DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 7. listopadu 2021

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý dvacátý čtvrtý - Kolej, velryby a rum



Příběh tří stý dvacátý čtvrtý - Kolej, velryby a rum

Z baru na koleji jsem přišel docela brzy. Nějak mě to tam nebavilo. Připadalo mi, že se všichni děsně předvádějí. Každej jen machroval, co si koupil a pak taky, úspěchy, úspěchy. Seděl jsem a jen tak sledoval cvrkot. Ale pak se mi chtělo spát. Lehnul jsem si a přemýšlel, jestli mám vytáhnout starý Leo, co jsem si přivezl z Boleslavi. Byla tam jedna dívka, kterou bych docela rád potkal. Stýskalo se mi po Ester. Nechal jsem si o ní něco málo zdát, ale ještě než jsem si uspořádal svoje představy, usnul jsem. Přesně si pamatuji, jak jsme spolu byli někde na louce v Jizerkách. Bylo nám spolu krásně, ale trošku zima. Svítalo. Pomalinku, polehounku. A ona vrněla blahem. Slunce začalo najednou pálit, hrozně žhnout.

Bylo něco kolem půl třetí, když vrazil do pokoje. Nic neřekl, všude rozsvítil a pak padnul v maskáčích a kanadách do postele. Ihned chrápal. Kurva, co to je? Takhle se ruší sny? Šel jsem na záchod a na chodbě uviděl obrovskou krosnu, na boku ešus, karimatka. Co to zase je? To fakt nemůžu mít chvilku klid? Nejednou jsem nemohl usnout. A nějak jsem nevěděl, co dělat. Párkrát jsem na vetřelce promluvil, ale nic, spal jako dřevo. Začalo opravdu svítat. Bolela mě hlava. Ale trvalo ještě hodně dlouho, než jsem usnul. Pan debil. Jinak doktorant na elektrofakultě. Když si došel na záchod (ani si neumyl ruce), tak konečně promluvil. Patrik se jmenoval, můj nový spolubydlící. A hned vytáhl nějaký fotky. Mě se nezeptal na nic.

Na stůl položil obrovský lovecký nůž a začal hned vyprávět o tom, že tohle byla super akce. Že vymyslel, že se jako budou všichni převlékat za holky. Na fotkách byl on, nalíčený jako děvka a na klíně měl chlapce a dívky, taky zmalovaný. Bylo to celý divný a já mu rovnou řekl, že je debil. Sral mě už od svého příchodu. Nojo, ale on byl takovým tím splachovacím typem, co mu je jedno, co dělají ostatní okolo něj. Jede si svoje. Prý to byla jenom hra. Otevřel si plechovku májky a začal odříkávat nějaký trampský zásady. Poslal jsem ho do prdele. Odpověděl mi, že by mě za trest nechal každý den ráno věšet vlajku. Potkal jsem za svůj život spoustu lesních mužů. Většinou to byli týpci jako já, chtěli mít klid od lidí, proto mizeli do lesů. 

Tenhle byl ale jinej, fakt výjimečnej exemplář. Šel jsem do školy a celej den přemýšlel, co je to za smradlavýho magora. On se fakt nemyl, spal v kanadách. Byl slizkej, hnusnej, ošklivej. Ale asi uměl dobře počítat. Jeho záliba v mladých dívkách byla hodně na hraně. Každej normální chlap by se takhle nechoval. Měli jsme nějaký cvičení a já zase vypadal jako děsnej hlupák, protože jak jsem nespal, tak jsem nevěděl vůbec nic. Vymeteno. Říkám to Carlosovi, on se mi ale směje, aspoň tam nejsi konečně sám. Nevěděl, že to nejhorší mě ještě čeká. Šli jsme tradičně na pivko, řešili chvilku muziku, holky a tak a já se pak jak stín sunul ke koleji. Otevřu dveře a praští mě do nosu šílenej smrad. Patrik leží pod dekou, úplně zachumlanej. Koukají mu jenom kanady.

Nastává peklo. U hlavy má kazeťák a v něm dvě devadesátky. Vůbec se nehýbá, jenom když dohraje jedna strana, tak jako kobra vystřelí ruku a přehodí nacvičeným pohybem na další utrpení. Má nahráno dvakrát devadesát minut skřehotání a bědování velryb. Když mě uvidí, dá prst na pusu a že mám být jako opatrnej a ticho. Mám sto chutí chytit nůž od paštiky a bodnout ho do prdele. Vykopat ho ven. "Hele, poslouchej, teď vábí samička samce": zakřičí najednou a mě se udělá blbě. Má sice na nohou kanady, ale jinak je nahej jak zákon káže. Nejsem na podobný situace připravenej. Zvedne se mi kufr a zdrhnu na chodbu. Potkám tam nějakýho kluka, překotně mu všechno sdělím a on mi podá lahev rumu. Stanu se najednou hrozně zajímavým, protože takovýho exota už tady dlouho neviděli. Každýmu na potkání vyprávím, co je Patrik zač a vodím je k nám do pokoje, aby mi věřili. Holky piští, jak je to hnusný. Přemýšlím, jak jsem byl rád, že mám konečně kolej a teď tohle. Uff.

Velryby a vorvani, delfíni a kosatky. On u toho usíná, když není ve škole, tak mu jede kazeťák na plný koule. Snažím se mu vysvětlit, že bych se mohl taky někdy učit a nebo spát, ale jemu je to jedno. Padám na hubu, vyhrožuju mu, dokonce mu jednou dám pár facek. On se ale jen tak přiblble usmívá a buď mi chce ukazovat fotky, na kterých je v dámským oblečení nebo mluvit o podmořském životě. Nikoho takovýho jsem ještě v životě nepotkal. Magor. Přemýšlím, jak mohl vystudovat vysokou školu a jak stíhá dělat doktorantský studium. Nedá se to moc vydržet. Zase nespím. Motám se ve škole, v hospodách i o víkendu na brigádě. Je to totální peklo. Nejlíp se vyspím ve vlaku nebo autobuse. Takhle to dál nejde. Jdu si dokonce, i když děsně nerad, stěžovat na kolejní radu. Vyběhnou se mnou. Jezdí s ním na tramp. Kam jsem se to zase dostal? 

Začnu mu říkat, jak jsou velryby hnusný, jak bych je všechny vytáhl na břeh a nechal chcípnout. Já, kterej mám zvířata snad radši než lidi. Kdyby mě tenkrát někdo potkal, tak by si říkal, že jsem plnej nenávisti. Já opravdu nevěděl, co s tím. On pak odešel sám, jen tak v noci zase zmizel. Ale než se tak stalo, tak hnil pod peřinama, smrděl a taky smrkal. Do povlečení. To nevymyslíte. To musíte zažít. Zhubl jsem několik kilo, přemýšlel o tom, že se opravdu na všechno vybodnu, vrátím se domů a budu mít klid. V tenhle moment jsem byl asi nejblíž tomu, se na všechno vybodnout. Na celou Plzeň. Jenže osud tomu chtěl jinak. Zase jsem je potkal. Dvě prsatý blondýnky, co tančily dole v baru. Jen tak pro radost. Ten úsměv, ta postava, vydržel bych se na ní dívat do skonání světa. 

Vůbec si mě nevšímala nebo to nedávala vůbec najevo. Seděl jsem v rohu, chtěl jsem být neviditelný. Někdy jsem pospával, nahoře na pokoji se do toho opíraly velryby a kolejní knajpa byla mým častým útočištěm. Vlastně jsem celý den čekal, až přijde. A styděl se za ní jít. Třeba jen tak, nezávisle, jak jsem to vždycky dělal. Mít všechno na háku, být nad věcí, mluvit jako fracek, nejednou jsem takový nechtěl být. Ještě jsem nevěděl, že zrovna sleduji ženu svého života, ale tak nějak podvědomě jsem tušil, že bych s ní chtěl alespoň chvilku být. Myslel jsem na ní, když jsem byl v Boleslavi s Ester, když jsem spal se sluchátky na uších, když jsem koukal ve škole z okna. Nebyl jsem zamilovanej, to ještě ne, ale nemohl jsem tu krásnou holku, která absolutně neodpovídala typově mým předchozím dívkám, vyhnat z hlavy.

"Tady se zrovna potkaly kosatky s velrybama": řekne mi místo pozdravu Patrik. "Ať chcípnou": odpovím mu a sbalím si věci. Zítra je pátek a na školu házím bobek. Jedu na chalupu. Musím se vyspat. V bufáči na vlakáči jsem si koupil lahev rumu. Usnu ihned, jakmile se vlak rozjede. Jsem znovu na louce. V potoce jsou velryby. A má krásná nová neznámá. Vzbudím se až v Praze. V Boleslavi na mě čeká Ester. Najednou na kolej, velryby, ani rum nemyslím. Mám úplně jiný starosti. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 6. listopadu 2021

Recenze/review - COFFIN CREEP - Voids (2021)


COFFIN CREEP - Voids
CD 2021, Grind to Death Records

for english please scroll down

Pravidelná, normálně vždy klidná, obhlídka na hřbitově se změnila v děsivý sen. Nejdřív se začala několik metrů pod zemí otáčet mrtvá těla. Z hrobů se po mě sápaly kostnaté paže. Umíral jsem strachem, ale to ještě nebylo nic proti tomu, když začalo hrát nové album švédských maniaků COFFIN CREEP. Surová, syrová muzika ze severských oblastí probudila i ty nejstarší zombie. Víka od rakví naskakovala v rytmu bicích a stíny byly dlouhé jako nikdy předtím. Beru do ruky lopatu, snažím se chvilku bránit, ale není mi to nic platné. Tohle je death metal, který vás smete z tohoto světa.

Mám rád muziku, ze které odkapává zkažená krev. Líbí se mi, když si dá kapela práci se zvukem, když nezanedbá obal, když ze skladeb cítím pradávnou sílu starých pohřebišť. Jsme na tomhle světě vlastně jenom na krátké návštěvě, tak proč si nezatančit na hrobech všech prokletých?


Hudba COFFIN CREEP je volně inspirována smečkami jako BLACK SABBATH, AUTOPSY, ABSCESS. Není to ale jenom klasická americká škola, jejíž jsou velmi dobrými pokračovateli a pohrobky. Nalezneme zde i odkazy na švédské veterány ENTOMBED, DISMEMBER, GRAVE, ENTRAILS. Švédi si pohrávají s morbidními náladami se zkušeností, talentem. Dokáží zahrát ostře a nekompromisně, ale umí nechat vyniknout i černo černou a chladnou beznaděj. Pro nás, staré hrobníky se jedná o čirou radost z pohřebních nálad. Songy v sobě mají potřebný drive i sílu. Kapela má velký dar předat tmou nasáklé emoce. Pokud jste někdy strávili noc v márnici, tak asi víte, o čem píšu. Slyším tichý šepot nemrtvých. Potácejí se mezi naším a oním světem. Sem, mezi protáhlé obličeje démonů, patří i "Voids". Některé songy by možná zasloužily trošku zkrátit, ale to je jen drobnost, která nedokáže narušit můj celkový velmi dobrý dojem. Tak zase zítra, až se setmí. Zatím si jdu lehnout do své oblíbené rakve. Chladný death metal s temnou příchutí!


Asphyx says:

A regular, normally always calm, tour of the cemetery turned into a frightening dream. First, dead bodies began to rotate a few feet underground. Bony arms came from the graves after me. I was dying of fear, but it wasn't against it when the new album of Swedish maniacs COFFIN CREEP started playing. Raw, raw music from the Nordic areas woke up even the oldest zombies. The coffin lids jumped to the beat of the drums, and the shadows were as long as ever. I take a shovel in my hand, I try to defend myself for a while, but it's not valid for me. This is death metal that will sweep you out of this world.

I like music that drips rotten blood. I like it when the band works with the sound, when it doesn't neglect the cover, when I feel the ancient power of the old cemeteries from the songs. We are actually only on a short visit in this world, so why not dance on the graves of all the damned?


COFFIN CREEP's music is loosely inspired by packs like BLACK SABBATH, AUTOPSY, ABSCESS. But it is not just a classic American school, of which they are very good successors and funerals. Here you will also find links to Swedish veterans ENTOMBED, DISMEMBER, GRAVE, ENTRAILS. The Swedes play with morbid moods with experience, talent. They can play sharply and uncompromisingly, but they can also make black-black and cold hopelessness stand out. For us old tombstones, it is a pure joy of funeral moods. The songs have the necessary drive and strength. The band has a great gift to convey emotions soaked in darkness. If you've ever spent a night in a morgue, you probably know what I'm writing about. I hear the soft whispers of the undead. They stumble between our world and the other. Here, among the elongated faces of demons, is "Voids". Some songs might deserve to be shortened a bit, but that's just a trifle that can't break my overall very good impression. So again tomorrow, when it gets dark. In the meantime, I'm going to lie down in my favourite coffin. Cold death metal with a dark flavour!


Tracklist:
Holes, Spaces & Voids
Haze Of The Void Witch
Molded By Wicked Disgust
Iron Whiskey
Funeral
Sepulcher Enigma
Out Of The Necrofogs
Come Malignant Ghouls
Puking Necrophilia II
Nekropolis

Line-up:
Ed Guchia (bass)
Padde Holmgren (drums, vocals)
Mattias "Steve" Weltz (guitars)

pátek 5. listopadu 2021

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - Slash 'n' Roll (2021)


HEADS FOR THE DEAD - Slash 'n' Roll
EP 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Utíkám lesem a bojím se, neskutečně se bojím. Někdy mám pocit, že slyším jeho dech. Možná jsem spatřil i tvář. Tolik nenávisti, tolik bolesti. Nikdy jsem nebyl lovenou zvěří, karta se zase jednou obrátila. Ještě pár metrů, ještě kousek a čeká mě záchrana. Ucítím teplou tekutinu, která mi stéká po krku. Chvíle překvapení, pořád tomu nemůžu věřit. Následují další zběsilé rány.  Do břicha, do prsou. Nikdy bych si nemyslel, že opravdu skončím jako ve svých nejhrůznějších nočních můrách. Jako kus masa, pohozeného u cesty. 

Smrt má mnoho podob a ta, která se odehrává na novém EP HEADS FOR THE DEAD, je hodně krutá a ošklivá. Probouzejí se na něm ty nejošklivější zrůdy, jejich zkažené zuby se zakousnou do těla. Umírám a znovu se rodím, je to nekonečný proces. A stále poslouchám hororový death metal v podání téhle smečky. Kapely, která moc dobře ví, o čem je temnota. Exkluzivní, ostré riffy, parádní zvuk a Ralfův démonický vokál. Vítejte ve svých nejděsivějších snech. 


Na "Slash 'n' Roll" naleznete tři nové mokvající skladby, plus dva covery - od MISFITS a od mých oblíbené RAMONES. Oba se opravdu povedly a to píšu jako člověk, který převzaté skladby nemá rád. Hlavní devizou HEADS FOR THE DEAD je pro mě atmosféra, kterou dokáže tahle smečka svojí hudbou vytvořit. Cítím se doslova jako návštěvník pochmurného lesa, o kterém se vypráví, že se v něm dějí divné věci. Nacházím u cesty vybělené kosti, před domem jsou na plotě napíchnuté hlavy s rozšklebenými obličeji. Vše je ponuré, nacucané zkaženou krví. Death metal, punk, crust, songy rezavé jako čepel nože sériového vraha. Každý z nás se rád bojí, ale tak nějak podvědomě ví, že horory jsou jenom hra. Jenže, znáte to, je zde pověstné jenže. Přízraky nakonec doopravdy ožívají. Při poslechu "Slash 'n' Roll" jsou uvěřitelné, hmatatelné. Vyděšené tváře, šeptající stále dokola nekonečnou mantru smrti. Lekám se každého stínu, znovu cítím na krku chladnou ocel. Skladby jsou velmi dobře napsány, vše zní opravdově, syrově, přesně jako nálady, které můžete zažít při návštěvě domu šílenství. HEADS FOR THE DEAD se povedlo znovu nahrát desku, která bude právem umístěna na předních místech v mé diskografii. Má v sobě totiž pradávnou death metalovou sílu. Monstrum se znovu probudilo a má chuť na čerstvou krev! 



Asphyx says:

I'm running through the woods and I'm scared, I'm really scared. Sometimes I feel like I can hear his breath. Maybe I saw a face. So much hatred, so much pain. I've never been hunted, the card turned over again. A few more meters, a little more and rescue awaits me. I can feel the warm fluid running down my throat. A moment of surprise, I still can't believe it. Other frantic blows follow. To the abdomen, to the chest. I never thought I'd really end up like in my scariest nightmares. Like a piece of meat thrown by the road.

Death takes many forms and the one that takes place on the new EP HEADS FOR THE DEAD is very cruel and ugly. The ugliest monsters wake up on it, their rotten teeth bite into the body. I die and I am born again, it is an endless process. And I'm still listening to the horror death metal performed by this pack. Bands that know very well what darkness is about. Exclusive, sharp riffs, great sound and Ralf's demonic vocals. Welcome to your scariest dreams.


On "Slash 'n' Roll" you will find three new soaking songs, plus two covers - from MISFITS and from my favourites RAMONES. Both of them really succeeded, and I write that as a person who doesn't like taken songs. The main motto of HEADS FOR THE DEAD for me is the atmosphere that this pack can create with its music. I literally feel like a visitor to a gloomy forest, which is said to have strange things happening in it. I find bleached bones by the roadside, in front of the house there are heads on the fence with disfigured faces. Everything is gloomy, stuffed with rotten blood. Death metal, punk, crust, songs rusty like the blade of a serial killer knife. Each of us likes to be scared, but somehow subconsciously he knows that horror is just a game. But, you know, it's famous here. In the end, ghosts really come to life. When listening to "Slash 'n' Roll" they are believable, tangible. Frightened faces, whispering the endless mantra of death over and over again. I am afraid of every shadow, I feel cold steel on my neck again. The songs are very well written, everything sounds real, raw, exactly like the mood you can experience when visiting the house of madness. HEADS FOR THE DEAD managed to re-record the album, which will rightly be placed in the top places in my discography. It has the ancient death metal power in it. The monster woke up again and has a taste for fresh blood!


about HEADS FOR THE DEAD on DEADLY STORM ZINE:





Line up -
Jonny Pettersson (Wombbath, Gods Forsaken) - Guitars, Bass, Keyboards & FX
Ralf Hauber (Revel In Flesh) - Vocals
Ed Warby (Gorefest, Hail of Bullets) - Drums

Artwork by The Art of Badic

Track listing -
1. Maniac
2. Halloween
3. The Thing
4. Skulls (Misfits)
5. Pet Sematary (Ramones)

KNIŽNÍ TIPY - Jména mrtvých dívek - Eric Rickstad (2018)


Jména mrtvých dívek - Eric Rickstad
2018, Host

Běhal mi mráz po zádech. Celý den jsem sklízel tlející listí. V horách, na chalupě, kterou bylo potřeba zazimovat. Občas jsem našel nějaké mrtvé zvíře. A všude kolem byla mlha. Stejně jako v knize Jména mrtvých dívek. Závěr trilogie, díky níž jsem si objevil nového autora thrillerů. Vermont. Syrová příroda a sériový vrah. Bylo to hodně napínavé čtení. Byl jsem zase jednou podivínem, co nečumí do obrazovky, ale na stránky plné písmenek. Ve vlaku, v autobusu. Na zastávce, ale hlavně u kamen, v kterých praskalo dřevo. Vše se mi zase jednou spojilo v jedno. Všichni už kolem dávno spali a já odháněl můru od lampičky, abych mohl dál sledovat  napínavý příběh.

Eric Rickstad zná perfektně prostředí, o kterém píše. Všichni ti lovci, co učí své mladé dcerky střílet jeleny, dlouhé cesty lesem, sem tam nějaká dívka, co visí na stromě. K tomu striptýzové bary v Kanadě. Věřím mu každé slovo. Autor zná velmi dobře také všechny temné stránky lidské mysli. Umí je popsat a vystavět příběh, který se čte opravdu sám. Frank Rath i Sonja jsou mi sympatičtí. Jedná se přesně o ten druh vyšetřovatelů, které zkrátka musíte mít rádi. Vstával jsem brzy a sledoval srnce, co nám přišel na zahradu okusovat keře. Zatleskal jsem na něj a on se jen tak hrdě podíval. A já obracel stránku za stránkou. Až kamna vyhasla a nebylo na čem ohřát ranní kávu. 

Myslím si, že tahle knížka patří na dovolenou, na chalupu, někam do lesů. Kolem se možná odehrávala politika, nekonečné seriály, lidé se hádali, rozcházeli, chlápci s pupkem toužili po mladých dívkách s pružným tělem. Možná se někde v davu ukrýval i nějaký jedinec, který nebyl úplně v pořádku. Je prostým faktem, že když jsem jel domů, zbývalo mi jen pár stránek. Dočetl jsem a sledoval masu lidí kolem. V metru, na nádraží. Mám to takhle vždycky, když dočtu dobrou knihu. Přemýšlím o ní. Ještě nějakou dobu ve mě zanechává stopy. Přehrávám si ji jako nějaký film v hlavě. Otiskne se do mě a je pro mě znamením, že jsem volil dobře. 

Máte rádi napětí a thrillery, kterým se dá věřit? Syrové a ošklivé? Chladné a zlé? Jako lidé kolem nás? Možná jsem nenapravitelný optimista s reálným pohledem na svět, ale co se týká fantazie, tak té meze nekladu. Čtení mě pořád baví. Obohacuje je mě. Někdo detektivky nemusí, já je miluju. To napětí, očekávání, slepé uličky ve vyšetřování. Charaktery postav. A Eric Rickstad umí skvěle vyprávět. Kniha se mi četla tak nějak samozřejmě. Plynula a já byl součástí příběhu. Venku padalo listí a foukal vítr. Mezi kapitolami a prací jsem si chvilku vyšel vyčistit ještě víc hlavu ven. Nahoru na kopec. Něco se kývalo na stromě. Uff. Byla to jen ulomená větev. Ale představivost mi pracovala na plné obrátky. 

S knihami je to vlastně stejné jako s hudbou nebo obrazy. Každému se líbí něco jiného. Někdo má hlavu otevřenou a bohatou fantazii. Někdo ne. Jména mrtvých dívek jsou příběhem, který je velmi temný a smutný zároveň. Jako mlha, která je všude kolem. Přijdete domů a těšíte si, že si dáte kafe a trošku se zahřejete. A budete si číst. Celou knihou se vznáší taková zvláštní melancholie. Možná i právě proto mě Eric Rickstad tak bavil. 

Doporučuji všem tulákům po hvězdách, všem knižním nomádům, kteří mají rádi, když je mrazí v zádech a dokáží se do stránek zakousnout s nadšením buldoků. Děkuji všem za pozornost a zase za týden u páteční knižní chvilky poezie. 

o Ericu Rickstadovi na DEADLY STORM ZINE:



--------------------------------------------------------------------------------------------

Rickstad vytvořil hrůzostrašné prostředí srovnatelné s ikonickým městem Castle Rock Stephena Kinga.

V odlehlém městečku v severním Vermontu kdosi sleduje studentku Rachel Rathovou. Ta je přesvědčená, že jde o stejného muže, který před lety zabil její rodiče: Neda Preachera, sexuálního násilníka a vraha, jenž oklamal spravedlnost, vyvázl s nízkým trestem a teď se ocitl opět na svobodě.

Bývalý detektiv Frank Rath adoptoval svou neteř Rachel poté, co byli její rodiče brutálně zavražděni. Od té doby se Rath snažil Rachel před pravdou chránit. Teď mu však Preacher volá a vyhrožuje, že Rachel bude trpět jak fyzicky, tak duševně.

Když se objeví mrtvoly nelidsky mučených dívek a ztratí se jedna místní žena, přijme Frank Rath po letech služební odznak a spojí své síly s policejní vyšetřovatelkou Sonjou Testovou. Společně rozplétají nitky, které pojí nové zločiny se starými nočními můrami. Brzy zjistí, že skutečnost je ještě hrůznější, než si představovali — plná tajemství, temných tužeb a pokřivené, smrtící oddanosti.



---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 4. listopadu 2021

Recenze/review - SARKE - Allsighr (2021)


SARKE - Allsighr
CD 2021, Soulseller Records

for english please scroll down

Rád se čím dál tím častěji toulám ranní mlhou. Ve stavu mezi snem a bděním přemýšlím, proč je dnes svět tak divný? Potřebuji ve svém životě, stejně jako asi každý, nějaký záchytný bod, místo, kam se rád a často vracím. Pro mě je takovým místem les u nás za domem. Se sluchátky na uších, uprostřed tmy, nalézám zde zvláštní klid. Hodně mi k tomu pomáhá i nová deska norské smečky SARKE. Všichni moc dobře víme, kdo v kapela hraje, tak si odpustím opisování promo materiálů. Raději se soustřeďme na hudbu jako takovou. Je studená, chladná, přesto v ní vře žhavá láva.

Přesně tato slova mě napadla jako první. Utéct do lesů, pryč od zkažené civilizace. "Allsighr" je tím druhem alba, které ve mě podobné myšlenky probouzí. Vypnout jedovaté sítě světa, které nás měly původně spojovat. A jen si tak užívat mrazivé melodie. Víc nechci a ani nepotřebuji. Krása samoty s oblíbenou muzikou.  


Zajímavé je, že SARKE nejsou typickou kapelou, které normálně poslouchám. Black metal se spoustou vlivů, jdoucí na své cestě až někam k základním rockovým klasikům. Jenže ta atmosféra je neskutečně podmanivá. Magická, nebál bych se napsat. Jako když jdete lesní pěšinou a najednou se musíte zastavit. Vlastně ani nevíte proč. Možná zajímavý moment ve skladbě, možná mrtvé zvíře kousek u cesty. Ve mě opravdu songy evokují podobné představy. Podle mého je to důležité. Pokud se mnou hudba nic nedělá, nedokážu o ní psát. SARKE to se mnou ale opět umí. Dokáží být vznešení a zemití zároveň. Jsou návratem ke kořenům. Ostrým nožem, kterým jste před chvílí podřízli hrdlo své večeři a teď si s ním krájíte chleba. Vše je syrové, opravdové, uvěřitelné. Stíny se pobouzejí a vy víte, že jste zde správně. Říká se, že na téhle mýtině se odehrávaly kdysi tajemné rituály. Zde vynikne "Allsighr" nejlépe. Alespoň tako to cítím já, když se toulám temným lesem. Zvuk, obal, produkce, vše je v absolutním pořádku. Co také jiného od mistrů v oboru čekat. Nahrávka ale pro mě není jen dobrým řemeslem, to by bylo málo. Je kusem ledu, zabodnutým přímo do srdce. Mrazivý black metal, který probouzí přízraky!


Asphyx says:

I like to wander the morning mist more and more often. In the state between dreaming and waking, I wonder why the world is so strange today? I need some point in my life, like everyone, a place where I like to return. For me, such a place is the forest behind our house. With headphones on, in the middle of the darkness, I find a special peace here. The new record of the Norwegian band SARKE also helps me a lot. We all know very well who plays in the band, so I forgive myself for copying promo materials. Let's focus on the music as such. It is cold, yet hot lava is boiling in it.

It was these words that came to my mind first. Escape to the woods, away from corrupt civilization. "Allsighr" is the kind of album that awakens similar thoughts in me. Turn off the toxic networks of the world that were originally supposed to connect us. And just enjoy the freezing melodies. I don't want or need more. The beauty of solitude with favourite music.

Interestingly, SARKE is not a typical band that I normally listen to. Black metal with a lot of influences, going on its way to the basic rock classics. But the atmosphere is incredibly captivating. Magical, I wouldn't be afraid to write. Like when you walk on a forest path and suddenly you have to stop. In fact, you don't even know why. Maybe an interesting moment in the song, maybe a dead animal just off the road. The songs really evoke similar ideas in me. I think it's important. If music doesn't do anything to me, I can't write about it. But SARKE know how to catch me. They can be noble and earthy at the same time. They are a return to the roots. With a sharp knife, which you used to cut throat to your dinner, and now you are slicing bread with it. Everything is raw, real, believable. The shadows wake up and you know you're right here. It is said that once mysterious rituals took place in this area. "Allsighr" stands out best here. At least that's how I feel when I wander through the dark forest. Sound, cover, production, everything is in absolute order. What else to expect from masters of this craft. But recording is not just a good craft for me, it would be not enough. It's a piece of ice, stuck right in the heart. Frosty black metal that awakens ghosts!


about SARKE on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - SARKE - Viige Urh (2017)

Recenze/review - SARKE - Bogefod (2016)



TRACKLIST
1. Bleak Reflections
2. Grim Awakening
3. Funeral Fire
4. Allsighr
5. Beheading Of The Circus Director
6. Through The Thorns
7. Glacial Casket
8. Sleep In Fear
9. The Reverberation Of The Lost
10. Imprisoned

LINE-UP
Nocturno Culto - Vocals
Sarke - Bass
Steinar Gundersen - Guitar
Anders Hunstad - Keyboards
Cato Bekkevold - Drums

https://www.facebook.com/sarkeofficial
https://www.instagram.com/sarkeofficial
https://soulsellerrecords.bandcamp.com/album/allsighr
http://www.soulsellerrecords.com
https://www.facebook.com/SOULSELLERRECORDS

středa 3. listopadu 2021

Recenze/review - AUTOKRATOR - Persecution (2021)


AUTOKRATOR - Persecution
CD 2021, Krucyator Productions

for english please scroll down

Běžíš temnými ulicemi a tvoji duši svírá strach. Mučili tě, znásilňovali tvoje tělo i mysl. Chtěli tě zabít, zničit, ukázat uříznutou hlavu davu. Smrt měla šokovat, že tvoje víra je špatná, zlá, ošklivá. Nevíš, kam se máš ukrýt, nikdy si nikomu neublížil. Jenže si stál zase jednou na špatné straně. Je úplně jedno, čemu a komu věříš, víra dokáže být stále slepá. Historie má slova potvrzuje. Stejně tě nakonec popraví, ukáží krvelačnému davu. A je úplně jedno, jaký je zrovna letopočet.

Poslední roky si říkám, že se opravdu všechno točí v kruhu. Historie se opakuje a spirála smrti se znovu roztáčí. Informací je mnoho a hudby, která má jasný cíl, čím dál tím méně. Francouzské AUTOKRATOR jsem si oblíbil již v jejich začátcích. Hrají špinavý death metal, ale nebojí se i výletů do doom black metalových oblastí. Novinka "Persecution" pokračuje v pekelných rituálech. Možná nás začnou zase pronásledovat za názory, věšet na náměstích, ponižovat a trápit, ale my svoji víru v ošklivý metal nezradíme. 


"Persecution" je albem až po okraj narvaným špínou, hnisem a nenávistí. Složité pasáže se valí kupředu, drásají a bolí, pálí a žhnou, aby vás nakonec rozsekaly na tisíc kousků. Připadám si jako na dlouhém výletě podzemím, kde žalují tisíce prokletých nad svým osudem. Trpěli za svůj názor, za obyčejný kousek svobody. Tématem textů je pronásledování křesťanů, v dobách Marcuse Aurelia, Diocletiana, Domitiana a Trajana. Nečekejte ale typická a obyčejná slova. Texty slouží k zamyšlení a mají své jasné opodstatnění a důvod. Konečně také někdo zajímavý! Hudbu lze v určitých momentech přirovnat ke kapelám jako PORTAL, MITOCHONDRION, IMPETUOUS RITUAL, IGNIVOMOUS, TEITANBLOOD. Skladby jsou složité, je nutné jim dát čas. Posluchač by měl být obdařen alespoň nějakým množstvím temné fantazie. Jinak bude tápat a topit se. Osobně si album po několika setkáních neskutečně užívám. Je totiž mokvající, zlé, je v něm velké množství černé energie. Jsem znovu ztracen, běžím temnými ulicemi a moji duši svírá strach. Mučili mě, znásilňovali tělo i mysl. Chtěli mě zabít, zničit, ukázat uříznutou hlavu davu. Moje smrt měla znamenat, že víra je špatná, zlá, ošklivá. Mě ale nikdy nedostanou, poslouchám totiž "Persecution"Death black metalové vypálení lidské mysli!


Asphyx says:

You run through the dark streets and your soul is frightened. They tortured you, raped your body and mind. They wanted to kill you, destroy you, show your head to the crowd. Death should have shocked, your faith is bad, evil, ugly. You don't know where to hide, you never hurt anyone. But once again he was on the wrong side again. No matter what and to whom you believe, faith can still be blind. History confirms my words. They'll eventually execute you anyway, show you to the bloodthirsty crowd. And it doesn't matter what the year is.

In recent years, I have been thinking that everything really revolves around a circle. History repeats itself and the spiral of death spins again. There is a lot of information and less and less music that has a clear goal. I liked the French AUTOKRATOR from the very beginning. They play dirty death metal, but they are not afraid of trips to doom black metal areas. The new album "Persecution" continues in hellish rituals. They may start chasing us again for opinions, hanging in squares, humiliating and tormenting us, but we will not betray our faith in ugly metal.


"Persecution" is an album full of dirt, pus and hatred. Complex passages roll forward, scratch and ache, burn and glow to eventually chop you into a thousand pieces. I feel like on a long trip via the underground, where thousands of the cursed are suing over their fate. They suffered for their opinion, for an ordinary piece of freedom. The theme of the lyrics is the persecution of Christians, in the time of Marcus Aurelius, Diocletian, Domitian and Trajan. But don't expect typical and ordinary words. The lyrics are for reflection and have a clear rationale and reason. Finally, someone interesting too! Music can be compared to bands like PORTAL, MITOCHONDRION, IMPETUOUS RITUAL, IGNIVOMOUS, TEITANBLOOD. The songs are complicated, you need to give them time. The listener should be endowed with at least some amount of dark imagination. Otherwise he will grope and drown. Personally, after a few meetings, I really enjoy the album. It is soaking, bad, there is a lot of black energy in it. I am lost again, I run through the dark streets and my soul is frightened. They tortured me, raped my body and mind. They wanted to kill me, destroy me, show the severed head of the crowd. My death was supposed to mean that faith is bad, evil, ugly. But they never get me, because I listen to "Persecution". Death black metal which burns the human mind!


about AUTOKRATOR on DEADLY STORM ZINE:


Track Listing:
01. De Gloria Martyrum Et Confessorum
03. DCLXVI
04. Antechristus
05. Caesar Nerva Traianus
06. Apocalypsis

Credits:
Loïc Fontaine – Guitars, Bass
David Bailey – Vocals
Kevin Paradis – Drums (Session)

Recorded, Mixed and mastered by Fontaine at Krucyator Studio (krucyatorstudio.com).
Vocals recorded by David Bailey.
Drums recorded by Kevin Paradis.

Artwork by Nestor Avalos.
Layout arrangement by Loïc Fontaine.

Pre-Order:
https://krucyator.bandcamp.com/album/persecution (Bandcamp – CD, Vinyl, Digital)

Follow Autokrator:

Follow Krucyator Productions:

Interview - AUTOKRATOR - On our new record, we wanted to bring new elements, to make it sound more versatile, more brutal.


Interview with death black metal band from France - AUTOKRATOR.

Answered Loïc.F (Guitars, Bass, Samples), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

!Greetings to the French underground! I admit that I was really looking forward to the new album "Persecution". I discovered your band in 2016, when you released the album "The Obedience to Authority". I have been following you since then and I must say that this year's album is really great. It seems faster, more bestial. Was that the purpose? Where did you want to move from the last recording?

Hi Jakub! Thanks for your appreciation.

On our new record, we wanted to bring new elements, to make it sound more versatile, more brutal, more versatile, while keeping Autokrator's essence and sound.

We started with a question about a new album, but I'd like to ask you if you could introduce your band. I know the members are Loïc.F and David Bailey, but Kévin Paradis recorded the drums with you again. Is he a permanent member of the band? Or how is it? Could you please guide us through the history of AUTOKRATOR?

We started Autokrator in 2014 when i ended my first project NKVD.

In 2015 we released our first album "Autokrator" on Iron Bonehead / Godz ov War Productions / Inferna Profundus Productions with Oleg.I on drums, David Bailey sang half of the songs and Brandon Polaris (a session member) sang the other half.

In 2016 we released "The Obedience to Authority" on Krucyator Productions / Godz ov War Productions /Larval Productions / Signal Rex

On this record David took care of all vocals, and Septimiu Harsan played on drums.

We came back in 2018 with "Hammer of the Heretics", released on Krucyator Productions, Death Kvlt Productions and Deaf Sparrow.

The line up is our current line up, with David on vocals and Kevin Paradis on drums, who is a session member, but who plays on Persecution too.

And we re releasing this year our new album "Persecution", released on Krucyator Productions, my own label.


The cover for the new album "Persecution" was created by Néstor Ávalos from Mexico. If I'm not mistaken, anyone else make a cover on the last record, right? Or am I wrong? Why Néstor? How did you get together? Personally, I really like his dark covers.

We worked with Nestor on all our albums, except "Hammer of the Heretics", which cover was made by Elena Samko.

I discovered Nestor when he did the Blut Aus Nord cover "Debemur Morti" and became immediately a fan of his work.

His style fits the best with our music, it's a kind of part of our identity.

So when we worked on our first album i contacted him to collaborate, and he agreed, as siply as it is.

Nestor is very dedicated, meticulous and pro.

Your music is demonic, dark, ritual. You play death metal, but you will also find pieces of black, drone, doom metal in it. Where do you get inspiration from? And how do you create new songs for AUTOKRATOR? How is the process of creating a new song?

I don't think there's anymore drone or doom elements on our last record.

Persecution is a pure suffocating black metal influences record.

For this record i changed my way of composing.

Instead of letting ideas and riffs come by themselves, i woke up at 2 AM everyday, plugged my guitar and played for 2/3 hours and then working on structures at night.


If I understood correctly, you take care of the sound, mastering, mix and production yourself as a band (Loïc.F). Does that mean you want absolute control over the sound? Did you record in Krucyator Studio? Have you changed your approach, the procedure compared to the last record? It seems to me that the new album is darker, crazy, more massive.

Guitar and bass has been recorded at Krucyator Studio, vocals has been recorded by David and drums by Kevin in their own studios.

The album ahs been mixed and mastered at Krucyator Studio.

Of course i want the absolute control of the sound, and it has been the same for all the album i recorded since my first project NKVD, i can't let me my music in anyone else hands.

The main difference with the other Autokrator releases, are the guitar.

That's the first time guitars are such versatile.

We used a lot of dark harmonies, tapping, hammers pull offs, variations in structures.

If you listen carefully, a riff is almost never played the same on the album.

The chapters in AUTOKRATOR are the texts themselves. I admit that I am very pleasantly surprised. Inspiration from the time of ancient Rome sometimes appears in extreme metal, but it is usually relatively superficial. You focused on the period when Christians (Marcus Aurelius, Diocletian, Domitian and Trajan) were persecuted. I have to say that it was interesting to read it. Good job! From what sources did you draw inspiration? And how do you perceive these historical events in relation to the present? Some parallels offer themselves, unfortunately.

Inspiration came from a lot of different historical books i read.

In fact, the songs are more our own vision and interpretation of rather than historical references.

What's interesting, is that history repeats, and human behaviours are more or less still the same.


Do AUTOKRATOR actually play concerts? Do you perform often and does Kévin Paradis take part in the drums or do you have another drummer? It must be quite difficult to bring the atmosphere of your records live. Do you have a special scene, proprietary, do you perform in costumes? And I'll ask right away - can we look forward to tour with the new record?

No we don't play live.

The French extreme metal scene has always been interesting to me. I know a lot of great bands from you. But when I visited your beautiful country, I also saw that Christianity still has a long tradition in your country. In the Czech Republic, we are mostly atheists, perhaps thanks to the socialism we have experienced. How do you perceive faith? And how do your opinions imprint on AUTOKRATOR's music?

Opinions and religions have no impact on Autokrator's music.

We still have a lot of historical monuments and traditions that come from Christianity in France.

But Christianity is becoming less important nowadays, as a religion, and have less and less followers.


What about the French underground? With AUTOKRATOR, do you get space in the media, magazines, concerts? And what about the fans? Do they support you, buy merchandise, go to concerts? You are a big country, do you have in France some area where it "lives the most"?

Yes fans from all over the world support us, not in France exclusively.

We have some support from french medias, as we have from foreign medias.

We have our friend "Ben" from Isere region, who promotes all Krucyator ans Autokrator records on the field and does an amazing job spreading the label name in gigs, association, fests...


I'm always interested in how musicians perceive the style of music they play. What does death metal mean to you? How do you "feel" it? Like a lifestyle, expressing bad and ugly things through music? What do you really want to express with your music?

You know metal is a part of me, i listen to metal everyday since i m 12 years old, and i m now 39. Despite working, taking care of my family, and doing sport, i spend all my free time promoting music, sending records, mixing, mastering, playing guitar, listening to metal, so it's a like a second nature for me.

Thank you so much for the interview. I appreciate your words and look forward to going home when I will play "Persecution" again. You really succeeded with the new album. I wish you the biggest sales, sold-out concerts and good luck in private lives.

Thanks once again for your support, long life to you and Deadly Storm Zine!

Pre-Order:
https://krucyator.bandcamp.com/album/persecution (Bandcamp – CD, Vinyl, Digital)

Follow Autokrator:

Follow Krucyator Productions:


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - AUTOKRATOR - Na naší nové desce jsme chtěli přinést nové prvky, aby zněla všestranně, brutálněji.

Rozhovor s death black metalovou skupinou z Francie - AUTOKRATOR.

Odpovídal Loïc.F (Guitars, Bass, Samples), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Ave AUTOKRATOR! Zdravím do francouzského podzemí! Přiznám se, že jsem se na novou desku „Persecution“ hrozně těšil. Pro sebe jsem si vaši kapelu objevil až v roce 2016, kdy jste vydali album „The Obedience to Authority“. Od té doby vás sleduji a musím říct, že letošní novinka se opravdu povedla. Připadá mi rychlejší, bestiálnější. Bylo to účelem? Kam jste se chtěli posunout od minulé nahrávky?

Ahoj Jakube! Děkujeme za tvé uznání. Na naší nové desce jsme chtěli přinést nové prvky, aby zněla všestranně, brutálněji a přitom zachovat podstatu a zvuk Autokrator.

Začali jsme sice otázkou o novém albu, ale ještě bych tě poprosil, jestli bys nepředstavil vaši kapelu. Vím, že členy jsou Loïc.F a David Bailey, ale na bicí s vámi opět nahrával Kévin Paradis. Je stálým členem kapely? Nebo jak to vlastně je? Mohl bys nás prosím provést historií AUTOKRATOR?

Autokrator vznikl v roce 2014, když jsem ukončil svůj první projekt NKVD. V roce 2015 jsme vydali naše první album „Autokrator“ u Iron Bonehead / Godz ov War Productions / Inferna Profundus Productions s Olegem. Já na bicí, David Bailey zpíval polovinu skladeb a Brandon Polaris zpíval druhou polovinu. V roce 2016 jsme vydali „The Obedience to Autority“ u Krucyator Productions / Godz ov War Productions / Larval Productions / Signal Rex. Na této nahrávce se David postaral o všechny vokály a Septimiu Harsan nahrál bicí. V roce 2018 jsme se vrátili s „Hammer of the Heretics“, vydaným u společností Krucyator Productions, Death Kvlt Productions a Deaf Sparrow. Naše aktuální sestava, David vokály a Kevin Paradis na bicí (je příležitostným členem) který hraje také na „Persecution“. A letos vydáváme naše nové album „Persecution“, které vyšlo u mého vlastního labelu Krucyator Productions.


Obal pro nové album „Persecution“ vytvořil Néstor Ávalos z Mexika. Jestli se nepletu, tak na minulou desku maloval cover někdo jiný? Nebo se pletu? Proč právě Néstor? Jak jste se dali dohromady? Mě osobně se jeho temné obaly moc líbí.

S Nestorem jsme spolupracovali na všech našich albech, vyjma „Hammer of the Heretics“, jehož obal vytvořila Elena Samko. Nestora jsem objevil, když dělal obal pro Blut Aus Nord „Debemur Morti“ a okamžitě jsem se stal fanouškem jeho tvorby. Jeho styl se k naší hudbě hodí nejlépe, je to jakousi součástí naší identity. Když jsme tedy pracovali na našem prvním albu, kontaktoval jsem ho ohledně spolupráce a on souhlasil, bylo to jednoduché. Nestor je velmi obětavý, pečlivý a profesionální.

Vše muzika je démonická, temná, rituální. Nehrajete jenom death metal, ale nalezneme v ní i kousky blacku, drone, doom metalu. Kde berete inspiraci? A jakým způsobem tvoří nové skladby AUTOKRATOR? Jak probíhá samotný proces vzniku nového songu?

Myslím, že na naší poslední desce už nejsou prvky dronu ani doomu. „Persecution“ je čistý dusivý black metal, který ovlivňuje nahrávku. U této desky jsem změnil svůj způsob skládání. Místo toho, abych nechal nápady a riffy přijít samy, probudil jsem se každý den ve dvě ráno, zapojil jsem kytaru a hrál tři čtvrtě hodiny a poté pracoval na strukturách skladeb přes noc.


Jestli jsem to správně pochopil, tak o zvuk, mastering, mix a produkci se staráte sami jako kapela (Loïc.F). Znamená to, že chcete mít nad zvukem absolutní kontrolu? Nahrávali jste v Krucyator Studiu? Změnili jste nějak přístup, postup oproti minulé desce? Připadá mi, že novinka je víc temná, šílená, masivnější.

Kytara a basa byly nahrány ve studiu Krucyator, zpěv nahrál David a bicí Kevin v jejich vlastních studiích. Album bylo mícháno a masterováno ve studiu Krucyator. Samozřejmě chci absolutní kontrolu nad zvukem, a to je stejné pro všechna alba, která jsem nahrál od svého prvního projektu NKVD. Nemohu nechat svou hudbu v rukou někoho jiného. Hlavní rozdíl oproti ostatním verzím Autokrator je kytara. Je to vůbec poprvé, kdy jsou kytary tak univerzální. Použili jsme spoustu temných harmonií, klepání, odbíjení kladiv, variace struktur. Pokud pozorně posloucháte, riff na albu téměř nikdy nezní stejně.

Samotnou kapitolou jsou u AUTOKRATOR texty. Přiznám se, že jsem velmi mile překvapen. Inspirace dobou starého Říma se sice v extrémním metalu občas objeví, ale většinou bývá poměrně povrchní. Vy jste se soustředili na období, kdy byli pronásledováni křesťané (Marcus Aurelius, Diocletian, Domitian a Trajan). Musím říct, že jsem si opravdu „početl“. Skvělá práce! Z jakých zdrojů jste čerpali inspiraci? A jak vnímáš tyto historické události vzhledem k současnosti? Některé paralely se samy nabízejí, bohužel.

Inspirací byla řada různých historických knih, které jsem četl. Ve skutečnosti jsou skladby spíše naší vlastní vizí a interpretací než historickými odkazy. Zajímavé je, že se historie opakuje a lidské chování je víceméně stále stejné.


Hrají vlastně vůbec AUTOKRATOR koncerty? Vystupujete často a účastní se i Kévin Paradis za bicími nebo máte jiného bubeníka? Musí být poměrně těžké přenést atmosféru vašich desek naživo. Máte třeba nějakou zvláštní scénu, propriety, vystupujete v kostýmech? A rovnou se zeptám…můžeme se těšit na turné k nové desce?

Ne, nehrajeme živě.

Francouzská extrémní metalová scéna pro mě byla vždy zajímavá. Znám od vás spoustu skvělých kapel. Když jsem vaši krásnou zemi navštívil, tak jsem ale také viděl, že u vás má křesťanství pořád velkou tradici. U nás v Čechách jsme většinou ateisté, možná i díky socialismu, který jsme zažili. Jak vnímáš víru ty? A jak se tvé názory otiskují do muziky AUTOKRATOR?

Názory a náboženství nemají na hudbu Autokrator žádný vliv. Stále tu máme spoustu historických památek a tradic, které pocházejí z křesťanství ve Francii. Křesťanství ale v dnešní době ubývá na významu jako náboženství a má stále méně stoupenců.


Jaký je vlastně francouzský underground? Dostáváte s AUTOKRATOR třeba prostor v médiích, časopisech, koncertech? A co fanoušci? Podporují vás, kupují merchandise, chodí na koncerty? Jste velká země, je třeba oblast, kde to u vás „žije nejvíce“?

Ano, podporují nás fanoušci z celého světa, nikoli pouze ve Francii. Máme jistou podporu od francouzských médií, stejně jako od zahraničních médií. Máme našeho přítele „Bena“ z regionu Isere, který propaguje všechny nahrávky Krucyator a Autokrator a odvádí úžasnou práci při šíření jména na koncertech, festivalech ...


Vždycky mě zajímá, jak muzikanti vnímají styl hudby, který hrají. Co pro tebe znamená death metal? Jak jej „cítíš“? Jako životní styl, vyjádření špatných a ošklivých věcí hudbou? Co chceš vlastně svojí hudbou vyjádřit?

Víš, metal je mou součástí, poslouchám metal každý den od svých 12 let a nyní mi je 39. Navzdory práci, péči o rodinu a sport, trávím veškerý svůj volný čas propagací hudby, zasíláním desek, mícháním, masteringem, hraním na kytaru, poslechem metalu, takže je to pro mě jako druhá přirozenost.

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si tvých slov a těším se domů, až si zase „Persecution“ pustím. Novinka se vám opravdu povedla. Přeji vám co největší prodeje, vyprodané koncerty a ať se vám daří i v soukromí.

Ještě jednou děkuji za vaši podporu, dlouhý život tobě i Deadly Storm Zinu!

Pre-Order:
https://krucyator.bandcamp.com/album/persecution (Bandcamp – CD, Vinyl, Digital)

Follow Autokrator:

Follow Krucyator Productions:


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 2. listopadu 2021

Recenze/review - MORTIFERUM - Preserved in Torment (2021)


MORTIFERUM - Preserved in Torment
CD 2021, Profound Lore Records

for english please scroll down

Varovali mě, že někde tam v temnotě, čeká smrt. Šílená bestie z pověstí, která se probudila, aby nám šla po krku. Mezi davem vládne panika. Slabší kusy umírají strachem. Vzduchem se vznáší nenávist. Z mlhy vystoupí silueta bez tváře. Jsem na řadě. Možná jsem si svůj odchod představoval jinak, méně krvavě, ale nedá se nic dělat. Konec je nevyhnutelný. Nicota. Potom zazní první riff. Jsem na onom světě a kolem hoří duše hříšníků.

O amerických death doomařích MORTIFERUM jsem psal již několikrát. Tahle smečka vždy dokázala vytvořit totálně nihilistickou, smutnou a podmanivou atmosféru. Moje tělo nesou na márách a hrob je dávno vykopán. I po smrti cítím chlad, zimu a beznaděj. Stejně jako z nové nahrávky. 


Mrtvolné pohledy, tichý, jedovatý smích. Vždycky, když budu psát o hudbě, kterou mám rád, tak musím zmínit pestrou paletu (tentokrát) šedých, pochmurných nálad. MORTIFERUM to se mnou umí. Mají skvělý prašivý zvuk (Andrew Oswald - recording, mixing, Dan Lowndes - mastering), jako vždy povedený obal (Chase Slaker). Z technického hlediska si není na co stěžovat. Mě ale víc zajímá atmosféra, způsob, jakým na mě "Preserved in Torment" působí. Jsem v zemi stínů, na druhé straně, za řekou Styx. Musím projít močálem zapomnění, poklonit se démonům. Už teď vím, že nikdy nenaleznu klid. Těkavě morbidní a snový pocit mám i z letošního alba. Kapela stále ve své tvorbě odkazuje na smečky jako INCANTATION, AUTOPSY, CIANIDE, RIPPIKOULU, CEREMONIUM, KRYPTS, WORM. Jedná se o dlouhý obřad, který plyne jako řeka zkažené krve. Poslouchám a našlapuji tiše. Olověná mlha, někdo mě celou dobu sleduje. Klečím uprostřed davu a stejně jsem sám. Nikdy nikdo nezjistí, kdo mi proříznul hrdlo. Z desky cítím nekonečný smutek, černou jiskru, která zažehla v mém nitru studený bolestivý plamen. Strč ruku do ohně a přidej hlasitost. Jednotlivé songy vás spálí mrazem. Teď už vím, jsem na druhé straně. Hnisavý, chorobný death doom metal, u kterého shnijete zaživa!


Asphyx says:

They warned me that somewhere in the darkness, death awaited. A crazy beast from rumours that woke up to go after our necks. There is panic among the crowd. Weaker pieces die of fear. Hatred floats in the air. A faceless silhouette emerges from the fog. It’s my turn. Maybe I imagined my departure differently, less bloodily, but there's nothing I can do. The end is inevitable. Nothingness. Then the first riff sounds. I am in the afterlife, and the souls of sinners are burning around me.

I have written about American death dooms MORTIFERUM several times. This pack has always managed to create a totally nihilistic, sad and captivating atmosphere. My body is carried on mares and the grave has long been dug. Even after death, I feel cold, cold and hopeless. Just like from the new recording.


Dead looks, quiet, poisonous laughter. Whenever I write about the music I like, I have to mention a varied palette (this time) of gray, gloomy moods. MORTIFERUM can do it with me. They have a great dusty sound (Andrew Oswald - recording, mixing, Dan Lowndes - mastering), as always, a good cover (Chase Slaker). From a technical point of view, there is nothing to complain about. But I'm more interested in the atmosphere, the way "Preserved in Torment" affects me. I am in a land of shadows, on the other side, beyond the Styx River. I must walk through the swamp of oblivion, worship the demons. I already know that I will never find peace. I also have a volatile morbid and dreamy feeling from this year's album. In their work, the band still refers to packs such as INCANTATION, AUTOPSY, CIANIDE, RIPPIKOULU, CEREMONIUM, KRYPTS, WORM. It is a long ceremony that flows like a river of rotten blood. I listen and tread softly. Lead fog, someone is watching me all the time. I kneel in the middle of the crowd and I'm alone anyway. No one will ever find out who cut my throat. I feel endless sadness from the board, a black spark that ignited a cold, painful flame inside me. Put your hand in the fire and add volume. Individual songs will burn you with frost. Now I know, I'm on the other side. Purulent, sick death doom metal that makes you rot alive!


about MORTIFERUM  on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Eternal Procession
02. Incubus Of Bloodstained Visions
03. Seraphic Extinction
04. Exhumed From Mortal Spheres
05. Caudex Of Flesh
06. Mephitis Of Disease

band:
T. Wolfe - Bass
A. Mody - Drums, Vocals
C. Slaker - Guitars
M. Bowman - Guitars, Vocals



TWITTER