Zvláštní úkaz, ty dnešní diskuze na internetu, nemyslíte? No já jen, že o Daniel Cole to s každou svou novou knihou neskutečně schytá. Na různých stránkách o literatuře, kde vše hodnotí lid. Jak prosté milý Watsone, asi už jsem fakt starej. Protože nová kniha Imitátor mě chytla a nepustila od začátku až do konce. A to i přesto, že námět soch z mrtvých těl není zase tak originální (viz. třeba vynikající Sochař smrti od mistra Cartera). Novinka je první knihou, kterou jsem od autora četl a musím říct, že je vynikající. Velmi čtivá, napínavá a v některých momentech i velmi vtipná. A to i přesto, že máme opět co do činění s hodně vyšinutým maniakem.
Asi bych se možná právě kvůli různým recenzím na internetu ke knížce nikdy nedostal, ale byly vánoce a moje milá krásná dcerka chtěla udělat tátovi radost. Venku jako každou zimu zuřivě pršelo a tak jsem si řekl, zkusím to a vyplatilo se. Doporučuji nečíst diskuze, problémem poslední doby je, že se každý vyjadřuje ke všemu, bez jakýchkoliv hlubších znalostí. Mě se na Imitátorovi (a to bylo právě nejvíc kritizováno) líbí, že autor umně odbíhá a vysvětluje co, kde a jak která socha znamená. Do řeckých a římských bájí, do starověku, k jednotlivým autorům. No ale, chápu, jsem stará škola, my se ještě podobné věci učili a četli je. Možná proto pro mě byl Imitátor tak zajímavý.
Hrozně se mi líbí, jak si autor hraje se slovy, má vskutku hodně bohatou slovní zásobu. Stejně jako skvělý překlad. Opravdu jsem si tenhle příběh, i když hodně morbidní, hodně užíval. Tři vyšetřovatelé, všichni svým způsobem originální a osobití, mají své chyby, slabosti a zároveň se dokážou jako buldoci zakousnout a jít si za svým. Ano, policejní vyšetřování někdy trošku skřípe, sem tam je něco malinko přitažené za vlasy, ale tak je to v pořádku. Jinak by nebylo vyprávění napínavé a asi by ani nikoho nezajímalo.
Vím moc dobře, že je autor slavný, jeho knihy se dobře prodávají. Nedivím se, získal si i mě, který jsem ve výběru nových spisovatelů konzervativní a jen tak někoho do svého světa nepustím. Daniel Cole má ale od teď dveře otevřené. Navíc jsem, a to je u mě dobré znamení, o každé kapitole knihy přemýšlel. Pořád jsem si říkal, jak se bude celé vyšetřování vyvíjet, jakým směrem půjde. Znáte to, už se vám chce spát, klíží se oči, přemáhá vás spánek. Dáte ještě několik stránek, ještě jednu kapitolu. Dobře, tak ještě jednu. Ne, tak poslední. Pak je ráno, svítá a vy jste rádi, že nemusíte zítra (tedy dnes) vstávat. Na otázku co jste dělali o dovolené, pak v práci záhadně mlčíte.
Ještě bych zmínil jednu věc. Londýn. Jeho uličky, galerie, parky, hřbitovy, tady všude se příběh odehrává a mě připadá, že vše doslova hmatatelně vidím před sebou. Jsem na místě. V tomhle je Daniel Cole nepřekonatelný. Shrnul bych to. Poslední roky nemá cenu číst diskuze, ani o knihách ani o filmech. Jsem už dost starý, abych věděl, co se mi líbí a co ne. Mám dost načteno a vybírám si, co chutná mě. Knížky by přeci, stejně jako hudba, filmy, obrazy a v Imitátorovi i sochy, měly dělat hlavně radost. Což je tedy v tomto případě trošku zvrácené, ale až si jej přečtete, tak pochopíte. Za mě se jedná o vynikající temný a zajímavý thriller.
Děkuji, že mě čtete a děkuji, že vůbec čtete! Držte se! Tak zase za týden u páteční čtenářské chvilky poezie.
Nový krimi román od autora úspěšné série Hadrový panák – hrdinové se mění, napětí a akce nepolevují...
Píše se rok 1989. Detektivové Chambers a Winter pátrají po sériovém vrahovi se zvrácenou vášní pro nejznámější klasická sochařská díla: těla obětí stylizuje do jejich pozic. Během honičky za podezřelým přijde Chambers málem o život. Případ je odložen, pachatel se odmlčí. Sedm let poté se k vyšetřování vrací detektiv Marshallová, má k tomu totiž osobní důvody. Přemluví Chamberse a Wintera ke spolupráci, brzy však zjistí, že i vrah se chystá svou „sbírku“ zkompletovat. Kdo se stane jeho posledním, mistrovským dílem?
Nemrtví dávno ovládli celý svět. Stačí se podívat kolem sebe. Prázdné pohledy, slepá víra, ploužíme se ulicemi bez cíle. Obestřela nás temnota a můžeme si za to sami. Chováme se hůř než zvířata, ničíme vše krásné a jsme nepoučitelní. Apokalypsa není spalující oheň, ani povodně, ale přichází z našeho zkaženého nitra. Mraky jsou nízko a obloha je černá. A já poslouchám nové album amerických death metalistů NECROLORD. Ostré riffy, chladné melodie, chorobný vokál.
Tohle všechno se perfektně hodí k probíhajícím změnám. Na povrch vyplavaly jako nafouklá těla pradávné pudy. A také death metal, který je starý, prašivý a ošklivý. Jako tenhle prokletý svět. Žádné zbytečnosti, žádné kompromisy, jen smrtící kov s vysokým oktanovým číslem. Myslím, že jsem zde správně. Death metalová apokalypsa začala!
Ze starých hrobek, ve kterých trávili dlouhý čas i kolegové VITAL REMAINS, POSSESSED, ACHERON, NECROPHAGIA, CIANIDE, MASTER, vyjeli letos se svým albem "World Mausoleum" i NECLOLORD. Působí jako jezdci apokalypsy, svědci z onoho světa, kteří přišli šířit jedinou pravou víru - prašivý death metal načichlý plesnivinou a nekonečnou tmou. Líbí se mi obal, zvuk, vše sedne perfektně dohromady. Songy navíc smrdí opravdovou sírou a jsou neskutečně uvěřitelné. Pánové hrají démonicky, krev, která odkapává z jednotlivých motivů, je zkažená a smrdí zlem. Jsem hrozně rád, že ještě existují na světě podobné kapely. Dávají mi naději, určují směr. Jako bych při poslechu uléhal každý den ráno do své oblíbené rakve. Teď, po několika týdnech společných setkání, je mi to zcela jasné. Nemrtví opravdu dávno ovládli celý svět. A poslouchají u toho "World Mausoleum". Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Mátožné postavy zombie lačnících pouze po moci, krvi a penězích. Pohřbeni zaživa utíkáme před svým svědomím. Cítím při poslechu v kostech chlad a do zad se mi zasekl mrazivý dráp. Nahrávka se mi usadila ve vnitřnostech, hlodá tam jako nějaký vetřelec, zlá choroba. A je to tak správně! Přesně taková hudba totiž koluje i v mých žilách. Morbidní, prašivý death metal s mrtvolným otiskem!
Asphyx says:
The undead took over the world long ago. Just look around you. Blank stares, blind faith, crawling through the streets without a destination. We've been overtaken by darkness and it's our own fault. We behave worse than animals, we destroy everything beautiful and we are unteachable. The apocalypse is not a scorching fire, nor a flood, but comes from our corrupted interior. The clouds are low and the sky is black. And I'm listening to the new album by American death metallers NECROLORD. Sharp riffs, cold melodies, sick vocals.
This all fits perfectly with the changes underway. Ancient instincts have surfaced like bloated bodies. And death metal that's old, dusty and ugly. Like this cursed world. No uselessness, no compromise, just high-octane death metal. I think I'm right here. The death metal apocalypse has begun!
From the old tombs, where colleagues VITAL REMAINS, POSSESSED, ACHERON, NECROPHAGIA, CIANIDE, MASTER spent a long time, NECLOLORD also came out this year with their album "World Mausoleum". They act as horsemen of the apocalypse, witnesses from the other world who have come to spread the one true faith - dusty death metal reeking of mould and endless darkness. I like the cover, the sound, everything fits together perfectly. The songs also smell of real brimstone and are incredibly believable. The gentlemen play demonically, the blood that drips from each motif is wicked and reeks of evil. I'm so glad there are still bands like this in the world. They give me hope, they give me direction. It's like I'm lying down in my favourite coffin every morning while listening to them. Now, after a few weeks together, it's very clear to me. The undead really did take over the world a long time ago. And they're listening to "World Mausoleum". Just look around you. The clouds of zombies hungry for power, blood and money. Buried alive, we run from our conscience. I feel a chill in my bones as I listen, and a cold claw digs into my back. The record has taken up residence in my gut, gnawing at me like an intruder, an evil disease. And rightly so! Because that's exactly the kind of music that runs through my veins. Morbid, dusty death metal with a dead imprint!
Recenze/review - NECROLORD - Send Them To Hell (2020):
Tracklist: 01. The Second Coming Of Satan 02. Death To The Human Race 03. The Hatred Grows Stronger 04. World Mausoleum 05. What This World Has Made Me 06. No Absolution 07. Obsolete 08. What Lies Around Us 09. Better If Their Dead 10. Body Parts
Lineup: B. Blasphemous - Vocals, Guitars R. Degrave - Bass, Backing Vocals D. Christianizer - Drums, Keys D. Demonic - Bass (Track 10)
Ne, mě už nikdo nikdy do kostela nedostane. Věřil jsem hezkým slovům, klaněl se modlám. Všichni mi lhali, všichni se tvářili jako svatí. Jenže opak je pravdou. Pod hezkou slupkou se ukrývá zkažený, shnilý vnitřek. Poslouchám novou desku německých WOUND a o podobných věcech často přemýšlím. Pánové hrají death metal se spoustou blackových prvků. Venku mrzne a kostel je dávno prázdný. Nikdo už nevěří v dobro. Stačí se rozhlédnout kolem sebe.
Ledový zvuk, motivy, které se vám postupně dostanou do hlavy. WOUND si berou inspiraci ze severu a dělají to dobře. Novinka je pestrá, košatá, neklidná, melodická a zároveň si zachovává syrovost a surovost.
Když si poslechnete všechna alba od této kapely, tak zjistíte, že se postupně vyvíjí, má svůj jasný směr. Větší příklon k melodiím oceňuji, mám to takhle stejně nejraději. Jako bych byl ve větru, potácel se tmou, ven za město, pryč od shonu a vřavy. Kolem hřbitova, kde na zdi sedí šedé postavy nemrtvých a rozmlouvají o podobných věcech jako WOUND. Němci mají svůj vlastní výraz, zvuk, parádní obal, myslím, že po formální stránce si nelze na nic stěžovat. To by ale v dnešní době nadprodukce nestačilo. Pro mě je nejdůležitější, že se k nahrávce rád a často vracím. Pokud mám před sebou několik desek z poslední doby, tak si "Serpent Crown" pouštím opravdu s chutí. Má v sobě totiž pověstné a těžko popsatelné chvění, jiskru. Říkejte si tomu, jak chcete, ale staří metalisté jako já vědí své. Je hrozně příjemné hledět do dálky se sluchátky na uších a kráčet do rytmu. Pryč od kostela, pryč od prázdných řečí. Němci dokáží napsat skladby, které hoří jasně a zřetelně. Budete spáleni na popel, uprostřed ledové pustiny. A o tom dobrá muzika přece vždy bývala. O emocích. O nadšení, o odhodlání. O smrti i temnotě. "Serpent Crown" je death metalovým albem, které vás sežehne černým plamenem!
Asphyx says:
No, no one will ever get me into church again. I believed the pretty words, I bowed to the prayers. Everyone lied to me, everyone pretended to be a saint. But the opposite is true. Underneath the pretty skin lies a rotten, rotten inside. I'm listening to the new German WOUND album and I often think about things like this. They play death metal with a lot of black elements. It's freezing outside and the church is long empty. Nobody believes in good anymore. Just look around.
The icy sound, the motifs that gradually get into your head. WOUND take inspiration from the north and do it well. The new album is colourful, colourful, restless, melodic while maintaining its rawness and rawness.
If you listen to all the albums from this band, you will find that it is gradually evolving, it has a clear direction. I appreciate the greater inclination towards melodies, I like it best that way anyway. It's like being in the wind, stumbling through the dark, out of the city, away from the hustle and bustle. Around the graveyard, where grey undead figures sit on the wall, talking about similar things to WOUND. The Germans have their own expression, sound, awesome cover art, I don't think there's anything to complain about formally. But that wouldn't be enough in this day and age of overproduction. The most important thing for me is that I like to come back to the record often. If I have several recent records in front of me, I really enjoy "Serpent Crown". It has a familiar and hard to describe tingle, a sparkle. Call it what you want, but old metalheads like me know their stuff. It's so nice to stare into the distance with headphones on and walk to the beat. Away from the church, away from the empty talk. The Germans can write songs that burn bright and clear. You'll be burnt to ashes in the middle of an icy wasteland. And that's what good music has always been about. Emotion. It's about passion, it's about determination. Death and darkness. "Serpent Crown" is a death metal album that will burn you with black flame!
Otevřu dveře jako každý den a vstoupím do temnoty. Někdo řekne, abych tentokrát nerozsvěcel. Leknu se, ale moc dobře vím, že nemrtví mi neublíží. Jenže tihle se chovají nějak divně. Ihned vysvětlím. Jedná se o duše zemřelých vojáků, kteří byli prokleti. Nejdřív jim stavěli pomníky, pak je bourali. Umírali za správnou věc a dnes jsou zatracováni. Mají v rukou zbraně a tváře rozšklebené v nenávisti. Přišli se pomstít. Usekané ruce, prostřelené hlavy, umučení, pohřbení zaživa.
Podobný pocit mám i z nové desky britských prašivců RAVENS CREED. Ti i letos zůstávají naplno oddání plesnivému death metalu. Pro mě je tak velmi lehké opět podlehnout a naplno si užít skladby, u kterých se chřestí pytlem starých kostí. Vše je uvěřitelné, opravdové, jako válka v podzemí.
RAVENS CREED jsou stejného druhu jako kapely typu DEATH STRIKE, MASTER, HELLHAMMER, VENOM, DISCHARGE, CIANIDE, POSSESSED, DECEASED. Jsou to zkušení veteráni, psi, kteří moc dobře vědí, jak na parádní zvuk, obal, na základní věci. To by ale bylo málo. Pánové mají navíc talent na všechny záhrobní záležitosti. Songy jsou ostré, nekompromisní, zanechávají ve mě hluboké krvavé rány, stejně jako alba, která jsem uctíval v osmdesátých a devadesátých letech minulého století. Novinka "Give War a Chance" je pokryta pavučinami a smrdí sírou. Existuje jenom jedna jediná jistota - smrt. Nakonec se všichni sejdeme prokletí v záhrobí a stanou se z nás vojáci apokalypsy. Album je jako vystřižené z pradávných okultních učebnic. Jedná se o rituál, který si musí oblíbit každý fanoušek formující si svůj vkus v dobách, kdy byl svět ještě v pořádku. Samozřejmě, že se jedná o ryzí, nefalšované retro. Ale je zahrané tak, že vás rozseká na tisíc kousků. Nemám žádných připomínek, přesně takhle to mám rád - na rovinu, bez kompromisů, když nadskakují víka od rakví. Old school death metal, u kterého ožívají přízraky!
Asphyx says:
I open the door like I do every day and step into the darkness. Someone tells me not to turn on the lights this time. I'm scared, but I know very well that the undead won't hurt me. It's just that these ones are acting strange. I'll explain immediately. These are the souls of dead soldiers who have been cursed. First, they built monuments to them, then they tore them down. They died for the right cause and today they're damned. They have guns in their hands and faces contorted in hatred. They've come for revenge. Hands chopped off, heads shot off, tortured, buried alive.
I have a similar feeling about the new album of British scabs RAVENS CREED. They remain fully committed to moldy death metal this year. For me, it is so easy to succumb again and fully enjoy the songs that rattle a bag of old bones. Everything is believable, real, like a war in the underground.
RAVENS CREED is the same kind of bands like DEATH STRIKE, MASTER, HELLHAMMER, VENOM, DISCHARGE, CIANIDE, POSSESSED, DECEASED. They are seasoned veterans, dogs who know very well how to make a great sound, cover, the basic stuff. But that wouldn't be enough. Plus, the gentlemen have a knack for all things backstage. The songs are sharp, uncompromising, leaving deep bloody wounds in me, just like the albums I worshipped in the 80s and 90s. The new "Give War a Chance" is covered in cobwebs and reeks of sulphur. There is only one certainty - death. In the end, we will all meet the damned in the afterlife and become soldiers of the apocalypse. The album is like something out of an ancient occult textbook. It is a ritual that every fan shaping their tastes in a time when the world was still right must love. Of course, this is pure, unadulterated retro. But it's played in a way that will shred you into a thousand pieces. I have no complaints, that's just how I like it - straight up, no compromise when the coffin lids pop off. Old school death metal that makes ghosts come alive!
Nejsem žádným velkým příznivcem různých dnes tolik častých ochutnávek, singlů, krátkých EP. Jsem stará škola, která potřebuje celá alba, abych si mohl muziku užít naplno. Jsou ale výjimky. Mezinárodní uskupení DARKENED totiž hraje přesně ten druh death metalu, který mám tolik rád. S chladným zvukem, temnými melodiemi, se zničujícím efektem. Navíc jsem si v roce 2020 oblíbil jejich skvělou desku "Kingdom of Decay" (odkaz na recenzi dole pod článkem).
I letos pokračují pánové v nastaveném směru. Dvě nové uvolněné skladby v podobě EP "Mourn the Dying Light" jsou takovou jednohubkou pro všechny milovníky syrového masa podávaném na dřevěném podnose (vyřezaném, jak jinak, z víka od rakve).
Tvorbu DARKENED můžeme s klidem označit jako melodický death metal s přihlédnutím k odkazům třeba od takových BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS,DISMEMBER, GRAVE, UNLEASHED, SLUGATHOR. Obě skladby se hrnou sveřepě dopředu a zanechávají po sobě jen spálenou zemi. Proti zvuku, jako vždy skvělému obalu od Juanjo Castellana i celkovému provedení nemám absolutně žádných námitek. Je cítit, slyšet (atmosféru vnímám všemi póry celého svého těla), že kapela hraje s nadšením pro věc, moc se s tím nemaže a dokázala talenty jednotlivých muzikantů přetavit v hudbu, která bourá zdi. Na nové dlouhohrající album, které by mělo přijít tento rok, se neskutečně těším. Jako bych létal nad hlubokou, černou propastí, vznášel se na riffech a byl neustále strháván dolů, do temnoty. EP vychází digitálně a jak je dnes zvykem, tak i na vinylu. Osobně si sice počkám až na celou desku, ale třeba vás tahle informace někoho zaujme. Jak říkám, nemám rád příliš krátké stopáže, ale u DARKENED jsem musel udělat výjimku. Protože i ty dva songy mě zase rozsekali na tisíc kousků. Death metalové ozvěny ze země nekonečných stínů!
sumarizace:
Death metal v podání DARKENED je lehký, vznešený. Útočí spíše pomalu, nahlodává vás jako krysa uzavřená v kleci na vašem těle. Jed proniká postupně, kroutí vás v křeči a vy jen bezbožně spínáte ruce k nebi. Vynikající jsou bicí a zajímavý je také vokál (obal od Juanjo Castellana je jako vždy skvělý). Kytaristé dodávají opravdu ostré riffy, které vás zmrazí a doslova zašlápnou do země. Osvědčil se mi poslech při ranních cestách do práce, kdy se den teprve probouzel a vítr byl studený a šílený. Takhle nějak si představuji, že přichází Armageddon. Svět je na "Mourn the Dying Light" velmi těžký, černý a mraky se dotýkají skoro země. V dálce zvoní zvony na poslední cestu. Průvod nese rakev s prokletým nebožtíkem. DARKENED dokážou vytvořit atmosféru absolutního zmaru a beznaděje. Songy mají mnohdy až doom metalovou náladu. Dejte si pozor, aby vám neztuhla krev v žilách! Death metalové ozvěny ze země nekonečných stínů!
Asphyx says:
The death metal played by the band DARKENED is light and majestic. It attacks up and it will bite you like a rat closed in a cage in your body. The poison will go step by step into your blood and it will make you twitch and you will be only able to take your hand up to the sky. The drums are amazing and the vocal is very interesting (cover of Juanjo Castellano is great as ever). Guitar players play very sharp riffs which will freeze you and trample you in the ground. I would suggest listen to this in the morning when you go to work when you are in the process of waking up and wind is cold and crazy. This is how Armageddon would be like. The world is very heavy on "Mourn the Dying Light" and it´s black with clouds touching the ground. In the distance you can actually hear the bells for the last journey. The retinue is holding a coffin with a cursed death man. DARKENED can make the atmosphere of absolute ruin and desperation. Sometimes, their songs have doom metal mood. Be careful, your blood could become ice! Death metal echoes from the land of endless shadows!
Recenze/review - DARKENED - Kingdom of Decay (2020):
Vytáhneš z hrobu další tělo a přemýšlíš, proč je tak zohavené. Pohřbeno za hřbitovní zdí, bez náhrobku, zcela anonymně. My ale moc dobře víme, že takhle dopadnou všichni prokletí, všichni ti, kteří se rouhali a vyznávali temné síly. Nevadí mi to, raději budu upřímný a opravdový, stejně jako hudba španělských UNCONSECRATED, než abych se přetvařoval. Pánové hrají napřímo, bez kompromisů a u jejich hudby pukají víka od rakví. Jsem moc rád, že jsem je na svých toulkách podzemím potkal.
Jinak bych byl ochuzen o další kus shnilého a smradlavého masa. Cítím tady kus velkého srdce, touhy ničit a lámat kosti. Líbí se mi zvuk, obdivuji morbidní obal. Vše je špinavé, načichlé sírou a smrtí. Myslím, že pokud jste podobně naladěni na temnotu jako já, mohly byste být více než spokojeni. Hraje se zde totiž pravý nefalšovaný death metal staré školy.
UNCONSECRATED hrají v rytmu základních alb ENTOMBED, CARNAGE, DISMEMBER, GRAVE. Přidávají svoje vlastní nápady a motivy. Vytahuji z hrobu další tělo a přemýšlím, proč je probodnuto přímo do srdce. Nemrtví ožívají, z márnice jsou slyšet podivné zvuky. Šepot ze záhrobí, riffy ostré tak, že odsekávají maso od kostí, vokál bestie a vše objímající hniloba a smrt. Ne, pánové nepředvádějí nic nového, ani převratného, ale je mi v jejich společnosti velmi dobře. Koluje nám v krvi podobný pohled na mrtvolnou muziku. Songy mají drive a sílu, jsou ušpiněné tím správným způsobem. "Reveal of the Dead" na mě působí jako sněť, která postupně zasáhne všechny orgány v těle. Prokleje vás a jednou budete také pohřbeni za hřbitovní zdí. Kapela má na svém kontě dvě kompilace, jednu demonahrávku a EP. Letošní počin je tak jejich dlouhohrající prvotinou, která by neměla chybět ve sbírce každého opravdového fanouška dlouhých stínů. Hroby jsou otevřeny a vzduchem se vznáší pach shnilého masa. Jedna rakev je mi nějaká povědomá. Krve by se ve mě nedořezal. Ležím v ní totiž já sám. A o tom podle mého dobrý smrtící kov je. O uvěřitelnosti, o síle, o temné energii. A tohle všechno UNCONSECRATED umí a předkládají nám s elegancí starých mistrů. Prašivý, mokvající death metal z opuštěných katakomb!
Asphyx says:
You pull another body out of the grave and wonder why it's so mutilated. Buried behind a cemetery wall, no headstone, completely anonymous. But we know all the damned, all those who have blasphemed and confessed to dark powers, will end up like this. I don't mind, I'd rather be honest and real, like the music of Spain's UNCONSECRATED, than put on a front. The gentlemen play straight, without compromise, and their music makes coffin lids pop. I'm so glad I met them on my underground wanderings.
Otherwise, I'd be deprived of another piece of rotten, smelly meat. I smell a big heart here, a desire to destroy and break bones. I like the sound; I admire the morbid cover. Everything is dirty, reeking of brimstone and death. I think if you're as attuned to darkness as I am, you might be more than satisfied. This is true unadulterated death metal of the old school being played here.
UNCONSECRATED play in the rhythm of the basic albums ENTOMBED, CARNAGE, DISMEMBER, GRAVE. They add their ideas and themes. I pull another body out of the grave and wonder why it's been stabbed right through the heart. The undead come to life, strange noises are heard from the morgue. Whispers from beyond the grave, riffs sharp enough to cut flesh from bone, the vocals of the beast and the all-encompassing rot and death. No, the gentlemen are not doing anything new or ground-breaking, but I feel very comfortable in their company. A similar view of dead music runs through our blood. The songs have drive and power, they're dirty in the right way. "Reveal of the Dead" affects me like anthrax that gradually hits every organ in the body. It will curse you and one day you too will be buried behind a cemetery wall. The band has two compilations, one demo and an EP to their credit. This year's release is their long-playing debut, which should not be missing from the collection of any true fan of long shadows. The graves are open and the smell of rotten flesh wafts through the air. One coffin is somehow familiar. The blood wouldn't finish cutting into me. For I lie in it myself. And that's what I think good death metal is all about. The believability, the power, the dark energy. And that's what UNCONSECRATED can do, and they present it to us with the elegance of the old masters. Dusty, sweltering death metal from abandoned catacombs!
Tracklist: 01. Reveal Of The Dead 02. Desecrated 03. Eternal Rest 04. Immortal Winds 05. Mortuary Rites 06. Morbid Revelation 07. Vomiting Curses 08. Putrid Evocation
A few questions - interview with death metal band from Spain - UNCONSECRATED.
Answered Dave G. (Guitars), thank you!
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
Lo primero muchas gracias por darnos esta oprtunidad de dar a conocer a mas gente todo lo que Unconsecrated se refiere.
Los comienzos de la banda fueron un poco extraños ya que conoci a robert acutual guitarra de la banda en un caluroso verano de 2006,en plana calle nos paramos a hablar sin conocernos y surgio la idea de crear una banda de death metal, ninguno de los 2 habiamos tocado anteriormente ningun instrumento, nos compramos nuestras guitarras y gracias a utlizar el famoso Guitar pro empezamos a componer nuestros primeros temas 6 temas en menos de 2 meses,la cual dio forma a nuestro primer demo titulado Unconsecrated cemetery, mas tarde compusimos mas canciones para dar forma a Dark Awakening nuestro segundo demo.
Todo fue muy rapido y Dans Crypt Recs nos ficho para poder sacar ambas demos en CD, Neceistabamos un cantante y un bajista asi que encontramos a Kent de la banda noruega Unspoken para que cantara y al bajo contamos con la ayuda de Lorenc de la banda Ered.
En 2010 Matt del sello Dark Descent Recs nos ficho para sacar un EP en su label, pero a la vez de este ficha Lorenc ya no seguia en la banda ni Robert, contacte con 2 amigos de mi ciudad Overlord de la banda black metal Warcult como guitarra y Jacobo a la bateria.
Grabamos 3 temas nuevos y un instrumental compuesta por Javi Felez de Graveyard, el EP salio el 31 de Octubre de 2010 en Un edicion limitada de vinilo color verde y negro.
El año antes de sacar el ep yp ya cree mi propio sello discografico llamado Dark Blasphemies Records y cuando salio editado el EP la banda dejo de funcionar y me dedicque al sello exclusivamente.
A finales de 2019 volvi a retomar la banda pero Kent nuestro vocalista ya no estaba interesado en cantar en ninguna banda y me toco buscar a alguien tan bueno para sustituirlo, de pura casualidad esuchando un dia una banda chilena llamana HNAGASH me quede impresionado por la voz del cantante y pense que seria perfecto para UNCONSECRATED, contacte con el y acepto inmediatamente a formar parte de la banda, yo tenia mas de 50 riffd compuestos desde el 2008 asi que todo iria mas rapido, por problemas personales Overlord no continuo en la banda y Robert volvio a formar parete de ella,Jacobo salio de la banda y Azathoth de Hnagash y paso a ser nuestro bateria y cantante, gracias a ANDY deVrykolakas me puse en contacto con Jorge de From The Abyss el cual se unio como bajista.
Gracias a estos cambios pudimos grabar nuestro album debut con 8 temas despues de 11 años de silencio.
First of all, thank you very much for giving us this opportunity to let more people know what Unconsecrated is about.
The beginnings of the band were a bit strange since I met robert acutual guitar of the band in a hot summer of 2006, in the flat street we stopped to talk without knowing each other and the idea of creating a death metal band came up, none of the 2 we had previously played any instrument, we bought our guitars and thanks to using the famous Guitar pro we began to compose our first songs 6 songs in less than 2 months, which led to our first demo entitled Unconsecrated cemetery, later we composed more songs to shape Dark Awakening our second demo.
Everything was very fast and Dans Crypt Recs signed us to be able to release both demos on CD, we needed a singer and a bass player so we found Kent from the Norwegian band Unspoken to sing and on bass we had the help of Lorenc from the band Ered .
In 2010 Matt from the Dark Descent Recs label signed us to release an EP on his label, but at the same time Lorenc was no longer in the band nor Robert, I contacted 2 friends from my city Overlord from the black metal band Warcult as guitar and Jacobo on drums.
We recorded 3 new songs and an instrumental composed by Javi Felez de Graveyard, the EP came out on October 31, 2010 in a limited edition of green and black vinyl.
The year before releasing the ep yp I already created my own record label called Dark Blasphemies Records and when the EP came out the band stopped working and I dedicated myself to the label exclusively.
At the end of 2019 he returned to retake the band but Kent our vocalist was no longer interested in singing in any band and I had to look for someone so good to replace him, by pure chance listening to a Chilean band called HNAGASH one day I was impressed by the voice of the singer and I thought it would be perfect for UNCONSECRATED, I contacted him and I immediately accepted to be part of the band, I had more than 50 riffs composed since 2008 so everything would go faster, due to personal problems Overlord did not continue in the band and Robert returned to form part of her, Jacobo left the band and Azathoth from Hnagash and became our drummer and singer, thanks to ANDY from Vrykolakas I got in touch with Jorge from From The Abyss who joined as bassist.
Thanks to these changes we were able to record our debut album with 8 songs after 11 years of silence.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
Toda la grabacion ha corrido a cargo de Robert en lo que a la guitarras se refiere el desde su casa se grabo todo, las voces y baterias se grabaron en un studio en chile y lo mismo paso con las pistas del bajo que se grabaron en cuba, cada uno de un pais diferente, menos Robert y yo que somos de la misma ciudad.
Todo elm sonido masterizacion y mezcla la ha hecho robert y solo puedo decir que ha hecho un trabajo espectacular mas sabioendo que no tiene ningun estudio sobre la materia. All the recording has been carried out by Robert as far as guitars are concerned, he recorded everything from his home, the voices and drums were recorded in a studio in Chile and the same happened with the bass tracks that were recorded in Cuba. , each one from a different country, except for Robert and I who are from the same city.
All the sound mastering and mixing has been done by robert and I can only say that he has done a spectacular job, knowing that he does not have any study on the matter.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
Bien la edicion es de 500 CDS para que hacer mas?? ha salido de momento solo en CD por mi sello Dark Blasphemies Records pero tambien para los nostalgico Pathologically Explicit lo sacara en una edicion super limitada en vinilo de 300 copias y alguna novedad mas que aun no puedo desvelar.
Well the edition is 500 CDS, why do more? It has been released for the moment only on CD by my label Dark Blasphemies Records but also for the nostalgic Pathologically Explicit I will release it in a super limited edition on vinyl of 300 copies and some more news that I still cannot reveal.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
Todas las letras las ha compuesto Azathoth nuestro bateria y cantante menos un tema titulado Immortal Winds que lo compuso Alex de la banda death metl Krypticy.
Hable con Azathoth y entre los dos decidimos los titulos de las canciones, luego el fue libre de hacer y adecuar las letras a su gusto.
All the lyrics were composed by Azathoth, our drummer and singer, except for a song titled Immortal Winds, which was composed by Alex from the death metal band Krypticy.
I spoke with Azathoth and between the two of us we decided the titles of the songs, then he was free to make and adapt the lyrics to his liking.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
El logo y portada fue hecho por Rob Smits el mismo dibujante del Slumber of sullen Eyes de Demigod o Avulsed entre otros.La portada se creo en 2009.
Las redes sociales creo que son importantisimas ya que gracias a ellas puedes llegar a todo el mundo en un instante al igual que puedes ponerte en contacto con fans o cualquier cosa que desees.
The logo and cover was made by Rob Smits, the same cartoonist from Demigod's Slumber of sullen Eyes or Avulsed among others. The cover was created in 2009.
I think social networks are very important because thanks to them you can reach the whole world in an instant as well as you can get in touch with fans or whatever you want.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
Graciosa pregunta ya que Dark Blasphemies Records es mi propio sello no queria que lo editara nadie mas en Cdm queria tener el control, puede que sea un fallo pero bueno nadie metia presion de tiempos y puede dejar el producto hecho a mi gusto,De momento estamos teniendo muy buenas criticas, tambien comentar en el tema que da titulo al album Reveal Of The Dead, Anders Strokirk cantante de NECROPHOBIC mete un backing vocals, fuen un honor que nos echara una mano.
Funny question since Dark Blasphemies Records is my own label, I did not want anyone else to edit it in Cdm I wanted to have control, it may be a failure but hey, no one put time pressure and can leave the product made to my liking, At the moment we are having very good critics, also commenting on the theme that gives title to the album Reveal Of The Dead, Anders Strokirk singer of NECROPHOBIC puts a backing vocals, it was an honor that he gave us a hand.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
Si tienes el CD podras ver una extensa lista de gracias de bandas que me han inspirado de siempre date cuenta que yo llevo escuchando death metal desde 1988 asi que te puedes imaginar, pero por nombrar algunas serian las clasicas: NIHILIST, DISMEMBER, ENTOMBED,CARNAGE,GRAVE, NIRVANA 2002,UNLEASHED, DEATH,MORBID ANGEL….
If you have the CD you can see an extensive list of bands that have always inspired me, realize that I have been listening to death metal since 1988 so you can imagine, but to name a few they would be the classics: NIHILIST, DISMEMBER, ENTOMBED, CARNAGE , GRAVE, NIRVANA 2002, UNLEASHED, DEATH, MORBID ANGEL….
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
Si poco a poco los sellos de todo el mundo van recibiendo sus copias y como te dije antes la respuesta es muy buena, yo creo que es el mejor material que hemos compuesto siempre y cuando te guste el Death Metal sueco de los 90,esto puede parecerte agradable y disfrutar de 43 minutos de puro Death Metal.
If little by little the labels from all over the world are receiving their copies and as I told you before the answer is very good, I think it is the best material we have composed as long as you like Swedish Death Metal from the 90s, this can seem nice and enjoy 43 minutes of pure Death Metal.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
Nunca hemos tocado y nunca tocaremos esa es la cruda realidad somos una banda de studio y aparte d elas distancias entre componentes la vida de cada uno por motivos de trabajo no nos daria tiempo a poder hacer giras, una pena pero es la realidad.
We have never played and we will never play that is the harsh reality we are a studio band and apart from the distances between components, each one's life for work reasons would not give us time to tour, a shame but it is reality.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
Si te soy sincero tenia pensado que ya no compondria mas material nuevo para la banda oeri al ver la respuesta de la gente las ganas han aumentado y seguramente en breve me ponga a componer temas nuevos, solo espero que no tardemos 11 años en sacar material nuevo, pero todo se vera.
If I'm honest with you, I had thought that I would no longer compose new material for the band oeri, seeing the response of the people, the desire has increased and surely soon I will start composing new songs, I just hope that it will not take 11 years to release new material , but everything will be seen.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
Bien hay varias vias buscandome como David Garcia en Facebook o Unconsecrated, dark Blasphemies Records tambien en Instagram, pero la mejor forma y mas rapida es por medio de email el cual es; info@darkblasphemiesrecords.com
Well there are several ways looking for me like David Garcia on Facebook or Unconsecrated, dark Blasphemies Records also on Instagram, but the best and fastest way is through email which is; info@darkblasphemiesrecords.com
Thanx for the interview.
Muchas gracias a ti por darnos esta oportunidad y todo el mundo que quiera una copia del nuevo album que no dude en escribirme . Stay Sick!!
Dave G.
Thank you very much for giving us this opportunity and everyone who wants a copy of the new album, feel free to write to me. Stay Sick !!
Nikdo mi nevěřil, nikdo mě nechápal. Sám jsem měl někdy problém s tím odlišit sny od reality. Ale mrtví se mnou opravdu rozmlouvají. Vyprávějí mi své příběhy. O životě, o smrti, o utrpení, o temnotě. Nevěříte? Tak si zkuste strávit několik nocí v márnici při poslechu prvotiny slovenských death metalistů SIK SALVATION. Garantuji vám, že se začnete dívat na svět trošku jiným pohledem. Má to ale, jako dnes vše, několik podmínek. Musíte věřit ve smrtící kov z devadesátých let a nesmíte se nikdy ohlížet za sebe. Protože jak známo, ve stínu čeká to největší zlo. Lidská hloupost a nenávist.
Na úvod rovnou napíšu, že se mi nové album "The Death Manifest" hodně líbí po řemeslné stránce. Zvuk, obal, celkové provedení, vše je jedním slovem perfektní. Alespoň pro mě, starého metalového psa. O tom ale nechci psát, to by mělo být samozřejmostí a ctností každé smečky. Osobně jsem si desku oblíbil hlavně kvůli tomu, protože jsem při jejím poslechu doopravdy slyšel ozvěny za záhrobí. Budiž to pro všechny poznávacím znamením, že se zde sešli dva muzikanti (Martin Pazdera - GLOOM a Lukáš Trón - MERGED IN ABYSS, IRIA, SORDID MALIC), kterým starý prašivý death metal koluje v krvi, stejně jako mě.
SIK SALVATION čerpali inspiraci z dávno opuštěných katakomb, ve kterých kdysi řádily kapely jako ENTOMBED, NIHILIST, CARNAGE, ENTRAILS, DISMEMBER. Dělají to ale s elegancí, s vlastním výrazem a ksichtem. Mám rád, když na mě dokáží muzikanti přenést nějaké emoce, rozjitřit moji mysl, rozsekat mě, když cítím z jejich hudby vášeň, drive, temnotu i chlad a hlavně poctivý kus srdce. Slovenští maniaci tohle všechno předkládají s nadšením a odhodláním. Je slyšet, že se nejedná jen o dnes tolik častou kopii věcí minulých, ale že se nad skládáním i přemýšlelo. Jako bych právě otevřel čerstvý hrob. Obličej mi ovanul neskutečný smrad a plesnivina. Ne, tahle nahrávka není jen o vzpomínkách, ale má v sobě něco navíc, co mě nutí k opakovaným poslechům a návratům. Stará, poctivá práce s velkou přidanou hodnotou navíc, u které praskají zmrzlé kosti. Dívám se do tváře pravé smrti. Potkávám duše zemřelých a jdu dál svojí cestou. Do nohou mě řežou ostré úlomky skla, kolem se povalují vybělené lebky. Mám rád, když ve mě muzika dokáže vyvolat obrazy, představy, přenést mě do podsvětí, chytit mě za vlasy a vytřít se mnou podlahu. SIK SALVATION začínají a já se už teď hrozně těším na pokračování. Zakopejte mě zaživa, proklejte mě, ale já budu "The Death Manifest" poslouchat stále dál. Také slyšíte tichý šepot nemrtvých? Mrazivý, prašivý death metal ze severu, který doporučují všichni prokletí! Amen!
Asphyx says:
Nobody believed me, nobody understood me. I myself sometimes had trouble distinguishing dreams from reality. But the dead do talk to me. They tell me their stories. About life, about death, about suffering, about darkness. You don't believe me? Then try spending a few nights in the morgue listening to the debut album of Slovak death metallers SIK SALVATION. I guarantee you'll start looking at the world with a slightly different perspective. But, like everything today, it has a few conditions. You have to believe in the death metal of the nineties and you must never look back. Because, as we know, in the shadows lies the greatest evil. Human stupidity and hatred.
I'll start by saying that I really like the new album "The Death Manifest" from a craft point of view. The sound, the cover, the overall performance, everything is in one word perfect. At least for me, an old metal dog. But I don't want to write about that, it should be a matter of course and virtue of every pack. Personally, I liked the album mainly because I really heard echoes from beyond the grave while listening to it. Let it be a sign for everyone that here are two musicians (Martin Pazdera - GLOOM and Lukáš Trón - MERGED IN ABYSS, IRIA, SORDID MALIC) who have the old dusty death metal in their blood, just like me.
SIK SALVATION drew inspiration from the long-abandoned catacombs, where bands like ENTOMBED, NIHILIST, CARNAGE, ENTRAILS, DISMEMBER once raged. But they do it with elegance, with their own expression and face. I love it when musicians can bring some emotions to me, stir my mind, tear me apart when I feel passion, drive, darkness and coldness from their music and most of all an honest piece of heart. Slovak maniacs present all this with passion and determination. You can hear that this is not just a copy of things past that are so common nowadays, but that thought went into the composition. It's like I've just opened a fresh grave. My face was enveloped in an incredible stench and mould. No, this recording is not just about memories, but it has something extra that makes me want to listen to it again and again. Old, honest work with a lot of extra value-added that cracks frozen bones. I'm looking into the face of true death. I meet the souls of the dead and go on my way. Sharp shards of glass cut my legs, bleached skulls lying around. I love it when music can conjure up images, fantasies, transport me to the underworld, grab me by the hair and wipe the floor with me. SIK SALVATION is about to start and I'm already looking forward to the sequel. Bury me alive, curse me, but I'll keep listening to "The Death Manifesto". Do you also hear the quiet whispers of the undead? Chilling, dusty death metal from the north, recommended by all the damned! Amen!
tracklist: 1. Introt 2. Gravewomb 3. Deathsoul 4. In This Chapel of Blood 5. Forever Ceased To Be... 6. Impending Funeral 7. Cremator 8. The Death Manifest
band: Martin Pazdera - vokály Lukáš Trón - sprievodné vokály, gitary, basa, bicie
Guests:
Juraj Handzus (PERVERSITY) - vocals and lyrics (track 2)
Lubomir Loksa (MORDUM, CONTEMPT) - guitar solo (track 3)
Martin Lukac (ex-NOMENMORTIS) - lyrics (track 4)
Marek Kascak (STABBED) - vocals (track 7)
Recorded, mixed and mastered at White Death Studio.
Bass engineering and additional mixing by Nihil (IRIA, KHADAVER).
All music by SIK SALVATION, except track 8 outro originally written by ENTOMBED.
Ze školy jsem chodil přes pole a vždycky si neskutečně zašpinil marteny. Musel jsem je vyleštit na chodbě na koleji. Sedím na židli a kartáčem dělám uklidňující pohyby. Myslím na studentky, které jsem dnes potkal. Moc jich na strojárně nezůstalo. Síto bylo mocné, paradox a pravidlo bylo, že zbyly jen ty ošklivé. Proč jako? Že by jako byla nějaká přímá úměra mezi krásou a technickými obory? Pár přednášek jsme měli na fakultě ekonomiky ve městě. Měl jsem co dělat, abych neslintal. Nojo, s tím nic neuděláte, v tomhle věku chce tělo svý. Leštím a připadám si hrozně sám. Vezmu knihu a jdu dolů do baru. Nikde nikdo, tak je klid. Trvá to ale jen chvilku, přijde první partička rozjařených studentíků a já se nemůžu na Franka Herberta a jeho Dunu soustředit. Je to těžká kniha, musím se pořád vracet. Kde najdu klid?
Sbalím se, rozhodnut, že si sednu někde venku na lavičce. Jenže je děsná zima. Na pokoj se mi nechce, nějak tam na mě padá děsná tíseň. Nevím, jestli znáte pocit být sám, ale já to zkrátka neuměl. Pořád mi to nešlo. Jdu se projít a připadám si jak americkej student. Knihu pod paží, brýle a dlouhý vlasy. Vypadám děsně inteligentně. To bych mohl nějakou křepelku přefiknout, napadne mě, když dorazím do hospody Na kurtech. I přesto, že je zima, tak za oknem odpalují dělové rány dvě dívky v sukýnkách. To je snad ještě lepší sport než plážový volejbal, řeknu si, ale hned mě to přejde, protože pro obě přijedou dva mladíci v ukrutně drahých autech. Hraje tam ještě jedna. Tu si dobře zapamatujte. Byla to dcera pana profesora, se kterou měl mít pan Smrťák brzy co do činění.
Já vím, občas píšu na přeskáčku, některé příběhy nesedí v časové linii, ale o to přeci vůbec nejde. Vždycky si na něco vzpomenu, zapíšu si poznámku a pak musí nastat čas. Chuť psát. Musím být odpočinutý. To jsem tenkrát rozhodně nebyl. Šel jsem nahoru, tam byl takový malý klub, řeknu jim jenom, že jsem velký milovník tenisu. Stačí to. Mají tam gauče a je to koneckonců pravda. Ticho, jen rádio s nějakým rockem pobublává v pozadí. Servírka je milá, nechá mě sednout do rohu na gauč a číst si. Dokonce nemusím ani moc pít. Našel jsem ráj? Ráj knihomola. Najednou jsou všechny starosti pryč. Jsem na písečné Duně a mám písek v očích. Prach v ústech pálí a bojím se velkého červa. Ani si nevšimnu, že tu nejsem najednou sám. Nejdřív si myslím, že je to holka, ale jakmile zvedne oči od knihy, uvidím široký usměvavý obličej.
Jdu na záchod a zahlédnu název jeho knížky. Bože můj, kdo může dneska ještě číst Dostojevského? To bude asi úplně stejně divnej pavouk jako já. Vyčůrám se a po každé další kapitole zvednu oči. Kdybychom si nešli dát oba dva na bar rum, tak se nikdy v životě asi neseznámíme. Koukám Duna, dobrý výběr. No, pan Dostojevskij je také můj oblíbený. Budeš si číst dál. Už mě bolí oči. Přisedne a já zažiju deja vu. Mluví jako můj kamarád z mládí Kytka, dokonce má nějaké podobné pohyby. Jsem trošku v šoku, ale rozumíme si neskutečně. Navíc má triko Pink Floyd. Témat je spousta a když mi nakonec prozradí, že chodí taky na strojárnu a že ho to nebaví, že chtěl jen vypadnout od nich ze vsi z východních Čech, cítím se najednou jako doma. Hele, taky ti přijdou ty Plzeňáci pořád takový naštvaný? Byl navíc sám, jako já. Vlastně ani nevím, nedokážu vysvětlit, jak vznikají přátelství.
Možná jsou to společná témata, pak navazující zážitky, které spojí lidi dohromady. Najednou jsem si nepřipadal tak děsně sám a Michal taky ne. Byl to hrozně dobrej kluk. Sranda, nadhled, nežral se tak jako ostatní. A ty knihy, bože díky ti za ty dary. Navzájem jsme si doporučovali četbu, pak o přečteném diskutovali. Naše neskutečné disputace, které někdy trvaly několik dní mi daly do života víc než všechny školy, na které jsem kdy chodil. Filozofie, sci-fi, historie, příroda, nic před námi nebylo svaté. Půjčovali jsme si knihy o náboženstvích, o lidských osudech a rochnili se v nich až po lokty. Bylo to děsně osvěžující oproti škole, kde se jen počítalo a počítalo. Zase jsem chytl slinu a začal psát básně do šuplíku. Rozjitřené, rozjívení, jako celé mládí, ale upřímné a od srdce. Oba jsme neměli holku a hrozně jsme chtěli nějakou mít.
Michal byl oproti mě v tomhle hrozně nezkušenej. Styděl se. Bál se jenom za dívkou třeba jen ohlédnout. Bál se odmítnutí. Působil nejistě. Což hodní chlapci mívají. Jenže děvčata chtějí většinou debily, říkával a já se s ním hádal, protože jsem moc dobře věděl, že ne všechny jsou takové. Musíš si vybírat, hodných holek je spousta, ale jdou na to stejně jako ty. Jen se musíte potkat. On byl Míša tak trošku hippie, četl i beatníky a asi jako každý se do nich stylizoval. Měl ale obrovský dar a trpělivost bavit se se mnou. Velký srdce, kluk, který se postupně stal mým velkým kamarádem. Zavřeli jsme knížky a začali chlastat jako dva důstojníci ruské armády. Rum, fernet. Citovali jsme z knížek, které jsme měli rádi, předháněli se, kdo víc zná, kdo umí. Nevyhrál nikdy nikdo. O to ani nešlo. Měli jsme radost jeden z druhého. Knihomolové jsou snáři a žijí na oblacích. A my z nich sestoupili, abychom se ožrali jak prasata.
Jeho rodina navíc bydlela kousek od Kerska a když řekl tohle a zmínil pana Hrabala, padli jsme si totálně na plech do náručí. Ty vole, ty debile, konečně v Plzni někdo, s kým se dá bavit. Oba nás nudily trapný kecy spolužáků, oba jsme se považovali za moc chytré. Byla v tom samozřejmě trošku póza, ale omluvou budiž, že jsme byli mladí a neklidní. A možná právě ten neklid nás spojil dohromady. Hledali jsme v knihách odpovědi na otázky života i smrti, na vztahy, na samou naši podstatu. Lidem, kteří nečtou, jsme připadali jako blázni, ale na to jsem byl z metalu zvyklej. Servírka se nakonec ukázala jako děsně fajn ženská. Chodili jsme do hospody Na Kurtech jako do knihovny. Někdy jsme si nechávali za barem i knížky. Bylo to neskutečně osvěžující. Taky jsem měl s kým jezdit vlakem aspoň do Prahy.
Probudím se a bolí mě děsně hlava. Nejdřív nevím, která bije. Budíku dám pěstí, až přelétne celý pokoj. Musím do školy. Jdu přes pole a prší. Přijdu na přednášku zmoklej a smradlavej. Sednu si úplně dozadu. Nějaká slečna na mě kouká, jako bych někoho zabil. Rozložím si sešit a během chvilky usnu. O přestávce si jdu zakouřit a potkám Michala. To byla jízda co? No, hele, knihomolové ale umí zapařit, co? Strčí mi do ruky paperback Kvílení od Allena Ginsberga. Hele, díky, ale já básně nemusím. Já vím, včera si mi to říkal ožralej snad padesátkrát. A pak si citoval Seiferta. Tak díky. Usedl jsem zase dozadu nahoru, aby na mě nikdo neviděl. Jen slečna studentka mě probodávala očima. Nesledoval jsem deskriptivu, měl jsem něco lepšího. Kvílel jsem a rozpadal se. Mluvil mi z duše. Přesně takhle se teď cítím. Hej, kolego, vy nemáte další hodinu? Musí mě vyhodit. Aspoň vypadám, že mě to děsně bavilo.
A takhle to bylo mezi námi pořád. Měl jsem kánoše, se kterým jsme si vyměňovali knížky. Bylo super mít někoho, kdo je na stejné vlně. Najednou nebyla Plzeň zase tak hrozná. Michal znal kamarádku kamarádky, která studovala pajďák a ona znala někoho, kdo by možná mohl znát tu krásnou blondýnku, co už je dávno v mých snech. Ještě jsem se ale tak trošku bál, připadal jsem si nezralej. Na to jít za ní a oslovit ji. Seš plachej jak já. Ano, ale jenom, když mi na tom hrozně moc záleží. Co si četl dneska? Dáme pivko Na Kurtech a probereme to, co ty na to? Zakvílíme.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
