DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 15. března 2022

Recenze/review - ROTTEN TOMB - Visions of Dismal Fate (2022)


ROTTEN TOMB - Visions of Dismal Fate
CD 2022, Crypts of Eternity Productions

for english please scroll down

Zpřerážené kosti, mozek vystřelený z hlavy. Vnitřnosti, které jsou přeházené jako hračky. Mrtvola, začala už notně hnít. Pohozená u cesty, bez identity, bez života. Prázdná ulice a ty přemýšlíš, kdo mohl takové zlo udělat. Jsme zhýčkaní pohodlným životem, zlenivěli jsme a před podobnými věcmi zavíráme oči. Máme řešení, ale jen za obrazovkou. Tam jsme silní a nejchytřejší. Jenže pak vylezeme ven a staneme se snadnou kořistí.

ROTTEN TOMB z Chile hrají starý, prašivý death metal s chladnou atmosférou. Když si jejich novinku "Visions of Dismal Fate" poslechnete pečlivěji, zjistíte, že připomíná nejvíc asi nějaký ošklivý hororový film. A nebo krutou, hnusnou realitu. Krev v očích a neskutečný strach. Máte důvod, bestie obchází i kolem vás. Záleží jen na vkusu, zda podlehnete, či nikoliv. Já si svůj směr vybral už dávno. Rovnou do pekla a tuhle desku si vezmu s sebou.


Celou dobu se pohybujeme v katakombách, kde vládnou kapely jako INCANTATION, BRUTALITY, GOREMENT, GRAVE, v pomalejších momentech pak WINTER nebo starší PARADISE LOST. Riffy doslova mokvají, pálí, jsou opředeny silnou vrstvou pavučin. Hodně za to může skvělý morbidní zvuk (Pablo Clares), na uvěřitelnosti přidává samozřejmě i obal, na který je radost se dívat. Vše je podřízeno jedinému. Mrazivým, černým a nihilistickým náladám. Mám pokaždé radost, když potkám podobnou smečku, protože vždy je dobré vědět, že na světě existují lidé, kteří nahlížejí na smrtící kov jako já. Doom metal, umně vložený do songů, je jejich přirozenou součástí. Představte si tichou noc, smrad opuštěných ulic a mrtvolu za rohem. "Visions of Dismal Fate" je o negativních věcech i pocitech, kterých je schopen jenom člověk, jako prokletý druh. Během celé desky nezahlédnete ani náznak světla. Svět je dávno ztracený, zlo zdá se, vítězí na všech frontách. Je v každém z nás, je naší součástí, zahnívajícím kusem masa, které nemůžeme odříznout. Stejně jako tohle album, které vám promítne do snů ty nejhnusnější obrazy. Zavíráme oči před zlem, ignorujeme temnotu. Nakonec nás ale stejně dostihne svědomí. Stejně jako nová nahrávka ROTTEN TOMB. Morbidní ozvěny z death metalových katakomb!


Asphyx says:

I like the death metal which is smelled by doom. Sophisticated, dark and insidious. Crawling like a ball of little snakes that will grow up fed by your hate and will eat you. Long walks in the cemetery during autumn days. Sadness and memories, from these feelings I have while listening to the new album "Visions of Dismal Fate".

I appreciate the sulphurous and frenzied sound. I also like the cover, I'm excited about riffs, cut out from old death doom textbooks. Morbid experiences with the transition to the other world come to life, they are suddenly quite palpable. If underground music is mainly about emotions, feelings, about the last moments of people, then ROTTEN TOMB managed to record a great record. Have you ever knelt by the grave and talked to your ancestors? Have you sifted soil between your fingers and wondered what would happen once you crossed over? This is exactly what this album is all about. About Death, Sadness, Oblivion. It is suitable for long walks through the night landscape, preferably in rain and fog. I'm adding volume and I want to fall into a thousand pieces. I am broken, destroyed, I am again in the morgue and I am scary of every shadow. "Visions of Dismal Fate" is a death doom metal occult session which evoking the souls of the dead! Rot, cold and death, nothing else. Just pain. We move in catacombs all the time, where bands like INCANTATION, BRUTALITY, GOREMENT, GRAVE rule, in slower moments WINTER or older PARADISE LOST. Morbid echoes from death metal catacombs!



Tracklist:
01. Devourer Of Life
02. Human Paradox
03. Forgotten Graveyard
04. Denial, Desolation, Resignation
05. Internal Fear
06. Emptiness
07. Near End
08. Pest Winds


A few questions - interview with death metal band from Chile - ROTTEN TOMB.


A few questions - interview with death metal band from Chile - ROTTEN TOMB.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

R: Hails, we are Rotten Tomb, a band from Iquique, a city northern Chile. The band was found in the middle 2016 by “C.“ & “Deathbringer“, from bands Excised and Hades, that doesn’t exist anymore. Our style is principally focused in a mix between American Death Metal & EU Death Metal, with some modern DM styles like Grave Miasma, Dead Congregation, Drawn and Quartered among some elses.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

R: Our album was recorded at Santiago, Chile. In renown DM6 Studios. All the record, mix and mastering was in charge of Pablo Clares. Death Division Rituals (DDR) is the main producer, who paid fo the studio and the second producer is Crypts Of Eternity, who’s paying fo the physical material alonside DDR.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

R: For now there are 300 12‘‘ vinyl copies, 500 CD copies (in production) and will be 111 copies in Tape (Chile only). Also considering the digital format, who’s unlimited.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

R: All music, lyrics and concept are in charge of Deathbringer & C. In the lyrics we talk about anything that foresees something about Death, like physical and mental diseases, places, rituals, or death itself like an entity who’s worthy of fear and respect.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

R: The logo was made by a friend of us, Antonio Cabrera, who have a distro called Crucifigeretur Distro; the arts has been in charge of various artists depends of the release, but the people involved was: Daniel Jopia (Necropolis), Rodrigo Pereira (Eternal Cycle, Live For the Death), Alonso Wiltschek (Visions Of A Dismal Fate). Rotten Tomb just have two websites, Facebook & Bandcamp, which both C. & Deathbringer manages it. For the moment we think it’s enough social media for us.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

R: Since a while now Death Division Rituals have been involve with us and our releases, begun with Eternal Cycle Of Death and untill now he has done a wonderful job. For our album he made more than just the physical production, since he paid the studio for us, so we are eternally greatful.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

R: Our main idea always be to make something like old Incantation, meanwhile we were composing we added some elements from other influences like Immolation, Dismember, Paradise Lost. Also from more actual bands like Grave Miasma, Dead Congregation, Venenum. We think that’s why we have our own seal like a band.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

R: Untill now we are waiting for the copies of the band, we don't know the movement from the main labels, Death Division and Crypts Of Eternity. But as we and you might have seen on social media, the album has had an acceptance beyond our expectations.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

R: We have planned a gig for may to play in Arica, a city near us. In july we have three: Iquique, Santiago and we finish at Total Death Over Mexico, in Mexico. This will be our first international gig, so we are very excited to show our Death Metal. About a preference, we can't answer since we have played just in small pubs and clubs, never in a festival like to compare and choose.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

R: Our plans in short time are to finish the gigs planned this year, hoping we get some others invitations, and the meantime we’re going to begin to rehearsal our songs for the next album, that are already done in demo tapes. We’ve done 8 new songs and an intro. Our goal it’s to get known for all people we can and never stop doing Death Metal.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

R: You can contact for interviews, gigs and our material to: rottentomb@gmail.com , also of the social media said before, Rottentombband on Facebook & Rotten Tomb on Bandcamp.

Thanx for the interview.

Thanks to you for your interest and support, have been a pleasure for us to answer your questions and hope we keep in touch for other releases of us.






------------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 14. března 2022

Recenze/review - CRYPTWORM - Spewing Mephitic Putridity (2022)


CRYPTWORM - Spewing Mephitic Putridity
CD 2022, Me Saco un Ojo Records / Pulverised Records / Extremely Rotten Productions

for english please scroll down

Někdy se to bohužel stává. Stará rána se znovu otevře a vy přemýšlíte, kde jste k ní přišli. Temná ulička a stín, který se odlepil od zdi. Děs v očích, šok a černá krev, vytékající z břicha. Vše je zpět, noční můry se vrátily. Vnitřnosti se kroutí v nekonečných křečích a ty přemýšlíš, proč právě teď? Po čase zjistíš, že důvod je prostý. Posloucháš stále dokola novou desku "Spewing Mephitic Putridity". Přechod na druhou stranu je tím pádem o hodně příjemnější.

Jedná se o hnusné, mokvající a morbidní death metalové album, u kterého se ocitnete v hlubokých smradlavých močálech. Tohle je opravdová, syrová a surová smrt. Odpověď na ozvěny ze záhrobí. Masivní, hutný zvuk, nečitelné logo, obal, plně vystihující to, co se na nahrávce odehrává. Hnilobné procesy byly zahájeny. Rozpadáme se zaživa!


Pokud bezezbytku vyznáváte death metalový směr jako kapely typu UNDERGANG, TOMB MOLD, ARCHAIC TOMB, MORTICIAN, UNDEATH, tak se vám bude líbit i "Spewing Mephitic Putridity". Pro pochopení a dobré vstřebání je nutné sestoupit několik pater do podzemí, ale v momentě, kdy se aklimatizujete a začnete nasávat zkažený vzduch, budete spokojeni jako já. Při poslechu se postupně propadám do bahna smíchaného s krví. Kolem se povalují bílé kosti mých předchůdců. Připadám si jako oběť nekonečné temnoty. Krev mi tuhne v žilách a každým přidáním hlasitosti se dostavují stavy podobné snad jen návštěvě staré opuštěné pitevny. Ve vzduchu se vznáší něco zlého, těžce definovatelného. Rezavý nůž, bodnutý kdysi zvrácenou bestií do mého břicha, znovu bolí. Stará rána se opět zanítila a noci jsou neskutečně dlouhé. Skladby v sobě obsahují vše potřebné pro pitvání živých těl. Sílu, energii, drive, černý feeling. Jednou se všichni rozpadneme v prach a naše mysl projde peklem. Než se tak ale stane, budu si užívat podmanivou atmosféru alba "Spewing Mephitic Putridity". Vrátím se znovu do prokleté ulice, do močálů smrti. Silnější a odhodlanější než dřív. Počkám si na to zvíře, uvězněné v člověku a narvu mu pod tlakem tuhle desku do hlavy. Aby pochopil, o čem je pravé zlo, o čem je ryzí, mokvající smrtící kov. Prašivý death metal, u kterého shnijete zaživa! 


Asphyx says:

Sometimes, unfortunately, it happens. An old wound reopens and you wonder where you came to it. A dark alley and a shadow that's peeled away from the wall. The terror in your eyes, the shock and the black blood pouring from your stomach. It's all back, the nightmares have returned. Your insides twist in endless spasms and you wonder why now? After a while, you realise the reason is simple. You listen to the new "Spewing Mephitic Putridity" album over and over again. It makes the transition to the other side a lot more enjoyable.

This is a filthy, swampy and morbid death metal album that will leave you in a deep stinking swamp. This is real, raw and brutal death. The answer to echoes from beyond the grave. Massive, dense sound, illegible logo, cover art, fully describing what is happening on the record. The rotting processes have begun. We're disintegrating alive!


If you are a death fan and like bands like UNDERGANG, TOMB MOLD, ARCHAIC TOMB, MORTICIAN, UNDEATH, you will like "Spewing Mephitic Putridity". You have to descend several floors underground to understand and absorb it well, but the moment you acclimate and start sucking in the corrupted air, you'll be as satisfied as I am. As I listen, I gradually sink into the mud mixed with blood. The white bones of my predecessors are lying around. I feel like a victim of endless darkness. My blood runs cold in my veins, and with each increase in volume, I feel like visiting an old abandoned autopsy room. Something evil, hard to define, is in the air. The rusty knife, stabbed into my stomach by a once twisted beast, hurts again. The old wound is inflamed again and the nights are unbelievably long. The songs contain everything necessary for dissecting living bodies. Power, energy, drive, black feeling. One day we'll all crumble into dust and our minds will go through hell. But before that happens, I'm going to enjoy the captivating atmosphere of "Spewing Mephitic Putridity". I'm going back to the cursed street, the swamps of death. Stronger and more determined than before. I'll wait for the beast trapped in man and shove this record into his head under pressure. To make him understand what true evil is all about, what pure, dripping death metal is all about. Dusty death metal that makes you rot alive!


Recenze/review - CRYPTWORM - Reeking Gunk of Abhorrence (2020):

Tracklist:
01. Disgorged Chunks Of Life
02. Immense Cerebral Decomposition
03. Reduced To Liquified Mass
04. Disembowelment (Draped In Gore)
05. Premature Entombment
06. Septic Phlegm Asphyxia
07. Amorphous Transmutations
08. Spewing Mephitic Putridity





neděle 13. března 2022

Recenze/review - HELLFROST AND FIRE - Fire, Frost And Hell (2022)


HELLFROST AND FIRE - Fire, Frost And Hell
CD 2022, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Nikdo kolem mě nechápe krásu ranní mlhy nad hřbitovem. Ten zdánlivý klid, vítr v korunách stromů. Dlouhé stíny náhrobků, na kterých jsou napsána jména našich předků. Všude kolem se vznáší smrt, ale také odpočinek, nekonečný spánek. Jenže my jsme posluchači pravého death metalu, my moc dobře víme, že klid je jen předstíraný. Zkuste si přijít na hřbitov o půlnoci a uvidíte sami. Přízraky vylezou z děr, v márnici budou opět lámány staré kosti. Prašivina, popraskané rakve, temnota.

Najdeme zde vše, po čem naše srdce touží. Stejně jako na nové desce HELLFROST AND FIRE v jejímž středu nestojí nikdo jiný, než legendární zpěvák Dave Ingram. Ten se dal tentokrát dohromady s Rickem “Dennisem” DeMusisem (Guitar/Bass) a Travisem Ruvoem (Echelon, Cropsy Maniac - Drums), aby nám přednesli několik dalších kapitol z knihy mrtvých. 


Deska je primárně určena pro všechny opravdové věřící, kteří propadli death metalu v devadesátých letech minulého století. Album se valí kupředu jako lavina z kostí, špíny a hniloby. Je jako buldozer, pod jehož pásy zahynete v šílených křečích. Užívám si nejen zvuk, ale i sóla od mistra kytary Scotta Fairfaxe (Memoriam UK, As The World Dies). Klasické postupy, tradičních zápach čerstvě exhumovaných hrobů. Já vím, kapela rozhodně nepřináší nic nového, ani převratného, ale o to tady vůbec nejde. Pokud chcete přesně pochopit atmosféru a náladu "Fire, Frost And Hell", doporučuji nejdříve strávit několik nocí v márnici s čerstvými nebožtíky. Pokud uslyšíte jejich šepot, nářek a v některých případech i transformaci do pekla, pak se vám budou líbit i HELLFROST AND FIRE. Mám zkrátka pocit, že jsme stejné krve. Došlo k vzájemnému přenosu nákazy mezi mnou a kapelou, což jsou věci, které nejdou sice dost dobře vysvětlit slovy, ale prokletí mi dají jistě za pravdu. Pánové složili poctivou, syrovou desku, která se mezi ostatními rozhodně neztratí. Řeže tou správnou stranou nože a nedá vám nic zadarmo. Nikdo kolem mě nechápe krásu ranní mlhy nad hřbitovem. Ten zdánlivý klid, vítr v korunách stromů. Dlouhé stíny náhrobků, na kterých jsou napsána jména našich předků. Na jednom je vytesáno i jméno této smečky (hned vedle Celtic Frost, Benediction, Warlord UK, Bolt Thrower, Cancer, Necrosanct, Memoriam). Zaslouží si to. Hraje se tady totiž poctivě, od srdce. Surový death metal, který vás roztrhá na kusy!


Asphyx says:

No one around me understands the beauty of the morning mist over the cemetery. The apparent calm, the wind in the treetops. The long shadows of the tombstones with our ancestors' names written on them. Death hovers all around, but also rest endless sleep. But we are the listeners of true death metal, we know very well that the peace is only fake. Try going to the cemetery at midnight and see for yourself. Ghosts will come out of the holes, old bones will be broken again in the morgue. Dust, cracked coffins, darkness.

Here we will find everything our hearts desire. Just like on the new album HELLFROST AND FIRE, with none other than legendary singer Dave Ingram at its centre. This time he has teamed up with Rick "Dennis" DeMusis (Guitar/Bass) and Travis Ruvoe (Echelon, Cropsy Maniac - Drums) to bring us a few more chapters from the book of the dead.


The album is primarily intended for all true believers who fell in love with death metal in the 1990s. The album rolls forward like an avalanche of bones, filth and rot. It's like a bulldozer under whose belts you will die in insane convulsions. I enjoy not only the sound, but the solos from guitar master Scott Fairfax (Memoriam UK, As The World Dies). Classical procedures, the traditional smell of freshly exhumed graves. I know, the band certainly doesn't bring anything new or groundbreaking, but that's not the point. If you want to understand exactly the atmosphere and mood of "Fire, Frost And Hell", I recommend spending a few nights in a morgue with fresh dead people first. If you can hear them whispering, wailing, and in some cases transforming into hell, then you'll like HELLFROST AND FIRE. I simply feel we are of the same blood. There has been a mutual transmission of contagion between myself and the band, things that can't be explained well enough with words, but the damned will surely give me credit. The gentlemen have composed an honest, raw record that will definitely not get lost amongst the rest. It cuts with the right side of the knife and doesn't give you anything for free. No one around me understands the beauty of the morning mist over the cemetery. The apparent calm, the wind in the treetops. The long shadows of the tombstones with the names of our ancestors written on them. On one of them is carved the name of this pack (next to Celtic Frost, Benediction, Warlord UK, Bolt Thrower, Cancer, Necrosanct, Memoriam). They deserve it. It is played here with honesty, from the heart. Raw death metal that will tear you apart!


Line up -
Dave Ingram (Benediction) - Vocals
Rick “Dennis” DeMusis - Guitar/Bass
Travis Ruvo (Echelon, Cropsy Maniac) - Drums

Guest solos - Scott Fairfax (Memoriam UK, As The World Dies)

Artwork by Propraetor

Track Listing -
1.Legion Of Hellfrost And Fire
2.Black Secrets In The Splintering Walls
3.Across The Bridge Of Tyrants
4.Meridian's Acquisition
5.The Lost King And The Heir Apparent
6.A Crown Of Conquest
7.Debris Wrought From Winter
8.Sonance Of The Swords
9.Throne Of Infinite Illusion
10.Within And Without The Emperor's Frontier


Hellfrost And Fire Bandcamp
Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Transcending Obscurity Instagram
Hellfrost And Fire Facebook
Official YouTube Channel
Label US Indiemerch Store
Label Europe Store

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý čtyřicátý druhý - Stověžatá



Příběh tří stý čtyřicátý druhý - Stověžatá

Už to bylo jasný. Vyhlásilo se na chodbách, v učebnách i na vysokoškolských barech. Hodný kluk z východu Čech chodí s Blankou. Budoucí strojař, který studovaný obor jako mnoho dalších nikdy nedělal a učitelka. Krásná dvojice. Bylo jasné, že budou raději čím dál tím víc spolu. Tak trošku jsem zase osiřel. Znovu jsem sedával v rohu s knihou, se sluchátky na uších nebo jen tak pozoroval cvrkot. Připadal jsem si opět jako stín. Dnes by se řeklo, že jsme měli s Eliškou vztah s výhodami. Byla krásná, v mnohém mi připomínala divokou Andreu, se kterou jsem před pár lety chodíval v Boleslavi. Se strojařema jsem se moc nebavil. Na mě měli malou fantazii a když chlastali tak bývali melancholičtí. Jakoby jim přeci jen chyběla víra, smysl, náplň. Samá čísla kolem, nekonečné výpočty, tohle všechno dává člověku zabrat, věřte mi. Cítil jsem se být mimo víc než kdy jindy.

Eliška se protáhla, jak to jenom samičky umí. Díval jsem se na ní. Vůbec se nestyděla, chodila přede mnou nahá, jako smyslná šelma. Bylo hodně brzy ráno. Vydáme se spolu kolem škodovácké zdi a u brány potkáme zástup lidí, co jdou na směnu i v sobotu. Usměju se, protože nemusím. Vyprávím Elišce, jak jsem makal a chodil také takhle brzy, ale tváří se kysele. Zajímavé, snad všechny mé dívky nerady vstávaly brzy. Vedu ji za ruku, ale není v tom vášeň zamilovaných. Spíš zvláštní napětí milenky, kterou mám sice moc rád, ale vím, že s ní nebudu navěky. Přemýšlím o tom, až dojdeme na autobusák. Chtěl jsem vlakem, ale holky rozhodly, že autobus bude rychlejší. Nasedli jsme a Michal s Blankou ihned vybalili pečlivě připravené svačiny. Ostatní dívky také. Jen já neměl nic. Koukal jsem ale dostatečně smutně, že jsem vyžebral alespoň nějaká sousta.

Na výlet do Prahy hrozně rád vzpomínám. Asi jsem vám to neříkal, ale učitelky všechny hrály na nějaký hudební nástroj a zpívaly. Měly tenhle předmět ve škole a zároveň i jako koníčka. Já jsem vážnou hudbu měl taky moc rád, i když je fakt, že bych asi po stopách význačných skladatelů do Prahy sám nejel. Myslím, že divoká Eliška také ne. Ale byla sranda zase jednou jen tak pozorovat, užívat si procházky, číst si nástěnné tabule, podivovat se pod klenutými stěnami. Mít dar hudby musí být krásné, ale zároveň hrozně náročné. Něco jako matematici, kterým se hlavou míhají čísla a oni jsou vyvolení, protože v nich naleznou smysl. Osobně asi nemám dar ani talent na nic, možná na kecání, protože když jsme byli někde s průvodcem, tak jsem pokaždé jeho výklad doplňoval vtipnými smyšlenými hláškami. Byl jsem sice několikrát okřiknut ve starodávných síních, ve kterých se psala historie, ale to mě vůbec neodradilo.

Bylo krásné, když usedly dvě ke klavíru v jednom sále, když zpívaly písně, které jsem nikdy neslyšel. Seděl jsem jak zařezaný, jako na koncertě své oblíbené kapely. Uvědomoval jsem si, že je to vlastně stejné. Metalové zvířata nebo jemné pohyby ladných rukou mladých dívek. I když měly třeba větší prdelky a nějaké to kilo navíc, tak když zpívaly a hrály, stávaly se pro mě andělskými. Jednou nebo dvakrát jsem se neudržel a zapojil se do sboru, opatrně, pomalinku, abych nerušil. Bylo to spontánní, s výhledem na Vltavu. Myslím, že filozofická fakulta. Mrumlal jsem, byl nervózní, ale zachvátil mě démon vášně. Pro hudbu. Byl jsem neskutečně pokorný a když se skončilo, měl jsem slzy na krajíčku. Podíval jsem se na Michala a ten brečel jako želva. Hergot holky, to pak máme být nadsamci a alfa šéfové rodu, ke kterým budete vzhlížet, když tu řveme jak starý báby? Blanka nás každého pohladila na tváři a Michal dostal navíc hubanec. Nádherný zážitek, o kterém když píšu, tak jej znovu prožívám.

Taky jsem se chtěl blýsknout a tak navrhnul hostinec U Zlatého Tygra, kvůli Hrabalovi, kterého jsme měli s Michalem tolik rádi. Kdysi, ještě za časů mé první dívky Kačenky, jsme tam mistra dokonce potkali, stejně jako v Kersku. Byl jsem ve svém živlu. Vyprávěl jsem všechno spojené s Hrabalem, co jsem věděl a že toho nebylo málo. Když jsme byli na místě, tak nás nepustili dovnitř. Bylo plno a taky tam byla nějaké akce. Říkám číšníkovi, že jsme přijeli až z Plzně, on se usmál a pokynul k jednomu stolu. Hele, tady jsou z Francie, támhle Němci a někdo z Bolívie. S Plzní mě hochu fakt nepřesvědčíš. Kam máme jít? Zkuste U Parlamentu. Je to sice kousek, ale nemáme mapu a jsme tak trošku vidle z malých měst, tak se musíme několikrát ptát. Konečně sedíme na místě, nahoře na vyvýšené plošince, abychom viděli přímo do hospody. Nikdo tu ale moc není.

Pijeme skvělou Plzeň a prohlížíme si černobílé fotky. Tak přátelé, když by na mě s vážnou muzikou, tak já na vás s literaturou. Lidé se začnou trousit až k večeru a naše společnost je hlasitá až běda. Nikomu to nevadí, číšníci kolem nás tančí jak baleťáci a my si pomlaskáváme. Vzduchem se vznáší taková ta skvělá nálada, kdy jsou lidé nadšení pro společnou věc. A to jste četli? U toho mě hladí Eliška pod stolem na stehně. Joj, já jsem tak šťastnej, připadá mi, že zase konečně někam patřím. Jsem mezi svými. Jedinej metalista, ale skvělé je, že si rozšiřuji obzory. Nasávám informace a jsem ve svém živlu. Michal září a má mastnou pusu, protože právě s Blankou spořádali vepřové koleno. Jdu močit a když dokonám potřebu, tak se zachvěji. U mě stojí šedivý pán s krásným pohledem. Vypadá jak pánbůh. Asi na něj moc civím, protože řekne: "Ano mladíku, jsem to já". A já všem vyprávím, že jsem potkal samotného nejvyššího.

Ty vole, víš kdo to je? Řekne mi číšník a já čumím jak péro z gauče. Arnošt Lustig. Ta dnešní mládež. Achjo. Připadám si jako šílenej debil, ale zase mám zážitek, že jsem močil vedle mistra. Jeho knihy miloval můj děda a já taky. Bylo v nich až příliš bolesti a byly náročné, alespoň pro moji maličkost. Jak jsem byl opilý, tak jsem se zvedl a šel mistrovi poděkovat. Asi jsem byl troufalý. Budiž mojí omluvou mládí. Pan Lustig byl skvělý. Když mu odešla společnost, tak se zvedl a šel k nám. Normálně se zeptal, jestli máme místo. Slyšel prý, jak se bavíme o knížkách. Krve by se ve mě nedořezal. Mám k lidem, co něco dokázali a opravdu umí velký respekt. Začal jsem něco koktat. On se na mě usmál, vůbec mě nijak nezesměšňoval a začal si s námi vyprávět jako kdybychom byli kamarádi. Měl ve slovech vášeň a moudrost. Nekonečnou moudrost. Řekl jsem mu o bohovi a on se od srdce zasmál.

Pak už musel běžet a my ještě snad dvě hodiny diskutovali o zážitku, který jsme měli. Nádhera přátelé. Někdy si říkám, proč se podobně moudrým a chytrým lidem nedává větší prostor. Byli jsme akorát tak zralí na to vypadnout, chvilku se toulat noční Prahou a pak přečkat do rána v nějakém klubu. Praha bývala krásná, divoká, tajemná. Já a Michal a holky jako květ. Zpívali jsme, dávili se radostí, bylo nám opravdu krásně. Dívali jsme se na Vltavu, básnili o tom, co jednou budeme dělat, co dokážeme, jak budeme jako pan Lustig. Ale ještě předtím založíme rodiny, vychováme děti. Kolem je přeci svoboda. Vůbec jsme neviděli a nechtěli vědět o mafii, o politice, o vraždách, vekslácích, kteří byli nově podnikateli. Ne, pro mě jsou devadesátky právě o parádních koncertech, o nádherném pocitu svobody, o Havlovi, o Lustigovi. 

Blanka nás zavede do nějakého jazzového klubu kousek od Václaváku. Jak bych to jen napsal. Ve vší úctě, nelíbilo se mi tam. Drahý pivo, divný lidi. V rolácích kecali nesmysly. Stylizovali se do umělců, ale koukali na mého křiváka s opovržením a zvednutým nosem. Sed jsem si do kouta a raději zkoumal záhyby slečny Elišky. Vyhodili nás k ránu, ještě nesvítalo, ale poletoval sníh. Zamířili jsme na vlak a když konečně vyjel, mávali jsme jak malé děti Stověžaté. Mám Prahu moc rád, ale asi trošku jinak než ostatní. Vyhýbám se davům turistů a raději objevuji místa spojená s něčím pro mě důležitým. Místa a postavy, které mě ovlivnily. Říkám, šeptám všechno Elišce, ale ona mi odpoví, že by raději pořádnou divočinu doma v posteli. Slíbím jí, že může spát u mě na koleji. I stane se tak, ale než dojedeme do Plzně, tak nespím a sleduji probouzející se krajinu. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 12. března 2022

Recenze/review - DISCHORDIA - Triptych (2022)


DISCHORDIA - Triptych
CD 2022, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Vše se opakuje v neustálých kruzích. Vzpomínky na krev, vzpomínky na násilí. Lidé jsou nepoučitelní. Vypálená města, bolest v očích, smrt stojí rozkročena v poli a kosí vše, co se jí dostane pod ruku. Bojíme se jí pohlédnout do tváře a tušíme ji za každým rohem. Místo letů do vesmíru se vracíme zpět do temnoty. Jsem pak rád za každou kapelu, jako jsou američtí DISCHORDIA. Ti letos přicházejí se zbrusu novým albem toho nejkvalitnějšího technického death metalu.

Jsem založením spíše stará škola, ale mám také fantazii a k četbě nějakého dobrého sci-fi si nedovedu představit lepší nahrávku, než je "Triptych". Komplikované pasáže jsou protkány nekonečnu tmou. Hudba na mě působí velmi nelidsky, strojově, chladně. Jako dnešní doba.


Kapela se volně inspirovala třeba takovými GORGUTS, WORMED, ULCERATE, SUNLESS, OBLIVION, REPLICANT. Patří mezi hledače neprobádaných zákoutí, mezi mistry hluku, kteří ale na rozdíl od jiných dokáží napsat skladby, tak aby se velmi dobře poslouchaly. Jasná, i když zpočátku lehce nepřehledná, struktura skladeb, morbidní vokál, skvělý zvuk (Colin Marston (Gorguts, Replicant)). Tohle všechno dohromady tvoří celek, který mě opravdu baví. Není to jen hra na co největší rychlost a progresi pro progresi, ale masivní, brutální útok na mozkové závity. Pokud u hudby rádi přemýšlíte a k smrti milujete odvrácenou stranu lidské mysli, tak neváhejte. Po chvilce (to asi záleží na vkusu každého z vás) vzájemného respektu a hledání, se songy usadí a vypálí vám do mozku hlubokou díru. Stejně, jako u jiných podobných skupin v tomto stylu, doporučuji si v klidu poslechnout ukázky a pokud vás zaujmou, jděte do toho! Slova jsou nakonec stejně zbytečná. Vše se opakuje v neustálých kruzích. Vzpomínky na krev, vzpomínky na násilí. Lidé jsou nepoučitelní. Je mi divně na duši a nechce se mi nic psát. Raději poslouchám alba jako je "Triptych". Temný, chladný technický death metalový stroj na zabíjení! Skvěle!


sumarizace:

Novinka amerických technických death metalistů DISCHORDIA připomíná morbidní útok z jiné planety. Je komplikované, extrémní, pestré a zároveň temné. Cítím z něj neskutečnou energii a sílu. Vesmírní vetřelci opět zabíjí. Nekompromisně, krutě, zákeřně. Album proniká do krve postupně, pomalu, i po delší době je stále co objevovat nového. S "Triptych" jsem velmi spokojený. Obsahuje v sobě totiž velké množství dobrých nápadů, zajímavých pasáží a má skvělou produkci. DISCHORDIA se vydali na nelehkou cestu do vesmíru. Potkávají jen samá šílená monstra, tmu a brutalitu. Album neskutečně řeže, pálí, bolí a zároveň je temné jako noční obloha. Doporučuji všem brutálním maniakům, hledačům hudební krutosti i death metalovým gurmánům. Letošní nahrávka vás rozemele na masokostní moučku! Temný, chladný technický death metalový stroj na zabíjení! Skvěle!

pro fanoušky: GORGUTS, WORMED, ULCERATE, SUNLESS, OBLIVION, REPLICANT



Asphyx says:

The news of American technical death metal DISCHORDIA recalls the morbid attack from another planet. It's complicated, extreme, colourful and also dark. I feel the incredible energy and strength. Space invaders kill again. Uncompromisingly, cruelly, insidiously. Album comes into the blood gradually, slowly, even after a long time there is always something new to discover. With "Triptych" I am very satisfied. It contains a large number of good ideas, interesting passages and great production. DISCHORDIA set out on the difficult journey into space, meeting only mad monsters, darkness and brutality. Album cuts, burns, hurts incredibly and it's as dark as the night sky. I recommend to all brutal maniacs, seekers after music's cruelty and death metal gourmets. This year's record will grind you to meat and bone meal! A dark, cool technical death metal killing machine! Great!


Recenze/review - DISCHORDIA - Thanatopsis (2016):

Track Listing:
1. Minds of Dust
2. Bodies of Ash
3. Spirits of Dirt
4. The Wheel
5. The Whip
6. The Carriage
7. Panopticon
8. Purifying Flame
9. Le Petite Mort

Line up -
Bass, Flute, Vox, Percussion, & Wrenches by Josh Turner
Guitars, Vox, & Slam Ball by Keeno
Drums, Guitar, Piano, & Filing Cabinet by Josh Fallin

Mixed & Mastered by Colin Marston (Gorguts, Replicant)

Artwork by Gianna Martucci-Fink

pátek 11. března 2022

Recenze/review - HATH - All That Was Promised (2022)


HATH - All That Was Promised
CD 2022, Willowtip Records

for english please scroll down

Poslední dobou dost často přemýšlím o tom, kde se v lidech bere tolik zla. Jakoby se všude kolem vznášel jedovatý plyn. Pomalu se dostává skoro všem do krve a mění jejich tváře ve zlostné škleby. Jako bychom žili jenom ve tmě. Přesto věřím v dobro, přesto věřím v záblesky světla. Můžete se snažit odvracet hlavu, můžete se setkávat a bavit jen s dobráky, ale stejně budete mít pocit, že nás postupně pohlcuje krvavá mlha. Občas bývá jedinou nadějí hudba. Pro mě osobně ještě knihy a mí blízcí a alba jako "All That Was Promised", která dávají alespoň nějakou naději.

A to přesto, že se jedná o progresivní, chladný death metal s black metalovými prvky. O amerických HATH jsem již jednou psal. O albu "Of Rot And Ruin" v roce 2019 (odkaz na recenzi je dole pod článkem). Novinka je pokračováním nastaveného směru. Znovu se toulám nekonečnými chodbami podzemí a doufám, že potkám i něco pozitivního. 


Asi všichni už dávno moc dobře víte, že moje stránky nejsou jen obyčejným přepisováním promo materiálů, ale snažím se vám vždy zprostředkovat i nálady a atmosféru desek, o kterých si myslím, že by vás mohly zajímat. U HATH se samo nabízí přirovnání k mnoha současným progresivním kapelám. Dokáží být brutální, ale nebojí se i experimentovat. Všechno je pak zabaleno v pekelných náladách. Platí zde víc než kdy jindy, že je lepší uskutečnit několik poslechů, než si uděláte názor. Ukázky vám totiž dají rozhodně víc, než jen popisná slova. Američané jsou rozevlátí, ale takovým tím děsivým způsobem. Nečekejte žádná exhibiční preludia, skladby jsou kompaktní, mají jasný směr a myšlenku. Jen musíte mít pro tenhle styl pochopení. Můžu si tisíckrát myslet, že jsme se jako lidé dostali do slepé uličky, ale když potom slyším "All That Was Promised", tak je mi i přes veškerou temnotu a zlo, které z nahrávky cítím, tak nějak dobře. Rád se k albu vracím, objevuji nová zákoutí, nasávám atmosféru. Jasně, musím být při poslechu bdělý, jako kulisu jej nelze rozhodně doporučit, ale určitě se jedná o zajímavý kousek hudby. Doslova cítím energii, nadšení a samozřejmě talent, na který se dnes tolik zapomíná. Černá duše, černá fantazie! Progresivní black death metalový opus!


Asphyx says:

Complicated, carefully built songs with lots of interesting moments. "All That Was Promised" is an album that really inflicts pain. You can imagine a badly healed wound when someone stick in a rusty knife. HATH bet on a pied palette of dark moods and it work well for them!

The record have perfect sound, excellent player performances, but also a huge portion of black moods. Once, the song is floating around you like a dying nightmare, noble and ungraspable. Followed by an earthy leap down, buried alive and essentially perfect death. I also have to mention a very nice cover. HATH can be brutal, technical, cool, progressive and magical in one song. I have to admit that I have completely felt down to this record after I listen it several times. First league is played here, the talent is felt from every tone like sulfur in a hot solution. American maniacs can be incomprehensible and mysterious in some moments. At the same time, they retain the rawness and the crushing effect. An excellent black / death metal album for everyone looking for hopelessness in the dark. I bow down to the ground and recite a prayer for all the cursed. Progressive black death metal opus!



about HATH on DEADLY STORM ZINE:

Tracklist:
01. The Million Violations
02. Kenosis
03. Lithopaedic
04. Iosis
05. Decollation
06. Death Complex
07. Casting Of The Self
08. All That Was Promised
09. Name Them Yet Build No Monument



KNIŽNÍ TIPY - Marťan - Andy Weir (2015)


Marťan - Andy Weir
2015, Knižní klub

Přiznám se, že už jsme dlouho nečetl knihu, která by mě tolik vzala po všech stránkách. K Marťanovi jsem se znovu vrátil po několika letech a opět si jej přečetl. Viděl jsem i filmové zpracování a obě provedení se mi neskutečně líbila. Nápad s moderním Robinsonem Crusoe sice není zase tolik originální, ale způsob, jakým je knížka napsána, mě fakt bavil. Každá část knížky, i ty technické a odborné, jsou napsány navíc s takovým tím nadhledem, který jsem míval vždy rád u starých autorů sci-fi. Andy Weir je svým způsobem opravdu klasik. Umí psát vskutku velmi poutavě, zajímavě.

Nezapomněl ani na vtip, nedílnou součást dávných příběhů, které jsem čítával někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Marťan je příběhem o nezdolné odvaze. O člověku jako takovém. Vždycky jsem si představoval, že podobné lety opravdu budeme už v dnešní době pořádat. Že se jako lidstvo vysereme na takové zdržování, jako jsou války a hlad a budeme už na vysoké úrovni poznání, že budou vesmírné lety samozřejmostí pro každého z nás. Nemýlil jsem se tentokrát jenom já, ale i spousta odborníků i spisovatelů. Nějak jsme nepočítali s hloupostí a blbostí našeho rodu. Nezbylo nic jiného, než představy a právě podobné knihy, jako Marťan. 

Knížka je pro mě takovou laskominou, jednohubkou, příběhem, který jsem prožíval spolu s hlavním hrdinou. Zajímavé je, že spousta mých představ byla zhmotněna i ve filmu. Ridley Scott i Matt Damon jsou prostě borci, to je bez debat. Bez připomínek je i kniha. Možná některé z vás odradí již zmiňované techničtější pasáže, chemické vzorce, biologie. Osobně mi to vůbec nevadilo. Možná kvůli tomu, že jsem kdysi dával na základní škole fakt pozor. Marťan vyžaduje fantazii, ale to každé poctivé sci-fi. Mimochodem, určitě doporučuji nejdříve číst knihu a až pak vidět film. Alespoň mě se tento postup osvědčil. Jasně, že ve filmu není všechno, ale komu to vadí? Všechno nelze vyjádřit obrazem. 

Fakt jsem si představoval, že jsem trosečníkem na planetě. Těšil se na další kapitolu, přemýšlel jsem, jak se Mark vypořádá s různými situacemi, jak vypěstuje první bramboru, jak přežije. Kolem knížky, kterou jsem jak jinak dostal od mé skvělé ženy, jsem chodil nejdřív opatrně. Když si totiž přečtete, o čem je, příliš nadějí ji nedáváte. Jeden člověk zůstane na Marsu, no a co? Jenže autor dokázal vystavět natolik přitažlivý příběh, že jsem byl zcela pohlcen. Mám to podobné i s hudbou, filmy. Musím být vtažen do děje, usmívat se, být napnutý, musí být předána určitá porce emocí. Mám rád silné osobnosti, které mají nadhled. Podle mého dělají náš svět i nás lepšími. 

Jasně, že některé pasáže, jako třeba ta se záchranou Marka, jsou trošku přitažené za vlasy. I když zase na druhou stranu. Představa, že svět není zase tak zlý a ošklivý, jak můžeme poslední roky vidět všude kolem, je přeci tolik lákavá. Jsem moc rád, že žijí, existují lidé, kteří se nebojí bojovat. O normální život, o přežití. Je nesporným faktem, že o Marťanovi jsem hodně dlouho přemýšlel a pamatuji si ho. Je vlastně o normálním klukovi, který díky tomu, že neztratil schopnost přemýšlet, hrát si a zkoušet, přežil. Neztratil vlastnosti, které nás jako celek vždy posouvaly dopředu. Možná i právě proto bych knihu doporučil všem, kdo mají otevřenou mysl i mozek na správném místě. 

A tak mě napadá, proč vlastně méně posloucháme lidi, kteří něco umí, kteří jsou dobří ve svém oboru? Proč raději věříme tupcům a jsme mnohdy jako stádo? Každá dobrá kniha by měla pokládat i nějaké otázky. Odpovědi si musíme každý najít sám. Jsem moc rád, že čtete, že jste nerezignovali, že se rádi necháváte unášet svojí fantazií. Co se týká mě, čtu čím dál tím víc. Někdy si připadám jako v době svého mládí. Knížky jsou pro mě klidným ostrovem nebo planetou, na kterou se hrozně rád vracím. Marťan patří mezi mé oblíbené a jsem moc rád, že jsem se mohl s vámi o svoji radost podělit.

Buďte dobří! Nás nedostanou! Děkuji za přízeň.

------------------------------------------------------------------------------------------------------
Je nejslavnějším mužem na Zemi. Má to však háček: není na Zemi…

Před šesti dny se Mark Watney jako jeden z prvních lidí prošel po Marsu. Teď je přesvědčený, že bude prvním člověkem, který tam zemře. Málem zahynul v prašné bouři a zbytek jeho posádky odletěl v domnění, že je mrtvý. Mark nemá jak odeslat zprávu, že přežil. A i kdyby se s lidmi na Zemi spojit dokázal, zásoby mu dojdou mnohem dřív, než by stačila dorazit pomoc. Mark se však nevzdává. Vyzbrojen pouze svým důvtipem, technickými dovednostmi a nevyčerpatelným smyslem pro humor, který se pro něj stane nejcennějším zdrojem síly, se pouští do tvrdošíjného boje o přežití. Jak zdolává jednu zdánlivě nepřekonatelnou překážku za druhou, začíná věřit, že by na cizí planetě přece jen mohl obstát. Jenže Mars mu ještě přichystá nejedno překvapení…

Strhující, podmanivý a přesvědčivý příběh o lidské nezdolnosti a vynalézavosti tváří v tvář beznadějné situaci obletěl celý čtenářský svět a ve všech zemích, kde vychází, sklízí nadšený ohlas. Zaujal i filmové tvůrce, režisér Ridley Scott točí adaptaci s Mattem Damonem v hlavní roli.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 10. března 2022

Recenze/review - CRYPTUM - Vile Emergence (2022)


CRYPTUM - Vile Emergence
EP 2022, Caligari Records

for english please scroll down

Pokaždé byl první na místě, na kterém se stalo nějaké neštěstí. Nasával atmosféru, dokonce několikrát získal ocenění za hrdinství. Jenže to bylo celé úplně jinak. Fascinovala ho čerstvá krev, krmil se bolestí jiných. Natáčel si zohavená těla, usmíval se ve stínu, když hořel dům. Vypadal hezky, rád se převáděl. Úspěšný, bohatý, s jedovatým jazykem. Připadalo mi, že se neustále pohybuje na tenké hranici mezi naším a oním světem. Posel zla. Stejně jako američtí death metalisté CRYPTUM a jejich nové EP. 

Surový smrtící kov s prvky thrash metalu. Prašivý zvuk, další rozkládající se tělo, další exhumovaný hrob. Podobných smeček je dnes velké množství, ale jen některé projdou mým sítem. Na CRYPTUM se mi líbí opět hlavně odhodlání, smradlavý odér, známý snad jen pitvání starých těl. Vítejte v záhrobí!


Kapela ctí bezezbytku podobné pořádky jako kapely typu PESTILENCE, MORBID ANGEL, IMMOLATION. Mají po celou dobu přehrávání ruce ponořené do zahnívajících vnitřností. Netřeba hned tuhle smečku odsuzovat z nepůvodnosti, to bychom dnes nemohli poslouchat vůbec nic. Naopak, EP si opravdu užívám. Splnilo všechny mé požadavky na krásný morbidní zážitek. Přidávám hlasitost, pařím ve svém soukromí. "Vile Emergence" jsou jako choroba z dávných časů, která se znovu dostala mezi nás. Rozervané tváře, postavy s otevřenou dutinou břišní. Ulice připomínají válečný stav. Je těžké poznat rozdíl mezi živými a nemrtvými. Náš hrdina z úvodu dnešního článku je na vrcholu. On předvídal, on věděl, že jsme v podstatě všichni zlá zvířata. Jinak by nestály u každé bouračky davy čumilů, jinak bychom nečetli každý den s takovou chutí články o utrpení jiných. CRYPTUM jsou jako přízrak, který se krmí tmou. Songy jsou velmi dobře napsány, skvěle se poslouchají. Pokud vyznáváte spíše staré provedení smrtícího kovu, neváhejte ani chvilku. Píšu to pořád. Smrt má mnoho podob. Většinou bývá hnusná, zlá a ošklivá. Je dobré být připraven. Myslím, že "Vile Emergence" nám může v podobných věcech hodně pomoci. Starý, čerstvě otevřený death metalový hrob! 


sumarizace:

CRYPTUM mě již prvním poslechem doslova smetli z povrchu zemského. Jejich death metal je sice klasický a tradiční, ale má v sobě doslova devastující účinek. Morbidní, chorobami nasáklý vokál, riffy, řezající do těch nejcitlivějších míst a všeobjímající pochmurná nálada. Američané stvořili hodně prašivé dílo.

"Vile Emergence" lze vystopovat vlivy PESTILENCE, MORBID ANGEL, IMMOLATION. Všechny skladby řežou tou správnou stranou nože, jsou temné, zákeřné a opravu připomínají čerstvé exhumování rakví. CRYPTUM jsou nejen velmi zručnými řemeslníky, ale (a to je velmi důležité) hlavně dokáží songy doslova vymáchat ve zkažené krvi. Všude kolem se vznáší mrtvolný puch, smíchaný se sírou. Tahle parta ví moc dobře, o čem je peklo. Má rakev znovu hoří a já už se těším, až se stanu prokletým popelem. Kolem duní novinka amerických maniaků a celková atmosféra je podtržena setkáním se samotnou smrtí. Starý, prašivý smrtící kov, zdá se, neřekl ještě poslední slovo. Z katakomb se ozývá neurvalý řev. To se hlásí o slovo CRYPTUM. Death metalová kapela, která jako bájní jezdci apokalypsy, přišla svojí hudbou spálit na popel i vás. Starý, čerstvě otevřený death metalový hrob! 


Asphyx says:

POSTMORTEM INC smashed me from the world within the first listening. Their death metal is classical and traditional however, it has devastating effect. Morbid, vocals filled with diseases, riffs cutting right into the most venerable places and the omnipresent gloomy mood. Those Americans made a really dusty work.

In "Vile Emergence" you can hear the influence by PESTILENCE, MORBID ANGEL, IMMOLATION. All those songs cut with the right side of a knife, they are dark, insidious and they really remind me fresh exhumations of coffins. CRYPTUM are not only very skilled craftsmen, but (and this is very important) they also know how to rinse their songs in spoiled blood. All around us is a dead-body smell mixed with sulphur. This band know very well what the hell is about. My coffin is burning again and I am looking forward to be cursed with ash. Around sounds the new album by those American maniacs and the overall atmosphere is underlined by the encounter with the death itself. Old, ashy death metal, as it seems, has not yet said its last word. There is the savage scream coming from the catacombs. That is CRYPTUM. Death metal band which came with its music to burn you to ash just like the riders of apocalypse. An old, freshly opened death metal grave!



Tracklist:
01. Torrent Of Infinite
02. Volitional Sacrilege
03. Dead Celestial Bodies
04. Vile Emergence

band:
Kyle Pooley (Drums)
Carlos Santini (Lead Guitar)
Mike Brilmyer (Vocals)
Trevor Cook (Rhythm Guitar)
Matthew Aguilar (Bass Guitar)



středa 9. března 2022

Recenze/review - SEPULCHRAL - From Beyond The Burial Mound (2022)


SEPULCHRAL - From Beyond The Burial Mound
EP 2022, Soulseller Records

for english please scroll down

Nevím, kdy vše vniklo, ale rozdíly se začaly postupně stírat. Mezi naším a oním světem. Mezi realitou a přízraky. V lidech bylo až příliš zla a nenávisti. Bratr nesnášel bratra, synové své otce. Kvůli drobnostem se začaly vést nesmyslné války. Občas bylo možné zahlédnout v pozadí usměvavého pána, který si všeobecné inferno neskutečně užíval. Jedno z převtělení pána pekel. Už nikdo nepracoval, nemiloval, nežil. Všem tekla krev.

Podobné apokalyptické a nihilistické pocity mám i z nového EP španělských death metalistů SEPULCHRAL. Ti se také po celou dobu pohybují na ostré a tenké hranici. Špatný život nebo smrt, vyberte si sami. Stačí, když dáte převozníkovi minci. Kapela hraje hodně surově, ošklivě, temně a chladně. 


Pro pochopení desky se musíme vydat do starých prašivých časů, když bylo vydáno debutové album ENTOMBED "Beyond the Burial Mound". Řekl bych, že inspirací byly nejen švédské death metalové kapely, ale i ty tradiční, americké. Je to v závěru jedno, hlavní je cíl, kterého pánové dosáhli. Pokud jste někdy kopali hluboký hrob, určitě víte, o čem mluvím. SEPULCHRAL se s tím nemažou, lámou kosti bez varování. Tančí na hrobech, vysmívají se církvi svaté, jsou neurvalí, šílení, divocí a maniakální. "From Beyond The Burial Mound" lze s klidem doporučit všem, kteří rádi objevují nové smečky se starým feelingem a patinou. Pokaždé, když jsem odděloval maso od kostí, tak jsem si na tuhle skupinu vzpomněl. Jedná se o hrubozrnnou, nasekanou tmu té nejvyšší kvality. Možná se svět řítí do záhuby a můžeme si za to sami, ale dokud budou vznikat podobná alba, bude mít smysl pořád hudbu poslouchat. Až to tady jednou nějaký šílenec celé odpálí, všichni budeme zvracet krev a konečně se pokloníme Satanovi, tak si na tuhle desku určitě vzpomenu. Nevím, kdy vše vzniklo, ale rozdíly se začaly postupně stírat. Mezi naším a oním světem. Mezi realitou a přízraky. Mezi lidmi bylo až příliš zla a nenávisti. Je na čase všechno vyčistit. Doporučuji "From Beyond The Burial Mound" pořádně nahlas. Temný, chladný, zabijácký death metal!


sumarizace:

"From Beyond The Burial Mound" od španělských SEPULCHRAL je albem, u kterého se samy otvírají staré hroby. Death metal, který je nám zde předkládán je ostrý, nekompromisní, starý, ošklivý a šíleně návykový. Vydejte se spolu s kapelou na výlet do dávných dob, kdy se ještě hrálo poctivě, reálně a skupinám nechybělo nadšení. Oceňuji velmi dobré, chytlavé nápady, pořádně plesnivý zvuk a hlavně určitou jiskru, kterou cítím z každé skladby. Tohle je muzika pro všechny pamětníky, kteří ještě nezapomněli na to, jak správně death metalem nakopat všem zadky. Mírně se rozkročte, rozpusťte své vlasy, zvedněte ruce a začněte pařit. Starý smrtící kov z devadesátých let opět ožívá. A to pěkně hlasitě a ostře. Kdo z vás si vykope vlastní hrob? Songy plné záhrobí, které jsou nabroušené, jako rezavá kosa. Z nahrávky jsem doslova nadšený a užívám si ji plnými doušky. Temný, chladný, zabijácký death metal!


Asphyx says:

"From Beyond The Burial Mound" from Spannish SEPULCHRAL is an album that opens old graves. Death metal presenting here is sharp, uncompromising, old, ugly and insanely addictive. Come with the band on a trip to ancient times, when it was played fair, really and groups don't miss enthusiasm. I appreciate very good, catchy ideas, really moldy sound and the spark I feel from each song. This is music for all contemporaries who haven't forgotten how to kick all asses with death metal. Stand with your legs apart, pick up your hands and start partying. Old death metal from the nineties comes to life again. And it's pretty loud and sharp. Who wants to dig his own grave? Songs full of Crypt, sharp like a rusty scythe. I'm excited about this recording and I enjoy it. Old school death metal, that will explode everything animate and inanimate! Dark, cool, killer death metal!


TRACKLIST
01. The Funerary Dirge
02. Harbor of Drifting Souls
03. Ceremony of Putrefaction
04. Sepulchral Fumes
05. Cursed Epitaph
06. Coffin Miasma
07. Tombstone Thrower
08. Caravan of Putrid Flesh
09. Bastards from the Grave
10. Blood Freak (Necrophagia Cover)
11. Eyes Like Burning Catacombs

LINE-UP
Dusk - Bass / Vocals
Gaueko - Vocals
Gorka - Guitars / Drums



TWITTER