alba a myslím, že zkušenosti z dřívějších nahrávek hodně pomohly, protože jsme měli velmi jasnou představu o tom, jak by měla deska znít a co jsme chtěli tentokrát vylepšit. Celkově jsme chtěli silný zvuk, který by se měl na druhou stranu lišit od čistého a nezáživného „plastového“ zvuku, který dnes má mnoho desek. Řekněme, že jsme chtěli zachytit energii našich živých vystoupení co nejlépe. Použili jsme techniky digitálního nahrávání, ale vyhnuli jsme se triggrům, simulátorům zesilovačů, kopírování a vkládání a všem těmto sračkám, abychom zachytili ten nejlepší a nejpřirozenější zvuk, to, jak opravdu zníme jako kapela.

Ono to není ale jenom o zvuku, mě se hrozně líbí i „starý motiv“ na obalu. Kdo je jeho autorem a proč právě takové hororové téma? Přiznám se, že jsem si taky nejdřív myslel, že to je nějaká reedice z osmdesátých let:). Je úžasný!

Napsal jsem novou skladbu a při úvahách o textu mi nějak přišel na mysl název „Bite of the Underdog“. S touto myšlenkou jsem si zároveň pomyslel, že by to mohl být skvělý název pro naše nové album, a také jsem měl během několika vteřin hrubou představu o možném obalu. Moje přítelkyně už několik let hraje “Roller Derby” (pokud to neznáte, rozhodně to doporučuji - je to opravdu tvrdý a úžasný akční sport, který vznikl v USA, původně jako ženský sport). Jedna z jejích týmových kolegyň, Hell D., je studentkou umění a dělala všechny letáky, loga a obchodní návrhy pro “Roller Derby Team” a vždy se nám líbilo, co vytvořila. Takže jsme se jí zeptali, jestli by nechtěla vytvořit náš obal a ona souhlasila. Poté jsme mluvili o nápadech, které jsme dosud měli, o atmosféře, kterou jsme měli na mysli pro tento obal, no a co dodat? Je prostě skvělá a spolupráce s ní byla zábavná. Opravdu milujeme výsledek a myslíme si, že odvedla vynikající práci.


Jsem starej metalovej pes, který kdysi začínal v devadesátých letech s thrash metalem, mám ho pořád v krvi, i když dnes jsem spíš na death metal, ale pořád si myslím, že oba tyto styly se musí hrát od srdce, muzikanti je musí mít v sobě. Prozradíš nám, jak tvoří MORTAL TERROR nové skladby? Změnil se třeba nějak způsob, jakým skládáte za tu dlouhou dobu, co hrajete?

Hlavní postupy se za ta léta moc nezměnily. Jsem hlavním autorem skladeb v Mortal Terror a naše skladby jsou většinou založeny na mých kytarových riffech. Když mám nějaké riffy, o kterých mám pocit, že by mohly vyústit v dobrou skladbu, pracuji na tom krok za krokem, dokud nemám téměř hotový návrh skladby - to může trvat hodiny, někdy měsíce, záleží jak kdy. Poté přinesu nápad na skladbu do zkušebny a pracujeme na tom s ostatními spoluhráči, takže můžou přidat své nápady a potom skladbu dokončíme. Co se za ta léta mohlo změnit, jsou samozřejmě zkušenosti s psaním a zaměření na to, abychom se prostě zlepšili, také už víme, jak dosáhnout toho, co chceme. A to, co chceme, jsou jednoduché a prosté skladby, které fungují na živo, dodávají posluchačům vášeň a energii, skladby, ze kterých je cítit pot, a které tě nutí zatnout pěst a třepat hlavou. ;)


Jak vás vůbec ovlivnily nové, moderní technologie. Dnes jsou studia úplně jiná, procesy nahrávání také, máme navíc internet, různé programy. Ovlivnilo to váš přístup k muzice? Dnes má každý vaši desku v mobilu dva dny před vydáním, poslechne si ji, ale je to všechno takové rychlé, pomíjivé. Museli jste se nějak přizpůsobit?

Myslím, že dobrým aspektem všech digitálních možností je, že podporují myšlenku nezávislé nekomerční hudební scény. Nejste tak závislí na nahrávací společnosti nebo hudebním průmyslu, aby jste nahráli vaši hudbu a bylo ji slyšet. Špatný aspekt je jasný, že hudba sama o sobě ztrácí svoji hodnotu, protože vše je k dispozici kdykoli a kdekoli. Dalším špatným aspektem je, že techniky digitálního záznamu vedou k mnoha produkcím, které zní stejně a podle našeho názoru jsou příliš dokonalé, příliš čisté a naprosto nudné a bez života. Poslechněte si například klasická thrashová alba z 80. let. Zní velmi odlišně, ale každý má svůj vlastní charakter a atmosféru. To je něco, co nám u mnoha současných nahrávek hodně chybí - dokonce i od těch kapel, které ty magická alba kdysi vytvořily. Takže - jak jsem zmínil výše - používáme technologie digitálního nahrávání, protože nám samotným umožňují nahrávat, ale samotný proces nahrávání se ve většině relevantních aspektů neliší od procesu nahrávání před 30 lety. Slyšíte reálné bicí, reálné kytary, zesilovače a skutečnou kapelu hrající její skladby.


Mně se na novince hrozně líbí, že má v sobě takový ten starodávný drive, feeling. Zkrátka a jednoduše kope, řeže, asi víš, co tím myslím. Podle mého tohle umí jen kapely, kde mezi muzikanty funguje vzájemná chemie. MORTAL TERROR na mě působí jako parta veselých chlápků, co spolu rádi chodí na pivo. Je tomu tak? Jestli se nepletu, tak jste od minulé desky změnili sestavu. Můžeš nám o změnách něco prozradit?

To si piš, že si spolu rádi zajdeme na pivo - nejlépe po propoceném a elektrizujícím koncertu! Jsem asi šťastný člověk, protože můžu označit za přítele každého, kdo v této kapele v průběhu let působil. Matthias Keyser byl v Mortal Terror asi 16 let a byl důležitou součástí Mortal Terror. V posledních letech byl ale stále více a více přetěžován svou prací a rodinným životem a prostě už nebyl schopen dát kapele čas a energii, které by potřebovala. Tato situace se vyvíjela krok za krokem a především proto, že jsme přátelé, nám všem trvalo nějakou dobu čelit této realitě a mluvit o ní. Ale když jsme to udělali, vyšlo najevo, že v tomto bodě by bylo pro všechny zúčastněné lepší, kdybychom se rozešli. Pro nás ostatní bylo také zcela jasné, že budeme s kapelou pokračovat. Nahráli jsme tedy nový materiál ve čtyřech a odehráli jsme také jednu show v této konstelaci. Po této show přišel Mattias van Geldern (nový Matthias!) a zeptal se, jestli nehledáme nového kytaristu. Znali jsme ho trochu z dřívějška z místní scény, kde působil v několika kapelách. Je asi v našem věku, má stejné hudební kořeny, je skvělým hráčem na kytaru a vždy měl rád a podporoval Mortal Terror. Takže jsme se vrátili v plné síle!

U nás v Čechách vnímáme německou metalovou scénu jako něco skvělého. Jak to ale funguje v undergroundu doopravdy? Podporují se kapely navzájem? A co fanoušci, kluby? Jste už pamětníci, můžeš porovnávat i se starými časy. Jaká je současná thrash metalová scéna v Německu?

Samozřejmě tady existují idioti nebo lidé, se kterými se nechceš spojit, jako všude jinde. Ale celkově zažíváme scénu jako velmi podporující a plnou velmi nadšených a opravdových lidí a kapel, kteří prostě dělají to, co dělají, protože to milují a my se prostě rádi soustředíme více na ně, než na idioty. Hlavně v naší lokální metalové scéně jsou fanoušci, kapely, kluby a organizátoři / promotéři většinou dobře propojeni a navzájem se podporují. Je tu opravdu spousta skvělých lidí a jsme vděční za to, že jsme součástí této scény.


Co vy a koncerty? Jezdíte turné? Já pořád věřím tomu (a mám to ozkoušené na sobě), že opravdoví fanoušci zajdou na koncert, také si koupí triko, vinyl, pokecají. Hrajete rádi a často? A nechystáte nějaké turné na podporu nové desky?

Opravdu rádi hrajeme živě – koneckonců to je podstata toho všeho. Ale abych byl upřímný, nehrajeme tak často, jak bychom chtěli. Všichni už jsme staří chlápci (kolem 50ti let a více) a máme svou práci, rodiny a prostě nemáme čas na pořádání mnoha koncertů nebo na větší turné. Většinou tedy hrajeme jednotlivé koncerty nebo festivaly, které nás o to požádají, nebo na akcích našich spřátelených kapel, ale vzhledem k (zatím) opravdu velmi dobrým reakcím na nové album se určitě pokusíme být aktivnější a hrát více koncertů, jakmile to situace s Covidem dovolí. Zejména v posledních letech jsme byli nadšeni z reakcí. Často jsme měli opravdu nadšené davy fanoušků, kupujících si naše desky a merch, kteří si přišli po koncertě pokecat a na pivo. To je to, proč stále pokračujeme a stále si tolik užíváme to, co děláme.

Jak bys definoval thrash metal? Co pro tebe znamená? Je to jen hudba nebo i životní styl? Jak vidíš jeho vývoj a které kapely tě poslední dobou svými deskami oslovily?

Především to může být otázka věku. Vyrostli jsme a založili Mortal Terror v osmdesátých letech, kdy najednou přišla veškerá tato nová hudba, která byla rychlejší, drsnější a divočejší než klasický hard rock a heavy metal a prostě z nás udělala šílence. Ne všechny, ale mnoho z těchto kapel, může být zpětně označených jako speed ​​nebo thrash metal a to je prostě naše hudební DNA. Další věc, která se nám na thrash metalu líbí, je to, že má (pro většinu relevantních kapel) jakýsi upřímný a autentický (možná trochu ovlivněný punkem) pocit. Pochází to víc z ulice a mít tento jistý „Fuck Off přístup“, nám sedí jak osobně, tak i jako kapele. Myslím, že současná scéna stále nabízí spoustu skvělých kapel a hudby a my osobně jsme daleko tomu poslouchat jen thrash metal. V posledních letech na mě osobně například velmi zapůsobily kapely, které dokáží vytvořit tuto „starodávnou“ energii a autentičnost, jako třeba Midnight, Bewitcher, Enforcer, Ranger.


Na co se můžeme těšit z tábora MORTAL TERROR v nejbližších měsících?

Uvidíme - samozřejmě doufáme, že nám nové album otevře nějaké nové možnosti, a zatím jsme s reakcemi opravdu spokojeni. Mnoha lidem se to opravdu velmi líbí a zdá se, že chápou, o čem album a kapela je, což je pro nás opravdu skvělé a vzrušující. Doufáme, že se věci budou i nadále ubírat tímto směrem a mohou nám dát příležitost odehrát - především – více koncertů a možná najít dobrý label, který nás bude podporovat a propagovat. Jak víte, „Bite of the Underdog“ jsme si vydali sami a proto je zatím k dispozici pouze jako limitovaná vinylová edice.


Rád bych ještě pokecal, ale mám hroznou chuť si zase vaši novinku „Bite of the Underdog“ pustit. Musím to hned udělat. Děkuji moc za rozhovor, moc si jej vážím. Přeji MORTAL TERROR jen samé šílené fanoušky, spoustu prodaných nosičů a plné sály na koncertech. Ať se vám daří i v soukromí!

Díky moc, opravdu si vážíme tvé podpory! Přeji vše dobré jak tobě, tak i Deadly Stormu!

Recenze/review - SEPULCHRAL CULT - Immurement, Spirits And Graveyard Chants (2021)


SEPULCHRAL CULT - Immurement, Spirits And Graveyard Chants
CD 2021, Putrid Cult

for english please scroll down

Přistupovat ke starému death metalu můžete různě. V dnešní době nadprodukce bude mnohým vadit jednoduchost, zvuk, někdy i riffy. Jenže já patřím ke starý prokletý generaci, která pamatuje ještě začátky tohoto morbidního stylu. Kdysi dávno ještě šokoval posluchače svojí zlobou, temnotou a šílenstvím. Hrávalo se jednodušeji, přehledněji. Ještě se nezávodilo, kdo předvede větší zběsilost, netahala se do tohoto skvělého stylu technika.

Polští black death metalisté SEPULCHRAL CULT jsou jak vystřižení z devadesátých let minulého století. Hrají jednoduše, nebál bych se napsat primitivně a surově, ale o to víc sází na atmosféru. Jedná se o pradávný rituál smrti, který smrdí sírou. Black a death metal ve své ryzí, základní podobě. 

 

"Immurement, Spirits And Graveyard Chants" je kouskem mokvajícího masa, určeného nejen pro milovníky starých zapomenutých časů, ale i pro všechny, kteří jsou přežraní dnešní metalové umělosti. Zahnívající, nepříjemný zvuk, postupy jak vystřižené ze starých učebnic (DISMEMBER, NIHILIST, ENTOMBED, CARNAGE). Sem tam se Poláci otřou i o doom metal nebo jsou jejich skladby nasáklé černotou. Album je tak vzpomínkou na opravdové pohřby do země, na dobu, kdy se na nějakou tu špínu a nedokonalost nehledělo. Pořád, i po 30 letech života v undergroundu, mě podobné smečky dokáží oslovit více, než některé dnes tolik protěžované kapely. SEPULCHRAL CULT nám předkládají pestrou paletu ozvěn ze záhrobí, surových, neotesaných. Dokáží být divocí, chladní, ale hlavně uvěřitelní. Slyším, cítím, že hrají opravdově, uvěřitelně, od srdce. Není to sice nic nového, všechno jsme již dávno někde slyšeli, ale to dnes můžete napsat o jakékoliv metalové desce. Poláci si aspoň na nic nehrají, nedočkáte se žádných póz a zbytečností. Vše je ohlodáno až na kost. Zacíleno na ty nejnižší pudy. Old school black death metal, u kterého lezou mrtví z hrobů! Velmi dobře!


sumarizace:

"Immurement, Spirits And Graveyard Chants" je albem, které je takovým velmi příjemným výletem do starých časů. SEPULCHRAL CULT nám přinášejí další porci klasického death metalu, který bude pro spoustu mladých posluchačů působit jako zastaralá relikvie. Je to dobře, pánové hrají pro nás, staré old school death metalové fanoušky, kteří ještě nezapomněli na to, jak má znít poctivý, plesnivý death metal. Ne, žádnou progresi, změny stylu a podoby zde rozhodně nečekejte. Naleznete zde spíše odkaz starých časů, dávných postupů a vzpomínek. Albu by jistě slušela větší průraznost a energie, ale jako celek na mě působí nahrávka velmi solidně. Přiznám se, že si poslech rád a často užívám. Je to pro mě návrat do doby, kdy byl svět ještě v pořádku. "Immurement, Spirits And Graveyard Chants" je jako starý, znovu otevřený hrob, jako předčítání z dávných death metalových učebnic. Berte a nebo nechte být! Pro mě osobně, se jedná o skvělý zážitek. Plesnivý death metal, která nadzvedává víka od rakví! Jsem spokojený.

pro fanoušky: DISMEMBER, NIHILIST, ENTOMBED, CARNAGE


Asphyx says:

"Immurement, Spirits And Graveyard Chants" is an album that is like a very pleasant trip to the old times. SEPULCHRAL CULT bring us the next amount of classic death metal, which will be for many young listeners like an outdated relic. It's good, guys play for us old school death metal fans who haven't forgotten yet how the honest, moldy death metal should sound. No, no progression, don't expect turns in style and form. You will find here a link of old times, old methods and memories. The album can certainly stand more punch and power, but as a whole it is very solid record. I admit I enjoy listening very often. It's for me comeback to that times when the world was still in order. "Immurement, Spirits And Graveyard Chants" is like an old again open grave, like reading from the old death metal textbooks. Take it or let it be! For me personally it is great experience. Moldy death metal that opens the lids from the coffins! I'm satisfied.

for fans: DISMEMBER, NIHILIST, ENTOMBED, CARNAGE

Tracklist:
01. Embodiment Of Fear
02. Different Paths
03. Rotting
04. Contamination Of The Soul
05. Suffering
06. Apparition Of A Dream
07. ...To Disappear

band:
M. - Guitars, Vocals
K. - Drums
Artworks - M.
Danny B. - mix and master
All chants captured by Tomasz T.


pondělí 1. března 2021

Recenze/review - DIPYGUS - Bushmeat (2021)


DIPYGUS - Bushmeat
CD 2021, Memento Mori

for english please scroll down

Prozradila ho až zkažená krev, která se objevila ve stoce pod naším domem. Za dveřmi jeho bytu se muselo stát spousta ohavných činů. Takový milý pán, usměvavý a vždy vtipný. Ale za příjemným vzhledem se ukrývala zrůda. Vyšinutá, šílená šelma, která vraždila na potkání. Lednice plná masa, rudé skvrny v koupelně. Mluvil tiše a dlouho nechtěl prozradit, kde všechny pohřbil. Nakonec nás vzal kousek za město, do lesa, kde si jinak hrály děti. Mělké hroby vydaly svědectví a nikdo z nás už nebyl takový jako dřív.

Když mysl člověka zahalí temnota, dějí se různé zlé věci. Když poslouchám novou desku amerických death metalistů DIGYPUS, mám pocit, jako bych se zrovna díval na podobný horor. Vše je zahalené krvavou mlhou. Chladné, ostré riffy, magické melodie, kapela působí jako našeptávači zla. Nahrubo nasekaná tma, špinavá stoka, ve které se převalují zbytky lidských těl. Tohle je hodně ohavný smrtící kov. 



Podobně shnilý a mokvající death metal staré školy mám ve velké oblibě. U "Bushmeat" si připadám jako při návštěvě hřbitova, kde jsou na jednotlivých náhrobcích jména jako AUTOPSY, UNDERGANG, VASTUM. DIPYGUS čerpají ze stejných vzorů. Pocházejí z nejhlubšího undergroundu. Nepřinášejí sice nic nového do záhrobí, ale přesvědčilo mě jejich odhodlání, opravdovost. Songy jsou totiž neskutečně uvěřitelné, mají potřebnou morbidní atmosféru. Cítím z nich pach smrti, nasládlý a shnilý. Nevím, jestli jste někdy byli u exhumace starého hrobu, ale nebývá to hezký pohled. S "Bushmeat" se to hodně podobné. Posluchač je stažen do černé hlubiny smradlavého močálu. Každý další krok, každý další poslech, vás stahuje víc a víc do temnoty. Možná jenom nevíte, co se děje za dveřmi vašeho souseda. Proč se jeho návštěvy nikdy nevrací zpět? Vysvětlení najdete pod jeho maskou, někde uvnitř. S DIPYGUS nahlédnete za dveře pocákané krví. Poslouchejte bedlivě, mějte uši nastražené. Za rohem možná stojí i váš vrah. Mokvající, prašivý death metal staré školy, který vás pohřbí zaživa! Absolutní smradlavý, hnilobný masakr! Nemrtví mi zajisté potvrdí. Inferno!


Asphyx says:

He was betrayed by the rotten blood that appeared in the sewer under our house. There must have been a lot of heinous acts behind the door of his apartment. Such a nice gentleman, smiling and always funny. But behind the pleasant appearance, there was a monster. Mad beast that killed a rat. Fridge full of meat, red stains in the bathroom. He spoke softly and for a long time he did not want to reveal where he buried them all. Eventually he took us just outside the city, to the forest, where the children were otherwise playing. The shallow graves testified, and none of us were as they used to be.

When a person's mind is obscured by darkness, various bad things happen. When I listen to the new album of American death metallers DIGYPUS, I feel like I'm watching a similar horror movie. Everything is shrouded in bloody mist. Cool, sharp riffs, magical melodies, the band acts as whisperers of evil. Roughly chopped darkness, a dirty sewer in which the remains of human bodies roll. This is a very abominable death metal.

 

Similarly, I like the rotten and soaking death metal of the old school. At "Bushmeat" I feel like visiting a cemetery, where there are names like AUTOPSY, UNDERGANG, VASTUM on individual tombstones. DIPYGUS draw from the same patterns. They come from the deepest underground. They do not bring anything new to the grave, but I was convinced by their determination, their authenticity. The songs are incredibly believable, they have the necessary morbid atmosphere. I smell death, sweet and rotten. I don't know if you've ever been to the exhumation of an old grave, but it's not a pretty sight. It's very similar with "Bushmeat". The listener is drawn into the black depths of a stinky swamp. Every next step, every other listening, draws you more and more into the darkness. Maybe you just don't know what's going on behind your neighbour's door. Why do his visitors never return? You can find the explanation under his mask, somewhere inside. With DIPYGUS, you peek behind a blood-splashed door. Listen carefully, keep your ears ready. Your killer may be around the corner. Wet, dusty old-school death metal that will bury you alive! An absolute stinking, rotting massacre! The undead will surely agree. Inferno!



Tracklist:
01. Ape Sounds
02. St. Augustine, FL 1896
03. The Khumjung Scalp
04. Osteodontokeratic Savagery
05. Plasmoidal Mass (Slime Mold)
06. BushMeat
07. Long-Pig Feast
08. Myiasis In Human Mouth
09. Ape Sounds II



Recenze/review - CELESTIAL SANCTUARY - Soul Diminished (2021)


CELESTIAL SANCTUARY - Soul Diminished
CD 2021, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Už když jsem otevřel první rakev, přišlo mi něco divné. Většinou se ozývá katakombami tichý jedovatý šepot nemrtvých, ale tentokrát nic. Absolutní prázdnota. Sundám víko a pochopím. Nebožtík je v pozici, ve které musel hodně trpět. Chvíli přemýšlím a potom mi to dojde. Byl pohřben zaživa. Svědčí o tom škrábance na vnitřní straně rakve, ruce, rozsekané a poničené. Také tvář, ve které se zračí neskutečná bolest. Je mnoho způsobů smrti, koneckonců, o té je death metal, ale tenhle patří k nejhroznějším.

CELESTIAL SANCTUARY jsou kapelou, která mě ihned přesvědčila na svoji stranu. Prašivý, plesnivý death metal. Jakoby někdo ťukal zvenku na moji rakev. Slyším tichý pomstychtivý smích. Začíná boj o vzduch, panika a také riffy, které pronikají i přes pevné dubové dřevo. Najednou jsem jen kusem masa, odsouzeným na porážku. Takhle se má hrát death metal!

 

"Soul Diminished" je jako kdybych vstoupil do obrovské staré márnice, kde jsou na zdech napsána jména slavných death metalových kapel z devadesátých let (BOLT THROWER, MORGOTH, MASSACRE, JUNGLE ROT a mnoho dalších). Hutný zvuk mě smete do podzemí. Riffy bolí, pálí a žhnou, vokál je správně neurvalý. Nemám s deskou absolutně žádný problém. Naopak, skvěle se poslouchá, má v sobě drive a sílu, pradávnou jiskru, tlak a energii. CELESTIAL SANCTUARY jsou řádnými členy nové vlny britského death metalu a také velkým příslibem do budoucna. Valí se jako lavina, jsou rozjetým buldozerem, který zahrabává staré hromadné hroby. Spousta exhumací v poslední době svědčí o tom, že pohřby zaživa nebyly žádnou výjimkou. U "Soul Diminished" budete v rukou prosévat popel z vlastního nebohého těla. Myslíte, že to není možné? Tak to jste ještě nikdy neslyšeli pravý, nefalšovaný a ryzí death metal. Užívám si morbidní atmosféru, nasávám nasládlý pach smrti. Těla se postupně rozkládají, mrtvolný klid je narušen hudbou. Jsem nadmíru spokojený. Old school British death metal! Rakve jsou otevřeny, peklo čeká!


sumarizace:

CELESTIAL SANCTUARY jsou death metalová skupina z Velké Británie, která uctívá hudbu takových veličin jako jsou BOLT THROWER, MORGOTH, MASSACRE, JUNGLE ROT. Jejich dlouhohrající prvotina "Soul Diminished" je hodně krvavou vstupenkou do záhrobí. Nutno říci, že hodně vydařenou.

Na CELESTIAL SANCTUARY se mi nejvíc asi líbí odhodlání, schopnost složit zapamatovatelnou skladbu, která vás rozloží jako mrtvolu ze starých časů. Britové hrají dle dávných postupů, ale činí tak zkušeně a dodávají do skladeb svoji vlastní invenci. Mají jasnou vizi - zničit vás, postupně, jako choroba. Připomínají posly z devadesátých let, kteří přišli exhumováni znovu na tento svět, aby šířili slávu jediného pravého death metalu. Album pravděpodobně neosloví dnešní zmlsané strávníky a obdivovatele technických ekvilibristik, ale spíše fanoušky, kteří pamatují ještě klasické hanobení hrobů. S "Soul Diminished" jsem uléhal rád a často do své dřevěné rakve. Užíval jsem si studené melodie, prašivý zvuk i sílu záhrobí. Stali se mými věrnými průvodci v zemi stínů. Plesnivý death metal, který řeže jako rezavý nůž!

Asphyx says:

CELESTIAL SANCTUARY is a death metal band from United Kingdom which worship music of the famous bands like BOLT THROWER, MORGOTH, MASSACRE, JUNGLE ROT. Their long-played first album "Soul Diminished" is a very bloody ticket to the beyond world. And I have to say that this ticket is very good.

What I like the most about CELESTIAL SANCTUARY is their determination, the ability to compose a memorable song that will break you up like a corpse from the ancient times. Those British´s play music according to old practices but they do it very good and their songs have their own invention. They have a clear vision – to destroy you, gradually, like a disease. They feel like messengers from the 90s who came exhumed again to this world to spread the fame of the one and only real death metal. This album will probably not appeal to today´s spoiled consumers and admirers of technical equalizers but rather fans who remember the classic defamation of graves. I really like to go to sleep with "Soul Diminished" into my wooden coffin. I enjoyed the cold melodies, ashy sound and also the power of the world beyond. They became my faithful guides in the world of shadows. A mouldy death metal which cuts like a rusty knife!


tracklist:
1. Rid the Gormless
2. Soul Diminished
3. Relentless Savagery
4. Wretched Habits
5. Suffer Your Sentience
6. Mass Extinction
7. Yearn for the Rot
8. Endless Chasm
9. Formless Entity

Celestial Sanctuary is:
Tomas
Jim
James
Matt

neděle 28. února 2021

Recenze/review - ALTERED DEAD - Returned To Life (2021)


ALTERED DEAD - Returned To Life
CD 2021, Memento Mori 

for english please scroll down

Varovali mě dopředu, přesto se mi zvedl žaludek. Vstoupil jsem do temné místnosti a nejdříve si myslel, že se jedná jenom o poházené věci. Jenže tomu tak nebylo. Kusy masa, tělo rozsekané a krev všude. Hlava vystavená a naaranžovaná na stole. Bez očí, bez svědomí. Kdo tohle mohl udělat? Sochař smrti, který se nám snažil celou dobu něco říct. Setkání s bestií. Lovcem, který zabíjí a mučí bez slitování. Vzduchem se vznáší hniloba a nasládlý pach. Sevře se mi znovu žaludek a běžím ven.

V podobných chvílích si musím vyčistit hlavu. Možná jsem neměl tuhle knihu číst, zločiny jsou v ní popsány až příliš uvěřitelně. Pravý a uvěřitelný je i death metal v podání kanadských ALTERED DEAD. Starý, prašivý a mokvající smrtící kov, který nejvíc připomíná pitvu nějakého zabitého nebožáka. Uvěřitelná, temná a chladná hudba, druhé album kapely, která moc dobře ví, co je to hnusná smrt.


Jedná se o hutný, mokvající, plesnivý death metal staré školy. S ozvěnami třeba takových AUTOPSY, DEMILICH, BONESAW, ale i kousky švédské školy (GRAVE). Kapele se povedlo vytvořit pěkně ošklivou desku. Člověk má při poslechu opravdu pocit, že se ocitl několik metrů v podzemí, kde věznili nebohou oběť. Po stěnách stéká hnis, ALTERED DEAD jsou jako zanícená rána, do masa zarostlá pouta, rezavý řetěz, kterým vás někdo připoutá ke zdi. "Returned To Life" je albem, na kterém se cituje ze starodávných učebnic. Je také nahrávkou, která má absolutně temnou a podmanivou atmosféru. Chorobami nasáklý vokál, riffy ostré jako skalpel, nekompromisní bicí, tohle všechno si neskutečně užívám. Skladby byly naspány s přihlédnutím k tomu, komu jsou určeny. Starým patologům, hrobníkům, ohledávačům mrtvol. Mumifikace probíhá v několika krocích. ALTERED DEAD vám nejdřív vymáchají obličej v kaluži plné krve, pak vás rozsekají na malé kousky a na závěr navěky proklejí. Pokud máte rádi dlouho neléčené řezné rány, mrtvolný pohled a užíváte si s chutí nálady exhumovaných hrobů, tak neváhejte ani chvilku. Tohle je totiž smrtící kov v podobě, v jaké se kdysi hrával. Death metalová ozvěna z piteven! 


Asphyx says:

They warned me ahead, yet my stomach heaved. I entered a dark room and at first thought I just see scattered things. But that was not the case. Pieces of meat, chopped body and blood everywhere. Head exposed and arranged on the table. No eyes, no conscience. Who could have done this? A death sculptor who has been trying to tell us something for a long time. Encounter with the beast. A hunter who kills and tortures without mercy. Rot and sweet smell float in the air. My stomach tightens again and I run outside.

At such times, I have to clear my head. Maybe I shouldn't have read this book, the crimes in it are described too believable. Death metal performed by Canadian ALTERED DEAD is also real and believable. An old, dusty, and soaking death metal that most closely resembles the autopsy of a slain dead man. Incredible, dark and cold music, the second album of a band that knows very well what a nasty death is.


It is dense, wet, mouldy old school death metal. Echoes of bands such as AUTOPSY, DEMILICH, BONESAW, but also pieces of the Swedish school (GRAVE). The band managed to create a pretty ugly record. When listening, one really feels that one has found oneself a few meters underground, where a poor victim has been imprisoned. Pus flows down the walls, ALTERED DEAD are like an inflamed blow, handcuffs overgrown with flesh, a rusty chain with which someone will tie you to the wall. "Returned To Life" is an album quoted from ancient textbooks. It is also a recording that has an absolutely dark and captivating atmosphere. Disease-soaked vocals, riffs as sharp as a scalpel, uncompromising drums, I really enjoy all of this. The songs are written in way for whom they are intended – to old pathologists, gravediggers, corpses. Mummification takes place in several steps. ALTERED DEAD will first rinse your face in a pool full of blood, then cut you into small pieces and finally curse them forever. If you like long-untreated wounds, a dead look and you enjoy the mood of exhumed graves, do not hesitate for a moment. This is death metal in deadly form. Death metal echo from autopsies!


Tracklist:
01. Mental Suicide
02. Returned To Life
03. Final Pathogen
04. Prosodemic Realms
05. Empostomb
06. Thrawing In Agony
07. Ensanguine Path
08. Rotting Outwards
09. ...Of The Oppressed
10. Into The Crypts Of Rays (Celtic Frost Cover)

band:
Julian - Drums, Vocals
Mic - Guitar, Bass, Vocals

https://fuckingkillrecords.bandcamp.com/album/altered-dead-returned-to-life

Recenze/review - SERPENTS - The Brimstone Clergy (2020)


SERPENTS - The Brimstone Clergy
EP 2020, War Anthem Records

for english please scroll down

Cítím v kostech, že nadešel čas. Musíme jít a obětovat temným silám. Zvířata ale již našemu pánovi nestačí. Touží po jiné krvi, čerstvé. Vždycky jsem si myslel, že se tak stává jenom ve starých spisech a v hlavách pomatených, ale krev není voda, tu nelze vyměnit. Kříže jsou obráceny, ohně zase jednou hoří jasným plamenem. Kněz je už dávno náš. Jedovatě se usmívá. Pane náš, jenž si...v pekle. Modlíme se k temným silám, rouháme se. Dávno neuctíváme padlé modly. Svět je zlý a je to čím dál tím horší. Stačí se rozhlédnout kolem sebe.

Poctivý black metal u mě byl vždy o chladu, čistém zlu a nenávisti. Švédští SERPENTS jsou věrni tradicím jejich země. Hrají melodicky, studeně, prašivě. Kdo nevěří, tak ať si jde vykopat vlastní hrob. Ne, není to nic nového v podzemí, ale loňská deska se od začátku velmi dobře poslouchá. Není pro hledače a objevitele různých nových směrů, ale spíše pro tradicionalisty. 


SERPENTS vám pustí žilou ve stylu MARDUK, SETHERIAL, DAWN, VALKYRJA, DISSECTION. Kaskádovité riffy, valící se lavina, podchlazení, zničení, vyvržení, takoví budete při poslechu "The Brimstone Clergy". Přiznám se bez mučení, že podobný black metal můžu vždy a všude. Má totiž atmosféru, tlak a temnou energii. Pochází ze starých pohřebišť, z opuštěných prokletých kostelů. Má v sobě klasickou švédskou jiskru. Jakoby se přede mnou probudili staří nemrtví z devadesátých let, vylezli z rakví, zachřestili kostmi a zúčastnili se s námi pradávného obřadu. Svíce hoří v pentagramu, oběť je dávno připravena. Bělostná kůže, rouhání, kostelem zazní první riff. Dnes zemřeš. Usmívá se. Přechod na druhou stranu nebývá zase tak těžký, jak se někdy říká. Zůstane jen prozření, vášeň v očích a smrt. Mám rád, když cítím z hudby odhodlání, pravost a ryzost a toho se mi u SERPENTS dostává nad míru. V black metalu si hodně vybírám, nerad se pouštím do míst, kde se necítím dobře, ale tentokrát jsem opravdu spokojen. A vůbec mi nevadí, že jsem tohle už slyšel snad tisíckrát. Krev totiž opravdu voda, tu jen tak nevyměníte. Black metal ukovaný z kvalitní švédské oceli!


sumarizace:

SERPENTS dokázali v přesném poměru smíchat temnotu se studenými zážitky z onoho světa. Mám rád klasický black metal ve stylu MARDUK, SETHERIAL, DAWN, VALKYRJA, DISSECTION a možná proto mě oslovilo album "The Brimstone Clergy" i tentokrát. Nenašel jsem vlastně na desce žádné slabé místo - nic nebylo ponecháno náhodě. Zvuk je náležitě studený a špinavý, vokál drtivý a obal vynikající. Říká se, že Satan na sebe dovede vzít mnoho podob a tahle se mi moc líbí. Určitě znáte ten pocit, když vás nějaké album zasáhne, že se od něj nemůžete odtrhnout. Tak přesně to se mi stalo s novinkou. Cítím ve vzduchu krev, nasávám shnilou atmosféru celého díla a užívám si pravý nefalšovaný black metal. Víc nechci a ani nepotřebuji. Velmi dobrá deska!


Asphyx says:

SERPENTS managed to mix darkness with cold experiences from the beyond world in the right amount. I like classic black metal in the style of MARDUK, SETHERIAL, DAWN, VALKYRJA, DISSECTION and maybe this is why this album "The Brimstone Clergy" spoke to me once again. I have not find any weak place on this album – nothing was left to chance. The sound is nicely cold, dirty, the vocal is crushing and the cover is excellent. People say that Satan can have many forms and I like this one. I am sure you know the feeling when an album hits you and you cannot stop listening to it. This is what happened to me with this album. I can feel the blood in the air, I enjoy the rotting atmosphere of the whole album and I also enjoy the real black metal. I do not need anything else and I do not want anything else. Very good album!


TRACKLIST
1. Worship the Reprobate (4:24)
2. End the Slavery of Being (4:10)
3. Bring the Apocalypse (4:01)
4. Shattered Paradise (4:03)
5. Interlude in B minor (1:24)
6. Requiem (3:42)

https://serpents1.bandcamp.com/releases

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý osmdesátý osmý - Zalomeni v lomu


Příběh dvoustý osmdesátý osmý - Zalomeni v lomu

"Copak to k nám jde za fešáka? Pamatuješ, jakej to byl poďobanej ošklivej kluk? Vyrostl nám do krásy, co?": dělají si ze mě srandu. Sedí na klepadlech, lízají ten prokletej přeslazenej vitacit a těší se stejně jako já. Jana a Prcalinka. Mí strážní andělé. Políbíme se a já jim kouknu do výstřihu. Mají na sobě plavky. Pojedeme se koupat. Býval to takový náš zvyk. Už od dob, co jsme jezdívali na kolech s Kačenkou, Mirkou, Prcalíkem a Kytkou. Teď je to taková naše vzpomínka. Máme na zádech bágly a nejdřív chvilku přemýšlíme a vzpomínáme. Byli jsme tenkrát ještě děti, když jsme vyrazili na lom zvaný Švarďák poprvé. My kluci jsme byli děsně nadržení a holky se chichotali jako prdlý. Oťukávali jsme se a ještě jsme nevěděli, co všechno spolu zažijeme.

Poprvé jsme u lomu přenocovali, když jsme s Kačenkou podlehli kouzlu Saxon. Stalo se dobrým zvykem je u naší letní pařby poslouchat. Mám s sebou všechna alba i tentokrát. Pro Vencu i Ramones. Lahváče, rum, vodku. Na místě jsme první. Ještě tu polehávají rodinky s ukřičenými nadšenými dětmi. Chvilku se zasním. Možná, že kdyby vše dopadlo jinak, tak se zrovna teď balím a jdu domů obstarat rodinu. Ale osud mě zavál jinam. "Hej Smrťáku, pomoz nám": mávají na mě dívky a tak jdu. Jen si říkám, že jsem se stejně stínu Kačenky asi nezbavil. Člověk si říká tisíckrát, že už je dobře, že je mu blbý vůči novým známostem pořád vzpomínat, ale mozek to někdy zkrátka nedovolí. Zažili jsme tu tolik krásných věcí.

Piknik připraven. Jana i Prcalinka si lehnou na záda a kecáme. Jsou pro mě jako ségry. Je to zvláštní. Mám u sebe dvě krásný samice, fakt kosti a nevyjíždím po nich. Protože tím bych všechno pokazil. Je ale fakt, že když si sundají podprsenky (to tenkrát byla taková krásná začínající móda), tak jsem jako na trní. Mladá hebká těla. Už jsou hezky opálené, od slunce, kalhotky zaříznuté, vy víte kde a prej namaž nám záda. Občas prostě zajedu z boku na prsa. Musím, nedá mi to. Smějou se tomu a pak mě vyženou do vody. Abych se zchladil. Skočím šipku a potápím se v temných vodách Śvarďáku. Znáte to, v každém lomu jsou potopený lokomotivy, auta, zbraně, Ukrajinci a Poláci. Nějací cucáci skáčou ze skály. Jeden machruje před druhým. Taky jsem kdysi skočil. Kytka taky. A málem se utopil. To jsem mu ještě dokázal zachránit život. Podruhé už ne. Nebylo na nás té smrti moc? Proč zrovna my, ptal jsem se často?

Mávají na mě a nejsou samy. Přijela i Markétka. Moje nové děvče. Hej čarodějnice, pojďte do vody! Jsme jak malí. Cákáme, děláme žbluňk. Tatíci z dek koukají s otevřenou hubou. Dámy si samo nevzaly horní díly plavek, tak trošku provokují mršky. Jana zaujme na první pohled. Má krásná obrovská ňadra. Od přírody krasavice. Prcalinka je spíš záhadná, s drobnějšími, ale s krásným tvarem. Umí se podívat, že byste jí přinesli modré z nebe. Přesto jsou pořád samy. Prcalinka se mi zdá pořád truchlí po Prcalíkovi, pořád je v ní těch spousta bolestivých měsíců, co umíral na rakovinu. Markétka má něco mezi tím. Ani velká, ani malá, připadám si jako děsnej specialista na prsa a vlastně i zadky. Házím holky do vody. Vypadá to, že bude hezký večer. Je teplo, léto, jsme mladí a chválíme ještě bláznoství.

Postupně, i když neradi, odejdou poslední rodinky. Najednou se nad skálou objeví kočárek a někdo na nás mává. No ty vole, bože můj. Vyběhnu z vody. Mirka s pohrobkem. Mokrý ji olíbám a hned jdu s malým do vody. Kde ses tady vzala? Potkala jsem Sabatha, odveze mě pak domů. Stýská se mi po vás. A hned, co to mám za nové děvče. Představím Markétu a padnou si ihned do oka, stejná krevní skupina. Bylo pro mě hrozně důležité, aby mi ji Mirka "schválila". Ona už byla dál. Matka, co na to byla sama. Hrozný pomyšlení. Hele, snažili jsme se jí pomoc, jak to šlo, ale taky je fakt, že už byla trošku mimo. Znáte to. Děti člověka změní, naučí ho odpovědnosti. Zklidní. Alespoň většinou. Povídej, povídej. Sedíme na dece a s pohrobkem si hraje Markéta. Byla by z ní dobrá máma, to poznáte, jak se k němu má, jak se usmívá, jak si užívá tu nepředstíranou upřímnou dětskou radost.

Nějaký pivko proběhne, ale návštěva musí domů. Sabath zaparkuje nahoře na parkovišti a zatroubí. Jdeme mu naproti. Přivezl nám nějaký proviant. Hej vole, dáš si s náma? Omluví se a smutně řekne, že ne. Že mu je fakt blbě. Srdce. Odfrčí pryč a my jdeme zase na deku. Ihned nabízím opět mazáni zad, ale je mi sděleno, že už to tolik napraží, tak si mám nechat zajít chuť. Dám si pivko a pak se neskutečně dlouho znovu ve vodě líbám s Markétou. Pod vodou se dějí věci. Mám ji fakt rád, zase zamilovanej, zamilovanej, hej, hej, hej. Miluju její vlhký rty i klín. Líbí se mi, jak ke mě vzhlíží, jak mi kouká do očí a má v nich jiskřičky. Je poddajná, heboučká. Chci ji někde za vrbou, ale ještě je moc vidět. A taky někdo huláká ze skály. Co to tam zase šukáte, pojďte chlastat. Venca, Tomáš a Buddha.

Jsme teda všichni. Parta metalistů. Sídlištní krysy, ti co se hledali, až se našli. Napůl v pubertě, trošku už dospělí, ale s životy, co každý vydá na knihu. Nemuseli jsme často ani nic říkat, stačilo kývnout, naznačit a věděli jsme svý. Byli jsme propojeni tak nějak i mimosmyslově. Jasně, že za spoustu mohla hudba, která tenkrát ještě hlavně spojovala a nerozdělovala. Navíc spousta zážitků a vzpomínek. Nějaké ze mě musí ven. Loknu si rumu a poprosím o pozornost. Nemůžu jinak, na Švarďáku je to večer kouzelné. Mluvím a Jana s Prclinkou mě doplňují. Když skončím, tak vidím, jak holky pláčou. Kluci mají na krajíčku a odvracejí tváře, dokonce i teploušci, kteří jinak řvou jak starý plačky se drží. Každý jsme upletený ze zkušeností, ze vzpomínek. Nám dala základ ulice, metal a parta. Na rodinu samozřejmě nezapomínám, ale ta není momentálně na pořadu dne.

Všechny svý holky, co jsem s nima chodil, jsem fakt miloval. Mohl jsem asi zasunout víckrát, ale bez lásky není dobrej šuk, jak říkával Prcalík. Hergot kluci, vy mi někdy tak chybíte. ty vaše hlášky, vtípky, ani jsem tenkrát nevěděl, co ve vás mám. Kačenka mě naučila, jaký dokáží být ženský skvělý. Díky ní jsem nezahořkl, jako se to mnohým stává. Měl jsem štěstí na lidi a možná proto se dívám na svět spíš pozitivně. Chmury sice občas přijdou, ale pořád je dokážu rozehnat. Je to i díky vám. Ale dost bylo smutku, jdeme pařit. Osolíme kazeťák a Ramones nás nakopnou do veselé nálady. Venca, ten jenž je teď mým nejlepším kamarádem, paří na písku u břehu. Občas uklouzne. Ne, on moc nepil, bál se, že by zase pak spadnul do drog, ale miloval hudbu. Tak jo, proč vlastně ne, jdeme tančit.

Křepčíme, občas někoho hodíme do vody. Samo, že nejvíc holky, protože pak mají mokrá trička, což se nám hrozně líbí. Teda mě a Vencovi. Kurva kámo, už by sis měl taky někoho najít. Takovej fešák. Ale on se jen pokaždé smutně koukne a nic neříká. Je na tom stejně jako Jana a Prcalinka. Přitom zrovna tihle by neměli být sami, měli se množit, mít rodiny, budovat, vychovávat, žít. Ale oni jsou jakoby prokletí, nevěří lidem. Třeba Jana si vyšla snad už s padesátkou chlapů, co já jenom vím a nic. Asi je moc chytrá nebo vybíravá. Ale neřeším, tohle už je každýho boj. Opečeme si raději špekáčky, který chutnají jako mana nebeská. Obyčejný, od řezníka. S chlebem a hořčicí. Odlesk ohně v očích, kouř, co voní ve vlasech. Nechci, aby to někdy skončilo. Jsem rád, že mezi námi není nikdo, kdo by podobné okamžiky kazil. Máme fantazii a touhy. To nás pohání kupředu.

Já třeba teď hrozně toužím po Markétě. Na chvilku se ztratíme. Položím ji do trávy. Cvrčci cvrkají, sem tam zařičí nějaký pták. Ztratím se v ní a ona ve mě. Kousek za vrbou, u rákosí, kde se plavky nenosí. Kňourá mi do ucha, šeptá ještě a já jsem nejšťastnější chlap na světě. S Markétkou je milování hrozně něžný, jemný, snový. Objímáme se i ve vodě, když je po všem. Vrátíme se k partě, kde se všichni řehtají. Asi koukáme divně, zamilovaně, protože ihned na nás hlásí. Jana mě poplácá po rameni, tak co samečku, dobrý? Kecáme pak o hudbě, je hrozně super, že mezi sebou nemáme prudiče, že jsme si mezi sebe nikdy nepustili někoho divnýho. Prostě se všichni chovají normálně, co na srdci, to na jazyku. A vše se odehrává s nadhledem a laskavostí.

Ztratí se nám Tomáš s Buddhou a když se vrátí, mají na ně úplně stejný kecy jako na nás. Kluci jsou červený, ale spokojení. Budiž vám přáno. Rozpovídají se, pořád nám děkujou, že můžou být s námi. Jako klidně, jen nám nesmíte zmermomocnit Vencu a Smrťáka, smějou se holky. Další lahev rumu, taky vodka. Záříme, svítíme, do noci, do snů. Jasně, že uděláme to, co jsme dělávali kdysi ještě jako skoro děti. Svlékneme se do naha. Jak nějaký bláznivý nudisti a s lahváči v rukou se koupeme. Prdelky a oáskové, tak říká Jana. Hele, je v tom spousta erotiky, ale nic sprostýho, jestli mi rozumíte. Nešlo o ty zadky, ale krásnej zvyk, rituál, byli jsme jak nějací divoši. Z deky slyším Saxon. Skáču šipku, blbneme zase jako malý děti.

Utahaní se vrátíme zpátky, oblékneme a chvilku je ticho. Vzpomínky, jo, těch je tady tolik, že by se daly pytlovat a prodávat. Zalomeni v lomu jsme takhle byli naposledy. Na podzim jsem nastupoval do Plzně a jak známo, sejde z očí, sejde z mysli. To jsem ale ještě nevěděl. Opeču si chleba, protože je to dobrota. Dám kousek Markétě a oba máme černý huby od spálených okrajů. Když ji pak líbám, tak chutná divočinou. Další lahváče, už je po půlnoci. Markéta na chvilku usne. Je toho na ni moc a není tolik zvyklá. Jdu k vodě a potkám tam Prcalinku a Janu. Tak jak je holky? Dají mi obě pusu a mluví o tom, že nechtějí, aby to někdy skončilo. Jak je jim fajn. Mluví z nich alkohol a pravda ohlodaná na kost. To je starý pravidlo, člověka poznáte, když s ním něco zažijete a my se už spolu ocitly v tolika dobrých i zlých situacích, že je mám moc rád. Ony mě taky. Byli jsme spojeni jako sourozenci.

"Občas se mi o něm pořád zdá, zrovna jsme tady, u lomu. Má ty svoje blbý milý řeči. Ale už nemá žádný vlasy a kouká smutně...": vypráví Prcalinka. Musí to z ní ven. Z každého z nás. Držíme se za ruce, spojeni zvláštním poutem. "Někdy se i milujeme, on byl sice navenek hroznej tvrďák a sprosťák, ale hrozně jemnej kluk": pokračuje. Pláče a utírá si slzy do vytahanýho trika. Mě se taky někdy hrozně stýská, přidá se Jana a najednou máme pocit, skupinovou představu, že tu jsou zase s námi. Mladí a usměvaví. Kačenka s kaštánkovýma očima a nejkrásnější prdelkou na světě, Kytka, kterej byl hrozně chytrej a uměl věci, který já se nikdy nenaučím. Zrovna něco rozebíráme a přijde Prcalík a pošle nás všechny do prdele, cože tu kvákáme. Brečím taky a vůbec se za to nestydím. Občas to přijde. Umyjeme si obličeje a vrátíme na deku. Tam zrovna Tomáš, Buddha a probuzená Markéta rozebírají anální sex.

Vy volové, kde jste? Vyjde ze stínu Venca. Musel jsem jít pryč. Jako jsem tolerantní, ale šukání prdelí není fakt nic pro mě. Musíme se tomu smát, protože fakt vypadá, jakoby něco podobného před chvilkou zažil. Omyl pánové a dámy, byl jsem jenom srát. Podobný momenty se mi hluboko zaryjí do paměti. Sednu si vedle Markétky, Tomáš vyndá kytaru a začne hrát. On je fakt moc šikovnej, má příjemnej hlas a my se dočkáme samých rockových klasik. Občas se připojíme neumělou angličtinou a nejvíc řveme, když hraje Visáče. Když potom čůráme ze skály dolů spolu s Vencou, poprvé mi řekne něco málo o tom, jak byl závislý na drogách. A taky o tom, jak je rád, že se z toho dostal a jak je mu s náma fajn.

Když se vrátíme, tak zrovna holky říkají Tomášovi, že je škoda, že je teplej, protože na kytaru a zpěv by utáhl kde jakou paní. On se jen usmívá a ví své. Nebyli jsme ničím vlastně zajímaví, ani zvláštní. Moc obyčejní, metal poslouchala spousta lidí, ale myslím, že naše parta byla skvělá v tom, že v ní byli všichni dobráci od kosti. Žádný shazování, boje o pozice. Já byl ze srandy velkej nadsamec Smrťák, Venca hrozně milej kluk a buzničky, ty by se pro každýho rozkrájely. Holky jsou samostatná kapitola, ale mohu s klidem říci, že nebýt jich, díval bych se na ženský pokolení asi úplně jinak. Ony mohou za to, že jsem si "vybral" hodnou ženu, že jsem spokojený. Utvářely totiž můj život a hodně mě ovlivnily. 

Usneme ještě za měsíce, ale jen chvilku, protože na nás padne rosa a je ukrutná zima. Čistíme si zuby rumem a já musím do vody. Je najednou studená nebo se mi to jen zdá. Ale nakonec jdou všichni se mnou. Ztuhnou nám bradavky a je to hodně vidět. Máme na to samozřejmě spoustu hlášek, postupně se probouzíme a na dece se zachumláme. Přijedou první rybáři. Hej vocasové, co nějakej gáblík v hospodě Pod Kaštanem, to býval taky náš zvyk, ne? Probudíme výčepáka, on nás pošle do prdele, ale když uvidí holky tak roztaje, dokonce vstane i jeho paní a udělá nám královské smažáky. Byli jsme naposledy zalomeni v lomu a nechtěli jsme vůbec domů. Dostanu pusu od Markéty a jsem tak nadšenej, že všem objednám rumy. Pane vrchní, nebude vám vadit, když si tady na terásce pustíme nějakou hudbu...

Talking 'bout my wheels of steel
Wheels of steel
Wheels of steel
My my wheels of steel

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 27. února 2021

Recenze/review - DEVOTION - The Harrowing (2021)


DEVOTION - The Harrowing
CD 2021, Memento Mori

for english please scroll down

Všichni si mysleli, že nejsem normální. Jenže já opravdu slyšel divný šramot u nás v domě. Vídal jsem temné postavy stojící v chodbě. Někdy jsem sledoval rozpínající se skvrny krve na zdi. Chtěli mě zavřít do domu šílenství, svázat mě a prohlásit za blázna. Démoni je předběhli. Podřízli mi hrdlo, stal jsem se zlým stínem, svědectvím našeho domu. Bolest a strach, ozvěny ze záhrobí. Všechno jsem tušil dopředu.

Španělští maniaci DEVOTION letos přicházejí se svojí druhou dlouhohrající deskou, která má úplně stejnou atmosféru, jako místa, kde se stalo něco hrozného. Album je hned od začátku jako kus mokvajícího shnilého masa, který vám někdo hodí do rukou. Smrdí černou tmou.


DEVOTION jsou zástupci toho nejhlubšího death metalového podsvětí. Mají hutný, řezající zvuk, dunivé bicí, vokál bestie. Hrají neurvale, neučesaně, špinavě. Inspirují se u takových kapel jako BOLT THROWER, INCANTATION, ACHERON, PESTILENCE, ASPHYX. V určitých momentech jsou načichlí strašidelným doomem, který zdůrazňuje pochmurnou náladu celé nahrávky. Jestli máte někdy pocit, že slyšíte v noci divné hlasy, skřeky a nářek, potom je deska určena i pro vás. Není totiž jenom obyčejným albem v řadě, ale dílem, které má v sobě chvění, jiskru, černé vibrace. Připomíná spíše okultní obřad, vymítání ďábla. Praskají u něj kosti v těle, mozek se vaří ve vlastní šťávě. Rituál smrti, syrový a uvěřitelný. Jako když exhumujete svůj vlastní hrob a zjistíte, že místo mrtvoly je v rakvi zrůda. Líbí se mi způsob, jakým je death metal v podání DEVOTION napsaný a složený, užívám si šedo černé nálady. "The Harrowing" je ryzí, uvěřitelnou deskou, která smrdí sírou. Potkáte na ní jen děsivou smrt, budete prokleti a zakopáni za hřbitovní zdí. Špinavý, krvavý, mokvající, shnilý death metal staré školy, u kterého zemřete v nekonečných křečích! Inferno!


Asphyx says:

Everyone thought I wasn't normal. But I really heard a weird rumble in our house. I saw dark figures standing in the hallway. Sometimes I watched the expanding stains of blood on the wall. They wanted to lock me up in a house of madness, tie me up and declare me a fool. The demons overtook them. They cut my throat, I became an evil shadow, a testimony of our house. Pain and fear, echoes from the grave. I guessed everything in advance.

This year, the Spanish maniacs DEVOTION come up with their second full-length album, which has exactly the same atmosphere as the places where something terrible happened. From the very beginning, the album is like a piece of soaking rotten meat that someone put to your hands. It stinks of black darkness.


DEVOTION are representatives of the deepest death metal underworld. They have a dense, rumble sound, booming drums, beast vocals. They play rudely, uncombed, dirty. They are inspired by such bands as BOLT THROWER, INCANTATION, ACHERON, PESTILENCE, ASPHYX. At certain moments, they are sniffed by the spooky doom, which emphasizes the gloomy mood of the entire recording. If you ever feel that you hear strange voices, screams and moans at night, then the record is for you too. It is not just an ordinary album in a row, but a work that has a vibe, a spark, a black vibration. It is more like an occult ceremony, the exorcism of the devil. The bones in his body crack, his brain boils in its own juice. Death ritual, raw and believable. Like exhuming your own grave and finding out that there is a monster in a coffin instead of a corpse. I like the way DEVOTION's death metal is written and composed, I enjoy the gray-black mood. "The Harrowing" is a pure, believable album that stinks of sulphur. You will meet a terrible death on it, you will be cursed and buried behind the cemetery wall. Dirty, bloody, wet, rotten old-school death metal that will make you die in endless convulsions! Hell!


Tracklist:
01. The Harrowing
02. God Forlorn
03. Megiddo's
04. Brethren In Gloom
05. Valley Of Death
06. Birth Of Horror
07. Mangled Angels
08. Feast Of Esdras
09. The Mournful Beam
10. Depravity
11. Demon Sleep
12. Virtue Besmirched
13. Penumbra




band:
David García....Drums
Vicent Riera......Voice
Txito..................Bass
Jesús Francés..Guitar
Nosfer...............Guitar


Interview - NUCLEAR - Our music and energy comes from our experiences and our way of life in South America.



Interview with thrash metal band from Chile - NUCLEAR.

Answered Francisco, Seba, Matías, Punto, Roberto and Gisela Brünker Perez, thank you!

Translated and questions prepared Duzl, thank you!


Hi guys, after five years you are releasing your fifth full-length album "Murder of Crows" at Black Lodge Records, I will ask right away - what happened that you leaved Candlelight Records? When we did an interview in 2017, I remember you praised your collaboration with Candlelight, and as far as I know, you had a three-record contract, so where did it go wrong?

Francisco (Guitars): We had never and will never badmouth anyone. I will just say it didn't work. After the release of "Formula For Anarchy" (2015) everything seemed great but shortly after, Candlelight got acquired by Spinefarm/Universal Music and things went to the drain. The relationship and chemistry were good at the beginning but soon after the communication went from poor to none. Out of nowhere we found ourselves dealing with a wall and nothing was happening. Right after that interview you mentioned, we paid Candlelight a visit in London and told them what was happening. We were told everything was set to remain the same but the truth was they did not comply.


The new album is much more mature and sophisticated, not only in terms of sound, but also production. It seems to me that with „Murder of Crows“ you are crossing the usual boundaries of thrash metal, it is not just the straightforward thrash like on previous albums, why you decide for this „step out“?

Francisco (Guitars): It was just the way it went out I guess. We weren't looking for new sounds or trying to change ourselves. The band was under a little bit of stress and these new ideas came more violently, I guess. We have never felt comfortable by being labelled a "Thrash Metal" band, we play extreme music and if that means going further to death or grindcore, we feel it is ok. I don't see the point on putting a label on music. Now, if you go way back, it is possible that the band has changed but always pointing in the right direction, I guess.


Where did you record the album, who produced it, took care of the mix and mastering, and mainly tell me - who drew the cover and what exactly does the „character“ symbolize? I've been thinking for a long time about the hidden meaning of why this character is completely naked, can you explain that to me, please?

Francisco (Guitars): The album was recorded, mixed and mastered at AudioCustom Studios in Santiago, Chile. Produced by Sebastian and I, recorded and mixed by Seba and mastered by Cristian Olivares. About the artwork, it is something we wanted for a long time... someone to draw something out of just music and basic ideas, we did not put any influences in it. Gisela Brunker Pérez, a German-Chilean artist did all the work. Further details on the artwork should be addressed directly to her.

Well so let’s ask her! Gisele, please tell me something about the cover artwork...

Gisela Brünker Perez (Artist): The idea for the cover came to me while searching for symbols for human cruelty, abuse of power. I connected old war images, Hieronymus Bosch creatures and Goyas nightmares with the ideas of the band and was pretty quickly sure that this is the right direction - namely into madness and the deepest darkness. The picture is composed of the drawn demon and a picture collage, which is digitally processed and printed on foil and treated again. The demon sits as an all-dominating creature on a ruined pavilion (remains of the human world) and spits a dead crow on the "cross staff" (crucifixion) into the corpse mountain. Only one figure sits - the only survivor in a world in which nothing is anymore...


Five years is a long time, have you been composing songs continuously, or is it a question of the last months? Tell me about how the album came about. How much material did you actually use from what you have accumulated during the entire writing process?

Seba (Guitars): Murder Of Crows is an album that was written mostly with new ideas. I don't know exactly how much previous accumulated material is in it, as we don't like to write songs as puzzles, we prefer to work music and lyrics together to each new song. For five years we had tours and a lot of activity in Chile and Europe, and that allowed us to develop a lot of new ideas to compose new material, more mature and sophisticated. When we decided to write the new album we focused on writing each song and I think that was for one year.

Do you return the unused material back to the "table" and you use it later, or do you start each record absolutely from the beginning with „clear tabs“?

Seba (Guitars): Mainly with "clear tabs".


Thrash metal has always been mainly about raw energy, but there are not many bands that have it in them. NUCLEAR is one of the few for me, where definitely is not lack of energy, both from recordings and especially concerts. Where does that energy constantly come from? After all, you are no longer a twenty-year-old boys;).

Seba (Guitars): Our music comes from our experiences and our way of life here in South America and I think that energy comes from there. We have a lot of conviction in what we play and sing and that must be done with energy. We love what we do, we love extreme metal music and we think that it must have that "special energy". It is something natural to us, it is not something planned or a script guideline. That is our spirit and I hope it will be that way forever.

How are you and your label going about promoting your new album in „Covid pandemic“ times with a restrictions? Have you considered some e-gigs as some bands done? Is performing without fans an option for future, what do you think?

Matías (Vocals): To be honest, we don't like so much the e-gigs format. We're a live gigs band. We love to play in front of real audiences but we understand these days it is impossible o very hard to put live music on stage again, at least in the way we knew it. We have discussed the possibility of organize some online performances, but it isn't a thing prioritaire for us right now. We don't discard it, but let's see how things are going in the next few months.


Well, for sure you are missing life on the road, aren’t you? How are you all filling your time at present?

Matías (Vocals): We miss a lot the road, but I think this hiatus was necessary. Mostly related with health and security for Us and the metal fans who regularly attended gigs or supported tours. In the pandemic blast we spent time mostly at home. During the hard days of pandemic here in Chile, with total lockdown, curfew and other stuff, we managed to finish the recording sessions for "Murder Of Crows" and organized the first rehearsals after months of no seeing each other. Out last live gig was in march 2020, one week later everything went into a downward spiral. But we never stopped, we work a lot alongside the label to release the album past November, releasing videos and recording stuff at the studio during the last months. Some of us participated in "pandemic videos" playing some cover songs and stuff like that. We never stopped as you guys can see, so this activities helped us a lot even in the tough times. Aditionally, we're starting to write new music and planning some things for 2021, stay on alert!

Records used to be bought and then listened, nowadays it's the opposite - records are first listened and after people decide to buy it or not, do you think it's right?

Matías (Vocals): Personally, i prefer to buy records. But there are a lot of people who like to give a listen first to some new release before buy it. For me it's OK, the existence of platforms such as Spotify or Band-camp doesn't will replace the great feeling of have a new record on your hands or searching some record store to buy new music or old pressings.


Next year with the band you will celebrate „majority", can you tell me which year was the best for you, which you like to remember and why?

Punto (Drums): Each year is different, but enriching in experiences for the band, even now that we are living a new stage. Since we released our first album until now with Murder of Crows, they have been with good and experienced years. Each album has something in particular that makes it different from one to the other, but I couldn't say which year was the best, but rather that since we formed the band, there have been great moments and experiences. But I could tell you that this 2020 was a very good year for the band, since we were able to do and end a tour of Europe with great artists and musicians like Abbath, 1349 and Vltimas. Added to this, being able to sign with a new label like BlackLodge-SoundPollution ; having finished producing a new material in these pandemic times worldwide; launch a video clip and everything that has taken when a new album is released. Let's hope how this comes and to promote our new album.


And conversely? A period you would rather forget or skip completely?

Punto (Drums): The truth is that I didn´t like our last phase that we had with the previous record label, who when bought by a larger company, we lost communication and we preferred to step aside and continue on our way.

Obligatory question, what are your plans for the future? Can we look forward to you In Europe, we all know that now the situation is quite unsure, but are you planning a European tour, can you reveal some details already?

Punto (Drums): We are working with our booking and manager to promote our new album. There are tentative dates for a tour, but we must be attentive to the situation we are experiencing. Let's see what happens during this first stage of 2021. We would love to be able to play in Europe again, so let's see.


And before we wrap this interview ... last time I got a tip (from Matias) for a great band BATTLEGRAVE, so which band you will recommend me this time, what are you listening to?

Roberto (Bass): Lately I am listening to a lot of old death metal classics such as Morbid Angel or Entombed. In that sense, the last releases from Asphyx and Memoriam are both fucking brilliant. In a more underground unearthing I can recommend some Chilean acts like Slaughtbbath and Soulrot are brutal! Highly recommended!

Thank you so much for the interview, I appreciate it! I wish you a lot of success with the new album, great sales and reviews and hopefully see you next year! The last words are your guys…

Matías (Vocals): Thanks a lot to you Dáša and the Deadly Storm crew! It's been great to reply to your questions and we hope to see all of you as soon as we can. The support to "Murder Of Crows" has been huge and we want to show to you guys on stage how this beast sounds live, we're working in something for late this year... fingers crossed! Cheers fellas and stay safe and healthy! Fuck Covid!

Recenze/review - NUCLEAR - Murder of Crows (2020):




------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine