DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 26. prosince 2021

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý třicátý první - Já neumím hrát fotbal.


Příběh tří stý třicátý první - Já neumím hrát fotbal

Držel mě pod krkem a pomalu mi docházel kyslík. Díval jsem se do jeho masité tváře. Ani nevím, jestli jsem v nich viděl nenávist. Možná spíš tupost. Před chvílí se mě zeptal, jakému klubu fandím a já mu řekl, že je mi to u prdele. Všechno špatně. Asi umřu. Hlavou mi neproletělo vůbec nic. Žádný sestříhaný film života. Měl jsem strach. Vnitřnosti se mi svíraly v bolestivé křeči. Zase nespravedlnost. Na fotbal se nedívám, nebaví mě a nezajímá. Přitom jsem v Boleslavi bydlel hned u stadionu. Možná právě proto. Museli jsme pokaždé přeparkovat, když byl zápas. Vzpomenu si, jak jsem byl na střední škole v bráně a místo chytání balónů jsem si dal cigáro a šel pokecat s holkama, co hrály vedle volejbal. Třídní důtka a spolužáci ze vsi, kteří za boha nedovedli pochopit, jak mě nemůže fotbal bavit.

Asi jsem omdlel. Nevím. Slyšel jsem z dálky: "Běž, dělej, běž!": pomalu jsem rozeznával hlas. Zhluboka se nadechl. Pálily mě plíce a měl jsem šíleně slabý nohy. Nechápal jsem to, ještě před chvílí jsme byli na koncertě v Praze. Nadšený jsme si dali pivko vedle v hospodě. Mohla to být krásná akce. Jenže tu řádili nějaký fanoušci. Dva kluby, jaký, to si nepamatuju. Možná bych poznal vlajky, ale na to teď nebyl čas. Obrovský skinhead se začal pomalu zvedat. Nevím, jak to Venca dokázal, ale všiml jsem si vedle převrácené popelnice. Asi ho vzal po hlavě. Debila. Dělej, běž, kurva. Támhle jsou další. Dovedeš si představit, co budou dělat, až najdou svého soukmenovce? To bychom taky nemuseli přežít. Je ze mě zajíc. Lovená zvěř. Už zase. Po letech.

Běžíme vedle sebe a je na nás vidět, že jsme fakt vyděšený. Kdo by nebyl? Žižkov, tady to znám. Musíme nahoru, přes Vítkov, tam bychom se mohli ztratit a ukrýt.  Vběhnu do lesíka a málem spadnu na nějakou dvojici. Starej chlap, mladá dívka, netuším, jestli tu jde o lásku nebo o prachy. Nadává mi. Dneska mi všichni nadávají. Ona ječí. On ji řekne, aby kurva držela hubu. Asi nejde o lásku. Jsme nahoře. Na lavičce sedí partička skejťáků. Je nám blbý si k nim sednout, protože jsme si z jejich kolegů dělávali v Boleslavi na Míráku vždycky srandu. Naschvál je shazovali, brali jim prkna a dělali na nich kraviny. V duchu se omluvím a Venca začne překotně říkat, co se nám stalo. Vezmou nás mezi sebe. Přitulím se k jedný holce a děláme, že jsme zamilovaný. Smrdí pivem, ale v tuhle chvíli ji děsně miluju. Jsou tady. Rozhlížejí se. Zakousneme se do sebe. Jestli nás poznají ve tmě, jsme mrtví. Neznámá mě hladí po ruce a jít okolo, tak jí věřím, že mě miluje.

Ufff. Šli dál. Dám holce krabičku cigaret a hrozně moc ji děkuju. Běžíme dolů, směr Karlín. Ještě, že jsme do Prahy jezdili často. Neznáme to tu perfektně, ale aspoň víme, kde je sever. Chvilku se motáme ulicemi. Pak si sedneme před nějakej bar. Taková klasika. Automaty, dámy, co nechcete, asi i nějaký drogy. Ale připadá nám to jako ráj. Jedno pivo na žízeň, druhý na strach. Pak si všimnu šály, přišpendlené na zdi. Zase nějakej klub. Do prdele. To fakt všechny baví koukat na kopání do míče. Jsem asi velkej mimoň. Ale nemůžu za to. U nás na fotbal nekoukal nikdy nikdo. A z fanoušků, kteří nám pravidelně šlapali po střeše auta, případně ukopli zrcátka, jsem měl strach. Já vím, já vím. Většina není taková, ale mám zkrátka jenom samý špatný zkušenosti. Říkám Vencovi, jak na mě divně koukají v Plzni, když jim řeknu, že jsem z Boleslavi. Nevím, kdo hraje v útoku, v bráně, ani kdo je trénuje. Jsem fakt divnej.

Já neumím hrát fotbal, točím se tam jak vrtule. Jasně, song od Zvláštný školy. Punkáči. Perfektně se to na mě hodí. Dopijeme a jdeme noční Prahou směr Florenc. Možná bychom se na hlavák dostali i jinak, ale já to mám takhle nacvičený. Konečně nádraží. Uff. Sedneme si, kecáme o koncertě. Sice se pořád klepu a kolem krku mám modřiny, jako kdybych se chtěl oběsit, ale jinak jsem v pořádku. Najednou proběhne jedna parta z leva doprava, za chvilku zase obráceně. Mají vlajky, křičí a nadávají si. Do toho policajti s obuškama. Hele, mizíme. Tady jde o hubu. Už zase. Jasně, jinak jde o sport, o fair play, o kamarádství, o klub. Jsou jak fašisti. Proč musí vždycky debilové relativně normální věci pokazit. Vlak nám ujede. Mrzneme do rána kousek vedle v ulici. V parku je to samej bezďák a feťák. Jsme docela rádi, když konečně vidím usměvavou průvodčí ve vlaku na Plzeň. To už jedu sám. Venca musí do Boleslavi ještě chvilku počkat.

Tak zase za týden. Asi půjdeme jen k Hymrům, co ty na to? Jasně. Plácneme si rukou a poděkuju mu za záchranu. Ty vole, já tu popelnici nemohl zvednout. Taky jsem si říkal, co by se stalo, kdybych ho zabil. Hele a komu že vlastně fandíš? Zeptá se ze srandy. Jen se smutně usměju. Nasadím si sluchátka a nic. Ticho. Sáhnu do kapsy a vyndám discmana. Je rozlomenej na dvě půlky. Chce se mi brečet. Jak si seženu novýho? Tak se koukám jenom tak do krajiny. Možná i chvilku usnu. V Rokycanech se probudím. Někdo mi vleze do kupé. Má na krku šálu v barvách nějakýho klubu. Asi plzeňskýho. Vyděsím se. Já prostě neumím hrát fotbal, ani mě nezajímá. Snad se mě nezeptá na nějaký detail ze zápasu, který se určitě někde někdy hrál. Další škrcení už bych asi nepřežil. Ale je v pohodě. Já vím, můžou být i normální fanoušci. V pohodě. Jen tak na pivko a zařvat si. Chápu to, mám to podobně s muzikou. Ale na stadion mě prostě nedostanete. 

Jdu rovnou do školy. První dva roky je v rozvrhu i tělocvik. Všichni se těší. Budeme hrát fotbal. Jsem nevyspalej a musím se tvářit, že mě to aspoň trošku baví. Ale stejně je na mě znát, že jsem neskutečně znuděnej. Nekřičím přihraj, nekývám smutně hlavou, když dostaneme góla. Jsme na hřišti někde u kolejí. Takovej malej plácek. Běhám jako vítr v bedně, nikdo mi nepřihrává a když se dostanu k míči, tak do něj kopnu aspoň správným směrem. Dobrý, utíkej a pal! Křičí na mě. Míč je v síti a dokonce je to u soupeře. Někdo mě poplácá po rameni. Usměju se, ale ne na něj, přes rameno mu vidím blondýnku s kamarádkou. Už zase. Měl už bych ji konečně oslovit. Trošku se narovnám, aby viděla, že jsem jako dobrej. Dívá se úplně jiným směrem. No tak nic. Už mě to nebaví, je to děsně dlouhý. Někdo mi přihraje a řekne, abych běžel. Už zase? Mě je to jedno. Kopnu pořádnou ránu, směr brána. Tentokrát je to vlasťnák. Někdo mi nadává. Ale aspoň mě vystřídají. Můžu se dívat na blondýnku. No tak, otoč se. Ale ona nic. Jsem vosk. A neumím hrát fotbal. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 25. prosince 2021

Recenze/review - GENOCIDE PACT - Genocide Pact (2021)


GENOCIDE PACT - Genocide Pact
CD 2021, Relapse Records

for english please scroll down

Zpřelámané staré kosti. Lebky, puklé, prostřelené, proražené ostrými předměty. Komu asi patřily? A jak zemřel? Stojím nad obrovskou jámou, která kdysi bývala hromadným hrobem. Ano, pravý death metal byl a vždy je o ošklivých věcech. Dnešek není výjimkou. Nakládáme ostatky a drtíme vše na prach. Koneckonců, prach si a v prach se obrátíš. Zbytek je pomíjivý. Dívám se na starý rezavý buldozer. Má na boku nápis GENOCIDE PACT. Jméno kapely, která přesně pochopila ducha konce osmdesátých a devadesátých let. 

Ostré, mrazivé melodie, chorobný vokál, prašivina, pachuť smrti. Tohle vše zde naleznete v míře větší než malé. Je mi velkou ctí o kapele zase napsat a jejich novinka se mi jako nějaký jed na dlouhou dobu usadila v žilách. Je ostrá, valivá, masivní, jako exhumace dávno opuštěných hrobů. 


Já i GENOCIDE PACT jsme samozřejmě velcí ctitelé tradic a klasických motivů. Můj hudební vkus se také utvářel za dob největší slávy OBITUARY, ASPHYX, BOLT THROWER, BENEDICTION, PESTILENCE. Američané uchopili i mé vzpomínky a znovu je předkládají s vlastním výrazem a výkladem. A dělají to elegantně, s přehledem, nadšením a pověstnou černou jiskrou, bez které se samozřejmě smrtící kov nikdy neobejde. Jsem při poslechu opravdu na starém hřbitově, kde se ještě pohřbívalo jenom do země. A cítím se zde, ve společnosti "Genocide Pact", velmi dobře. Nasávám pach rozkládajících se těl a skladby si neskutečně užívám. Je jasné, že pánové nepřinášejí nic nového a fanoušci progresivních metod budou zklamáni, ale já jsem starý pes, který se čím dál tím častěji vrací do časů, kdy byl svět ještě v pořádku. Album ubíhá kupředu a nebere s sebou žádné zajatce, je opravdu jako oživlý stroj z dávných dob, po kterém zůstává jen spálená země. Líbí se mi vlastně vše - zvuk, obal, jednotlivé motivy, celková produkce. Jako starý hrobník nemám žádných námitek. Navíc mě deska fakt baví. Rezavý death metalový buldozer, hrnoucí před sebou staré kosti!


Asphyx says:

Broken old bones. Skulls, cracked, shot, pierced by sharp objects. Who do you think they belonged to? And how did he die? I'm standing over a huge pit that was once a mass grave. Yes, true death metal was and always is about ugly things. Today is no exception. We're loading up the remains and crushing everything to dust. After all, dust thyself and dust thyself. The rest is ephemeral. I'm looking at a rusty old bulldozer. It's got a GENOCIDE PACT sign on the side. The name of a band that understood the spirit of the late eighties and nineties.

Sharp, chilling melodies, sick vocals, dirt, the aftertaste of death. You'll find all of that here in more than small measure. It's a great honour to write about the band again and their novelty has settled in my veins like some kind of poison for a long time. It's sharp, rolling, massive, like the exhumation of long- abandoned graves.


I and GENOCIDE PACT are of course great admirers of tradition and classical motifs. My musical tastes were also shaped during the glory days of OBITUARY, ASPHYX, BOLT THROWER, BENEDICTION, PESTILENCE. The Americans have also captured my memories and are re-presenting them with their own expression and interpretation. And they do it with elegance, clarity, enthusiasm and the proverbial black spark, which of course death metal can never do without. I am really in an old cemetery when I listen to this, where they still buried only in the ground. And I feel very comfortable here, in the company of "Genocide Pact". I'm absorbing the smell of decomposing bodies and enjoying the songs immensely. It is clear that the gentlemen bring nothing new and fans of progressive methods will be disappointed, but I am an old dog who more and more often returns to the times when the world was still fine. The album moves forward and takes no prisoners with it, it really is like a revived machine from a bygone era that leaves nothing but scorched earth. I actually like everything - the sound, the cover, the individual themes, the overall production. As an old undertaker, I have no objections. Plus, I really enjoy the record. Rusty death metal bulldozer, throwing old bones in front of me!




about GENOCIDE PACT on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - GENOCIDE PACT - Order of Torment (2018)


Tracklist:
01. Led To Extinction
02. Perverse Dominion
03. Fossilized Future
04. Mutilated Vision
05. Deprive / Degrade
06. Purged Flesh
07. Barbaric Regression
08. Industrial Obedience



A few questions - interview with death metal band from Florida - BLOODMESSIAH.


A few questions - interview with death metal band from Florida - BLOODMESSIAH.

Answered Ron Parmer, thank you!

Recenze/review - BLOODMESSIAH - Denounce Your God (2021):

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Bloodmessiah was founded in 2016 by Ronnie Parmer. We are an old school death metal band from Florida

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

This new album was wrote for Amon. It was intended to be put out under Amon with the Hoffman Brothers but due to unforseen circumstances Mike and I decided it would be best to do it under Bloodmessiah. The new album was recorded at Audial Warfare Productions in Tampa Florida with Ronnie Parmer at the helm. All mixing and mastering and final production was done by Jarrett Pritchard and New Constellation Studios in Orlando Florida.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

I believe there was 1,000 released in cd format and vinyls are in the process now of being made due to the long wait times.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

All lyrics wrote by Mike Vredeveld. They were created out of the sheer disgust for how the church's essentially brainwash people to live in fear while profiting off that fear. Forcing a created belief system to benefit themselves

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Jorge Vimendy of sick graphics came up with the logo. Jorge also did the album art/graphics. Social networks I believe is a great tool to help people all around the world find your music and connect with bands.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We had a few different labels in mind including CDN. We went with CDN Records because Craig Newman was on point with getting back to us and drawing up a contract and setting everything up. They have been absolutely great to work with and we are very happy it ended up on CDN.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

This could be a long list but I’ll keep it short. Inspiration for this album and previous album comes from bands such as Morbid Angel, Obituary, Angelcorpse, Deicide, Cannibal Corpse, Amon to name a few.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We sent it to a few labels like Dark Decent, Earache records, Hells Headbangers, CDN and a few others. The responses were great but CDN was more on the ball to reply and get a contract drawn up.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

As of right now there have been no live shows but will be in the future. This started out as a project that myself and Mike vredeveld wanted to do to put something out of our own and it seems to be growing more than we anticipated so a live lineup will ensue.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Our plan is to get a live lineup and start doing shows, tours and festivals. Put out more albums and make a mark on this world with our music.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?






Thanx for interview.

Recenze/review - BLOODMESSIAH - Denounce Your God (2021):


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 24. prosince 2021

Recenze/review - GORE BRIGADE - Gore Brigade (2021)


GORE BRIGADE - Gore Brigade
CD 2021, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Poslouchat "Gore Brigade" je jako pitvat mrtvolu ve značném stádiu rozkladu. Alespoň tak to slyším já. A to hned od začátku, od prvního setkání. Z riffů odkapává zkažená krev, tělo poseté boláky žhne a pálí. Nebude to dlouho trvat a červi jej znovu probudí, nafouknou a vy budete mít možnost se setkat s nemrtvým. Starý poctivý death metal, zahraný od srdce, oproštěn od jakýchkoliv zbytečností. S černou jiskrou, spoustou zajímavých momentů. S trošku "modernějším" čitelnějším zvukem.

A teď mi řekněte, co si vlastně může fanoušek podobných morbidních záležitostí víc přát? Myslím, že asi nic. Drtivé bicí (Jon Skäre - CONSUMPTION, REEK), riffy ostré jako čepel skalpelů připravených na pitvu (Ludvig Johansson - DEFIATORY) a vokál bestie (Jonny Pettersson - BERZERKER LEGION, MASSACRE, WOMBBATH, ASHCLOUD, ROT PIT) - tohle všechno dohromady tvoří celek, který vám vyrve vnitřnosti z těla. 


Na nové desce se mi líbí, že z ní cítím absolutní oddanost death metalu. Žádné zbytečnosti nebo nedej Satan umělá preludia, jak je to dnes mnohdy zvykem. Nic takového, jenom špinavá, hnusná smrt. A také spousta popraskaných rakví i probuzených mrtvol. Líbí se mi zvuk, oceňuji i obal, jsem tak nějak se vším spokojený. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí a i když je jasné, že kapela nevymýšlí nic nového, tak se "Gore Brigade" opravdu dobře poslouchá. V některých momentech mi připomíná již zmiňované kapely jednotlivých členů, v jiných zase některé projekty Roggy Johanssona. Spousta chladných a temných melodií, mnoho čerstvě exhumovaných hrobů. Nic pro slabé povahy ani čtenáře lesklých módních metalových časopisů. Hudba je zde určena spíš pro všechny prokleté, pro staré prašivé psy, kteří si rádi zavzpomínají na dobu, kdy ještě smrtící kov řezal, jako kosa dámy, se kterou když půjdete, tak už se nikdy nevrátíte. Mám chuť na další pivo a další song. Přidávám hlasitost a jsem najednou někde daleko na severu, v opuštěných kobkách. Přede mnou leží smradlavá mršina. Myslím si, že tahle seance se povedla po všech stránkách. Mokvající, plesnivý death metal z temných katakomb!


Asphyx says:

Listening to the "Gore Brigade" is like dissecting a corpse in a considerable stage of decay. At least that's how I hear it. And right from the start, from the first meeting. Spoiled blood drips from the riffs, and a body strewn with sores glows and burns. It won't take long and the worms will wake him up again, inflate and you will have the opportunity to meet the undead. Old honest death metal, played from the heart, free from all nonsense. With a black spark, lots of interesting moments. With a slightly "modern" more readable sound.

Now tell me, what more could a fan of similar morbid things want? I think probably nothing. Crushing drums (Jon Skäre - CONSUMPTION, REEK), riffs as sharp as an autopsy scalpel blade (Ludvig Johansson - DEFIATORY) and beast vocals (Jonny Pettersson - BERZERKER LEGION, MASSACRE, WOMBBATH, ASHCLOUD, ROT PIT) - all this together which will snatch your entrails from your body.


On the new record, I like that I feel the absolute devotion to death metal. No need or give Satan artificial preludes, as is often the custom today. Nothing like that, just a dirty, disgusting death. And also a lot of cracked coffins and awakened corpses. I like the sound, I also appreciate the cover, I'm kind of happy with everything. There is nothing left anywhere, nothing is missing anywhere, and even though it is clear that the band is not inventing anything new, the "Gore Brigade" listens really well. In some moments it reminds me of the already mentioned bands of individual members, in others some projects of Roggy Johansson. Lots of cool and dark melodies, many freshly exhumed graves. Nothing for the faint of heart or readers of shiny fashion metal magazines. The music here is intended more for all the cursed, for old dusty dogs who like to remember the time when the deadly metal was still being cut, like a lady's scythe, with which if you go, you will never return. I feel like another beer and another song. I turn up the volume and suddenly I'm somewhere far north, in abandoned dungeons. A stinking carcass lies in front of me. I think this session was successful in all respects. Soaking, moldy death metal from dark catacombs!


Tracklist: 
01. March Of The Gore Brigade
02. A Wretched Taste
03. An Army Of The Re-Animated
04. World Wide Death
05. Show Me The Gore
06. The Rot Becomes You

Gore Brigade is:
Jonny Pettersson - Vocals
Ludvig Johansson - Guitar
Jon Skäre - Drums



KNIŽNÍ TIPY - Bylo nás pět - Karel Poláček (1943)


Bylo nás pět - Karel Poláček
1979 (1943), Československý spisovatel

Tak dneska to vypukne co? Mámy budou smažit, připraví cukroví a dětem budou zářit oči. Vždyť vánoce jsou hlavně pro ně. Važme si toho. Přiznávám, já svátky miluju. Máme je poslední roky hrozně hezké, vyloženě si užíváme, že jsme, že jen tak vegetujeme, vyprávíme si. Je klid, pohoda. A k tomu patří dobrá knížka, co říkáte? Už moje babička byla schopná vyběhnout do města, když zjistila, že děda nekoupil žádnou knihu. Pod stromečkem musí nějaká být. Bylo nás pět jsem dostal, když mi bylo řekněme sedm. Je to srdcovka. Neskutečný dílo a jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Karel Poláček měl hodně těžký život a tak je až s podivem, jaké byl schopný sepsat dílo. Milé, laskavé, klukovsky rošťácké. Někde jsem četl, že knihou vlastně vzpomínal na hezké chvíle, když byl malý. A kolem zuřila válka.

Když je ten Štědrý den, doporučuji si nalistovat, jak probíhali vánoce u Bajzů. Víte co je zajímavé? Málo dárků, neřku-li? Ony dřív ty vánoce fakt nebyly jen o věcech. Samozřejmě ovlivněné křesťanstvím, stejně jako celá naše společnost. Pamatujete si na lesklé oči babiček, když měly děti radost z jejich dárku? Těšíte se na to i dnes? Víte, tyhle svátky jsou hodně o tom, jaké si je uděláme sami. Už dávno jsme rezignovali na nějaký stres. Odpoledne se jde do hospody, dáme nějaké to pivko, pokecáme, pak je táta (já) rozkecaný a vypráví. Puberťáci kroutí hlavou, manželka mi říká, abych se krotil. Těším se jak malej, jak Petr Bajza. Až si dáme večeři, posedíme a pod stromečkem budeme sledovat, jestli jsme se trefili do vkusu.

Na Bylo nás pět si vzpomenu každé vánoce. Protože jsem se k téhle knížce hodně často vracel ve chvílích, kdy mi nebylo úplně dobře, když byl můj brácha kdysi v nemocnici a nemohl sedět u štědrovečerní večeře. Když mi umřela holka, co jsem miloval, když kamarád, když jsem byl zamilovanej po sto padesáté druhé. Zalezl jsem si bokem, do rohu, pod lampičku a znovu hltal všechna dobrodružství. Další dětská kniha, plná laskavého humoru a fantazie. Jako malý jsem chápal víc horečnaté stavy malého Petra a jeho imaginární výlet do Indie, jako dospělý už je tolik nepobírám, přesto sedím a po každé kapitole se dívám z okna. Jo, taky jsme byli malí. Taky jsme byli rošťáci. Tak to má být a tak je to v pořádku.

Mám rád i seriál, pouštím si jej vždy o vánocích, stejně jako nejlepší film na světě - Krakonoš a lyžníci. Jsem stará škola, táta od rodiny a stejně se pořád rád vracím do klukovských let. Protože si myslím, že děti jsou naše budoucnost a vlastně to jediné, co po nás jednou zbude. Knížka je dle mého i nádherně česká, naše, obyčejně zázračná, milá a s obrovským srdcem. Kdo neměl ve svém životě kamarády jako jsou Pepek Zilvar, Čeněk Jirsák, Eda Kemlink, Petr Bajza a Antonín Bejval i ostatní? Někdy sedím na poradě, poslouchám v práci nekonečné plácání jater některých mých kolegů a přemýšlím, kým si byl, když si byl malý? Edou? Postavy jsou v knížce opravdu krásně vykresleny. Lidé byli tenkrát samozřejmě chudí a neměli takové možnosti. Ale na rovinu, nedovedli si některé věci užít víc než my? Poslední roky nad tím často přemýšlím.

Karel Poláček zemřel v koncentračním táboře. Ale o tom zase někdy jindy. Dnes máme být veselí a jsme, protože chceme, protože se máme, protože pokud nebudete, tak s vámi nepromluvím do smrti smťoucí. To si zapište za uši. Psát o knihách je pro mě radost. Dnes vás nebudu dále zdržovat. Běžte za rodinou. Dejte pusu své ženě, obejměte mámu, udělejte někomu radost. Jen tak, aby tenhle svět nebyl tak zachmuřenej a nasranej. Děkuji vám moc za přízeň a užijte si svátky. Třeba najdete pod stromečkem i tuhle knížku. Jen si dejte bacha, ať vám nechytne od svíček jehličí i byt. Pokoj všem lidem dobré vůle. A nepřežírejte se, bude vám blbě a poblijete se. Milujte se a množte se a čtěte! 

Jo a abych nezapomněl, jako každý rok přispívám Světlušce. Taky už prd vidím, tak pokud máte chuť, tohle má smysl! Zde odkaz:

ukázky z knihy, které mě dostaly a rozložily na prvočástice:

"Připletla se do toho chumlu krajta tygrovitá a praštila ocasem jednoho ministra. Bylo to jako bejkovcem přes záda, pročež ministr ukrutně zaječel, popadl levorvér a střelil hada do břicha a had křičel žalostným hlasem: Pánové, on mne načisto, ale načisto zavraždil, a já jsem ho jenom trošku pohladil."

"Křesťané oslavují příchod Krista zpěvem, cukráři řevem!"

"A teď mi okamžitě sežeň borůvkovej koláč"

Péťa Bajza: (vypráví) „Tatínek jako každé Vánoce obdržel bačkory a pravil: No to je ale překvapení! A políbil maminku. Maminka obdržela šátek a pravila: Ale to nemuselo být! A políbila tatínka. Já jsem věděl, že dostanu rukavice a taky jsem je dostal.”

Petr Bajza: (jako vypravěč) „Toto je pan Fajst. Penzista. Předtím byl pokladníkem v záložně a jelikož teď nemá nic na práci, tak otravuje.”

--------------------------------------------------------------------------------------------

Půvabná vyprávění o dobrodružstvích pěti nezbedných chlapců z malého českého městečka, psaná formou dětského deníku kupeckého synka Petra Bajzy.

Klukovskýma očima viděný rok na maloměstě připomíná všechny sezónní dospělé i dětské zábavy, životní styl i hierarchii obyvatel malého města za první republiky. Kouzelná knížka, napsaná v době okupace, byla zároveň i autorovým posledním dílem a našla velkou odezvu mezi čtenáři všech kategorií.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 23. prosince 2021

Recenze/review - REDEMPTOR - Agonia (2021)


REDEMPTOR - Agonia
CD 2021, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Slyším tichý, jedovatý šepot démonů. Přišla na mě řada. Vlastně ani nevím proč. Jsem ještě mladý, ale smrt si nevybírá. Tenká je hranice mezi naším a oním světem. Tentokrát mi ji pomohou překročit polští death metalisté REDEMPTOR. Ostré riffy, temná atmosféra, technické pasáže,  u kterých nelze být v klidu. Převozník už čeká. Vkládám do jeho kostnaté dlaně minci.

Mám rád, když je death metal obestřen tmou. Když si při poslechu připadám jako v nekonečném stínu. Když ve mě probudí myšlenky,, které jsou většinou ukryty někde vzadu v hlavě. Líbí se mi způsob, jakým kapela přistupuje k hudbě, obdivuji jak hrají. Technicky, zajímavě, přesto přehledně a bolestivě. "Agonia" je deskou, která se mi ihned zadřela hluboko pod kůži. 


Skladby kolem mě plynou jako řeka plná zkažené krve. Pálí a žhnou, postupně se mění a pomalu se mi vkrádají do myšlenek. Kapela se volně inspirovala tvorbou třeba takových GORGUTS, MORBID ANGEL, IMMOLATION, DEATH. Navíc přidala spoustu svých nápadů a výraziva. Zvuk, obal, provedení, tohle všechno je v naprostém pořádku a jedná se beze sporu o první death metalovou ligu. Není divu, členy REDEMPTOR jsou muzikanti SCEPTIC, SOTHOTH, DECAPITATED, BANISHER, DEIVOS, WINGLESS. Novinka je hravá, pestrá takovým tím záhadným způsobem. Jako bych se díval do kaleidoskopu a viděl, cítil pouze odstíny černé barvy. Jedná se o paletu nihilistických nálada, ušpiněných krví, zlobou a nenávistí. Opravdu se cítím jako při setkání s démony. Dívám se do bílé mlhy, ze které vystupují postavy v kápích. Lidská fantazie nemá hranice a jsem hrozně rád, že jsem se k tomuto albu dostal. Stalo se pro mě skvělým zážitkem z onoho světa, hudbou, která ve mě zanechala stopy plné jedu a špíny. Jako celek je "Agonia" k dokonalosti vybroušeným diamantem pro všechny fanoušky černé magie. Temný, magický, technický death metal s krvavou aurou! Excelentní!


Asphyx says:

I hear the quiet, poisonous whispers of demons. It's my turn. I don't really know why. I'm still young, but death doesn't choose. The line between this world and the next is thin. This time, Polish death metallers REDEMPTOR will help me cross it. Sharp riffs, dark atmosphere, technical passages that are impossible to be calm. The ferryman is waiting. I put a coin in his bony palm.

I like death metal to be shrouded in darkness. When listening to it, I feel like I'm in an endless shadow. When it awakens thoughts that are usually hidden somewhere in the back of my head. I like the way the band approaches the music, I admire the way they play. Technical, interesting, yet clear and painful. "Agonia" is a record that immediately dug deep under my skin.


The songs flow around me like a river of bad blood. They burn and burn, gradually changing and slowly creeping into my thoughts. The band was loosely inspired by the work of GORGUTS, MORBID ANGEL, IMMOLATION, DEATH. Moreover, they added a lot of their ideas and expressions. The sound, the cover, the execution, all this is absolutely fine and this is without any doubt the first death metal league. No wonder, the members of REDEMPTOR are musicians from SCEPTIC, SOTHOTH, DECAPITATED, BANISHER, DEIVOS, WINGLESS. The novelty is playful, colourful in that mysterious way. It's like looking into a kaleidoscope and seeing, feeling only shades of black. It is a palette of nihilistic moods, stained with blood, anger and hatred. It really feels like a demon encounter. I look into the white mist from which the hooded figures emerge. The human imagination has no limits and I'm so glad I got to this album. It became a great otherworldly experience for me, music that left a trail of venom and filth. As a whole, "Agonia" is a diamond cut to perfection for all fans of black magic. Dark, magical, technical death metal with a bloody aura! Excellent!

--LINE-UP--
Michał Xaay Loranc - Vocals
Daniel Kesler - Vocals/Guitar
Hubert Więcek - Guitar
Kamil Stadnicki - Bass
Paweł Pavulon Jaroszewicz - Drums (live shows)

--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS

středa 22. prosince 2021

Interview - SIJJIN - My Death Metal contains nothing else than horror, death, darkness and the devil.


Interview with death metal band from Germany - SIJJIN.

Answered Malte Gericke, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Recenze/review - SIJJIN - Sumerian Promises (2021):

Ave SIJJIN! Greetings to Berlin. I've had your new album "Sumerian Promises" at home for a while and I have to say that I'm really enjoying it. Autumn is slowly coming and the mood of the whole recording literally engulfed me. How did SIJJIN come together and how did the album "Sumerian Promises" come about? Please take us through the history of the band.

: Hey Jakub! Nice to hear man, I am glad that you like the album. Sijjin was actually founded during one of the trips we made to Party San, I think it was the 2017 edition. I told Iván and Ekaitz about my ideas of forming a new outfit and both were enthralled immediately. Since we all worship the Death Thrash movement of the 80ties and share the same musical taste, it was just a matter of short time until we recorded our first demo called Angel Of The Eastern Gate in summer 2019. Now, two years later, we came up with our first full length and I think Sumerian Promises turned out to be one hell of a record.


It's no secret that members of SIJJIN have already met in other bands. Malte Gericke and Iván Hernández met in my favourites NECROS CHRISTOS (which I really enjoyed once at a concert in Prague). Is there any difference from how they compose and form SIJJIN? The manuscript is still known, but otherwise SIJJIN are a completely different band. How does the process of the new song go?

: Oh man, you saw us in Prague? Damn, so you saw the worst show of the tour, at least it was mine. This was a strange night, the stage was so tiny and I had problems to give a good performance. But it seemed to have worked out in the end. Nevertheless, I hope we can come back with Sijjin soon and I will do my best to make up for it. Sijjin is indeed a completely different band and the working flow for the new songs went just incredible. I wrote the material together with Iván, we spent countless hours in the rehearsal room. After we had done a track, we always recorded it and sent it to Ekaitz, who added many details to each song and riff. I am really proud of the material, it is high quality shit for sure.

I'm an old fan of death metal and I wouldn't be afraid to compare the sound of SIJJIN to MORBID ANGEL motherboards. Am I wrong? I don't mean any copying, but rather the expression, the atmosphere of the album. Where did you record and who is signed under mastering? Was it hard to get such an old, dark and dusty sound?

: Our guitar player Ekaitz has his own studio named BlackStorm Studios in Karrantza, Basque Country. The house is situated in the Basque mountains and the studio possesses excellent equipment, it is the perfect place to be. Ekaitz is not only a great guitarist, he`s an incredible producer too. We had talked much about the sound we wanted to achieve prior to the recording, so as soon as we went to work, we had this certain vision of how the album should sound like and Ekaitz did an amazing job to let it happen.


What are the lyrics to "Sumerian Promises" about? You took us on a trip to antiquity, to the realm of the ancient Sumerians, to Egypt. Where did you get your inspiration from? And who is the author of the lyrics? I really like similar topics in death metal, I just think that it must be very difficult to put everything together in such a way that it fits the music?

: It is me who is handling the lyrics and most are dread, obscure horror stories in the classical vein. You know, I a big adorer of such masters as Arthur Machen, Algernon Blackwood and Lovecraft, all mixed with my passion for ancient history and mystery. Honestly, I feel no difficulties to write such kind of lyrics as I always was fascinated by the mysteries of death, pharaonic Egypt and Sumer.

I like it when albums are a complex work. When the band cares not only about the sound, but also about the cover. The one for "Sumerian Promises" is interesting. I'm still attracted to something by the symbol on the cover. I just couldn't find out exactly what it means anywhere? Who is the author?

: Hmm, not sure if I got you right here. Which symbol on the cover? You mean our logo? Well, it was created by Theby, who used to play drums in German Drowned when I was also part of this entity handling bass and vocal duties. He`s a fantastic guy and absolute maniac, so when we needed a logo, he was my first choice and delivered this insane sigil which works as one of the best current logos of the whole scene, if you ask me.


Not only today, it is very important for the band to be different from the others. You sound interesting, fresh, you can immediately differentiate you from others. You have your handwriting. How did you actually start playing? What were your first steps in extreme music, who was your role model? What about the first concert? And who influenced you the most in your beginnings?

: I started playing guitar relatively late when I was fourteen. Way before, I had started listening to Hardrock and Heavy Metal at a very young age, somewhere around 1984 I guess. My first heroes were bands as Dire Straits or Santana, soon followed by AC/DC, Motörhead, Maiden and so on, before I got heavily into Venom. Mantas was one of my first guitar heroes, I love his solos man. Also Mercyful Fate and King Diamond`s musicians had a huge impact on me while simultaneously I fell into Metallica`s Ride The Lightning and Slayer`s Show No Mercy. I took part in Death Metal from the late 80ties on and when I heard Altars Of Madness, it was all over. Seeing Morbid Angel together with Sadus in 1991 in Berlin on their Crush Jesus Christ tour literally dragged me to hell and since 1990, I don`t want anything else than playing and living Death Thrash Metal.

SIJJIN was founded in 2019, at a time when everything began to close thanks to covid 19, there were no tours, etc. How are you doing with the concerts? Have you played live yet? The new album will be released in November, aren't you planning a series of performances in support of it? How do you perceive and what does contact with fans mean to you?

: Playing live and meeting all the Death Thrash lunatics out there means everything to us, insofar we are longing to play live. The founding date you mentioned is not correct, as I said earlier, we initiated the band in August 2017 and went to record our first demo in summer 2019. We have played only one show so far, namely at Hell Over Hammaburg fest in 2020. Let`s cross fingers that we can go on tour and play some festivals in 2022, we have quite some shows in the making.


The two of you in the band are from Germany, but guitarist Ekaitz Garmendia is from Spain. Is it difficult for you to rehearse, rehearse new material, prepare for concerts? I know we have the internet today, but that's not it. In addition, you are each a member of other bands, which certainly also keep you busy.

: Sijjin has absolute priority for each of us, to be precise, it is my one and only band right at the moment, same for Iván. Actually, we are all living far from each other, as Iván went back to Spain and is now living in Galicia. Ekaitz still lives in Basque Country and my ass is rotting in Berlin, Germany. We normally rehearse only before tours and shows, but every one of us practices a lot and is well prepared as soon as we come together to play.

Death metal is inherently a dark, cool and ugly style. I think you managed to define it precisely on "Sumerian Promises". What does this style mean to you, how would you define it? What do you think it should contain? Don't be afraid, feel free to start philosophical considerations.

: No single academical or philosophical thought is needed my friend. My Death Metal is that of the 80ties as played and worshipped by bands such as Sadistic Intent, Mortem (Peru), Possessed, Morbid Angel, Incubus (US/Fl), Sepultura and contains nothing else than horror, death, darkness and the devil.

Thank you very much for the interview and for the music. I'm going to play "Sumerian Promises" again. Looks like it's going to be dark soon. I wish the recording the best possible sales, the most devoted fans and may you prosper in private!

: Thanks so much Jakub for the interview, my pleasure. Sincere greetings to all readers, don`t bow to any fucking trend and be proud to be underground. Sijjin hails Death Metal!


Rozhovor - SIJJIN - Můj death metal neobsahuje nic jiného než hrůzu, smrt, temnotu a ďábla.

Rozhovor s death metalovou skupinou z Německa - SIJJIN.

Odpovídal Malte Gericke, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Recenze/review - SIJJIN - Sumerian Promises (2021):

Ave SIJJIN! Zdravím do Berlína. Mám už nějaký čas vaši novou desku „Sumerian Promises“ doma na recenzi a musím říct, že si ji neskutečně užívám. Pomalu přichází podzim a nálada celé nahrávky mě doslova pohltila. Jak se dali SIJJIN dohromady a jak album „Sumerian Promises“ vznikalo? Proveď nás prosím historií kapely.

Nazdar Jakube! Jsem rád, že se ti album líbí. Sijjin vznikli během jedné z našich cest na Party San, myslím, že to byl ročník 2017. Řekl jsem Ivánovi a Ekaitzovi o svých představách o vytvoření nové kapely a oba byli okamžitě uchváceni. Protože všichni uctíváme death/thrash z osmdesátých let a sdílíme stejný hudební vkus, bylo jen otázkou krátkého času, než jsme v létě 2019 nahráli naše první demo s názvem “Angel Of The Eastern Gate”. Nyní, o dva roky později, jsme přišli s našim prvním albem a myslím, že “Sumerian Promises” se ukázala jako pekelná deska.


Není žádným tajemstvím, že členové SIJJIN se již potkali i v jiných kapelách. Malte Gericke i Iván Hernández se setkali v mých oblíbených NECROS CHRISTOS (které jsem si jednou na koncertě v Praze neskutečně užil). Je nějaký rozdíl oproti tomu, jak skládají a tvoří SIJJIN? Rukopis je sice stále znát, ale jinak jsou SIJJIN úplně jinou kapelou. Jak probíhá samotný proces nového songu?

Páni, viděl jsi nás v Praze? Sakra, takže jsi viděl nejhorší show z turné, alespoň pro mě. Byla to zvláštní noc, jeviště bylo tak malé a měl jsem problémy podat dobrý výkon. Ale zdálo se, že to nakonec vyšlo. Přesto doufám, že se se Sijjin brzy vrátíme a udělám vše pro to, abych to napravil. Sijjin je skutečně úplně jiná kapela a pracovní tok pro nové skladby byl prostě neuvěřitelný. Materiál jsem psal společně s Ivánem, ve zkušebně jsme strávili nespočet hodin. Poté, co jsme udělali skladbu, jsme ji vždy nahráli a poslali Ekaitzovi, který ke každé skladbě a riffu přidal mnoho detailů. Jsem opravdu hrdý na nový materiál.

Jsem starý fanoušek death metalu a zvuk SIJJIN bych se nebál přirovnat k základním deskám MORBID ANGEL. Nepletu se? Nemyslím tím nějaké kopírování, ale spíš výraz, atmosféru alba. Kde jste nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem? Bylo těžké docílit tak starého, temného a prašivého zvuku?

Náš kytarista Ekaitz má své vlastní studio s názvem BlackStorm Studio v Karrantze v Baskicku. Dům se nachází v baskických horách a studio má vynikající vybavení, je to ideální místo k pobytu. Ekaitz není jen skvělý kytarista, je také neuvěřitelný producent. Před nahráváním jsme hodně mluvili o zvuku, kterého jsme chtěli dosáhnout, takže jakmile jsme se dali do práce, měli jsme určitou vizi toho, jak by album mělo znít a Ekaitz odvedl úžasnou práci, aby toho dosáhl.


O čem jsou texty na „Sumerian Promises“? Vzali jste nás na výlet do starověku, do říše starých Sumerů, do Egypta. Odkud jste čerpali inspiraci? A kdo je autorem textů? Mám podobná témata v death metalu moc rád, jen si říkám, že musí být hrozně těžké vše sestavit tak, aby sedlo k hudbě?

Jsem to já, kdo píše texty a většina z nich jsou děsivé, obskurní hororové příběhy v klasickém duchu. Víte, jsem velkým obdivovatelem takových mistrů jako Arthur Machen, Algernon Blackwood a Lovecraft, to vše se mísí s mou vášní pro starověkou historii a záhady. Upřímně, nemám žádný problém napsat takový druh textů, protože mě vždy fascinovaly záhady smrti, faraónský Egypt a Sumérové.

Líbí se mi, když jsou alba komplexním dílem. Když si kapela dá záležet nejen na zvuku, ale i na obalu. Ten k „Sumerian Promises“ je zajímavý. Mě symbol na coveru něčím pořád přitahuje. Jen se mi nikde nepodařilo zjistit, co přesně znamená? Kdo je autorem?

Hmm, nejsem si jistý, jestli ti tady úplně rozumím. Jaký symbol na obalu? Myslíš naše logo? No, vytvořil ho Theby, který hrál na bicí v německých Drowned, ještě když jsem byl také součástí této entity, hrál jsem tam na basu a měl na starosti zpěvy. Je to fantastický chlap a absolutní maniak, takže když jsme potřebovali logo, byl mou první volbou a dodal toto šílené znamení, které funguje jako jedno z nejlepších současných log celé scény, jestli se mě ptáš na toto.


Nejen v dnešní době je pro kapelu hrozně důležité, aby byla odlišná od ostatních. Vy zníte zajímavě, neotřele, lze vás ihned odlišit od ostatních. Máte svůj rukopis. Jak jste vlastně začali hrát? Jaké byly tvé první kroky v extrémní muzice, kdo byl tvým vzorem? Co první koncert? A kdo tě nejvíc ovlivnil v tvých začátcích?

Na kytaru jsem začal hrát poměrně pozdě, když mi bylo čtrnáct. Hardrock a heavy metal jsem ale začal poslouchat ve velmi mladém věku, někdy kolem roku 1984, tuším. Mými prvními idoly byly kapely jako Dire Straits nebo Santana, brzy následované AC/DC, Motörhead, Maiden a tak dále, než jsem se dostal k Venom. Mantas byl jedním z mých prvních kytarových idolů, miluji jeho sóla. Také muzikanti z Mercyful Fate a King Diamond na mě měli obrovský vliv a zároveň jsem byl zažraný do Metallicy “Ride The Lightning” a Slayer “Show No Mercy”. Byl jsem součástí death metalu od konce 80. let a když jsem slyšel “Altars Of Madness”, bylo po všem. Vidět Morbid Angel spolu se Sadus v roce 1991 v Berlíně na jejich turné “Crush Jesus Christ” mě doslova vtáhlo do pekla a od roku 1990 nechci nic jiného než žít a hrát death/thrash metal.

SIJJIN vznikli v roce 2019, v době, kdy se začalo díky covid 19 všechno zavírat, neprobíhaly turné apod. Jak jste na tom s koncerty? Už jste hráli naživo? Nové album vyjde v listopadu, nechystáte nějakou sérii vystoupení na jeho podporu? Jak vůbec vnímáš a co pro tebe znamená kontakt s fanoušky?

Hrát naživo a setkávat se se všemi death thrashovými šílenci tam venku pro nás znamená všechno, protože toužíme hrát živě. Datum založení, které jste zmínil, není správné, jak jsem již řekl, kapelu jsme iniciovali v srpnu 2017 a šli jsme nahrát naše první demo v létě 2019. Zatím jsme odehráli jen jednu show a to na Hell Over Hammaburg festu v roce 2020. Držme si palce, abychom v roce 2022 mohli vyrazit na turné a odehrát nějaké festivaly, máme v plánu docela dost koncertů.


Dva v kapele jste z Německa, ale kytarista Ekaitz Garmendia je ze Španělska. Je pro vás těžké třeba zkoušet, procvičovat nový materiál, připravovat se na koncerty? Vím, že dnes máme internet, ale to není ono. Navíc jste každý členy i dalších kapel, které vás určitě také hodně zaměstnávají.

Sijjin má pro každého z nás absolutní prioritu, abych byl přesný, je to momentálně moje jediná kapela, stejně jako Ivánova. Je fakt, že žijeme všichni daleko od sebe, protože Iván se vrátil do Španělska a nyní žije v Galicii. Ekaitz stále žije v Baskicku a můj zadek hnije v Berlíně v Německu. Normálně zkoušíme jen před turné a vystoupeními, ale každý z nás hodně cvičí a je dobře připravený, jakmile se sejdeme a máme hrát.

Death metal je ze své podstaty temný, chladný a ošklivý styl. Vám se jej, myslím, povedlo na „Sumerian Promises“ přesně definovat. Co pro tebe tenhle styl znamená, jak bys jej definoval ty? Co by měl podle tebe obsahovat? Neboj se, klidně se pusť i do filozofických úvah.

Není potřeba žádná akademická nebo filozofická myšlenka, příteli. Můj death metal je ten z 80. let, jak ho hrají a uctívají kapely jako Sadistic Intent, Mortem (Peru), Possessed, Morbid Angel, Incubus (USA/Fl), Sepultura a neobsahuje nic jiného než hrůzu, smrt, temnotu a ďábla. .
Děkuji moc za rozhovor i za muziku. Jdu si „Sumerian Promises“ zase pustit. Vypadá to, že brzy bude tma. Přeji nahrávce co nejlepší prodeje, co nejvíc oddaných fanoušků a ať se vám daří i v soukromí!

Jakube moc děkuji za rozhovor, bylo mi potěšením Upřímně zdravím všechny čtenáře, nepodléhejte žádnému zkurvenému trendu a buďte hrdí na to, že jste underground. Sijjin hail Death Metal!

úterý 21. prosince 2021

Recenze/review - DECEREBRATION - Follow the Scars (2021)


DECEREBRATION - Follow the Scars
CD 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Země je zmrzlá a nálada všech zúčastněných pochmurná. Nikdo nemluví, přesto jako bychom slyšeli tichý šepot. Trvá to dlouho, ale výsledek se nakonec dostaví. Odkrývám jednotlivé vrstvy a vracím se po časové ose zpět. Až do devadesátých let. Hniloba, pach smrti a také nové album kanadských veteránů DECEREBRATION, kteří se letos vrátili, aby nám dali ochutnat pořádnou porci smradlavého masa.

Kapela byla založena v roce 1993 a po dvou demonahrávkách nahrála parádní stejnojmenné album. Po kompilaci "Respawned" (2013) se znovu vrátili (2015), aby před fanoušky stanuli silnější než dřív. Mám rád podobné vykopávky, líbí se mi exhumace v tomto stylu. Země je sice zmrzlá, ale novou desku "Follow the Scars" si neskutečně užívám.


Základem tvorby DECEREBRATION je klasický, tradiční death metal staré školy. Přidávány jsou ale i modernější prvky, chladné melodie a spousta nahrubo nasekané tmy. Nahrávka je velmi dobře zvukově ošetřena. Riffy se mi zařezávají do masa a pálí mě jako rozžhavené železo. Nad obalem se určitě rádi zastavíte a ihned si ho všimnete. Připomíná mi motivy coverů ze starých desek. Velmi dobrá práce! Je slyšet, že pánové nahráli desku s radostí, nadšením, s takovým tím feelingem, který se dle mého nedá naučit. Musíte jej mít v sobě, musíte hudbě věřit. Nakumulovaná energie i melodie se potom přenesou i na nás, na fanoušky a posluchače. "Follow the Scars" se valí kupředu a cokoliv se mu připlete do cesty, tak pohřbí nekompromisně zaživa, rozseká a zničí. Připomíná starý rezavý buldozer, který stál dlouhé roky stranou, aby byl oživen, promazán zkaženou krví a znovu povolán do služby. Na boku má, stejně jako v úvodu zmiňovaná rakev, nápis DECEREBRATION. Přiznám se, že i když prolezu kde jaký temný kout, tak se jedná o moje první setkání s kapelou. Desku si opravdu užívám, probouzí ve mě temné stránky. Jsem moc rád, že se kanadská bestie znovu probudila k životu. "Follow the Scars" klidně označte známkou vysoké kvality! Morbidní death metal exhumovaný ze starých hrobů! Skvěle!


Asphyx says:

The ground is frozen and the mood of all involved is gloomy. No one speaks, yet we seem to hear a low whisper. It takes a long time, but eventually the result comes. I peel back the layers and go back along the timeline. All the way back to the 1990s. The rot, the smell of death and also the new album from Canadian veterans DECEREBRATION, who returned this year to give us a taste of some stinky meat.

The band was formed in 1993 and after two demos recorded a great album of the same name. After the compilation "Respawned" (2013) they came back again (2015) to stand in front of the fans stronger than before. I like digs like this, I like exhumations in this style. The ground may be frozen, but I'm enjoying the new album "Follow the Scars" immensely.



The basis of DECEREBRATION's work is classic, traditional death metal of the old school. However, more modern elements, cold melodies and a lot of coarsely chopped darkness are also added. The recording is very well sound treated. The riffs cut into my flesh and burn like red-hot iron. You'll be happy to linger over the cover and notice it immediately. It reminds me of cover motifs from old records. Very good work! You can hear that the gentlemen recorded the record with joy, enthusiasm, with that feeling that I think can't be taught. You have to have it in you, you have to believe in the music. The accumulated energy and melody will then be transferred to us, to the fans and listeners. "Follow the Scars" rolls forward and whatever gets in its way, it buries uncompromisingly alive, dismembers and destroys. It's like an old rusty bulldozer that has stood aside for years, only to be revived, greased with tainted blood and called back into service. On its side, like the coffin mentioned in the introduction, it bears the inscription DECEREBRATION. I confess that, even if I crawl into some dark corner, this is my first encounter with the band. I really enjoy the album; it brings out the dark side in me. I'm so glad that the Canadian beast has come to life again. Mark "Follow the Scars" with a high-quality mark! Morbid death metal exhumed from old graves! Well, done!


Tracklist:
01. Scorched Memories
02. Infamous Duality
03. A Ghost Of Flesh And Blood
04. Follow The Scars
05. Break The Cycle
06. The Factless Prophecy
07. The Gift Of Anger
08. I Despise
09. L.T.E.I.

band:
FUDZ: Vocals
NIC: Guitar
OLI: Drums and vocals,
JULIEN: Guitar
MATHIEU: Bass
THIERRY: Synth / Sampling


TWITTER