DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 1. února 2022

Recenze/review - ADVENT OF FIRE - Verikaste (2021)


ADVENT OF FIRE - Verikaste
CD 2021, Great Dane Records

for english please scroll down

Někdy přemýšlím nad tím, co nutí lidi ke zlým činům. Závist, frustrace, strach? Bohužel, dnes je doba, kdy jsou podobní jedinci hodně slyšet a vidět. Získávají moc, užívají si bolest druhých. Poškodit, pomluvit a pak se kochat nad trápením ostatních. Divná doba, která tu asi byla vždycky, jen s tím rozdílem, že dřív dostal podobný jedinec po hubě někde v hospodě nebo klubu.

Finský death metal v podání ADVENT OF FIRE je také o nenávisti, o krutých vraždách. Jak už tomu v tomto stylu bývá, témata jsou typicky hnusná a ošklivá. Temná a zlá, jako odvrácená a zvrácená strana poškozených lidských myslí. Pánové hrají od roku 2017 a mají na svém kontě pět singlů a jednu demonahrávku. Letošní počin "Verikaste" je dlouhohrající jejich prvotinou.


Vyznavači třeba takových BLOODBATH, SOTAJUMALA, STAMINA a jim podobných by mohli být spokojeni. Zpěvák štěká jako rozzuřený pes, riffy jsou náležitě ostré. Rád se dívám i na obal. Vztek se zde mísí s melodiemi, což samozřejmě kvituji. Jako celek je deska velmi dobrá, osvěžující, zajímavá. ADVENT OF FIRE na to jdou zkrátka velmi dobře ve všech směrech. Jsem vždy rád, když potkám podobné smečky. Základem musí být slušně odvedené řemeslo, plus samozřejmě něco navíc. Ne, Finové asi nebudou bourat žebříčky ve světových časopisech, ale uvědomme si, že jsme v undergroundu. A tady, v hlubokém podzemí, kapela rozhodně obstojí. Dobrého melodického death metalu zase tolik není, spíš bych řekl, že se tenhle styl potácí v trošku bezvýchodné situaci již spoustu let (čest výjimkám). Alespoň tak jej vidím já. Jsem pak rád za desky jako "Verikaste", které mě dokáží přitáhnout k přehrávači. Je to tak, osvědčilo se mi jedno pravidlo. Pokud se chci k nahrávce vracet a mám chuť si ji opětovně několikrát pouštět, projde mým sítem a rád vám ji doporučím. Schválně, třeba osloví i vás. Jak říkám, v tomhle stylu aby člověk hledal dobrou kapelu ve tmě. Někdy přemýšlím nad tím, co nutí lidi ke zlým činům. Závist, frustrace, strach? Pokud to jde, snažím se je ignorovat a utéct do světa, ve kterém hrají kapely jako ADVENT OF FIRE. Melodický death metal plný vzteku!


sumarizace:

ADVENT OF FIRE vzešli ze stejných kalných vod jako BLOODBATH, SOTAJUMALA, STAMINA. Dokáží být neurvale drtiví, zničující, ale nebojí se ani mrazivých melodií. Novinka má skvělý zvuk, zajímavý obal a několik tun nápadů, které vás přikovají na zeď. Líbí se mi i určitý, do temného metalu hozený, náboj. Toulám se v mokřadech death metalu již dlouhá léta, občas se zastavím a stále objevuji nové smečky, které jsou uvěřitelné, ryzí a opravdové. Nezáleží mi příliš na tom, jací jsou v kapele zdatní muzikanti, ale spíše na celkovém dojmu, na předaných emocích. A u hudby ADVENT OF FIRE mám i letos pocit, že jsem stahován do hlubokých močálů, každý další krok, každý další riff mě obepíná jako shnilé rostliny. Za chvíli budu i já jen hromadou kostí, ležících podél cesty. Hrob beze jména, "Verikaste" je pro mě albem, které mě zaujalo svojí atmosférou, roztodivnou paletou temných nálad i razancí. Ostré hroty nabroušených hřebů, pronikajících do mé hlavy, těla i duše. Studený, temný rituál smrti! Melodický death metal plný vzteku!


Asphyx says:

ADVENT OF FIRE came from the same turbid waters as BLOODBATH, SOTAJUMALA, STAMINA. They can be relentlessly overwhelming and destructive, but they are not afraid of freezing melodies either. The new album has a great sound, an interesting cover and several tons of ideas that will lure you to the wall. I also like a certain charge thrown into dark metal. I have been wandering in the wetlands of death metal for many years, sometimes I stop and keep discovering new packs that are believable, pure and real. I don't care much about how capable musicians are in the band but rather about the overall impression, the emotions.And with the music of ADVENT OF FIRE this year, I feel that I am being drawn into deep swamps. Every step, every other riff surround me like rotten plants. In a moment I´ll be just a bunch of bones lying along the way. The Tomb without a name, "Verikaste" is an album which fascinates me with its atmosphere, a strange palette of dark moods and force. Sharp spikes of sharpened nails penetrating my head, body and soul.  A cold, dark ritual of death! Melodic death metal full of rage!



tracklist:
1. Alku
2. Verikaste
3. Pelklää vihaa
4. Petos
5. Koston päivä
6. Teuras
7. Ruhonsyöjä
8. Saalis
9. Varjoni

band:
Lauri RÄTTI - Drums
Miika RAJALA -Guitar & Bass
Iisakki ANTTILA -Vocals
Tuomo TUPPI - Guitar



pondělí 31. ledna 2022

Recenze/review - VENOMIZED - Death Row (2021)


VENOMIZED - Death Row
CD 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Občas se z hloubi záhrobí vynoří kapela, o které nevím vůbec nic. Většinou si poslechnu pár ukázek a pak se rozhodnu, zda o ní budu psát. Vždycky jsem chtěl, aby byly tyhle stránky hlavně pro smečky, o kterých se příliš neví. Jde mi jen o hudbu, o nic jiného. Zavítal jsem několik metrů pod kanadský Québec a chvíli se rozhlížel. VENOMIZED mi padli ihned do mého krvavého oka.

Hrají totiž surově a syrově, jejich první album "Death Row" nepostrádá temnotu i živočišnost. Pokud bych dal na váhu jejich prvotinu a několik desek o hodně věhlasnějších a propagovaných skupin současnosti, pánové by se určitě neztratili a většinou mě rozsekali dokonce o hodně víc. Neexistuje nic jiného než tma a death metal. Dvojice muzikantů, kteří do toho šli zase jednou po hlavě. Přesně takhle to mám rád. Masakr!


VENOMIZED předkládají neotesanou nálož smradlavých riffů, hnilobného vokálu a bicích, které je radost poslouchat. Je znát a cítit, že je za albem hodně práce a samozřejmě talentu, věcí, na které se dnes velmi často zapomíná. Líbí se mi, jak jsou skladby napsány, mají jasný cíl - zničit všechno kolem v okruhu několika kilometrů. Připadám si jako po jaderném výbuchu, když začnou ozářené zombie lézt z děr. Co se týká inspirace, tak bych zmínil MONSTROSITY, BRUTALITY, MORBID ANGEL, DEICIDE, OBSCENITY. Veškeré dostupné hnilobné a hnisavé procesy byly zahájeny a nemůžu jinak, než ve svém pomyslném žebříčku hodnotit vysoko. Nejedná se o záležitost na jeden poslech, ale také o nic zbytečně komplikovaného,  co většinu posluchačů akorát odradí. Melodie i surové pasáže jsou vyváženy tak akorát. Navíc je mi hrozně sympatické, jakým způsobem kapela ke své tvorbě přistupuje. Nechce se mi pryč, ven z podzemí, do ošklivého současného světa. Někdy si říkám, jestli neplatí v temnotě přehlednější a přínosnější pravidla. Zkrátka a jednoduše, pokud rádi objevujete nové smečky a nejste jen konzumenti dokola stále toho samého, tak vám mohu VENOMIZED jen doporučit. Podobné debuty si nechám vždy líbit. Kanadský masakr death metalovou pilou! 


sumarizace:

"Death Row" je deskou, která odsýpá v rytmu kapel MONSTROSITY, BRUTALITY, MORBID ANGEL, DEICIDE, OBSCENITY. Jedná se o nebývale energický, totálně napěchovaný materiál, který musí každému fanouškovi death metalu způsobit pořádný infarkt. Skladby jsou opravdu dobře napsané, vokalista šílený a s pestrou paletou morbidity v hlase. K tomu si připočtěte skvělý hutný zvuk, obal jak vystřižený ze starých kacířských knih a máte před sebou album, které vám utrhne hlavu i s páteří. Ano, VENOMIZED nepřinášejí nijakou progresi, ale jedná se o poctivou patologickou práci. To je bez debat. Navíc si přidejte temný odér, známý snad jen z míst, kde se staly ošklivé vraždy. Novinka na mě působí velkou silou, připomíná mi kusy shnilého masa, hozeného přímo do obličeje. Mám rád klasický death metal a musím říci, že mě nová nahrávka zasáhla na těch nejcitlivějších místech. Zkrátka a jednoduše, pokud rádi objevujete nové smečky a nejste jen konzumenti dokola stále toho samého, tak vám mohu VENOMIZED jen doporučit. Podobné debuty si nechám vždy líbit. Kanadský masakr death metalovou pilou! 


Asphyx says:

"Death Row" is a record played in the rhythm of bands like MONSTROSITY, BRUTALITY, MORBID ANGEL, DEICIDE, OBSCENITY. It is an unusual energetic, totally full material, which must cause a massive heart attack to all death metal fans. Tracks are really good written; the vocalist is crazy and owns a diverse spectrum of morbidity in his voice. You can add the great massive sound, the cover art like from the old heretical books and you have the album, which is going to rip off your head together with the backbone. Yes, VENOMIZED doesn’t bring some progression, but it is still the honest pathological job. Additionally, can you imagine such a dark odor, which is known from the places, where the awful murders have happened? The new record affects at me by the huge power; it reminds me the pieces of the rotten flesh throwing straight into the face. I like the classic death metal, and I must say that the new record hit me into the most sensitive sites. In short and simply, if you like to discover new packs and you are not just a consumers around the same, I can only recommend VENOMIZED. I always like similar debuts. Canadian massacre with death metal saw!



Tracklist:
01. Suffocated
02. Once Upon A Kill
03. The Psychotic Chaos
04. Desecrated Empire Of Suffering
05. Excessive Torture
06. God's Disease
07. Of Deceit & Perversion
08. Sadistic Massacre
09. The Rusted Cross
10. Kill The Living

band:
Alex Wolf - Guitars
Kevin Kross - Vocals, Bass

Recenze/review - DEATH FROM ABOVE - Altered Dimension (2021)


DEATH FROM ABOVE - Altered Dimension
CD 2021, Great Dane Records

for english please scroll down

Další hřeb je jen hraním si s bolestí. Mám pocit, že se mi hlava rozskočí na tisíc střípků. Francouzští death metalisté DEATH FROM ABOVE ví moc dobře jak na mě. Ostře, nekompromisně, přemýšlivě. Jako bych opravdu seděl v temném sklepě. Spoutaný, mučený. Každý riff, každý úder bicích je pro mě opětovným hřebem, zatloukaným mi přímo do mozku. Jedná se o zbrusu novou kapelu, která přišla rozvířit zatuchlé vody v záhrobí. Existuje jen smrt a tma. Nic jiného. 

Líbí se mi způsob, jakým ke svojí tvorbě pánové přistupují. Jedná se o zajímavý mix starého klasického death metalu s prvky techniky. S velmi dobrým zvukem a hlavně se spoustou nápadů, které si pamatuji. Od posluchače se vyžaduje tentokrát trošku více trpělivosti a vícero poslechů. Tahle prvotina chce čas a do žil se vám dostane postupně. 


Máte rádi death metal od kapel jako MORBID ANGEL, DYING FETUS, DEICIDE, DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION? Pak by se vám mohlo líbit i album "Altered Dimension". Je to podobná řezničina, s krvavou stopou v temnotě. V některých momentech jsou Francouzi navíc lehce progresivní, takže se nudit rozhodně nebudete. Po řemeslné stránce je také vše v nejlepším pořádku. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Dovedl bych si představit, že bych navštívil koncert, dovedl bych si představit, že bych zašel DEATH FROM ABOVE podpořit. Na to, že se jedná o prvotinu, tak nebylo podceněno vůbec nic. Jsem spokojen, nadšen a tuhle pitvu si opravdu užívám. Brutalita a technika, ale také spousta starých shnilých kostí. Najdete zde všechno. V některých momentech mám sice lehký pocit monotónnosti a stereotypu, ale jedná se opravdu jen o chvilkové záchvěvy. Jinak je pro mě "Altered Dimension" velkým překvapením. Další hřeb je jen hraním si s bolestí. Mám pocit, že se mi hlava rozskočí na tisíc střípků. Těším se na příští skladbu, na nový zásek do mého těla. Svět je někdy hodně ošklivé místo k žití, buďme rádi, že existují podobné skupiny. Pořád je co poslouchat. A to je moc dobře. DEATH FROM ABOVE vám můžu jen doporučit. Death metalová apokalypsa!


sumarizace:

Death metal musí bolet, žhnout a pálit. Musí v sobě obsahovat velké množství zkažené krve. Není to styl pro slabé povahy, ocení jej spíše obdivovatelé hororů, napínavých knih a opuštěných piteven. Francouzská DEATH FROM ABOVE letos přichází se svým prvním dlouhohrajícím albem, které přesně tyhle požadavky splňuje.

Na "Altered Dimension" se pitvá hezky klasicky, postaru, stylem jakým to dělávaly MORBID ANGEL, DYING FETUS, DEICIDE, DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION. Tradiční motivy skladeb jsou kombinovány s ponurou a šílenou atmosférou. DEATH FROM ABOVE se s tím rozhodně nepářou, jsou nekompromisní a jdou rovnou na věc. Zbývá už jen nabrousit nože, nastartovat motorovou pilu a sehnat nějaká těla. Nezapomeňte na hluboký sklep, opuštěnou halu nebo rozpadající se statek na samotě. Do těchto míst, plných bolesti a utrpení, tahle nahrávka patří. Na patologii, do márnice. Se syrovým zvukem a parádním obalem se vám zakousnou do krku a nepustí. Pokud máte rádi tradiční death metal, potom jste zde správně. Francouzi sice nepřinášejí do tohoto stylu nic nového, ale jejich práce je poctivá, ryzí a zahraná od srdce. Nepřesahují předem dané mantinely. Jsou jako smečka rozzuřených hladových psů, kterým hodíte kus masa, o jehož původu raději pomlčíme. Nová deska kope jako splašený kůň. Velmi dobře! Death metalová apokalypsa!


Asphyx says:

Death metal must hurt, glow and burn. It must contain a large amount of rotten blood. It is not a style for weak characters, it will be appreciated more by admires of horror movies, exciting books and abandoned autopsies. This year, the French DEATH FROM ABOVE are coming up with their first full-length album, which meets exactly these requirements.

On the album "Altered Dimension" they dissects nicely, classically in the old style - in the style of MORBID ANGEL, DYING FETUS, DEICIDE, DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION. The traditional motifs of the songs are combined with a gloomy and crazy atmosphere. DEATH FROM ABOVE definitely don´t deal lightly with it. They are uncompromising and go straight to the point. All that remains is to sharpen the knives, start the chainsaw and get some bodies. Don´t forget the deep cellar, the abandoned hall or the crumbling farmhouse in solitude. These recordings belong to these places, full of pain and suffering. In pathology, to the morgue. With a raw sound and a great cover, they will bite your throat and not let go. If you like traditional death metal, then you are right here. The French do not bring anything new to this style but their work is honest, pure and played from the heart. They do not exceed predetermined boundaries. They are like a pack of angry hungry dogs, to whom you throw a piece of meat, the origin of which we prefer to keep quiet. The new record kicks like a frightened horse. Death metal apocalypse!

Tracklist:
01. Orbital Transmission
02. Power Of Demons
03. Omega Destroyer
04. Demonic Portal
05. Altered Dimension
06. Parasite Hive
07. Vile Precursors
08. Desperate Escape
09. Pure Extermination

band:
Manu IRIARTE - Guitar / Vocals (ex CAN OF WORMS)
Julien TASTET - Bass guitar (ex CAN OF WORMS)
Patrick TALGORN - Drums
Anthony DUFAU - Guitar (ex RED DEAD)



neděle 30. ledna 2022

Recenze/review - VOMIT - Deathlike Vomit (2021)


VOMIT - Deathlike Vomit
EP 2021, Deathrune Records

for english please scroll down

Dívám se do tmy a čekám až přijdou. Slíbili mi dnešní účast, jen jsem s sebou musel vzít nějakou poctivou muziku. Přehraboval jsem se ve staré rakvi, ve které mám alba na recenzi uložena a mé krvácející oko padlo na kapelu VOMIT z Chile. Přečetl jsem si promo materiály a říkal si, že by se mohla mě i démonům líbit. Už jsou tady, mají rozšklebené tváře. Pouštím jim "Deathlike Vomit" a na jejich ústech se postupně objevuje jedovatý úsměv.

Je to tak, pánové hrají pravý, nefalšovaný death thrash metal, jak vystřižený z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Nikde žádní pozéři, jenom prašivina, chlad, tma a nekonečná smrt. Jsem zde opět správně a neskutečně si EP užívám. Dělám to tak pokaždé, když mě štve všechno kolem, když na mě padají povinnosti, stres a lidská hloupost. Zavřu se do pokoje a oddávám se podobným seancím.


Jdeme všichni svorně kupředu, já i démoni, objevujeme s chutí ty nejdelší stíny. Je mi dávno jedno, co si myslí všichni kolem, poslouchám jen hudbu, o které si myslím, že je zahraná s nadšením a odhodláním. VOMIT pocházejí ze stejné líhně jako POSSESSED, PROTECTOR, SLAYER, PENTAGRAM, DEATH. Jsou uvěřitelní, zřetelní, nové skladby (stejně jako ty staré) se velmi dobře poslouchají. Pánové nám předkládají jen ty nejvybranější kousky shnilého masa. Nic více, ale ani méně. Jasně, je to staroba a retro jako řemen, ale na rozdíl od jiných kapele věřím každý tón i notu. Démoni mě chválí, že jsem vybral dobře. Večírek může začít. Pařba na starém hřbitově bez konce, bez svědomí. Jen rouhání, zkažená krev, prašivý zvuk, chladné motivy a samozřejmě spousta piva a krásných zombie. Bez nich by to nebylo ono a na rovinu - pokud vás podobné pravěké záležitosti nezajímají, tak utečte pryč. Mohli byste se jinak nakazit a zemřít v krutých křečích. Dívám se do tmy a čekám až přijdou. Slíbili mi dnešní účast, jen jsem s sebou musel vzít nějakou poctivou muziku. Teď už vím, že jsem vybral správně. Prašivý a chorobný death thrash metal z Chile! Masakr v katakombách!


sumarizace:

"Deathlike Vomit" je temným poselstvím z onoho světa. Pokud bychom hledali nějaké vyslance záhrobí, museli bychom zákonitě narazit na chilské death/thrash metalisty VOMIT. Fascinuje mě přístup, jakých uchopila kapela staré smrtící pořádky, přetransformovala je to dnešní doby a stvořila album, které připomíná rozzuřené monstrum. Peklo opravdu existuje! Novinka těchto maniaků je toho jasným důkazem. Narovnejte prašivé kosti do úhledných hromad, otevřete dveře do záhrobí a povolejte nemrtvé! Chilští uctívači old school death/thrash metalu jsou opět zde! Řvou mocně, hlasitě a jejich hlas je podobný samotné Bestii. Skvělé nápady, temná a zlá atmosféra, naléhavost, dravost. Tohle všechno dělá z posledního EP VOMIT absolutně zahnívající záležitost. Album bylo nahráváno snad někde v podzemí, v opuštěných chodbách vedoucích do obrovské márnice. Smrt je při poslechu velmi blízko! Zlo přichází. Prašivý a chorobný death thrash metal z Chile! Masakr v katakombách!


Asphyx says:

"Deathlike Vomit" is a dark message from the world beyond. If you were looking for delegate from the world beyond you would have to find these Chilean death/thrash metal band VOMIT. I am fascinated by their attitude – they hold the old deadly orders transformed them into today´s world and made an album which sounds like an angry monster. The Hell is real! This album proves it. Line up your ashy bones into neat lumps, open the doors into the world beyond and call the undead! These Chileans which worship old school death/thrash metal are back! They are screaming so powerfully and loudly! Their voice is like the Beast itself. Great ideas, dark and cruel atmosphere, immediacy, drive. This is what makes the new album by VOMIT something absolutely mouldy. The album was recorded in the underground in abandoned halls which lead into an enormous dead house. The Death is very close when you listen to this album! The evil is coming. Dusty and sick death thrash metal from Chile! Massacre in catacombs!


Tracklist:
1 Final Judgement
2 Carrion
3 The Unsane
4 Realm Of The Goat
5 Judge Death (Terminal Death cover)
6 Resurrected

Line-up
Agonizer - Guitars
Possessor - Vocals, Bass
Sepulchre - Guitars
Blackpriest - Drums

https://deathrunerecords.bandcamp.com/album/vomit-deathlike-vomit


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý třicátý šestý - Odcházení


Příběh tří stý třicátý šestý - Odcházení

Obracíme v rukou každou kazetu, CD, knížku i film. Sem tam se někdo rozbrečí. Holky víc než my s Vencou. Klepou se nám ruce a nevíme, co říkat. Stejně je to zvláštní. Za svůj život potkáme spoustu lidí, někteří třeba jen proběhnou okolo nebo se s nimi setkáme občas. Ale pokaždé, když se vidíme, tak máme na tvářích úsměv. Snažil jsem se i před týdnem, když byl Sabath  ještě v nemocnici. Bílý jako stěna, pod prášky, nechtěl ani pivo. Tak nějak jsem tušil, vycítil, že brzy odejde. Jenže jsem si to pořád nepřipouštěl. Vlastně mi vše nedocházelo ještě tak půl roku po jeho smrti. Alespoň, že zemřel ve spánku. Volali mě z nemocnice na kolej. Nechal jim na mě číslo. Nějaký doktor stroze oznámil, že mu selhalo srdce. Jeho obrovský srdce máničky.

Když si to vezmu kolem a kolem, Sabathův odchod byl asi poslední tečkou, kdy se mi do Boleslavi přestalo chtít. Pokaždé, když jsem tam totiž přijel, tak jsem viděl stíny. Svý kamarády, Kačenku, potkával holky, se kterýma jsem chodil. Většinou jsem se usmíval a taky sedával na místech, kde mi bývalo tak dobře. Najednou jsem cítil prázdnotu. Pořád jsem s někým v myšlenkách mluvil, představoval si, co by v jaké situaci řekli, promítal si jejich myšlenky. Když jsem si vyšel s nějakou dívkou, tak jsem očekával další Kačenku, další bývalou. Asi to chtělo nějakou pomoc z venčí, ale nikdo nebyl. Opil jsem se třeba na akci na koleji. Pak si zalezl pod stůl a najednou se rozbrečel. Aby mě nikdo neviděl, jako malý dítě. Mám po Sabathovi spoustu knížek. Některé jsem dodnes nečetl.

Na pohřeb jsme se složili. Neměl nic. Co jsem četl v papírech v jeho stole, tak co měl našetřeno, tak dal před rokem nemocným dětem. Na svět přišel z holou zadnicí a taky z něj tak odešel. Chtěl spálit a rozprášit. A taky zahrát hlavní melodii z Belmondova Profesionála. Plus Killed by Death. Což nasralo všechny babičky plačky, které tenkrát z nějakého mě neznámého důvodu chodily na každý pohřeb. Bez proslovů, bez řečí, jsme všichni mlčeli. Pak se U Hymrů až do ranních hodin neskutečně ožrali. Hrála se jen jeho oblíbená rocková muzika a vyprávěly se všechny příběhy, které jsme s ním zažili nebo které nám vyprávěl. Odcházení, podivné, šílené, možná zbytečné. Kdyby nechlastal, kdyby měl rodinu, kdyby, kdyby, kdyby. Víš, co by nám řekl? Jdi s těma kecama do prdele. Byt je vyklizen, zbylo jen neskutečně prázdné a chladné místo někde uvnitř každého z nás. 

Jana a Prcalinka prý mají nějaké objevy, dva kluky, taky kámoše. Úplně mimo metal. Mirka, jak to tak vypadá, potkala jakéhosi tatíka, kterýmu utekla manželka. S dcerou. Všichni někoho měli, už i Venca tokával s Petruškou, slovenskou punkerkou. Bylo mi blbě, když jsem se probudil v noci u Esterky. Seděla na posteli a plakala. Myslel jsem si, že je to kvůli Sabathovi, ale bylo to kvůli mě. Byl jsem debil, přiznávám, ale snažil jsem se s ní rozejít mile, citlivě. Jednou si najdeš někoho lepšího. Já vím, kecám. Znáš mě, já ti to raději napíšu, než řeknu, jo? Hladí mě po tváři a pláče. Myslím na to, co by v týhle situaci řekl můj druhý otec, starej dobrej Sabath. Neměl bych ho vzít na pivo a promluvit s ním. Aha, ono už to nejde. Všichni dobří odcházejí brzy. Proč, kurva proč? Právě jsem zažíval jeden z nejdivnějších víkendů v životě.

Doma nikdo nic nevěděl. Nesvěřoval jsem se. Nebylo záhodno. Řešil se otec a jeho opilecké eskapády. Nechtěl jsem být přítěží. Vlastně celou pubertu i mládí. Žil jsem v partě, kecal o důležitých věcech se Sabathem. Byl tu vždycky, když jsem potřeboval. Najednou jsem byl děsně ztracený. Mohl jsem mít krásnou ženu, už zase. Ty vole, tu furt hledáš a nevíš, co chceš. Jseš nezralej, abys jednou nepřebral. To mi taky říkával Sabath. A měl pravdu. Snažil jsem se zrovna Esterce všechno vysvětlit. Pak udělala nejlepší, co mohla, dala mi facku a naštvala se. Vyhodila mě. Tak jsem chodil ulicemi a koupil jsem si rum. Nějak musím bolest do soboty přečkat. Hergot, mě je zima. Konečně svítá a nikdo mě z lavičky nevyhodil. Blábolím, mluvím se Sabathem. 

U mámy doma se vstává. Kde si byl? Tys pil? To nestačí jeden alkáč v rodině? Neodpovídám. Sbalím si. Kam jedeš? Do Plzně, tady to nemá cenu. Už mě tu skoro nic nedrží. Jsem zase v prdeli, v největší prdeli na světě. Koupím si na nádraží další rum a dojedu tak až na kolej. Osprchuju se, sednu na baru do kouta a čtu si Tuláka po hvězdách. Sabath si obyčejnou tužkou dělával poznámky po stranách. Pokaždé, když nějakou čtu, tak si na něj vzpomenu. Ne, ty nikdy nebudeš jenom popel rozházenej po louce. Zůstala tady po tobě obrovská rýha. Možná ne tak hluboká jako po slavných lidech, ale přesto. Dal si mi do života strašně moc. Dodnes, když zažiju nějaký okamžik, kdy se potřebuju rozhodnout, tak slyším tvoje slova o cti, pravdě, svobodě, o věcech, o kterých pravý muž nekecá, ale činí je. Byl si bard ze starý školy a tak trošku můj druhej táta. 

Odešel Sabath, odešel jsem zase o trošku víc z Boleslavi i já. Byl jsem zatím ztracenej v cizím městě, ale už to nebylo tak zlý. Ona mě totiž jedna stará mánička naučila ještě jednu věc. Dívat se dopředu, doufat v lepší zítřky. Obklopovat se jen lidmi, kteří stojí za to. Vymazat zbytečnosti. Někdy to ale nejde. Přesto musíme bojovat a vážit si každé malinké výhry. Vlezu do výtahu a pak se leknu. Stojí proti mě, nejkrásnější blondýnka na světě. Má brýle a úsměv, u kterého roztaju. Chci něco zablekotat a nevyjde ze mě vůbec nic, jen nějaký skřehot. Místo toho se zeptá, co čtu. Ukážu jí obal, protože prostě nemůžu mluvit. Celý víkend jsem odcházel, teď přichází něco nového. Musí, chci, aby tomu tak bylo. Vystupuješ. Aha, promiň. Jak se, co, no, hele, jak se, no, prosím tě. Já jsem Jakub. Já vím, odpoví mi a dveře se zavřou. Na pokoji si lehnu a konečně spím jako zabitý. Odešel jsem do říše snů.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 29. ledna 2022

Report, photos - ANCST, BRUTALLY DECEASED, DECULTIVATE - Divadlo pod Lampou, Plzeň - 28. 1. 2022


Author of photos and videos - Jakub Asphyx.
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound


Tedy řeknu vám, paní Vomáčková, v dnešní době to nemá vobyčejnej metalista vůbec lehký. Třeba ty koncerty, jak tam lidi choděj vopilý a dívaj se na vopilý muzikanty a musej u toho vážně kývat hlavou, že tomu jako rozuměj, protože dneska je každej vodborník na všechno. To nejni žádnej med, to vám povím. Pak někde něco napíšete a tihleti internetový diskutéééři, ty vás rozcupujou jak lasička slepici. Jeden aby se bál, že se mu něco třeba nelíbí, všecko, ale úplně všecičko musí bejt sluníčkový jak pokakaný gatě Tomáše Fluse. Praschprostý stránky vo muzice, vo tý poctivý, na ty vám sere bílej tesák, musíte na asociální sítě. Bez nich se dneska nikdo ani nevysere. Kolikrát vám, si představte, lidi ani neví, že ňáký stránky vůbec jsou.


Uděláte kapele, co na ní nechcete nadávat, aspoň pár fotek, protože jinak byste vo ni ani nezavadili a ještě vám vyčtou ...no to je vlastně jedno, kdo chce psa bíti, klacek si dycky najde. My s klukama, co spolu chodíme na metal, na tyhlety věci normálně sereme. Většina mých opravdových kamarádů ani ksichtoknihy nemají, jsem jedinej a protože jsem slabej, tak sem to ještě nezrušil. Mohl sem ale v hospodě U Dvou Ševců machrovat, protože mám tyhlety zaručený informace, jak to v tom našem českým smradlavým undergroundu funguje. Povídám jim, vašnosto, pořád tam bojujou všichni za nějaký práva, řešej problémy, co nejsou a hlavně nadávají jeden druhýmu a vo muziku tam skoro nezavadíte. Tuhle třeba cyklisti vyhlásili válku frutariánům. Nebo to bylo vobráceně, teď nevím. Jo, už si vzpomínám, nějakej jakože nepravej cyklista (měl motóorek) rozjel někomu záhonek. Ihned mu řekli, že je kokot. 

No nic, s tím nic neuděláte, můžete si jen dělat legrandu a psinu a lízt tam co nejmíň, protože jinak i o svých "přátelích" zjistíte věci, co byste radši nevěděli. Pojďme k píívu. Tam je fajn. Měli jsme všechna potvrzení o očkování jak starý feny, certifikáty, odčervení, dokonce i peníze a tak pijeme, je nám fajn, protože si nikdo nedělá selfie a nemusí se u toho přetvařovat. Sem tam někdo na něco zanadává, ale tak nějak zdravě, ve vtipu. Jinak je to jeden velkej cajk. Pokec o knihách, jo, poslední dobou se bavíme hlavně o knížkách, o muzice méně, protože metal je už roky nějakej divnej. Nevím, co se stalo, kam se ztratila nadsázka a vtip, kvůlivá kterejm jsem měl tenhle styl tak rád? Proč se všichni tolik prožívají? Zeptám se svého spolubojovníka s půllitry na stole a odpoví mi - je to jednoduché, mrdej na to příteli. Metal nejsou socky. Uleví se mi, jsem tu správně. Vše pokračuje s elegancí nám vlastní. A nemusíme u toho hned žrát placentu jak Flusova žena, žejo. Dokážeme se bavit po svým.


Za poslední půlrok mi přesunuli tolik koncertů, že mi z toho jde hlava kolem. V pátek jsem znal dopředu jen mé oblíbené BRUTALLY DECEASED. Jinak nikoho. Ale když von je vám člověk tak nadrženej na živou muziku, že by snad snesl i nějakej ten post black metal, tedy co se týká mě, nechytejte mě zase za slovo. Tak jo, jdeme na to, vy volové (nedávno mě vyčetla jedna sledující čtenářka, že jí vadí, že oslovuji na svém blogu jen muže - tak jo...vy....., sama sis o to řekla).

Divadlo pod Lampou - co ještě po těch letech dodat? Pivo dobré, zvuk taktéž, nemám proti ničemu námitek, tenhle klub mám prostě rád. O certifikátech, opatřeních apod. si přečtěte na Novinkách, můžete se tam i vyjádřit. Platila všechna momentálně nutná opatření. Oficiálně. 

Děláme si nekorektně protimenšinové i protivětšinové vtípky, bžundu, užíváme si, že nás nikdo nesleduje, nehlídáme se. Hele, jako fakt, poslední dobou dost často vzpomínám na časy, kdy byl metal hlavně prdel a ne věda a póza. My vám třeba jsme trošku hovada a normálně nám nevadí, že někdo poslouchá něco jinýho nebo nedej Bože (Flus!) se mu to nelíbí. Cítíme hladinku, jsme utahaní z pracovního týdne a máme všechno fakt úplně na háku. Mimo muziky, tu jsme si přišli užít.  

Tak jo, já vám řeknu i něco vo kapelách a uskupeních, který ten večír v Plzni hráli. I když, sto chutí, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, do jámy padá a není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem (abyste věděli, že to píše vzdělanej člověk).

DECULTIVATE - hele a už vám někdo někdy brousil ksicht rozbrušovačkou? Že ne? Tak to si na tuhle smečku skočte někam do klubu. Hrají špinavej, zasmrádlej hardcore s crustem a powerviolence, tedy styly, který osobně vůbec nevyhledávám, nelíbí se mi a bojím se jich jako čert kříže. Jenže, znáte to. Pivko v ruce, dobrá nálada, tak proč si nerozšířit obzory a nepopustit uzdu fantazii. Kluci jdou na věc podobně jako třeba takoví TRAP THEM, FULL OF HELL, CURSED, SECT, něco málo z NAPALM DEATH. Ale to je jedno. Tahle hudba je o totální nenávisti, o sebevražedných sklonech, o bolesti, o strachu. Ke konci to na mě bylo už monotónní, ale jako takový večerní hnisavý zákusek, proč ne. Navíc musím ocenit, že byl set velmi dobře zahraný. Za mě teda asi takhle. Byl to prostě masakr. A šmitec.






DECULTIVATE played full of madness in Pilsen. Sharp riffs, morbid vocals and furious pace. It is made for cleaning of your brain! The music here is like the world after the apocalypse. It has left only a few devoted. The rest died in endless cramps. Brutality, hard core, powerviolence, crust passages and absolute chaos. This is DECULTIVATE. Massacre!

BRUTALLY DECEASED - už jsem je neviděl fakt dlouho. Pražskou nebo teď už víc západočeskou smečku, kterou sleduji od jejich začátků. Totálně překopaná sestava. Ale směr je nastaven stejný. Do temnoty, do záhrobí, mezi starý plesnivý zombie. Původně čistě chřestící švédský pytel plný kostí, postupně čím dál tím víc i s vlivy od Chicaga až po Floridu (se zastávkou v New Yorku). Opět bez kompromisů, s pověstnou krvavou jiskrou v oku. Nebylo si na co stěžovat. Pokud totiž k smrti milujete poctivý death metal, u nás v Čechách zase tolik možností nemáte. V Plzni se opět mým oblíbeným démonům povedlo přikovat mé nebohé tělo na zeď, vytahat ze mě střeva a vystřelit mi mozek z hlavy (jak jinak, než brokovnicí a skvělým výkonem!). Kývám se do rytmu jak starej Brůna a hledám svoji sekyru. Kurva fix, to bylo zase žrádlo! Poklona!





















I admire the old, dusty death metal where the bones burst under the pressure. The undead really comes to life and coffin slowly is runs out of air. I'm right here. While listening my tissues are gradually disintegrate and I feel I want to destroy and tear my face into the blood. Excellent grave death metal performance which bring undead back to life! Death!

ANCST - když se o nějaké kapele píše, že hraje black metal crust dark drone ambient a taky hard core (naživo jsem slyšel že i melodický death metal), přiznám se, že bývám zmatený a raději se soustředím na to, co mě fakt baví (třeba na pivo, holky a tak, ale o tom raději pššt, doba je zlá). Neznal jsem dopředu ani notu, ale bylo to velmi dobré. Některé momenty sice nebyly úplně pro moji maličkost, ale jako celek se mi vystoupení líbilo. Obzvláště ve chvílích, kdy se kapela soustředila na crust. Byla to taková zajímavá prašivá jednohubka, kus zahnívajícího masa, které jsem si opravdu užil. Bylo velmi příjemné, i přes moji notnou opilost a únavu, si stoupnout pod pódium a nechat na sebe působit tsunami zvané ANCST. 





The combination of death metal, crust and dirt reminds me of a crash with a truck full of pus. This is a hammer blowing directly into your brains! Absolute whirlwind! Words enought, I'm going to party! The concert, which was pull out your teeth with the roots! Excellent stuff!

Abych to shrnul. Šel jsem na jednu kapelu, dostal jsem tři, což je na to, že nejsem žádnej vodborník, celkem úspěšnost. Jsem teda fakt spokojenej s hudbou i celkovým průběhem večíra. Příště by to chtělo trošku (a teď vopravdu nemyslím náš národní poklad, pana režisíra Trošku) ještě víc deathu nebo mýho voblíbenýho thrashe, ale člověk v dnešní situaci nemůže chtít všechno, žejo? Všimnul jsem si, že bývá dobrý v těch reportech napsat nějakej postřeh, jako aby bylo vidět, že ten co to psal, tam vopravdicky byl a neseděl celou dobu na baru. Tak tedy - na hajzlech jsem zjistil, jak vypadá Satan. Jmenuje se Zuckerberg a musí to bejt fakt von, protože některý lidi místo toho, aby chcali nebo nedejbože srali, tak čuměj do mobilu na modrobílou obrazovku a scrollují u keramiky i pod pódiem a proto jsou tam pak takový hovna. 

Návštěvnost čítala velmi hrubým odhadem nějakých 80 zbloudilých duší. Rozuměj lidí, co se na to ještě nevybodli a chodí doopravdy podpořit.

Vono na rovinu. Jsme starý. Už nevydržíme kalit v pátek po práci tak dlouho. Děláme jako že ne, ale je na nás vidět, že se nám klíží víka, někteří už víc posedávají, odcházejí častěji močit a naše diskuze je čím dál tím unavenější. Omlouvám se všem, že nejsem kritik, který hodnotí kvalitu jídla na koncertech, lepkavost podlahy, likotavost světel, jestli je klub nebo není hate free, tutti frutti free, zombie free nebo já nevím, nesleduji, nestíhám sledovat všechny moderní informace a trendy nutné pro psaní reportu. Nechci. Jsem ouplně vobyčejný metalista a nestydím se za to. Mám rád muziku, pivo a hezký holky. Tak sorry všem hňupům. A v pátek to bylo právě skvělý v tom, že si nikdo na nic nehrál, nepřetvařoval se. Nevyčítal mi, že nejsem jako Tomáš Flus. Odešli jsme bez jediné selfie do svých domovů. 




To vám byla zase jízda, paní Vomáčková. Trošku jsem se v noční Plzni bál, nepopírám, kolem kebabů se to dycinky serve na nože. Chodím raději obloukem a jsem rád, že jsem v posteli. Koncert, ale hlavně pokec - všechno se mi líbilo. Někdy nám stačí málo nebo to je moc? To si asi musí každý přebrat sám. Za mě, vidím a zažil jsem velký dobrý! Himmel hergot, krucajz element, Kristova noho, ježkovy voči, Budhhovo břicho, fousy toho, o němž se nemluví, mě vám bylo táák dobře! Díky všem, kteří se o to zasloužili. Lovískuju:)))!

Author of photos and videos - Jakub Asphyx.
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

----------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

Recenze/review - NECROBASTARD - Massgrave (2021)


NECROBASTARD - Massgrave
CD 2021, Diabolical Summoning Records

for english please scroll down

Procházím se galerií smrti a přemýšlím, kde brali umělci inspiraci pro tolik bolesti. Sochy z mrtvých těl, obrazy namalované krví. Utrpení už dávno nikoho v dnešní době nešokuje, ale tady je to jiné. Jakoby se do stěn otiskla temnota. Chladná a ošklivá tma, kterou má každý z nás někde hluboko ve své duši. Existují jedinci, kteří ji nedokážou ovládat. Šílené představy přeměněné ve skutky. Špinavé zlo, zahalené do pláště utkaného z pevných pavučin.

NECROBASTARD z Chile jsem vůbec neznal. Přitom kapela začala hrát již v roce 2007 a má na svém kontě mnoho demonahrávek, singlů a jednu kompilaci. Vypadá to, že pánové přistupují ke své morbidní práci hezky postaru. A to já rád. Death thrash metal z pochmurných opuštěných katakomb.  


"Massgrave" je nahrávkou, na které naleznete umně namíchaný koktejl ze staré americké školy (MONSTROSITY, BRUTALITY, MALEVOLENT CREATION) a spoustu švédských přísad (GRAVE, UNLEASHED). Co se týká thrashe, tak lze občas zaslechnout vlivy SEPULTURY. NECROBASTARD lze s klidem označit známkou kvality. Pokud máte zmiňované smečky, ke kterých jsem tvorbu Chilanů přirovnal rádi, tak neváhejte ani chvilku. Pro mě osobně se jedná o velké překvapení minulého roku. Vše řeže tou správnou stranou nože, nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Plesnivý zvuk, chorobný vokál, spousta zajímavých momentů a nepřehlédnutelná patina, kterou lze získat jen oddaností a dlouhými pobyty na pohřebištích. Mám chuť rozdrtit další kosti, vykopat nový hrob a nebo znovu a znovu navštěvovat galerii smrti, s nápisem NECROBASTARD nad hlavním vchodem. "Massgrave" smrdí pravou nenávistí. Je to hodně naštvaná deska, plná rouhání a ošklivých obrazů. Antikřesťanská, démonická, brutální a surová takovým tím přitažlivým způsobem. Death metal, thrash metal, temnota a smrt! Nic jiného neexistuje! Masakr!


sumarizace:

"Massgrave" je albem, které vás rozseká na malé kousky. Bez jakéhokoliv slitování. Při poslechu tohoto death thrash metalového skvostu si přijdu jako na setkání s pořádně naštvanými řezníky. Ostré riffy, které ctí to nejlepší z americké školy (MONSTROSITY, BRUTALITY, MALEVOLENT CREATION), jsou doplněny o severský chlad a tmu  (GRAVE, UNLEASHED). Také cítíte, že každou chvíli potkáte samotného Satana? Skladby, které mají obrovskou sílu, v sobě obsahují velké množství hodně návykových motivů. NECROBASTARD ctí to nejlepší z tradičních metalových hodnot a přidávají navíc kus svého odhodlání. Jejich novinka je pro mě jedem, který mi zcela pronikl do krve.  Je to hodně naštvaná deska, plná rouhání a ošklivých obrazů. Antikřesťanská, démonická, brutální a surová takovým tím přitažlivým způsobem. Teď už bude následovat jenom nekonečné prokletí a smrt. Klasický death  metal, zahraný s morbidní elegancí! Totální masakr lidské mysli!


Asphyx says:

"Massgrave" is an album that cut you into small pieces. Without any mercy. When listening to this death thrash metal masterpiece I'm like on a meeting with really angry butchers. Sharp riffs, which honour the best of American schools (MONSTROSITY, BRUTALITY, MALEVOLENT CREATION) are completed by Nordic coldness and darkness (GRAVE, UNLEASHED). Do you feel that you can meet Satan himself at the moment? Songs ,that have enormous strength, contain a huge amount of very addictive themes. NECROBASTARD honour the best of traditional metal values and add extra chunk of their dedication. Their novelty is poison for me that came into my blood. It's a very angry record, full of blasphemy and ugly images. Anti-Christian, demonic, brutal and cruel in such an attractive way. Now it will follow the endless curse and death only. Classical death thrash metal, played with morbid elegance! Total massacre of the human mind!


Tracklist:
1. Necromantic Nights 06:38
2. Deadly Mass 07:22
3. The Grotesque Roots of Civilization 06:21
4. Into the Burial Darkness 05:35
5. Madness Ritual 04:53
6. Sacrifice Purification 03:58
7. Ancient Disaster 06:07
8. Charge in Paradise 05:37
9. Insulting Humanity 05:15
10. Inverting thy Cross 07:11


pátek 28. ledna 2022

Recenze/review - EFYD - Like Shadows (2021)


EFYD - Like Shadows
CD 2021, Metal Scrap Records

for eglish please scroll down

Znechucen světem okolo raději utíkám do podzemí. Tady je zlo čitelnější, přehlednější a jasnější. Žádná přetvářka a klam, žádné krásné tváře s jedovatým jazykem. Podávám si ruku s nemrtvými, kývám na pozdrav padlým duším. Vítají mě s otevřenou náručí, protože moc dobře vědí, že jim jako každý den doporučím další muziku. Tentokrát z Itálie. EFYD přicházejí se svým debutem. Shnilým kusem masa, který budete s chutí odtrhávat od kosti.

Hrát starý death metal není jednoduché. vypadá to snadně, ale není. Vše je samozřejmě hodně o pocitech a zaměření posluchače. Dělal jsem si pořádek ve svých archivech a řekl si, že zrovna tuhle smečku bych mohl zmínit. Líbí se mi totiž, jakým způsobem kapela přistupuje ke své morbidní práci. 

 

Vezměte starý death metal ve stylu MORBID ANGEL, PESTILENCE, DEICIDE, MALEVOLENT CREATION, OBITUARY, DISMEMBER a smíchejte jej s thrashem od KREATOR, SLAYER, CORONER, SEPUTLURY. Zpočátku dostanete trošku nesourodý koktejl, který se ale po několika setkáních stane vaší nutností i potravou. Alespoň u mě to takhle probíhalo. Je znát, že EFYD nejen, že jsou dobří skladatelé, ale také pevně věří tomu, co hrají. Líbí se mi, že se zbytečně nepodbízejí a nebojí se hrát i komplikovaněji. Zvuk jest náležitě prašivý, ale také čitelný a jasný. Zkrátka a jednoduše, když si vedle sebe postavím řekněme deset desek, které mi přišly na recenzi, tak Italové vyhrávají s přehledem. Je to vlastně jednoduché jako vždy. Zaujali mě. Svými postupy, zajímavými momenty, atmosférou a náladami. Nutno také dodat, že i nemrtví souhlasně pokyvují hlavou, podupávají si do rytmu a užívají si všechny mrtvolné okamžiky, kterých naleznete na "Like Shadows" opravdu velké množství. Jak asi víte, nejsem z těch, kteří by se vyžívali v jedovatých kritikách. Proč také psát o něčem, co mě nebaví? EFYD si mě získali po všech stránkách. Budiž dnešních pár řádek připomenutím, že se v Itálii probudila další bestie. Death thrash metal zahalený do krvavé mlhy!


Asphyx says:

Disgusted with the world around me, I prefer to run underground. Here, evil is clearer, clearer and clearer. No pretence and deception, no pretty faces with poisonous tongues. I shake hands with the undead, nodding a greeting to the fallen souls. They welcome me with open arms, knowing full well that I will recommend more music to them, as I do every day. This time from Italy. EFYD come with their debut. A rotten piece of meat that you'll want to pick off the bone.

Playing old death metal is not easy. It looks easy, but it's not. It's all about the listener's feelings and focus, of course. I was going through my archives and thought I'd mention this particular pack. Because I like the way the band approaches their morbid work.


Take old death metal in the style of MORBID ANGEL, PESTILENCE, DEICIDE, MALEVOLENT CREATION, OBITUARY, DISMEMBER and mix it with thrash from KREATOR, SLAYER, CORONER, SEPULTURA. At first you will get a bit disparate cocktail, but after a few meetings, it will become your necessity and your food. At least that's how it went for me. You can tell that EFYD is not only good songwriters, but also firm believers in what they play. I like that they don't undercut themselves unnecessarily and aren't afraid to play more complicated. The sound is appropriately dusty, but also clear and legible. Quite simply, when I put side by side say the ten albums I received for review, the Italians win easily. It's actually as simple as ever. I'm intrigued. With their methods, interesting moments, atmosphere and moods. It should also be added that even the undead nod their heads in agreement, stomp to the beat and enjoy all the dying moments, which you can find a lot of on "Like Shadows". As you probably know, I'm not one to indulge in venomous criticism. Also, why write about something I don't enjoy? EFYD have won me over on all counts. Let today's few lines be a reminder that another beast has awakened in Italy. Death thrash metal shrouded in a bloody fog!



Tracklist:
01. Suffer-Die-Rot
02. The Tinkling Of Chains
03. Dementia Process
04. Anger Burn Inside
05. Deconstruct, Forget
06. Like Shadows
07. Fucking Glory
08. Evocative
09. Devastate On Me
10. Among The Arid Peaks

band:
Luca - bass
Frank - guitars/vocals
Mark - drums



TWITTER