DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 12. srpna 2022

KNIŽNÍ TIPY - Billy Summers - Stephen King (2022)


Billy Summers - Stephen King
2022, Beta-Dobrovský

Stalo se již nepsaným pravidlem, že si na dovolenou beru několik knížek. K večeru se zavírám do pokoje nebo sedím pod starým kaštanem. Čtu si a přemýšlím. Poslední roky je to pro mě nejlepší odpočinek. Nová knížka od mistra hororů Stephena Kinga je takový úkrokem stranou, trošku netypickým příběhem o nájemném zabijákovi. Ale znáte to, není to jen obyčejný příběh. Billy není jak tak někdo. Je chytrý, vlastně i hrozně lidský. Jen ho život tak nějak semlel. Neměl lehké dětství a abych pravdu řekl, tak jsem si jej během několika kapitol oblíbil. Má totiž jednu zásadu. Zabíjí jen zlé lidi. A dělá to velmi dobře. Tam kde selhává spravedlnost, on je k dispozici a i když je jasné, že se pohybuje daleko za zákonem, nedalo mi to a moje sympatie byly velmi velké.

Kniha je na to, kolik autorovi je, napsána velmi svižně, takovým tím způsobem, že ji budete doslova hltat. Stylem vyprávění mi trošku připomínala Dallas 63 (o které si myslím, že patří k tomu nejlepšímu, co kdy King napsal). Pro mě je navíc hrozně zajímavé se podívat do Ameriky současnosti. Ano, autor je velmi aktuální, má spoustu skvělých postřehů a stále drží vlajku vysoko nad hlavou. Četl jsem a říkal si, že bych se sice chtěl někdy za velkou louži podívat, ale pokud je jen desetina z toho, o čem píše pravda, žít bych tam rozhodně nechtěl. Jiná země, jiný mrav, ale já jsem doma spokojenej. I když, znáte to, problémy jsou všude. Tady ale aspoň nemá každej druhej bouchačku a když už, tak si pořádně rozmyslí, než ji použije. Aspoň doufám. 

Postavy, ano, o ty tu jde nejvíce. Nebudu prozrazovat, ale někdy tak od poloviny se k Billymu přidá jedna opravdu velmi parádně vykreslená. On byl King vždy skvělý psycholog, umí si hrát s lidskými osudy. Zajímavé je, že poslední roky mu jdou nejvíc právě podobné, pro něj netypické příběhy. Jakoby na něj těch příšer a záhad bylo moc, v těch se ztrácí. Ale jakmile zabrousí mezi "obyčejné lidi", je vynikající. Miluju malá zaprděná města někde uprostřed středozápadu. Úplně před sebou vidím ulice, bary, obchody. Hnis i pozlátko. Billy vykoná svoji špinavou práci a protože musí čekat a ukrývat se, začne vyprávět svůj životní příběh. Byl vojákem, který bojoval v Iráku. Vzpomíná a mě u jeho příběhu opět mrazilo. Válka je fakt svinstvo a znovu musím Kingovi vyseknout poklonu. Vykreslil vše opět dokonale. Najednou jsem byl někde v poušti, kolem umírali kamarádi. Slunce pálilo a slunce bolelo jako čerstvá rána. 

Mám rád postavy, jako je Billy. Líbí se mi, že nejsou dokonalé, ale zároveň si na nic nehrají. Billy tak trošku předstírá, že je hlupák, ale opak je pravdou. Je nebývale zkušený a má rozhodně co říct. Nevím, jak se stane, že někoho napadne takhle dobrý námět na knížku, ale nejde jen o hrubou kostru, pak musíte vše sepsat, stanete se otrokem u klávesnice. I o psaní jako takovém knížka je. Má mnoho vrstev. Je detektivkou, válečným dramatem, ale zároveň lidským příběhem. O tom, co se může stát. Když vás jako malého týrají, když vás odvedou do armády. Ale nechci prozrazovat. Chodil jsem po horách a představoval jsem si, co by v některých situacích Billy asi udělal. King má opravdový dar. Zcela mě pohltit svými slovy. Nedokážu pak myslet na nic jiného a bývám neklidný. Dokud všechny kapitoly nedočtu. 

Psát o knihách je stejně jako o muzice velmi troufalé. Vždycky jsem se snažil (a bude tomu tak i nadále), přistupovat ve všemu s pokorou. Já vím, ono se to dnes moc nenosí, ale víte, pořád si myslím, že by poslech i četba měly dělat hlavně radost. King sepsal knihu, kterou každému doporučuji na potkání. Je daleko vzdálená od klasického sci-fi nebo severských thrillerů, ale možná právě proto si ji budu pamatovat o to víc. Měl jsem dovolenou, užíval jsem si rodinu, pohodu, lesy, louky, práci se dřevem. Byl jsem součástí přírody i příběhu, který je velmi pečlivě vystavěný. Mám rád dobré vypravěče a King patří k nejlepším. Jak říká Billy Summers: "Někoho zabít, to není žádná maličkost". Až si knihu přečtete, určitě pochopíte. 

Děkuji a děkuji. Jsem rád, že mé knižní tipy tolik čtete. Kdysi jsem myslel, že budou jen pro pár věrných, ale ukazuje se, že lidé pořád mají knihy rádi. To je přeci super! Jsem zato vděčný, svět nebude zase tak ztracený, nemyslíte? Mějte se co nejlépe!

----------------------------------------------------------------------------------------
Billy Summers je nájemný vrah, nejlepší v oboru. Ale svou práci zvládne, jen když je terčem opravdu zlý člověk. A teď chce Billy skončit. Nejprve však vezme poslední práci.
Billy je jedním z nejlepších ostřelovačů na světě, vyznamenaný válečný veterán z Iráku, Houdini, pokud jde o mizení po dokončení práce. Co by se tedy mohlo pokazit?
Nová Kingova kniha je částečně detektivkou a válečným příběhem, ale také románem o lásce, štěstí, osudu a složitém hrdinovi, který stojí před poslední možností vykoupit se.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 11. srpna 2022

Recenze/review - MOLDER - Engrossed in Decay (2022)


MOLDER - Engrossed in Decay
CD 2022, Prosthetic Records

for english please scroll down

Otevřu dveře a do obličeje mě uhodí pach rozkládajícího se masa. Hnus a špína, kusy kostí, naskládaných na hromadu. Vybělené lebky se smějí do šera. Někdo to dělat musí. Exhumace nebývá nic příjemného. Pro nás, ani pro zemřelé. A to jste věděli, že někteří z nich ještě dlouhé roky po své smrti mluví? Stačí jen naslouchat. Zpočátku je to jenom šepot, tichá ozvěna, ale časem se změní v řev bestie. Stejně jako nové album maniaků MOLDER.

Na některých rakvích je napsáno jejich jméno, Září do tmy, jako nějaký cejch, značka. Poslouchám pečlivě a říkám si, že přesně takhle by měl znít poctivý death metal. Rezavý, plesnivý, rozkládající se, stejně jako těla, ležící zdánlivě bezvládně na stole. Stačí ale několik prvních riffů a probouzejí se. Je vám doufám jasné, co se bude dít. Při téhle desce se stanete i vy nemrtvými. 


Základem je samozřejmě morbidní death metal ve stylu třeba takových CIANIDE, MASTER, CARDIAC ARREST, AUTOPSY, BENEDICTION, ABSCONDER, MORGUE SUPPLIER, IMPERIAL SAVAGERY, MASSACRE, SOLSTICE. Vystopovat lze ale i spoustu thrash metalových prvků. Jako celek potom musí deska potěšit uši každého fanouška hudby ze starých opuštěných katakomb. Zvuk, obal, provedení, vše je podřízeno jedinému - pohřbít vás zaživa. MOLDER hrají jako v devadesátých letech a dělají to velmi dobře. Samozřejmě, nepřinášejí nic nového, ale líbí se mi přístup i styl, jakým to provádějí. Dodávají, na rozdíl od jiných, i své nápady, kusy nahrubo nasekaného masa, které je pořádně shnilé a tančí v něm červi, ale zároveň je také chutné a rád se k němu vracím. Netuším, kolik márnic, pitev nebo exhumací jste navštívili, ale garantuji vám, že pocit byste z nich měli hodně podobný jako z "Engrossed in Decay". Nad hřbitovem se válí těžká mlha. Stačí vzít do ruky lopatu a vyhlédnout si místo. Za zvuků této nahrávky, která skvěle doplní už tak pochmurnou a nihilistickou atmosféru. Ano, znázornit odstíny temných nálad, to umí kapela na výbornou. Jsem hrozně rád, že vznikají podobné desky. Můžu se u nich zavřít před současným falešným světem. Je mi lépe tady, v plesnivých kobkách. MOLDER jsou jako démoni z dávných dob. A přinášejí nám jenom zkázu. Zabijácká práce! Death metalová exhumace prašivých rakví!


Asphyx says:

I open the door and the smell of decomposing flesh hits me in the face. Disgust and filth, pieces of bones piled in a heap. Bleached skulls laughing into the gloom. Someone has to do it. Exhumation is not a pleasant thing. For us, or for the dead. And did you know that some of them still talk long after they're dead? All you have to do is listen. At first, it's just a whisper, a quiet echo, but eventually, it becomes the roar of a beast. Just like the new album by the maniacs MOLDER.

Some coffins have their name written on them, Glow in the Dark, like a mark, a brand. I listen carefully and I think that's what honest death metal should sound like. Rusty, moldy, decomposing, like the bodies lying seemingly lifeless on the table. But the first few riffs are enough to wake them up. I hope it's clear to you what's going to happen. This record will make you undead too.


The basis is of course morbid death metal in the style of such bands as CIANIDE, MASTER, CARDIAC ARREST, AUTOPSY, BENEDICTION, ABSCONDER, MORGUE SUPPLIER, IMPERIAL SAVAGERY, MASSACRE, SOLSTICE. But also a lot of thrash metal elements can be traced. As a whole, the album must please the ears of every fan of music from the old abandoned catacombs. The sound, the cover, the performance, everything is subordinated to one thing - to bury you alive. MOLDER play like they did in the nineties and they do it very well. Of course, they don't bring anything new, but I like the approach and the style in which they do it. Unlike others, they also deliver their ideas, chunks of roughly chopped meat that is properly rotten and has worms dancing in it, but it is also tasty and I like to come back to it. I have no idea how many morgues, autopsies, or exhumations you've visited, but I guarantee you'd get a feeling very similar to that of Engrossed in Decay. There's a heavy fog rolling over the cemetery. Just pick up a shovel and scout the site. The sounds of this recording, perfectly complement the already gloomy and nihilistic atmosphere. Yes, the band is excellent at depicting shades of dark moods. I'm so glad that records like this are being made. I can close my eyes to the current false world. I'm better off here in the musty dungeons. MOLDER are like demons of old. And they bring us nothing but destruction. Killer work! Death metal exhumation of dusty coffins!


Recenze/review - MOLDER - Vanished Cadavers (2020):



Tracklist:
01. Glutinous Remains
02. Engrossed In Decay
03. Relentless Pestilence
04. Chemically Dissolved
05. Disinhumed Carcass Revived
06. Huff The Stench
07. Unsubstantial Hallucinations
08. Ghastly Mutation
09. Decomposed Embryos
10. Cask Of Maggots

středa 10. srpna 2022

Recenze/review - INHUMAN CONDITION - Fearsick (2022)


INHUMAN CONDITION - Fearsick
CD 2022, Listenable Insanity Records

for english please scroll down

Sraz jsme měli vždycky večer, když na město padla tma. Seděli jsme na hřbitovní zdi a byl klid. Nikdo sem moc nechodil. Psala se léta páně devadesátá a svět byl nádherný. Kluci a holky v džínových bundách. Hrozně jsme tenkrát řešili, jaké nášivky si dáme na záda. Kapela si to musela zasloužit. Musela být divoká, originální, šílená, upřímná, rychlá a prašivá, jako rakve, které tlely na hřbitově. Občas jsme měli pocit, že vylézají zombie z děr. To se stávalo v případech, když nám hrála z kazeťáku nějaká hodně dobrá deska.

INHUMAN CONDITION jsou na tom stejně jako já. Staří death a thrash metaloví psi. Jejich nášivku bych klidně nosil. Svůj status si u mě potvrdili již svým prvním albem "Rat°God" (2021 - rozhovor a recenze jsou odkazovány dole pod článkem). Letos přicházejí s neméně plesnivou a rezavou nahrávkou. Svět je zase jednou v pořádku. A já můžu skočit přímo do mosh-pitu.


"Fearsick" je albem, které je určeno pro všechny pamětníky. Pro fanoušky, kteří zažili zlatou éru kapel jako SOLSTICE, MASSACRE, DEATH, POSSESSED. MASTER, OBITUARY, JUNGLE ROT. Ocení jej ale i všichni posluchači, kterým leze krkem současná umělá produkce. INHUMAN CONDITION nejsou žádná dnešní smečka na stereoidech, ale poctivá řezničina ze starých časů. Prašivý zvuk, spousta thrashových pasáží (i jedna skvělá pocta METALLICE - Whiplash). Zkrátka a dobře, na své si přijde opravdu každý, kdo se kdy pohyboval ve starých katakombách. Osobně si neskutečně užívám nadšení, které z kapely stříká na všechny strany, jako krev z čerstvě proříznuté tepny. Pánové se nebojí pořádně kopnout do vrtule, ale ani melodií, které řežou jako ostří skalpelů z té nekvalitnější oceli. Jasně, záleží hlavně na úhlu pohledu a jedná se o mnohokrát slyšené postupy. Komu to ale vadí? Mě rozhodně ne. Už jenom za ten pocit, že zase jednou sedím na hřbitovní zdi a čekám, až přijdou kluci a holky, kteří jsou na tom stejně jako já. Dnes budou tancovat i ty nejshnilejší zombie. To vám garantuji. Pivo poteče proudem a když zdraví dovolí, tak si skočím i z pódia. O deskách jako je "Fearsick" je pro mě doslova radost psát. Tenhle styl mi od mládí koluje v krvi a nemůžu hodnotit jinak, než velmi vysoko. Songy jsou skvěle napsány i zahrány a obal chci mít na tričku. Co si přát víc? Možná ještě jedno pivo. INHUMAN CONDITION nahráli skvělou poctu pradávným stínům. Old school death metal ostrý jako břitva!


Asphyx says:

We always met in the evening, when the city was dark. We sat on the cemetery wall and it was quiet. Nobody came here much. It was the '90s and the world was beautiful. Boys and girls in denim jackets. We were really worried about what patches to put on our backs. The band had to earn it. It had to be wild, original, crazy, honest, fast, and dusty, like the coffins that littered the cemetery. Sometimes we felt like zombies were coming out of holes. That happened when we had a really good record playing from the cassette player.

INHUMAN CONDITION is in the same position as me. Old death and thrash metal dogs. I'd wear their patch. They already confirmed their status with me with their first album "Rat°God" (2021 - interview and review linked below the article). This year they come with an equally moldy and rusty record. The world is right once again. And I can jump right into the mosh-pit.


"Fearsick" is an album that is meant for all memoirists. For fans who experienced the golden era of bands like SOLSTICE, MASSACRE, DEATH, POSSESSED. MASTER, OBITUARY, JUNGLE ROT. But it will also be appreciated by all listeners who are fed up with contemporary art production. INHUMAN CONDITION is not today's pack on stereos, but honest butchery from the old days. Dusty sound, lots of thrash passages (even one great tribute to METALLICA - Whiplash). In short, everyone who has ever been in the old catacombs will find something to like. Personally, I'm enjoying the enthusiasm that is spurting out of the band in all directions, like blood from a freshly cut artery. The gentlemen are not afraid to kick the propeller hard, but neither are they afraid of the melodies, which cut like scalpel blades of the lowest quality steel. Of course, it's all about the point of view and it's a much-heard practice. But who cares? I certainly don't. If only for the feeling that I'm once again sitting on a cemetery wall waiting for guys and girls who are in the same boat as me to come along. Even the shittiest zombies will be dancing tonight. I guarantee it. The beer will be flowing and I'll jump off the stage if my health permits. Records like "Fearsick" are literally a joy to write about. This style has been in my blood since my youth and I can't rate it other than very highly. The songs are brilliantly written and played, and I want the cover on my t-shirt. What more could you ask for? Maybe one more beer. INHUMAN CONDITION has recorded a great tribute to the ancient shadows. Razor sharp old-school death metal!



about INHUMAN CONDITION on DEADLY STORM ZINE:

úterý 9. srpna 2022

Recenze/review - CONSUMPTION - Necrotic Lust (2022)


CONSUMPTION - Necrotic Lust
CD 2022, Hammerheart Records

for english please scroll down

Už večer jsem usínal s divným pocitem. Několikrát jsem se vzbudil a díval se do tmy. Neslyším tichý šepot? Nářek a skřehot? Ráno mě bolela hlava a v břiše jsem cítil červy. Mraky byly nízko a v ulicích zvláštní ticho. Nasadím si sluchátka, pustím novou desku švédských CONSUMPTION. První zombie na mě zaútočila s prvním riffem. Šla mi rovnou po krku. Krvelačná, surová a bez kůže v obličeji. Stejně jako death metal, který tahle smečka hraje.

První setkání s kapelou jsem absolvoval již v roce 2020, kdy vydali první album "Recursive Definitions of Suppuration" (odkaz na recenzi je dole pod článkem). Pamatuji si, že jsem jej poslouchal stále dokola. Je pro mě totiž dokonalou esencí toho, co mám na tomto stylu rád. Neurvalé, šílené, zběsilé, temné a chladné. S příměsí grindu. Novinka je stejně dobrá nebo spíše ještě lepší. Pánové si svůj styl vybrousili k dokonalosti. 


Jízda do pekla pořád pokračuje ve stylu CARCASS, EXHUMED, ENTOMBED, BOLT THROWER, REPULSION, CARNAGE, DISGRACE, GENERAL SURGERY. Líbí se mi, že se pánové sice drží základních pravidel, ale přidávají i spoustu svých nápadů. Poslech se pro mě stal doslova četbou ve staré knize mrtvých. Neskutečně si užívám energii a tlak, které ze skladeb odkapávají jako zkažená krev. Jakoby opravdu ze stínů vystoupily ty nejhnusnější zombie toužící jen potom, aby vám vyrazily mozek z hlavy. Nevím, jestli jste se byli někdy podívat v kafilerii, ale deska na mě působí hodně podobně. Představte si obrovský mlýn na maso, do kterého spadnete a budete rozdrceni na prach. Někteří budou mít to štěstí, že se stanou potravou pro zombie a jiní skončí navěky zapomenuti v zemi. Několik metrů pod povrchem, v hlubokém undergroundu, kde musela být tato nahrávka tvořena. Důkazem budiž skvělý, prašivý a zničující zvuk, i mrtvolně nádherný obal (Julian F. Mora). Osvěžující je i výpomoc Jeffa Walkera (CARCASS) jako hostujícího zpěváka. Máme tak co do činění s albem, které by nemělo chybět ve sbírce žádného fanouška. Pro mě osobně je vlastně dokonalé po všech stránkách. Mokvající, morbidně pestré, mrazivě melodické i temné jako ten nejhlubší hrob. "Necrotic Lust" si dá s chutí určitě každý poctivý nemrtvý. Ulice jsou zase tiché a mraky jsou nízko. Stačí zapnout play. Death grindový útok těch nejděsivějších zombie! 


Asphyx says:

I fell asleep that night with a strange feeling. I woke up several times and looked into the darkness. Do I hear a quiet whisper? Wailing and screeching? In the morning I had a headache and felt worms in my stomach. The clouds were low and the streets were strangely quiet. I put on my headphones and put on the new album by Sweden's CONSUMPTION. The first zombie attacked me with the first riff. It went straight for my throat. Bloody, raw, and skinless in the face. Just like the death metal this crew plays.

My first encounter with the band was in 2020 when they released their first album "Recursive Definitions of Suppuration" (link to the review is below the article). I remember listening to it over and over again. Because for me it is the perfect essence of what I love about this style. Rampant, crazy, frantic, dark, and cold. With a dash of grind. The new stuff is just as good or better. The gentlemen have honed their style to perfection.


The ride to hell still continues in the style of CARCASS, EXHUMED, ENTOMBED, BOLT THROWER, REPULSION, CARNAGE, DISGRACE, GENERAL SURGERY. I like that the gentlemen stick to the basic rules, but add a lot of their own ideas. Listening to them has literally become reading an old book of the dead for me. I'm incredibly enjoying the energy and pressure that drips from the songs like tainted blood. It's as if the vilest zombies have truly stepped out of the shadows, yearning only to blow your brains out. I don't know if you've ever been to a rendering plant, but the record has a very similar effect on me. Imagine a giant meat grinder that you fall into and are crushed to dust. Some will be lucky enough to become food for the zombies and others will end up forgotten in the ground forever. A few meters below the surface, in the deep underground where this recording must have been made. The proof is in the great, dusty, and devastating sound, and the drop-dead gorgeous cover art (Julian F. Mora). The addition of Jeff Walker (CARCASS) as the guest vocalist is also refreshing. So we're dealing with an album that shouldn't be missing from any fan's collection. For me personally, it is actually perfect in every aspect. Wetting, morbidly colorful, chillingly melodic, and dark as the deepest grave. "Necrotic Lust" will be enjoyed by every honest undead. The streets are quiet again and the clouds are low. Just put it on the play. Death grind attack of the most terrifying zombies!

about CONSUMPTION on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Suffering Divine
02. The Last Supper
03. Necrotic Lust
04. A Secret Coliseum
05. Ground Into Ash And Coal
06. Offspring Inhuman Conceived
07. Twisted Shaped Reality
08. Circle Of Pain
09. Devices For The Sentenced
10. Burial Of Death (Bonus Track)
11. In Devoured State Entombed (Bonus Track)
12. Industrial Executions (Bonus Track)



pondělí 8. srpna 2022

Recenze/review - KRISIUN - Mortem Solis (2022)


KRISIUN - Mortem Solis
CD 2022, Century Media Records

for english please scroll down

Vybělené kosti a spalující slunce. Někde hluboko v lesích, daleko od lidí, uprostřed brazilských pralesů opět ožívají pradávné rituály smrti. Hadi se plazí ve žhavém písku, oltář je připraven. Obětí budeš opět ty, věrný fanoušek ryzího death metalu. Čekali jsme dlouhé čtyři roky, připraveni a zoceleni dlouhými roky poslechu této legendy. Hlavní kněz řádu nekonečné temnoty pozvedá svůj ostrý nůž. Z nedaleké jeskyně se ozve nadšený řev. Bestie je připravena, stačí ji jenom pustit ze řetězu. Prokousnuté hrdlo, černá energie načerpaná v podsvětí, KRISIUN jsou zpět.

Silnější než kdy dřív. Novinka "Mortem Solis" mě ihned přikovala ke zdi, pohřbila zaživa. Dostal jsem přesně to, co od této brazilské legendy očekávám. Pravý, nefalšovaný, živočišný, drtivý smrtící kov zahraný s nadšením. Surovost, uvěřitelnost, typické a stále originální postupy, o to tu jde především. V rozhovoru mi před lety kapela prozradila (odkaz dole pod článkem): "Hrajeme srdcem a oddaně pro ty, co nás podporují". Myslím si, že nové album tento citát přesně vystihuje. 

Jako bych byl při poslechu opravdu účastníkem nějakého starého rituálu, který je stále hodně krvavý, temný a záhadný. Přesně jako muzika KRISIUN. Kapela má velký dar mě zaujmout, novinku rád a s chutí poslouchám. Zrovna je kolem spalující slunce a lidé se plouží ulicemi jako stíny. Jako zombie, které k nám přišly z onoho světa - muzika je tak nejen kulisou, ale doslova pohlcujícím zážitkem. Skvělý zvuk, typický pro tuhle smečku (Mark Lewis), obal plný symbolů, tentokrát laděný do hnědé barvy (Mantus), ale hlavně typický jihoamerický rukopis, který kapela kdysi sama vytvořila, tohle všechno dohromady tvoří celek, který je doslova zabijácký. Mám pocit, že někdo otevřel rezavé dveře do záhrobí a pustil ven všechno zlo světa. Navíc morbidní vokál, spousta zajímavých melodií. Nekonečně černá atmosféra. Had je naším symbolem, zkázou i zrozením. KRISIUN se vyvíjejí postupně, pomalu, přesto si zachovávají svůj jasný a zřetelný obličej i výraz. Nestojí ale na místě, nejsou jen retrem sebe sama. Dívají se dopředu, rozkročeni na pevných základech. Troufám si tvrdit, že se "Mortem Solis" povedlo po všech stránkách. Pokud si totiž odečteme skvělé řemeslo, tak zůstanou na kost ohlodané motivy, které mě baví stále dokola poslouchat. Jsem uprostřed starého rituálu, jsem obětí i vykonavatelem, jsem knězem i prokletým. Ale hlavně si desku neskutečně užívám. Šamani i fanoušci vědí své. Temný brazilský death metalový rituál smrti ze starých pohřebišť!


Asphyx says:

Bleached bones and scorching sun. Somewhere deep in the forests, far from people, in the middle of the Brazilian rainforest, the ancient rituals of death come to life again. Snakes slithering in the hot sand, the altar is ready. The victim will once again be you, the loyal fan of pure death metal. We've waited four long years, ready and hardened by years of listening to this legend. The High Priest of the Order of Infinite Darkness raises his sharp knife. From a nearby cave comes an ecstatic roar. The beast is ready, all he has to do is let go of his chain. Throat bitten through, black energy drawn from the underworld, KRISIUN is back.

Stronger than ever. The new release "Mortem Solis" immediately pinned me to the wall, buried me alive. I got exactly what I expect from this Brazilian legend. Genuine, unadulterated, animalistic, crushing death metal played with passion. The rawness, the believability, the typical and still original techniques, that's what it's all about. In an interview years ago the band revealed to me (link below the article), "We play with heart and devotion for those who support us". I think the new album accurately describes this quote.


It's like I'm really listening to an old ritual that is still very bloody, dark and mysterious. Just like the music of KRISIUN. The band has a great gift to captivate me, I like the new songs and listen to them with pleasure. The scorching sun is just around and people are creeping through the streets like shadows. Like zombies that have come to us from the other world - the music is thus not only a backdrop, but literally an immersive experience. A great sound, typical of this band (Mark Lewis), a cover full of symbols, this time in brown (Mantus), but most of all the typical South American signature that the band once created themselves, all this together makes a whole that is literally killer. I feel like someone opened the rusty door to the beyond and let out all the evil in the world. Plus morbid vocals, lots of interesting melodies. Endlessly black atmosphere. The snake is our symbol, our destruction and our birth. KRISIUN evolve gradually, slowly, yet retain their clear and distinct face and expression. But they do not stand still, they are not just a retread of themselves. They look forward, straddling a solid foundation. I dare say that "Mortem Solis" has succeeded on all counts. If you subtract the great craft, you are left with the bone-biting themes that I enjoy listening to over and over again. I am in the middle of an old ritual, I am both victim and performer, I am both priest and damned. But most of all, I enjoy the record immensely. The shamans and the fans know their stuff. Dark Brazilian death metal death ritual from the old burial grounds!


about KRISIUN on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - KRISIUN - Scourge Of The Enthroned (2018)






tracklist:
1. Sworn Enemies
2. Serpent Messiah
3. Swords into Flesh
4. Necronomical
5. Tomb of the Nameless
6. Dawn Sun Carnage (Intro)
7. Temple of the Abattoir
8. War Blood Hammer
9. As Angels Burn
10. Worm God

Line-Up:
Moyses Kolesne – Guitars
Alex Camargo – Vocals, Bass
Max Kolesne – Drums


neděle 7. srpna 2022

Recenze/review - RAVENOIR - In the Womb of Sin (2022)


RAVENOIR - In the Womb of Sin
CD 2022, Gothoom Productions

for english please scroll down

Říká se a je to ověřeno, že krkavci předávají svým potomkům informace. Nevím, co se muselo kdysi stát, ale připadalo mi, že tenhle se usmívá. Nebyl to ale příjemný pohled. Jakoby se na mě díval posel temnoty. Naklonil hlavu na stranu a zasekl své drápy hlouběji do těla. Působil jako tvor z jiného světa. Přeběhl mi mráz po zádech. Nálada celého okamžiku byla velmi mlhavá, zastřená, chladná a krutá. Ve vzduchu byla cítit surovost a síra. Stejně jako z druhé dlouhohrající desky RAVENOIR. Ještě jednou se na mě podíval a roztáhl svá křídla k letu. Vracel se domů, do pekla. A v zobáku držel oko.

Na tuhle nahrávku jsem se opravdu těšil. Minulý počin The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy (2021) byl totiž velmi častým hostem v mém přehrávači. Bylo na čase ochutnat i z nového alba. První poslech ve mě evokoval v úvodu zmiňovaný ošklivý sen. Mimochodem, cestou do práce ráno krkavce opravdu potkávám. Je to velmi zajímavý tvor. S uhrančivým pohledem a hlasem ďábla. Myslím, že kapela si svoje jméno zvolila opravdu dobře. 


RAVENOIR je skupina složená ze slavných muzikantů českého podsvětí. Člověk by očekával (jak v takových případech občas bývá) souboj o to, kdo do muziky vloží víc vlastního ega. Není to ale pravdou. Novinka působí velmi uceleně, vznešeně, pevně a jasně. Symfonické vsuvky doplňují už tak pochmurnou a záhadnou atmosféru. A jsou to právě nálady, které mě na téhle smečce baví nejvíce. Dokáží navodit pocity srovnatelné snad jen s procházkou po hřbitově prokletých. Ano, na náhrobcích sedí opět havrani nebo krkavci, chcete-li. Zvuk je nádherně čitelný, pánové odvedli opravdu dobrou práci. Osobně mám raději špinavější, syrovější produkci, ale tady tak nějak k hudbě krásně morbidně sedne. Kapela se opírá o základy, které kdysi položily legendy jako BEHEMOTH, HATE, ROTTING CHRIST, BATHORY, CELTIC FROST, IMMORTAL, ale i DEATH, POSSESSED, VENOM. Novinka mi připadá méně agresivnější, ale o to víc chladnější a podmanivější, než předchozí nahrávka. Dlouho jsem hledal, co bych vlastně vytkl, ale ono není moc co. Je cítit a slyšet, že se zde sešli lidé, které baví hrát, dělají hudbu s nadšením, radostí a srdcem. Zároveň mají nepopiratelný talent a nezapomínají ani na vkus. "In the Womb of Sin" není dílem, které by zamíchalo světovými dějinami metalu, ale to ani nebylo účelem. Vždycky jde nakonec o přenesené emoce, o obrazy, které ve vás deska probudí. Ty svoje jsem zmínil již v úvodu článku. Přidal bych ještě zvláštní, těžko popsatelné chvění, černou energii, vášeň a drive. Na pevných, klasických základech jsou vystavěny pestré a zajímavé kompozice. Navíc se album opravdu velmi dobře poslouchá. Satan se usmívá! Mystické, záhadné black death metalové ozvěny z onoho světa!

Asphyx says:

It is said and verified that ravens pass on information to their offspring. I don't know what must have happened at some point, but I thought this one was smiling. It was not a pleasant sight. It was as if a messenger of darkness was looking at me. He cocked his head to the side and dug his claws deeper into my body. He looked like a creature from another world. A chill ran down my spine. The mood of the whole moment was very hazy, clouded, cold, and cruel. The air was raw and sulphurous. Just like from the second long-playing album RAVENOIR. He looked at me once more and spread his wings to fly. He was going home to hell. And in its beak, it held an eye.

I was really looking forward to this record. The last release "The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy" (2021) was a very frequent guest in my player. It was time to get a taste of the new album. The first listen evoked in me the bad dream mentioned in the introduction. By the way, I do meet ravens on my way to work in the morning. It's a very interesting creature. With a mesmerizing gaze and the voice of the devil. I think the band chose their name really well.


RAVENOIR is a band composed of famous musicians from the Czech underworld. One would expect (as it sometimes happens in such cases) a duel for who puts more of his own ego into the music. But it is not true. The novelty is very coherent, noble, solid, and clear. Symphonic interludes add to the already gloomy and mysterious atmosphere. And it's the moods that I enjoy most about this pack. They can evoke feelings comparable perhaps only to a walk through the cemetery of the damned. Yes, there are ravens again, or ravens, if you prefer. The sound is beautifully clear, the gentlemen have done a really good job. Personally, I prefer dirtier, rawer production, but here it somehow fits the music in a beautifully morbid way. The band builds on the foundations that were once laid by legends like BEHEMOTH, HATE, ROTTING CHRIST, BATHORY, CELTIC FROST, IMMORTAL, but also DEATH, POSSESSED, VENOM. I find the new record less aggressive, but all the more cool and captivating than the previous one. I searched for a long time for what I could actually criticize, but there is not much to criticize. You can feel and hear that people who enjoy playing and making music with passion, joy, and heart have come together here. At the same time, they have undeniable talent and they don't forget about taste. "In the Womb of Sin" is not a work that would shake the world history of metal, but that was not the purpose either. In the end, it's always about the emotions conveyed, the images the record awakens in you. I already mentioned mine at the beginning of this article. I would add a strange, hard-to-describe tremor, black energy, passion, and drive. On solid, classical foundations are built colorful and interesting compositions. Moreover, the album is really very easy to listen to. Satan is smiling! Mystical, mysterious black death metal echoes from the other world!



Recenze/review - RAVENOIR - The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy (2021):


tracklist:
1. The Ecstasy of Desecration (Initiation)
2. In the Womb of Sin
3. The Cold of Casemates
4. The Scene of Obscene
5. Sinfonia of Vice (Interlude)
6. Stigma Infernoir
7. The Infinity of Temptation
8. Mother Storm
9. Excommunication
10. Lunar Choir
11. Labyrinth of Shadows


https://www.facebook.com/RavenoirOfficial

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý šedesátý třetí - Jsme stvoření z jiného světa



Příběh tří stý šedesátý třetí - Jsme stvoření z jiného světa

Nechápal jsem to. Vždyť co může být lepšího, než zase po nějaké době všichni vyrazit na koncert? Jenže to začalo už včera v hospodě. Také nepřišli všichni, i když jsem se v Boleslavi objevil po delší době. Kecalo se, to zase jo, ale nějak jsme nemohli najít společnou řeč. Kam se podělo nadšení a rebelie? Připadal jsem si jak mezi důchodci. Někdo vyprávěl o práci, jiný o tom, co dávali v televizi. My na kolejích pořád řešilo nové desky, probírali jsme knížky. A mí kamarádi z boleslavské party zařadili své kdysi tak skvělé osobnosti do davu. O koncertě Malevolent Creation a Master v Berlíně jsem jim řekl dopředu. Dokonce některým nabídl, že jim pomůžu s penězi. Sice si vydělávali, ale já neměl žádný závazky. A ve Škodovce na brigádě jsem si v kanálech slušně vydělal. Stačilo nerozházet pár týdnů všechno za pivo a knížky. Nejel nikdo. Rozumíš, kluci a holky, se kterými jsme dvakrát týdně ještě před rokem řádili na zábavách a po hospodách, nechtěli nikam jet.

Byl jsem naučenej, jako starej indián, že kamarád je něco jako vlastní krev. Vždy jsem si lidi, se kterými se bavím a věřím jim, vybíral hrozně pečlivě. Nikomu jsem tak nějak z principu nevěřil. Příliš mnoho blbců chodí po světě. Naši milou metalovou společnost jsem vždy považoval za kmen oddaných fanoušků. Hudba pro nás bývala vším. Jenže jak jsem odjel do Plzně, přestal jim fungovat tmel, který je spojoval dohromady. Až po letech mi řekli, že jsem to byl já, kvůli kterému fungovali. Nebyl jsem tam a oni si začali pochopitelně žít své vlastní životy. Metal už nebyl dávno na výsluní. A kolegové v práci, rodina, všechno se pomalu měnilo, stárlo. Asi jsem mezi nimi působil už nepatřičně. Pořád jsem hledal, objevoval, bavilo mě stát i přes totální únavu a mnohdy šílené cesty pod pódiem. Měl jsem hodně cestovatelskou povahu. Byl jsem nomádem, jezdícím stovky, někdy tisíce kilometrů po Evropě, abych viděl svoje kapely. 

Vždycky, a dnes tomu nebylo jinak, jsem to míval jako takový výlet. Tentokrát do Berlína. Nasával jsem atmosféru města. Hrozně se mi tam líbilo. Tepající ulice, spousta nezávislých klubů, zákoutí. Moderní a staré zároveň. Takhle nějak jsem si představoval, že to zde fungovalo kdysi před válkou. Četl jsem si v kavárně, protože mě hrozně bolely nohy. Nikdo mě neotravoval, abych si ještě něco dal. Neměl jsem moc peněz, vzhledem k Němcům, ale byli na mě vždy děsně milí. Číšník mi pomohl na mapě ukázat, kde je malý klub. Jel jsem S-bahn i U-bahn a pak ještě kus pěšky. Konečně hospoda a nakyslé pivo, které mi moc nejelo. Nevadí, všechno nemůže být dokonalé. Sedí tu pár místních a očividně jdou také zapařit na Speckmanna i Malevolenty. Moje angličtina není dobrá, tak ji kombinuju s němčinou, která je na tom podobně. Učím se, zlepšuji se každým dnem, ale pořád to není ono. Nikdo se mi ale nesměje, všechno je děsně na pohodu. Vyprávím, respektive se pokouším, příběh o tom, jak jsem jako cucák navštívil Tankard v Chemnitzu. Sedí s náma jedno děvče, které tam také bylo.

Naše názory jsou trošku jiné, my si Tankardy neskutečně užili, byl to pro nás koncert roku a ona byla shovívavější. Méně emocí, řekl bych. Více technických detailů. Já bych takhle muziku nedokázal poslouchat. Nejsem stroj, ani nedejbože kritik, já musím mít v ruce pivko, podupávat si nohou, musím se smát. Pokouším se to Gerdě, nebo jak se jmenuje, říci, ale ona kroutí hlavou. Asi zažila víc kapel, nemá za sebou zábavovou zkušenost. Nojo, velkej svět, ve kterým jsem možná nedopatřením. Mladej kluk z Boleslavi, student, co pořád žere metal. Okouknu trika přísedících, pokecáme v rámci možností. Připadám si děsně světovej. To, co je dneska samozřejmost a pro mnohé už i nuda, v té době neskutečně prožívám. Chápeš to? Já na koncertě v Berlíně. Zažil jsem už Mnichov, Vídeň, Polsko, Slovensko. Chystám se do Budapešti, ale Berlín je fakt něco! Prokecáme (já se prokoktám) až k začátku koncertu.

Divím se, že nejdou hned na začátek. Pro mě to jsou velké peníze a tak si chci užít všechno. Prej je předkapela pěkná sračka, což mají svým způsobem pravdu, ale cítím v tom spíš osobní nevraživost. Trošku nechápu, pánové nejsou vyloženě špatní. Nenudím se, jak mi říkali. Nejsem rozsekanej, ale jejich thrash metal mi vůbec nevadí. Škoda, že si nepamatuju jméno kapely, ale myslím, že to mělo něco se žralokem. Následuje Master. "Collection of souls" - stále aktuální deska a základní páteř celého vystoupení. Speckmann pije whiskey z lahve, stylizuje se do Lemmyho a neskutečně mi to sedne. Hraje se i pár převzatých od Sabbathů. Koncert má neskutečnou sílu a drive. Kluci se překonávají. Masakr. Točím se v kruhu a tentokrát je nás více. Konečně si užiju nějakou pořádnou akci se vším všudy, bleskne mi hlavou. Pak se praštím hlavou o zeď a asi na chvilku omdlím. Musí to tak být, protože se probudím v křesle. U mě nějaká holka černá jako noc. Má bílé zuby a jí si nejdřív myslím, že mám delirium.

Ale ne, jen jsem sebou prý švihnul. Opláchnu si obličej, poděkuju dívce polibkem a koupím jí panáka. Jdu tančit znovu. Malevolent Creation. Album Eternal. Jsem ale nejdřív trošku roztrpčen, protože nezpívá Brett (na chvilku v kapele není, ale to zjistím až po nějaké době z časáku). Za mikrofonem je Jason Blachowicz. Po dvou skladbách si zvyknu. A zažiju jeden z dalších koncertů, na které do smrti nezapomenu. Rozhýbal se celý klub. Dokonce pár lidí skočilo z pódia. Jo, po dlouhé době jsem byl jeden z nich. Sice jsem se zařekl, že už nikdy, že když se díky jednomu skoku Kristýnka ocitla na vozíku, tak najust nebudu skákat, ale tady jsem byl frustrovanej z toho, že mě kamarádi opustili, že se mnou nikdo nejel. Metal s velkým M. Spousta energie. Jiná dimenze. Jak jinak. Tentokrát jsem nepadl. Vydržel jsem, ba co víc, předvedl jsem neskutečný sportovní výkon. Stejně jako skupina na pódiu, která několikrát přidávala.

No a co teď. Milá černoška za barem mě kolem druhé vyhodila. A já nevěděl, co dál. Měl jsem sice ještě nějaké peníze, ale vlak pojede až za čtyři hodiny. Toulal jsem se ulicemi sám. Lampy svítily, sem tam projel někdo na kole. Podivné, říkal jsem si, protože bylo už dost sychravo. Trošku zabloudím, ale říkám si, že metro je skoro všude, na vlakáč to nějak stihnu. Už mě fakt bolí nohy a taky hlava, protože jak jsem se praštil, tak mám asi lehký otřes mozku. Potvrdí se mi to záhy, když nabliju do odpadkového koše. Inu kluk z východu. Zalezu do prvního klubu, co svítí. Sednu si, dám si pivo a pak mi dojde, že jsem v teplouškým doupěti. Ale nikdo mě neotravuje, tak jen pozoruju cvrkot, na záchodě se vyhýbám místům a kabinkám, ze kterých se ozývají podivné zvuky. Asi mám fakt něco s hlavou, protože jinak bych utíkal pryč. Jsem trošku apatickej a zase bliju. 

Cestu metrem si pamatuju jen matně. Nebýt dvou stařečků, asi bych nenašel ani vlak. Drážďany, bliju, Praha, bliju. Plzeň, bliju. Na koleji si hned lehnu a v pravidelných intervalech vstávám z tvrdého spánku. Něco se mnou je. Přijde Michal a zděsí se. Ty vole, krvácíš z hlavy! Ohmatám si bolavé místo a opravdu. Zajdu druhý den (skoro tam nedojdu), k doktorce. Verdikt zní jasně a potvrdí mé domněnky. Týden jsem jak bez života. Ale stálo to za to. Připadal jsem si sice jako stvoření z jiného světa, ale zase jsem si odškrtl další smečky, které jsem chtěl vidět. Mrzelo mě chování kámošů a holek v Boleslavi, ale byl čas se posunout dál. Já nic špatného neudělal. Pořád jsem bojoval, nechtěl se zařadit. Miloval jsem život. Chyběla mi jen žena. Dívka  z mých snů. Blondýnka z vedlejší koleje. Zase usnu a nechám si zdát, jak jsme spolu v Berlíně. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 6. srpna 2022

Info - Hudební festival Death Coffee Party slaví 10 let a oznamuje kompletní line - up letošního ročníku.


Death Coffee Party crew uvádí již 10. (jubilejní) ročník metalového festivalu, který se koná v areálu Výstaviště Zahrady Čech v Litoměřicích už za dva týdny, a sice 19.-20.srpna 2022. Pořadatelé si letos přichystali několik skvělých headlinerů. V pátek k nám zavítají grindaři z Finska ROTTEN SOUND a v sobotu nenechají nikoho chladným GUTALAX a INHUMATE z Francie. Mimo těchto velikánů zahrají na našem festivalu, a vůbec poprvé v Evropě, ORGANECTOMY z Nového Zélandu!

Kapely:

ROTTEN SOUND (FIN/grind), UNFANTHOMABLE RUINATION (UK/tech-brutal death), GUTALAX (CZ/gore grind), ORGANECTOMY (NZ/brutal death), GUTSLIT (IND/brutal-death), NECROT (USA/death-metal), EPICARDIECTOMY (CZ/slam-brutal death) STILLBIRTH (DE/brutal death-slam), CLITGORE (RO/gore-grind), HURAKAN (FR/brutal-deathcore), BASEMENT TORTURE KILLINGS (UK/snuff-grind), PSY:CODE (DEN/groove-metal), KEEP ON ROTTING (CZ/tech-death), EXORCIZPHOBIA (CZ/thrash-metal), CUTTERRED FLESH (CZ/brutal-death), WE ALL GONNA DIE (CZ/brutal-deathcore), DILIGENCE (CZ/modern-death), KAAR (CZ/thrash-metal), ARCH OF HELL (CZ/melodic-death), STELLARIS (CZ/metalcore), PRIMARY RESISTANCE (CZ/hardcore-metal), HORRIBLE CREATURES (CZ/thrash-metal), MORTHYMER (CZ/tech-death)

Pro návštěvníky je mimo muziky zajištěno zdarma parkování a stanování přímo v areálu výstaviště. Vstupné na oba dva dny stojí v předprodeji 800 kč a na místě 1000 Kč. V prodeji budou na místě i jednodenní vstupenky za 600 kč.

Více informací najdete zde:




------------------------------------------------------------------------------------------------------

Interview - ATARAXY - Death metal from the frosty realm of shadows!


Interview with death metal band from Spain - ATARAXY.

Answered Edu (bass), thank you!

Tranalated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - ATARAXY - The Last Mirror (2022):

Ave ATARAXY! Greetings to the Spannish underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a third long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?

Edu: Hi Jakub, thanks a lot for your kind words. It's been a very important year for the band with the release of this third full-length album, and we are thrilled to get it out there. Compared with the previous one — Where All Hope Fades — I'd say this new album has a better balance between atmosphere and sheer aggression. In a way, it has the best of both Revelations of the Ethereal and Where All Hope Fades, pushing the boundaries of both of them. Several reviews have already pointed that out so I may be onto something.


„The Last Mirror“ includes all attributes of good death and doom metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of ATARAXY?

Edu: We've followed the same writing process that we have always followed, which is nothing out of the ordinary. Santi writes the songs at home, he records some rough demos, and we rehearse the songs from there at our rehearsal place. Javi writes and adds the vocal lines later, and once everything's recorded he adds the keyboards.

I found out that Javi Félez signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Javi Félez has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him? In which studio did you record it? How did the recording process look like?

Edu: Actually it's Greg Chandler (of Esoteric fame) the engineer who has taken care of the mastering of our last two albums at his Priory Recording Studios. Other than that, Javi Félez has been behind the recording and mixing of the album at Moontower Studios (he's been doing so during all our recordings, including the demo). He knows the band perfectly so it's always a smooth job. The main difference between this recording and the previous albums is that this is the first time we have used reamping for the guitars and bass. This has allowed us to save some studio hours while at the same time being able to spend more time repeating and polishing the guitar lines at home. When we arrived at the studio and it was time to reamp those guitars, we were able to focus on the actual tone and EQ of the guitars, with the stress of the actual performance and recording left behind, getting a heavier and more powerful sound.


An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD in Me Saco un Ojo Records / Dark Descent Records, and it has a corpsy cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?

Edu: Yes, Dark Descent Records is releasing the CD while Me Saco Un Ojo is taking care of the vinyl version. Artwork was done by Rodrigo Pereira Salvatierra. We love what he has done for many Chilean bands (one of the most interesting death metal scenes nowadays) and he perfectly captured what we envisioned for this album, adding some elements of his own. We gave him some vague indications and he perfectly represented the spirit of this album.

I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Spain for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

Edu: That's cool! I don't think the Spanish death metal scene is as big as it is in other countries, but there are definitely some good bands out there. I'd recommend some bands like Oniricous, Proscrito, Leprophiliac, Horripilant, Necrophiliac and Sanctuarium among others. But hey, I have the feeling that the Czech underground death metal scene is healthier than ever now, with Sněť and the Tones of Decay fest. I'm also a huge fan of the old Czech scene — Master's Hammer (managed to see them in a packed Roxy in Prague, what an amazing show), Root, Törr, Drakar, Debustrol, Moriorr… as well as more traditional metal bands such as Loretta, Titanic, Citron or Arakain. So feel no envy! Czech Republic had way more relevant extreme metal bands than Spain has ever had.


You play doom death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start ATARAXY was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

Edu: Due to job issues, it's not easy for us to go on tour in the usual manner. We have to book our shows on different spare weekends that we can all take off work. I don't think we are really interested in the idea of touring opening for a big band, we prefer to keep it underground. Underground, honest festivals are always a go. Get in touch! I hate the word idols (kill them!) but Trey Azagthoth is in my opinion the ultimate death metal superhero.

When I started my blog six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

Edu: Nowadays it's mostly the labels and the PR agencies they work with. We'd rather spend time working on the actual music, as we suck at taking care of promotion. Of course we order plenty of new stuff from different labels and distros and we regularly go to shows. We're music fans above all!


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as ATARAXY? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

Edu: I barely listen to any music online (only at work) but I'm fine with people doing it. After many years we've finally set-up a proper Bandcamp with digital downloads available and people seem to dig it. I wouldn't get music that way as I still prefer physical formats, but to each its own. I guess it's somehow an easy way to support the band and it has already helped us cover some extra costs we've had lately. I don't have much to say about Google metalists and social media addicts. All those bums seem to have too much spare time, which I don't. Socioparasites, why don't you get a job?


I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

Edu: I love the darkness, morbid edge and violence of death metal. I wouldn't call it a lifestyle or a philosophy but it's not just plain relaxation or leisure either. You need to feel passion for it to truly wave its flag.

Finally, a classic but important question. What is ATARAXY planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage?

Edu: We're planning a series of shows to support the album release that should take place during this next autumn and winter, mostly in Spain. We wouldn't mind playing some shows abroad next year but only time will tell.

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „The Last Mirror“ into my head again!

Edu: Thanks a lot for having us. Hopefully we'll be able to play in Europe next year and meet you and other death metal maniacs.

about ATARAXY on DEADLY STORM ZINE:




------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine