ALTARS ABLAZE Release "Across the Empires of Death" Video
Czechia-based death black metal ravagers, Altars Ablaze, have released a video for the track "Across the Empires of Death", featured on their debut LP, Life Desecration, released in September via Lavadome productions. The song title indirectly pays homage to the works of Paul Koudounaris. Watch below:
The eight song album harkens back to finest moments of the infernal blasting death metal of the late 90s blended with the most aggressive blackened carnage of the Nordics. ALTARS ABLAZE are consummately unique in their interpretation and offer a rare dose of creativity to arguably the most extreme metal subgenres.
Life Desecration is available at streaming platforms, but also as a CD version at https://store.lavadome.org/
Ave MORBID STENCH! Greetings to the underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a second long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?
[Morbid] Hello Jakub, first of all thanks for your words and interest on having us interviewed. I think musically this album has more guitar progressions that in a way makes it more complex to hear and play but we managed to handle those progressions within the doom/death genre bounderies we wanted to keep so there was an evolution in comparisson to the first album, in this one we have solidified the difficult path to set our out style right from the depths of central america. The music for this album was written in less than 2 months during the big lock down so i think the energies were smoothly drained into the guitar chords, all was very natural and quick.
„The Rotting Ways of Doom“ includes all attributes of good death and doom metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of MORBID STENCH?
[Morbid] The album was recorded in central america, guitars, bass and drums in my studio „Víspera del Demonio“ in San Salvador, El Salvador and the vocals were recorded in San José, Costa Rica. Then, the album was mixed and mastered in sweden. Regarding writing new material it will for sure happen, there is a lot of inspiration and a lot of ideas already on the table. The writing process never stops, we constantly are exchanging thoughts with The Master Butcher so ti really never stops. Regarding sitting down to record the time will come when we feel is the proper moment, i think we agree on giving some air to the releases to get exposed properly by the labels involved and allow them to recover their investments.
Who's signed for the sound and mix? I have to confirm that they literally kill. It keeps making me turn up the volume on the hi-fi tower. You've got a sound that's harsh, raw and dark and animalistic at the same time. How did you achieve it? What studio did you record in and how did it all work?
[Morbid] Thanks for the words, as said above all chords and drums were recorded by me on my „Víspera del Demonio“ studio in San Salvador El Salvador with studio gear i have been gathering for more than 20 years with a lot of test and error. These instruments were recorded at night since the studio is located between some business places so we need to wait for the night so the building is alone and we can start chasing the devil tunes haha. I recorded the guitars and bass really quick after that we went to compose in the act the drums and recorded them, usually i already have a brief drum structure when composing the music but we also improvise during the recording process and get into that cycle until we like how it sounds, the process of recording drums is kind of smooth too and took more time.
An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD in El Conjuro Records, and it has a corpsy cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?
Master Butcher – Hi Jakub, hope all is doing well in your place, about the cover, it corresponds to images of preserved jeweled skeletons originally found 1578 at a hidden roman catacomb and accidentally discovered by vineyard workers. The catholic authorities claimed that these corresponded to early christian martyrs and in general terms, the decorations they show, served to portrait the abundance after living under the precetps of christianity. In regards to the cover, the character’s name is Saint Maximus – also known as Maximus The Martyr. When deciding how to approach the cover we wanted someting to reflect what the album is, a mixture of grotesque/bizarre elements but embeded in a certain way that turn into something able to capture the viewer/listener attention from the first moment. Also I must say that we try to stay away from the current trend which in case of Doom Death seem to be related with the same type of covers, same type of sound productions...you know. At the end we want to follow our path for each choice we make for Morbid Stench.
I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Costarica for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
Master Butcher – Well, thanks for such concpets...really appreciate it. Yes, during recent years there have been several bands doing good music here...Bloodsoaked Necrovoid, Astriferous, Crypt Monarch, Umbra Concientia, Advent of Bedlam, Culto Necgro. However, there is also some hidden stuff in other Central American countries like Tanatos Mundi in Honduras, Fleshtorture from Nicaragua, Sorrwostorm from Panama. The thing with Central America is that, probably due to geographic location, it does not get the same attention as bands in Mexico or South America. Central America is in certain way overlooked. Now let me tell you, Central America is an isthmus, a small portion of land in between two much larger territories (Notrh and South America) with that said, we as Central Americans, receive lots of influeces from the north and the south and probably that makes that our bands are developing certain style and that’s what makes the band stand out.
You play doom death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start MORBID STENCH was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?
[Morbid] I remember it was around 2014 when i wanted to be part of another band on which i could focused only on the music since on other bands i mainly compose music and lyrics i wanted to change that scenario to explore also the interactions on composing music with other persons that share the same passion for death and doom metal golden years, the 90s. Purulent was already on the ride since i knew him from Conceived By Hate and local scend but it was by trades that i got to meet The Master Butcher and we started first with some colaborations on vocals for other band called DISORDER and after that we agreed to joing forces, and that was the last piece of the puzzle. Personally i do not have metal idols but i really appreciate a lot what King Fowley have donde for the USA underground death metal scene, how passionate he is for the music and how has always been pushing forward no matter what to keep his bands alive and producing new music, i am totally inspired by persons with that energy drive. Regarding steps forward i know the other guys agree, our vision is to continue making music with passion and honesty, enjoy the process and keep pushing our bounderies to promote us and our scenes. Having all of us living in different countries make it challenging to think about playing live but for sure that will happen at some point in the future, that is something i look forward.
When I started my blog six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?
The Master Butcher – You have definetely done a good job man, no doubt on that. In my case, and I think also in other member’s case, we belong to a generarion where we just don’t feel good with digital stuff ...specially when it comes to buy music. So yes, we support local and abroad colleagues...but not because they are friends...no...we support’em because we like the music. There seems to be this idea of supporting everything and I just don’t get it...not all you hear or find is well done, so it is non real to pretend to support everything.
On the one hand, today the new bands has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as MORBID STENCH? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?
[Morbid] In my opinion there is always good and bad things about technology but i try to focuse on the advantages and for me the biggest advantage is that now we can easily communicate with many people in the world to spread the music, we can do that quickly and cheap, something that definately was harder back in the day. Also i think that one thing that helps on not getting lost in that big sea of metal bands you said is to try to make honest music, with passion and not fashion...at a certain point that pays off.
I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?
The Master Butcher – In my personal case, it means alot...I mean, it has been part of my life since highschool in 1986 (when the Master of Puppets was relased), I started doing vocals in november 1992 with my first band Pseudostratiffied Epithelium and that was 30 years ago.
So as you can see, when you have spent more than half your life in something, is becasue that thing is an integral part for your personal balance. Now, I don’t know if you have seen this...but in some cases I have dectected some metal heads with certain arrogant attitides, like if being into metal would make them special or superior to the rest...that’s ridiculuous. That’s more frequent in so called old school tue kult krieg folks.
Finally, a classic but important question. What is MORBID STENCH planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Europe?
The Master Butcher – Well, we are waiting for the several versions of the album to get released, this has been a major achievement for us, you know, having the album released by different labels in different regions, is not easy. In the mean time we are talking and setting general ideas for the next album because we think you start working on an album much ealier than having the music ready...the vision from an artistic musical perspective is what we first consider and that we are up to now with our next album without forgetting with Morbid Stech we pursue to mature and develop...to enrich it but without adding unnecessary stuff because that would make superficial the whole thing...and not...we’re not here for that.
Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „The Rotting Ways of Doom“ into my head again!
[Morbid] Thanks so much to you Jakub for taking the time on making this interview and making the efforts to spread our rotten music all over there, for sure we will have to meet in person some day and drink some Zubrowka Bison Grass Vodka!!!! Count with us on anything! Regards from Hell Salvador!
The Master Butcher – Thanks man, really appreciate your support and the interesting questions, infernal hails to all your readers from the Central American swamps.
Recenze/review - MORBID STENCH - The Rotting Ways of Doom (2022):
Ave MORBID STENCH! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
Morbid - Ahoj Jakube, v první řadě děkuji za tvá slova a zájem o rozhovor. Myslím, že po hudební stránce je na tomto albu více kytarových postupů, což ho svým způsobem činí složitějším na poslech a hraní, ale podařilo se nám tyto postupy zvládnout v rámci doom/death žánrových hranic, které jsme chtěli zachovat, takže oproti prvnímu albu došlo k vývoji, na tomto jsme si utužili obtížnou cestu k nastavení našeho stylu přímo z hlubin Střední Ameriky. Hudba pro toto album vznikla za necelé dva měsíce během lockdownu, myslím si, že energie plynule přešla do kytarových harmonií, vše bylo velmi přirozené a rychlé.
„The Rotting Ways of Doom“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál MORBID STENCH?
Morbid - Album bylo nahráno ve střední Americe, kytary, basa a bicí v mém studiu "Víspera del Demonio" v San Salvadoru v El Salvadoru a vokály byly nahrány v San José v Kostarice. Poté bylo album mixováno a masterováno ve Švédsku. Co se týče skládání nového materiálu, určitě k němu dojde, inspirace a nápadů už je na stole spousta. Proces skládání se nikdy nezastaví, neustále si vyměňujeme myšlenky s „Mistrem Řezníkem“. Co se týče nahrávání, čas přijde, až budeme cítit, že je ten správný okamžik, myslím, že se shodneme na tom, že je potřeba dát nahrávkám trochu prostoru, aby je zainteresované labely mohly pořádně zpromovat a aby se jim vrátily jejich investice.
Kdo je podepsán pod zvukem a mixem? Musím potvrdit, že doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak jste jej docílili? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
Morbid - Díky za tvá slova, jak už bylo řečeno výše, všechny riffy a bicí jsem nahrál ve svém studiu "Víspera del Demonio" v San Salvadoru v El Salvadoru se studiovým vybavením, které jsem dával do kupy více, než 20 let a hodně jsem zkoušel a dělal chyby. Tyto nástroje byly nahrány v noci, protože studio se nachází mezi několika obchody, takže jsme museli počkat na noc, aby budova byla osamocená a my mohli začít honit ďábelské melodie haha. Kytary a basu jsem nahrál opravdu rychle, potom jsme šli skládat za pochodu bicí a nahráli je, obvykle mám už při skládání hudby stručnou strukturu bicích, ale během nahrávání taky improvizujeme a dostáváme se do koloběhu, dokud se nám nelíbí, jak to zní, proces nahrávání bicích probíhá taky tak nějak plynule, jen zabral víc času.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u El Conjuro Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
Master Butcher - Ahoj Jakube, doufám, že se ti daří, co se týče obalu, odpovídá obrazům zachovalých koster s drahokamy, které byly původně nalezeny v roce 1578 ve skrytých římských katakombách a náhodně objeveny dělníky na vinici. Katolické autority tvrdily, že odpovídají raně křesťanským mučedníkům a obecně vzato, ornamenty, které zobrazují, sloužily k vyobrazení hojnosti po životě pod předstupněm křesťanství. Pokud jde o obal, jméno postavy je svatý Maximus - známý také jako Maximus Mučedník. Při rozhodování, jak k obalu přistoupit, jsme chtěli něco, co by odráželo to, co je na albu - směs groteskních/bizarních prvků, ale zasazených určitým způsobem, které se promění v něco, co dokáže diváka/posluchače zaujmout od prvního okamžiku. Také musím říct, že jsme se snažili držet dál od současného trendu, který se v případě doom deathu zdá být spojen se stejným typem obalů, stejným typem zvukové produkce... však víš. Chceme jít vlastní cestou s každou volbu, kterou pro MORBID STENCH uděláme.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a na Kostariku si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
Master Butcher - Děkuji za poklonu... opravdu si toho vážím. Ano, v posledních letech se tu objevilo několik kapel, které dělají dobrou muziku... Bloodsoaked Necrovoid, Astriferous, Crypt Monarch, Umbra Concientia, Advent of Bedlam, Culto Necgro. Něco se ale skrývá i v dalších středoamerických zemích, jako Tanatos Mundi z Hondurasu, Fleshtorture z Nikaraguy, Sorrwostorm z Panamy. Se Střední Amerikou je to tak, že se jí pravděpodobně kvůli geografické poloze nedostává takové pozornosti jako kapelám v Mexiku nebo Jižní Americe. Střední Amerika je určitým způsobem přehlížena. Teď ti řeknu, že Střední Amerika je průliv, malá část země mezi dvěma mnohem většími územími (Severní a Jižní Amerikou) s tím, že my, jako Středoameričané, přijímáme spoustu vlivů ze severu a jihu a pravděpodobně to způsobuje, že naše kapely vyvíjejí určitý styl a to je to, co dává kapele vyniknout.
Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit MORBID STENCH, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
Morbid - Vzpomínám si, že to bylo někdy v roce 2014, kdy jsem chtěl být součástí jiné kapely, ve které bych se mohl soustředit pouze na hudbu, protože v jiných kapelách jsem skládal hudbu a texty, chtěl jsem tento scénář změnit a prozkoumat také interakci při skládání hudby s dalšími lidmi, kteří sdílejí stejnou vášeň pro zlatá léta death a doom metalu devadesátých let. PURULENT už fungoval, protože jsem ho znal z „Conceived By Hate“ a místní scény, ale teprve díky "trejdování" jsem se seznámil s „Mistrem Řezníkem“ a začali jsme nejprve s nějakou spoluprací na vokálech pro jinou kapelu (DISORDER) a poté jsme se dohodli, že spojíme síly a to byl poslední dílek skládačky. Osobně nemám metalové idoly, ale opravdu si velmi vážím toho, co King Fowley udělal pro americkou undergroundovou death metalovou scénu, jak je zapálený pro hudbu a jak se vždy tlačí dopředu, ať se děje cokoliv, aby udržel své kapely naživu a produkoval novou hudbu, naprosto mě inspirují lidé s takovýmto energetickým drivem. Co se týče kroků vpřed, vím, že ostatní kluci souhlasí, naší vizí je pokračovat v tvorbě hudby s vášní a upřímností, užívat si tento proces a stále posouvat naše hranice, abychom propagovali nás a naši scénu. Vzhledem k tomu, že každý z nás žije v jiné zemi, je náročné přemýšlet o živém hraní, ale určitě k tomu někdy v budoucnu dojde. Je to něco, na to se těším.
Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
Master Butcher - Rozhodně si odvedl dobrou práci, o tom není pochyb. V mém případě, a myslím, že i v případě ostatních členů, patříme ke generaci, která se prostě necítí dobře s digitálními věcmi ...speciálně pokud jde o nákup hudby. Takže ano, podporujeme místní i zahraniční kolegy... ale ne proto, že jsou to přátelé... ne... podporujeme je, protože se nám líbí jejich hudba. Zdá se, že existuje myšlenka podporovat všechno a já ji prostě nechápu...ne všechno, co slyšíte nebo najdete je dobře udělané, takže je nereálné předstírat, že podporujeme všechno.
Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako MORBID STENCH ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
Morbid - Podle mého názoru jsou na technologiích vždy dobré i špatné věci, ale já se snažím zaměřit na výhody a pro mě je největší výhodou to, že teď můžeme snadno komunikovat s mnoha lidmi na světě a šířit hudbu, můžeme to dělat rychle a levně, což bylo v minulosti rozhodně těžší. Taky si myslím, že jedna věc, která pomáhá neztratit se v tom velkém moři metalových kapel, jak jsi říkal, je snažit se dělat poctivou muziku, s vášní a ne pro trendy... v určitém okamžiku se to vyplatí.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
Master Butcher – V mém osobním případě to znamená hodně...Myslím tím, že je součástí mého života už od střední školy v roce 1986 (kdy vyšlo Master of Puppets), zpívat jsem začal v listopadu 1992 se svou první kapelou Pseudostratiffied Epithelium a to bylo před třiceti lety. Takže jak vidíš, když se něčemu věnuješ víc než polovinu života, je to proto, že ta věc je nedílnou součástí vaší osobní rovnováhy. Teď nevím, jestli jste to viděli... ale v občas jsem u některých metalistů zaznamenal jisté arogantní postoje, jako by je to, že se věnují metalu, dělalo výjimečnými nebo nadřazenými ostatním... to je směšné. To je častější u takzvaných „old school true kult krieg“ lidí.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají MORBID STENCH v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu?
Master Butcher - No, čekáme na vydání několika verzí alba, to je pro nás velký úspěch. Vydat album u různých vydavatelství v různých regionech není snadné. Mezitím se bavíme a stanovujeme si obecné představy o dalším albu, protože si myslíme, že na albu začneš pracovat mnohem dřív, než když máš hotovou hudbu... vize z uměleckého hudebního hlediska je to, co zohledňujeme jako první a to máme až teď s naším dalším albem, aniž bychom zapomněli, že s MORBID STENCH směřujeme k tomu, abychom se rozvíjeli, aby se album obohatilo, ale bez přidávání zbytečných věcí, protože to by celou věc udělalo povrchní... a od toho tady nejsme.
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „The Rotting Ways of Doom“ zase narvat do hlavy!
Morbid - Díky moc Jakube, že jsi si udělal čas na tento rozhovor a že se snažíš šířit naši prohnilou hudbu všude kolem, určitě se budeme muset někdy potkat osobně a vypít nějakou Zubrowku Bison Grass Vodku!!!!. Počítejte s námi s čímkoliv! S pozdravem z pekelného Salvadoru!
Master Butcher - Díky chlape, opravdu si vážím tvé podpory a zajímavých otázek, pekelně zdravím všechny tvé čtenáře ze středoamerických bažin.
Recenze/review - MORBID STENCH - The Rotting Ways of Doom (2022):
Z některých lidí zbyde jenom černý prach. Rozplynou se a jejich duše budou navěky bloudit mezi naším a oním světem. Posledním soudem bude jejich svědomí. Občas je potkávám v temných ulicích. Mají divné pohledy a v rukou ostré nože. Jejich potravou je strach a nenávist. Zahaleni do šedých stínů vyhlížejí svoje oběti. S úsměvem na tváři, uvnitř plní zkažené krve a červů.
První riff, první melodie a věděl jsem, že o téhle smečce musím napsat. Pánové pocházejí z Finska a působili ve spoustě zajímavých kapel. Vzali svoje zkušenosti, smíchali je s chladem a špínou a vy si můžete vychutnat velmi jedovatý koktejl severského death metalu.
Jako bych se procházel nekonečnými chodbami podzemí. V každé kobce je náhrobek s nápisem kapely z devadesátých let. Zmiňme třeba BLOODBATH nebo THE CROWN, HYPOCRISY, EDGE OF SANITY, ENTOMBED, DISMEMBER. Jejich ozvěny se otiskly i do tvorbyWRETCHED PATH. Pánové na to jdou velmi dobře. Mají parádní řezající a chladný zvuk, zajímavý obal i spoustu dobrých nápadů. Album je určeno pro všechny pamětníky, ale i pro fanoušky, kteří rádi a často navštěvují zásadní hřbitovy z devadesátých let minulého století. Vše je v nejlepším pořádku. Lebky pukají, kosti jsou lámány velkým tlakem, který dovede vytvořit pouze syrová hudba. Zmínit musím i jakousi melancholii, která se nahrávkou proplétá jako jedovatý had. "Heavy Lies the Crown" připomíná masivní lavinu, do které když spadnete, tak není úniku. Rozemele vás na prach a je jen na vás, jestli bude zkažený a černý. Mlha má zase jednou barvu krve. Ulice jsou plné špíny a zlých, ošklivých lidí. Přidávám hlasitost a představuji si, jak jednou přeplavu řeku Styx. Jsem spokojený, když ve mě muzika probouzí emoce, když mě nenechá v klidu. A to se povedlo Finům na výbornou. Jsem moc rád, že jsem tuhle smečku potkal. Mrazivá death metalová vichřice ze severu!
Asphyx says:
Some people are just black dust. They will dissipate and their souls will forever wander between this world and the next. Their conscience will be their final judgment. Sometimes I meet them in the dark streets. They have strange looks and sharp knives in their hands. Their food is fear and hatred. Shrouded in grey shadows, they watch for their victims. With a smile on their face, inside they are full of rotten blood and worms.
The first riff, the first tune, and I knew I had to write about this pack. The gentlemen hail from Finland and have been in a lot of interesting bands. They have taken their experience, mixed it with cold and dirt and you can enjoy a very poisonous cocktail of Nordic death metal.
It's like walking through endless underground corridors. In every dungeon, there's a tombstone with a band from the '90s on it. Let's mention BLOODBATH or THE CROWN, HYPOCRISY, EDGE OF SANITY, ENTOMBED, DISMEMBER. The echoes of these bands have been imprinted in WRETCHED PATH's work. They have an awesome cutting and cool sound, interesting cover art and a lot of good ideas. The album is for all the memorabilia, but also for fans who like and often visit the essential cemeteries of the 90s. Everything is in the best of order. Skulls are cracking, bones are being broken by the great pressure that only raw music can create. I must also mention a kind of melancholy that slithers through the record like a poisonous snake. "Heavy Lies the Crown" reminds of a massive avalanche, into which if you fall, there is no escape. It grinds you into dust and it's up to you to make it wicked and black. The fog is once again the color of blood. The streets are filled with filth and evil, ugly people. I turn up the volume and imagine myself swimming across the River Styx one day. I'm satisfied when the music stirs my emotions, when it doesn't leave me in peace. And the Finns have done that very well. I'm so glad I met this bunch. A frosty death metal storm from the north!
A few questions - interview with death metal band from Finland - WRETCHED PATH.
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
The story of Wretched Path began in 2019 when Teemu and Esa were talking to make some music together again after several years being in different bands. They started to make some songs and soon it was very clear for both of them that the songs are so good that they need to form a real band to perform these songs properly in the way they deserved to be played. Soon after came the other guys and Wretched Path was born, featuring members from Pestigore, Tukkanuotta, Born of Thorns, Daniel Lioneye, Godsplague. Music style could be descipted as Death metal songs heavily influenced by genre´s music from the 1990´s, but also with some more modern little twists.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
We recorded the album by our self´s at our own facility´s and we did everything on our own except Mixing and Mastering were done by very talented young guy from Finland called Jussi Riikonen.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
We made really small patch of CD´s mainly to sell by our selfs at shows. So at this point this is mainly a digital release as we are still looking for the perfect partner for us, to release this record globaly and of course for the next one´s to come
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
Lyrics are done by me (Esa Salminen), ideas for these lyrics come for all sorts of different places, of what you here and see in your every day life and in this case also from Finish history. There is not one theme to go along with the lyrics, but I guess one thing that combiine´s these song is Death in general.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
Logo is done by Kimmo Hyvönen. Cover art was created by Saila Leskinen and the Layout by Karri Rämö. Also there is Icons done for each song and those are made by Sami Rouhiainen. Website is done by Karri Rämö. Album cover was very important for us to get it to match the music and our ideas. Social networks are important these days, unfortunately we are not that good with that, but we are trying to learn and hopefully can find some good partner for this mater too.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
For now the album is released by us.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
All of us have been in several bands before and all of our music taste is very broad with alot of music from different genre´s so it is impossible for me to say who we would idolize. Insipiration for the musinc comes pretty much from the same thing´s than for the lyrics, from our every day lives.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
Yes we have sent the record to many different labels and currently are in discusssions with few of them. Response has been great.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
Not that many gigs under Wretched Path´s belt yet, but for me it does not matter is it big festival or smal club, the out come will be the same with our energy to perform our music the best way we know how.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
In the future we will try to find the best label for us to work with and get as many gigs as we can. We want to be recognized as the top death metal band in the world. Also the second album is all ready in the making.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
Odřízli ti oční víčka, aby si viděl všechnu hrůzu kolem. Abys už nikdy nemohl spát. Svět plný násilí, snaha neustále šokovat. Smrt v přímém přenosu. Vždycky mě popadne vztek, když vidím nějakou nespravedlnost. Ale poslední dobou mi připadá, že nás je čím dál tím méně. Také se cítíte jako připoutaní k židli, bezmocní, ztracení? Tak na mě působila kniha Mechanický pomeranč (Anthony Burgess), film (Stanley Kubrick) i nové album italské thrash black metalové legendy NECRODEATH.
První, co mě doslova uhodilo do obličeje, tak je ostrý, mrazivý zvuk. Jako bych slyšel ozvěny z temných katakomb. Plesnivé skladby, jedovatý vokál, riffy, ve kterých je obsažena smrt. Rychlost a absolutní nihilismus. Svět se řídí do záhuby, dav je zase v ulicích. A tobě odřezali oční víčka a musíš se na to dívat.
Novinka je cítit sírou a zkušenostmi. Není divu, kapela datuje svůj vznik do devadesátých let. Hraje od srdce. A troufám si tvrdit, že je letos ve velmi dobré formě. Líbí se mi celkový koncept, nahrávka drží opravdu kompaktně pohromadě a skvěle se poslouchá. Navíc má v sobě neklid, jiskru, šílenství a motivy si pamatuji. Pokud jste fanoušci SODOM, KREATOR, PROTECTOR, SLAYER, SARCÓFAGO, POSSESSED, AURA NOIR, NIFELHEIM, DESASTER, DESTROYER 666, VENOM, asi víte o čem píšu. "Singin' in the Pain" má na mě absolutně devastující efekt. Věřím NECRODEATH každou notu, každý úder bicích. Pro mě osobně se jedná v podstatě o dokonalé album po všech stránkách. Zaujali mě i oba hosté - Tony Dolan z VENOM INC. a Eric Forrest z E-FORCE (ex-VOIVOD). Oba dovedli skvělou práci. Jsem jako mladý Alex z Mechanického pomeranče. Chodím do obchodů s muzikou a piju mléko s alkoholem. Zrovna včera jsem si koupil tuhle desku a zcela jsem ji propadl. Možná se jednou dostanu do domu šílenství a odříznou mi oční víčka. Zatím přidávám volume a pořádám ve svém pokoji soukromý mosh-pit. Ve zprávách jsou už jenom vraždy a krev. Glorifikace násilí dosáhla vrcholu. Neustálá snaha šokovat nás jednou všechny zničí. Nebo už se to stalo? "Singin' in the Pain" je divokou jízdou přímo do našeho vnitřního pekla. Black thrash metalový kult smrti!
Asphyx says:
They cut off your eyelids so you could see all the horror around you. So you could never sleep again. A world full of violence, always trying to shock. Death on camera. I always get angry when I see injustice. But lately it seems like there are fewer and fewer of us. Do you also feel like you're tied to a chair, helpless, lost? That's how the book A Clockwork Orange (Anthony Burgess), the film (Stanley Kubrick) and the new album by Italian thrash black metal legends NECRODEATH affected me.
The first thing that literally hit me in the face is the sharp, chilling sound. It was like hearing echoes from the dark catacombs. Mouldy tracks, venomous vocals, riffs that contain death. Speed and absolute nihilism. The world is going down the drain, the crowd is back on the streets. And you've had your eyelids cut off and you have to watch it.
The novelty smells of sulphur and experience. Not surprisingly, the band dates back to the nineties. It plays from the heart. And I dare say they are in very good shape this year. I like the overall concept, the record holds together really tightly and is great to listen to. Plus it has a restlessness, sparkle, madness and themes I remember. If you're a fan of SODOM, KREATOR, PROTECTOR, SLAYER, SARCÓFAGO, POSSESSED, AURA NOIR, NIFELHEIM, DESASTER, DESTROYER 666, VENOM, you probably know what I'm writing about. "Singin' in the Pain" has an absolutely devastating effect on me. I trust NECRODEATH with every note, every drum beat. For me personally, this is basically a perfect album in every aspect. I was also impressed by the two guests - Tony Dolan from VENOM INC. and Eric Forrest from E-FORCE (ex-VOIVOD). Both did a great job. I'm like a young Alex from A Mechanical orange I go to music stores and drink milk with alcohol. I just bought this record yesterday and totally fell for it. Maybe one day I'll go to the madhouse and get my eyelids cut off. In the meantime, I'm turning up the volume and having a private mosh-pit in my room. The news is all murder and blood. The glorification of violence has reached its peak. The constant drive to shock will one day destroy us all. Or has it already happened? "Singin' in the Pain" is a wild ride straight into our inner hell. Black thrash metal death cult!
Ve vlaku je ještě sranda. Stahuji své budoucí ženě obličej dozadu a říkám jí, že vypadá jako želva. Její přezdívka se časem pak docela ujme. Někdy tenkrát se zrodí naše vášeň pro tyhle suchozemské živočichy. Sedí s námi v kupé taková hezká stařenka a usmívá se. Řekne nám, že spolu vypadáme krásně. To potěší, no ne? Pak udělám takovou hloupost, že ji omylem rozbiju brýle. Chvilku je naštvaná, ale slíbím jí, že jí koupím nové. Vystoupíme a mám trošku strach, v Táboře jsem nikdy v životě nebyl a v téhle době bylo město divné. Vojenská posádka, jinak vlastně nic. Historická část nebyla příliš pěkná a turistický ruch udržovalo jen pár nadšených důchodců. Jinak nic. Alespoň tak jsem město vnímal já. O trošku menší než Boleslav, akorát bez továrny. Tedy úplně jiný biotop, než jsem byl zvyklý. Dám si tři piva v jednom baru u nádraží. Je hnusný a kyselý. Třeboň.
Mezi dveřmi na mě koukají rodiče hodně podezřívavě. Obzvlášť tchýně, které není po chuti, že se jí snažím odloudit dceru. Jenže milá paní, já si nemůžu pomoc. Jednou jsme si souzení a přes to vlak nejede. Za chvilku bude oběd a já se stydím dojít na záchod. Pan otec vytáhne slivovici a začne ji do mě lít pod tlakem. Když v obýváku nikdo není, tak se ke mě nakloní a zeptá se mě, jestli to myslím s blondýnkou vážně. Přikývnu a on odpoví, no proto, jinak bych tě zlikvidoval. Do pokoje se vrátí i paní domu a někdy v ten moment se na mě kouká jako na svatej obrázek. Trvá do do dnes a pořád nevím, čím jsem si to zasloužil. Je pátek a má milá mě usadí do středu stolu. Jsi host. Dají mi šílenou porci masa. Někdy tak v polovině se mi začne ve střevech ozývat škrukání. Omluvím se a jdu na záchod. Chci být potichu ale opak je pravdou, málem rozstřelím keramiku. Když se vrátím, tchán se usmívá a pak se rozřehtá. Padnou všechny zábrany a po dalších slivovicích jsme na podobné notě. Zítra jdeš se mnou, řekne mi, ale to už je mezi dveřmi, jdeme do šumu.
Procházíme ulicemi a stejně jako jsem minulý týden ukazoval Boleslav, dostane se mi té cti a užívám si její nadšení. Znáte to, malé rodné město, to kouzlo dětství, mládí, puberty. Jsme rozjetí a jdeme ke Kočkám. Pivo a pivo a pak přijde jedna kamarádka, pak druhá, znají se od mateřské školky. Přišly se podívat. Když jdu na záchod, tak se nakloní k sobě. Vrátím se s nějakými panáky a moje milá na mě ukáže palec nahoru. Jsem schválený a prej fakt fešák (to dodnes nechápu). Ale byly to dívky na stejné vlně, hrozně chytré, žádný prototypový slepice. těch je všude kolem, že z toho jde až strach. Drží si svoji partu dodnes, všechny s dětmi, se scházejí, teď už dámy, co diskutují, občas se zasní, ale pořád jsou to kočky, věřte mi. Mají v sobě jiskru, tehdy i teď. Přijde partner jedné z nich a staneme se kamarády navždy, ani nevím, jak k tomu dojde. Jen tak pokecáme a od té doby se na sebe těšíme, navštěvujeme se. Dobře jsem si vybral, připiju všem na zdraví. Všechno ztichne, že se i servírka zastaví. Ve dveřích stojí blondýn jak z reklamy. Její bejvalej. Přichystám si pěstičky pod stolem, zvyklý se ze severu pořád prát, ale on jen tak sedí proti mě, snaží se zaplést hovor a vůbec je děsnej flegmouš. Už vím, proč moje holka chce radši mě, se mnou fakt nuda není, na to mám moc komplikovanou povahu.
Jde se na nějakej kulečník s diskotékou, tak se vlním, jsou to devadesátky jak vyšitý. Všichni si jdou sednout nebo na cigáro, když hraje Michal David, tak jsem děsně rád, protože ty vole, to fakt nejde. Kecáme, pak jdeme Táborem, kde mají děsně nízko cedule kolem cesty, tak si dám několikrát do hlavy. Jednou dokonce upadnu. Bejvalej už je asi doma a ostatní se s námi nadšeně loučí, rádi, že mě poznali. Super, říkám si, tak to bychom měli. Zalezeme do bývalého dětského pokoje a chci se přitulit. Nejdřív vzdoruje, že prý rodiče, ale pak se mi zakousne do ruky. Když usínáme, zmožení večerem i jeden druhým, tak se usmíváme. Od rána ale jezdí kolem šíleně aut, nejsem na to zvyklý, barák je hned u silnice na Budějovice. Jdu do obýváku a hned dostanu panáka. Na lačno s tím, že dneska jsem jeho. Připadám si sice trošku jako cvičená opice, ale jinak pohoda. Všude mě hostí, skvělá babička, která se do mě doslova zamiluje, pak teta, která je divná, ožralý strýc, který je taky divný. Jedna ošklivá sestřenice a jedna nádherná (která se ale brzy dá na drogy, tanec a anorexii). Chlapi, co s tchánem vyrůstali celý život a scházejí se u jeho garáže, kde si otevřou pivko a řeší svět.
Oběd a dlouhá procházka na Harrachovku. To jdu jen s blondýnou a objímáme se pod každým stromem. Krásný, nádherný, pohoda a spousta citů. Je to dobře, protože potřebuju trošku vystřízlivět. V hospodě se totiž schází jen samá dobrá společnost a na tchánovi je vidět, že se chce se mnou předvést. Tak kecáme, povídáme. Jen ten sport, co běží na všech obrazovkách kolem, mě nebere. Chlapi v hospodě, v takový tý klasický, zahulený jak zákon káže. Tam se vám vždycky vymyslelo věcí. Teď už skoro nejsou, lidi už raději visí na obrazovkách, ale tenkrát, to byla studnice. Jak ve Švejkovi, v Černejch baronech, to vám povídám. Najednou zjišťuji, že mě asi chtějí děsně opít. Ale pánové, je mi dvacet a jsem ve vrcholné formě. Dědové v letech i ti mladší, postupně odpadají. Někdo se válí pod stolem, jinej jde blejt. Mám toho taky plný kecky, ale držím se, musím. Už jsem něco zažil ne? A taky to mám v genech, u nás chlastal vrcholově otec i děda. Já tedy ne, ale teď se hecnu. Mám natrénováno z koleje i továren. Mysleli si, že přijede nesmělý studentík a ono ne, já byl pijan, jak z knížek.
Servírka mi přinese poslední, který tedy málem vyhodím. Zahlásím na celou hospodu, jestli dáme ještě panáky, ale modlím se, aby nebyly. Z podlahy i ze židlí se ozve nářek a prosby, že už ne. Stanou se z nás taky tak trošku kamarádi. Hodně mi v budoucnu pomohli s rekonstrukcí i ve chvílích, kdy jsem něco potřeboval. Ale nepředbíhejme. Teď musím něco udělat s tchánem. Ulicemi Mariďáku se potácejí zombie. Kdyby se tenkrát natáčeli všichni jako dnes, mohli jsme vyhrát nějakou cenu za chlast. Někdo padá do živých plotů, z dálky slyšíme, že jinému nadává manželka. O blití, pády a další taškařice, není samozřejmě nouze. Tchán je těžký jako pytel cementu (tedy spíš tak tři). Pod schody u baráku mi padne na zem a nemůže dál. Musím ho vzít na ramena. Do výtahu se nevejdeme, tak ho odnesu do třetího patra. Poblije mi celý záda a pořád mi říká, že na ni musím být hodnej, že je to jediná dcera. Trošku jeho obavy nechápu (tedy až do teď, co mám taky dívenku v pubertě).
Tchýně pronese jen něco o tom, že se to dalo čekat a převezme si moje břímě. Blondýnka si čte a prý jak bylo. Usměju se a padnu do postele. Usnu jako horník po šichtě. V neděli si zase přivstanu, já sice spím normálně jako špalek snad všude, ale vyžene mě záchod. Když vstane tchán, naleju mu slivovici a chci si s ním připít. Pošle mě, jako správný chlap, do prdele. Dám si, ale mám co dělat, abych ji v sobě udržel. Nakonec všechno dopadne dobře a celý příběh končí velkým objímáním, poplácáváním po zádech, polibky od mé milé tchýně a vůbec jsou na mě všichni tak nějak děsně hodní. Když si to srovnám s Boleslaví a mým negativně opilým otcem, tak je mi trošku smutno a tu jejich pohodu jim fakt závidím. Na Táborskou baštu zajedu vždycky rád. I když je jasný, že stáří je svině. O to nejde. To je život. Moje první návštěva rodného města mé dívky byla jedním slovem dokonalá a nikdy na ni nezapomenu.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Další stovky mrtvých. Je potřeba je někam pohřbít. Hromadný hrob je připraven. Lebky se smějí do tmy a kosti jsou bílé jako samotná smrt. Rezavý, plesnivý buldozer s nápisem SOUL GRINDER před sebou hrne hromadu špíny, zkaženého masa a surového death metalu. Německý stroj na zabíjení se znovu probudil, aby nám předvedl, jak se hraje hudba v záhrobí.
S touhle smečkou jsem se již dvakrát setkal (odkazy na recenze jsou dole pod článkem) a pokaždé se jednalo o vskutku morbidní zážitek. Syrový zvuk, temné nálady, spousta krve a vnitřností vytahaných z břicha. Novinka žhne a pálí, jako rozžhavené železo, které vám někdo zabodne do zad.
"Anthems from the Abyss" je nahrávkou, která se valí kupředu a nezná kompromisy. Spousta zajímavých momentů, dobrý zvuk, zajímavý obal, tohle všechno dělá z alba velmi chutné kousky zkaženého masa. Smrtící kov, vhodný nejvíce do malého klubu, na periferii města nebo hluboko pod zem. SOUL GRINDER sice nic nového neobjevují, hrají postaru, ale o to víc poctivě. Kývám se do rytmu a beru do rukou lopatu. Noc teprve začíná a mrtvých je opravdu mnoho. Smrt má mnoho podob a zde je podávána hodně krutě a ošklivě. Jako bych proséval mezi prsty prach svých předků. Lidé se dávno změnili jenom v tupý dav, jdoucí na porážku. Stejné oblečení, stejné názory. Narodí se, pak se celý život toulají ulicemi jako zombie a nakonec skončí v hromadných hrobech. Němci k nám letos přišli ze starých katakomb, aby nám ukázali, jak se hraje pro nemrtvé. Ze songů cítím bolest a nekonečnou temnotu. Riffy se mi zadírají pod kůži, jsou jako hřeby, které mi kapela zatlouká do mozku. Jsem spokojen a novinku si užívám. Je moc dobře, že buldozer s nápisem SOUL GRINDER opět vyjel. Stroj na zabíjení se znovu probudil, aby nám předvedl, jak se hraje hudba v záhrobí. Zabijácká death metalová mašina!
Asphyx says:
Hundreds more dead. They need to be buried somewhere. The mass grave is ready. The skulls laugh into the darkness and the bones are as white as death itself. A rusting, moldy bulldozer with a SOUL GRINDER sign in front of it heaps dirt, rotten flesh and raw death metal. The German killing machine has reawakened to show us how music is played in the afterlife.
I've encountered this pack twice now (links to reviews are at the bottom of the article) and each time has been a truly morbid experience. Raw sound, dark moods, lots of blood and guts pulled out of their stomachs. The novelty glows and burns, like a red-hot iron that's been driven into your back.
"Anthems from the Abyss" is a record that rolls forward and knows no compromise. Lots of interesting moments, good sound, interesting cover, all this makes the album a very tasty piece of rotten meat. Deadly metal, most suitable for a small club, on the outskirts of town or deep underground. SOUL GRINDER are not discovering anything new, they are playing the old way, but all the more honest. I sway to the rhythm and pick up a shovel. The night is just beginning and the dead are many. Death takes many forms and here it is presented in a very cruel and ugly way. It's like sifting the dust of my ancestors through my fingers. The people have long since turned into a dull mob, going to the slaughter. Same clothes, same opinions. They're born, then wander the streets like zombies their whole lives, and end up in mass graves. The Germans came to us this year from the old catacombs to show us how to play for the undead. The songs make me feel pain and endless darkness. The riffs dig under my skin, they're like nails the band is hammering into my brain. I'm satisfied and I enjoy the novelty. It's a good thing that the bulldozer with the SOUL GRINDER sign is on the road again. The killing machine has reawakened to show us how to play music in the afterlife. A killer death metal machine!
