DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 1. listopadu 2021

Recenze/review - 1914 - Where Fear and Weapons Meet (2021)


1914 - Where Fear and Weapons Meet
CD 2021, Napalm Records

for english please scroll done

Bojovat proti přízrakům je velmi těžké a náročné. Říkají, že válka dávno skončila, ale tobě se všechno stále vrací. Usekané ruce, prostřelené lebky, strach a beznaděj. Už sis myslel, že je vše v pořádku, ale vrátila se v děsivých snech. Smrt ze zákopů, adrenalin vítězství, smutek popravených. Stále před sebou vidíš tváře svých kamarádů. Mrtví a nebo živí? Jsme jenom přízraky bez duše, čísla v nekonečné řadě. Pro peníze, pro slávu, pro víru. Nakonec všichni umřeme. Nebo ne?

Ukrajinští black death doomaři jsou velmi originálním tělesem. Dokázali to již na svých předchozích albech. Jejich tvorba je velmi uvěřitelná, majestátní, démonická. Není žádným tajemstvím, že tématem textů je První světová válka. Je málo, opravdu málo kapel, které by mě dokázaly natolik pohltit. Stojím při poslechu přímo v zákopech a kolem umírají desítky vojáků.  


Chladný, mrazivý zvuk, připomínající setkání s démony. Magický obal vás uvede do hry, která ale není hrou. A to je právě na 1914 nejlepší. Já jim jejich hudbu, nadšení, odhodlání věřím. I letos se jedná o válečný opus. S odkazy na BOLT THROWER, ASPHYX, AMON AMARTH, SEPTIC FLESH. Připadám si opravdu jako jeden z davu. Pochodujeme nadšeně a odhodlaně, z každého tónu, úderu bicích cítím prach cesty, vypálená města, vidím před sebou hromady mrtvých v příkopech. Jako bych se procházel po hřbitově plném bílých křížů. Každý vypráví jeden osud, jeden zmařený život. Kolem létají střely a přemýšlím, která je určena pro mě. Líbí se mi mezihry, spolupráce s Nickem Holmesem z PARADISE LOST. Jedná se o komplexní, kompaktní dílo, o nahrávku, která je velmi inteligentně složena. Navíc mě neskutečně baví ji poslouchat. Je večer a díváme se do ohně. Kolem poletují jiskry a všichni vtipkují. Moc dobře ví, že zítřek může být jejich poslední. Historie se bohužel stále opakuje. Jsem rád, že ji někdo umí takto vkusně, rozumně připomenout. Skvělí muzikanti s jasným poselstvím. A teď už mě prosím nechte. Musím pochodovat dál. Válečná symfonie smrti!


Asphyx says:

Fighting ghosts is very difficult and challenging. They say the war is long over, but everything keeps coming back to you. Chopped hands, skulls covered, fear and despair. You already thought everything was fine, but she came back in terrifying dreams. Death from the trenches, adrenaline of victory, grief of the executed. You can still see the faces of your friends in front of you. Dead or alive? We are just ghosts without souls, numbers in an infinite series. For money, for glory, for faith. Eventually we will all die. Or not?

Ukrainian black death doom interpreters are a very original body. They've done it on their previous albums. Their work is very believable, majestic, demonic. It is no secret that the theme of the texts is the First World War. There are few, really few bands that could absorb me so much. I stand listening directly in the trenches and dozens of soldiers are dying around me.


A cold, chilling sound, reminiscent of an encounter with demons. The magic cover will introduce you to the game, which is not a game. And that's the best thing about 1914. I trust their music, enthusiasm, determination. This year, too, it is a war opus. With references to BOLT THROWER, ASPHYX, AMON AMARTH, SEPTIC FLESH. I really feel like one of the crowd. We march enthusiastically and determinedly, from every tone, the impact of the drums, I feel the dust of the road, the burned-out cities, I see piles of the dead in the ditches in front of me. It's like walking through a graveyard full of white crosses. Everyone tells one destiny, one ruined life. Missiles are flying around and I'm thinking which one is for me. I like interludes, working with Nick Holmes from PARADISE LOST. It is a complex, compact work, a recording that is very intelligently composed. Plus, I really enjoy listening to her. It's evening and we're looking into the fire. Sparks fly around and everyone jokes. He knows very well that tomorrow may be their last. Unfortunately, history keeps repeating itself. I'm glad that someone can remind her so tastefully, sensibly. Great musicians with a clear message. And now please leave me. I have to march on. War Symphony of Death!



about 1914 on DEADLY STORM ZINE:

Tracklist:
01. War In
02. FN .380 ACP#19074
03. Vimy Ridge (In Memory Of Filip Konowal)
04. Pillars Of Fire (The Battle Of Messines)
05. Don't Tread On Me (Harlem Hellfighters
06. Coward
07. ...And A Cross Now Marks His Place
08. Corps D'autos-Canons-Mitrailleuses (A.C.M)
09. Mit Gott Für König Und Vaterland
10. The Green Fields Of France
11. War Out

Line-up:
Vocals: Capt. John B. Kumar (K Company 307th Infantry Regiment)
Bass: Pvt. Armen Bleckley (K Company 160th Infantry Regiment)
Guitar: Sgt. Andrew Knifeman (157th Field Artillery Regiment\40th Infantry Div.)
Guitar: Pvt. Liam Fissen (A Company 308th Infantry Regiment)
Drums: 1Lt. Serge Russell (C Company 306th Machine Gun Battalion)



neděle 31. října 2021

Recenze/review - MASSACRE - Resurgence (2021)


MASSACRE - Resurgence
CD 2021, Nuclear Blast

for english please scroll down

Často přemýšlím o tom, co vlastně dělá dobrý death metal death metalem? Je to temnota, chlad, je to prašivý zvuk? Nebo technické nápady, které nikdo jiný nezahraje? Asi jako u všeho záleží na přístupu. V dnešní době můžete během několika okamžiků sundat jakékoliv dílo. Každý se vyjadřuje ke všemu, mnohdy album ani neslyšel. MASSACRE patřili v devadesátých letech k mým zásadním skupinám. Jasně, "From Beyond" (1991), mládí a nostalgie. Dovolím si pár vět, jak vidím novinku já. 

Bestie dlouho spala, aby se občas vrátila, zařvala a opět se uložila ke spánku. Kapelou prošla spousta muzikantů, aby nakonec zůstali jen zpěvák Kam Lee a basák Mike Borders. Ti se letos spojili s dalšími slavnými a zkušenými řezníky (Rogga Johansson (kytara),Jonny Pettersson (kytara), Scott Fairfax (kytara), Brynjar Helgetun (bicí)), aby znovu obnovili slavné jméno MASSACRE. Podařilo se to? To záleží na úhlu pohledu. Na jednu stranu dostanete skvěle zahraný, perfektně zvukově ošetřený smrtící kov staré školy, na druhou nesmíte očekávat nic nového ani převratného. 


Přiznám se bez mučení, že prvních několik poslechů jsem příliš spokojený nebyl. Myslím si ale, že je to hodně tím, že znám kapelu od jejich začátků a pořád jsem čekal nostalgicky pořádnou ránu pěstí do obličeje. Místo toho zde nalezneme mimo death metalu i spoustu thrashe i heavy metalových postupů. Poslouchám dál a pomalu se mi dostává album "Resurgence" do krve. Chlad a temnota se letos ukrývá přeci jen trošku někde jinde. Obě ingredience jsou obsaženy ve vysoké míře. Jen to chce čas, nechat vše uzrát a teprve pak dojde k vzájemnému propojení. Původně jsem chtěl být jedovatý, ale dělat to nebudu. Důvod je jednoduchý. Současná sestava a jejich přístup mě baví. Najdou se sice slabá místa (některé pasáže jsou jak vystřižené z desítek Roggových kapel), ale jako celek na mě deska funguje. Mohl bych tu nadávat, že jsou současní MASSACRE jen stínem starých dobrých časů, ale osobně jsem rád, že nahrávka vyšla. Užívám si pach smrti, melodické linky, mistrný vokál Kam Leeho (stále je ve velmi dobré formě). Songy si pamatuji, rád se k nim vracím. O čem že je vlastně tedy dobrý death metal? Je to hudební násilí, je to energie a tlak? Vlastně ani po více než třiceti letech nedokáži přesně definovat. Hudba je totiž u mě hlavně o emocích a atmosféře a novinku mě zkrátka baví poslouchat. Poctivý death metal z floridských močálů!


Asphyx says:

I often think about what actually makes good death metal death metal? Is it darkness, cold, is it a dusty sound? Or technical ideas that no one else will play? As with everything, it depends on the approach. Nowadays, you can take down any work in a few moments. Everyone comments on everything, often not even hearing the album. MASSACRE was one of my key groups in the 1990s. Clearly, "From Beyond" (1991), Youth and Nostalgia. I will allow myself a few sentences as I see the news.

The beast slept for a long time, returning occasionally, roaring, and went back to sleep. A lot of musicians went through the band, leaving in the end only the singer Kam Lee and the bassist Mike Borders. This year, they teamed up with other famous and experienced butchers (Rogga Johansson (guitar), Jonny Pettersson (guitar), Scott Fairfax (guitar), Brynjar Helgetun (drums)) to restore the famous name MASSACRE. It worked? It depends on the angle of view. On the one hand, you get a well-played, perfectly sound-treated deadly metal from the old school, on the other hand, you can't expect anything new or revolutionary.


I confess without torture that I was not very satisfied with the first few listings. But I think it's a lot that I've known the band since their beginnings and I was still expecting a nostalgic punch to the face. Instead, in addition to death metal, we can find a lot of thrash and heavy metal techniques. I keep listening and the album "Resurgence" slowly gets into my blood. Cold and darkness are hiding a little elsewhere this year. Both ingredients are high in content. It just takes time to let everything mature and only then will the interconnection take place. I originally wanted to be poisonous, but I won't. The reason is simple. I enjoy the current line-up and their approach. There are weak points (some passages are cut from dozens of Rogg's bands), but as a whole the record works for me. I could swear that the current MASSACRE is just a shadow of the good old days, but I am personally glad that the recording came out. I enjoy the smell of death, melodic lines, Kam Lee's masterful vocals (still in very good shape). I remember the songs, I'm happy to come back to them. So what is good death metal about? Is it musical violence, is it energy and pressure? In fact, even after more than thirty years, I cannot define exactly. For me, music is mainly about emotions and atmosphere, and I simply enjoy listening to the news. Honest death metal from the Florida swamps!



Tracklist:
01. Eldritch Prophecy
02. Ruins Of R'Lyeh
03. Innsmouth Strain
04. Whisperer In Darkness
05. Book Of The Dead
06. Into The Far-Off Void
07. Servants Of Discord
08. Fate Of The Elder Gods
09. Spawn Of The Succubus
10. Return Of The Corpse Grinder

MASSACRE is:
KAM LEE (Vocals)
MICHAEL BORDERS (Bass)

Studio line up:
Rogga Johansson (Guitars)
Jonny Pettersson (Guitars)
Scott Fairfax (Lead Guitars)
Brynjar Helgetun (Drums)



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý dvacátý třetí - Psí život


Příběh tří stý dvacátý třetí - Psí život

Pokaždé, když jsem se vrátil domů, tak tam byl. On jediný vždy přišel ke dveřím a skákal na mě. Olízl mi tvář a smál se. Ne, nikdo mi nebudete tvrdit, že to psi neumí. Arlie, můj  první čtyřnohý přítel. Učil jsem se s ním na maturitu, spával vedle na gauči, když jsem se miloval se svými dívkami. A já si stejně myslím, že psi mají duši. Někteří určitě. Možná existují tupější jedinci, kterým jde jen o kus žvance nebo hezký feny, ale Arlie byl jinej. Kačenka vždycky říkala, že je určitě převtělený, jen jsme nevěděli z koho. Nemluvil a přesto jsme si toho tolik řekli. Sem tam mi přinesl potkana, přeci jen to byl malý knírač. Takovej smeták neučesanej, rozvrkočenej, uštěkanej. Ale osobnost, teriéra v sobě nezapřel. Povídali jsme si. Často, on uměl vždy naslouchat.

Minulý víkend jsem plakal, když jsem ho držel v náručí. Padl na mě splín, hrozně se mi stýskalo po Boleslavi, po kamarádech, po tom, co naše smečka vyrazí na Radouč, nechá psy proběhnout a bude sledovat, jak se pokouší lovit sysly. Možná dojdeme až dolů k Jizeře, do Podlázek. Budeme kecat o metalu, natřásat se před holkama, stejně jako oni vrtět ocásky, protože takhle je to přirozené a normální, co svět světem stojí. K mládí tokání patří. Ester psa neměla, ale Arlie ji přijal. Nestávalo se to často, některé mé slečny odháněl, vrčel na ně. Nevím jak poznal charakter, ale uměl nějak nahlédnout dovnitř, odpozorovat pohyby, výraz. Věci, které mě tenkrát ještě tolik neříkaly. Učil jsem se za pochodu. Mě se třeba hrozně líbila jedna blondýnka, co měla poprsí, které jí hrozně krásně poskakovalo, když se smála. Arlie ji málem pokousal. Páníčku, copak fakt nejsi schopen poznat, že je to kráva?

V Plzni jsem dostal nedávno kolej. Spousta lidí už odešla a uvolnila se místa. Možná jsem měl odejít taky, říkám si často. Jsem tu zrovna sám, než přijde nový spolubydlící. Hrozná zima, mám jenom tenkou deku. Před chvíli tu byla krásná Markéta, co jsem s ní chodil do školy. A že je ráda, že mám konečně kolej. Pak mi vlezla pod peřinu a říkala pořád dokola, že jí je zima. Měla krásnej zadek a malinký prsa. Třela se o mě, ale já nemohl, nešlo to. Před hodinkou mi volala dolů na vrátnici máma, že se Arliemu udělala na boku boule a že to nevypadá dobře. Když držel zase jednou osud moje srdce ve svý ocelový chladný pěsti, sex byla poslední věc, kterou bych chtěl. A tak se roznesly po koleji tamtamy, že prej jsem odmítl krásnou Markétku. Je divnej, říkali a pro mě to bylo do budoucna super, protože když jsem pak některý řekl, že jí to sluší, tak mi padla skoro do náruče, protože ona byla Máří etalonem krásy. Uff. Lidi jsou fakt někdy divný. A je jedno, že zrovna mají být elitou, když studujou tu vysokou školu.

Operace měla být zítra a já tam chtěl být. Jenže už nic nejelo. Přesto jsem musel. Viděl jsem před sebou pořád ty umaštěný fousy po tom, co se dvě hodiny pral s kostí (jo, tenkrát ještě psi znali maso). Když běžel loukou a skákal, aby byl vidět v trávě. Když přiběhl a schoulil se mi do náruče. Jako malý dítě, bezelstně. Sbalil jsem si krosnu a šel za tmy na výpadovku na Prahu. Asi mě nikdo nevezme, možná to nestihnu, ale musím. Dlužím mu to. Je to člen rodiny, kámoš, kterej se nehádá. Cesta do Boleslavi je mlhavá, temná, šílená. Cikán, co mě vezme starým žigulem, pak partička diskofilů neustále nadávajících na politiku. Kupodivu po Praze dámička (neměl jsem ani na metro), která si asi myslela, že si se mnou užije. Dnes ne má milá, před pár hodinama jsem mohl mít mladou, nádhernou holčinu a taky jsem jí odmítl, sorry. Na Černým Mostě svítá, mrznu, klepu se jak ratlík. Stojím tam dlouho. Nakonec mi zastaví chlap s rukama jak lopaty.

A že prej celej život dělal řezníka a že kam jedu. Vozil mrtvý maso po republice. Měl jsem štěstí. Jednak byl rovnej a hodnej a jednak taky miloval svýho psa. Zavezl mě až před veterinu, tam nikde nikdo, jen auto mojí mámy. Poděkuju, chvilku přemýšlím, že mám vlastně celej život hrozný štěstí na lidi. Třesou se mi ruce, zazvoním. Vlezu dovnitř a tam stojí máma a brečí. Co se děje? Operace dopadla dobře, ale měla by následovat léčba, která je hodně drahá, budeme platit nebo ho máme utratit. Dívám se do očí mladý sestřičce, na ten pohled nikdy nezapomenu. Kolik, ptám se. 20 tisíc, to tenkrát byly hrozný peníze. Máma, která se momentálně rozváděla, je neměla. Já taky ne. Dát tolik peněz za psa, kterej stál osm stovek jako štěně? Nepřemýšlím ani chvilku, řeknu, že to zaplatím, ale časem, musí mi dát čas. Podepíšu papíry a odnáším si spícího Arlieho. Máma na mě kouká úkosem, jako opravdu? Nepřemýšlel jsem fakt ani chvilku. Bráchu taky neopustíte.

Prodloužil jsem našemu hafanovi život o dlouhých deset let. Dožil se 17. Nelituju ani koruny. Prostě jsem si přidal práci. Brigádu v Boleslavi doplnila ještě jedna v nemocnici na Borech v Plzni. Všude jsem něco tahal, přenášel, zvedal, někdy jsem bolestí skoro brečel, ale pak jsem si vzpomněl na to, co pro mě pes kdy udělal a usmíval jsem se. Mám to takhle nastavený, musel jsem. První jeho kroky po operaci jsem neviděl, byl jsem v práci, máma mě vždy jen obden zavolala, jaké dělá pokroky. Nemohl jsem se dočkat víkendu. Jezdil jsem stopem, abych ušetřil, jedl jen paštiky. Protože když někoho milujete, tak obětujete všechno. A vůbec nezáleží na tom, jestli je to člověk nebo pes. Nechodil jsem nějakou dobu do hospody, nekouřil jsem. Jen se modlil, aby všechno dobře dopadlo. Možná takhle nějak žijou mniši. Nevím, ale byl jsem hodně asketický. 

Občas se mě někdo zeptal, co mi je, musel jsem vypadat ještě hůř než normálně. Nebylo to z chlastu, ani pařeb, já nespal, nejedl, trápil se. Taky jsem si od všech těch budoucích doktorů, právníků, učitelů vyslechl. Skoro každej by se na to vysral, je to přece jen blbej čokl. Neodpovídal jsem, nepral se, učil se pokoře. Když jsme pak poprvé na chalupě vyrazili na louku, brečel jsem. Arlie přiběhl a já vím, že on věděl. Všechno mi řekl, poděkoval. Psí život je jinej, než ten lidskej, ale nemyslete si, to, že chodí po čtyřech, neznamená, že má menší hodnotu. Drbal jsem ho pod krkem a on vyprávěl. Pradávnou řečí, která byla jednodušší než ta naše, ale přesto jasná a zřetelná. Bylo mi dvacet a díval jsem se do kraje. Právě jsem si prošel očistcem, ale cítím se hrozně dobře. Zachránil jsem život svému nejlepšímu příteli. Byla kolem nás radost, najednou jsme oba skákali, výskali, běhali dokola jak blázni. Váleli sudy, já štěkal, on mluvil. Další z okamžiků v mém životě, na které nikdy nezapomenu.

Tak asi chápete, že pokaždé, když přijedu do Jizerek na chalupu, tak jdu dolů pod rododendron. A řeknu, jak bylo, jak je, co rodina, jaký jsou novinky, co mě trápí, co mi udělalo radost. Naučil mě hrozně moc. Pokoře, která dnes tolika lidem chybí. Jít si za svým, dokázat to. Vnímat a taky - víc se usmívat. Po všech těch temnějších chvílích v Plzni, samotě, jsem se zase smál. Ne, zatím to nedokázala žádná slečna, ale jeden malej, umolousanej pes, co měl rád kosti, vanilkový rohlíčky a punčochové kalhoty dívek, můj dětský a pubertální hrdina, ano. Prosím vás, to mi nebudete tvrdit, psí život je někdy lehkej, někdy těžkej, ale rozhodně se umí smát. A umí to dát pořádně najevo! To si zapište za uši. Něco málo o tom vím, že jsem tedy tak smělý. Buďte dobří. Vrátí se vám to. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 30. října 2021

Interview - OFFENCE - The main horror of our Polish society is the catholic church.


Interview with death metal band from Poland - OFFENCE.

Answered Maross, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - OFFENCE - You'll Never Rest In Peace (2021):

Ave OFFENCE! I didn´t find any interview with you in Czech. So firstly, I would like you to introduce your band to readers who don´t know you. You might as well start from the beginning and tell us the whole history of OFFENCE.

Hi! We started around 2011 when I was playing with Exhalation and our guitarist Chaos in Dimidium Mei. Our bands used to share the stage back then and we decided to start a new project focused on old Swedish Death metal. Firstly we called our new band Selfdestruction but quickly the line-up changed and we were left alone together with Chaos and changed the name to Offence. So far we have recorded 3 full length albums and 3 split Eps – with Throneum, Trauma and Hell-Born. We have played at some festivals in The Czech Republuc but it`s the first interview for the Czech zine.

I listen to your new album “You'll Never Rest In Peace” and I feel like I am locked in a dungeon along with DISMEMBER, NIHILST, ENTRAILS, INTERMENT, ASPHYX, BOLT THROWER, OBITUARY. The album has a great Swedish sound. Where did you record and are you satisfied with the finished product? Did you make some comments about the final sound?

I guess we have finally managed to get the sound we have always wanted. In the past we used to make a lot more or less succesful attempts during our previous recording sessions. This time we got the right man to do the mixing and mastering work, namely Haldor Grunberg from Satanic Audio. We are really satisifed with the sound we have achieved, When it goes about inspiration you got the right names in your question!


How was the new material for “You'll Never Rest In Peace” born? How OFFENCE compose and make new material?

Generally the whole stuff was ready about 3 years ago but we played a lot of shows back then and there was simply no time to get into the studio. Then we had to find a new bass player and the time of pandemic arrived, which enabled us to find enough time to record everything.

“You'll Never Rest In Peace” has a very colourful and horror cover. Robert A. von Ritter Illustrations did it. I like his work, but why did you choose the colourful motive? Did it have a special reason? How did you choose the idea for your cover?

All our previous cover artworks are colorful except for the split EP with Throneum. The whole idea behind it was made up by Chaos but I found the man to draw it. I think the picture suits well the lyrics and the concept idea of this album.

Who is the author of your lyrics and what are they about? Where do you find inspiration? It looks like you like horrors. Would you tell us which ones?

I lkie horror movies but they have nothing to do with the lyrics of our album. The main horror of our Polish society is the catholic church and from there we draw a lot of inspiration. Everyday we get a lot of “interesting“ information about this institution and sometimes these facts concern our every day life, like for example the censorship of metal shows in Poland. <ost of these lyrics are written by me but 3 of them are created by my good mate M.D. with whom I play in a band called Witchfuck. He is also playing in such band as Poisoned, Putrid Evil and Goat Tyrant. One of the lyrics (Inferno) is a poem by Tadeusz Miciński.


You have invited great guests to the new album - Roman Kostrzewski (KAT) Les (Damnation & Hell-Born) Don of The Dead (Nunslaughter) Mike Perun (Cianide) - how did you get together and why them? They all gave great performances!

I`ve known Roman Kostrzewski for a few years. We livee in the same town – Bytom. We have also played a lot of times as a support act for Kat. We invited Roman to appear on our previous album back in 2016 butr had a lot of other things to do then. During the pandemic I asked him again and this time he agreed. We`ve had a split with Hell-Born and I`m a huge Damnation fan so I decided ask Les to sing a few lines for us. It was the first time since the “Coronation“ mini album that he made some vocals. For us it`s a really important thing. He also made a solo for the song “Inferno“. I know Mike Parun and Don of the Dead because we`ve been trading CDs and writing each othe for some time. I asked them and they quickly agreed. We also played with Nun Slaughter in 2014. It`s a great honor for us to have such great musicians on our album!

You play a typical, classic Swedish death metal. You have never flinched from this genre, you are “orthodox”. Personally, it is the reason why I like your music so much. But have you ever thought about playing something different, to somehow make the music of OFFENCE special?

Thanks for your kind words. I don`t think we will ever change our style. We have other bands to play other kinds of music and we listen to a lot of different stuff. For example I play in a Black Metal band Witchfuck and a doom-goth Bauthen. The other guys have their Black Metal bands called Dimidium Mei and Besatt. Offence has the mission of playing this old-school Swedish death metal and it will remain this way until the death of this band or us.


At home I have your split with the legendary band TRAUMA (2015). You both did a perfect killer job! The record was released on vinyl. Vinyl as a medium is returning and it is getting cool now. Do you want to release the new album “You'll Never Rest In Peace” on vinyl too? What about you and vinyl? Do you collect them? Do you have a large collection?

Thank you again for this great opinion. Sure, I like vinyls. Recently I even bought a new record player and a new killer amp! I`ve been collecting vinyls but I`m not really obsessed with it. At least not as much as ome people are. At home I`ve got a bigger tape and CD collection, Vinyl records have their high time now and it`s a real fashion thing now. I used to be more into collecting them around 15 years ago. Our album will be out on vinyl too and the label responsible for this version will be Witching Hour but at this moment we need to wait for it a bit due to a longer queues at the pressing plant.

You did a concert on CZECH DEATH FEST (2015). How did you like concert? Do you remember how did you felt after the concert? What do you mean about czech fans?

We like playing in the Czech Republic very much, even more than in Poland. We have played at a few festivals there so far and we still dream to play at Brutal Assault or Obscene Extreme. I hope we will one day. Czech peaple are great and friendly guys with whom it`s easy to make an agreement. At some point of time I was even thinking about moving to the Chech Republic as you don`t have this fucking church trying to get into every aspect of people`s lives. Unfortunately I didn`t play the show at Czech Death Fest as I had to go into the hospital a week before. It was the only show I didn`t play with Offence and I`m really sad about it. My friend Ulcer from Nuclear Vomit played there instead of me.


Here in the Czech Republic we perceive the Polish scene as something huge, something unattainable for our small country. You have a lot of clubs, a large number of great bands, labels, thousands of excited fans. Is it really like that? Do people go a lot on concerts? Do you feel a support as a band? Do people buy your CDs, vinyl, and merchandise? When you have a concert in a smaller club, how many people would go there?

It`s true that our scene is really strong and I`m really proud about it. Offence gets some support and paople like going to shows, even the smaller ones. I`m aso an organizer of such an event called Night of Terror and a festival Metal Doctrinbe and I`ve never complained about the number of people visiting these shows.

You play a quite unusual kind of death metal in Poland. Most of your bands combine death with black metal. I know the “Swedish death metal” from Poland just by ULCER, THE DEAD GOATS, ETERITUS by you and that´s it. Would you recommend some?

There was also a band called Vexatus and they made two great records. They are my favourites alongside with Ulcer. There is also the legendary Hazael from the early 90s. The left a lot of great music!


How do fans percept you in your country? Do they see you as the ones who “play like Swedes”, or are they more interested in your music? Today after all, the band who play more technically and brutally are more “reputable” in death metal.

It`s true – the technical kind of Death Metal seems to be more popular but this old-school style has also got a lot of followers. I think such style is much more honest and true. I can`t see myself doing a Decapitated – style of Death Metal.

Are there any new albums which caught your attention recently?

Sure. I`ve been recently listening a lot to the followin bands and albums - Erupted Evil - Ghoul and Teufel, Putrid Evil – Worm Infestation, Ulcer – Dead Souls Cathedral, Goat Tyrant materialy Into the Greater Chasm and Towards the Threshold of Death, Damage Case – Fuck‘n‘Roll Damnation

Do you know and listen some Czech bands?

Yes, I really like Root, Krabathor i Hypnos. I`m also into Inferno and Disfigured Corpse (cheers Hadgi!). Well, I`m a huge Master fan, too, but I don`t know if you consider them a Czech band? That would be a question to you!

What are OFFENCE´s plans for the next few months?

Right now we are waiting for the tape and vinyl version of our latest album and we are looking forward to some T-shirts as well. We try to book some shows, too, but we will see what happens. We`ve also recorded a cover song “Race War“ for the Carnivore tribute.

Thank you so much for this interview and I wish you a lot sold records, hundreds of crazy fans and tons of good ideas.

Thanks for the interview and your support. Remember “The Only Good Priest is a Dead One“.

Recenze/review - OFFENCE - You'll Never Rest In Peace (2021):

Recenze/review - OFFENCE - Adoration of Black Kingdom (2016):



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - OFFENCE - Hlavním hororem naší polské společnosti je katolická církev.

Rozhovor s death metalovou skupinou z Polska - OFFENCE.

Odpovídal Maross, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - OFFENCE - You'll Never Rest In Peace (2021):

Ave OFFENCE! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií OFFENCE.

Ahoj! Začali jsme kolem roku 2011, kdy jsem hrál s Exhalation a naším kytaristou Chaosem v Dimidium Mei. Naše kapely tehdy sdílely pódium a rozhodli jsme se zahájit nový projekt zaměřený na starý švédský death metal. Nejprve jsme nazvali naši novou kapelu Selfdestruction, ale rychle se sestava změnila a zůstali jsme sami s Chaosem a změnili název na Offence. Zatím jsme nahráli 3 alba a 3 split EP s Throneum, Trauma a Hell-Born. Hráli jsme na několika festivalech v České republice, ale tohle je první rozhovor pro český zine.

Právě poslouchám vaši novinku “You'll Never Rest In Peace” a připadám si, jako bych byl zavřený v nějaké kobce spolu s ASPHYX, BOLT THROWER, OBITUARY. Deska má skvělý švédský sound. Kde jste album nahrávali a jak jste s výsledkem spokojen? Mluvili jste nějak do výsledného zvuku?

Myslím, že se nám konečně podařilo dosáhnout zvuku, který jsme vždy chtěli. V minulosti jsme během našeho nahrávání dělali více či méně úspěšné pokusy. Tentokrát jsme měli správného muže na mix a mastering, konkrétně Haldora Grunberga ze Satanic Audio. Se zvukem, kterého jsme dosáhli, jsme opravdu spokojeni. Když jde o inspiraci, máš ve své otázce správná jména!


Jakým způsobem vznikal nový materiál pro “You'll Never Rest In Peace”? Jak vlastně tvoří/skládají OFFENCE?

V podstatě byly všechny věci připraveny asi před třemi lety, ale tehdy jsme hráli spoustu koncertů a prostě nebyl čas se dostat do studia. Poté jsme museli najít nového basáka a nastal čas pandemie, což nám umožnilo najít si dostatek času na nahrávání.

“You'll Never Rest In Peace” má barevný hororový obal. Je pod ním podepsán Robert A. von Ritter Illustrations. Jeho práce se mi líbí, ale proč jste zvolili barevný motiv? Mělo to nějaký zvláštní důvod? Jak jste vůbec nápad na obal vybírali?

Všechny naše předchozí obaly jsou barevné, kromě split EP s Throneum. Celou myšlenku, která za tím stojí vytvořil Chaos, ale já jsem našel muže, který to nakreslil. Myslím, že se obrázek dobře hodí k textům a konceptu tohoto alba.

Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci? Zdá se, že máte rádi horory. Prozradíš nám, které?

Mám rád horory, ale nemají nic společného s texty našeho alba. Hlavním hororem naší polské společnosti je katolická církev a odtud čerpáme spoustu inspirace. Každý den získáváme spoustu „zajímavých“ informací o této instituci a někdy se tyto skutečnosti týkají našeho každodenního života, jako je například cenzura metalového koncertu v Polsku. Většinu těchto textů jsem napsal já, ale tři z nich vytvořil můj dobrý kamarád M. D., se kterým hraji v kapele Witchfuck. Hraje také v kapele Poisoned, Putrid Evil a Goat Tyrant. Jeden z textů (Inferno) je báseň Tadeusze Micińského.


Na novou desku jste si pozvali skvělé hosty - Roman Kostrzewski (KAT) Les (Damnation & Hell-Born) Don of The Dead (Nunslaughter) Mike Perun (Cianide) - jak jste se dali dohromady a proč právě oni? Všichni podali skvělé výkony!

Romana Kostrzewského znám několik let. Bydlíme ve stejném městě - Bytomu. Také jsme mnohokrát hráli jako předkapela Kat. Pozvali jsme Romana, aby se objevil na našem předchozím albu v roce 2016, ale měl spoustu dalších věcí na práci. Během pandemie jsem se ho zeptal znovu a tentokrát souhlasil. Měli jsme splitko s Hell-Born a já jsem velký fanoušek Damnation, takže jsem se rozhodl požádat Lese, aby nám nazpíval pár řádků. Bylo to poprvé od mini alba „Coronation“, že nahrál nějaké vokály. Pro nás je to opravdu důležitá věc. Udělal také sólo ke skladbě „Inferno“. Znám Mikea Peruna a Don of Death, protože si už nějakou dobu měníme CD a každý den si píšeme. Zeptal jsem se jich a oni okamžitě souhlasili. Hráli jsme také s NunSlaughter v roce 2014. Je pro nás velkou ctí mít na našem albu tak skvělé muzikanty!

Hrajete typický, klasický švédský death metal. Nikdy jste z téhle cesty neuhnuli, jste „ortodoxní“. Osobně je to jeden z důvodů, proč se mi vaše tvorba tolik líbí, ale nelákalo tě někdy zkusit hrát něco trošku jiného, nějak tvorbu OFFENCE ozvláštnit?

Děkuji za tvá laskavá slova. Nemyslím si, že někdy změníme svůj styl. Máme jiné kapely, které hrají jiné druhy hudby a posloucháme spoustu různých věcí. Hraji například v black metalové kapele Witchfuck a doom-goth Bauthen. Ostatní mají své black metalové kapely Dimidium Mei a Besatt. Offense má za úkol hrát tento oldschoolový švédský death metal a tak to zůstane až do zániku této kapely nebo nás.


Mám doma vaše splitko s legendárními TRAUMA (2015). Obě kapely jste předvedly opravdu perfektní práci! Nahrávka byla vydána na vinylu. Vinyl jako médium se poslední dobou vrací. Vyjde novinka “You'll Never Rest In Peace” také na gramodesce? Jaký máš vůbec vztah k vinylům? Sbíráš je? Máš rozsáhlou sbírku?

Ještě jednou děkuji za tento skvělý názor. Jasně, mám rád vinyly. Nedávno jsem si dokonce koupil nový gramofon a nový zabijácký zesilovač! Sbíral jsem vinyly, ale nejsem tím opravdu posedlý. Přinejmenším ne tolik, jako jsou mnozí lidé. Doma mám větší sbírku kazet a CD, vinylové desky zažívají teď svůj boom a je to skutečně módní záležitost. Před 15 lety jsem je sbíral více. Naše album bude také na vinylu a vydavatelství odpovědné za tuto verzi bude Witching Hour, ale v tuto chvíli si na něj musíme chvíli počkat kvůli delším frontám v lisovně.

V roce 2015 jste hráli u nás na CZECH DEATH FESTU. Jak se vám u nás líbilo a jak koncert dopadl? Vzpomeneš si ještě, kde to bylo a jaké jste měli z vystoupení pocity? Co si myslíš o českých fanoušcích?

Hrajeme v České republice velmi rádi, dokonce radši, než v Polsku. Hráli jsme zatím na několika festivalech a stále sníme o tom, že si zahrajeme na festivalu Brutal Assault nebo Obscene Extreme. Doufám, že jednoho dne se nám to splní. Čeští fanoušci jsou skvělí a přátelští, je snadné s nimi najít společnou řeč. V určitou dobu jsem dokonce přemýšlel o přestěhování se do České republiky, protože nemáte tuto zasranou církev, která se snaží dostat do všech aspektů lidských životů. Bohužel jsem neodehrál show na Czech Death Festu, protože jsem týden před tím musel do nemocnice. Byla to jediná show, kterou jsem s Offence nehrál a opravdu mě to mrzí. Místo mě tam hrál můj kamarád Ulcer z Nuclear Vomit.


U nás v Čechách vnímáme polskou scénu jako něco obrovského, pro naši malou zemi nedosažitelného. Máte spousty klubů, velké množství skvělých kapel, labelů, tisíce nadšených fanoušků. Je to tak doopravdy? Opravdu chodí lidé hodně na koncerty? Cítíte jako kapela podporu? Kupují se vaše CD, vinyly, merchandise? Když třeba máte koncert v nějakém menším klubu, kolik tak přijde lidí?

Je pravda, že naše scéna je silná a jsem na to opravdu hrdý. Offence dostává určitou podporu a lidé rádi chodí na koncerty, i ty menší. Jsem také organizátorem akce s názvem „Night of Terror“ a festivalu „Metal Doctrinbe“ a nikdy jsem si nestěžoval na počet lidí, kteří tyto akce navštěvují.

Hrajete pro polskou scénu poměrně netypický druh death metalu. Většina vašich kapel kombinuje smrt s black metalem. „Švédský death metal“ znám z Polska jen od THE DEAD GOATS, ETERITUS, od vás a moc dalších kapel mě nenapadá? Můžeš nám některé doporučit?

Byla tu také kapela s názvem Vexatus a udělali dvě skvělé desky. Spolu s Ulcer jsou mými oblíbenými. Nechybí ani legendární Hazael z počátku 90. let. Je tu spousta skvělé muziky!


Jak vás vůbec vnímají ve vaší zemi fanoušci? Jste pro ně jen „ti, co hrají jako Švédi“ nebo se o vaší muziku zajímají pečlivěji a hlouběji? V dnešní době jsou přeci jen v death metalu více „ceněné“ a vyzdvihované technicky a brutálně hrající kapely.

Je to pravda, technický death metal se zdá být populárnější, ale tento oldschoolový styl má také mnoho následovníků. Myslím, že takový styl je mnohem upřímnější a pravdivější. Nedokážu si sám sám sebe představit, jak dělám něco ve stylu death metalu Decapitated.

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

Určitě. Nedávno jsem hodně poslouchal následující kapely a alba - Erupted Evil - Ghoul and Teufel, Putrid Evil – Worm Infestation, Ulcer – Dead Souls Cathedral, Goat Tyrant materialy Into the Greater Chasm and Towards the Threshold of Death, Damage Case – Fuck‘n‘Roll Damnation.

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

Ano, mám opravdu rád Root, Krabathor a Hypnos. Jsem také fanoušek Inferna a Disfigured Corpse (zdravím Hadgiho!). No, a taky jsem velkým fanouškem Master, ale nevím, jestli je považuješ za českou kapelu? To by byla otázka na tebe!

Co chystají OFFENCE v nejbližších měsících? Navštívíte také Českou republiku?

Právě teď čekáme na kazety a vinylovou verzi našeho nejnovějšího alba a těšíme se také na nějaká trička. Snažíme se zabookovat i nějaké koncerty, ale uvidíme, co bude. K poctě Carnivore jsme také nahráli coververzi „Race War“.

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

Díky za rozhovor a podporu! A pamatujte: “The Only Good Priest is a Dead One“.

Recenze/review - OFFENCE - You'll Never Rest In Peace (2021):

Recenze/review - OFFENCE - Adoration of Black Kingdom (2016):




---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 29. října 2021

Recenze/review - HATE - Rugia (2021)


HATE - Rugia
CD 2021, Metal Blade Records

for english please scroll down

Další z precizních a perfektních výletů do země stínů v podání HATE. Tím je vlastně řečeno vše. Odkazy na staré dobré VADER, BEHEMOTH, SEPTIC FLESH. Spousta skvělých momentů, ale také pasáží, které mě příliš nebaví. Takoví jsou Poláci i letos. Zajímavé je, že tuhle kapelu vnímá každý fanoušek trošku jinak. Pro jedny jsou už spoustu let kopií věcí předešlých (ruku na srdce, není to dávno pravda a i kdyby, tak mi řekněte smečku, která dnes není).

Osobně mi na HATE vadí vlastně jen jedna věc. Jsou možná až příliš dokonalí. Zvláštní co? Člověk by měl být vlastně nadšený, že dostane skvělé dílo po všech stránkách. Parádní nápady, vypilovaný zvuk. Krásně temné promo fotky. Kdo zažil koncerty, tak může potvrdit, že takhle parta na sobě neskutečně maká. Je talentovaná, schopná, zajímavá. Jen bych ocenil trošku víc živočišnosti, pocitu, že album nahráli opravdu lidé. Chci snídat syrové kousky masa na dřevěném podnose a ne instantní umělou náhražku, jestli mi rozumíte.

Dnešní fanoušek podobný přístup ale žádá a chce. Jenže já mám pořád z HATE neodbytný pocit, že si na démony jenom hrají. Black metal i death by měl mít (dle mého skromného názoru) v sobě také hnusnou špínu, ošklivost a syrovost. Upír přece nemůže být jen sexy kámoš. Měl by vás rozsápat, zničit, spálit a měla by mu u toho z huby odkapávat opravdová smradlavá krev. Při "Rugia" se ale tak necítím. Moje myšlenky těkají jinde. Nástupy jsou sice mocné, připomínají okultní a zlou symfonii. Spousta pasáží je skvělá, neřku-li vynikající. Ale co je to platné, když se nedokážu soustředit. HATE moc tlačí na pilu v představě jak by měli vypadat a znít. Forma převážila nad obsahem a i když se opět jedná o zajímavý a (ano, opět) dokonalý koncept, po nějaké době mě deska zkrátka vůbec nebaví. Možná je to zvláštní, protože bylo vlastně splněno vše důležité - zvuk, obal, obsah. Chybí mi ale chvění, černá jiskra, chuť si vytrhat vlasy z hlavy, zařvat si. Příliš umělé, plastové, ale taková doba bohužel je. Je to vlastně jako vždy. K "Rugia" se můžete postavit pozitivně a napsat o něm ódy jako o nejlepším albu roku. Nebo jen uznale pokývat hlavou nad schopnostmi muzikantů a produkce a jít si poslechnout něco jiného. Patřím do té druhé skupiny a nic s tím neudělám. Nejde to. Vnímám extrémní hudbu úplně jinak. Dokonalý black death metal, který mě vůbec nebaví! 


Asphyx says:

The album is very good for listening, it is quite energetic in this way, but I¨m missing a clue, a piece of bloody meat, that I would like to bite. I try to get "Rugia" in my head, with no effect. The classic is completed with dark elements, the sound is perfect, the production also. But I have to say that I'm always allergic to album after time. The fans will be satisfied and I prefer to go back to my grave. I close the hatch and let me dream about other bands. HATE recorded the perfect album in fact, but I don't like it. Perfect black death metal that I don't enjoy at all!


Tracklist:
01. Rugia
02. The Wolf Queen
03. Exiles Of Pantheon
04. Saturnus
05. Awakening The Gods Within
06. Resurgence
07. Velesian Guard
08. Sun Of Extinction
09. Sacred Dnieper



KNIŽNÍ TIPY - Nadace - Isaac Asimov (1951)


Nadace - Isaac Asimov
2009 (1951), Argo, Triton

Asi jsem musel mezi ostatníma puberťákama vypadat divně. Všichni řešili video. Měnili si kazety, Rambo a Dolly Buster byli jejich hrdinové. Mí rodiče nám rekordér nekoupili. A možná udělali dobře. V televizi pro mě nic nebylo a tak jsem trávil dlouhé hodiny pod červenou lampičkou. Žil jsem si své virtuální knižní světy. Dnes už to nikomu nevysvětlíte. Dobu knih vystřídala doba obrázková a doba videí. Každý mladý viděl už padesát seriálů o sériových vrazích, ale knížky čtou jen výjimky. Mám to přímo z první ruky. Manželka je učitelka.

Možná je to škoda. Chvílemi si totiž, pokaždé, když udělám tu hloupost a podívám se na zprávy, myslím, že se i naše říše řítí k zániku. Asimova mám moc rád. Další z hrdinů mého mládí. Nějak jsem se do těch starých autorů zase ponořil, jenže když ono je právě zajímavé si znovu vše přečíst teď, když jim musím dát ve spoustě věcí za pravdu. Také některé momenty, pasáže, lépe chápu. Pozoruji, asi jako každý z nás, postupný rozklad hodnot ve společnosti. Kdysi jsem četl skvělý rozhovor s panem Zdeňkem Mahlerem, který hovořil o postupné debilizaci. Tenkrát jsem se tomu termínu smál a dnes? Své pocity si doplňte sami. 

Nevím, jestli nás zachrání také geniální matematik Hari Seldon, jako v Nadaci, ale tentokrát je paralela se současností až děsivá. Masivní nástup barbarství lze pozorovat každý den. Kdysi čtivé noviny jsou bulvárem, v televizi víc zaujme prdel umělé blondýny, než dobrý film. O lidech, kteří nedělají celý den nic jiného, než že scrollují stále dokola nesmyslný tok informací o ničem, ani nemluvím. Když je někdo chytrý, tak je ušlapán tupci, při nejlepším zesměšněn. My, co jsme ještě četli (a často si mysleli, že čteme brak či lehkou literaturu), už to na planetě Země nějak doklepeme. Ale co naše děti?

Bývá pak osvěžující, když potkáte někoho z mladé generace, který sedí v koutku jako kdysi já a čte si. Přiznám se bez mučení, že Nadace mi dala víc asi až teď, po mnoha letech. Chápu najednou spoustu nových souvislostí. Vše plyne tak nějak pomalu, bez akčních scén. Možná to vlastně není napínavá kniha, ale rozhodně hodně poučná. Nemá v podstatě žádný děj, jedná se o směsici povídek. Ty jsou ale skvělé, donutily mě k přemýšlení. Asimov je v tomhle opravdu mistr. Udržet moji pozornost nebývá lehké. Všichni znají Já, robot, ten je také vynikající, ale Nadace je takovým varováním, výpočtem, simulací, co by se mohlo stát, když se budeme chovat jako kreténi. 

Přijdu ráno do práce a přemýšlím, proč na mě v autobuse všichni divně koukali (lidé se v tomhle až úsměvně nemění). Četl jsem si a nevnímal svět kolem. Muzika a sci-fi. Kolem mě všichni řeší nové seriály. Jsem zase mimo, jako kdysi v pubertě. A víte, že je mi to tentokrát ještě víc jedno, než tenkrát? Nemůžeme být přeci všichni stejní. Byla by to velká nuda. Když si to vezmu kolem a kolem, tak moje výpočty o budoucnosti v sobě mají přeci jen naději. Myslím, že se za ní pořád vyplatí bojovat. Podporujte všechny, kteří čtou! V budoucnosti se nám to určitě vyplatí. 

Isaac Asimov v Nadaci nastínil temnou budoucnost nebo už je to současnost? Mějte se krásně a lidé čtěte!

„Nikdy nedopusťte, aby vám smysl pro morálku zabránil udělat to, co je správné!“ - Isaac Asimov, kniha Nadace

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Po dlouhých dvanácti tisíciletích existence spěje galaktická Říše pomalu, ale jistě k zániku. Prozatím jsou však trendy vedoucí k jejímu rozkladu sotva postřehnutelné – vysledovat je dokáže pouze geniální matematik Hari Seldon. Na základě psychohistorického modelu předpoví, že po pádu Říše čeká galaxii nepopsatelný chaos a že následná éra barbarství se protáhne na celých třicet tisíc let. Seldon se však s touto myšlenkou nehodlá smířit. Na samém okraji galaxie proto založí na planetě Terminus Nadaci, která má nejen uchovat kulturu a vědění předchozích věků, ale stát se i zárodkem Druhé říše. Toto je příběh prvních dvou set let její pohnuté historie...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 28. října 2021

Recenze/review - FRIGHTFUL - Spectral Creator (2021)


FRIGHTFUL - Spectral Creator
CD 2021, Awakening Records

for english please scroll down

Hlava, nabodnutá na kůlu. Pozůstatek včerejší veřejné popravy. Vyříznutá střeva, která se jako malá háďata válejí v písku. Utíráš krev a přemýšlíš, proč lidi tolik fascinuje násilí. A jak je možné, že se celé tohle děje i v dnešní době, kdy se považujeme za něco víc než ostatní druhy. Omyl je pravdou, pořád v sobě máme kus dávných pudů, stále toužíme po prokousnutém hrdle. Syrová, surová je i nová deska polských FRIGHTFUL. Starý, prašivý death metal, thrash a mrtvolně chladná atmosféra. To jsou hlavní atributy novinky.

Lámali mě v kole, pálili ohněm, nabodávali na kůl. Neodvolal jsem. Stále věřím v pravý, ryzí metal. Pořád mám rád, když riffy řežou, bicí duní a vokalista snídá hřebíky. Poláci tohle všechno ve své hudbě podávají na dřevěném podnose spolu se zahnívajícími kousky syrového masa. 


Na FRIGHTFUL se mi asi nejvíc líbí, že uchopili staré ověřené postupy po svém, přidali kus sebe samého a výsledkem je album, které se opravdu velmi dobře poslouchá. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí, obal je parádní (Mariusz Lewandowski), zvuk drtí lebky tlakem (Maciej Nejman). Je jasný a zřetelný, přesto má v sobě kousky tolik potřebné špíny. Díky thrashovým pasážím vše hezky odsýpá, posluchač nemá ani na chvilku možnost se nudit. Jasně, obžaloba by mohla tvrdit, že pánové nepřinášejí do undergroundu vůbec nic nového, ale to se dá dnes tvrdit vlastně o všech kapelách. Mě jde spíš o to, jestli nadskakují víka od rakví, jestli během poslechu zažiju opravdovou veřejnou popravu. Jsem starý pes, který si stále rád zatančí s krásnými zombie. Na FRIGHTFUL vůbec není znát, že se jedná o prvotinu. Vše odsýpá jak má, tak nějak samozřejmě, kluci mají metal v krvi. Těžko se to vysvětluje, ale my, ortodoxní fanoušci podobných extrémních stylů, víme své. Vyžadujeme tlak a energii, sílu a pnutí, černou jiskru. Po poslechu musíte mít chuť vzít do ruky kladivo a jít rozbourat první zeď. Netřeba dalších slov, lepší je otočit volume doprava. Jsem spokojen. Death thrash metalová kreatura se probudila! A touží po krvi!


Asphyx says:

Head, impaled on a stake. The remnant of yesterday's public execution. Cut intestines that roll like little snakes in the sand. You wipe the blood and wonder why people are so fascinated by violence. And how is it possible that this whole thing is happening even today, when we consider ourselves to be something more than other species. The mistake is true, we still have a piece of ancient instincts in us, we still long for a bitten throat. The new record of Polish FRIGHTFUL is also raw, raw. Old, dusty death metal, thrash and a deadly atmosphere. These are the main attributes of the news.

They broke me in a bicycle, burned me with fire, stabbed me on a stake. I didn't call back. I still believe in real, pure metal. I still like it when the riffs are cut, the drums sound and the vocalist eats nails for breakfast. The Poles present all this in their music on a wooden tray together with rotting pieces of raw meat.


FRIGHTFUL, I probably like the most that they took the old proven methods in their own way, added a piece of themselves and the result is an album that really listens very well. Nothing is left anywhere, nothing is missing anywhere, the cover is great (Mariusz Lewandowski), the sound crushes the skull with pressure (Maciej Nejman). It is clear and distinct, yet it has pieces of much-needed dirt in it. Thanks to the thrash passages, everything empties nicely, the listener does not have the opportunity to get bored for a moment. Sure, the prosecution could claim that the gentlemen don't bring anything new to the underground at all, but that can be said about all the bands today. I'm more concerned with whether the coffin lids jump, if I experience a real public execution while listening. I am an old dog who still likes to dance with beautiful zombies. It is not at all known at FRIGHTFUL that this is the first. Everything pours as it should, and somehow of course, the boys have metal in their blood. It's hard to explain, but we, orthodox fans of similar extreme styles, know ours. We require pressure and energy, strength and tension, a black spark. After listening, you must feel like taking a hammer in your hand and going to break down the first wall. No need for more words, it is better to turn the volume to the right. I am satisfied. Death thrash metal creature woke up! And he longs for blood!



Tracklist CD:
01 Astral Freeze
02 Destructive Species
03 Abhorred
04 Soul Separate
05 Breaking the Twilight (Instrumental)
06 Crimson Dawn
07 Those Who Burns for Might
08 Angel Waste
09 Spectral Creator

Frightful is:
Oskar Wańka - Bass & Vocals
Paweł Snarski - Guitars
Mateusz Mencel - Guitars
Krzysztof Pochranowicz - Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine