DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 2. dubna 2022

Recenze/review - MORTIFY - Fragments at the Edge of Sorrow (2022)


MORTIFY - Fragments at the Edge of Sorrow
CD 2022, Chaos Records

for english please scroll down

Nejdřív jsem ani netušil, že držím v dlaních kus těla. Maso odpadávalo od kostí, vzduchem se vznášel neskutečný puch. A hejna much, které kladly vajíčka do očních důlků. Stádium rozkladu se zdá být značně pokročilé. Shnilé maso, kusy ostnatého drátu, zařízlé do tkání. Tolik bolesti, tolik strachu, tolik nenávisti. Odvracím pohled a dívám se do tmy. Kdo tohle mohl udělat? Kdo má v sobě takové množství zla? Odcházím pryč a v hlavě mi zůstávají hororové obrazy, o kterých vím, že se mi brzy promítnou do nočních můr.

O MORTIFY z Chile jsem již psal před pěti lety. Jejich předešlé album "Mortuary Remains" (2017) se mi líbilo. Pro svoji oddanost stínům. Protože jsem z ní slyšel hnis, špínu a zkažený vzduch. True metal forever!


Pro pochopení hudby těchto šílenců je nutné se vydat na dlouhou cestu záhrobím. Do devadesátých let minulého století. Mezi klasické kapely, které utvářely kdysi žánr jako takový. MORTIFY ale jenom nehrají postaru, přidávají kus svých nápadů, jsou v rámci možností pestří a zajímaví. Nebojí se otevřít i rakve, kolem kterých ostatní chodí po špičkách. Není žádným tajemstvím, že jsem si dal kdysi před lety za úkol podobná morbidní uskupení podporovat. Pokaždé si tak trošku zavzpomínám, otevřu si další hroby, nasaju atmosféru zmaru. Vymlátím si palici a v běžném životě jsem pak veselý a pozitivní. "Fragments at the Edge of Sorrow" je opravdovou negací dobra. Hnusným zážitkem. Smrtícím kovem, který mám tolik rád právě pro plesnivý zvuk, kousky nasekaného masa. Pro riffy a vokál, které jsou plně oddáni jedinému. Pravé smrti. Netřeba hledat v hudbě pořád jenom progresi a novátorství. Naopak, mám rád své jisté a MORTIFY mě na dlouhou dobu přikovaly do svých katakomb. Poslední roky to v Chile, co se týká podobné hudby, opravdu žije. Na starodávný hřbitov v jejich zemi zavítám vždy rád. Tohle je totiž opravdová temnota. Hnisavý death metal ze starých pohřebišť!


sumarizace:

"Fragments at the Edge of Sorrow" od chilských MORTIFY je albem, u kterého se samy otvírají staré hroby. Death metal, který je nám zde předkládán je ostrý, nekompromisní, starý, ošklivý a šíleně návykový. Vydejte se spolu s kapelou na výlet do dávných dob, kdy se ještě hrálo poctivě, reálně a skupinám nechybělo nadšení. Oceňuji velmi dobré, chytlavé nápady, pořádně plesnivý zvuk a hlavně určitou jiskru, kterou cítím z každé skladby. Tohle je muzika pro všechny pamětníky, kteří ještě nezapomněli na to, jak správně death metalem nakopat všem zadky. Mírně se rozkročte, rozpusťte své vlasy, zvedněte ruce a začněte pařit. Starý smrtící kov z devadesátých let opět ožívá. A to pěkně hlasitě a ostře. Kdo z vás si vykope vlastní hrob? Songy plné záhrobí, které jsou nabroušené, jako rezavá kosa. Z nahrávky jsem doslova nadšený a užívám si ji plnými doušky. Poslední roky to v Chile, co se týká podobné hudby, opravdu žije. Na starodávný hřbitov v jejich zemi zavítám vždy rád. Tohle je totiž opravdová temnota. Hnisavý death metal ze starých pohřebišť!

Asphyx says:

"Fragments at the Edge of Sorrow" from Chilean MORTIFY is an album that opens old graves. Death metal presenting here is sharp, uncompromising, old, ugly and insanely addictive. Come with the band on a trip to ancient times, when it was played fair, really and groups don't miss enthusiasm. I appreciate very good, catchy ideas, really moldy sound and the spark I feel from each song. This is music for all contemporaries who haven't forgotten how to kick all asses with death metal. Stand with your legs apart, pick up your hands and start partying. Old death metal from the nineties comes to life again. And it's pretty loud and sharp. Who wants to dig his own grave? Songs full of Crypt, sharp like a rusty scythe. I'm excited about this recording and I enjoy it. In recent years, he has really lived in Chile when it comes to similar music. I always like to visit the ancient cemetery in their country. This is real darkness. Purulent death metal from old burial grounds!


Recenze/review - MORTIFY - Mortuary Remains (2017):

Tracklist:
01. Beneath The Emptiness
02. In The Amorphous Path
03. Ethereal Illusion Of Psyche
04. Fragments
05. Frayed Lunacy (Dying Sight)
06. Mindloss
07. The Accursed And The Throes
08. Edge
09. Astral Sphere From A Bleeding Soul
10. Process In A Secrecies Of Thoughts
11. COntaminated Echoes
12. Sorrow

band:
Benjamin Araneda: Lead & Rhythm Guitars
Cristian Fuentes: Vocals / Lead & Rhythm Guitars
Diego Gonzalez: Vocals / Fretless Bass
Alonso Villar: Drums

pátek 1. dubna 2022

Recenze/review - GOLGOTHAN REMAINS - Adorned in Ruin (2022)


GOLGOTHAN REMAINS - Adorned in Ruin
CD 2022, Sentient Ruin Laboratories¨

for english please scroll down

Fascinace krví, hromadné hroby. Těla roztrhaná na kusy. Dělá ti to dobře, co? Larvy, které se svíjejí ve shnilém smradlavém mase. Pokoušíš se všechno zakrýt ohněm, ale v dnešní době nic neutajíš. Zkáza jak ze špatného filmu, ale všechny nakonec zaujal stejně hlavně tvůj obličej. Smál ses. Stal si se konečně slavným, co? Mluví se o tobě, studují tě, dáváš rozhovory. Ale nemusíš mít strach, na každého jednou dojde. Shoříš v pekle.

Míval jsem kdysi trošku naivní představy, jestli vůbec peklo existuje. Ale pak jsem slyšel druhé dlouhohrající album australských black death metalistů GOLGOTHAN REMAINS a ve své pevné víře jsem se utvrdil. Jen vypadá trošku jinak, než jsme si mysleli. Je o hodně bolestivější, temnější, surovější, stejně jako hudba na desce "Adorned in Ruin".


Poslouchat GOLGOTHAN REMAINS je pro mě letos opět podobné, jako když si čtu v knize mrtvých. Svitky byly tentokrát dány do hrobu k jednomu prokletému, který za svého života neudělal snad nic dobrého. Určitě znáte ty okouzlující typy, po který zůstává jen zlá krev. Australané svým black death metalem dokáží navodit hodně podobnou atmosféru. Zařadit je můžeme s klidem po bok kapel typu IMMOLATION, INCANTATION, DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, DISMA, FATHER BEFOULED, CRUCIAMENTUM. Zkrátka a jednoduše - nahrubo nasekaná tma, spousta zajímavých momentů a samozřejmě jasně zřetelný pach rozkládajícího se těla. Bez toho by to nešlo. Až jednou zase budete hledat špatné zprávy a krmit se cizím neštěstím, tak si na tuhle smečku vzpomeňte. Nahrávka je i o dobrém zvuku (Aaron Worboys - Recording, Mixing, Brad Boatright - Mastering), monumentálním obalu - Chris Cold). Řemeslně se jedná o skvěle zvládnutou práci a to po všech stránkách. Ale to by, jak známo, v dnešní době nadprodukce nestačilo. Mívám s podobnými "chaotickými" kapelami občas problém, protože jejich nápady nestíhám. S GOLGOTHAN REMAINS je to ale přeci jen jiné. Jsou přehlednější, jasnější, zřetelnější, jestli mi rozumíte. Dveře do vašeho soukromého pekla byly zase otevřeny. Je jen na vás, zda vstoupíte. Hnilobný black death metalový rituál! Esence temnoty!


sumarizace:

Procházím se mezi stíny a obdivuji zvuk celé desky. Dívám se na obal a přemýšlím, kdy jsem naposledy potkal Satana. Dnes už dobře vím, že se ukrývá v každém z nás. Stejně jako v "Adorned in Ruin". Kapela působí jako nějaký zlý našeptávač, který vás svádí k rouhání. Kříže jsou obráceny směrem dolů a prokletým kostelem zní death/black metal ve stylu MORBID ANGEL, OBITUARY, DEATH. Jedná se o čistou esenci toho nejlepšího, co přináší ryzí a nefalšovaný americký death metal. Užívám si temnou energii, skladby jsou náležitě heavy, mají v sobě tajemno a touhu po krvi. Riffy jsou jako ostré hroty, které mi kapela postupně zaráží do hlavy. Troufám si tvrdit, že v téhle kobce budu ještě dlouhý čas a pokaždé, když mi bude připadat, že dnešní svět hoří, tak se do ní budu rád a často vracet. GOLGOTHAN REMAINS totiž nahráli album, které je jako dokonale vybroušený černý diamant. Skladby nejsou jen obyčejným, skvěle zvládnutým řemeslem, ale mají v sobě i štiplavou pachuť starých poctivých časů. Prach si a v prach se navrátíš. Mezitím budu poslouchat "Adorned in Ruin". Brána do pekla byla opět otevřena. Stačí jen vstoupit. Excelentní pocta stínům! Hnilobný black death metalový rituál! Esence temnoty!


Asphyx says:

I walk through the shadows and admire the sound of the whole album. I look at the cover and wonder when I last met Satan. Today, I know very well that he is hiding in each of us. As in "Adorned in Ruin". The band acts like some evil whisperer, seducing you to blasphemy. The crosses are turned downwards and the cursed church sounds death / black metal in the style of MORBID ANGEL, OBITUARY, DEATH. It is the pure essence of the best that pure and unadulterated American death metal brings. I enjoy the dark energy, the songs are properly heavy, they have a mystery and a desire for blood. Riffs are like sharp spikes that the band gradually strikes in my head. I dare say that I will be in this dungeon for a long time and every time I feel like today's world is burning, I will be happy to return to it often. GOLGOTHAN REMAINS recorded an album that is like a perfectly cut black diamond. The songs are not only an ordinary, well-mastered craft, but they also have a pungent taste of old honest times. Dust and return to dust. In the meantime, I'll listen to "Adorned in Ruin". The gate to hell was reopened. Just enter. An excellent tribute to the shadows! Rotting black death metal ritual! The essence of darkness!

Recenze/review - GOLGOTHAN REMAINS - Perverse Offerings to the Void (2018):


tracklist:
01. Veneration Of Carnal Blasphemy
02. A Shrouded Longing For Promethean Fire
03. Wandering Through Chambers Of Deathlike Void
04. Opulent Incarnation Of Persevering Torment
05. The Malign Hordes Of Abhorrence
06. Forgotten Lores Of Hatred And Bloodshed
07. …Of Morbid Blood And Serpent Skins
08. Void II: Towards The Joyless Elysium
09. On Lifeless Wings Of Malice

band:
Aled Powell - Drums
Matt Hillman - Guitars
Matthieu Van den Brande - Vocals
Adam Martin - Bass

KNIŽNÍ TIPY - Mechanický pomeranč - Anthony Burgess (1962)


Mechanický pomeranč - Anthony Burgess
(1962) 2002, Volvox Globator

Byl jsem tenkrát na koleji v Plzni sám. Psal se rok 1998 a o víkendu všichni odjeli. Právě jsem dočetl další knížku od Stephena Kinga, o kterém mí intelektuální přátelé říkali, že je to komerce. Oni poslouchali Nicka Cavea a Pink Floyd a v hospodě diskutovali o nesmrtelnosti chrousta. Nekonečné hodiny, spousta rozdílných názorů. Na knížky nás moc nebylo. Nejvíc letěly filmy a hudba. Už v tak náročné debatě jsme si zalezli do kouta a předháněli se v tom, kdo přečetl víc knih. Vznášeli se mezi námi beatníci, beletrie, ale i klasika. Já navíc miloval sci-fi. Seděl jsem v prázdném pokoji a rozhodoval se, jestli si dojdu pro chleba a nebo ne. Zvítězila další kniha. Navrchu ležel Mechanický pomeranč. Michal mi k němu vůbec nic neřekl, nevaroval mě.

Po několika stránkách se mi chtělo zvracet. Bylo mi špatně z lidského hnusu. Byl jsem v šoku a to jsem už četl a viděl ledacos. Dokonce i zažil. Přesto jsem nemohl odtrhnout oči. Musel jsem na pivo. Na kolejním baru byla krásná blondýnka, které bylo lehké odpustit, že nemá čepované, ale jen lahváče. Flirtovala se mnou, ale mě to bylo úplně jedno. Visel jsem na stránkách, hltal příběh. Bylo to pro mě něco nového, jiný jazyk, styl. Sice nechutný, ošklivý, mokvající hnisem, ale přesto (nebo možná právě proto) přitažlivý. Seděl jsem v rohu, občas se kolem měl mihlo tohle hezký vyprsený děvče s velkým výstřihem i úsměvem. Vůbec jsem na ni nereagoval. Byl jsem ve svém světě.

Hlavní hrdina Alex není vlastně žádným hrdinou. Naopak, některé jeho činy jsou opravdu hnusné. Je to násilný příběh, brutální, nechutný. Já vím, na dnešní dobu už asi tolik ne, ale na roky mého mládí, kdy jsem jej četl poprvé, tak ano. Musel jsem pak ihned další týden oslovit kamaráda, který byl v naší nadšenecké partě přes filmy a on mi prozradil, že Mr. Kubrick v roce 1971 natočil i film. Malý klub nad kinem Elektra byl jasnou volbou. Jedno nedělní odpoledne jsem se pak musel jít po promítání opít a moje tehdejší slečna mi řekla, že jsem úchyl, když čtu podobné knížky a sleduji o tom ještě filmy. Kniha je samozřejmě násilná, je o našem lidském rodu a o tom, čeho jsme schopni. Já bych se vlastně k četbě ani nedokopal, ale na obalu bylo napsáno, že v ní lze vystopovat i prvky sci-fi.

O téhle knížce jsem hodně dlouho přemýšlel, zaryla se mi do hlavy. Některé scény se mi občas vynoří dodnes. Smutné je, že spousta z nich se postupně vynořuje i v různých válkách a bohužel, nejen v nich. Nebyl jsem jako mí kamarádi už naivní mladík s představou, že změním svět a budu žít neskutečně pestrý a zajímavý život, ale kniha mě opravdu šokovala. Přečetl jsem ji za odpoledne a noc. Pak si dal pár hodin spánku a i když neskutečně hladový, dal jsem ji ještě jednou. Připadal jsem si, že čtu něco zvráceného, "zakázaného". Možná jsem chtěl být i trošku zajímavý, abych "obstál" mezi kamarády. Po několika letech jsem zjistil, že knihu jsme celou dočetli jen dva a já jediný opakovaně. Přitom, já si v cíleném násilí vůbec nelibuji. Spíše mě od čtení odrazuje. Jenže Anthony Burgess vše napsal vskutku zajímavě a poutavě, pokud to tedy lze v tomto případě takto prezentovat.

Vlastně ani nemůžu říct, že bych vám Mechanický pomeranč doporučil. U mě je to jiné, já ještě na knihách vyrůstal. V době, kdy jsem se ke knize dostal, měl jsem třeba přečteno spoustu povinné četby, ruských autorů, starých klasiků (jen toho Jiráska jsem nikdy nedal celého, nešlo to:). Byl jsem mladý a hledal jsem něco nového, neotřelého, zajímavého. Hodně jsem se našel ve sci-fi. Ale nepohrdl jsem ani tipy od ostatních. Kamarád Michal byl ještě víc rozevlátý, než já. Přivedl mě ke spoustě knih, ke kterým bych se jinak nikdy nedostal. Navíc nebyl ještě tolik (skoro vůbec) rozšířený internet. Lidi se museli bavit mezi sebou, jestli mi rozumíte. Asi jo, jinak byste tento text nikdy nečetli.

Jsou knihy, které v člověku tak nějak zůstanou. Otisknou se do vás. Pro mě osobně je Mechanický pomeranč jednou z nich. Vlastně by se dalo napsat, že se jedná o příběh, který by mě ze své podstaty spíše odradil, dnes jsem byl možná ještě víc "znechucený", než kdysi, ale rozhodně si myslím, že stojí za přečtení. Jen nečekejte nic jednoduchého. A to myslím vážně. Pokud se vám dělá špatně, když se říznete do prstu a žijete převážně ve virtuální realitě, tak rozhodně nečtěte! Stejně je to zvláštní. O Alexovi znovu dost často přemýšlím. Kolik že já potkal ve svém životě podobných typů? Máte silný žaludek? Tak pak se pohodlně usaďte a nebojte se knihu odložit, když už bude na vás moc ošklivá, úchylná. Čtení není povinnost. 

Tady totiž žádnou radost nenaleznete. Přeji vám hezký den. A děkuji za pozornost!

--------------------------------------------------------------------------------------------
Mechanický pomeranč patří k jedné z nejlepších knih, které byly kdy napsány. Už před více než třiceti lety, kdy poprvé vyšla, se stala „klasikou“. A stejnojmenný film, který byl podle ní v režii Stanley Kubricka natočen, se zakrátko proměnil v „kultovní“. Příběh je situován do londýnské nepříliš vzdálené budoucnosti. Hlavní postava, Alex, je vůdcem čtyřčlenné skupiny teenagerů, která se dopouští nejrůznějších násilností. Avšak Alex je chycen a dostává se do vězení, kde jej čeká hrůzný trest a řada nezamýšlených důsledků… Burgessův Mechanický pomeranč naprosto porušuje obvyklou literární strukturu a stavbu. V knize dochází k několika naprosto neočekávaným zvratům a přečíst ji až do konce znamená nikdy na ni nezapomenout.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 31. března 2022

Interview - CRYPTWORM - Dusty death metal that makes you rot alive!

Interview with death metal band from United Kingdom - CRYPTWORM.

Answered Tibor Hanyi (Bass, Guitars, Vocals), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Question prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - CRYPTWORM - Spewing Mephitic Putridity (2022):
https://www.deadlystormzine.com/2022/03/recenzereview-cryptworm-spewing.html

Ave CRYPTWORM! Greetings to catacombs! First, let me express my appreciation to you. I follow your band since 2017 since you released your first demo “Cryptworm” and you belong to my most favorite bands. Here in the Czech Republic, you are not very known, but this is a very small country with a tiny underground community. How exactly the CRYPTWORM was founded?

Thanks for your kind words and thanks for having us! CRYPTWORM was founded in 2014 when I decided to move to the UK. We had a mutual friend who when I told him about my plans suggested Joe to form a band with since were also living in Bristol. We contacted online and decided to put together some gross death metal band. We shared the same ideas and attitude so we didn’t have any issues to figure out what sort of death metal we want to play. However it took some time to morph into the band what we are now.


Recently you released the new record „Spewing Mephitic Putridity“, which is again full of pure real death metal. With which feelings did you enter to the studio? For example, did you have a plan, where and how do you want to move from the last album? In my opinion, the new record seems to be darker and at the same time colder. I have to admit that the atmosphere of the whole album literally captivated me.

We didn’t really plan ahead anything. We knew we will do the same recipe like before which is leaving all the mistakes and not editing anything to make it feel like more live production. I had to sacrifice the ultra dirty guitar sound from ‘Reeking…’ in order to make these DEMILICH inspired riffs more enjoyable hence the darker and colder atmosphere.

Árpád Szenti took care of the mix and mastering of the album again. Why exactly him? Generally, the sound is great, it reminds me of the old records from the nineties. Was this a purpose?

Árpád is a good friend of mine who I know for almost 20 years now. We played in bands before, been on tours together etc. He doesn’t have all the hi-end gear like most of the dedicated producers but he understands what we want to achieve and doesn’t mind doing 50 different mixes until we are happy. It wasn’t intentional to make it sound like that it’s from the early 90’s but we did want to leave all the mistakes in it and also didn’t want to use metronome or triggers for the drums which makes it sound like that it’s a lost recording from the early 90’s.


I pay a lot of attention to the graphical part of the CD. Who is the author of the monster on the new record „Spewing Mephitic Putridity“ and what is it supposed to express? I really like the motif, just please tell us how it relates to the music, how they are thematically interconnected?

Skadvaldur painted the cover. I followed his work for a while now and I already had a vision way before we started writing the full length that if we ever gonna have a full album then we are going to need a colorful painting and he is the right man for job. He was influnced by the 70’s and 80’s horror movie posters. He showed me a couple of them as reference and of course I was immediately hooked. I explained him what the album title is all about and since he also has a twisted mind he managed to nail the cover. It’s basically about a swamp of corpses who are vomiting their rotting innards. The title „Spewing Mephitic Putridity“ was inspired by „Scream Bloody Gore“ by the way. I’m a huge fan of DEATH and it’s a sort of homage to them.

I would be interested in the process of how the new songs of the CRYPTWORM are created. Are you like traditional musicians who are closed in a rehearsal room and simply play, or do you use modern technology and send ideas to each other on the internet? Do you go for a beer together?

It’s kind of both worlds. I usually write all the riffs and putting the songs together with programmed drums but then we work on the songs together at the rehearsal and sometimes we completely dissect and change the songs. We both live far away from the rehearsal space so we can’t go and have a beer after the rehearsals sadly. It was our ritual back in Hungary. Sometimes we spent more time in the pub afterwards then at the rehearsal.


You are experienced dogs who play in their own way. You have your own handwriting, which is something that is sometimes forgotten today. A lot of bands just sound like copies of others. I am sure that you had some idols. Who influenced you as a musician and who was your main idol? When and how did you actually start to play? What was the first impulse to grab the musical instrument?

My main idol was Dimebag Darrel back than but Kerry King is the reason why I got into extreme music and started playing guitar. When I was a skateboarder back in 2002 I listened to all these trendy calipunk bands like SUM41 and they have a music video with Kerry King. I looked him up and their recent music video “Bloodline” came up. I got addicted to it immediately which never ever happened to me before with music. Shortly after I got my first guitar and the rest is history.

I think the biggest reward for each band is the reaction of the fans. I like smaller clubs, where musicians and fans are close to each other. How often does CRYPTWORM perform? Do you go on tour sometimes, for example? I made a search on the internet and I didn't find too many live videos from your performance. How about CRYPTWORM and concerts? How about a tour in Europe? I would love that.

We would love that too but the pandemic messed everything up. We planned to do a one/two weeks longs tour in Europe originally when “Reeking…” came out, but we couldn’t even plan it because of covid. We don’t play very often and we never had a tour before. We supported some pretty cool acts like SPECTRAL VOICE, UNDERGANG and ANATOMIA. We hope to get back to play live again towards the end of this year. In the meantime we keep ourselves busy with writing the second full length.


I've always wondered which kind of music do musicians actually listen to. Do you have any albums that you like to listen to again and again? And what about some new records from recent years? Did some record impress you enough to buy a CD?

I have an endless list of music which I like to listen every now and again. One of them is the self-titled ASPHYX album. I think it’s phenomenal but people don’t give it enough credit because the vocals are not like van Drunen’s. The other is “Formulas Fatal to the Flesh” by MORBID ANGEL. Again, most people only like just “Gateways…” from the Trucker era but I think this is an absolute savage album. DISMA’s full length is also a timeless classic for me. I listen to a lot of new bands mainly from the American scene. Last year’s favorites for me were MALIGNANT ALTAR, CEREBRAL ROT, SANGUISUGABOGG, FROZEN SOUL and the new CANNIBAL CORPSE as well.


Death metal is my favorite musical style. I am mainly fascinated by its darkness, or by a dusty smell from old graves. However, strength and pressure are also important. When I listen to a good record, I'm literally full of energy. What does death metal mean for you? How does it affect your life, your view of the world, how do you perceive death metal as a musician/composer/author?

Death metal is my favorite genre as well by far for the same reasons. There is just something about it which I’m completely obsessed. Like the raw, in your face productions. The heavy guitar and bass tones, the savage drumming and the brutal vocals. It blends the brutality with some sort of obscure atmosphere which I’m really fond of.


Thank you very much for the interview! I wish not only to the new album „Spewing Mephitic Putridity“, but also to the whole band CRYPTWORM a lot of success. I'm going to listen to the album again! It's really great. Additionally, I wish you good luck also in your personal lives.

Thank you again for having us and thanks for the inspiring words! All the best for you too mate!

Recenze/review - CRYPTWORM - Spewing Mephitic Putridity (2022):

Recenze/review - CRYPTWORM - Reeking Gunk of Abhorrence (2020):






------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - CRYPTWORM - Prašivý death metal, u kterého shnijete zaživa!

Rozhovor s death metalovou skupinou z Británie - CRYPTWORM.

Odpovídal Tibor Hanyi (basa, kytara, zpěv), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - CRYPTWORM - Spewing Mephitic Putridity (2022):

Ave CRYPTWORM! Zdravím do katakomb. Nejdříve mi dovol, abych vám vysekl poklonu. Sleduji vaši kapelu již od roku 2017, kdy jste vydali své první demo „Cryptworm“ a patříte dlouhodobě k mým nejoblíbenějším kapelám. U nás v Čechách ale nejste příliš známí, jsme malá země s malou undergroundovou komunitou. Jak jste se vlastně dali dohromady a jak vznikli CRYPTWORM?

Děkujeme za tvá vřelá slova a díky za rozhovor! CRYPTWORM vznikli v roce 2014, kdy jsem se rozhodl přestěhovat do Velké Británie. Měli jsme společného kamaráda, který, když jsem mu řekl o svých plánech, navrhl Joeovi založit kapelu, protože také žili v Bristolu. Kontaktovali jsme se online a rozhodli se dát dohromady nějakou drsnou death metalovou kapelu. Měli jsme stejné nápady, takže jsme neměli žádné problémy vymyslet, jaký death metal chceme hrát. Nicméně nějakou dobu trvalo, než jsme se přetvořili v kapelu, jakou jsme teď.


Letos máte venku novinku „Spewing Mephitic Putridity“, která je opět plná ryzího pravého death metalu. S jakými pocity jste šli do studia? Měli jste třeba nějaký plán, kam a jak se chcete od minulé desky posunout? Osobně mi nová nahrávka přijde víc temnější a zároveň chladnější. Musím přiznat, že atmosféra celého alba si mě doslova podmanila.

Nic jsme dopředu neplánovali. Věděli jsme, že dodržíme stejný postup jako předtím, tedy že necháme všechny chyby a nebudeme nic upravovat, aby to působilo jako živá produkce. Musel jsem obětovat ultra špinavý zvuk kytary z 'Reeking...', aby se tyhle riffy inspirované DEMILICH líbily, proto ta temnější a chladnější atmosféra.

Pod mixem a masteringem je již tradičně podepsán Árpád Szenti. Proč právě on? Celkově je zvuk skvělý, připomíná mi desky z devadesátých let, bylo to cílem?

Árpád je můj dobrý kamarád, kterého znám už téměř 20 let. Dříve jsme hráli v kapelách, byli jsme spolu na turné atd. Nemá všechno nejnovější vybavení jako většina specializovaných producentů, ale rozumí tomu, čeho chceme dosáhnout a nevadí mu udělat padesát různých mixů, dokud nejsme spokojení. Nebyl záměr, aby to znělo, jako že je to z počátku 90. let, ale chtěli jsme v tom nechat všechny chyby a taky jsme nechtěli používat metronom nebo triggery pro bicí, proto to zní, jako ztracená nahrávka z počátku 90. let.


Hodně si potrpím i na grafickou stránku CD a vaše obaly jsem si hodně oblíbil. Kdo je autorem na novince „Spewing Mephitic Putridity“ a co má vlastně vyjadřovat? Motiv se mi opravdu hodně líbí, jen nám prosím prozraď, jak souvisí s hudbou, jak je tematicky navzájem propojený?

Skadvaldur namaloval obal. Jeho práci sleduji už nějakou dobu a už dávno předtím, než jsme začali desku psát, jsem měl představu, že pokud někdy nahrajeme album, budeme potřebovat barevný obraz a on je ten pravý. Inspirovaly ho plakáty k hororům ze 70. a 80. let. Pár mi jich ukázal jako referenci a samozřejmě mě to okamžitě chytlo. Vysvětlil jsem mu, o čem je název alba, a protože má také zvrácenou mysl, podařilo se mu obal trefit. Je to v podstatě o bažině plné mrtvol, které zvracejí své hnijící vnitřnosti. Název "Spewing Mephitic Putridity" byl mimochodem inspirován skladbou "Scream Bloody Gore". Jsem velký fanoušek DEATH a je to taková pocta jim.

Zajímal by mě proces, jakým vzniká u CRYPTWORM nová skladba. Jste klasici, co se zavřou do zkušebny a jamují nebo využíváte moderní technologie a posíláte si nápady mezi sebou? Chodíte spolu třeba i na pivo?

Od každého trochu. Většinou píšu všechny riffy a skládám skladby s naprogramovanými bicími, ale pak na nich společně pracujeme na zkouškách a někdy je úplně rozpitváme a změníme. Oba bydlíme daleko od zkušebny, takže po zkouškách bohužel nemůžeme jít na pivo. V Maďarsku to byl náš rituál. Někdy jsme pak v hospodě strávili víc času než na zkoušce.


Jste zkušení psi, kteří hrají po svém. Máte vlastní rukopis, což je věc, na kterou se dnes občas zapomíná. Spousta kapel zní jen jako kopie ostatních. Určitě jste měli nějaké vzory? Kdo tě ovlivnil jako muzikanta a kdo byl tvým vzorem? Kdy a jak si vlastně začal hrát? Co bylo prvním impulsem, že si vzal do ruky nástroj?

Mým hlavním vzorem byl tehdy Dimebag Darrel, ale Kerry King je důvod, proč jsem se dostal k extrémní hudbě a začal hrát na kytaru. Když jsem v roce 2002 jezdil na skateboardu, poslouchal jsem všechny ty módní punkové kapely jako SUM41 a ty měly klip s Kerrym Kingem. Vyhledal jsem si ho a objevil se mi jejich nedávný videoklip "Bloodline". Okamžitě jsem se na něm stal závislým, což se mi u hudby nikdy předtím nestalo. Krátce nato jsem si pořídil svou první kytaru a zbytek je historie.

Myslím, že pro každou kapelu je největší odměnou reakce fanoušků. Já mám nejraději menší kluby, ve kterých mají muzikanti i fans k sobě blízko. Jak často vlastně CRYPTWORM vystupují? Jezdíte třeba turné? Pátral jsem na internetu a příliš živých záznamů z vašeho vystoupení jsem nenašel. Jak to mají tedy CRYPTWORM s koncerty? Co takhle tour po Evropě? To by se mi moc líbilo.

To by se nám také líbilo, ale pandemie všechno zhatila. Původně, když vyšlo "Reeking...", jsme plánovali jedno či dvoutýdenní turné po Evropě, ale kvůli covidu jsme ho ani nemohli naplánovat. Nehrajeme moc často a nikdy předtím jsme žádné turné nepořádali. Předskakovali jsme docela fajn kapelám jako SPECTRAL VOICE, UNDERGANG a ANATOMIA. Doufáme, že se ke konci roku zase vrátíme k živému hraní. Mezitím se věnujeme psaní druhé desky.


Vždycky mě zajímalo, co vlastně poslouchají muzikanti za muziku. Máš nějaká alba, ke kterým se rád a často vracíš? A co nějaké novinky z posledních let? Zaujalo tě něco natolik, aby sis koupil CD?

Mám nekonečný seznam hudby, kterou si čas od času rád poslechnu. Jedním z nich je stejnojmenné album ASPHYX. Myslím, že je fenomenální, ale lidé mu nepřikládají dostatečnou váhu, protože vokály nejsou takové jako u van Drunena. Druhé je "Formulas Fatal to the Flesh" od MORBID ANGEL. Opět se většině lidí líbí jen "Gateways..." z éry Truckera, ale podle mě je to naprosto brutální album. Album DISMA je pro mě taky nadčasová klasika. Poslouchám hodně nových kapel hlavně z americké scény. Loni pro mě byli favority MALIGNANT ALTAR, CEREBRAL ROT, SANGUISUGABOGG, FROZEN SOUL a také noví CANNIBAL CORPSE.


Death metal je můj nejoblíbenější hudební styl. Fascinuje mě na něm hlavně temnota, takový ten prašivý odér ze starých hrobů. Pak také síla a tlak. Když si poslechnu dobrou desku, tak jsem doslova nabitý energií. Co znamená pro tebe? Jak ovlivňuje tvůj život, náhled na svět, jak jej vnímáš ty jako tvůrce?

Ze stejných důvodů je death metal i mým nejoblíbenějším žánrem. Je na něm prostě něco, čím jsem naprosto posedlý. Mám rád syrovou produkci. Těžké kytarové a basové tóny, divoké bicí a brutální vokály. Mísí se v něm brutalita s jakousi obskurní atmosférou, kterou mám opravdu rád.


Děkuji moc za rozhovor! Přeji nejen nové desce „Spewing Mephitic Putridity“, ale i celým CRYPTWORM hodně úspěchů. Jdu si album znovu pustit! Je totiž opravdu skvělé. Ať se vám daří i v osobních životech.

Ještě jednou díky za rozhovor a za inspirativní slova! Taky se měj, kamaráde!

Recenze/review - CRYPTWORM - Spewing Mephitic Putridity (2022):

Recenze/review - CRYPTWORM - Reeking Gunk of Abhorrence (2020):






------------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 30. března 2022

Recenze/review - DISINTER - Demolition (2022)


DISINTER - Demolition
CD 2022, Pest Records

for english please scroll down

Rezavý nůž zajíždějící pomalu do břicha. Bolest, utrpení. Nebylo by na tom nic divného, podobných záležitostí se bohužel stává spousta, jenže tentokrát vše zachytila kamera. A jak známo, sdílené utrpení má v dnešním pokřiveném světě velkou cenu. Každý se rád podívá. Občas se mi chce zvracet, vypínám potom všechny sítě světa a utíkám do svého pokoje. Jsem zvyklý na ledacos, ale zbytečné násilí mě dokáže vždy rozčílit do běla. Nevinní žalují! Novináři se smějí, peníze totiž jak známo nesmrdí.

Viděl jsem podobných záběrů poslední dobou možná až příliš a pokaždé se uchýlil k nové desce amerických death metalistů DISINTER. Ona tedy vlastně nová není, jedná se o tři demonahrávky vzniklé v letech 2019-2021. Kapela vznikla v roce 1990 a jak lze asi tušit, hraje poctivý, plesnivý smrtící kov. Taková smradlavá ochutnávka. Exkurze do staré pitevny, řekl bych. 


Jedná se samozřejmě o hluboký underground z Chicaga. Kapela si na nic nehraje, nasází mezi nás směsici devastujících songů a odchází středem. Když jsem slyšel kompilaci poprvé, připadal jsem si jako při odpichu vysoké pece. Chvíle napětí a pak se na vás vyhrne žhavé železo. Tady samozřejmě v podobě ostrých riffů, masakrujícího zvuku a jak jinak - absolutně hnusného vokálu. Nezapomíná se ani na melodie a tak není album jen dnes tolik častou předváděčkou toho, co umí muzikanti zahrát, ale má také pořádnou černou duši. DISINTER na to jdou tak, jak jim to jde nejlépe - hezky postaru, poctivě, s takovým tím hnilobným odérem, který se snaží spousta mladších vetřelců marně napodobit. Američané dokázali napsat velmi dobré motivy, u kterých mám chuť zůstávat, podupávat si spokojeně nohou, vymlátit si palici do úplného zemdlení. Navíc mám neodbytný pocit, že zrovna tohle je smečka podobná těm, kvůli kterým jsem začal kdysi o metalu psát a podporovat je. Jasně, že to není nic zásadního a převratného. Mě na těchto věcech dávno nezáleží. Oceňuji temnotu, chlad, nahrubo nasekané zlo. Dívám se na stoku za naším městem. Je v ní stejný hnus a špína, jako ve sdělovacích prostředcích. Jenže znáte to, jsem starý pes, který bude pokaždé raději v márnici s DISINTER, než mezi vlky, jestli mi rozumíte. Měli byste, protože jinak by vám dnešní recenze nic neřekla. Smrt přichází! Klasický death metal s krvavým otiskem! 


sumarizace:

Američané DISINTER hrají pravý nefalšovaný a neurvalý špinavý death metal. Syrový zvuk, maniakální výraz. Krutost, víra ve zlo, ortodoxní nasazení. To všechno pánové umí a i na novince "Demolition" se pohybují s perfektní řemeslnou zručností. Navíc si přidejte chorobami nasáklé nápady a budete uhranuti stejně jako já.

DISINTER předkládají klasický death metal staré školy přesně tím způsobem, jakým rád a často umírám i já. Samozřejmostí je skvělá produkce i obal. "Demolition" je albem, které asi nejvíc připomíná rozkládající se mršinu. Tvář v poslední křeči, střeva vytahaná všude kolem. Cítíte ten zápach? Vítejte u poslechu desky, která je krutým obřadem pro vyvolávání temných sil. Skladby mě bolí, drásají, trhají na kusy. Jsou jasnou odpovědí na otázky smrti. Smrt přichází! Klasický death metal s krvavým otiskem! 


Asphyx says:

The American band DISINTER plays the real and rough, dirty death metal. Raw sound, maniac expression. Cruelty, belief in evil, an orthodox deployment. Those gentlemans know what they are doing and the new album "Demolition" shows their perfect craft abilities. In addition, add ideas filled with diseases and you will be cursed just like me.

DISINTER presents the classic death metal from the old school in the way I like to die.  Of course they have a great production and cover. "Demolition" is an album which the most reminds a decaying carcass. The face in the last cramp, the intestines are drawn all around. Do you smell it? Welcome to the listening to an album which is an cruel ceremony for evoking dark forces. The songs hurt me, trample, and tear me into pieces. They are the clear answer to the question of death. Death is coming! Classic death metal with a bloody imprint!


Demo 1 2019
DEMOLITION OF THE MIND
DEAD INSIDE
DISINTER
Recorded @ IRON HAND AUDIO
Engineered by Dan Klein January 2019

Demo 2 2020
RED QUEEN
THE HELL WE’VE BECOME
DEMONIC PORTRAITURE
Recorded @ BELLE CITY SOUND
Engineered by Chris Wisco 2020

Demo 3 2021
REANIMATE THE RAVENOUS
THE CURSE OF ETERNAL NIGHT
BREAKER OF BONES
Recorded @ MERCENARY DIGITAL STUDIOS
Engineered by Scott Creekmore Spring 2021


Recenze/review - GOREBRINGER - Terrified Beyond Measure (2022)


GOREBRINGER - Terrified Beyond Measure
CD 2022, Great Dane Records

for english please scroll down

Pokaždé to začínalo jako legrace. Jen tak zesměšnit, ukázat, že jsi něco víc. Jenže se to zvrtlo. V lov na odlišné, v lov na jiné. Je vlastně jedno, v čem jsou odlišní, důležité je ponížit, zničit. Jedovatá slina, která si žije vlastním životem. Lovec a jeho oběť. Svět nebyl a nikdy nebude spravedlivý. Možná snad jen hudba, tam je ještě vše v pořádku. Melodický death metal příliš nemusím, není vlastní mému naturelu, ale u britských GOREBRINGER jsem udělal výjimku.

Pokaždé, když jsem si totiž přečetl tvá hnusná slova a kroutil nad nimi hlavou, pomohla mi se srovnat, přenést do dimenze, kde ještě vše funguje v normálním stavu. Ledové melodie mě doslova uchvátily, black metalový vokál i nálada skladeb taktéž. Tohle je hudba pro lidi, kteří mají rádi mrazivou, temnou atmosféru. 


Neznám nic lepšího, než slyšet vznešenou kytaru. Relax a odpočinek, nejlépe u dobré knihy a "Terrified Beyond Measure". GOREBRINGER umí skládat, na což se v dnešní době dost zapomíná. Mají talent, umí mě přesvědčit a přiznám se, že jsem se po společných setkáních často usmíval. Daleko od zlých myšlenek, daleko od lidí, kteří umí jenom plivat kolem sebe. Britové na to jdou podobně jako třeba takoví AT THE GATES, MAYHEM, DEATH, DISSECTION. To ale není zase tak důležité. Hlavní je pro mě celkový dojem, těžko popsatelné pocity, které z poslechu mám. Je mi vcelku jedno, že je někomu kapela podobná, inspiruje se snad každý, nemám pravdu? Vždycky chci psát jen o muzice, která mě baví, něčím zaujme a "Terrified Beyond Measure" má v sobě něco magického, majestátního, tajemného. Možná trošku morbidního, ale je to spíše něco podobného, jako když otevřete dveře do zcela neznámého sklepa a naleznete tam hromadu vysušených mrtvol. Jste překvapeni a zvědaví zároveň. Kapela umí být hravá, pestrá a zajímavá přesně takovým způsobem. Zvukově je vše v pořádku, alespoň mému uchu nahrávka zcela lahodí. Obal se také povedl a ošklivá témata textů také dělají dobře mému uchu. Fanoušci odlehčeného smrtícího kovu a pravé černoty by mohli být spokojeni jako já. Krvavý, mrazivý, melodický black death metal s velkou porcí temnoty!


sumarizace:

"Terrified Beyond Measure" je skvělou kombinací starého poctivého death metalu s morbidním účinkem a studeného black metalu. GOREBRINGER letos na svém druhém albu ukázali, že v sobě mají velké množství temné energie. Skladby ve stylu AT THE GATES, MAYHEM, DEATH, DISSECTION mají spád, jsou šílené ze své podstaty, divoké a studené jako ruce nebožtíka. Ledové riffy, skvělý hlas mistra Serpent a atmosféra starých opuštěných hřbitovů. Poslouchám novinku stále dokola, jsem jí pokořen, rozleptán a pohřben zaživa. Letošní album připomíná mrazivý severský vítr, dlouhé stíny rozpadlých katedrál, hlasy ze záhrobí, vyprávějící temné příběhy plné smrti. Svět je při poslechu zahalen pláštěm temnoty, zimy, smutku a krutosti. "Terrified Beyond Measure" je doslova uhrančivou nahrávkou! Krvavý, mrazivý, melodický black death metal s velkou porcí temnoty!


Asphyx says:

"Terrified Beyond Measure" is a great combination of old honest death metal with a morbid effect and cold black metal. GOREBRINGER showed on their second album this year that they have a lot of dark energy in them. Their songs in the style of AT THE GATES, MAYHEM, DEATH, DISSECTION, have a great fall, are crazy from their nature and they are wild and cold like hands of a dead man. Cold riffs, great voice of Master Serpent and the atmosphere of old abandoned graveyards. I listen to this new album over and over again. I am humiliated, broke and buried alive. This year´s album reminds me a freezing Nordic winds, long shadows of decaying cathedrals and voices from dead people who tell dark stories full of death. When you listen to this album, the world is cover with a coat of darkness, coldness, sadness and cruelty. "Terrified Beyond Measure" is literally a gruesome album! Bloody, frosty, melodic black death metal with a large portion of darkness!


tracklist:
1. The Bottomless Pit
2. Man to Beast
3. Terrified Beyond Measure
4. The Evil Ones
5. Moon Circle
6. A Blackened Circle
7. Necro Mess
8. Flesh Feast

GOREBRINGER is:
Kaz “Stench”B (guitars/bass)
Serpent (Vocals)
Krzysztof Klingbein( drums) (guest)
Burak Ulugüney (keyboard& synth ) (guest)



úterý 29. března 2022

Interview - CRYPTIC HATRED - True death metal from the dusty graves!

Interview with death metal band from Finland - CRYPTIC HATRED.

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - CRYPTIC HATRED - Nocturnal Sickness (2022):

Ave CRYPTIC HATRED! Greetings to Finland. At the beginning, I will immediately allow you to pay your respects. I have just returned from a trip to the forest and in the snow and frost your new „Nocturnal Sickness“ listened to me perfectly. I felt like the melodies were completely stuck in my brain. How did the album come about and did you approach it differently than the previousdemo „Free from the Grave“? I find the novelty darker, colder, but also more melodic, was that the purpose? Where did you record the album and who mixed it and did a production? As I wrote, the sound is really crystal icy, but at the same time sharp, dark and raw.

We recorded the album in our own rehearsal place by ourselves. Olli Nokkala from Studio Kolotila mixed the album, and Jaakko Viitalähde did the mastering at Virtalähde Mastering. And yes we wanted and old school sounding record, but we wanted that every instrument comes through so you can hear the performance. Olli did an awesome job with the mix, and we are also very happy with the Virtalähde master!!


I don't have an original CD in my hand yet and I wonder who drew the cover for you? How did you get together?

The master Paolo Girardi painted the album cover. Our label contact at The Other Records contacted Paolo on our behalf, and told want we wanted. We are VERY happy with the album cover, as it truly gives the perfect image of our album. You can even notice some things from the lyrics in the cover :)

I'm always interested in how the band composes. How a new song were created. Who bring the riffs, do you first play for yourself at home and then bring everything to the studio? Or does everything come together? How did you create new materiál?

Well our guitarists Eemil and Jami wrote all the music for the album. Usually we have some riffs in mind that we have jammed, and then we start to write a song from there. When we have a full song written, we send them to our drummer and bassist, who either like the song or dont. Sometimes we change some things, but usually they stay pretty much the same after we have talked about them with the full band. Of course our drummer adds his own fills and things to the drum beats, that we already had in mind.


I am one of the fans of death metal who also collect music physically. I'm old school, I like sitting at the player and reading the lyrics. What are they about on „Nocturnal Sickness“ and who is their author? Where do you get inspiration for them?

Our guitarist/vocalist Eemil wrote pretty much all of the lyrics. Guitarist Jami also helped a little bit. Usually the lyrics have stuff about hate, zombies and gore. Inspiration comes pretty much from everywhere movies, books, tv-shows.

Lately it seems to me that there is literally a boom of death metal bands in Finland. I've never been in your beautiful country, but somehow subconsciously I'm still looking for bands from there. I like your old scene (for example I listen to PURTENANCE, I listen them from their first album, CONVULSE too, I like the new REVULSION, SHRAPNEL STORM, DEATHGOAT, WORTHLESS, SPIRITUAL HOLOCAUST). It looks like that underground is quite active in Finland, right? I would be interested in your view from the inside. You are part of the scene.

Yes there is a lot of death metal bands in Finland. The scene is pretty strong right now, and there is a lot of new bands coming up. Now that the Covid restrictions are lifting, there is death metal gigs like every month, and thats really awesome. So yeah, the underground is active.


And what about concerts? Do you play a lot? How has the current situation with the covid 19 pandemic affected you? Do you have a club in your city where you can play? By the way, I did an interview with Russian PYRE from St. Petersburg and it seems that it's also active scene there lately. What about a tour to support the new record, are you gonna plan something like this?

Yeah right now we got gigs booked quite alot. Now that the restrictions are lifting, we can play again and its really fun. In Helsinki theres a few places where we have played, for example Bar Loose and Lepakkomies. Those certain venues have a alot of metal shows. And yeah we would love to visit some other countries at some point! But nothing is planned for that yet.

Anyway, you're exactly the kind of death metal band that plays old school incredibly. Who was your role model? Which band was the reason you picked up your guitar, started beating your drums and shouting into the microphone? Or did you start playing because of the girls?

Well our biggest role models are of course Cannibal Corpse, Suffocation and many other bands, but the biggest reason why we started even playing music are not death metal bands. When we were little younger we used to listen Slayer, SOAD, Slipknot, Metallica, and those bands are the main reason why we even picked up ours instruments.


CRYPTIC HATRED seems to me like a bunch of cheerful maniacs. What do you do in your free time? Do you have any other hobbies? What about a pub, beer? Parties? Finland I have associated with vodka, what do you think?

Well, we are young and having fun :) In our freetime, some of us play other kinds of music, and others just chill out and hang with friends. And we are more beer guys than for example vodka guys. Cold beer / good music and friends, it doesnt really get better than that.

What does music mean to you? How do you perceive death metal in relation to your life? Are you a fan too? Do you collect, for example, vinyl, cassettes, CDs? You can go deeper and look at death metal from the point of view of life philosophy.

Yes of course we are fans of death metal. And music in general is a huge thing for all of us. We listen to many kinds of music, not only metal. And yeah, some of us do collect CD’s Vinyls etc.

What are CRYPTIC HATRED planning in the coming months? What can we look forward to? What about l the T-shirts with the new motif? I have to order one!

Right now we are only planning to play alot of gigs and write new material. And yes some new merch is maybe coming in the summer too!

Thank you so much for the interview. And actually for your music. I really enjoy the news. I'm already looking forward to going to the woods again in the afternoon after work. I will definitely take your album with me. May the record sell well and all the best to your personal lives! Death metal forever, CRYPTIC HATRED rules!

Thanks for the interview!!

Recenze/review - CRYPTIC HATRED - Nocturnal Sickness (2022):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine