Opět jsem podlehl volání krásných zombie. Vzbudil jsem se uprostřed noci, rozloučil se se všemi a odešel na nedaleký hřbitov. Už na mě čekaly. Zdravím se s nemrtvými, přijímám lahev dobrého piva. Je mi zima, pálí mě vnitřnosti, ale je mi dobře. Jsem mezi svými, mezi těmi největšími fanoušky death metalu. Povídáme si o smrti a doporučujeme si nahrávky, u kterých praskají víka od rakví. IN PAIN jsou kapelou, která právě hraje v márnici.
Zajdeme na koncert a neskutečně si ho užíváme. Jedná se totiž o pravý, ryzí, prašivý smrtící kov. Hezky po staru, tak jak se hrával v devadesátých letech minulého století. Zombie se kroutí v divokém tanci. Maso odpadává od kostí. Smrt, chlad, temnota. Přesně takhle to mám nejraději.
Historie kapely sahá až k počátkům stylu zvaného švédský death metal. Pokud jste stejně jako já vyrůstali mezi nahrávkami od GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS, NIHILIST, SORCERY, INTERMENT, bude se vám líbit i "The Thing from the Grave". To mohu podepsat vlastní krví. Procházím se mezi náhrobky, čtu si nápisy a užívám si hudbu, která mi dlouhé roky koluje v krvi. Je pro mě temnou energií, která mě pohání kupředu. Už dávno se nechci vrátit do obyčejného, nudného světa plného stereotypů a klišé. Raději se toulám záhrobím a užívám si novou desku IN PAIN. Má skvělý zvuk, nádherně morbidní obal. Také spoustu skvělých nápadů, jako vystřižených z dávných tajemných spisů. Poslouchat tohle album je pro mě velmi příjemné, mrazivé, šílené a děsivé zároveň. Pánové sází na silné melodie, surové bicí a vokál, který připomíná řev bestie. Každý den, když pomalu usínám, tak se těším, až mě zombie zase zavolají. Další noc, další skvělý zážitek v katakombách. Možná se jednou rozpadnu v prach, možná mě pohřbí zaživa. Ale než se tak stane, budu nadále poslouchat desky jako je "The Thing from the Grave". Je totiž dokonalou esencí toho, co mám na hudbě rád. Surové, syrové, mrazivé ozvěny ze záhrobí, při kterých má vzduch barvu krve. IN PAIN se povedlo nahrát vynikající stylovou záležitost. Věřím jim každý tón, každé slovo. Starý, prašivý švédský death metal, u kterého praskají kosti!
Asphyx says:
Once again, I succumbed to the call of the beautiful zombies. I woke up in the middle of the night, said goodbye to everyone, and went to a nearby cemetery. They were waiting for me. Greeting the undead, accepting a bottle of good beer. I'm cold, and my insides burn, but I'm fine. I'm among my own, among the biggest fans of death metal. We talk about death and recommend records that crack coffin lids. IN PAIN is a band that's playing in a morgue right now.
We go to the concert and we enjoy it immensely. Because this is real, pure, dusty, deadly metal. It's the old way, the way it was played in the '90s. Zombies twirling in a wild dance. Flesh falling off the bones. Death, cold, darkness. That's what I like best.
The history of the band goes back to the beginnings of the style called Swedish death metal. If like me, you grew up among the records of GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS, NIHILIST, SORCERY, and INTERMENT, you will like "The Thing from the Grave". I can sign this with my blood. I walk among the tombstones, read the inscriptions and enjoy the music that has been in my blood for years. It's dark energy that drives me forward. I don't want to go back to the ordinary, boring world full of stereotypes and clichés. I prefer to wander the beyond and enjoy the new album IN PAIN. It's got a great sound and beautifully morbid cover art. Also, a lot of great ideas, as if cut out of ancient mysterious writings. Listening to this album is very enjoyable for me, chilling, crazy, and scary at the same time. The gentlemen rely on strong melodies, raw drums, and vocals that resemble the roar of a beast. Every day when I slowly fall asleep, I look forward to the zombies calling me again. Another night, another great experience in the catacombs. Maybe one day I'll crumble into dust, maybe they'll bury me alive. But until that happens, I'll keep listening to records like "The Thing from the Grave". Because it's the perfect essence of what I love about music. Raw, raw, chilling echoes from beyond the grave make the air the color of blood. IN PAIN has managed to record an excellent stylistic affair. I believe every note, every word. Old, dusty Swedish death metal that makes your bones crack!
Recenze/review - IN PAIN - The Sound of Death (2019):
Porcování masa pokračuje. Krev cáká všude kolem. A všichni dělají, že se nic takového neděje. Zavíráme oči před realitou a raději trávíme svůj čas ve virtuálním krásném světě. Lži a zase jenom lži. Pravda už dávno nikoho nezajímá. Alespoň do doby, než se stanete sami obětí nebo budete poslouchat nové EP českých FLESHLEES. Kapela je věrna svému vlastnímu odkazu, vyvíjí se pomalu, postupně, v malých krocích. Také by se dalo napsat, že stále zlepšuje svoje morbidní řemeslo.
"Kingdom of the Liars" je tří skladbovým zásekem v diskografii, respektive dvou skladbovým (s jedním, znovu nahraným bonusem v podobě songu "I Will Grind Your Fingers" (z dema "Grinding" 1994)). Fanoušci dostanou přesně to, co mají na kapele rádi. Devastující death grind, brutalitu a spoustu nahrubo nasekané tmy.
EP "Kingdom of the Liars" beru jako takovou ochutnávku, kousek shnilého masa, podávaného na víku od rakve. Kapela má nového bubeníka (Ondra Die) a musím rovnou napsat, že čerstvá krev je z hudby těchto šílenců cítit na sto kilometrů - bicí zabíjejí! Novinku bych pouštěl všem lhářům a falešným zrůdám. Dokud jim nesleze kůže z obličeje a neodhalí, jací doopravdy jsou. Pokud bychom se soustředili na formality, tak zvuk je v pořádku, obal samozřejmě také. Není si na co stěžovat. Problém mohu mít snad jen s tím, že je skladeb zkrátka moc málo. Chtěl bych víc! Jsem samozřejmě starý fanoušek kapely a jako takový bych ocenil pořádnou krvavou lázeň v podobě dlouhohrajícího alba. Snad se brzy dočkáme. Letošní zákusek je totiž příslibem do budoucna. Již minule jsem psal, že se mi líbí temnota a chlad, které se začaly v nových songách objevovat jako nějaká stará choroba. Líbí se mi to. Pořád je základem devastující nářez, u kterého vám takhle smečka vymlátí všechny zuby z ksichtu, ale zároveň jsou nové nahrávky propracovanější, zběsilejší, syrovější. A co říci na závěr? Snad jen fuck off všem lhářům a vivat FLESHLESS! Surový death grind metal, který vás rozemele na prach!
Asphyx says:
The butchering of the meat continues. Blood splashes everywhere. And everyone pretends it's not happening. We turn a blind eye to reality and prefer to spend our time in a virtual beautiful world. Lies and more lies. Nobody cares about the truth anymore. At least until you become a victim yourself or listen to the new EP of Czech FLESHLEES. The band is true to its own legacy, evolving slowly, gradually, in small steps. You could also write that it is still improving its morbid craft.
"Kingdom of the Liars" is a three-track discography cut, or rather a two-track one (with one, re-recorded bonus track in the form of "I Will Grind Your Fingers" (from the 1994 "Grinding" demo)). Fans will get exactly what they love about the band. Devastating death grind, brutality, and plenty of coarsely chopped darkness.
I take the EP "Kingdom of the Liars" as a kind of a taste, a piece of rotten meat served on a coffin lid. The band has a new drummer (Ondra Die) and I have to write right away that fresh blood can be smelled from the music of these madmen a hundred kilometers away - the drums kill! I would play the new album to all liars and fake monsters. Until the skin comes off their faces and they reveal who they really are. If we concentrate on the formalities, the sound is fine, and the cover is fine, of course. Nothing to complain about. The only problem I might have is that there are simply too few songs. I would have liked more! I am of course an old fan of the band and as such would appreciate a proper bloodbath in the form of a full-length album. Hopefully, we'll see it soon. This year's treat is a promise for the future. I wrote last time that I like the darkness and coldness that has started to appear in the new songs like some old disease. I like it. There's still the underlying devastating wallop where a pack like this knocks all the teeth out of your face, but at the same time, the new recordings are more sophisticated, more frantic, rawer. And what to say in conclusion? Just fuck off to all the liars and welcome FLESHLESS! Raw death grind metal that will grind you to dust!
Nákladní vůz, plný shnilých kostí. Utrhané ruce a nohy, výkřiky děsu, šílenství a strachu. Mobilní telefony nad hlavou, aby byly zaznamenány všechny hrůzy. Čím krvavější záběry, tím lepší. Smrt v přímém přenosu, radost z popravy. Stále jsou v nás ukryty ty nejtemnější pudy. Jednáme jako zvířata, možná ještě hůře. Kam se ztratila lidskost a humanita? Byly umláceny tupým davem. Připomíná to apokalypsu. Už se bojím otevřít zprávy. Dávno jsem ztratil veškeré iluze. Zůstal nám jenom chaos, násilí, temnota. A zkažená víra.
Mám to takhle nastavené již spoustu let. Vyhledávám si pro sebe muziku, která mě dokáže vyčistit mozek, restartovat mě a pomáhá mi přežít v dnešním podivném světě. TERATOMA jsou jednou z kapel z devadesátých let, která přežila a stále má co říct. Novinkou "Chaosmakers". Je totiž uvěřitelná, syrová a shnilá. Death grindová mašina se vrací ve skvělé formě!
O masivním, surovém a hutném zvuku netřeba diskutovat. Je skvělý, starý a moderní zároveň. Doslova zabíjí! Líbí se mi i obal, pod kterým je podepsán mistr Eder Hernández. Precizní práce. Motiv přesně vystihuje to, co se na albu odehrává. Krutý, ošklivý a mokvající death grind ve stylu CARCASS, NAPALM DEATH, EXHUMED, IMMOLATION, BOLT THROWER, INCANTATION. TERATOMA jsou zuřiví, vzteklí a hlavně - dokáží napsat ostré a bolestivé skladby. Nahrávku jsem si ihned pouštěl cestou městem, v nočních ulicích i v momentech, kdy jsem potřeboval uklidnit svoji mysl. Hudba se mi doslova zadřela do mozku, vypálila mi do něj krvavou stopu. Španělé hrají postaru, s takovou tou opravdovou jiskrou v oku. Líbí se mi jejich přístup. Je hodně podobný jako můj. Bez kompromisů, rána rovnou do srdce. Rozjetý vůz, plný shnilých kostí. Utrhané ruce a nohy, výkřiky děsu, šílenství a strachu. Mobilní telefony nad hlavou, aby byly zaznamenány všechny hrůzy. A k tomu všemu hraje "Chaosmakers"! Celá scenérie je krásně propojená. Nová deska by klidně mohla být soundtrackem k apokalyptickému filmu. Koneckonců, poslední roky děláme všechno proto, abychom naplnili vize starých spisovatelů sci-fi. Zůstane po nás jen spálená země. Stejně jako po této desce. Za mě mohu nahrávku jen doporučit! Hoří jasným plamenem! Ryzí, zničující death metalová srážka s náklaďákem plným shnilých kostí!
Asphyx says:
A truck full of rotten bones. torn off arms and legs, screams of terror, madness and fear. Mobile phones overhead to record all the horrors. The bloodier the footage, the better. Death live, the joy of execution. The darkest instincts are still hidden within us. We act like animals, maybe even worse. Where has humanity gone? They've been beaten to death by the stupid crowd. It's like the apocalypse. I'm afraid to open the news. I lost all illusions long ago. All that's left is chaos, violence, darkness. And corrupted faith.
I've had it set up like this for many years. I seek out music for myself that can clear my brain, reboot me and help me survive in today's strange world. TERATOMA are one of the bands from the 90's that survived and still have something to say. With their new release "Chaosmakers". Because it's believable, raw and rotten. The death grind machine is back in great form!
There is no need to discuss the massive, raw and dense sound. It's great, old and modern at the same time. It literally kills! I also like the cover art, signed by master Eder Hernández. Precision work. The motif accurately describes what is happening on the album. Cruel, ugly death grind in the style of CARCASS, NAPALM DEATH, EXHUMED, IMMOLATION, BOLT THROWER, INCANTATION. TERATOMA are furious, angry and most importantly - they can write sharp and painful songs. I immediately played the record on my way through the city, in the night streets and in moments when I needed to calm my mind. The music literally dug into my brain, burning a bloody trail into it. The Spanish play in an old-fashioned way, with that real sparkle in their eye. I like their approach. It's a lot like mine. No compromise, a shot straight to the heart. A wagon full of rotten bones. arms and legs torn off, screams of terror, madness and fear. Mobile phones overhead to record all the horrors. And to top it all off, the "Chaosmakers" are playing! The whole scene is beautifully interconnected. The new album could easily be the soundtrack to an apocalyptic movie. After all, for the last few years we've been doing everything we can to fulfill the visions of the old science fiction writers. We'll be left with nothing but scorched earth. Just like this record. For my part, I can only recommend the record! It burns bright! Pure, devastating death metal collision with a truckload of rotten bones!
Příběh tří stý sedmdesátý třetí - Šíleně divné vánoce
"Ty si malej Kuba?": zeptá se mě pošťačka, kterou zase toužebně vyhlížím. "Celej táta, ale na rozdíl od tebe je táta fešák": doplní, asi abych měl ještě hezčí vánoce. Jakoby nestačilo, že čekám na dopis od blondýny. Minulý týden jsem jí napsal dva, ve kterých jsem se pokusil vyjádřit všechno, co k ní cítím. Naivně jsem nepočítal s tím, že Česká pošta není z nejrychlejších a trápil jsem se jako každý zamilovaný. Kolem se snažila máma marně vytvořit alespoň nějaký pocit veselých vánoc. Všechny zvyky, které se v naší rodině vždy dělaly, ale získávaly díky opileckým výstupům mého otce na bizarnosti. Chodil jsem raději ven se psem. Sníh nám křupal pod nohama a já záviděl dvojicím, které klouzaly se smíchem po ledu. Dole u Jizery, kam jsme kdysi s klukama chodili bruslit. Zestárl jsem nějak rychle. Možná až zbytečně. Viděl jsem věci, které by neměl kluk v mém věku vidět. Ale asi to byl osud, možná karma za mého otce (jo, každé dítě si myslí, že za hádku rodičů může tak trošku ono, i když to není pravda).
Měl jsem najednou hrozně moc času. Zkoušel jsem si číst venku na lavičce v parku, ale přimrzl mi zadek. Nejhorší ale bylo, že mě bolela někde uvnitř nejistota, jak se blondýna rozhodne. Mohla být jednou z mnoha, ale já podvědomě cítil, že je to ona. Ta se kterou chci být celý život. Už jsem nebyl jen poblázněný mladík, co se chce některé dostat do kalhotek a je více méně jedno, kdo to je, hlavně když je aspoň trošku k světu. Ne, z toho už jsem vyrostl. Objevování jsem měl za sebou. Bylo dlouhé a krásné. Měl jsem vždycky štěstí na ženský. Ale teď šlo všechno stranou. Jsme oblečeni do dárků z minulého roku. Nikdy jsem to hnusný tričko s límečkem neměl na sobě. Připadá mi, že i trošku smrdí zatuchlinou. Máma mě navoní. Bude předvádění šťastné rodinky. Jedeme autem za tetičkama. Myslím si, že ony věděly, ale zachovávaly dekórum. Byly přeci jen ty vánoce. Ptají se na obyčejné věci a jsem jediný, kdo odpovídá. Mámě je do breku, brácha tradičně nemluví, otec je nasranej a tak je to na mě. Takhle vznikají legendy, že jsem ukecanej. Jo, možná v podobných situacích a pak ve chvílích, kdy jsem s lidma, se kterými je mi dobře. Jinak spíš mlčím a pozoruji.
Povídám o Plzni, tetičky se ptají. Jedna z otázek směřuje i na děvčata. Jakoby tušily, že v tom lítám až po uši. Nebylo zase tak těžké to poznat. Máma ale měla jiné starosti a ostatním to bylo jedno. Měl jsem pocit, že do mě někdo řeže ostrým nožem. Netušil jsem, že může něco takhle bolet. Ale odpovím něco v tom smyslu, že zatím nevím, ale něco se rýsuje. Tetičky mě chytly za ruce, obě dvě a já cítil jejich kosti i svraštělou kůži. Podívaly se mi do očí a popřály mi hodně štěstí. Měl jsem pocit, že mi koukají přímo do žaludku. Museli jsme se zvednout a obejít ještě pár lidí. Vánočky, kakao, a s každou další návštěvou byl můj otec podrážděnější. Hele, a to jako může jezdit takhle nalitej autem? Vždyť někoho zabije. Mlč, buď zticha, zašeptá mi máma do ucha. Naštvu se a jdu jako jediný domů pěšky. A co čert chtěl i nechtěl. Potkám několik svých kamarádů. Jana i Prcalinka, obě zavěšené do svých protějšků. Kousek před barákem dokonce i buzničky. Se všemi se pozdravím, pokecáme, ujistím se, že se mají dobře. O sobě raději mlčím. Mám toho spoustu na srdci, trápím se, ale nechci je zatěžovat.
Nastane večer a po třetí hádce začne konečně máma smažit řízky. Zase je mi vyčiněno, že nejím kapra, že jsem nebyl na vojně, že už bych si taky měl najít holku (kdyby jen věděli). Taková vánoční pohoda v paneláku. Nejsme sami. Když jdu ještě raději jednou se psem, tak je mi do breku. Z okolních bytů se ozývá buď neskutečná pohoda a smích a nebo hádky. Divný vánoce, říkám to pořád. Usedneme ke stolu. Máma poprosí otce, aby jako hlava rodiny pronesl řeč. Ten se neskutečně naštve, třískne příborem o talíř a jde si lehnout k televizi. Všichni jsme děsně hezky oblečeni, ale mámě se pomalu začínají rozmazávat šminky. Snaží se zachovávat tvář, ale moc jí to nejde. Je mi jí líto. Tak se snaží a je jasný, že jsem pořád na její straně. Nedovedete si představit, co to je, zažívat každý den psychický teror. Mít žaludeční potíže, hubnout, omdlévat. Ne, neměla si ho brát zpátky, on už jiný nebude. Ale jsou ty vánoce. Jdeme vedle do pokoje. Několikrát se vrátil ke stolu, naládoval si na talíř salát a kapra a mlaská s lahváčem u televize. Jsme mu vosk.
Tady máš dárek, zkusí to máma ještě jednou, aby jako byly ty vánoce hezký. Ani neodtrhne oči od nějakýho candrbálu v televizi. Pošle nás do prdele. Rozbalujeme si dárku a přes slzy se usmíváme. Jako každý rok dostanu tričko s límečkem, který je děsně hnusný, ale tentokrát si je vezmu na sebe a obejmu mámu. Bože můj, vidíš to, Ježíšku, ty kurvo, dal bych nevím co za pár obyčejných věcí. Za pohodu, za to, aby se máma usmívala a aby mi blondýnka odepsala. Jdeme vedle do pokoje, protože má v sobě další lahev vodky a blábolí. Usne a děsně chrápe. Pak se vychčije do chodby. Uff. Jdu to uklidit. Šťastné a veselé. Zavřeme se a povídáme si. Brácha tedy mlčí, jen na očích je vidět, že je mu trošku lépe. Jsou oba tak hubení. Máma se snaží přehodit téma a povídá o svém dětství. Zasní se a my jsme najednou s ní, s dědou a babičkou. Jezdíme na saních, touláme se v lesích, lejeme olovo a zažíváme nepřebernou řadu hezkých chvilek. Alespoň ve fantazii, protože sem tam nás přeruší řev odvedle. Delirium je pěkný svinstvo.
Máma se mi pořád omlouvá a já dělám, že mi to nevadí. Bolí to. Jsem na dně. Bojím se, že mě blondýnka nechá, že neudělám v Plzni první zkoušky, protože jsem dutej jak tykev. Klepou se mi ruce, bolí mě břicho. Stačilo pár dní doma v Boleslavi a jsem zase v tom. Jakoby na mě padl černý mrak deprese. Jak v tom můžete žít? Já mám alespoň nějakou naději, světlo. Miluju muziku a knížky a teď jednu krásnou dívku, která mě má ráda. Nasadím si sluchátka, otevřu okno a závidím lidem naproti v domě, protože mají stromek a sedí pod ním a všichni se smějí. Jsou to šíleně divné vánoce, na které v životě nezapomenu. Několik let potom se tohohle svátku tak trošku bojím a všechno se srovná, až když se nám narodí děti. Jo, nesl jsem si s sebou spoustu traumat. Navenek vypadala naše rodina děsně skvěle. Dcera z dobré společnosti, chalupa, baráky, auta. Ale uvnitř se děly ošklivé věci. On byl otec hodně nešťastnej, možná měl i nějakou chorobu, ale to jsme nikdy nezjistili. A propadl chlastu tím nejhorším způsobem.
Usnu vyčerpaný a plný nočních můr. Nepřikládám snům nijaký velký význam, ale brodím se zrovna po kolena ve špinavé stoce. Pak se všechno rozzáří a já najednou vím, co mě mimo těla na blondýnce tolik přitahuje. Je to klid a dobrota, které z ní sálají. Určitě jste viděli někdy obrazy svatých, kteří sestoupili na zem a byla kolem nich aura. Já si představoval, že blondýnka je moje bohyně. Zatím to byly hlavně představy. Už jenom těch pár našich společných chvil, koncertů, filmů, ale hlavně nekonečných rozmluv, mi dávalo za pravdu. Bylo mi s ní děsně dobře. Měli jsme si co říct, což je asi nejdůležitější. A pak taky, byla přesně mým snem i jako ženská. Jihočeška se vším, co k tomu patří. Probudím se a jdu se napít. Do okna září měsíc. Díváš se na něj taky? Pokud ano, tak věř, že tě hrozně chci. Napořád, na věky věků, navždy. Po letech jsem zjistil, že se opravdu dívala. A říkala si podobné věci. Možná to bylo znamení? Nevím.
Další dny se opakovaly ve stejném rytmu. Návštěvy, přetvářka, večerní hádky, neklidný spánek. Naučil jsem se to odstínit. Myslel jsem jen na to hezké. Na její tvářičku, na tělo, na melodii hlasu, která je pro mě hrozně důležitá. Žádný dopis mi zatím nepřišel a můj návrat do Plzně se blížil. Chtěl jsem odjet hned, jakmile to bude možné. Napsal jsem jí, že spolu oslavíme Silvestra, jestli bude chtít, že budu čekat na vlak od Tábora na peróně a když přijede, tak budeme navěky spolu. Chceš? Já bych si to hrozně moc přál. Protože si mojí hvězdou, jo hergot, už jsem zase jak nějakej nadrženej básník. No a co? To se mám jako stydět. Tůdle. Hezký vánoce všem. Jdu si raději pustit něco dobrého. Co třeba Candlemass, ty máme rádi oba. Budu na tebe myslet.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Starý hrobnický almanach nám říká, jakým způsobem hnijí lidská těla. Jak dlouho, jakou mají barvu. Kdy se do nich dají červi a hnis. Kdy odpadnou první kusy masa. Smrt si s námi hraje jako s loutkami. Je nepředvídatelná, ale také spravedlivá. Tedy, jak kdy a jak u koho, ale rozhodně je jistotou. Jsou ale výjimky, které hnijí pomaleji. Získají černou šedou bravu a nemohou přejít na druhou stranu. Nerozpadnou se a často se stává, že se znovu vrátí. Protože mají nevyřízené účty. Jejich motorem je pomsta a nenávist. Nevěříte? Tak si zkuste poslechnout novou desku amerických tmářů AUTOPHAGY a věřit mi budete.
Jedná se totiž o prvotinu, která mě zasáhla hluboko do vnitřností. Měl jsem již při prvním setkání pocit, že mě někdo bodl rezavým nožem přímo do břicha. Smrt byla zase jednou velmi blízko a pro mě to je jasný důkaz, že tenhle death metal jen tak z hlavy nevyženu. Je totiž surový, drsný, maniakální, temný a ostrý zároveň. Jako starý hrob.
Na "Bacteriophage" naleznete spoustu absolutně zničujících pasáží, ale sází se hodně i na atmosféru. Takhle to mám rád. Nahrávka je pestrá, v mnoha odstínech krvavě černé barvy. Je z ní cítit hniloba a pach rozkládajících se těl. Doomové chvilky morbidní poezie vás přenesou právě do studených márnic, mezi mrtvé i ještě trošku živé. Pokud pečlivěji prozkoumáte zvuk, obal i celkovou produkci, zjistíte, že deska nemá chybu. Připadám si jako v devadesátých letech, kdy jsem se k tomuto stylu teprve pomalu dostával. Songy jsou úderné, cílí přesně, proti jejich provedení, ani nápadům nemám žádných námitek. Naopak, zadřely se mi pod kůži a pamatuji si je. To je pro mě také důkazem, že AUTOPHAGY nedělají svoji hrobnickou práci nadarmo. Schválně, zkuste si je pustit v sychravém dni, když máte náladu pod psa a venku prší. Uvidíte, že tahle smečka má v sobě velké množství poctivých nápadů, které vás dokáží rozsekat na malé kousky. Osobně se mi nejvíc líbí schopnost vytvořit mlhavě syrové a chladné nálady. Jako bych sledoval zrychlený proces rozpadu lidských tkání. Za kapelou stojí zkušení muzikanti a je to hodně znát. Vše má jasný řád a zároveň i černou jiskru, drive, energii. "Bacteriophage" je jasným důkazem toho, že se rozpadáme zaživa. Prohnilý, mokvající death metalový močál!
Asphyx says:
The old Gravediggers' Almanac tells us how human bodies rot. How long, what color. When they get worms and pus in them. When the first pieces of flesh fall off. Death plays us like puppets. It's unpredictable, but it's also fair. I mean, it's a matter of when and who, but it's definitely a certainty. But there are exceptions that rot more slowly. They get the black gray color and can't cross over to the other side. They don't break up and often come back again. Because they have unfinished business. Revenge and hatred is their driving force. You don't believe me? Then try listening to the new album by American darkies AUTOPHAGY and you'll believe me.
This is a debut album that hit me deep in the gut. The first time I met them, I had the feeling that someone had stabbed me with a rusty knife right in my stomach. Death was once again very close and for me it is a clear proof that I will not get this death metal out of my head. It is raw, harsh, manic, dark and sharp at the same time. Like an old grave.
There are a lot of absolutely devastating passages on "Bacteriophage", but there is also a lot of reliance on atmosphere. That's how I like it. The record is colourful, in many shades of bloody black. It reeks of rot and the smell of decomposing bodies. The doomy moments of morbid poetry transport you right into the cold morgues, among the dead and the still slightly alive. If you examine the sound, the cover art and the overall production more carefully, you will find that the record is without fault. I feel like I was in the 90's when I was just slowly getting into this style. The songs are punchy, they aim precisely, and I have no complaints about their execution or ideas. On the contrary, they got under my skin and I remember them. This also proves to me that AUTOPHAGES don't do their grave digging work in vain. By all means, try putting them on on a drizzly day when you're in a foul mood and it's raining outside. You'll see that this band has a lot of honest ideas that can chop you into little pieces. Personally, I like the ability to create a vaguely raw and chill mood the best. It's like watching the accelerated process of human tissue decay. There are experienced musicians behind the band and it shows. Everything has a clear order and at the same time a black spark, drive, energy. "Bacteriophage" is a clear proof that we are disintegrating alive. A rotten, swamping death metal swamp!
Ave STILLBORN! Greetings to the Polish underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a sixth full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?
Hail Jakub! Nice to now You like our album. The impressions you describe are a perfect reflection of what this album is meant to be. The main difference is the return to the roots of brutal and raw Death Metal, colored of course with a hint of furious Black Metal. There is no hidden philosophy. All the time my music is image of my actual life and point of view of surrounding reality. On album you can hear what I have in my mind. But don’t worry – I’m fine.
“Cultura de la muerte“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of STILLBORN?
I don't have a special recipe for new songs. It happens naturally. The so-called moment of inspiration comes, a given time in which the mind opens up to new ideas. And then I play it on the guitar until I decide that it is ok. In this case, our drummer Darek "Młody" Płaszewski got the ready structure of the riffs from me and next made a fantastic arrangement for the drums. Last step was a line of bass created by Hunger. Summing up, it can be said that the main idea comes from me, and the rest of the band builds the final whole on it. It comes quite easy because we feel the music in the same way.
I found out that Darek Mlody is signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Robert has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him? In which studio did you record it? How did the recording process look like?
Everything was recorded in his Panzerstudio. The choice was obvious. Darek plays with us, he co-created the material, so he knew exactly what to do behind the mixing console. To achieve this sound, we used three amps and two different guitars. The hardest part was to achieve a perfectly matching bass sound, so we deleted the first recording and after experimenting with Darkglass and Schecter, Hunger re-recorded the entire bass line again. Then it was time for vocals. Everything was clear here from the beginning. Three lines, a little reverb and extreme energy release. After getting the perfect sound for us, there only one task left. To set up the details in the mix. With Darek's perfect hearing, there were no problems with it. And that's all.
An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD through Godz's War productions, and it has a corpsy cover art. Who is the author? Do I explain well the picture when I would think it is a Madonna with Jesus? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?
The album is also released in MC format, and we are currently waiting for a vinyl version. The author of the cover is Maciej Kamuda, who has been cooperating with Godz Ov War for several years. For us he already made the cover for "Crave for killing" Ep. With this divine mother you hit the spot perfectly. Besides, it is a metaphor for the rotten fruit that religion can bring you and at the same time an act of blasphemy against one of them. The most famous one - Christianity. Maciej got a sample of our music and the title of the album. Then he proposed the cover concept. This was amazing. This is perfect visualization of the title and music from our album. This cover art shows everything, my point of view of surrounding me reality in context of slavement by religion.
I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Poland for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that black and death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
I don't know if I can explain it even though I've been sitting in the middle of it for over 25 years. I think this is a matter of our mentality. Note that Metal from the Polish scene is not fun with a few exceptions. It always touches upon the dark side of life and the music takes its extreme form. Besides, since the 80's Metal has been a form of rebellion, a way to freedom and an extreme means of self-expression. So it is deeply rooted in us. If we were a cheerful and peaceful society, it could all be completely different. Our scene is doing very well because, the Underground is our kingdom where we can do exactly what we want to do. For most of us (I mean bands and maniacs) metal is a way of life not a trend. Hence this strength and power.
You play devastating death metal influenced by, among other things, the American school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start STILLBORN was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?
First, I have no business plan for Stillborn. I know my place in the universe and I know exactly how to manage my life. I'm not interested in any contracts or branding in the Mainstream world. I want to be a free man and independent person for the rest of my life. But to be clear, I respect big labels and big bands. I know how hard work this is. However, this is not what I would like to do. I'm not a maniac of big open air festivals, I prefer club concerts with people who know exactly why they came to this particular concert. When I was 12, metal took my heart and I knew right away that I wanted to play. Only listening the music wasn't enough. Until today I am under the influence and great impression of such bands as Sarcofago, Impaled Nazarene, Mortem, Crucifier, Deicide, Morbid Angel, Angelcorpse, Order from Chaos, Sextrash, Tormentor, Death, Asphyx, Kat, Vader, Bulldozer, Unleashed, Entombed, Morbosidad , Phlebotomized, Darkthrone, Funeral Winds, Holocausto, King Diamond, Mercyful Fate, Celtic Frost and so on. I have no dreams related to a tour with a great star, but Stillborn has already had the opportunity to support Impaled Nazarene, Angelcorpse, Morbid Angel, Revenge at several concerts. It was a great honor.
When I started my blog six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?
Of course I go to concerts and wholeheartedly support bands that I like. As for the Stillborn promotion, I have a problem with that. I can't quite find myself in it. I value peace of mind above all else. I leave everything related to the release of the album to the label, except the artistic side, of course. As you well know, I even have a problem responding to interviews quickly (laughs). This is not laziness. I have a really busy and varied life and I like it. When it comes to buying records, I know exactly what you are talking about. I am not a supporter of overproduction and having everything in the world. Sometimes I get albums by chance, but I try to have only what I really like.
On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as STILLBORN? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?
Internet warriors are so funny. Real life will always verify the victim. And I'm not talking about physical or psychological violence. I'm talking about how you deal with yourself. What quality is your life. About mp3 and all these stuff, I will answer to you in the same way as I did to Javier from Metallerium. I was against digitization when that's all crazy was started but now I don't care. I know that its easier for new generation so let it be. I personally prefer traditional way like Vinyls, Cassettes and CD's but of course I use the Youtube channel for searching the old goods from times when I was to young to have it on my shelves. Also sometimes I find something new and next I buy it.
I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?
It is a method of expressing myself. If I am a different person someday, if I change in some way, it might not make sense anymore.
Finally, a classic but important question. What is STILLBORN planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Czech and Slovak Republics again?
I don't plan any concerts this year. Maybe something spontaneous in November. I'm gathering strength to strike in Spring 2023. Darek Młody has several contacts in the Czech Republic and Slovakia, so there are many chances that we will visit Your territory.
Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push "Cultura de la muerte" into my head again!
Jakub, thank you very much for your substantive and honest questions and for your time. I am glad that we could make you happy with our interpretation of Metal. Fuck the false brotherhoods! Cheers!
killer/stillborn
Recenze/review - STILLBORN - Cultura de la muerte (2022):
Ave STILLBORN! Zdravím do polského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos šesté skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
Nazdar Jakube! Těší mě, že se ti naše album líbí. Dojmy, které popisuješ, jsou dokonalým odrazem toho, čím má toto album být. Hlavním rozdílem je návrat ke kořenům brutálního a syrového death metalu, samozřejmě podbarveného nádechem zuřivého blacku. Není v tom žádná skrytá filozofie. Po celou dobu je moje hudba obrazem mého skutečného života a pohledu na okolní realitu. Na albu můžeš slyšet to, co mám v hlavě. Ale neboj - jsem v pohodě.
„Cultura De La Muerte“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál STILLBORN?
Nemám žádný speciální recept na nové skladby. Vznikají přirozeně. Přijde takzvaný moment inspirace, čas, kdy se mysl otevře novým nápadům. A pak je hraju na kytaru, dokud se nerozhodnu, že je to v pořádku. Tentokrát ode mě náš bubeník Darek "Młody" Płaszewski dostal hotovou strukturu riffů a následně vytvořil fantastické aranžmá pro bicí. Posledním krokem byla basová linka, kterou vytvořil Hunger. Když to shrnu, dá se říct, že hlavní nápad pochází ode mě a zbytek kapely na něm staví finální celek. Jde to celkem snadno, protože hudbu cítíme stejně.
Dohledal jsem si, že pod mixem a masteringem je podepsán Darek Mlody. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Robert vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
Vše bylo nahráno v jeho Panzerstudiu. Volba byla jasná. Darek s námi hraje, spoluvytvářel materiál, takže přesně věděl, co má za mixážním pultem dělat. Abychom dosáhli tohoto zvuku, použili jsme tři zesilovače a dvě různé kytary. Nejtěžší bylo dosáhnout dokonale sladěného zvuku basy, takže jsme smazali první nahrávku a po experimentování s Darkglassem a Schecterem Hunger nahrál celou basovou linku znovu. Pak přišly na řadu vokály. Tady bylo všechno jasné už od začátku. Tři linky, trocha reverbu a extrémní uvolnění energie. Po získání pro nás dokonalého zvuku zbýval už jen jeden úkol. Nastavit detaily v mixu. S Darekovým perfektním sluchem s tím nebyly žádné problémy. A to bylo vše.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Godz ov War producitons a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Vysvětluji si to dobře, že se jedná o Madonu s Ježíšem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
Album vychází také ve formátu MC a v současné době čekáme na vinylovou verzi. Autorem obalu je Maciej Kamuda, který s Godz Ov War spolupracuje již několik let. Pro nás už dělal obal na "Crave for Killing" EP. S touhle “božskou matkou” jsi se trefil dokonale. Kromě toho je to metafora shnilého ovoce, které vám může přinést náboženství a zároveň akt rouhání proti jednomu z nich. Nejznámějšímu z nich - křesťanství. Maciej dostal ukázku naší hudby a název alba. Pak navrhl koncept obalu. Ten byl úžasný. Je to dokonalá vizualizace názvu a hudby z našeho alba. Tento obal zachycuje vše, můj pohled na okolní realitu v kontextu zotročení náboženstvím.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Polska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se blacku a death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
Nevím, jestli to dokážu vysvětlit, přestože jsem uprostřed dění přes 25 let. Myslím, že je to záležitost naší mentality. Všimni si, že metal z polské scény není, až na výjimky, zábavný. Vždycky se dotýká temné stránky života a hudba nabývá extrémní podoby. Kromě toho je metal od 80. let formou rebelie, cestou ke svobodě a extrémním prostředkem sebevyjádření. Je v nás tedy hluboce zakořeněn. Kdybychom byli veselá a mírumilovná společnost, mohlo by být všechno úplně jinak. Naše scéna si vede velmi dobře, protože underground je naše království, kde si můžeme dělat přesně to, co chceme. Pro většinu z nás (myslím tím kapely a máničky) je metal způsob života, ne trend. Proto ta síla a energie.
Hrajete devastující death metal ovlivněný mimo jiné i americkou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit STILLBORN, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
Zaprvé, nemám žádný obchodní plán pro STILLBORN. Znám své místo ve vesmíru a přesně vím, jak řídit svůj život. Nemám zájem o žádné smlouvy ani o značku v mainstreamovém světě. Chci být svobodným člověkem a nezávislou osobou po zbytek života. Ale aby bylo jasno, respektuji velké labely a velké kapely. Vím, jak je to těžká práce. Nicméně to není to, co bych chtěl dělat. Nejsem maniak do velkých open air festivalů, mám raději klubové koncerty s lidmi, kteří přesně vědí, proč přišli právě na tenhle koncert. Když mi bylo dvanáct, metal mě vzal za srdce a hned jsem věděl, že chci hrát. Pouhý poslech hudby mi nestačil. Dodnes jsem pod vlivem kapel jako Sarcofago, Impaled Nazarene, Mortem, Crucifier, Deicide, Morbid Angel, Angelcorpse, Order from Chaos, Sextrash, Tormentor, Death, Asphyx, Kat, Vader, Bulldozer, Unleashed, Entombed, Morbosidad , Phlebotomized, Darkthrone, Funeral Winds, Holocausto, King Diamond, Mercyful Fate, Celtic Frost a tak dále. Nemám žádné sny spojené s turné s velkou hvězdou, ale STILLBORN už měli možnost na několika koncertech podpořit Impaled Nazarene, Angelcorpse, Morbid Angel, Revenge. Byla to pro mě velká čest.
Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
Samozřejmě chodím na koncerty a z celého srdce podporuji kapely, které se mi líbí. Co se týče propagace STILLBORN, mám s tím problém. Nedokážu se v tom úplně najít. Především ocením klid duše. Vše, co souvisí s vydáním alba, nechávám na vydavatelství, samozřejmě kromě umělecké stránky. Jak dobře víte, mám problém i s rychlým odpovídáním na rozhovory (smích). To ale není lenost. Mám opravdu rušný a pestrý život a mám ho rád. Co se týče nákupu desek, vím přesně, o čem mluvíš. Nejsem příznivcem nadprodukce a toho, abych měl všechno na světě. Někdy si desky pořídím náhodou, ale snažím se mít jen to, co se mi opravdu líbí.
Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
Internetoví bojovníci jsou vtipní. Skutečný život vždy prověří oběť. A to nemluvím o fyzickém nebo psychickém násilí. Mluvím o tom, jak se vypořádáte sami se sebou. Jakou kvalitu má váš život. Ohledně mp3 a všech těchto věcí ti odpovím stejně, jako Javierovi z Metalleria. Byl jsem proti digitalizaci, když to všechno šílenství začalo, ale teď je mi to jedno. Vím, že je to pro novou generaci jednodušší, tak to nechte být. Já osobně dávám přednost tradičnímu způsobu, jako jsou vinyly, kazety a CD, ale samozřejmě používám kanál Youtube pro vyhledávání starších věcí z dob, kdy jsem byl příliš mladý na to, abych ho měl na poličkách. Také občas najdu něco nového a pak si to koupím.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
Je to způsob, jak se vyjádřit. Pokud budu jednou jiný člověk, pokud se nějakým způsobem změním, možná už to nebude dávat smysl.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají STILLBORN v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte zase Českou a Slovenskou republiku?
Letos neplánuji žádné koncerty. Možná něco spontánního v listopadu. Sbírám síly na úder na jaře 2023. Darek Młody má několik kontaktů v Česku a na Slovensku, takže je velká šance, že vás navštívíme.
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit zase někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Cultura de la muerte“ zase narvat do hlavy!
Díky Jakube za tvé věcné a přímé otázky a za tvůj čas. Jsem rád, že jsme tě mohli potěšit naší interpretací metalu. Ať jdou falešná bratrstva do prdele! Měj se!
Killer/Stillborn
Recenze/review - STILLBORN - Cultura de la muerte (2022):
Procházíš se lesem sebevrahů a přemýšlíš, jaký by sis zvolil způsob. Provaz nebo nůž? Jed nebo střelná zbraň? Už dávno tě zachvátila temnota horší než smrt. Díváš se do zrcadla a přemýšlíš, proč ještě žít. Osamocen v davu, v nekonečném smutku. Bolestivé vzpomínky, kdy nastane čas? Ne, teď ještě ne. Musíš si nejdřív poslechnout novou desku STRIGOI. Přichází mráz a myšlenky na sebevraždu odcházejí.
Četl jsem nedávno o jednom muži, kterého hudba zachránila. Osobně si myslím, že "Viscera" je přesně tím druhem nahrávky, která dokáže člověka probudit z podivného stavu mezi naším a oním světem. Je snovým zážitkem, který zabíjí noční můry. Alespoň tak vnímám desku já, starý metalový pes. Je příjemné se zase jednou dívat do tmy.
Greg Mackintosh (PARADISE LOST), Chris Casket (EXTREME NOISE TERROR), Guido Zima za bicími. Sešli se zde vynikající muzikanti, kteří museli své druhé album nahrávat ve starých katakombách. Jsou v nich pochována zubožená těla sebevrahů. Opuštěná ve své nekonečné samotě. Pánové opět kombinují death metal, doom, crust a dělají to velmi zajímavým způsobem. Jakoby mi někdo hodil do obličeje kus syrového masa. Songy jsou neskutečně uvěřitelné, drásavé, šílené. Připadám si jako oběť, které jsou do hlavy postupně zatloukány rezavé hřeby. "Viscera" je jako zlým snem, přízrakem, který se vám nikdy nepodaří zabít. Podmanivý, chladný a černý zvuk, děsivý motiv na obalu. Ale hlavně spousta zajímavých, ostrých nápadů, které se vám zadřou pod kůži. STRIGOI vás spoutají do pavučin. Vystoupili znovu z krvavých stínů. Pohřbili nás zaživa do hromadných hrobů. Daleko za hřbitovní zdí, do míst, kam jsou ukládání všichni prokletí. Jednou se možná rozpadneme v prach, ale než se tak stane, budeme poslouchat podobnou hudbu. Dodává nám totiž sílu a energii. "Viscera" je černým stínem, opusem temnoty. Vynikající záležitost pro všechny fanoušky dlouhých stínů. Hnis, špína a mráz! Tajemný, magický, mystický černý obřad!
Asphyx says:
You're walking through a forest of suicides, wondering which way you'd choose to go. A rope or a knife? Poison or firearm? You've long been gripped by darkness worse than death. You look in the mirror and wonder why you're still alive. Alone in the crowd, in endless sorrow. Painful memories, when will the time come? No, not yet. You have to listen to the new STRIGOI album first. The frost is coming and the thoughts of suicide are going away.
I read recently about a man who was saved by music. Personally, I think "Viscera" is exactly the kind of record that can wake a person up from the strange state between our world and the next. It's a dreamlike experience that kills nightmares. At least that's how I, an old metal dog, perceive the record. It's nice to look into the darkness once again.
Greg Mackintosh (PARADISE LOST), Chris Casket (EXTREME NOISE TERROR), Guido Zima on drums. The musicians who had to record their second album in the old catacombs were excellent. The mutilated bodies of suicides are buried in them. Abandoned in their infinite solitude. The gentlemen again combine death metal, doom, crust and do it in a very interesting way. It's like someone threw a piece of raw meat in my face. The songs are incredibly believable, gut-wrenching, and insane. I feel like a victim with rusty spikes gradually being driven into his head. "Viscera" is like a bad dream, a phantom you'll never be able to kill. The haunting, cold and black sound, the eerie motif on the cover. But most of all, lots of interesting, sharp ideas that get under your skin. STRIGOI will bind you in the webs. They've stepped out of the bloody shadows again. They buried us alive in mass graves. Far beyond the cemetery wall, in the places where all the damned are placed. Someday we may crumble into dust, but before that happens, we'll be listening to similar music. For it gives us strength and energy. "Viscera" is a black shadow, an opus of darkness. An excellent affair for all fans of long shadows. Rot, dirt, and frost! A mysterious, magical, mystical black ceremony!
Recenze/review - STRIGOI - Abandon All Faith (2019):
.jpg)