DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 18. ledna 2022

Recenze/review - CODEX NERO - The Great Harvest of Death (2021)


CODEX NERO - The Great Harvest of Death
CD 2021, Liber Khaos Productions

for english please scroll down

Stará opuštěná kobka, která mě lákala již dlouhý čas. Vstoupil jsem dovnitř a na zemi spatřil klubko jedovatých hadů. Plazili se po zemi a šeptali slova plná zášti, nenávisti a smrti. Vzduchem se vznášel těžký pach rozkládajícího se těla. Tajemné symboly žhnuly do tmy. Poslouchal jsem prvotinu polských black death metalistů CODEX NERO a věděl jsem, že jsem právě vstoupil na onen svět. 

Nad hřbitovem se vznášela krvavá mlha a já spolu s kapelou vzpomínal na staré časy, když se ještě pohřbívalo do země. Jsem velmi spokojený se zvukem, s obalem, s celkovým provedením nahrávky. Z každého tónu je cítit, že hudbu skládali zkušení muzikanti, kteří přesně ví, co chtějí. Deska působí velmi kompaktním dojmem, songy krásně gradují, mají v sobě vnitřní sílu a energii. 


V kobce s nápisem CODEX NERO jsem jako prokletý. Uštknutý jedem namíchaným z klasického black metalu, kousků deathu i lehkých a svěžích progresivních pasáží, které dodávají "The Great Harvest of Death" na zajímavosti. Jako bych tančil bosý po ostrých střepech. Někde uvnitř mé hlavy i ve vnitřnostech se usadilo něco zlého. Postupně to roste, pojídá mě a ničí. S albem to mám hodně podobné. Stále se k němu opakovaně a rád vracím. Má v sobě totiž něco přitažlivého, nebál bych se napsat až magického. Líbí se mi být v jeho společnosti a navíc jsem stále napnutý jako struna. Těším se na další riff, mokvající motiv, který mě strhne do hlubin. V žilách mi dávno koluje stejný jed, jako ten od CODEX NERO. Pradávné seance pro vyvolávání temných sil. Zase tolik kapel, které by mě uměly převést přes řeku Styx není. Strach, vášeň, beznaděj, nekonečná nicota, smutek, smrt i oheň, který hoří jasným plamenem, vše zde najdete v množství větším, než malém. Melancholie, ambientní ozvěny, dramaturgie připomínající pohřeb démona. Černé harmonie se potkávají s devastujícím účinkem. Nemám už další slova, raději poslouchám, vnímám, nasávám pach záhrobí. Black death metalový opus, magický rituál!


Asphyx says:

An old abandoned dungeon that has been attracting me for a long time. I went inside and saw a ball of venomous snakes on the ground. They crawled on the ground, whispering words full of resentment, hatred, and death. The heavy smell of decaying body hung in the air. Mysterious symbols glowed into the darkness. I listened to the first Polish black death metalists CODEX NERO and I knew that I had just entered the afterlife.

A bloody mist hovered over the cemetery, and I and the band remembered the old days when they were still buried. I am very satisfied with the sound, with the cover, with the overall performance of the recording. You can feel from every tone that the music was composed by experienced musicians who know exactly what they want. The album has a very compact impression, the songs graduate beautifully, they have inner strength and energy in them.


In the dungeon with the inscription CODEX NERO, I'm like a curse. Bitten by poison mixed from classic black metal, pieces of death and light and fresh progressive passages, which add "The Great Harvest of Death" to the attractions. It was as if I were dancing barefoot on sharp shards. Somewhere inside my head and in my entrails, something bad has settled. It gradually grows, eats me and destroys me. I have a lot like that with the album. I keep coming to him repeatedly and gladly coming back. It has something attractive in it, I wouldn't be afraid to write magical. I like being in his company and moreover I'm still tense like a string. I'm looking forward to another riff, a soaking motif that will take me to the depths. The same poison as the one from CODEX NERO has been circulating in my veins for a long time. Ancient sessions for summoning dark forces. Again, there aren't that many bands that could take me across the Styx River. Fear, passion, hopelessness, infinite nothingness, sadness, death and fire burning with a bright flame, you will find everything here in quantities greater than small. Melancholy, ambient echoes, dramaturgy reminiscent of a demon's funeral. Black harmonies meet with a devastating effect. I have no more words, I prefer to listen, I perceive, I smell the graveyard. Black death metal opus, magic ritual!



Tracklist:
01. Khaos Vortex
02. Terra Nullius
03. Spiritual Hibernation
04. Transmutations Code
05. The Unborn Spirit Awakens
06. Pestis
07. Misanthropy
08. Mavrisma


News! - SYMBTOMY - DEMO#2


for english please scroll down

Mezinárodní kapela SYMBTOMY (CZ/UK) složená z členů kapel SECTESY či IMPERIAL FOETICIDE vydává v pořadí své druhé demo nazvané jednoduše "DEMO#2". I zde se kapela snaží oprášit ducha staré školy Death Metalu s pomocí legendární krabičky " Heavy Metal HM-2".

Stejně jako v případě minulé nahrávky, najdete i zde 3 songy, kterým ke konečnému vyznění pomohli tři persóny spjaté s historií Death Metalu. Po Jonnu Petterssonovi (WOMBBATH), Ralfu Haubertovi (REVEL IN FLESH) a Johanu Janssonovi (INTERMENT) kteří se objevili na prvním demu, oslovila tentokráte kapela ke spolupráci Ricka Rozze (ex DEATH, ex MASSACRE), Johna Walkera (CANCER) a Maxe Otera (MERCYLESS).

Bezmála 18ti minutový materiál vyjde v půlce února 2022 na klasických kazetách (SOULS OF UNDERWORLD rec./FROZEN SCREAMS IMPRINT), dále pak s prvním demem na CD/LP u slovenských METAL AGE prod., přičemž o dalších licencích do dalších koutů zeměkoule se intenzivně jedná.


---------------------------------------------

SYMBTOMY - „DEMO#2"

1. Embracing Anxiety
2. A Wooden Jail
3. Cadaveric Shapeless Roar

SYMBTOMY:
Martin : Vocal
Dejvy : Guitar
Jarda : Guitar
Duzl : Bass
Štěpán : Drums

Exclusive Guests :

Rick Rozz (ex.MASSACRE, ex.DEATH) : Solo " Embracing Anxiety"

John Walker (CANCER) : Vocal "A Wooden Jail "

Max Otero (MERCYLESS) : Vocal " Cadaveric Shapeless Roar "

Logo/Music/Lyrics by Dejvy

Cover Art and Layout by Jakub N. Rusek

Recorded at HOLLYSOUND studio in November 2021.

Mixed and Mastered by Martin "Holly" Hollandr in HOLLYSOUND studio (CZE) in January 2022

Contact/Booking/Merchandise: symbtomy@symbolic.cz




-------------------------

SOULS OF UNDERWORLD rec. -


METAL AGE Prod. -

www.metalage.sk (info@metalage.sk)

english:
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SYMBTOMY "DEMO#2"

The international band SYMBTOMY (CZ / UK), composed of members of the bands SECTESY and IMPERIAL FOETICIDE is releasing their second demo called simply "DEMO#2". Even now, the band is trying to dust off the spirit of the old school Death Metal with the help of the legendary pedal "Heavy Metal HM-2".

As on the previous recording, you will find here 3 songs that were enriched by three people connected with the history of Death Metal. After Jonny Pettersson (WOMBBATH), Ralf Haubert (REVEL IN FLESH) and Johan Jansson (INTERMENT) who appeared on the first demo, this time the band approached Rick Rozz (ex-DEATH, ex-MASSACRE), John Walker (CANCER) and Max Otero (MERCYLESS).

The almost 18-minute material will be released in mid-February 2022 on classic cassettes (SOULS OF UNDERWORLD rec./FROZEN SCREAMS IMPRINT), as well as together with the first demo on CD / LP at the Slovak METAL AGE prod. Other licenses to other parts of the world are being intensively negotiated.

---------------------------------------------

SYMBTOMY - „DEMO#2"

1. Embracing Anxiety
2. A Wooden Jail
3. Cadaveric Shapeless Roar

SYMBTOMY:
Martin : Vocal
Dejvy : Guitar
Jarda : Guitar
Duzl : Bass
Štěpán : Drums

Exclusive Guests :

Rick Rozz (ex.MASSACRE, ex.DEATH) : Solo " Embracing Anxiety"

John Walker (CANCER) : Vocal "A Wooden Jail "

Max Otero (MERCYLESS) : Vocal " Cadaveric Shapeless Roar "


Logo/Music/Lyrics by Dejvy

Cover Art and Layout by Jakub N. Rusek

Recorded at HOLLYSOUND studio in November 2021.

Mixed and Mastered by Martin "Holly" Hollandr in HOLLYSOUND studio (CZE) in January 2022

Released by: Souls of Underworld rec./Frozen Screams Imprint (MC), Metal Age Prod. (CD/LP)

Contact/Booking/Merchandise: symbtomy@symbolic.cz


about SYMBTOMY on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - SYMBTOMY - DEMO#1 (2020)





---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 17. ledna 2022

Recenze/review - COFFIN DUST - Nightmare Vision (2021)


COFFIN DUST - Nightmare Vision
CD 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Nejdříve to vypadalo jako nějaká zvrácená hra. Parta mladých šílenců ničila hroby, kopala do křížů a smála se jménům na náhrobcích. Rouhání, hanobení, vandalství. Jenže pak se začaly dít věci. V márnici se probudila nedávno mrtvá těla. Nelidský řev, probudili jste přízraky. Odpadává jim maso od kostí a jdou se pomstít. Zemřelí mají rádi svůj klid. Stejná situace nastala i při poslechu nové desky maniaků COFFIN DUST.

Starý prašivý death  metal, thrash, popraskaná víka od rakví, to je to, oč tu běží. Zombie tančí na svých vlastních hrobech. Do rytmu nové desky "Nightmare Vision". Vítejte v záhrobí, vítejte ve zlých snech. 


Kosti jsou lámány podobným stylem, jako to dělají kapely typu EXHUMED, GHOUL, FRIGHTMARE, EX DEMENTIA, případně v některých momentech SLAYER. To ale není tak důležité, hlavní pro mě je způsob, jakým pánové svoji hudbu předkládají. Mám pocit, že k nám před dům přijel náklaďák plný zkaženého masa. Vjel rovnou dovnitř a zůstala po něm jenom zničená země a neskutečný smrad. Stejně jako po téhle desce. Užívám si špinavý zvuk, s chutí se dívám na obal, po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Jako bonus naleznete na nahrávce i hlas Stevo Dobbinse (9 song - ex IMPETIGO, SURGIKILL, TOMBSTONES). Pro mě je pak úplně nejdůležitější to, že mě baví "Nightmare Vision" poslouchat. Rád a často se vracím na tenhle starý prokletý hřbitov, kde se každou noc dějí pořádně nechutné věci. Mrtví mají možná rádi svůj klid, ale ten jim rozhodně nebude dopřán. Pokud bude hrát kapela pořád takhle nahlas, s takovou energií a spoustou nápadů, mám o nemrtvé strach. COFFIN DUST nám všem opět nakopali pořádně zadky. A udělali to, jak je jejich zvykem, s nadhledem, elegancí a spoustou krve. A teď už mě prosím nechce, jdu si otevřít pivo a nejbližší hrob. Noc bude dlouhá. Death thrash metalový masakr v márnici!


Asphyx says:

At first it seemed like some kind of sick game. A bunch of young lunatics were destroying graves, kicking crosses and laughing at the names on tombstones. Blasphemy, slander, vandalism. But then things started happening. Recently dead bodies woke up in the morgue. Inhuman screams, you woke the ghosts. The flesh is falling off their bones and they're out for revenge. The dead like their peace. The same situation occurred when listening to the new album of maniacs COFFIN DUST.

Old dusty death metal, thrash, cracked coffin lids, that's what it's all about. Zombies dancing on their own graves. To the rhythm of the new album "Nightmare Vision". Welcome to the afterlife, welcome to bad dreams.


The bones are broken in a similar style to bands like EXHUMED, GHOUL, FRIGHTMARE, EX DEMENTIA, or in some moments SLAYER. But that's not so important, the main thing for me is the way the gentlemen present their music. I have the feeling that a truck full of rotten meat arrived in front of our house. It drove straight in and all that was left was a ruined ground and an unbelievable smell. Just like this record. I enjoy the dirty sound, I enjoy looking at the cover, formally everything is in the best order. As a bonus you can also find the voice of Stevo Dobbins (9 song - ex IMPETIGO, SURGIKILL, TOMBSTONES) on the record. For me the most important thing is that I enjoy listening to "Nightmare Vision". I like and often return to this old cursed cemetery, where some really disgusting things happen every night. The dead may like their peace, but they certainly won't be afforded it. If the band keeps playing this loud, with this much energy and this many ideas, I'm worried about the undead. COFFIN DUST kicked our asses again. And they did it, as is their wont, with panache, elegance and lots of blood. And now please, I'm off to open a beer and the nearest grave. It's gonna be a long night. Death thrash metal massacre in the morgue!


Tracklist:
01. REM/Nightmare
02. The Existential Drift
03. Call Of The Weird
04. Kaijutagen
05. Sick Shift
06. Feed Me
07. Boneyard Rampage
08. Grave Euphoria
09. Ectoplasmic Meltdown
10. Morgue Boss
11. Vision


neděle 16. ledna 2022

Recenze/review - OTARGOS - Fleshborer Soulflayer (2021)


OTARGOS - Fleshborer Soulflayer
CD 2021, XenoKorp

for english please scroll down

Symboly vyryté do kůže, odkazující až někam do té nejčernější tmy. Ozvěny, které když slyšíte, tak vám mrzne krev žilách. Nářek nemrtvých. Každý máme samozřejmě na muziku trošku jiný pohled a vnímáme ji odlišným způsobem a pokud jde o black metal, tak záleží na atmosféře ještě víc. Černý kov musí být uvěřitelný, šílený, mrazivý. Francouzští OTARGOS tohle všechno umí a výjimkou není ani jejich nová deska "Fleshborer Soulflayer".

Mocné nástupy, ostré riffy, chorobný vokál. Smrt si dává rande se Satanem a výsledkem je zajímavá, neotřelá deska, která se v mnoha ohledech vymyká běžné představě o black metalu. Francouzi jsou "progresivní" a zajímaví svým vlastním způsobem. Neotřelí a šílení. Přesně jak to mám rád. 


OTARGOS jsou ze stejné líhně jako AOSOTH, DEATHSPELL OMEGA, ANTAEUS, BELPHEGOR, DARK FUNERAL, 1349, NON OPUS DEI, VI, GEVURAH, FUNERAL MIST, ABYSSAL, THE TEMPLE OF BAAL. Jedná se o propracovaný black metal, ve kterém se potkává stará škola s tou novou, která nahlíží do jiných dimenzí. Nihilismus, antikřesťanství, kvantová fyzika (ano i tímto tématem se kapela ve svých textech zaobírá), nové technologie, tohle všechno je smícháno, svařeno ve vroucí vodě spolu se zkaženou krví, následně podchlazeno a podáváno na dřevěném podnose se syrovým masem. Francouzi dovedou být temní, chladní, odtažití, ale i suroví a zlí. Ze skladeb doslova odkapává tma. Vaše nejbolestivější noční můry ožijí a začnou kolem vás poletovat jako rozšklebené tváře démonů. Mám jednoduše občas chuť i na black metal. Jen musí být v podobném provedení, jako jej umí OTARGOS. Jedná se totiž o zajímavou, svým způsobem magickou a přitažlivou desku, která udělá dobře na zkažené duši každému, kdo u muziky i rád přemýšlí a rozplétá jednotlivé motivy. Symboly vyryté do kůže, odkazující až někam do té nejčernější tmy. Ozvěny, které když slyšíte, tak vám mrzne krev žilách. Rozhrnu stěnu z pavučin a jsem zde. V temnotě! "Fleshborer Soulflayer" je vynikajícím black metalovým opusem!


Asphyx says:

French OTARGOS has cast out another of his pieces of rotten meat this year. Imagine a waste channel behind your city, which flows directly into hell itself. You are tasked to divide a small evil from the big one. You are blotted out of blood, and hopelessness completely penetrates your body and mind. "Fleshborer Soulflayer" is not light album to listen to. Many peoples are discourage, destroy, and not understand. This death is coming slowly, mischievously, like some evil disease. Gradually, you will get caught and burned.


"Fleshborer Soulflayer" can act as a clutter of incomprehensible riffs, variously chaotic composing moods. The album, again played in the style of AOSOTH, DEATHSPELL OMEGA, ANTAEUS, BELPHEGOR, DARK FUNERAL, 1349, NON OPUS DEI, VI, GEVURAH, FUNERAL MIST, ABYSSAL, THE TEMPLE OF BAAL, reminds more of a sound impenetrable wall than a classic record. It is at the very edge and understand all the monstrosity at the same time is impossible. Such bloody and painful affairs require time, mood, and responsiveness to the echoes of the tombs. I do not dislike, some moments are unpleasant. Music, however, has to give rise to emotions. And there's a lot of new stuff on the news. They are all dark, ugly and bloody. When you go on Sunday around the church, know that if you keep getting soaked, the holy water will really be stained with blood. Black metal, Satan, death, darkness! All mixed in a mad whole. Excellent tribute to shadows!



Tracklist:
01. Rise Of The Abomination
02. Incursion Of Chaos
03. Xenos
04. Blessed By Pestilence
05. Fleshborer Soulflayer
06. Navigator
07. Larva Venum
08. Daemonfire
09. Cyclones Of Steel
10. Sentinel
11. Warp
12. Miasmic Armageddon Fog (Bonus Track)



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý třicátý čtvrtý - Psí vojáci.


Příběh tří stý třicátý čtvrtý - Psí vojáci

V Plzni to nakonec nebude tak špatný, říkal jsem si, když jsem šel zase z baru. Prokecali jsme tam s Michalem celý odpoledne. Usnu a usmívám se. Jsem na pokoji pořád sám. Pana velrybáře, co miloval šukající kytovce, odveleli jinam. Asi na něj bylo těch stížností už moc. Užívám si klídek. Smažím lunch meat, co mi koupila Esterka a když si konečně zalezu pod peřinu, tak na ní myslím tak urputně, že to není k vydržení. Jenže znáte to, tyhle vztahy na dálku, to není nic moc. Probudím se a jsem rád, že je sobota. Ono taky, v týdnu se nedělo nic zásadního. Škola, hospoda, knihy a sport. Ano, chodíval jsem každý den běhat až někam na Karlov, kolem starých zdí plzeňské Škodovky. Zásadní ale pro mě byly neskutečný disputace o knihách, o filozofii, o hudbě, které jsme s Michalem vedli.

Akorát tedy, když jsme zmerčili nějaký ty holky, co se měly k světu, tak nás ovládl starý dobrý démon chtíče. Nechtěli jsme zůstávat o nocích sami, to je jasný jako facka. Třeba tuhle jsme byli někde ve městě a já potkal dívku, která vypadala přesně jako můj typ. Metalový triko (to pro mě bylo šíleně zásadní), temně namalované oči, pohyby šelmy. Trošinku oplácaná na těch správných místech, ale to já rád, ehm. Myslím, že to takhle má spousta chlapů. Vlastně je tak nějak jedno, jestli je hubená, tlustší nebo já nevím jaká, ale hlavně musí být normální. Opačně je to asi stejný, nevím co furt všichni řeší. Když šla na záchod, málem mi tekly sliny. Jenže přes některý věci vlak nejede. Asi by mi dala bez nějakýho dlouhýho kecání, ale ona vám vůbec neznala základy! Jak může někdo nosit triko Immortal a neznat Venom? Můžete mi to někdo vysvětlit? To můžeš mít malá prsa jaký chceš, ale tohle u Smrťáka neprojde. Fakt jsem takovej byl.

Asi jsem se už tolik neusmíval, asi čekala, že když je krasavice, tak se z ní zblázním, ale prostě to nešlo. A tak mi řekla, že jsem trapnej a debil a já nevím co a já ji na to odpověděl, že jasný, ale že aspoň vím, kdo je Cronos. Urazila se a nechala mě všechno zaplatit. Michal se mi smál, smál se i jí. Hele a pro tebe jsou to fakt tak zásadní věci? Ptal se mě a mě postupně docházelo, že jsem asi opravdu trošku postiženej metalem, protože jinej by ji dal ani by nemuk. No, ono je to spíš o tom, že nemám rád lidi, co si na něco hrajou. Ale byla to kost, to zase jo. Padly další piva, další rumy. Osazenstvo hospody se pomalu měnilo. Odešli dělníci, přišly studentky. Jo, fakt, děvčata fakt tenkrát chodila na pivo. Alespoň v Plzni tomu tak bylo. Koukáme, sledujeme, chceme se seznamovat.

Tohle my vždycky šlo, když jsem tedy chtěl. Bylo v tom samo trošku machrování před kamarádem, hele, dívej se, takhle se to dělá v Boleslavi. Desetkrát jsem neuspěl. Michal se mi zase smál. Ty vole, tobě se jedna skoro rozbalí a tu odmítneš a pak se tady ztrapňuješ. No jasný, ale nějak se k těm holkám musíš dostat. Byl tam takovej uchechtanej stůl. Budoucí učitelky. Co jsem vypozoroval, tak s těma se dalo bavit nejvíc. Z ekonomky na nás strojaře koukaly jak na vyvrhele a z práv jakbysmet. O lékařkách jsme si mohli nechat jenom zdát. Ale učitelky, ty byly takový normální, jestli mi rozumíte. Hlavně mě neposlaly do prdele. A měly i v sychravém počasí venku sukně. Nádhera, to vám povím. Dámy, tohle je můj kamarád Michal, lamač dívčích srdcí. Na rozdíl ode mě, on se umí s holkama bavit. A sedl jsem si mezi dvě s brýlemi a většími zadky. 

To vám tedy povím, to byly tak skvělý ženský. Hned jsme si padli do oka. A cože děláme dnes večer. Odpověděl jsem, že jsme plně k dispozici, že jsem ochoten gentlemantsky odvést i domů, polibek pod lampou dát, pomuchlovat se, vše samozřejmě ve vší počestnosti. Hele a proč ti říkají Smrťák? Ale, to je dlouhý vyprávění. Povídej. Raději jsem si vymyslel příběh o jedné okultní seanci na začátku devadesátek v Boleslavi. Jako fakt? Visely mi na rtech a já radši zvolnil, protože Michal byl tak nějak sám. Cože tedy budeme dělat? Hele, tady kousek, v jednom malým klubu, jsou Psí vojáci. Neznal jsem, ale když se mluvilo dál, tak jsem zazářil, protože jsem byl jedinej v okruhu několika kilometrů, kdo přečetl Topolovu Sestru až do konce. Ne, nebavila mě. Na mě to bylo celý divný. Nevím, jestli mám na koncert vůbec jít.

Objevoval jsem. Studentský život vás zavane do míst, kam byste normálně nešli. Sedělo se u stolků a já si vzpomněl na legendární filmový klub v Boleslavi. Tenkrát jsem utekl, ale tentokrát jsem od začátku do konce seděl a hltal vše jako houba. Bylo to něco úžasnýho. Hudba, vystupování, texty, bože ty texty mi tak mluvily z duše. Jedna budoucí paní učitelka, ta s tím krásně velkým zadkem, se ke mě vinula a tekly jí po tváří slzy. Objal jsem ji. Klubem se vznášelo zvláštní pnutí, kapela si s náma hrála jako kočka s myší. Měli nás na lopatě. A ten klavír, krvavé klouby mistra Topola mladšího. Zážitek na celý život, koupené nějaké ty CD, které jsem pak točil pokaždé, když mi bylo smutno. Konec byl ale neúprosný, měli jsme do rána ještě spoustu času.

Holky šly s námi do dalšího klubu, mluvilo se až do rána jenom o hudbě. O úplně jiné hudbě, kterou jsem dosud poslouchal. O neskutečným zážitku, o emocích. Michal ještě nevěděl, že si ten večer našel ženu na celý život. Zatím tolik nemluvil jako já, spíš se na ní díval. Ty vole, ty ses zamiloval, co, ty tu Blanku hltáš očima. Jdu tedy k ní a řeknu, naznačím ji to. Já vím, nemá se to dělat, ale já byl opilej. A ona říká, to jako fakt? Ano, má drahá a neber to na lehkou váhu, tohle je kluk, který přemýšlí, je chytrý. Znám ho jenom chvilku, ale dej mu šanci. Pomalinku, musíš na něj pomalu. Dala na mě, holčina jedna chytrá, ale až časem, až po několika měsících. On totiž Michal pil a sem tam míval depresivní nálady. Ale to každej. Vklínil jsem se mezi zadky mých dívek a tokal o sto šest. Ještě z nás nebyla parta, ještě jsme se neznali dokonale, ale cítil jsem, že by to mohlo jít.

Po několika měsících samoty, po několika měsících divných stavů a pocitu, že jsou v Plzni samí debilové a že sem nepatřím, jsem měl najednou úsměv na tváři. Ono tedy, z Plzně nepocházel nikdo, ale o to nešlo. Byli jsme na stejný lodi, měli se o čem bavit. Navíc, děvčata měla v sobě takový ten dar nás hned neposlat do prdele, protože jsme samozřejmě pili, dělali bordel, předváděli se, říkali blbiny, vymýšleli kraviny, ale prý s námi aspoň byla sranda. A můžou za to právě Psí vojáci, protože ti nás spojili, ohlodali z nás ten nános předvádění a machrování. Jdeme noční ulicí, spíš tedy k ránu. Všude už pochodují dělníci, co jdou na nedělní směnu. Továrny vás schlamstnou a nikdy nepustí, až v dřevěných rakvích, vycucané. V každém městě je to stejné. 

Raději si zpíváme Psí vojáky, neuměle a nesměle, tady my kluci, protože holky mají skvělé, trénované hlasy. Vždyť také zpívají ve sboru a hrají každá na jiný hudební nástroj. Jednu chci držet jako violoncello, pořád jí to říkám, když jí líbám a hladím boky. Opilí a opilé, objímám i druhou, jen Blanku nechám na pokoji. Přijde za mnou sama, dá mi pusu a já pak až do rána poslouchám od Michala, jaká je to skvělá ženská. Usneme u mě na pokoji, dojedeme ještě rum z ledničky. Je neděle a Na Kurtech otevírají až odpoledne. Krásně nám to vyjde. Vezmu si do žebradla sci-fi a Michal nějakýho klasika. Když jsem ale v nejlepším, nakloní se ke mě servírka a pokývne hlavou směrem k mému kamarádovi. Není nějakej zamilovanej? Ptá se mě a vůbec ji nevadí, že ji koukám do výstřihu. Má mě ráda. Odpovím ji, že ne, že je to chlastem a že přemýšlí nad knížkou. Moc dobře ale vím, že myslí na Blanku, jak tančí ulicí za imitace zpěvu Psích vojáků.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 15. ledna 2022

Recenze/review - STRANGULIATORIUS - Doctor's Orders: Do Not Touch! (2021)


STRANGULIATORIUS - Doctor's Orders: Do Not Touch!
CD 2021, Horror Pain Gore Death Productions

for english please scroll down

Nebyla to lepra, ani žádná sněť, přesto vypadal každý den hůř a hůř. Nepomáhalo zaříkávání, ani zázračné léky. Staří o něm říkali, že je prokletý. Není přece možné, aby v tomhle stavu žil tak dlouho. Lidé bývají někdy hodně zlí, stačí nezapadnout do davu. Jenže tenhle případ byl opravdu jiný. Záhadný ze všech hledisek. Věda zase jednou neměla odpověď a kněz utekl raději pryč. Přitom je to tak jednoduché. Posedlost démony se zkrátka nedá léčit.

Jediné co pomáhá, tak je poslech dobré záhrobní hudby. Co byste řekli na jednu smečku z Litvy, které do toho mlátí hezky postaru, plesnivě a která se již předchozím albem "Rope, Soap, Tabouret" (2018) zapsala do knihy mrtvých hodně krvavým písmem? Doporučuji pouštět ve tmě, nejlépe uprostřed starého domu, ve kterém žil někdo prokletý.


STRANGULIATORIUS kombinují ve své tvorbě hudbu inspirovanou třeba takovými EXHUMED, ASPHYX, AUTOPSY, ANATOMIA, BOLT THROWER, COFFINS, HAEMORRHAGE, IMPETIGO, UNLEASHED, CANCER. Starý prašivý death metal je zde kombinován se sarkasmem, různými fikcemi, hororovými tématy. Přidáván je thrash, grind, i dlouhé táhlé doomové pasáže. Téhle kapele není nic svaté, pro mě je hodně příjemné trávit čas v jejich společnosti. Pokaždé, když mám dost obyčejného světa, ve kterém se vše opakuje se železnou pravidelností, tak přidám hlasitost a je mi najednou moc dobře. Deska "Doctor's Orders: Do Not Touch!" je totiž takovou velmi příjemnou ozvěnou z dávno opuštěných piteven, z pohřebišť, na kterých jsou pohřbeni jen jedinci zmiňovaní v úvodu dnešního článku. Mám zkrátka chuť se vracet, nasávat mrtvolnou atmosféru, dívat se do zohavených tváří. Líbí se mi, že si Litevci na nic nehrají, všechny nápady z nich vychází samozřejmě, bez dnes tolik typické křeče. Budiž tedy dnešní článek upozorněním, že existuje kapela STRANGULIATORIUS, která se s tím nepáře. Jde do toho po hlavě. Kosti praskají, víka od rakví naskakují, někdy už bývá problém rozlišit živé od mrtvých. Vše je v nejlepším pořádku a já vám mohu album jenom doporučit. Chaos, grind, krev, death metal, smrt, šílenství, masakr! Skvěle!


sumarizace:

STRANGULIATORIUS hrají absolutní old school death/grind metal. Bez zbytečností. Útočí rovnou, jejich riffy jsou přesně zacíleny, řežou a pálí. Jako bych spadl do obrovského drtiče kostí. Skladby mají chladnou, podmanivě temnou atmosféru, odsýpají jako lavina a deska se vůbec skvěle poslouchá. Litevci nevymýšlejí nic nového, neobjevují, ale překládají vynikající řemeslo s pověstným krvavým bonusem navíc. Budete vyvrženi, vykostěni a vaše hlava bude napíchnuta na kůl pro výstrahu všem nevěřícím. Morbidní obal, i ostrý, nekompromisní zvuk jsou samozřejmostí. "Doctor's Orders: Do Not Touch!" si osobně zařazuji mezi největší překvapení loňského roku. STRANGULIATORIUS totiž splňují nejpřísnější požadavky na reálný, prašivý, devastující death metal. Mám při poslechu pocit, že jsem se vrátil do devadesátých let a sedím doma u přehrávače. Točí se mi v něm stokrát ohraná kazeta. Představte si ostré jehly, kterými jste propíchnuti na těch nejcitlivějších místech. Přesně takhle na mě album působí. STRANGULIATORIUS vám vymáchají ksicht v krvi. Reálná death/grind metalová jatka!

pro fanoušky: EXHUMED, ASPHYX, AUTOPSY, ANATOMIA, BOLT THROWER, COFFINS, HAEMORRHAGE, IMPETIGO, UNLEASHED, CANCER


Asphyx says:

STRANGULIATORIUS plays absolute old school death/grind metal. Without unnecessary things. They attack straightforward, their riffs are precisely targeted, they cut and burn. It's like falling into a huge bone crusher. The songs have a cold, captivatingly dark atmosphere, they flow like an avalanche and the record is great to listen to. The Lithuanians don't invent anything new, they don't discover it, but they do an excellent craft with the famous bloody bonus. Morbid cover art, as well as sharp, uncompromising sound, are a matter of course. "Doctor's Orders: Do Not Touch!" is personally one of the biggest surprises last year. STRANGULIATORIUS meets the strictest requirements for real, scabby, devastating death metal. As I listen to this, I feel like I'm back in the 1990s sitting at home with a player. A cassette played a hundred times is still spinning in it. Imagine sharp needles pierced in the most sensitive places. This is exactly how the album affects me. STRANGULIATORIUS rinses your face in the blood. Real death/grind metal slaughterhouse!

for fans: EXHUMED, ASPHYX, AUTOPSY, ANATOMIA, BOLT THROWER, COFFINS, HAEMORRHAGE, IMPETIGO, UNLEASHED, CANCER

Tracklist:
01. Creator's Charms
02. Hand Of Death
03. The Plans Of The Madmen
04. What's In The Bag?
05. Maggots Are Coming
06. Drunk Behind My Wheel
07. Doctor's Orders: Do Not Touch!
08. Fisherman
09. Abyss

band:
Švedas - Bass
Kaplerezas - Drums
Mr. Adam - Guitars
Iggy - Vocals

A few questions - interview with death/grind metal band from Lithuania - STRANGULIATORIUS


A few questions - interview with death/grind metal band from Lithuania - STRANGULIATORIUS.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Stranguliatorius has been lurking around since 2010, going through line-up changes, looking for a perfect combination to kill it's victims until it reached it's current state – grinding death metal.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We've recorded it with Mr.Tomhetas at „Vicarious Recordings“ in Vilnius. We chose „Enormous Door“ to master it and it was a good choice.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

A few hundred CDs. If someone would be up for releasing a cassette of the album – that would be lovely too, if you know any cassette labels that would be interested – let us know.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Our singer and drummer usually write the lyrics. They're mostly about the dark side of human nature, sarcastic stories with sinister twists and the irony of it all.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created by "Imperfect Design" (artist from Argentina ) and later was improved by "Grimsoul Art" (dude from Lithuania). The latest album's cover is by "Mörtuus-Art". Visual side of what we do is important and we like to experiment with it. We're on facebook, youtube, etc mostly to spread our stuff, spread the infection so to say.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Horror Pain Gore Death Productions from the United States. We're very happy with our cooperation, HPGD have been doing a great job at promoting us.


Which bands do you idolize and where do you get your inspiration?

Carcass, Bolt Thrower, Coffins, Impetigo and many more. Most of the inspiration comes from life itself – you know- the shitty part of it, and the feelings of misanthropy we experience when we look at reality. Music is a retreat, a channel, a drug, a friend.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

A hundred or so... We're always eager to play, either small clubs or festivals – it doesn't matter. Of course – the bigger the gig the better. A bottle of whiskey beats a shot of whiskey any day.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Our goal is to perform at the Opening Ceremony of 2024 Summer Olympics.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?



Thanx for the interview.

It was pleasure. Thank you, sir.

pátek 14. ledna 2022

Recenze/review - INTRICATED - Apocalyptic Metamorphosis (2021)


INTRICATED - Apocalyptic Metamorphosis
CD 2021, COMATOSE MUSIC

for english please scroll down

Je prostým faktem, že na některé zlé obrazy ze své mysli nikdy nezapomenete. Může to být ošklivá scéna ve filmu nebo okamžik v životě, který byste raději navěky vymazali. Jenže to nejde. Straší vás ve snech, vrací se jako nějaká zlá choroba. Hlodá ve vás, je červem svědomí. Vykřičníkem, který vyskočí pokaždé, když to nejméně čekáte. Proto se ve mě často vaří krev, když vidím nějakou nespravedlnost, když se ubližuje slabším. Vždycky potom dostanu neodbytnou chuť na brutální death metal. 

Nová deska thajských maniaků INTRICATED mi přišla opravdu vhod. Potřeboval jsem vymlátit mozek z hlavy něčím uvěřitelným, zahraným od srdce. Bez zbytečností, rovnou na komoru. Nechtěl jsem žádné současné instantní, plastové a sterilní kapely, ale poctivou hudební vyvraždovačku. Odsekat maso od kostí. Byl jsem fakt rád, že mi přišlo na recenzi zrovna album "Apocalyptic Metamorphosis". Poslouchal jsem pečlivě a říkal si, že ošklivý a zvrácený svět za oknem mi může být alespoň nějaký čas ukradený.


Mrtvá těla pověšená na hácích, chlad, který nepomáhá, stejně vše hnije a rozkládá se. Podobně jako novinka "Apocalyptic Metamorphosis", která stylově odkazuje na kapely typu SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, CRYPTOPSY, WORMED. Pánové jsou zkušenými řezníky, poznat to lze z každého riffu, motivu, nápadu. Surový zvuk, elegantně přelámané kosti. Deska má neskutečný tlak a energii, doslova zabíjí na potkání. Moc dobře chápu, že se jedná o hudbu pro úzkou skupinu fanoušků, kteří se ve svých snech rádi a často setkávají se šílenými patology, zombie sestřičkami a maniaky s noži a motorovými pilami v rukou. Jasně, že se nejedná o nic nového na pitevně, ale koho to dneska zajímá? To by už nehrál nikdo, jen by si partička samozvaných kritiků plácala játra nad progresivní nudou. Já chci, toužím po syrovém masu. INTRICATED zkrátka hrají přesně tak, jak to mám rád. Hezky na rovinu, bez vytáček. Jedná se o nechutně odvedenou práci od zkušených řezníků, kteří velmi dobře rozumí svému řemeslu. Účel byl splněn. Moje mysl je čistá a já jsem opět připraven na boj s větrnými mlýny. U "Apocalyptic Metamorphosis" si připadám jako v obrovské drtičce. Brutální death metal, který vás vykostí zaživa!


sumarizace:

Pokud máte rádi brutální death metal v jeho klasické podobě, mohla by vám první dlouhohrající deska thajských INTRICATED určitě vyhovovat. Je totiž plná morbidně chytlavých melodií, neskutečného tlaku a nepostrádá tolik chtěnou syrovost. Líbí se mi, že Thajci přesně vystihli atmosféru opuštěné ulice, kde se stala vražda. Inspirace SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, CRYPTOPSY, WORMED je sice cítit na každém kroku, ale album se velmi dobře poslouchá a vstřebává. Proti provedení, zvuku, ani obalu nemám žádných námitek ani připomínek. Všechno odsýpá, jak má, valí se to, jako lavina. Album bych s klidem doporučil všem amatérským patologům i fanouškům brutality v death metalu. Všechny skladby opravdu hodně řežou, jsou ostré a nekompromisní. Co si víc přát? Nic mě vlastně nenapadá. Novinku "Apocalyptic Metamorphosis" si opravdu užívám. Líbí se mi jistá samozřejmost, s jakou nám INTRICATED předkládají tyhle kousky krvavého masa. Brutální death metal, který útočí přímo na solar plexus! Velmi dobrá deska! Doporučuji!


Asphyx says:

If you like brutal death metal in its own classic way you could like this first long play album by Thai INTRICATED. It is full of morbid catchy melodies, unbelievable pressure and it doesn´t lack of rawness. I like that these Thai catch the atmosphere of abandoned street where the murder happened. You can feel the inspiration of SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, CRYPTOPSY, WORMED on every corner but this album is very easy to listen and absorbed. I have no objections about the whole work, sound or the cover. Everything flows how it should and it is like an avalanche. I would recommend this album to amateur pathologists or fans of brutality in death metal. All of those songs cut you, they are sharp and uncompromising. What else we want? There is nothing more to be said. This new album "Apocalyptic Metamorphosis" is very enjoyable for me. I like the commonplace which is noticeable in INTRICATED´s work and how they show us the pieces of bloody meat. Brutal death metal which attack right on the solar plexus! Very good album! I have to recommend it!


tracklist:
01. The Sixth Invisible Light of the Uno...
02. Ruthless Domination
03. Impaling the Emperor
04. Summoning the Abyzou
05. An Experimentation of Genocide (Unit...
06. Flagitious Meditation
07. The Manifest of Apocalytic Variation...
08. Enigmatic Portal of Demise
09. Interdimensional Being
10. Iniquitous Creatures

Line-up:
Panyawat Sridee - Vocals
Wasumit Wongwai - Bass
Jeeraset Paemongkol - Guitar
Pratchaya Phadungthin - Drums

KNIŽNÍ TIPY - Imitátor - Daniel Cole (2021)


Imitátor - Daniel Cole
2021, Kalibr

Zvláštní úkaz, ty dnešní diskuze na internetu, nemyslíte? No já jen, že o Daniel Cole to s každou svou novou knihou neskutečně schytá. Na různých stránkách o literatuře, kde vše hodnotí lid. Jak prosté milý Watsone, asi už jsem fakt starej. Protože nová kniha Imitátor mě chytla a nepustila od začátku až do konce. A to i přesto, že námět soch z mrtvých těl není zase tak originální (viz. třeba vynikající Sochař smrti od mistra Cartera). Novinka je první knihou, kterou jsem od autora četl a musím říct, že je vynikající. Velmi čtivá, napínavá a v některých momentech i velmi vtipná. A to i přesto, že máme opět co do činění s hodně vyšinutým maniakem.

Asi bych se možná právě kvůli různým recenzím na internetu ke knížce nikdy nedostal, ale byly vánoce a moje milá krásná dcerka chtěla udělat tátovi radost. Venku jako každou zimu zuřivě pršelo a tak jsem si řekl, zkusím to a vyplatilo se. Doporučuji nečíst diskuze, problémem poslední doby je, že se každý vyjadřuje ke všemu, bez jakýchkoliv hlubších znalostí. Mě se na Imitátorovi (a to bylo právě nejvíc kritizováno) líbí, že autor umně odbíhá a vysvětluje co, kde a jak která socha znamená. Do řeckých a římských bájí, do starověku, k jednotlivým autorům. No ale, chápu, jsem stará škola, my se ještě podobné věci učili a četli je. Možná proto pro mě byl Imitátor tak zajímavý. 

Hrozně se mi líbí, jak si autor hraje se slovy, má vskutku hodně bohatou slovní zásobu. Stejně jako skvělý překlad. Opravdu jsem si tenhle příběh, i když hodně morbidní, hodně užíval. Tři vyšetřovatelé, všichni svým způsobem originální a osobití, mají své chyby, slabosti a zároveň se dokážou jako buldoci zakousnout a jít si za svým. Ano, policejní vyšetřování někdy trošku skřípe, sem tam je něco malinko přitažené za vlasy, ale tak je to v pořádku. Jinak by nebylo vyprávění napínavé a asi by ani nikoho nezajímalo. 

Vím moc dobře, že je autor slavný, jeho knihy se dobře prodávají. Nedivím se, získal si i mě, který jsem ve výběru nových spisovatelů konzervativní a jen tak někoho do svého světa nepustím. Daniel Cole má ale od teď dveře otevřené. Navíc jsem, a to je u mě dobré znamení, o každé kapitole knihy přemýšlel. Pořád jsem si říkal, jak se bude celé vyšetřování vyvíjet, jakým směrem půjde. Znáte to, už se vám chce spát, klíží se oči, přemáhá vás spánek. Dáte ještě několik stránek, ještě jednu kapitolu. Dobře, tak ještě jednu. Ne, tak poslední. Pak je ráno, svítá a vy jste rádi, že nemusíte zítra (tedy dnes) vstávat. Na otázku co jste dělali o dovolené, pak v práci záhadně mlčíte.

Ještě bych zmínil jednu věc. Londýn. Jeho uličky, galerie, parky, hřbitovy, tady všude se příběh odehrává a mě připadá, že vše doslova hmatatelně vidím před sebou. Jsem na místě. V tomhle je Daniel Cole nepřekonatelný. Shrnul bych to. Poslední roky nemá cenu číst diskuze, ani o knihách ani o filmech. Jsem už dost starý, abych věděl, co se mi líbí a co ne. Mám dost načteno a vybírám si, co chutná mě. Knížky by přeci, stejně jako hudba, filmy, obrazy a v Imitátorovi i sochy, měly dělat hlavně radost. Což je tedy v tomto případě trošku zvrácené, ale až si jej přečtete, tak pochopíte. Za mě se jedná o vynikající temný a zajímavý thriller.

Děkuji, že mě čtete a děkuji, že vůbec čtete! Držte se! Tak zase za týden u páteční čtenářské chvilky poezie.

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Nový krimi román od autora úspěšné série Hadrový panák – hrdinové se mění, napětí a akce nepolevují...

Píše se rok 1989. Detektivové Chambers a Winter pátrají po sériovém vrahovi se zvrácenou vášní pro nejznámější klasická sochařská díla: těla obětí stylizuje do jejich pozic. Během honičky za podezřelým přijde Chambers málem o život. Případ je odložen, pachatel se odmlčí. Sedm let poté se k vyšetřování vrací detektiv Marshallová, má k tomu totiž osobní důvody. Přemluví Chamberse a Wintera ke spolupráci, brzy však zjistí, že i vrah se chystá svou „sbírku“ zkompletovat. Kdo se stane jeho posledním, mistrovským dílem?


-------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 13. ledna 2022

Recenze/review - NECROLORD - World Mausoleum​ (2021)


NECROLORD - World Mausoleum
LP 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Nemrtví dávno ovládli celý svět. Stačí se podívat kolem sebe. Prázdné pohledy, slepá víra, ploužíme se ulicemi bez cíle. Obestřela nás temnota a můžeme si za to sami. Chováme se hůř než zvířata, ničíme vše krásné a jsme nepoučitelní. Apokalypsa není spalující oheň, ani povodně, ale přichází z našeho zkaženého nitra. Mraky jsou nízko a obloha je černá. A já poslouchám nové album amerických death metalistů NECROLORD. Ostré riffy, chladné melodie, chorobný vokál. 

Tohle všechno se perfektně hodí k probíhajícím změnám. Na povrch vyplavaly jako nafouklá těla pradávné pudy. A také death metal, který je starý, prašivý a ošklivý. Jako tenhle prokletý svět. Žádné zbytečnosti, žádné kompromisy, jen smrtící kov s vysokým oktanovým číslem. Myslím, že jsem zde správně. Death metalová apokalypsa začala!


Ze starých hrobek, ve kterých trávili dlouhý čas i kolegové VITAL REMAINS, POSSESSED, ACHERON, NECROPHAGIA, CIANIDE, MASTER, vyjeli letos se svým albem "World Mausoleum" i NECLOLORD. Působí jako jezdci apokalypsy, svědci z onoho světa, kteří přišli šířit jedinou pravou víru - prašivý death metal načichlý plesnivinou a nekonečnou tmou. Líbí se mi obal, zvuk, vše sedne perfektně dohromady. Songy navíc smrdí opravdovou sírou a jsou neskutečně uvěřitelné. Pánové hrají démonicky, krev, která odkapává z jednotlivých motivů, je zkažená a smrdí zlem. Jsem hrozně rád, že ještě existují na světě podobné kapely. Dávají mi naději, určují směr. Jako bych při poslechu uléhal každý den ráno do své oblíbené rakve. Teď, po několika týdnech společných setkání, je mi to zcela jasné. Nemrtví opravdu dávno ovládli celý svět. A poslouchají u toho "World Mausoleum". Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Mátožné postavy zombie lačnících pouze po moci, krvi a penězích. Pohřbeni zaživa utíkáme před svým svědomím. Cítím při poslechu v kostech chlad a do zad se mi zasekl mrazivý dráp. Nahrávka se mi usadila ve vnitřnostech, hlodá tam jako nějaký vetřelec, zlá choroba. A je to tak správně! Přesně taková hudba totiž koluje i v mých žilách. Morbidní, prašivý death metal s mrtvolným otiskem! 


Asphyx says:

The undead took over the world long ago. Just look around you. Blank stares, blind faith, crawling through the streets without a destination. We've been overtaken by darkness and it's our own fault. We behave worse than animals, we destroy everything beautiful and we are unteachable. The apocalypse is not a scorching fire, nor a flood, but comes from our corrupted interior. The clouds are low and the sky is black. And I'm listening to the new album by American death metallers NECROLORD. Sharp riffs, cold melodies, sick vocals.

This all fits perfectly with the changes underway. Ancient instincts have surfaced like bloated bodies. And death metal that's old, dusty and ugly. Like this cursed world. No uselessness, no compromise, just high-octane death metal. I think I'm right here. The death metal apocalypse has begun!


From the old tombs, where colleagues VITAL REMAINS, POSSESSED, ACHERON, NECROPHAGIA, CIANIDE, MASTER spent a long time, NECLOLORD also came out this year with their album "World Mausoleum". They act as horsemen of the apocalypse, witnesses from the other world who have come to spread the one true faith - dusty death metal reeking of mould and endless darkness. I like the cover, the sound, everything fits together perfectly. The songs also smell of real brimstone and are incredibly believable. The gentlemen play demonically, the blood that drips from each motif is wicked and reeks of evil. I'm so glad there are still bands like this in the world. They give me hope, they give me direction. It's like I'm lying down in my favourite coffin every morning while listening to them. Now, after a few weeks together, it's very clear to me. The undead really did take over the world a long time ago. And they're listening to "World Mausoleum". Just look around you. The clouds of zombies hungry for power, blood and money. Buried alive, we run from our conscience. I feel a chill in my bones as I listen, and a cold claw digs into my back. The record has taken up residence in my gut, gnawing at me like an intruder, an evil disease. And rightly so! Because that's exactly the kind of music that runs through my veins. Morbid, dusty death metal with a dead imprint!


Recenze/review - NECROLORD - Send Them To Hell (2020):


Tracklist:
01. The Second Coming Of Satan
02. Death To The Human Race
03. The Hatred Grows Stronger
04. World Mausoleum
05. What This World Has Made Me
06. No Absolution
07. Obsolete
08. What Lies Around Us
09. Better If Their Dead
10. Body Parts

Lineup:
B. Blasphemous - Vocals, Guitars
R. Degrave - Bass, Backing Vocals
D. Christianizer - Drums, Keys
D. Demonic - Bass (Track 10)


středa 12. ledna 2022

Recenze/review - WOUND - Serpent Crown (2021)


WOUND - Serpent Crown
CD 2021, Ván Records

for english please scroll down

Ne, mě už nikdo nikdy do kostela nedostane. Věřil jsem hezkým slovům, klaněl se modlám. Všichni mi lhali, všichni se tvářili jako svatí. Jenže opak je pravdou. Pod hezkou slupkou se ukrývá zkažený, shnilý vnitřek. Poslouchám novou desku německých WOUND a o podobných věcech často přemýšlím. Pánové hrají death metal se spoustou blackových prvků. Venku mrzne a kostel je dávno prázdný. Nikdo už nevěří v dobro. Stačí se rozhlédnout kolem sebe.

Ledový zvuk, motivy, které se vám postupně dostanou do hlavy. WOUND si berou inspiraci ze severu a dělají to dobře. Novinka je pestrá, košatá, neklidná, melodická a zároveň si zachovává syrovost a surovost. 


Když si poslechnete všechna alba od této kapely, tak zjistíte, že se postupně vyvíjí, má svůj jasný směr. Větší příklon k melodiím oceňuji, mám to takhle stejně nejraději. Jako bych byl ve větru, potácel se tmou, ven za město, pryč od shonu a vřavy. Kolem hřbitova, kde na zdi sedí šedé postavy nemrtvých a rozmlouvají o podobných věcech jako WOUND. Němci mají svůj vlastní výraz, zvuk, parádní obal, myslím, že po formální stránce si nelze na nic stěžovat. To by ale v dnešní době nadprodukce nestačilo. Pro mě je nejdůležitější, že se k nahrávce rád a často vracím. Pokud mám před sebou několik desek z poslední doby, tak si "Serpent Crown" pouštím opravdu s chutí. Má v sobě totiž pověstné a těžko popsatelné chvění, jiskru. Říkejte si tomu, jak chcete, ale staří metalisté jako já vědí své. Je hrozně příjemné hledět do dálky se sluchátky na uších a kráčet do rytmu. Pryč od kostela, pryč od prázdných řečí. Němci dokáží napsat skladby, které hoří jasně a zřetelně. Budete spáleni na popel, uprostřed ledové pustiny. A o tom dobrá muzika přece vždy bývala. O emocích. O nadšení, o odhodlání. O smrti i temnotě. "Serpent Crown" je death metalovým albem, které vás sežehne černým plamenem!

Asphyx says:

No, no one will ever get me into church again. I believed the pretty words, I bowed to the prayers. Everyone lied to me, everyone pretended to be a saint. But the opposite is true. Underneath the pretty skin lies a rotten, rotten inside. I'm listening to the new German WOUND album and I often think about things like this. They play death metal with a lot of black elements. It's freezing outside and the church is long empty. Nobody believes in good anymore. Just look around.

The icy sound, the motifs that gradually get into your head. WOUND take inspiration from the north and do it well. The new album is colourful, colourful, restless, melodic while maintaining its rawness and rawness.


If you listen to all the albums from this band, you will find that it is gradually evolving, it has a clear direction. I appreciate the greater inclination towards melodies, I like it best that way anyway. It's like being in the wind, stumbling through the dark, out of the city, away from the hustle and bustle. Around the graveyard, where grey undead figures sit on the wall, talking about similar things to WOUND. The Germans have their own expression, sound, awesome cover art, I don't think there's anything to complain about formally. But that wouldn't be enough in this day and age of overproduction. The most important thing for me is that I like to come back to the record often. If I have several recent records in front of me, I really enjoy "Serpent Crown". It has a familiar and hard to describe tingle, a sparkle. Call it what you want, but old metalheads like me know their stuff. It's so nice to stare into the distance with headphones on and walk to the beat. Away from the church, away from the empty talk. The Germans can write songs that burn bright and clear. You'll be burnt to ashes in the middle of an icy wasteland. And that's what good music has always been about. Emotion. It's about passion, it's about determination. Death and darkness. "Serpent Crown" is a death metal album that will burn you with black flame!


Recenze/review - WOUND - Engrained (2017):

Tracklist:
01. Silent Indoctrination
02. Disciples Of Downfall
03. Dethroned Supremacy
04. Towers
05. Antagonism
06. Forged For Death
07. Ominous Depth
08. Serpent Crown

band:
Alex Schulz - Bass
Florian - Guitars
Appel - Drums
Last - Guitars
Schettler - Vocals


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine