Nejdřív bych chtěl všem moc poděkovat za kladné ohlasy na mé Knižní tipy. Ani jsem nečekal, že v dnešní době ještě tolik skvělých lidí čte. Asi jako pro každého, je pro mě čtení soukromou záležitostí, kdy se vydávám na výlet spolu s autorem, následuji jeho stopy, někdy mě hlavní hrdina štve, občas mi je smutno. Není cesty zpět je posledním dílem, které jsem od Tima Weavera zatím četl. V květnu vyjde další novinka a já se samozřejmě těším. Jenom nevím proč, ale po přečtení jsem byl tentokrát takový rozjitřený, smutný, jestli mi rozumíte. On je totiž celý příběh takový hodně pochmurný, ztracená rodina, děti, prostředí malé vesnice někde u moře. Tohle všechno na mě padlo jako splín.
Tentokrát jsem dočetl, knihu odložil a dlouho seděl. Mám tu před sebou nového Miniera - Údolí a pořád se nějak nemůžu dokopat k tomu, abych začal číst. Žena je z Miniera nadšená, ale ve mě Není cesty zpět pomalu doznívá, pořád se vracím k jednotlivým pasážím. Ne že bych znovu četl a listoval, ale v hlavě, když chodím odpoledne po lesích. Timovi se opět povedlo mě zasáhnout nějak hlouběji, než ostatní. Možná je to tím, že Raker je jako postava velmi blízká mému naturelu. On je David v podstatě šíleně opuštěnej chlápek (a já mám kolem sebe velkou rodinu a spoustu kamarádů, přesto se někdy cítím hodně podobně). Není cesty zpět pro mě nebyla jen obyčejná detektivka, ale taky spousta momentů k zamyšlení. Schválně, zkuste si ji koupit a uvidíte sami. Mě totálně dostala.
Měl to být skvělý večírek, jenže když Emily Kaneová dorazí ke své sestře Carrie, objeví jen prázdný dům s dveřmi dokořán. Večeře se vaří na sporáku, televize je zapnutá. Carrie, její manžel a dvě dcery jsou pryč.
Policie nad záhadou brzy zlomí hůl, a Emily tak nezbývá než se obrátit na svého bývalého přítele Davida Rakera, který se specializuje na pátrání po nezvěstných osobách. Někdo má totiž evidentně zájem na tom, aby se na její sestru s rodinou rychle zapomnělo.
Pavučina klamu a zlověstných rodinných tajemství obestírající celý případ rychle pohltí i Rakera, a ten brzy zjišťuje, že by se snadno mohl stát další z řady obětí, které si za celá desetiletí tahle obrovská lež vyžádala.
Zpřelámané kosti, proražené lebky. Ukládáme do obrovských pytlů ostatky z jednoho starého pohřebiště. Nedaleký klášter se k němu nehlásí, ale všichni dobře víme, že se v něm mučili lidé. Nad hřbitovem se vznáší hejno krkavců. Jsou neklidní. Zlo je všude kolem a Smrt je tentokrát hnusná a ošklivá. Kruté riffy, morbidní vokál. Z márnice slyším pravý death metal, který se perfektně hodí k tomu, co se zde odehrává.
Venezuelská kapela DEMISE je zpět s dalším nákladem shnilých kostí. Tradiční, klasický smrtící kov, jaký se kdysi hrával v devadesátých letech. Kapela moc dobře ví, o čem hraje a zpívá, datuje totiž svůj vznik do roku 1992. Vítejte v temném, krvavém údolí smrti. Vše smrdí sírou a nenávistí.
"Old Skull" je albem, u kterého již mnohé vysvětluje samotný název. Hádáte správně, venezuelští veteráni hrají přesně tím způsobem, jako to mám rád. Sázejí na mrtvolnou atmosféru, prašivý zvuk, na melodie, které nadzvedávají víka od rakví. Netuším, kolik hrobů jste exhumovali, ale pokud rádi a s chutí posloucháte smečky jako BENEDICTION, BOLT THROWER, POSSESSED, HELLHAMMER, CIANIDE, MASTER tak rozhodně neváhejte a přidejte pořádně hlasitost. Tohle je opravdu hudba vhodná především na stará ponurá pohřebiště, mezi náhrobky, na kterých jsou napsána jména padlých kněží. Líbí se mi zvuk, který je rezavý a ostrý zároveň. Obdivuji černobílý obal. Hlavně si ale užívám náladu celé desky. Její patinu, neurvalost, touhu ničit a lámat staré rozpadající se kosti. Zase tolik kapel, kterým by se povedlo mě převést na druhou stranu, do země nemrtvých, není. DEMISE se to povedlo na výbornou. Tohle je přesně ten druh špinavého death metalu, který mi koluje v žilách, trhá maso od kostí a zůstává po něm jen spálená země. Další hrob, další mrtvé poničené tělo. Zůstanu zde ještě dlouho a budu pečlivě poslouchat. Old school death metal par excellence!
Asphyx says:
Broken bones, punctured skulls. We store the remains of an old burial ground in huge bags. The nearby monastery does not report to it, but we all know very well that people were tortured there. A flock of ravens hovers above the cemetery. They are restless. Evil is all around and Death is disgusting and ugly this time. Cruel riffs, morbid vocals. From the morgue I hear real death metal, which is perfectly suited to what is happening here.
The Venezuelan band DEMISE is back with another load of rotten bones. A traditional, classic death metal that was once played in the 1990s. The band knows very well what they play and sing about, because they origin is dating back to 1992. Welcome to the dark, bloody valley of death. Everything stinks of sulphur and hatred.
"Old Skull" is an album for which the title itself explains a lot. You're right, Venezuelan veterans play exactly the way I like it. They rely on a dead atmosphere, a dusty sound, on melodies that lift the coffin lids. I have no idea how many graves you have exhumed, but if you like to listen to bands like BENEDICTION, BOLT THROWER, POSSESSED, HELLHAMMER, CIANIDE, MASTER, don't hesitate and add loud volume. This is really music suitable especially for old gloomy burial grounds, among the tombstones on which the names of fallen priests are written. I like the sound, which is rusty and sharp at the same time. I admire the black and white cover. But mainly I enjoy the mood of the whole album. Its patina, rudeness, desire to destroy and break old crumbling bones. Again, there aren't that many bands that could transfer me to the other side, to the land of the undead. DEMISE did very well. This is exactly the kind of dirty death metal that circulates in my veins, tearing meat from bones and leaving only scorched earth. Another grave, another dead damaged body. I will stay here for a long time and listen carefully. Old school death metal par excellence!
Tracklist: 01. Infernal Majestic 02. Reborn Against Your Will 03. Flesh Of Mortal Souls 04. Death Guarantee 05. Banished From This Earth 06. As You Die 07. Cause Of Agony 08. Redemptions To The Gods 09. Beneath The Ground
Krátký, rychlý záblesk ve tmě. Proříznutá tepna. Zlo se znovu probudilo. Ležím na starém oltáři v dávno opuštěném kostele. Nade mnou se sklání postavy v kápích a šeptají slova obrácené modlitby. Kříže zase hoří! Kozlí hlava se usmívá. Pradávný rituál pro vyvolávání temných sil. Na hrudník mi nakreslí pentagram a přesně do jeho středu zabodnou rezavou dýku. Než vydechnu naposledy, spatřím postavu v ohni. Peklo opravdu existuje. Brána byla právě otevřena. Stačí jen vstoupit.
Pradávný rituál smrti mi připomíná i první dlouhohrající deska německých black death metalistů OMEGAVORTEX. Poprvé jsem ji poslouchal dlouho po půlnoci. Vyhlédl jsem z okna a na ulici čekala postava v kápi. Byl čas jít. Nahrubo nasekaná tma, absolutní nihilismus. Zlo. Tohle album mi ihned naředilo krev špínou.
"Black Abomination Spawn" je nahrávkou, která má doslova magickou atmosféru. Během poslechu se setkáte se všemi svými nočními můrami, potkáte ty nejohavnější démony a budete nuceni neustále přidávat hlasitost. Inspiraci si němečtí maniaci berou u starých MORBID ANGEL, IMPERATOR, SADISTIK EXEKUTION, NECROVORE, DIABOLIC, DEICIDE, PERDITION TEMPLE a dalších tmářů. Kapela pracuje skvěle s náladami, nejedná se jen o změť nesourodých riffů, jak tomu dnes někdy bývá, ale skladby mají hlavu i patu, postupně gradují. Musely být napsány na starých pergamenech, hluboko v podzemí. V místech, kam se odváží jenom padlé duše nemrtvých. Jsem opravdu účastníkem dávno zapomenutého rituálu, je útočeno na ty nejohavnější lidské pudy. Riffy bolí, pálí, jsou jako kus rozžhaveného železa, které vám někdo hodí do rukou. OMEGAVORTEX si mě ocejchovali stejným způsobem, jako se to dělávalo služebníkům Satana. Rouhání, blasfemie, nihilismus. Tohle vše zde najdete nakumulované, napěchované v nádobě plné jedu a absolutního zla. Deska je pro mě obrovským překvapením a důkazem, že ještě existuje ryzí, špinavý, nenávistný black death metal. Vynikající zásek! Inferno!
Asphyx says:
A short, quick flash in the dark. Cut artery. Evil awoke again. I am lying on an old altar in a long abandoned church. The hooded figures bend over me and whisper the words of inverted prayer. The crosses are burning again! Goat's head is smiling. An ancient ritual for summoning dark forces. He draws a pentagram on my chest and stabs a rusty dagger right in the middle of it. Before I exhale for the last time, I see a figure in the fire. Hell really exists. The gate has just been opened. Just enter.
The first long-length record of German black death metallers OMEGAVORTEX reminds me of an ancient death ritual. I listened to it for the first time long after midnight. I looked out the window and a hooded figure was waiting on the street. It was time to go. Roughly chopped darkness, absolute nihilism. Evil. This album immediately diluted my blood with dirt.
"Black Abomination Spawn" is a recording that has a literally magical atmosphere. While listening, you will encounter all your nightmares, you will meet the most hideous demons and you will be forced to constantly turn up the volume. The German maniacs are inspired by the old MORBID ANGEL, IMPERATOR, SADISTIK EXEKUTION, NECROVORE, DIABOLIC, DEICIDE, PERDITION TEMPLE and other dark ones. The band works great with moods, it's not just a mess of disparate riffs, as is sometimes the case today, but the songs have a head and a heel, they gradually graduate. They had to be written on old parchments, deep underground. In places where only the fallen souls of the undead dare to go. I am really a participant in a long-forgotten ritual, the most heinous human instincts are attacked. Riffs hurt, burn, they are like a piece of red-hot iron that someone throws into your hands. OMEGAVORTEX branded me in the same way as Satan's servants did. Blasphemy, nihilism. You will find all this here accumulated, stuffed in a container full of poison and absolute evil. The record is a huge surprise for me and a proof that there is still pure, dirty, hateful black death metal. Excellent work! Hell!
Stejně je to zajímavé sledovat, jakým směrem se death metal ubíral během celé své existence. Od počátečních, nesmělých kroků, kdy jen vystrkoval rohy, až po současnou dokonalou produkci bez duše. Měl bych pro vás dnes jednu takovou sběratelskou libůstku. přeneste se prosím, do roku 1996 a nechte na sebe chvilku tehdejší dobu působit. Kdysi tenkrát v Polsku to v death metalu hodně vřelo. Pamětníci už vědí. Ano, DAMNABLE. Šílení, brutální maniaci.
Přiznám se na rovinu, že nejsem Satan jaký sběratel různých reedicí. Většinu desek mám stejně ještě v původních formátech, ale u DAMNABLE klidně udělám výjimku. "Inperdition" si totiž opravdu pamatuji. Dokonce si vzpomínám i na obal, na dva operatéry, kteří si s vámi na pár morbidních chvilek pěkně pohrají.
Starý dobrý prašivý brutální death metal, grindcore. Tenkrát jste ještě každou kapelu poznali podle zvuku, podle pár prvních tónů. Každý se snažil být originál, i když je jasné, že inspirace se také brala, kde se dalo. Kupříkladu s DAMNABLE si člověk zavzpomíná na první desky DYING FETUS, CARCASS, berte mé přirovnání ale s nadhledem. Ne že by byli Poláci nějak hrozně originální, ale i dnes mě fascinuje krutost, devastující zvuk i nápady, které kdysi dokázali do skladeb propašovat. "Inperdition" se tak stává krásně morbidním sběratelským kouskem, nejen pro všechny death metalové archeology, ale i pro ostatní labužníky, kteří se kdy o extrémní žánr otřeli. Říkám si, že je velká škoda, že zrovna DAMNABLE se neuchytili u nějakého většího labelu. Kapely z tehdejšího východního bloku to měly těžké, i když ve správný moment po nich byl také velký hlad. "Inperdition" vychází jak na vinylu, tak na CD, samozřejmě i digitálně, ale to asi není zrovna u téhle smečky zrovna na pořadu dne. Jsem rád, že zrovna tato deska znovu vyšla. Bývá dobré se občas ohlédnout dozadu. A u DAMNABLE to platí několikanásobně. Vítejte v dávno opuštěné pitevně, asi víte, co bude následovat! Absolutní masakr ze starých patologických časů!
sumarizace:
Z DAMNABLE je hodně slyšet, že vznikli jako kapela pro radost, spontánně, že z nich riffy vylétly jako krev z proříznuté tepny. Navíc je jejich sound jiný než u ostatních, což se v dnešní době nadprodukce hudby cení nade vše. "Inperdition" je špinavým, surovým originálním albem, ze kterého stříká hnis na všechny strany. Je odbrzděným vlakem, který vás smete do samotného pekla. Je proseknutou lebkou, ze které kouká mozek. Hlavně je ale nahrávkou, která dokázala přitáhnout moji pozornost, podmanit si mě a vytrhnout mi srdce z těla. Temný death grind, který vám zkazí krev v těle! Líbí se mi určitý těkavý neklid, nutkání, které ze songů cítím. Nutí mě se k desce znovu vracet. Atmosféra je opravdu hodně podobná nepovedené operaci hlavy. Pacient ještě trošku žije, ale nebude to dlouho trvat a změní se v zombie, zabijácké monstrum. Vítejte zpátky v roce 1996, se skvělým zvukem a nápady. Hroby byly znovu exhumovány! Skvělá vzpomínka!
Asphyx says:
There is possible to hear that DAMNABLE were formed as a band for pleasure, spontaneously, that riffs flew out of them like blood from a severed artery. In addition, their sound is different from the others, which is highly valued. "Inperdition" is a dirty, raw original album, from which spurt pus on all sides. It is an unbreaked train that will take you to hell itself. It's a pierced skull from which the brain looks. But most of all, it is a recording that managed to attract my attention, conquer me and rip my heart out of my body. A dark death grind that will make your blood in your body rotten! I like a certain volatile restlessness, the urge I feel from the songs. It forces me to return to the record. The atmosphere is really very similar to a failed head operation. The patient is still alive, but it won't take long and he will turn into a zombie, a killer monster. Welcome back in 1996, with great sound and ideas. The graves were exhumed again! Great memory!
Tracklist: 01. Intro 02. Underworld 03. Paranormal Verdict 04. Circle Of Time 05. The Myth 06. Reincarnation 07. Re-Reincarnation 08. To A God Unknown 09. Self Analysis 10. Outro
Celý život mu říkali, jak je šikovný. Od malička rád stavěl nové stroje. Své nadání využil i v dospělosti, kdy se všem pomstil za příkoří, která na něm byla spáchána a sestrojil dokonalý stroj na zabíjení. Mechanismus, který oběť postupně roztrhal na kusy. Vyrval jí střeva z těla. Usekl kus lebky. Vše bylo navrženo tak, aby tělo co nejdéle trpělo. Stál pokaždé kousek vedle, aby cítil pach smrti. Rád se díval a šeptal u toho slova obrácené modlitby.
Jako dokonalý stroj na zabíjení působí i dánští DEIQUISITOR, kapela, která hraje temný, ošklivý death metal, nasáklý zkaženou krví. I při poslechu jejich nového EP "Humanoid", mám pocit, že jsem chycen do složitého mechanismu a trhán na kusy. Kolem se vznáší mlha a já čekám na smrt.
"Humanoid" je opravdu albem, u kterého jsou mi z těla odkrajovány postupně kousky masa. Jedovatý, hutný, mocný, masivní death metal, který zpočátku působí komplikovaně a složitě. Není to rozhodně deska na první poslech. Jednotlivé nuance vyplavou na povrch až po nějaké době, doporučuji poslouchat ve starých márnicích, v katakombách, případně na místech, kde byl spáchán nějaký zlý násilný čin. Za neprostupnou stěnou riffů, drtivými bicími a chorobným vokálem se ukrývá na kost ohlodané melodie, které vás doslova rozsekají. Kapela má tradičně skvělý zvuk, démonický výraz i produkci. O obalu netřeba diskutovat, opět se povedl a zároveň zachovává linii, kterou Dánové následují již několik let. Pokud bych měl k někomu tvorbu těchto maniaků přirovnat, volil bych smečky typu IMMOLATION, TEITANBLOOD, DIOCLETIAN, WITCHRIST, ARCHGOAT, DEAD CONGREGATION, DRAWN AND QUARTERED, DIABOLIC a další, jejichž hudba vznikala v tom nejhlubším pekle. DEIQUISITOR nám opět předložili syrový, surový death metal, který smrdí sírou. Je na čase znovu spustit stroj na zabíjení. Tentokrát je ve skvělé formě, stačí jen zapnout play a přidat hlasitost. Ohavné ozvěny ze záhrobí! Inferno!
Asphyx says:
They've told him all his life how handy he is. From an early age, he enjoyed building new machines. He also used his talent in adulthood, when he took revenge on everyone for the hardship that was committed on him and built a perfect killing machine, the mechanism that gradually tore the victim to pieces. He ripped her intestines from her body. He cut off a piece of the skull. Everything was designed so that the body suffered as long as possible. He always stood a short distance away to smell death. He liked to watch and whisper the word of inverted prayer.
The Danish DEIQUISITOR, a band that plays dark, ugly death metal, soaked in rotten blood, also acts as a perfect killing machine. Even listening to their new EP "Humanoid", I feel like I'm caught in a complicated mechanism and torn to pieces. Fog is floating around and I'm waiting to die.
"Humanoid" is really an album in which pieces of meat are gradually cut from my body. Toxic, dense, powerful, massive death metal, which at first seems complicated and complicated. It's definitely not a record for first listening. The individual nuances will realize only after some time, I recommend listening in the old morgue, in the catacombs, or in places where some evil act of violence was committed. Behind the impenetrable wall of riffs, crushing drums and sick vocals, there are melodies gnawed to the bone, which will literally chop you up. The band traditionally has a great sound, demonic expression and production. There is no need to discuss the cover, it has succeeded again and at the same time maintains the line that the Danes have been following for several years. If I were to compare the work of these maniacs to someone, I would choose bands such as IMMOLATION, TEITANBLOOD, DIOCLETIAN, WITCHRIST, ARCHGOAT, DEAD CONGREGATION, DRAWN AND QUARTERED, DIABOLIC and others whose music originated in the deepest hell. DEIQUISITOR once again presented raw death metal, which stinks of sulphur. It's time to restart the killing machine. This time it's in great shape, just turn on play and add volume. Disgusting echoes from the graveyard! Hell!
Ave WRATHRONE! Zdravím do Finska. Na úvod si vám hned dovolím vyseknout poklonu. Právě jsem se vrátil z výletu do lesa a ve sněhu a mrazu se mi vaše novinka „Eve of Infliction“ poslouchala skvěle. Měl jsem pocit, že se melodie úplně zasekávaly do mozku. Jak album vznikalo a přistupovali jste k němu jinak než k předchozímu „Reflections of Torment“? Mě připadá novinka temnější, chladnější, ale i melodičtější, byl to účel?
Lauri: Taky tě zdravím! Rád slyším, že se ti album líbilo. Album vznikalo docela snadno, přinesli jsme skladby do zkušebny, vytvořili několik před produkčních nahrávek a vybrali tu nejlepší možnou kombinaci pro album vypuštěním některých melodií. Poté bylo album nahráno na dvou samostatných víkendových akcích.
Matti: Mám pocit, že „EoI“ je docela přirozený krok vpřed od „RoT“. Spousta podobností, ale možná i trochu kombinací, skladby mají větší variabilitu, což nám vyhovuje. Postup je již nějakou dobu stejný. Vili a Lauri píší skladby, Pekka také přispívá a aranžmá jsou završena společným úsilím. Takhle nám to funguje a vyhovuje.
Kde jste album nahrávali a kdo jej mixoval, produkoval? Jak už jsem psal, zvuk je opravdu křišťálově ledový, ale zároveň ostrý, temný a syrový.
Lauri: Nahrávalo se na Viliho chatě u jezera uprostřed nejchladnější zimy. Pan Venho (který například nahrával a mixoval Torture Killer a Reverend Bizarre) přivezl studiové vybavení a zůstal s námi přes víkend. Vokály se nahrávaly podobně, jen při jiné příležitosti a klávesy jsem naprogramoval doma po dokončení všeho ostatního. Pan Venho poté album mixoval a další studiový chlapík pan Sillvan provedl mastering pro CD a vinyl.
Nemám ještě v ruce originální CD a zajímalo by mě, kdo vám maloval obal? Byl to stejný umělec jako minule? Oba motivy mi připadají, jakoby navazovali na sebe. Jak jste se dali dohromady?
Lauri: Tentokrát obal alba a veškerou další grafiku (kromě fotografie kapely) nakreslil náš multi talentovaný basák Pekka Wärri. Styl je ve srovnání s předchozím albem trochu podobný a velmi se nám líbí.
Matti: Pekkova umělecká díla se k albu dokonale hodí. Bylo to jeho první umělecké dílo pro celé album jako takové a on to úžasně trefil. Dříve nám dělal design triček, takže jsme věděli, že je dobrý. Je to opravdu skvělé mít takovýto talent v kapele.
Vždycky mě zajímá, jakým způsobem kapela skládá. Jak vzniká nová skladba. Kdo přinese riffy, jestli si hrajete nejdřív sami pro sebe doma a potom vše přinesete do studia? Nebo vše vzniká společně? Jak tvoří WRATHRONE?
Lauri: Myslím, že náš způsob skládání je velmi běžný model. Kluci nahrávají dema a nosí je na zkoušky, kde se ostatní učí skladby hrát a některé úpravy se provádějí společně. Většinu věcí na „Eve of Infliction“ napsal Vili, ale opravdu neřešíme, kdo co napsal, všichni v kapele můžou házet nápady na stůl a my použijeme to, co podle nás zní nejlépe a hodí se obecně do nálady alba.
Patřím mezi fanoušky death metalu, kteří hudbu i fyzicky sbírají. Jsem stará škola, mám rád, když sedím u přehrávače a čtu si texty. O čem jsou na „Eve of Infliction“ a kdo je jejich autorem? Kde pro ně berete inspiraci?
Lauri: Myslím, že všechny texty pocházejí od Mattiho a Mikaela.
Matti: Jo, to je pravda. Mám sklon opírat se o docela tradiční death metalová témata. Ponuré, krvavé hororové příběhy překračující jisté hranice. Mám také pocit, že obecný pokles přírodních aspektů způsobený katastrofami a pandemiemi nakonec napraví naše tupé jednání. Tyto scenérie se objevují také v mém psaní.
Poslední dobou mi připadá, že je ve Finsku doslova boom death metalových kapel. Nikdy jsem ve vaší krásné zemi nebyl, ale nějak podvědomě pořád smečky od vás vyhledávám. Mám rád vaší starou scénu (třeba PURTENANCE poslouchám, znám od jejich prvotiny, CONVULSE také, líbí se mi noví REVULSION, SHRAPNEL STORM, DEATHGOAT, WORTHLESS, SPIRITUAL HOLOCAUST). Navenek to působí, že to u vás v undergroundu hodně žije? Zajímal by mě tvůj pohled zevnitř. Vy jste součástí scény.
Lauri: Myslím, že to není boom, ale spíše dlouhá časová osa od počátku devadesátých let. Finský death metal byl vždy směsicí originálního zvuku a některých švédských vlivů. Možná byste se měli kouknout na Sepulchral Curse, Gorephilia a Galvanizer, pokud máte rádi nový finský death metal.
A co koncerty? Hrajete hodně? Jak vás ovlivnila současná situace s pandemií covid 19? Máte ve vašem městě nějaký klub, kde se dá zahrát nebo musíte do Helsinek? Mimochodem, dělal jsem rozhovor s ruskými PYRE z Petrohradu a vypadá to, že tam to také hodně poslední dobou žije. Co nějaké turné na podporu nové desky, nechystáte?
Lauri: Před „morem“ jsme měli turné ve Finsku, několikrát v Německu, Polsku a pobaltských zemích. Myslím si, že v roce 2020 vůbec žádné živé koncerty nebyly, což je škoda, rádi hrajeme živě a navštěvujeme nová místa. Možná bude tento rok lepší. Zatím však nemáme žádné plány.
Matti: Hraní naživo a turné je pro nás to pravé (i když se všemi souvisejícími aktivitami také docela namáhavé!). Je skvělé poznávat nová místa a hrát pro menší či větší publikum. Pojďme se zbavit téhle pandemické sračky a vyrazit znovu, rozhodně po tom toužíme!
Právě jsem zhlédl i váš nový klip ke skladbě „We feast on fear“. Jak a kde jste nahrávali? Vzpomněl jsem si na staré klipy na videokazetách, zkopírované z Headbanger´s ball z MTV. Snad jen to pivo mi tam chybí:).
Lauri: Video bylo natočeno dvěma DSLR kamerami a jednou GoPro kamerou u našich přátel, pak jsem to sestříhal. Chtěli jsme to udělat jednoduše a levně, protože se nám stejně nelíbí přeprodukované a super naleštěné věci. Já osobně bych chtěl, aby to vypadalo ještě syrověji, ale dopadlo to dobře.
Ono vůbec, vy jste přesně tím druhem death metalové kapely, která hraje old school uvěřitelně. Kdo byl vlastně vaším vzorem? Která skupina byla důvodem, že jste vzali do rukou kytary, začali mlátit do bicích a křičet do mikrofonu? Nebo jste začali hrát kvůli holkám?
Lauri: Na kytaru jsem začal hrát koncem devadesátých let poté, co jsem poslouchal staré Sentenced, Amorphis, At the Gates, The Crown, In Flames a podobně. V dnešní době poslouchám více black metalu než death metalu.
Matti: První setkání s death metalem pro mě byla první dvě alba Amorphis. V té době jsem objevoval tradiční heavy metal, ale tahle alba mě prostě dostala. Pak následovali Sentenced, Obituary, Morbid Angel, Cannibal Corpse a podobné. V současné době poslouchám docela pestrou směs metalu, i když mí oblíbenci stále pocházejí z doby, kdy jsem objevil fascinující svět metalu. Na death metalu mě vždy bavil hluboký growling, proto se o něj většinou taky snažím.
WRATHRONE na mě působí jako parta veselých maníků. Co děláte, když zrovna nehrajete? Máte nějaké jiné koníčky? Co hospoda, pivo? Pařby? Finsko mám spojené s vodkou, co vy na to?
Lauri: Svůj volný čas většinou využívám k hraní videoher, poslechu nahrávek a trávím čas se svou rodinou.
Matti: Když se vydáme na cestu s kapelou, určitě jsme parta veselých týpků a hlavní roli v tom hraje nadměrné množství jakéhokoliv alkoholu. Spojení s touto finskou společností nám tedy není neznámé. Jak se říká, je to jen malá součást života. Během dne pracujeme, staráme se o své rodiny, ale když se vydáme na cestu, užijeme si to naplno!
Co pro vás znamená hudba? Jak vnímáš death metal vzhledem ke svému životu? Jsi i fanoušek? Sbíráš třeba vinyly, kazety, CD? Klidně se můžeš pustit i hlouběji a nahlédnout na death metal i z hlediska životní filozofie.
Lauri: Hudba obecně, včetně death metalu, je velmi důležitou součástí mého života. Rád kupuji vinyly, abych podpořil umělce, kteří mě baví a postuji fotky na instagram, abych jim pomohl s propagací. Líbí se mi, že si dnes můžete najít novou kapelu, kterou si užijete, pokud brouzdáte na Youtube dostatečně dlouho. Metalová hudba jako životní filozofie zní trochu kýčovitě, ale myslím si, že mě baví agresivní a strašidelná hudba stejně, jako někoho baví třeba hororové filmy.
Matti: Pravidelně poslouchám hudbu, ale pro mě je to běžná každodenní součást života. Opravdu se na to moc nezaměřuji, i když je to jistě důležitá a příjemná součást. V mladším věku jsem si kupoval více CD a stále je mám, v současné době už hudbu tolik nekupuji.
Co chystají WRATHRONE v nejbližších měsících? Na co se od vás můžeme těšit? Co trička s novým motivem, budou? Musím objednat!
Lauri: Protože kvůli pandemii nemáme žádné koncerty, nazkoušeli jsme nový materiál a máme připraveno mnoho skladeb v předprodukci. Možná bychom příští rok mohli nahrát čtvrté album. Také sním o vydání předchozího alba na vinylu. Trička jsou ve výrobě!
Děkuji moc za rozhovor. A vlastně i za vaši hudbu. Novinka mě opravdu hodně baví. Už se těším, až zase vyrazím odpoledne po práci do lesů. Určitě si ji vezmu s sebou. Ať se deska dobře prodává a ať se vám daří i v soukromých životech! Death metal forever, WRATHRONE rules!
Lauri: Díky za podporu.
Recenze/review - WRATHRONE - Eve of Infliction (2021):
Ave WRATHRONE! Greetings to Finland. At the beginning, I will immediately allow you to pay your respects. I have just returned from a trip to the forest and in the snow and frost your new "Eve of Infliction" listened to me perfectly. I felt like the melodies were completely stuck in my brain. How did the album come about and did you approach it differently than the previous "Reflections of Torment"? I find the novelty darker, colder, but also more melodic, was that the purpose?
Lauri: Greetings from here also! Nice to hear you liked the album. Album created itself pretty easily, we brought songs to the training place, made some pre-production tracks and choosed the best possible combination for the album by dropping some tunes. Then the album was recorded on two separate weekend sessions.
Matti: I feel EoI is quite a natural step forward from RoT. A lot of similarities but maybe even a bit tighter combination although the songs carry variation that suits us well. The procedure has been the same for some time now. Vili and Lauri bring in the songs, Pekka also contributing and arrangements finalized with a combined effort. Works really well for us.
Where did you record the album and who mixed it and did a production? As I wrote, the sound is really crystal icy, but at the same time sharp, dark and raw.
Lauri: It was recorded in Vili’s cabin by the lake in the middle of the coldest winter. Mr. Venho (who has recorded and mixed Torture Killer and Reverend Bizarre for example) brought studio gear and stayed with us for a weekend. Vocals were done similarly on a different occasion, and I programmed synths at home after everything else was done. Mr Venho then mixed the album and another studio guy Mr Sillvan did the mastering for cd and vinyl.
I don't have an original CD in my hand yet and I wonder who drew the cover for you? Was he the same artist as last time? Both motifs seem to me to follow each other. How did you get together?
Lauri: This time the album cover and all other graphics (excluding the band photo) was drawn by our multi-talented bass player Pekka Wärri. Style is a bit similar compared to the previous album, and we like it very much.
Matti: Pekka’s artwork suits the album perfectly. It was his first work of art for a complete album as such and he nailed it amazingly. He has done shirt graphics for us before, so we knew that he’s good for it. Really cool to have that kind of talent in the band too.
I'm always interested in how the band composes. How a new song were created. Who bring the riffs, do you first play for yourself at home and then bring everything to the studio? Or does everything come together? How did you create new material?
Lauri: I think our production process is a very common model. Guys record demos and bring them to the rehearsal where others learn to play the songs, and some changes are made collectively. Most of the stuff in Eve of Infliction is written by Vili, but we don’t really pay attention who has done what, and everyone in the band is free to throw ideas to the table and we use what we think sounds best and fits the album mood in general.
I am one of the fans of death metal who also collect music physically. I'm old school, I like sitting at the player and reading the lyrics. What are they about on "Eve of Infliction" and who is their author? Where do you get inspiration for them?
Lauri: I think all lyrics came from Matti and Mikael.
Matti: Yeah, that’s right. I tend to lean on quite traditional themes for death metal. Gloomy, gory horror stories from beyond light’s reach. Also I feel that the general decline in natural aspects with disasters and pandemics will eventually rectify our actions with blunt force. Those sceneries appear in my writing also.
Lately it seems to me that there is literally a boom of death metal bands in Finland. I've never been in your beautiful country, but somehow subconsciously I'm still looking for bands from there. I like your old scene (for example I listen to PURTENANCE, I listen them from their first album, CONVULSE too, I like the new REVULSION, SHRAPNEL STORM, DEATHGOAT, WORTHLESS, SPIRITUAL HOLOCAUST). It looks like that underground is quite active in Finland, right? I would be interested in your view from the inside. You are part of the scene.
Lauri: I think it’s not a boom, but rather a long timeline since the early 90’s. Finnish death metal has always been a mix of original sound and some swedish influences. You might want to check out Sepulchral curse, Gorephilia and Galvanizer if you are into new finnish death metal.
And what about concerts? Do you play a lot? How has the current situation with the covid 19 pandemic affected you? Do you have a club in your city where you can play or do you have to travel to Helsinki? By the way, I did an interview with Russian PYRE from St. Petersburg and it seems that it's also active scene there lately. What about a tour to support the new record, are you gonna plan something like this?
Lauri: Before the plague we toured actively in Finland, a couple times in Germany, Poland and baltic countries. I think there were no live shows at all in 2020 which is a shame, we enjoy playing live and visiting new places. Maybe this year will be better. No plans yet, however.
Matti: Playing live and touring is really the thing for us (though with all connected activities quite strenuous too!). Great to see new places and play for audiences smaller or bigger. Let’s sit this pandemic shit out and ride out again, we are certainly eager for that!
I just watched your new video for the song "We feast on fear". How and where did you shoot? I remembered the old videotapes copied from MTV's - Headbangers ball. Maybe I'm just missing the beer there:).
Lauri: The video was filmed with two DSLR cameras and one GoPro at our friends place, and then I did the editing. We wanted to do it simple, easy and cheap because we don’t like overproduced and super polished stuff anyway. I personally would have wanted to make it even more raw looking, but it turned out ok.
Anyway, you're exactly the kind of death metal band that plays old school incredibly. Who was your role model? Which band was the reason you picked up your guitar, started beating your drums and shouting into the microphone? Or did you start playing because of the girls?
Lauri: I started playing guitar in the late 90’s after listening to old Sentenced, Amorphis, At the Gates, The Crown, In Flames and stuff like that. Nowadays I listen to more black metal than death metal.
Matti: The first encounter with death metal for me were the first two albums by Amorphis. At that time in my early teens I had just discovered traditional heavy metal but those albums just blew me away. Then it was on to Sentenced, Obituary, Morbid Angel, Cannibal Corpse and the likes. These days I listen to quite a varied mix of metal, though mainly my favourites still derive from the days I discovered the fascinating world of metal. With death metal, I’ve always enjoyed most the low-pitch growling, so that’s what I mostly do too.
WRATHRONE seems to me like a bunch of cheerful maniacs. What do you do in your free time? Do you have any other hobbies? What about a pub, beer? Parties? Finland I have associated with vodka, what do you think?
Lauri: I mostly use my free time to play video games, listen to records and spend time with my family.
Matti: When we get to head out on the road with the band, we most certainly are a bunch of cheerful maniacs and the excessive amounts of any alcohol imagined plays a decisive role in that. So we are not unfamiliar with the common Finnish association. That being said, it’s just a small part of life. We work daytime jobs and take care of our families. But when we get on the road, we’ll make the most of it!
What does music mean to you? How do you perceive death metal in relation to your life? Are you a fan too? Do you collect, for example, vinyl, cassettes, CDs? You can go deeper and look at death metal from the point of view of life philosophy.
Lauri: Music in general, including death metal, is a very important part of my life. I like to buy albums on vinyl to support artists I enjoy and post pics to instagram to help promote them. I love it when nowadays you can find a new band to enjoy if you just browse youtube long enough. Metal music as a life philosophy sounds a little bit cheesy though, I think I enjoy aggressive and haunting music the same way some people enjoy horror movies.
Matti: I do listen to music regularly but for me it’s more like a normal, everyday part of my life. I don’t really focus on it that much, though it’s an important and enjoyable part for sure. At younger age I bought CD’s more and I’m holding on to them though not buying music that much these days.
What are WRATHRONE planning in the coming months? What can we look forward to? What about l the T-shirts with the new motif? I have to order one!
Lauri: Since we don’t have any gigs because of the pandemic, we have been rehearsing new material and have many songs ready for pre production. Maybe we can make a 4th album next year. I also dream of releasing the previous album on vinyl. T-shirts are in the making!
Thank you so much for the interview. And actually for your music. I really enjoy the news. I'm already looking forward to going to the woods again in the afternoon after work. I will definitely take your album with me. May the record sell well and all the best to your personal lives! Death metal forever, WRATHRONE rules!
Lauri: Thanks for the support.
Recenze/review - WRATHRONE - Eve of Infliction (2021):
Sedíme v kruhu a nikdo se nemá k tomu, aby tělo pohřbil. Mstil se nám spoustu let a nádoba vzteku dnes přetekla. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Stačil jeden úder a naše životy se navždy změnily. Máme na rukou krev a budeme s tím muset žít do konce našich dní. Přísaháme si věrnost, ale nikdy ji nedodržíme, hryže nás svědomí. Hluboká díra kousek za městem, modlit se za jeho duši nikdo nebudeme, zahladit stopy a doufat, že jej nevyhrabe zvěř.
O podobných případech čtete každou chvíli. Podobné je to i s prvotinou amerických death metalistů CULT GRAVES. Ti také působí, jako z toho nejhrůznějšího a nejděsivějšího hororu. Nic pro slabé povahy, přemýšlivé jedince. Jenom starý prašivý death metal, vyznačující se hektolitry krve, temnotou a šílenstvím.
"Strange Customs" je deskou pro staré hrobníky, kteří rádi kopou hroby za zvuků třeba takových DEICIDE, IMPIETY, případně starých CANNIBAL CORPSE. Kapela se nebojí ale ani black metalu. Jedná se o smršť riffů, lavinu, která vás strhne rovnou do propasti. Budete trpět za všechny své hříchy. Fanoušci undergroundového death metalu budou tančit na vašich hrobech a užívat si špínu, hnus a beznaděj, kterou ze skladeb cítím. Brány do pekla byly zase jednou otevřeny. Démoni vám jdou po krku. CULT GRAVES umí být divocí a zdrcující, ale dokáží i zvolnit a naplno nechat vyniknout mokvající smrad mršin. Představte si brzké ráno, mlhu nad hřbitovem a sebe sama, jak se snažíte pohřbít zohavené tělo. Hnusná představa, co? Běhá z ní mráz po zádech a člověk se podobných nočních můr bojí, děsí jej. S touhle partou death maniaků je to hodně podobné. Smrt je při poslechu hodně blízko, doslova hmatatelná a já tak nemohu ze své pozice posluchače podobně hnisavé muziky hodnotit jinak, než vysoko. Totální chaos, polámané, staré prašivé kosti létají vzduchem, lebky se smějí, nabodnuté na rezavých nožích. Takhle nějak si představuji pravé, nefalšované death black metalové orgie! Inferno!
sumarizace:
Novinka amerických black death metalistů CULT GRAVES je plná tmy, rouhání, odporu proti zavedeným dogmatům. Nekompromisní maniaci používají k velebení zla tradiční, klasické postupy. Album je tak hodně špinavé, černé, se zákeřnou atmosférou. Občas se některé motivy slévají dohromady, ale jinak je nahrávka velmi chutným morbidním soustem. Pokud máte rádi obrácené kříže, vyděšené jeptišky a rádi se pohybujete na protipólu dobra, myslím, že se vám bude EP "Strange Customs" hodně líbit. Bylo uděláno vše proto, aby byly otevřeny dveře do samotného pekla. CULT GRAVES ovládají své řemeslo velmi dobře. Skladby jsou plné utrpení, zvuk je perfektní a nápadů je také dostatek. Možná mi občas chybí víc špíny, ale to je možná jen můj dojem. Jinak je vše v absolutním pořádku. Krutost, síla, válka s nebem! Tohle všechno na "Strange Customs" naleznete. Black death metalové album, které je cítit sírou!
pro fanoušky: DEICIDE, IMPIETY, CANNIBAL CORPSE.
Asphyx says:
The new album by American black death metal band CULT GRAVES is full of dark, cursing, resentment against dogmas. Uncompromising maniacs use classic traditional actions to glorify evil. The album is very dirty, black and it has a cruel atmosphere. Although some motives are blending together, the album is very tasty morbid meal. If you like upside down crosses, scared nuns, being in the other side of good – I think you would like EP "Strange Customs" very much. These guys did everything to open door into the Hell. CULT GRAVES do their job very well. Their songs are full of misery, the sound is perfect and they have a lot of ideas. I maybe miss more dirt but that is just my feeling. Otherwise everything is great. Cruelty, power, war with the sky! That is everything you can find on "Strange Customs" album. Black death metal album which smells like brimstone.
Lidé dokáží být hodně vynalézaví ve způsobech, jak mučit ostatní nebo jak jim odebrat život. Dle mého je nejhorší upálení. Nedovedu si představit, že bych byl přivázaný na hranici a mé nohy začaly olizovat plameny, mozek se začal škvařit v hlavě a mé modlitby by se postupně změnily ve zvířecí řev. S francouzskými death metalisty AD VITAM INFERNAL se setkávám poprvé. A hned mám popáleniny nejméně třetího stupně.
Ten tlak, který dokáže kapela vyvinout svými melodiemi je opravdu obrovský. Zpočátku se vše slévá v jeden monolit, možná působí i lehce monotónně. Ale nenechte se klamat. Oheň vás také nejdříve ožehne a teprve až po nějaké době spálí na popel. U "Infernal Comedy" bych si dával velký pozor, hrozí totiž samovznícení.
"Infernal Comedy" je pavučinou utkanou z death metalu, blacku i thrashe. Základem je poctivý smrtící kov staré školy, přidávána potom nadstavba z různých vlivů. AD VITAM INFERNAL jsou progresivní, ale takovým tím přirozeným, nenásilným způsobem. Rozhodně se nejedná o dnes tolik častou křeč. Kapela se nesnaží být "zajímavá" za každou cenu, skladby útočí syrově, bez příkras a zbytečností. Občas se sice vkrádá lehký stereotyp a to obzvlášť v rychlých pasážích, které by zasloužily trošku občerstvit. Ve volnějších chvílích kapela naopak exceluje a ničí vše živé v okruhu několika kilometrů. Pokud bychom hledali styčné body s jinými smečkami, určitě bych volil kupříkladu DIABOLIC, CENTURIAN, ANGELCORPSE, PERDITION TEMPLE. Měl bych ještě jednu drobnost, která mě trošku ruší a tou jsou bicí. Mám raději více živočišný, živý zvuk. Ale i přes mé malé připomínky se jedná o desku, která rozhodně stojí za pozornost. "Infernal Comedy" je opravdu zajímavou prvotinou, která by neměla uniknout každému poctivému fanouškovi death metalu. Navíc u ní shoříte jako kus papíru! Velmi dobře!
Asphyx says:
People can be very creative in ways to torture others or take their lives. In my opinion, the worst is burning someone alive. I can't imagine being tied to a stake and the flames start to lick my legs, my brains start to crumble in my head. My prayers would gradually turn into animal roars. I met French death metallers AD VITAM INFERNAL for the first time. And immediately have burns of at least third degree.
The pressure that the band can exert with their melodies is really huge. Initially, everything merges into one monolith, maybe even slightly monotonous. But don't be fooled. The fire will also burn you first and only after a while will it burnt to ashes. I would be very careful with “Infernal Comedy”, as there is a risk of spontaneous combustion.
“Infernal Comedy” is a spider web woven from death metal, black and thrash metal. The basis is the honest deadly metal of the old school, then a superstructure from various influences is added. AD VITAM INFERNAL are progressive, but in a natural and non-violent way. This is definitely not a common spasm today. The band does not try to be “interesting” at any cost. The songs attack raw, without embellishments and uselessness. Sometimes a slight stereotype creeps in, especially in the fast passages, which would deserve a little refreshment. In freer moments, on the other hand, the band excels and destroyed everything alive within a few kilometers. If we were looking for points of contact with other packs, I would definitely choose, for example, DIABOLIC, CENTURIAN, ANGELCORPSE, PERDITION TEMPLE. I would have another little thing that disturbs me a bit and that is the drums. I prefer a more animalistic, lively sound. But despite my little comments, this is a record that is definitely worth attention. “Infernal Comedy” is a really interesting debut that should not escape from any honest death metal fan. Plus, you'll burn like a piece of paper! Very good!
The long-awaited new Solstice album "Casting The Die" out 23rd of April on 4 vinyl colours and CD through Danish label Emanzipation Productions. Pre-order at the official bandshop: targetshop.dk/solstice (shipping worldwide).
AND the back-catalogue is available, too, in various vinyl and CD formats, including the demo 1991 on vinyl and CD for the first time ever!
