DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 11. února 2024

Recenze/review - PIKODEATH - Killed by Silence (2023)


PIKODEATH - Killed by Silence
CD 2023, DEFENSE RECORDS

for english please scroll down

Určitě znáte ten pocit, když vás všechno štve, svět je černý a připadá vám, že na vás padá nebe. Úsměvy kolemjdoucích vám připadají jako jedovaté škleby. V práci se uklidíte do kouta a nemluvíte. Uvnitř vašeho srdce tepe vztek, frustrace. Kdybyste měli po ruce kladivo, rozbourali byste nejbližší zeď nebo obličej někoho zlého. Utíkáte domů a v hromadě nahrávek hledáte nějakou, u které byste se mohli pořádně vyřvat. Měl bych pro vás jeden tip. Maniaky PIKODEATH z Liberce, kteří vás svým posledním albem "Killed by Silence" pořádně nakopnou. Vymáchají vám ksicht v kaluži plné krve. 

A vy se budete spokojeně kývat do rytmu a konečně se vám uleví. Zrovna včera mi vytrhli několik silných zubů a můj obličej byl zkřivený bolestí. Nepomáhaly léky, ani rouhání. Když odezněla anestezie, potřeboval jsem do žil pořádnou dávku thrash a death metalu. PIKODEATH byli jasnou volbou. Doporučuji poslouchat pořádně nahlas!

 

Tuhle smečku můžete potkat na malých i větších pódiích nejen na severu Čech a v Německu již dlouhých 25 let. Nebudu vám zde popisovat historii kapely, schválně koukněte na jejich stránky, je rozhodně zajímavá. Jedná se o zkušené, vyzrálé muzikanty, kteří přesně vědí, co chtějí hrát. Nic nepředstírají, nemají fotky v lesklých metalových časopisech, ani s nimi nejsou rozhovory v celostátních rádiích. Jsou ale řádnými členy undergroundu, na které je spolehnutí. Stylově odkazují na staré maniaky z devadesátých let minulého století (napadají mě třeba MALEVOLENT CREATION, DECEASED, VADER). To ale v závěru není vůbec důležité. Hlavní totiž je, že pokaždé, když je někde potkám a pařím pod pódiem nebo doma v pokoji, když sedím u svého přehrávače, tak pokaždé mi jejich hudba připomíná lavinu z kamení, krve a prašivých kostí. Vždy do ní spadnu a jsem rozdrcen na prach. Jasně, pánové nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale svůj styl si na posledním albu vybrousili k dokonalosti. Dokáží být rychlí a ostří jako právě nabroušený skalpel, ale i temní, jako čerstvě vykopaný hrob. PIKODEATH jsou smečkou divokých, zuřivých, prašivých psů, které potkáte na periferii vašeho města. Jejich hudba je uvěřitelná, zahraná od srdce a to je pro mě osobně často víc, než satan ví jaká ekvilibristika a složité pasáže. Je pro mě velmi příjemné se nechat roztrhat na kusy. Pokud jste ráno vstali špatnou nohou a štve vás celý svět, tak si pamatujte, že tahle kapela vám vystřelí mozek z hlavy. To vám můžu podepsat vlastní krví. Thrash death metalové tsunami, po kterém zůstává pouze zničená země! 


Asphyx says:

I'm sure you know the feeling when everything is annoying you, the world is black and it feels like the sky is falling on you. The smiles of passers-by seem like poisonous grins. At work, you retreat into a corner and don't speak. Inside your heart beats anger, frustration. If you had a hammer handy, you'd smash the nearest wall or the face of someone evil. You run home and search through the stacks of records for one to scream at. I got a tip for you. The maniacs PIKODEATH from Liberec, who will kick your ass with their latest album "Killed by Silence". They'll wash your face in a pool of blood. 

And you'll be swaying to the rhythm and finally relieved. Just yesterday, I had a couple of strong teeth pulled out and my face was contorted in pain. The medicine didn't help, nor did the blasphemy. When the anesthesia wore off, I needed a good dose of thrash and death metal in my veins. PIKODEATH was the obvious choice. I recommend listening really loud!


You can meet this pack on small and bigger stages not only in North Bohemia and Germany for 25 years. I won't describe the history of the band here, check out their website, it's definitely interesting. They are experienced, mature musicians who know exactly what they want to play. They don't pretend anything, they don't have pictures in glossy metal magazines, nor are they interviewed on national radio. But they're proper members of the underground who can be counted on. Stylistically they refer to the old maniacs from the 90s (MALEVOLENT CREATION, DECEASED, VADER come to mind). But that's not important in the end. The main thing is that every time I meet them somewhere and party under the stage or at home in my room, sitting in front of my player, their music reminds me of an avalanche of stones, blood and scabby bones. I always fall into it and get crushed to dust. Sure, the gentlemen bring nothing new or groundbreaking, but they have honed their style to perfection on their latest album. They can be fast and sharp as a freshly sharpened scalpel, but also dark, like a freshly dug grave. PIKODEATH are a pack of wild, fierce, mangy dogs you'll meet on the outskirts of your city. Their music is believable, played from the heart, and for me personally that's often more than Satan knows what equivalence and intricate passages. I find it very enjoyable to be torn apart. If you've gotten off on the wrong foot in the morning and you're pissed off at the whole world, just remember that this band will blow your brains out. I can sign that in my own blood. A thrash death metal tsunami that leaves nothing but ruined earth!


Tracklist:
01. Meinungsmacher 
02. Evidenz Des Deliriums 
03. Four Aces Shooter 
04. Unknown Victory 
05. Pantheon 
06. Foreboding 
07. Soldier Death 
08. Killed By Silence 
09. Patriarch



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý čtyřicátý třetí - Svět za objektivem

Příběh čtyř stý čtyřicátý třetí - Svět za objektivem

Jdu do vnitrobloku a dívám se, jak se pár cikáňat rve mezi sebou. Kopou se do nohou, do těla a sem tam se jim povede i do hlavy. Okřiknu je, mám strach, aby si něco neudělaly, ale ihned vyleze z okna tlustý cikán a kérkama všude na holém těle a začne na mě řvát, že jsem zasranej gadžo. Pak praští jedno cikáně druhé kamenem do hlavy, ozve se řev a je klid. Vrátím se a řeknu Lence, aby mi pomohla. Máme dnes hodně práce. Je to taková pěkná drobná zrzečka, která se přede mnou stydí. Klopí oči a pomůže mi. Zavřeme se do fotokomory a dáme se do práce. Všechno pečlivě třídím, moje autistické sklony dostávají průchod. Pořádek musí být! Trvá nám to docela dlouho a končíme pozdě. Hele, já tě doprovodím, tahle čtvrť je čím dál tím horší. Rozloučíme se na zastávce Americká a vydám se pěšky na kolej. Jak pocházím z padesátitisícového města, tak všude chodím po svých. Jsem zvyklý, ne jako Plzeňáci, kteří raději čekají na další spoj, aby je odvezl pár metrů dál. 

Čeká na mě v hospodě Na Kurtech. Je s ní Blanka i Michal. Jak bylo na brigádě? Aaaale, mávnu rukou a dám si hned pivo. Celý den jsem fotil rodinky, na občanky, sem tam přišla nějaká dvojice, co chtěla mít památku. Dostal jsem se k tomu jako slepej k houslím. Občas mě to popadlo a vzal jsem svůj Sony foťák a vydal se jen tak do lesů. A tam jsem potkal pána, co čekal na světlo. Už asi tři neděle. Byl v důchodu a každý den ráno vyrážel a čekal u pařezu, až mu vykvete nějaká květinka. Muselo být zataženo tak akorát, svěží vzduch. Vypadal jak surfař, čekající na svoji vlnu. Ale dobře se s ním povídalo. Cestou na tramvaj jsme si dali pivko na Kameňáku a pokecali jsme. Ukázal jsem mu pár svých fotek a on, že už je moc starej, že by potřeboval nějakýho brgádníka. Měl v Tylovce obchod s fotografiemi. Svět ještě nebyl digitální a tak se kupovaly filmy, vyvolávalo se a focené objekty se štelovaly, aby byly v dobrém světle a netvářily se moc kysele. Jsem tu necelý měsíc a už jsem byl pětkrát seřvaný, že paní vypadají na fotkách starší, divně a nebo se sobě nelíbí. Nebyly ještě jednoduše použitelné filtry a realitu neoklamete. 

Lenka byla nějaká jeho vzdálená příbuzná, co chodila ještě na gympl. Dohodli jsme se na dvou dnech v týdnu, já si přesunul přednášky a byl rád, že mám nějakou práci. Potřeboval jsem jí. Otec vrcholově pil, oba s bráchou jsme byli na škole a máma se sice snažila, co to šlo, ale pokud jsem si chtěl koupit něco jen tak pro sebe, tak jsem si na to musel vydělat. Prolezl jsem, co se kde dalo. Aby bylo na pivo, na CD, na knihy a čím dál častěji i na různé výlety a akce. Býval jsem hodně veselé povahy, tak se mladé dívky ptám, tak co kluci? A ona začne plakat. No, to my chybělo. Pokusím se jí utěšit, ale je k nezastavení. Tyhle nešťastný holky. Hele, bude jinej. Jsi mladá, hezká a čas vše brzy zahojí. Za rok si ani nevzpomeneš. Myslíš, zeptá se přes slzy a já přikývnu. Vyprávím všechno svým spolubojovníkům a někteří nezadaní, kteří mezitím přišli, se ihned ozvou, že by se jí ujali. Vy volové, je jí šestnáct. Raději se jdeme s blondýnkou projít a pokecat někde o samotě. Ulehnu večer docela brzy. Nikdy bych nevěřil, jak mě prodávání a vyvolávání unaví.

Střídám školu s focením. Je to hrozná rutina. Někdy je to o nervy. A vyfoťte nás nějak hezky, řekne mi bezzubá, otylá paní a pohladí malého tlustého chlapečka. Připadá mi, že zachrochtá. Je problém je nasvítit, hrozně se lesknou. Dělám, co můžu a chvílemi si říkám, že hluboko v kanálech pod škodovkou, kde pořád o víkendech tahám starou barvu, by mi bylo lépe. Dělat něco s lidmi a pro lidi je vždycky problém. Odfotím tlouštíky a přijde čtyřicátník. Už mezi dveřmi halasí, směje se vlastním vtipům, které jsou trapné a když kolem něj projde Lenka, plácne jí po zadku. Ona se lekne a neví, co má dělat. Naseru se, co si jako myslíte? A víte, kdo já jsem? Pošlu ho do prdele a za dva dny to má dohru, protože se odněkud zná s majitelem. Ale je rozumný, když mu vše vysvětlím. Svět za objektivem je hodně zajímavý. Lidé jako by ztratili zábrany. Některé dámy jsou na chvilku vyzývavými děvkami, chlapi si honí ega a tak po nějaké době nejraději fotím staré lidi. Protože mají zajímavé obličeje. Stařenky s vráskami, které berou focení jako nějaký obřad. Možná si i myslí, že fotky kradou duši. Což se časem i stane. Mnozí to tak mají dnes nastaveno.

Vrátí se jednou z focení pařezů a je nadšený. Všechno jde stranou. Mohu asistovat, ale mám být opatrný. Nějaká květina, krásně odfocená, vyleze na světlo a já mám radost i za něj. Vždycky jsem měl rád lidi, co jsou do něčeho nadšení, kteří jen tak nepřežívají. Pochválím výsledek, i když je to pro mě jen velmi hezky vyfocená kytka, ale chci mu udělat radost. Dostanu na oplátku nabídku, jestli bych mu nepomohl fotit na jedné svatbě v sobotu. On by měl na starosti obřad a různé oficiality a já bych se zaměřil na hosty. Prostě, budeš fotit ožralý a dělat takový ty fotky, který mají nakonec všichni nejraději. Kývnu, peníze opravdu potřebuji, brzy mám zaplatit kolej. A tak musím v sobotu ráno vstávat brzy, pomáhat panu majiteli s cajkama. Jde i Lenka, která mi má být k ruce. Nevím sice proč, ale bokem se dozvím, že je mu jí líto. Otec moc nefunguje, je násilný a tak jí chce nechat dát vydělat. Je to hodnej, rovnej chlap, ze starý školy, který nemusí kecat, aby měl autoritu. Takovej ten druh, kterej pomalu vymírá. Jsme před radnicí první. Slejzají se hosté a někteří už mají trošku naváto. Slunce svítí, tak se mi povede pár krásných záběrů. 

Jde se dovnitř a já v sále blejsknu maminky jak pláčí, hrdé otce i naštvaný starý panny, které jsou asi v každé rodině. Lence nechám nosit filmy a různý krabičky a udělátka, taky stativ, který tedy moc nepoužívám. Už po obřadu mi pořád někdo strká do kapes peníze. Usmívám se o to víc a můžu se přetrhnout. Babičky a tetičky, paní prosím, stoupněte si sem a všichni se usmíváme, vždyť je to přeci tak vzácný den. Dostanu se i k hlavním aktérům. Poměrně nesourodá dvojice. Prdelatá, macatá slečna, teď už vlastně paní, která je ale hrozně milá a plná života. Ženich je zagroškudla. Vypadá trošku smutně, ale asi to je jen na povrchu, protože jeho máma je to samé. Někdo se zkrátka směje dovnitř. Jdeme do hospody kousek od náměstí, tam si připijeme a pak následují fotografické orgie. Fotím z jiných úhlů, než hlavní fotograf, pobíhám kolem, všechno kvete a je nám všem tak nějak hezky na duši. Lenko, usměj se, jednou se taky budeš takhle vdávat. Zase jí to vžene slzy do očí a já si říkám, jaký je to hrozný, vžyť mladý holky mají být veselé a trhlé, mají být plné života a ne se trápit. Neleju jí potají jednoho panáčka a pak už je dobře. 

Hostina se protáhne hodně dlouho. Všichni se vyndají jak carští důstojníci. Tančí se a dokonce se nechá párkrát vyzvat i Lenka. Nakonec docela září, protože pro ní chodí nějaký mladý kluk, tak v jejím věku a očividně si rozumí. Ještě v noci nebo spíš k ránu, jdeme do obchodu, tam zamkneme foťáky a rozejdeme se do svých domovů. Lenku odveze taxík. Vypadá spokojeně. Spím jen pár hodin a musím se vrátit. Naší předností je rychlost. Mám co dělat, abych se nepoblil do vývěvy. Jsme tu jen dva. Lenku jsme nechali vyspat. Je mladá, ještě to potřebuje. Fotky se nám moc povedly. Zbývá je dát do alb a opentlit stuhami, to byla tenkrát taková móda. Přijdeš v pondělí? Řeknu že ano a cestou na kolej koupím čerstvé rohlíky. Spal bych, ale chci se věnovat své milé. Jdeme se pak projít, ale moc mi to nechodí. Sedneme si na lavičku a já vyprávím. 

Chodím pomáhat do fotolabu ještě několik měsíců. Pak bohužel pana majitele postihne infarkt. Chvilku jede vše samospádem. Místo něj nastoupí nějaký jeho kamarád z dětství, který je sice trošku morous, ale aspoň rozumí tomu, co dělá. Lenka si najde kluka a září štěstím. Já fotím docela rád, i když je to úmorné. Ale jenom do doby, než jednou přijdu do obchodu a v krámě stojí chlápek v kožené bundě. V hubě cigáro. Tady se to musí pozvednout. Nějaký stěhováci nosí do ateliéru gauče, různý stojany a věci, o kterých nevím, k čemu jsou. Mám se to ale dozvědět ještě tento den. Přijdou dvě slečny, s takovýma těma sprostýma obličejema. Pak dva týpci, co vypadají jak úchylové. Všichni se divně smějí a pánové koukají po Lence. Nikdo mi nic dopředu neřekl. Všichni se začnou svlékat a já si nejdřív myslím, že to má být nějaký jakože umění, ale je to obyčejný, hnusný porno. Když uvidím prvního bobra a kokota, leknu se a odložím foťák. Kam jdeš, ozve se za mnou. Do prdele, odseknu a vezmu Lenku za ruku. Už se sem nikdy nevracej. Zmizím, protože svět za objektivem začal být příliš temný.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 10. února 2024

Interview - MORBID SACRIFICE - Devastating, blasphemous, occult black death metal that will make your stigmata burn!


Interview with black death metal band from Italy - MORBID SACRIFICE.

Answered Witchfucker (bass, vocals), thank you!

MORBID SACRIFICE - Ceremonial Blood Worship (2023):

Ave MORBID SACRIFICE! Greetings to the Italian underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a second full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?

Hail, thanks for your words! This new killer album sounds more Death Metal compared to the old one which was more chaotic...Nothing is really planned within the band so we’ll see how things will go...be sure every MS release will be a fist in your face! No Compromise Evil Metal of Death

“Ceremonial Blood Worship“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of MORBID SACRIFICE?

It didn’t take that long to write and record the album. We only had one rehearsal and then we recorded it in few hours.. We kept it savage and bestial! We don’t want to plan or think too much when we record.. it must grow by itself!


I found out that Tommaso Volpe (M. Desecrator) is signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Tomasso has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him? In which studio did you record it? How did the recording process look like?

All the album is brutally recorded LIVE at Macabro Bunker Recordings. Tommaso is a long time friend of us! We knew he would capture the essence of the band.

An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD through Godz ov War Productions, and it has a corpsy cover art. Who is the author? Do I explain well the picture when I would think it is the resurrection of Christ? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?

That’s an old painting made by Titian, and yes it is the so called “pietà” ..a sacred image for a satanic album! A good way to desecrate something holy with music.

I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Italy for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that black and death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

Italian scene is great and there are so many great bands around... sadly it is very underrated by the most. Maybe this make us angrier and make the albums better! haha


You play devastating death metal influenced by, among other things, the American school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start MORBID SACRIFICE was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

There are no intentions for now to play live. But we will see in the future. In the beginning MS was more War/Black metal oriented as I said before, but things went more Death Metal for this new album..it just happened.. We are influenced by so many bands..

When I started my website seven years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

We are metal maniacs and buy tons of CD LP CASSETTES and of course go to gigs! there is no other way to live the metal scene. Godz of War made a good promotion for the album and we cannot be more proud of this!


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as MORBID SACRIFICE? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

FUCK DOWNLOAD FUCK STREAMING FUCK SPOTIFY and all that shit! BUY RECORDS OR BE A FUCKING POSER FOREVER!

I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

Death Metal is our way to release brutal feelings… nothing philosophical… noisy aggression to your ears!


Finally, a classic but important question. What is MORBID SACRIFICE planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Czech and Slovak Republics?

As I said we are not planning live gigs..but if you know a good promoter there and would like to get in touch.. try!

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push "Ceremonial Blood Worship" into my head again!

Thank you for the killer interview!

Witchfucker / Morbid Sacrifice

MORBID SACRIFICE - Ceremonial Blood Worship (2023):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - MORBID SACRIFICE - Znesvěcující, blasfemický, okultní black death metal, u kterého vám začnou hořet stigmata!


Rozhovor s black death metalovou skupinou z Itálie - MORBID SACRIFICE.

Odpovídal Witchfucker (basa, zpěv), děkujeme!

MORBID SACRIFICE - Ceremonial Blood Worship (2023):

Ave MORBID SACRIFICE! Zdravím do italského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Zdravím, děkuji za vaše slova! Tohle nové zabijácké album zní víc deathmetalově ve srovnání s tím starým, které bylo chaotičtější... V kapele se zatím nic neplánuje, tak uvidíme, jak se věci budou vyvíjet... buďte si jistí, že každé vydání MS bude pěstí do obličeje! No Compromise Evil Metal of Death

„Ceremonial Blood Worship“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál MORBID SACRIFICE?

Psaní a nahrávání alba netrvalo tak dlouho. Měli jsme jen jednu zkoušku a pak jsme ho nahráli za pár hodin. Bylo to divoké a bestiální! Při nahrávání nechceme moc plánovat ani přemýšlet... musí to vyrůst samo!


Dohledal jsem si, že pod mixem a masteringem je podepsán Tommaso Volpe (M. Desecrator). Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Tomasso vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Celé album je brutálně nahrané LIVE v Macabro Bunker Recordings. Tommaso je náš dlouholetý přítel! Věděli jsme, že dokáže vystihnout podstatu kapely.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Godz ov War Productions a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Vysvětluji si to dobře, že se jedná o z mrtvých vstání Krista? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

To je starý obraz od Tiziana, ano, je to takzvaná "pieta", posvátný obraz pro satanistické album! Dobrý způsob, jak znesvětit něco svatého hudbou.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Itálie si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se blacku a death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Italská scéna je skvělá a je na ní tolik skvělých kapel... bohužel je většinou velmi nedoceněná. Možná nás to naštve a alba budou lepší! haha.


Hrajete devastující death metal ovlivněný mimo jiné i americkou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit MORBID SACRIFICE, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Zatím nemáme v úmyslu hrát živě. Ale uvidíme v budoucnu. Jak jsem již řekl, na začátku se MS orientovali spíše na War/Black metal, ale na novém albu se vše posunulo více k death metalu...prostě se to stalo.. Jsme ovlivněni mnoha kapelami...

Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Jsme metaloví maniaci a kupujeme tuny CD, LP, KAZET a samozřejmě chodíme na koncerty! Není jiný způsob, jak žít metalovou scénou. Godz of War udělali albu dobrou propagaci a my na to nemůžeme být víc hrdí!


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako MORBID SACRIFICE ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

FUCK DOWNLOAD FUCK STREAMING FUCK SPOTIFY a všechny ty sračky! BUY RECORDS OR BE A FUCKING POSER FOREVER!

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Death metal je náš způsob, jak uvolnit brutální pocity... nic filozofického... hlučná agrese pro vaše uši!


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají MORBID SACRIFICE v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Českou a Slovenskou republiku?

Jak jsem řekl, živé koncerty neplánujeme, ale pokud znáte nějakého dobrého promotéra a chcete se s ním spojit, zkuste to!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit zase někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Ceremonial Blood Worship“ zase narvat do hlavy!

Děkujeme za vražedný rozhovor!

Witchfucker / Morbid Sacrifice

pátek 9. února 2024

Recenze/review - CONTAMINATED - Celebratory Beheading (2024)


CONTAMINATED - Celebratory Beheading
CD/LP/TAPE 2024, Blood Harvest Records

for english please scroll down

Nejdřív jsem měl pocit, že je to jen děsivý sen, noční můra, která se mi stále vrací. Jenže potom jsem ucítil chlad na svém těle. Měl jsem ji vždycky rád, ale od té doby, co jí odpadává maso od kostí, se mi nelíbí. Bojím se každého jejího slova, každého pohybu. Vylézá ze své rakve a myslí si, že je stále všechno jako dřív. Jsem s ní vlastně už jenom proto, že mi vždy doporučí nějakou dobrou hudbu. Australské CONTAMINATED dobře znám. Už jsem jim psal recenzi na předchozí dlouhohrající album. Líbilo se i jí, mojí zombie. 

Máme i rozhovor, tak si obojí také přečtěte (odkazy jsou dole pod článkem). Předchozí počin je totiž také skvělý. Jako nové album "Celebratory Beheading", které je morbidním pokračováním předchozích zvrácených myšlenek. Pitva byla znovu zahájena. 


Nevím, jestli jste měli někdy tu možnost, ale když ponoříte své ruce hluboko do vnitřností, tak ucítíte slabé chvění. Je to důkaz, že mrtvola ještě trošku žije. Stejné pocity mám i z nového alba těchto šílenců. Zvukově absolutně masakrující deska vám vyrve všechny vnitřnosti z těla. Je to nářez, masakr v márnici, u kterého létají usekané ruce a nohy vzduchem a lebky pukají. Ten tlak, ta energie, jako když stojíte po kotníky v krvi. I ten nejhnusnější horor se zde stává realitou. Už vám někdo přiložil ostří nože na krk a vyhrožoval vám, že vás podřízne? Doufám, že to nikdy nezažijete. Ani nemusíte, nová nahrávka "Celebratory Beheading" působí velmi podobně. Kapela se opět nechala volně inspirovat smečkami jako CONVULSE, ABHORRENCE, INCANTATION, DEMIGOD, DEPRAVITY, IMMORTAL FATE, ROTTREVORE. Zkrátka a dobře, jedná se o záležitost pro všechny zkušené hrobníky, patology i milovníky krvavých hororů. Vše je ohlodané na kost, dost často si připadám, že mě kapela neustále pohřbívá zaživa. Vždycky mě, třeba na dvě tři skladby nechá dusit, aby mě pak zase vykopala a otevřela můj hrob. Občas také visím na rezavých hácích, vytažený ke stropu. Kývu se do rytmu jednotlivých motivů a usmívám se. Tahle deska se opravdu povedla. Neváhejte ani chvilku. Vyhrabejte si vlastní mršinu a vyzvěte ji k tanci. Jen si dejte pozor, aby jí zbylo nějaké maso na kostech. Mokvající, plesnivý, krutý a hnusný smrtící kov, který vám rozemele všechny kosti v těle na prach! Exhumace temnoty!


Asphyx says:

At first I felt it was just a scary dream, a nightmare that kept coming back to me. But then I felt a chill on my body. I've always liked her, but ever since the flesh fell off her bones, I don't like her. I'm afraid of her every word, her every move. She climbs out of her coffin thinking everything is still the same. I'm only really with her because she's always recommending good music. I know Australian CONTAMINATED well. I've already reviewed their previous full-length album. She liked it too, my zombie. 

We also have an interview, so read both as well (links are at the bottom of the article). The previous album is also great. As is the new album "Celebratory Beheading", which is a morbid continuation of the previous twisted ideas. The autopsy has been restarted.

I don't know if you've ever had the opportunity, but when you plunge your hands deep into your insides, you feel a slight tingle. It's proof that the corpse is still a little bit alive. I feel the same way about the new album from these madmen. Sound-wise, it's an absolute massacre of a record that will rip your guts out. It's a massacre in the morgue, with severed arms and legs flying through the air and skulls cracking. The pressure, the energy, like standing ankle-deep in blood. Even the most hideous horror becomes reality here. Has anyone ever put a knife blade to your throat and threatened to cut you? I hope you never experience that. You don't have to, the new record "Celebratory Beheading" has a very similar feel. Once again the band has been loosely inspired by the likes of CONVULSE, ABHORRENCE, INCANTATION, DEMIGOD, DEPRAVITY, IMMORTAL FATE, ROTTREVORE. In short, this is an affair for all experienced gravediggers, pathologists and lovers of gory horror. Everything is gnawed to the bone, quite often I feel like the band is constantly burying me alive. They always let me suffocate for maybe two or three songs, only to dig me up again and open my grave. Sometimes I'm also hanging from rusty hooks, pulled up to the ceiling. I sway to the rhythm of each motif and smile. This record was really good. Don't hesitate a moment. Dig up your own carcass and challenge it to a dance. Just make sure there's some meat on her bones. Wetting, moldy, cruel and ugly death metal that will grind every bone in your body to dust! Exhumation of darkness!


about CONTAMINATED on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Suffer Minutiae 
02. Cosmic Shit Show 
03. Feral Demise 
04. Beneath Empty Sockets 
05. An Unnatural End 
06. Final Hours 
07. ...At The End Of A Shank 
08. Apex C.H.U.D. 
09. Desire For Agony 
10. Junkyard Warfare: Celebratory Beheading



KNIŽNÍ TIPY - Kniha hřbitova - Neil Gaiman (2008)


Kniha hřbitova - Neil Gaiman
2008, Polaris

Procházím se mezi regály a nasávám vůni čerstvého papíru. Přes výlohu nakukuje do knihkupectví slunce a vše je takové krásné, milé, skoro až jarní. Vedle mě švitoří dvě mladé slečny, kterým to moc sluší. Většinou cizí rozhovory neposlouchám, připadá mi to děsně neslušné a nezajímají mě. Jenže tentokrát je to jiné. Mluví příliš nahlas. O hororech, o fantasy. Čekal bych, že je budou zajímat spíše nějaké romantické příběhy. Znáte to, chudá dívka, on je hezký a bohatý. Ukáže jí celý svět a ona bude moci být za princeznu. Místo toho slyším něco o sériových vrazích, o temnotě. Zaujme mě to. Drze jim nakouknu přes rameno. Jedna z nich drží v ruce Knihu hřbitova, od mého oblíbence Neila Gaimana. Když odejdou, přikradu se k regálu a přečtu si na zadní straně, o čem knížka je. To by se mi mohlo líbit, řeknu si a pak se podívám na účet. Peníze bych na něco dobrého měl. Navíc je ve slevě. Ani ji nechci zabalit. Hodím ji do batohu a doma si ji dám do poličky mezi ostatní, které čekají na přečtení.

Čas nastal jeden lednový den, když bylo venku sychravo. Spíše jako na podzim. Usedl jsem a měl přesně takovou tu náladu na horor, kterou někdy mívám. Nedovedu si to vysvětlit. Možná bych mohl připodobnit k hudbě. Občas mám chuť na něco pomalého doomového, někdy zase potřebuji pořádný rychlý nářez. Malému chlapcovi Owensovi říkají Nik. A je to obyčejnej kluk, jakého můžete potkat vlastně kdekoliv. Akorát žije na hřbitově, vychovávají ho duchové a příšery. Zná se s vlkodlaky. Ihned jsem vtažen do děje a základní pravidlo hororů na mě funguje. Jsem napnutý, zatím se nebojím, ale to nebude dlouho trvat, vše se mi vypálí do mozku a ranní cesta do práce je najednou úplně jiná. Když se vynoří ze tmy postava, která jde proti mě, zamrazí mě v zádech. Bílá tvář, hubený až běda. Mohl by být nemrtvým. Ale není, samozřejmě, je to jen další chudák, co musí brzy vstávat. Jenže stíny jsou dlouhé, cesty namrzlé a občas, když mi dohraje muzika ve sluchátkách a mění se písnička, tak zaslechnu divný šepot. 

Moje fantazie pracuje na plné obrátky. Většinou se bojím jenom zlých lidí a nemocí, ale tentokrát je to jiné. Jakoby někdo namočil můj mozek do slizké krve. Chtěli byste dospívat mezi náhrobky? Autor má schopnost mě doslova přikovat do křesla. Většinou mi dojde, že už mě bolí očí dávno potom, co se setmí. To už je ale všechno úplně jinak. Najednou věřím na vlkodlaky a ta postava dole na ulici, když se jdu do kuchyně napít, vypadá jako mrtvola. Mám pocit, že mě mrazí v zádech. Je to jako se dívat na napínavý film. Víte jak si děti zakrývají někdy tvář? Když někdo vleze do domu, ve kterém by neměl být a hledá tam důkazy. Stojí za ním? Nerad se lekám, ale přesně taková kniha je. Tajemná, děsivá, ale zároveň i vtipná. V některých momentech mi trošinku připomíná mistra Kinga. Pamatujete si ještě na to, jak jste se báli dojít v noci na záchod, protože pod postelí je příšera? Ráno to bylo trošku směšné a nikomu byste to v životě nepřiznali, protože kluci přeci nejsou strašpytlové. Nebo ano? Líbí se mi, jak si hraje autor s náladami, s atmosférou. 

Mám rád silné příběhy, musí mě bavit a strhnout. Knihu hřbivota jsem objevil vlastně náhodou, slečnám by se slušelo za tip poděkovat. Je to stejně zvláštní. Spousta mladých jen čumí do mobilu a čtení je vůbec nezajímá. Bývá to osvěžující potkat někoho v tomhle věku, který se baví o knížkách. Navíc, holky měly fakt dobrý vkus. Mě Neil Gaiman baví všeobecně, ale Kniha hřbitova mi nějak unikla. Jsem moc rád, že jsem to napravil. Období dospívání se mě teď taky docela dotýká. Obě mé děti si procházejí pubertou a jako asi každý otec je občas nechápu a ony mě. Nakonec se vždycky nějak dohodneme, máme se rádi. A teď si představte, že by vyrůstali na hřbitově, mezi všemi těmi přízraky, u rakví a v márnici. Docela děsivá představa, nemyslíte? Většinou se snažíme udělat pro své děti to nejlepší. Někteří to štěstí nemají. O tom mi často vyprávějí, když přijde řeč na některé jejich spolužáky. A tak pro mě jedna fantasy knížka stala vlastně i velkým tématem k přemýšlení. 

Když jsem byl malý kluk, bylo pro mě největší dobrodružství, když jsme vyrazili s kamarády ven. Každý den o kousek dál, objevovali jsme nová zákoutí. Potkávali lidi a ne všichni byli hodní, jako naše rodiče. Jako asi každý mám i spoustu negativních zážitků. Ale Nik jich zažívá o hodně víc. Někdy je mi ho trošku líto. Vidíte to, získal jsem si vztah k hlavní postavě. Mám rád i jeho strážného anděla. Vlastně dnes nevím, jak bych svoje knižní tipy ukončil. Dočetl jsem, zaklapl a vyndal záložku. A když jsem šel druhý den kolem hřbitova, měl jsem pocit, že tam vidím u jednoho hrobu malého kluka. Nebo ne? Děkuji za pozornost. Buďte opatrní, přízraky opravdu existují. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nikdo Owens, známý jako Nik, je normální kluk. Byl by naprosto normální, nebýt toho, že žije na hřbitově a vychovali ho duchové, vlkodlaci a jiné příšery spolu s jeho strážným andělem, který nepatří ani do světa živých, ani mezi mrtvé. Díky nim však přežije a naučí se leccos užitečného - třeba jak se stát neviditelným pro lidi.

Na malého chlapce číhají na hřbitově dobrodružství i nebezpečí - prastarý Indigový můž pod kopcem, brána vedoucí do ruin města obývaných ghúly, podivná a strašná hrozba Sleer.

Ale jestli Nik někdy opustí hřbitov, bude muset čelit útoku Jacka, muže, který mu už vyvraždil rodinu...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 8. února 2024

Report, photos, video - IMPIETY, NIHILO, HELLDRIFTER - club Modrá Vopice, Prague - 07. 02. 2024

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


Někdy si připadám jako básník, který provázel Danteho na jeho pouti peklem i očistcem. Vždycky mě fascinovali v knihách ti, kteří stáli v pozadí, našeptávali, naslouchali. Někteří z nich si potom sedli a sepsali díla, které obdivujeme dodnes. Hraň Satan, že bych se chtěl nějak přirovnávat ke světovým velikánům, to mi pokora nedovolí, ale tento příměr je více než vhodný. Již je tomu totiž mnoho let, kdy jsem byl poprvé osloven, abych zkusil napsat pár řádek o muzice. Následoval první rozhovor, první report z koncertu. Vždycky jsem se snažil podporovat kapely, o kterých si myslím, že jsou dobré. Napsal jsem o spoustě nových, které pak získaly smlouvu u velkých labelů. Podobné chvíle pro mě bývají odměnou, satisfakcí, že všechna ta práce není zbytečná. Člověk by měl mít alespoň trošku sebekázně, bez té to nejde. Je to o odříkání. Musíte si sednout, uklidnit se, mít náladu na to psát. Je to i o spoustě administrativy.

Výlety za kapelami jsou pro mě potom takovou odměnou, poutí chcete-li, na jejímž konci si plním sny. Člověk musí mít sny a cíle, jinak zakrní. Stane se z něj zapšklý a líný jedinec. Ale stárnu, živím rodinu, už to zkrátka nedávám jako dřív. Musím si vybírat. Už mě nelákají velké koncerty slavných kapel. Štvou mě tam lidi, kterých je moc a většinou se nudím. Proto si vybírám akce, jako je návštěva IMPIETY. To je pro mě legenda legend, bez které by nebyla moje sbírka úplná. Nebudu vám tu vypisovat celou historii kapely, wikipedii máme všichni a navíc, pořád si zakládám na tom, že mí čtenáři nejsou tupci. Každopádně, tohle je takovej kult, že jsem nesměl v Praze chybět. Příprava začala už minulý týden. Vždy napíšu několika kamarádům, ale poslední dobou chodí stejně jenom Míra, který tentokrát díky nemoci nemohl. Také si musím koupit jízdenky na vlak. Mezi Prahou a Plzní bývá totiž dost často vyprodáno a místenka je pro mě nutností. O víkendu si nabiji baterie do foťáku a vybírám asi hodinu tričko. Mám svý autistický rituály. Marteny vyleštit, abych v hlavním městě neudělal ostudu. 


Když jdu ve středu pěšky do práce, bolí mě celý tělo. Včera jsem si dal spoustu bazénů a už mi fakt není dvacet, aby se to na mě nepodepsalo. Stejně jako práce, ve které sedím a ozářen monitorem se musím soustředit. Továrna není žádnej ouřad, tady se musí makat. Vydám se přes řeku a nasadím si sluchátka (další riutál). Přehrávám si celou diskografii IMPIETY a teprve na hlaváku v Plzni se uklidním. Koupím si pivko a když přijede vlak, tak je mi konečně fajn. Před Smíchovem jdu na záchod, sestoupím do metra a musím se vrátit, nemám jízdenky. Pípnu si v trafice a už si to směřuju na Českomoravskou. Je tu hned u výlezu hospoda Kozlovna. Srkám v ní Kozla 11°, jak jinak a je mi čím dál tím lépe. Ne, nejde o alkohol, jde o celkový stav mysli, o relax. Něco jako sex, jen s tím rozdílem, že pít můžete i s chlapem. Ono tedy, já na to sice nejsem, ale někdo...ale dost, nebudu to rozebírat, nejsem Netflix. Je to legrace.

Popiju a je mi dobře. Vydám se nahoru na kopec, do mý oblíbený kůlny. Modrá Vopice je doslova nasáklá vzpomínkami. Ještě před lety to byla death metalová Mekka. Teď už tolik ne, po covidu se spousta věcí změnila, ale pořád cítím v kostech mráz. Kolik já tu jenom potkal nových kamarádů, známých, kolik kapel, legend. Jedna přijela i dnes. Jsem opravdu natěšený, já tohle potřebuji k životu. Jinak bych zahynul, je to pro mě nutnost, jako chodit ven, do lesa, číst si. Mám metal zakódovaný navěky v genech. Sice nevím, jak se budu trmácet takovou dálku třeba za osm let, ale to teď neřeším. Momentálně jsme tu, máme na držkách rohlíky a těšíme se, až zazní první riff. Dobrá, dám si ještě jedno a pak půjdeme na to. Peklo i očistec v jednom začínají! 


HELLDRIFTER - solidní začátek v melodických death  metalových a thrashových rytmech. Přiznám se bez mučení, že jsem kapelu vůbec neznal, dopředu ji neslyšel. Ale naživo to nebylo špatné. Klukům to sypalo hezky, zazněla spousta zajímavých momentů ve stylu CARCASS, CANNIBAL CORPSE nebo AT THE GATES. Pokud mělo být účelem dát o kapele vědět, byl splněn. Podívám se jim na zub a určitě je povedu i nadále v patrnosti. Dobré to bylo. 




Solid start in melodic death metal and thrash rhythms. I admit without torture that I didn't know the band at all, I hadn't heard them before. But live it wasn't bad. The guys were sprinkling it nicely, there were a lot of interesting moments in the style of CARCASS, CANNIBAL CORPSE or AT THE GATES. If the purpose was to make the band known, it was fulfilled. I'll keep an eye on them and will definitely keep them in my sights. It was good.

NIHILO - švýcarské maniaky chci vidět už několik let. Konečně se mi to splnilo! Pánové staví na starých ověřených postupech a nutno rovnou dodat, že to dělají velmi elegantně a se zručností starých mistrů. Líbilo se mi to! To je bez debat. Připadal jsem si, jako bych sestoupil s kapelou několik metrů pod zem a tam jsme ve starých katakombách drtili prašivé kosti. Bylo to velmi surové a zlé, ošklivé a mokvající. Zásah přímo na solar plexus. Jako starý hrobník a archivář morbidní muziky, jsem byl navýsost spokojený. Bylo to setkání se smečkou vzteklých psů, kteří moc dobře věděli, kam nás kousnout, aby to co nejvíc bolelo. Díval jsem se do tmy a kýval se se sekerou v ruce! Totální masakr v márnici! 





I've been wanting to see the Swiss maniacs for a few years now. Finally it came true! The gentlemen are building on the old tried and tested techniques and it must be added that they are doing it very elegantly and with the skill of the old masters. I loved it! There is no doubt about it. I felt as if I had descended with the band several meters underground and there we were in the old catacombs crushing dusty bones. It was very raw and evil, ugly and swampy. It hit right on the solar plexus. As an old gravedigger and archivist of morbid music, I was very pleased. It was an encounter with a pack of rabid dogs who knew exactly where to bite us to make it hurt the most. I stared into the darkness, swinging my axe! A total massacre in the morgue!

IMPIETY - pokud by se mě někdo zeptal na definici hudebního zla, určitě bych odpověděl jménem téhle singapurgské kapely - "Satan"!. Jestliže jsem v úvodu zmiňoval Danteho peklo, tak vězte, že tenhle spisovatel jej definoval velmi přesně. Co se týká hudby, jsou v tom IMPIETY stejně dobří. Black metal, death, thrash. Všechno staré a zahnívající. Ortodoxní, klasický a tradiční přístup, který mě nechal zavzpomínat i na moje začátky. Tohle všechno ve vystoupení bylo. Navíc obrovské množství síry a zkažené krve. Ďábel nám zase jednou ukázal svoji pravou tvář. Kapela hrála takovým způsobem, že jsem myslel, že všichni nakonec vypustíme svoji duši. Myslím si, že se to stalo. Alespoň já jsem si připadal jako ukřižovaný hlavou směrem dolů. Tohle byl starodávný black/death metalový obřad! Seance, ze které neodešel nikdo nepoznamenaný! Měl jsem strach, aby se mi neobjevila stigmata na rukou! Blasfemický rituál všech prokletých! Démonický koncert!

 






If someone asked me for a definition of musical evil, I would definitely answer with the name of this Singapore band - "Satan"!. If I mentioned Dante's Inferno in my introduction, know that this writer defined it very precisely. When it comes to music, IMPIETY are equally good at it. Black metal, death, thrash. All old and decaying. An orthodox, classic and traditional approach that made me think back to my beginnings. This was all in the show. Plus a huge amount of sulphur and bad blood. The devil showed his true colors once again. The band played in such a way that I thought we were all going to let our souls out at the end. I think that's what happened. At least I felt like I was crucified upside down. This was an ancient black/death metal ceremony! A session that no one left unscathed! I was afraid of getting stigmata on my hands! The blasphemous ritual of all the damned! A demonic concert!

Návštěvnost byla poměrně slabá. Čekal jsem něco kolem stovky lidí a přišlo dle mého necelých třicet. Ke zvuku mám snad jedinou připomínku. Vše bylo možná moc "nabasované", ale jinak v pořádku. Organizace jako vždy bez připomínek. Jelo se dle uveřejněných časů, takže jsem v pohodě stíhal vlak. 

Popadal jsem dech, musel jsem hned na bar a pivo jsem vypil na ex. Mám to takhle pokaždé, když zažiju nějaké skvělé vystoupení. Bylo to mocné, takový ten zážitek, na který budete hodně dlouho vzpomínat. Budete o něm vyprávět a všichni, kteří na koncertě byli, budou navěky spojeni v nepsaném kruhu. Píšu to často. Muziku poslouchám srdcem a dnes jsem jej také obrovský kus dostal. Bylo černé a prolezlé chorobami. Tepalo v pekelném rytmu. Bohužel mi nezbývalo nic jiného, než se rozloučit. Vylezu z klubu. Jdu po chodníku a proti mě se míhají světla aut. Najednou je mé tělo jen seřízeným strojem, který má jediný úkol - spát. Na tramvaj, pak obezřetně přes park před hlavákem. Najít vlak a sednout si. Teprve pak, když se rozjedeme a já napíšu domů, že jsem v pořádku, mi začne všechno létat hlavou. Myšlenky si utřídím až někde před Plzní. Stojím na zastávce a jsem šíleně utahaný. Tohle nikomu nevysvětlíte, to se nedá popsat. Ten pocit musíte zažít. Uléhám vedle své ženy a když usnu, tak jsem Dante Alighiery. Když vstoupím do pekla, hrají tam IMPIETY. Mějte se co nejlépe a díky za přízeň. A nezapomeňte, ďábel má mnohdy moc hezkou tvář. Carpe Diem!

about bands on DEADLY STORM ZINE:

NIHILO:



IMPIETY:



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - SPECTRAL VOICE - Sparagmos (2024)


SPECTRAL VOICE - Sparagmos
CD 2024, Dark Descent Records

for english please scroll down

Navštěvuji tato podivná místa již dlouhé roky. Daleko za městem, v hlubokých lesích, je močál, který občas vydá děsivé svědectví. Na povrch vyplouvají mrtvá zohavená těla, o kterých nikdo neví, odkud jsou. Pach rozkládajícího se masa, hejna much, krkavci posedávající všude kolem a čekající na mršinu. Bělavé kosti, lebky které žalují. Stává se to pokaždé, když poslouchám nějakou nahrávku, o které si myslím, že není z našeho světa. Novinka amerických tmářů SPECTRAL VOICE - "Sparagmos" musela vzniknout někde v těchto místech.

Když si ji totiž pustíte, ucítíte v kostech chlad a vaše oči se zbarví do krve. Jedná se teprve o druhé dlouhohrající album kapely (odkaz na přechozí počin "Eroded Corridors of Unbeing" naleznete dole pod článkem). Opět je to mokvající směs temného a mocného doom death  metalu, který je napsaný velmi originálně a zajímavě. 


Není žádným tajemstvím, že tahle smečka je personálně propojena s kapelami jako BLOOD INCANTATION, BLACK CURSE, CHTHONIC DEITY a spoustou dalších, zaobírajících se převážně posledními věcmi člověka na světě. My staří hrobníci moc dobře víme, že krása pohřebnictví je v její naléhavosti a vznešenosti. I základem hudby SPECTRAL VOICE je absolutní tma. Postupně jsem se dostával do rauše, deska mi připomíná nějakou pradávnou mantru, kterou kapela exhumovala a podpořila svojí hudbou. Je to hodně návykové, jedovaté album,  které vám zkazí veškerou krev v těle. Představte si močál, obklopující malý hřbitov v lesích. Také cítíte fyzickou přítomnost smrti? Není to jenom skvělým  zvukem (Arthur Rizk - recording, mixing, mastering) a kosterným obalem (Manifester). Jsou to hlavně nápady, schopnost kapely navodit potřebně pochmurné nálady. Opravdu mám pocit, že mě jednotlivé skladby stahují pomalu do hlubin. Každý další krok, každá další snaha mě dusí a pálí. Dochází mě dech, abych se nakonec utopil a rozplynul se ve věčnosti. "Sparagmos" je nahrávkou, která by mohla dělat dobře všem prokletým, všem, kteří prodali svoji duši ďáblu. Pokud se vám líbí kapely jako ABHORRENCE, DISEMBOWELMENT, CIANIDE, DECOMPOSED, GRAVE MIASMA, INCANTATION, DISMA, budete určitě spokojeni. Pach rozkládajícího se masa, hejna much, krkavci posedávající všude kolem a čekající na mršinu. Bělavé kosti, lebky které žalují. Stává se to pokaždé, když poslouchám nějakou nahrávku, o které si myslím, že není z našeho světa. Pradávná, naléhavá, pohřební, doom death metalová agonie! Posmrtné ozvěny děsivých rituálů!


Asphyx says:

I have been visiting these strange places for many years. Far outside the city, in the deep woods, there is a swamp that sometimes gives eerie testimony. Dead, mutilated bodies float to the surface and no one knows where they came from. The smell of decaying flesh, swarms of flies, ravens sitting around waiting for carrion. Whitish bones, skulls that grieve. It happens every time I listen to a record I think isn't from our world. The new release from American darkies SPECTRAL VOICE - "Sparagmos" must have been made somewhere in these places.

Because when you listen to it, you will feel the cold in your bones and your eyes will turn bloodshot. This is only the band's second full-length album (the link to the previous release "Eroded Corridors of Unbeing" can be found at the bottom of the article). Once again, it's a blistering blend of dark and powerful doom death metal that is written in a very original and interesting way.


It's no secret that this pack is personally connected with bands like BLOOD INCANTATION, BLACK CURSE, CHTHONIC DEITY and many others, dealing mostly with the last things in the world. We old undertakers know all too well that the beauty of the funeral business is in its urgency and grandeur. Even the foundation of SPECTRAL VOICE's music is absolute darkness. Gradually getting into a high, the record reminds me of some ancient mantra that the band exhumed and supported with their music. It's a very addictive, poisonous album that will ruin all the blood in your body. Imagine a swamp surrounding a small cemetery in the woods. Do you also feel the physical presence of death? It's not just the great sound (Arthur Rizk - recording, mixing, mastering) and the skeletal cover art (Manifester). It's mainly the ideas, the band's ability to evoke the necessary gloomy mood. I really feel that the individual songs are slowly pulling me down into the depths. Each step, each effort suffocates and burns me. I run out of breath, only to eventually drown and dissolve into eternity. "Sparagmos" is a record that could do good to all the damned, all those who have sold their souls to the devil. If you like bands like ABHORRENCE, DISEMBOWELMENT, CIANIDE, DECOMPOSED, GRAVE MIASMA, INCANTATION, DISMA, you will be satisfied. The smell of decomposing flesh, swarms of flies, ravens sitting all around waiting for a carcass. Whitish bones, skulls that grieve. It happens every time I listen to a record I think is not of our world. Ancient, urgent, funereal, doom death metal agony! The afterlife echoes of horrific rituals!


Recenze/review - SPECTRAL VOICE - Eroded Corridors of Unbeing (2017):


TRACKLIST:
1. Be Cadaver
2. Red Feasts Condensed Into One
3. Sinew Censer
4. Death's Knell Rings in Eternity

LINE-UP:
Morris Kolontyrsky - Guitar
Paul Riedl - Guitar
Jeff Barrett - Bass
Eli Wendler - Drums / Vocals


https://www.ddmsuo.eu (European webstore)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine