DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 12. listopadu 2024

Recenze/review - PERFIDIOUS - Savouring His Flesh (2024)


PERFIDIOUS - Savouring His Flesh
CD 2024, Time to Kill Records

for english please scroll down

Několikátá generace kněží v malém městě, vysoko v horách. Lidé jim věřili, klaněli se v jejich kostele, modlili se k dávno padlým andělům. Netušili, že sedávají ve studených dřevěných lavicích, jen několik metrů nad starodávnými kobkami, ve kterých jsou zavřené oběti jejich zvrácených myšlenek. Nemůžu věřit v Boha, který dopustí tolik zla. Čerstvě odkryté hroby s polámanými kostmi a dalšími známkami mučení jsou jasným důkazem. Církev jako vždy mlčí a pozůstalí berou do rukou spravedlnost. Když kostel shoří, všem se uleví. Víra je slepá.

O antikřesťanství, o nihilismu, o ďáblovi a démonech, o samotném Satanovi je i hudba italských death metalistů PERFIDIOUS. Kapela datuje svůj vznik do roku 2014 a vydala ještě jedno dlouhohrající album a EP. Doporučuji vám si je sehnat, jedná se hrubozrnný a surový materiál, který smrdí sírou. Tahle hudba je ukována z té nejkvalitnější oceli. 


Italové hrají surově a s takovou tou pradávnou touhou zabíjet. Jsou jako krvelačné šelmy, které se právě vydaly na lov. Nevím, jestli jste někdy viděli nějaký rituál pro vyvolávání temných sil, ale teď již nemusíte. Stačí si pustit desku "Savouring His Flesh". Jedná se o útok bestie ze záhrobí, která se přišla pomstít za všechno zlo, které ji kdysi bylo způsobeno. Budete rozsekáni na kusy, rozemleti na prach. Ve skladbách je obsaženo velké množství nakumulované černé energie a tlaku. Pokud máte rádi kapely jako DEICIDE, KRISIUN, CANNIBAL CORPSE, VOMITORY, BLOOD RED THRONE, jste v téhle kobce správně. Osobně se mi líbí nejvíc asi nekompromisní přístup kapely. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Skladby se mi po několika společných seancích zadřely pod kůži a rád se stále k nahrávce vracím. Má parádní masivní zvuk, démonický obal. Pokud jste, stejně jako já, ortodoxní a true death metalisti a tenhle styl vám koluje v žilách, jsou pro vás PERFIDIOUS doslova povinností. Nezbývá než přidat hlasitost, obrátit všechny kříže směrem dolů a pokřižovat se v obráceném směru. Novinka má zcela podmanivou a syrovou atmosféru. Riffy jsou intenzivní a zabijácké, bicí zdrcující a vokál opravdu připomíná bestii. Nemůžu věřit v Boha, který dopustí tolik zla. Čerstvě odkryté hroby s polámanými kostmi a dalšími známkami mučení jsou jasným důkazem. Když kostel shoří, všem se uleví. Víra je slepá. Doporučuji poslouchat v chladu a absolutní tmě! Syrový, ryzí a reálný death metal, plný rouhání a temnoty! Démonické rouhání, ortodoxní rituál smrti!


Asphyx says:

Several generations of priests in a small town, high in the mountains. People trusted them, worshipped in their church, prayed to long-fallen angels. They had no idea they were sitting in cold wooden pews, just a few feet above the ancient dungeons where the victims of their twisted thoughts were locked up. I can't believe in a God who allows so much evil. The freshly uncovered graves with broken bones and other signs of torture are clear evidence. The Church, as always, remains silent and the survivors take justice into their own hands. When the church burns down, everyone is relieved. Faith is blind.

The music of the Italian death metallers PERFIDIOUS is also about anti-Christianity, about nihilism, about the devil and demons, about Satan himself. The band dates its formation back to 2014 and has released one more full-length album and an EP. I recommend you get them, it's coarse and raw material that reeks of sulfur. This music is forged from the finest steel.


The Italians play raw and with that ancient desire to kill. They're like bloodthirsty beasts that have just gone hunting. I don't know if you've ever seen a ritual to summon dark forces, but now you don't have to. Just listen to "Savouring His Flesh". It's about the attack of a beast from beyond the grave, come to avenge all the evil that was once done to it. You will be cut to pieces, ground to dust. There is a lot of accumulated black energy and pressure in the songs. If you like bands like DEICIDE, KRISIUN, CANNIBAL CORPSE, VOMITORY, BLOOD RED THRONE, you are in the right dungeon. Personally, I like the uncompromising attitude of the band probably the most. Nothing is missing or missing anywhere. The songs got under my skin after a few sessions together and I like to keep coming back to the record. It has a great massive sound, demonic cover. If, like me, you are an orthodox and true death metalist and this style runs through your veins, PERFIDIOUS is literally a must for you. There is nothing to do but turn up the volume, turn all the crosses downwards and crucify yourself in the reverse direction. The novelty has a completely captivating and raw atmosphere. The riffs are intense and killer, the drums are crushing and the vocals are truly beast-like. I can't believe in a God who allows so much evil. The freshly uncovered graves with broken bones and other signs of torture are clear evidence. When the church burns down, everyone is relieved. Faith is blind. I recommend listening in the cold and absolute dark! Raw, pure and real death metal, full of blasphemy and darkness! Demonic blasphemy, orthodox death ritual!




Tracklist:
01. Intro 
02. A Throne I Will Build 
03. Savouring His Flesh From The Cross 
04. In The Reign Of Perpetual Agony 
05. Blood Of Sinner 
06. Master Of Illusions 
07. Infernal Vengeance (Jesus Dead) 
08. Your World Crumbles 
09. Enclosed In My Vision

band:
Maurizio Zani - Vocals 
Vanny Mantini - Drums
Emanuele Biondi - Guitars
Gigi Corinto - Bass

pondělí 11. listopadu 2024

Recenze/review - AD VITAM INFERNAL - Le Ballet des Anges (2024)


AD VITAM INFERNAL - Le Ballet des Anges
CD 2024, Dolorem Records

for english please scroll down

Mnoho spisovatelů, malířů, sochařů i dalších umělců se vždy pokoušelo definovat a popsat peklo. Nahlíželi do svých zkažených duší, pokoušeli se ničit a spalovat, aby potom pomocí svého umění psali, malovali, sochali a nebo také hráli hudbu. Francouzští death metalisté AD VITAM INFERNAL se se svým druhým dlouhohrajícím albem stali jedněmi z vyvolených. Jedněmi z těch, kteří dokáží hudbou vyvolat samotného ďábla. 

Každodenní souboj mezi dobrem a zlem se promítl i do této desky. Je morbidním způsobem naléhavá, uvěřitelná, ale hlavně velmi dobře napsaná a složená. Opravdu při poslechu cítím a vnímám spalující plameny v podobě ostrých, žhnoucích riffů, dunivých bicích i mocného řevu bestie. Již během několika prvních setkáních mě začala fascinovat brutalita, technika i zcela morbidní a podmanivá atmosféra, která mě ihned zcela pohltila. 


Každý si podsvětí a utrpení nevěřících představujeme jinak. Dle mého úsudku je ale album "Le Ballet des Anges" takovou zvrácenou galerií smrti. Jako bych opravdu stál před nějakým morbidním obrazem, kýval se spokojeně do rytmu, naslouchal šepotu démonů a užíval si jak masivní a zcela zničující zvuk (Mixed and mastered by Samuel Girard at Atheistic Dungeon studio) tak i povedený obal od mistra Jérôme Mahé. Hudba je zde potom jako nějaká starodávná choroba, kterou si schovával Satan až do svého příchodu na zem. Spolu s novým albem ji vypustil mezi prokleté. Novinka se mi dostala do vnitřností, do mých nočních můr, stala se na nějaký čas i mojí součástí. Kapela se  inspirovala kapelami typu DIABOLIC, CENTURIAN, ANGELCORPSE, PERDITION TEMPLE, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL. Nadále rozvíjí původní myšlenky nihilistického kovu smrti a dělá to s velkým nadšením, uvěřitelně a s velkou porcí talentu. Skladby jsou natolik drásavé, že vám vyrvou srdce z těla. Cítím z nich opravdovost, uvěřitelnost, krutost, takový ten děsivý neklid, který všichni známe, když čekáme na bouři. Ano, nové album je smrští, která se dostala z podsvětí na zem, aby zde stejně, jako tihle francouzští tmáři šířila zmar a zkázu. Navíc se deska opravdu dobře poslouchá. Hranice opět hoří, stále se zabíjí kvůli slepé víře. Historie se opakuje ve smrtelných cyklech a lidé jsou nepoučitelní. Ještě, že jsou zde smečky jako AD VITAM INFERNAL, které nám ukáží jedinou správnou cestu -  přímo do podzemí, mezi kotle plné vroucího oleje a vody. Hoď kamenem, kdož si bez viny! Ďábelský, zničující a surový death metalový oheň, který vás spálí na popel! Blasfemie a bestialita, ukryté v absolutní tmě! 

Asphyx says:

Many writers, painters, sculptors and other artists have always tried to define and describe hell. They have looked into their corrupted souls, tried to destroy and burn, and then used their art to write, paint, sculpt, or play music. French death metallers AD VITAM INFERNAL have become one of the chosen ones with their second full-length album. One of those who can use music to summon the devil himself.

The daily battle between good and evil is reflected in this album. It's morbidly urgent, believable, but above all very well written and composed. I can really feel and perceive the burning flames when listening to it in the form of sharp, searing riffs, thunderous drums and the powerful roar of the beast. Within the first few encounters I became fascinated by the brutality, the technique and the utterly morbid and captivating atmosphere that immediately engulfed me completely.


We all imagine the underworld and the suffering of unbelievers differently. In my opinion, however, the album "Le Ballet des Anges" is such a twisted gallery of death. It's like really standing in front of a morbid painting, swaying contentedly to the rhythm, listening to the whispers of demons and enjoying both the massive and utterly devastating sound (Mixed and mastered by Samuel Girard at Atheistic Dungeon studio) and the hilarious cover artwork by master Jérôme Mahé. The music here, then, is like some ancient disease that Satan kept hidden until his arrival on earth. Along with the new album, he released it among the damned. The novelty got into my guts, into my nightmares, became part of me for a while. Inspired by bands like DIABOLIC, CENTURIAN, ANGELCORPSE, PERDITION TEMPLE, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, the band continues to expand on the original ideas of nihilistic death metal and does it with great enthusiasm, believability and a great deal of talent. The songs are so harrowing that they will rip your heart out. They feel real, believable, cruel, the kind of terrifying unease we all know when we're waiting out a storm. Yes, the new album is a whirlwind that has come down from the underworld to earth to spread destruction and doom just like these French darkies. Plus, the album is really good to listen to. The frontier is burning again, still killing for blind faith. History repeats itself in deadly cycles and people are unteachable. It's a good thing there are packs like AD VITAM INFERNAL, who show us the only right way - straight to the underground, between the cauldrons full of boiling oil and water. Throw a stone, you who are blameless! Evil, devastating and raw death metal fire that will burn you to ashes! Blasphemy and bestiality, hidden in absolute darkness!



Recenze/review - AD VITAM INFERNAL - Infernal Comedy (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2021/02/recenzereview-ad-vitam-infernal.html


Hereafter the tracklist of "Le Ballet des Anges":
1. The Overture
2. And the Watchers Will be Frightened
3. Shemihazah the Great
4. Asael (God has made...)
5. Enchain Them All!
6. A Peaceful Place to Wait...
7. Wandering Spirits
8. I Saw Everything
9. Free Will has set Us Free
10. Everyone, Everywhere

Mixed and mastered by Samuel Girard at Atheistic Dungeon studio.
Artwork by Jérôme Mahé.



Recenze/review - KAIVS - After the Flesh (2024)


KAIVS - After the Flesh
CD 2024, Brutal Records

for english please scroll down

Vlastně jsem ani nebyl překvapený. Na tomhle italském hřbitově se vždy děly velmi podivné věci. Z márnice se často ozýval nářek nemrtvých a kolem půlnoci jste mohli potkat mezi náhrobky duše zemřelých. Tohle je ale přeci jen trošku jiné. Z dávno zapomenutého hrobu leze ven děsivé stvoření. Nejdříve kostnatá ruka, potom tělo s odpadávajícím masem. Nechává za sebou hnisavou stopu. Stejně jako první dlouhohrající album italských maniaků KAIVS.

Pozorný čtenář našich stránek moc dobře ví, že jsme se téhle smečce již jednou věnovali. Recenze je spolu s rozhovorem odkazována dole pod dnešním článkem. Nové album je plné hnisu a špíny, je po okraj narvané svíjejícími červy, kteří jednou sežerou i vaše těla. A také ryzího, opravdového death metalu, zahraného odhodlaně a s touhou zabíjet. 


Nové album působí jako vichr, který se někdy objevuje v katakombách. Je příznakem toho, že se v záhrobí něco děje. Skladby jsou napsány velmi návykově, s takovou tou temnou jiskrou a heavy efektem. Pánové se volně inspirovali u kapel jako NIHILIST, ENTOMBED, DISMEMBER, AUTOPSY, NECROPHOBIC, MORBID ANGEL, UNLEASHED, SLAYER, GRAVE. Zvuk je velmi dobře ošetřen, celá nahrávka působí velmi morbidně, nebál bych se napsat až děsivě. Skvělý je, ostatně jako vždycky, i obal od mistra Juanjo Castellana. Zkrátka a dobře, pokud posloucháte ryzí a opravdový death metal ze staré školy, s příchutí zkaženého masa, hraje se zde i pro vás. Pokud ne, tak utíkejte pryč. Osobně se mi nejvíc asi líbí taková ta nakumulovaná energie, tlak a síla, které jsou z nahrávky cítit. Chtěl bych vidět kapelu někdy naživo, musí to být poctivý masakr. KAIVS sice vydávají první dlouhohrající album, ale působí jako zkušení muzikanti, kteří přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Deska na mě působí velmi naléhavě, ihned, během několika prvních poslechů, se mi zadřela hluboko do mozku. Rád se k ní vracím. Nejlépe v noci, když je kolem zdánlivé tich a klid. Nenechte se ale mýlit, nemrtví nikdy nespí a pokud budete pozorní, určitě je během společných setkání s "After the Flesh" spatříte. Vlastně jsem ani nebyl překvapený. Na tomhle italském hřbitově se vždy děly velmi podivné věci. Z márnice se často ozýval nářek nemrtvých a kolem půlnoci jste mohli potkat mezi náhrobky duše zemřelých. Hnilobou nasáklý, mrazivý a temný death metal ze staré školy, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! 

Asphyx says:

Actually, I wasn't even surprised. Very strange things always happened in this Italian cemetery. There was often the wailing of the undead from the morgue, and around midnight you could see the souls of the dead among the tombstones. But this is a little different. A terrifying creature crawls out of a long-forgotten grave. First a bony hand, then a body with flesh falling off. Leaving a festering trail behind. Just like the first full-length album from Italian maniacs KAIVS.

The attentive reader of our website knows very well that we have already covered this pack once. The review, along with the interview, is linked below today's article. The new album is full of pus and filth, it is packed to the brim with writhing worms that will one day eat your bodies. And it's also pure, true death metal, played with determination and a desire to kill.


The new album is like a whirlwind that sometimes appears in the catacombs. It's a sign that something is happening in the beyond. The songs are written in a very addictive way, with that dark sparkle and heavy effect. The gentlemen were loosely inspired by bands like NIHILIST, ENTOMBED, DISMEMBER, AUTOPSY, NECROPHOBIC, MORBID ANGEL, UNLEASHED, SLAYER, GRAVE. The sound is very well treated, the whole record has a very morbid, I wouldn't be afraid to write scary. The cover artwork by the master Juanjo Castellano is great, as always. In short, if you listen to pure and true death metal from the old school, with a flavour of rotten meat, this is played here for you too. If not, run away. Personally, I think what I like the most is the kind of accumulated energy, pressure and power that you can feel from the record. I'd love to see the band live sometime, it must be an honest to goodness massacre. KAIVS may be releasing their first full-length album, but they come across as experienced musicians who know exactly what they want to play and how they want to play it. The album has a very urgent effect on me, immediately, within the first few listens, it dug deep into my brain. I love coming back to it. Preferably at night, when it's seemingly quiet and peaceful around me. Make no mistake though, the undead never sleep and if you are attentive, you will definitely see them during your time together with "After the Flesh". Actually, I wasn't even surprised. Very strange things have always happened in this Italian cemetery. Often the cries of the undead would come from the morgue, and around midnight you would see the souls of the dead among the tombstones. Rotten, frosty and dark death metal from the old school that will rip your guts out!


about KAIVS on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Koshercannibal 
02. Beyond The Autopsy 
03. For Satan Your Flesh For God Your Soul 
04. Blooduniverses 
05. Krushing All Altars 
06. Sepulchrist 
07. Blasphemer After The Flesh 
08. Horrend

band:
Max Foam: vocals
Tiziano Mortician: guitar
Jacopo Simonelli: bass
Leonardo Sastro: drums



neděle 10. listopadu 2024

Recenze/review - MASSACRE - Necrolution (2024)


MASSACRE - Necrolution
CD 2024, Agonia Records

for english please scroll down

Volání ze tmy. Děsivé a šílené. Jakoby někoho bodali nožem do břicha. Nevidíte ho, ale slyšíte nářek a rány, které narážejí do kostí. Jdete tím směrem a najdete mrtvolu, která ještě trošku dýchá. Někde tu je. Jsi další na řadě, vkrade se vám do hlavy myšlenka. Jeho tichý, zlovolný dech se ozývá odněkud ze stínu. Spatříte oči, žhnoucí a plné nenávisti. Stanete se další obětí, číslem v řadě. Padáte k zemi s proříznutým hrdlem a konečně mu pohlédnete do tváře. Vypadá jako milý chlápek ze sousedství. 

Sleduji dráhu téhle kapely již od jejich počátků. Skvělé i slabší nahrávky, různí členové, kteří se podepsali na jejím rukopisu. Vždy se mi líbila jejich tématika hororů, opravdové smrti i H.P. Lovercrafta. Z původní sestavy zbyl nakonec jenom zpěvák Kam Lee, který i na nové desce zcela dominuje, ale také se v roce 2019 navrátivší Mark Borders, se kterým máme i rozhovor (je odkazován spolu s recenzemi dole pod článkem). Z nového alba "Necrolution" je hodně slyšet vliv Roggy Johanssona. Osobně se mi to líbí, i když dovedu pochopit, že to někomu vonět moc nebude. Je to na vkusu každého z vás. 


MASSACRE i nadále surfují na staroškolské vlně chladných a surových melodií. Nesnaží se zbytečně experimentovat, fanoušek dostane opravdu poctivou porci toho, co na táhle smečce máme tolik rádi. Hromadu plesnivých kostí, maniakálních riffů, drtivých bicích a samozřejmě jeden z mých nejoblíbenějších vokálů. Je to vlastně velmi dobře zahraná klasika od kapely, která sama stála kdysi dávno u vzniku tohoto stylu jako takového. Možná na mě funguje trošku i nostalgie, ale mě se celková atmosféra alba líbí a s chutí si jej dávám neustále dokola do hlavy. Připadá mi, že si všechno tak nějak krásně morbidně sedlo dohromady. Zvuk je prašivý, přesto dobře čitelný (Jonny Pettersson odvedl opravdu velmi dobrou práci) a obal od Bvllmetalart (Timbul Cahyono původem z Indonésie, jinak také kytarista a zpěvák EPITAPH) sedne k hudbě jako ulitý. Zkrátka a dobře, pokud jste někdy na začátku devadesátých let minulého století přičuchli ke kovu smrti a dívali jste se na staré horory na VHS kazetách, tak není moc co řešit. Dostanete přesně to, co po téhle smečce a chcete - hrubozrnný, surový nářez s podmanivě temnou a chladnou atmosférou. Není to nic nového, ani převratného, ale to ani není účelem. Pro mě je tahle legenda takovou jistotou, záchytným bodem, ke kterému se rád a často vracím. Berte a nebo nechte být. Osobně jsem velmi spokojený a i když vyšlo určitě letos spousta lepších nahrávek, novinku "Necrolution" poslouchám a budu poslouchat stále dokola a častěji. Volání ze tmy. Děsivé a šílené. Jakoby někoho bodali nožem do břicha. Nevidíte ho, ale slyšíte nářek a rány, které narážejí do kostí. Jdete tím směrem a najdete mrtvolu, která ještě trošku dýchá. Někde tu je. Jsi další na řadě, vkrade se vám do hlavy myšlenka. True, orthodox Tampa old school death metal! Zlo se ukrývá ve tmě! Krvavé ozvěny ze záhrobí!


Asphyx says:

A call from the dark. Scary and crazy. Like someone's been stabbed in the stomach with a knife. You can't see him, but you can hear the screams and the blows hitting the bones. You walk in that direction and find the corpse still breathing a little. He's around here somewhere. You're next, a thought creeps into your head. His quiet, malevolent breathing echoes from somewhere in the shadows. You see eyes, glowing and full of hatred. You become the next victim, the number in line. You fall to the ground, your throat slit, and finally look into his face. He looks like a nice guy from the neighborhood.

I've been following this band's trajectory since their early days. Great records and lesser records, different members who've made their mark. I've always liked their themes of horror, real death and H.P. Lovercraft. In the end, all that's left of the original lineup is singer Kam Lee, who also completely dominates the new record, as well as 2019 returnee Mark Borders, who we also have an interview with (linked along with the reviews at the bottom of the article). You can hear a lot of Roggy Johansson's influence on the new album "Necrolution". Personally, I like it, although I can understand that some people won't like it. It's up to everyone's taste.


MASSACRE continue to surf the old school wave of cool and raw melodies. They don't try to experiment unnecessarily, the fan gets a really honest portion of what we love so much about this pack. Lots of moldy bones, manic riffs, crushing drums and of course one of my favorite vocals. It's actually a very well played classic from a band who themselves were at the origin of this style as such a long time ago. Maybe a bit of nostalgia is working on me as well, but I like the overall feel of the album and I'm happy to put it on repeat in my head over and over again. It all seems to fit together in a morbidly beautiful way. The sound is dusty, yet clear (Jonny Pettersson did a very good job indeed) and the artwork by Bvllmetalart (Timbul Cahyono originally from Indonesia, otherwise also guitarist and vocalist of EPITAPH) fits the music like a glove. In short, if you ever sniffed death metal in the early 90s and watched old horror movies on VHS tapes, there's not much to go on. You'll get exactly what you want from this bunch and you want it - a gritty, raw blast with a captivatingly dark and cold atmosphere. It's nothing new or groundbreaking, but that's not the point either. For me, this legend is such a sure thing, a clue that I like to return to often. Take it or leave it. Personally, I'm very satisfied and while there have certainly been a lot of better records released this year, I have and will listen to the new "Necrolution" over and over again and more often. Calling out of the darkness. Scary and crazy. It's like someone's been stabbed in the stomach with a knife. You can't see him, but you can hear the screams and the blows that hit the bones. You walk in that direction and find the corpse still breathing a little. He's around here somewhere. You're next, a thought creeps into your head. True, orthodox Tampa old school death metal! Evil hides in the dark! Bloody echoes from beyond the grave!




Tracklist:
01. Fear Of The Unknown 
02. Xenophobia (Prologue) 
03. Ritual Of The Abyss 
04. Ensnarers Within 
05. Death May Die 
06. Chasm (Prologue) 
07. The Colour Out Of Space 
08. In The Lair Of Legacy Leeches 
09. The Things That Were And Shall Be Again 
10. Xothic (Prologue) 
11. Dead-Life: ReAnimator 
12. Shriek Of The Castle Freak 
13. Curse Of The Resonator 
14. Horrors Of Hidden Truth 
15. Shroud Of Shadows 
16. Ad Infinitum: The Final Hour

Recenze/review - VOORHEES - Another Half Chapter (2024)


VOORHEES - Another Half Chapter
7" vinyl, Crypt of Dr. Gore

for english please scroll down

Už malým dětem se říká, že nemají otevírat dveře cizím lidem. Přesto se někdy stane, že i v dospělosti naletíme milé tváři a příjemnému vystupování. Pustíme si do svých domovů ďábla v lidské podobě. Několik milých úsměvů se najednou změní v děsivý škleb. Vytáhnutý nůž s čerstvě nabroušenou čepelí se stane poslední věcí, kterou na tomto světě zahlédnete. Ostří projede vaším hrdlem úplně stejně, jako když porcujete maso k nedělnímu obědu. Chybí už jenom death metal, který podpoří mrtvolně hnilobnou atmosféru celé krvavé scény. Jeden bych pro vás měl.

Francouzským VOORHEES se u nás na stránkách věnujeme dlouhodobě. Dle mého skromného úsudku se jedná přesně o druh starého death metalu, který koluje i v mých žilách. Opravdový, surový, s nekompromisními riffy, se zabijáckými bicími a chorobným vokálem. Možná i za vašimi dveřmi čeká vrah, stačí zapnout play. 


Psát jen o dvou nových skladbách, to obyčejně nedělám, na to není čas, ale u téhle smečky udělám vždy rád výjimkou. Důvod se sám nabízí. Kapela hraje vždy uvěřitelně, reálně a opravdově. Důkazy si ověřte v přiložených ukázkách. My, co jsme vyrůstali na kapelách jako JUNGLE ROT, OBITUARY, BOLT THROWER, VADER, MASSACRE, CARCASS, INCANTATION, my, co máme rádi prašivý zvuk, my, co potřebujeme chladné a temné melodie, my, co rádi ochutnáváme syrové maso, jsme s novinkou navýsost spokojeni. Svět se v hudbě možná točí zcela jiným směrem, ale nás, staré psy, už novým kouskům nenaučíte. Na těchto francouzských maniacích se mi vždy líbila určitá neurvalost, živočišnost. Pánové i letos působí jako smečka na lovu. Měl jsem doma na recenzi spoustu nových nahrávek, přesto jsem raději volil tyhle dvě sklady, nasáklé čerstvou krví. VOORHEES jsou ve velmi dobré formě a nové EP "Another Half Chapter" beru jako ochutnávku toho, co bude následovat. Pevně věřím, že na nové dlouhohrající album nebudeme dlouho čekat. Už teď se na něj těším. Zatím musím pochválit syrový a prašivý zvuk i stylový obal. Zkrátka a dobře, pokud se váš hudební vkus formoval na konci osmdesátých let a dodnes věříte v sílu smrti, tak neváhejte ani chvilku. Navíc, filmy, kterými se kapela inspiruje, patří k tomu nejlepšímu, co bylo kdy natočeno. Alespoň, co se temnoty týká. Už malým dětem se říká, že nemají otevírat dveře cizím lidem. Přesto se někdy stane, že i v dospělosti naletíme milé tváři a příjemnému vystupování. Pustíme si do svých domovů ďábla v lidské podobě. Několik milých úsměvů se najednou změní v děsivý škleb. Smrt číhá ve stínu! Staroškolský death metal, který vám prořízne hrdlo rezavým nožem!


Asphyx says:

Even young children are told not to open the door to strangers. Yet sometimes it happens that even in adulthood we fall for a nice face and a pleasant demeanour. We let the devil into our homes in human form. A few nice smiles suddenly turn into a terrifying grin. A drawn knife with a freshly sharpened blade becomes the last thing you see in this world. The blade will go through your throat the same way it does when you're carving meat for Sunday lunch. All that's missing is the death metal to support the deadly rotten atmosphere of the whole bloody scene. I've got one for you.

French VOORHEES have been on our site for a long time. In my humble judgement, this is exactly the kind of old death metal that runs through my veins. Real, raw, with uncompromising riffs, killer drums and sick vocals. Maybe there's a killer waiting outside your door, just put it on play. 


I don't usually write about just two new songs, I don't usually do that, there's no time for that, but with this pack I'm always happy to make an exception. The reason offers itself. The band always plays believable, real and true. Check the attached samples for proof. We, who grew up on bands like JUNGLE ROT, OBITUARY, BOLT THROWER, VADER, MASSACRE, CARCASS, INCANTATION, we, who like the dusty sound, we, who need cold and dark melodies, we, who like to taste raw meat, are extremely satisfied with the new release. The world of music may be spinning in a completely different direction, but you can't teach us old dogs new tricks anymore. I've always liked a certain rambunctiousness, an animalism about these French maniacs. This year the gentlemen seem like a pack on the hunt. I had a lot of new recordings to review at home, yet I preferred these two warehouses, soaked in fresh blood. VOORHEES are in very good shape and I take the new EP "Another Half Chapter" as a taste of what's to come. I firmly believe that we won't have to wait long for a new full-length album. I'm already looking forward to it. So far I have to praise the raw and dusty sound and the stylish cover art. In short, if your musical tastes were formed in the late eighties and you still believe in the power of death, don't hesitate a moment. Plus, the films the band are inspired by are some of the best ever made. At least as far as darkness is concerned. Even young children are told not to open doors for strangers. Yet sometimes, even in adulthood, we fall for a friendly face and a pleasant demeanor. We let the devil into our homes in human form. A few nice smiles suddenly turn into a terrifying grin. Death lurks in the shadows! Old school death metal that will cut your throat with a rusty knife!




tracklist:
1. Metal & Flesh
2. Another Half Chapter

band:
Chris (Voc./Guitar)
Will (Guitar)
Mitch (Bass)
Paul (Drums)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý osmdesátý druhý - Duše těch postižených


Příběh čtyř stý osmdesátý druhý - Duše těch postižených

Přijel jsem o několik dní dříve. Blondýnka měla ještě nějaké povinnosti doma v Táboře. První den jsem byl na koleji sám, ale potom  jsem potkal nějaké spolužáky, co se dostali do dalšího ročníku. Během minulého roku jsem se s nimi nijak moc nebavil, ale najednou jsme měli něco společného. Zůstali jsme tu. Síto, kterým jsme prolezli, bylo poměrně husté. Spousta lidí odešla sama. Mě tu držela spíše moje milá, ale také neustálá hrozba, že bych musel na vojnu. Byl bych odveden někam na druhou stranu republiky a bál jsem se, abychom spolu vydrželi. Nakonec jsem šel na civilku, ale nepředbíhejme. Zatím sedím v hospodě na náměstí a poslouchám své kolegy, jak o prázdninách klátili jednu holku za druhou. Bohužel to není takové to vtipné chlapské machrování, ale spíše úlisné představy, kterým moc nevěřím. Já se o podobných věcech nebavím, není mi patnáct. A navíc se snažím být gentlemanem. Oni se ale předvádějí, mlaskají na servírky. Jestli má být tohle jednou elita národa, tak pánbůh s námi.

Chtěl jsem jít původně domů. Ale z nějakého mě neznámého důvodu, jdu s nimi i dál. Je tu takový dodnes fungující klub, Růžový panter. Ten je v dobách mého působení na škole takovým tím podivným podnikem, ve kterém si chodí černoši lovit české ženy, arabáši tu prodávají drogy a na gaučích sedávají lidé, kteří mi nejsou sympatičtí. Já když mě to někde nebaví, tak je to na mě hodně znát. Pánové se ihned chytnou nějaký dívek, co jsou jednoduchý jako štoudev. Jedna si sedne vedle mě, neustále dokola se vine a ptá se mě dokola na to, jestli ji něco koupím. Má kozy u sebe a působí děsně lacině. Když jde na záchod, tak kroutí zadkem a naschvál se předkloní. Takže jsem už všechno viděl a můžeš jít, pomyslím si. Kluci jsou ale ve svém živlu. Machrují, mají rozhalené košile, dělají ramena a všechno je to jen o tom, kdo ukáže větší ego. Já tyhle ramínka a rádoby tvrďácké řeči moc nemusím, raději mlčím. A tak mi moje společnice (nevím, jak ji jinak nazvat) říká, jak je sexy, když jsem tajemnej. Do toho hrajou hity z českých rádií a prokládají to italskou klasikou. Bolí mě uši, bolí mě všechno. 

Nejdříve ji zahlédnu na chodbě, když jdu ven kouřit. Mihne se jako stín. Všimnu si její postavy i dlouhých krásných vlasů. Je sama a působí nějak smutně. Vrátím se na bar, kde si sundá moje nová kamarádka košili a ukazuje mi prsa. Vždycky když mi nějaký smutný známý vypráví o tom, že nemůže nikde žádnou sehnat, kroutím hlavou. Stačí pár panáků a některé ženy se stávají děvkami. Otázkou je jen to, jak máte silný žaludek a svědomí. Bylo by to hrozně jednoduché. Nechci, podívám se rád, ale nemám rád sprostý vyzývavý ženy. Mě vždycky bavilo spíš jen tak flirtovat, balit ji, dobývat. Tohle je pro lopaty, říkával můj kamarád Prcalík. Na parketu se začne tančit a stanou se věci, které si potom hodně dlouho pamatuji. Hodně jsem nad tím přemýšlel. Nechápal jsem, jak někdo, kdo studuje vysokou školu, může být takové hovado. S přibývajícím alkoholem se stávali mí kolegové zvířaty. O těch, které s nimi tančily, mluvili jen jako o děvkách, hodnotili jejich těla, byli slizcí. Vždycky si vzpomenu na jejich rozšklebené obličeje. Bylo to hnusný. Bohužel to ještě nebylo všechno.

Bylo až fascinující, co si nechaly za těch pár peněz, všechny přítomné "dámy" líbit. Nechaly se ošahávat, svlékat na gaučích, které byly v temných koutech. Nevěděl jsem, kam se schovat. Musel jsem se vrátit na bar. Pochopil jsem, že jsem tu dívku, co jsme ji nechtěl koupit panáka, urazil nejen svojí skromností, ale i tím, že jsem po ní nevyjel a nedal jí. Dal jsem si několik předražených piv a cítil jsem se zhnuseně. Všechno mi připadalo upatlaný, špinavý, nebyla v tom žádná erotika, ani krása, ale spíš hnus. Jako když starej německej prasák vedle u stolu mlaskal a osahával u toho sotva zletilou dívku. Svět je v některých svých částech pěkně hnusnej. Postupně se všichni vraceli. Holky měly rozmazaný obličeje a některé byly vyděšené. Jedna měla dokonce kolem krku modřiny. Uff. Peklo ale mělo teprve začít. Mí spolustudenti, vzdělanci a ti, kteří prošli do dalšího ročníku, si dali panáky, pokecali o tom, jak která čvachtala a dali se znovu do tance. Na parketu se odněkud objevila ta krásná dívka, co jsem ji potkal na chodbě. 

Seděl jsem k nim zády, ale když dohrála písnička, tak jsem je zaslechl. Něco tak hnusného jsem snad ještě neslyšel. Potkal jsem za svůj život propuštěné vězně, dělal jsem na brigádách s lidmi, se kterými byste nechtěli mít nic společného. Už dávno jsem nebyl naivní. Někdo vyndal bílý prášek a připravil pro své kamarády lajny. Potom pokračovali. Byli hnusní a šílení. Vypadali jako bestie s rozšklebenými ksichty. Připadalo jim to děsně vtipný. Středem jejich pozornosti byla ona tajemná dívka. Byla poměrně vysoká, měla krásnou postavu, vlnila se a její vlasy to dělaly spolu s ní. Přesto plakala. Zalykala se. Oni jí říkali, aby jim ho vykouřila, jestli chce mrdat do zadku, a jestli jim pohoní tím pahýlem, co má místo ruky. Mě to nejdřív nedocházelo, ale pak se přidaly i ostatní holky. Bylo to jako na základní škole, když se mi kdysi smáli, že jsem brejláč. Ten vztek, to ponížení. Jenže tohle byli dospělí lidé, z toho někteří měli být jednou vedoucími v továrnách, projektanty, inženýry. Nejdřív se mi zvedl žaludek. Musel jsem si dát rum. Potom jsem dostal do držky. Já jsem na tyhle věci háklivej. Nesnáším ponižování, nesnáším, když se někdo nad někým povyšuje. A je mi jedno, jestli si někdo dělá hnusnou srandu z postižených, černých nebo třeba rybářů. Záleží vždy na míře. Dobrý vtip ocením, ale tohle bylo něco tak ohavnýho, že jsem se zvedl.

Šel jsem k dívce a požádal ji o tanec. Podal jsem jí kapesník. Oni pokračovali. Že prý jsem odmítl takovou krásnou holku, že jsem jak buzerant, že místo toho budu šukat s kriplem. Kde se to v lidech bere? Mihne se mi hlavou a pak si vzpomenu na vyprávění babiček o válce. Někteří z nás to mají v sobě, ten hnus, to rabování, to násilí na slabších. Ruply mi nervy a dal jsem tomu největšímu grázlovi pěstí. Následoval totální šmelc. Kluci, co mě pozvali do hospody, co mi mazali odpoledne med kolem huby, do mě mlátili, kopali do mě. Netrvalo to ale dlouho, zasáhly dvě gorily, co nás vyhodily ven. Tedy mě a dívku, co neměla jednu ruku. Letěl jsem vzduchem,  jako hadrová panenka. Zahlédl jsem ještě několik usmívajících tváří svých spolužáků. Kurvy zasraný, procedím mezi  zuby a začnu ohledávat celé své tělo. Mám v sobě nějaký ten alkohol, tak to není hrozné. Otřepu se a vstanu na nohy. Hergot, mám roztržený tričko. "Já to nechápu, já nikdy nikoho neprovokuju, mám to od narození a je to pořád dokola": ozve se za mnou. Jdu za ní a zeptám se, jestli je všechno v pořádku. Prý dobrý, ale je jí smutno.

Z tohohle prokletýho světa. Ona to tak vnímala. Smáli se jí ve škole. Neměla kamarádky, dokonce si stěžovali rodiče rodiče spolužáků, že prý, kdo se má na toho kripla dívat. Zapálil jsem si přes bolavé rty cigáro a na filtru se objevila krev. Bylo mi to jedno. Její bolest byla o hodně větší. Pojď, na chvilku si sedneme. Kousek je lavička, ona si hodí nohu přes nohu a asi si potřebuje povídat. Narovnám se tak, aby mě nebolela žebra a nechám jí, aby se svěřila. Je to smutný příběh. Uvnitř je neuvěřitelně chytrá, krásná. Nádherná ženská, která má jeden handicap. Vyprávěla mi, jaký pro ní bylo hrozný první rande. Naschvál nosila dlouhý rukáv. Když ji políbil, tak si říkala, jak bude všechno hezký. Zamilovaná. Pak jí šáhl na pahýl, ucukl a znechuceně odešel. Už se jí neozval. Hergot holka, to musel bejt ale vůl. Opustit takhle krásnej zadek, to bych nedal. Konečně se usmála. Proč si vlastně šla do tohohle divnýho klubu? Pořád věřila. Že se někde seznámí, že nezůstane sama. Podíval jsem se na ní a chtěl říci něco povzbudivého, ale zarazila mě. Hlavně ne prosím tě žádnou lítost. Dobře, tak pojď do nonstopu na panáka. Povídali jsem si až do rána. A já se, opilý a také občas pořád ztracený, neustále omlouval za to, že jsem zadaný. 

Protože jsme si fakt rozuměli. Říkal jsem si, jak je to vlastně všechno kolem nás povrchní. Stačí malá odlišnost, jinakost a jsme schopni ihned odsuzovat. Kde vlastně bydlíš? Naše kroky nás zavedou na stejné koleje, jako bydlím já. Co vlastně studuješ? Peďák. A znáš blondýnku? Jasně, že jo. Chodíme spolu na některé předměty. Dobře. Tak pozítří večer v hospodě. Dostanu na rozloučenou polibek. Něco mezi kamarádským a erotickým. Připadá mi, že mě pálí na rtech. Lehnu si do postele a nemůžu spát. Postupně mi přichází k sobě moje zubožené tělo. Usnu až někdy kolem poledne. Proberu se za pár hodin a jdu na nádraží. Setkání je plné vášně a dlouhého vyprávění. Zeptá se mě, co se mi stalo. Ale, byl jsem hrát volejbal a trošku se to zvrtlo. Problém je, že já neumím lhát. Musím s pravdou ven. Nijak to nerozvádím, jen tak přelétnu celý večer. Že jsem pomohl dívce v nesnázích. Znáš ji. Popíšu ji a ihned oba víme, o koho se jedná. Pozval jsem ji do hospody. Zítra večer. Jen kývne na souhlas a potom se rozpovídá o tom, jak bylo doma. 

Pustím si metal a probudím ji. Jdeme se projít, děláme to takhle celý náš společný život. Lesy nás nabíjejí energií. Probereme vše potřebné, zasmějeme se a je nám fajn. Jaká, že je to hospoda? Zajdeme na náměstí a zalezeme dolů do sklepa. Je už tady. Sedí sama v koutě, stranou od lidí. Je nesmělá a přesto září. Je přesně v tom věku, kdy je nejkrásnější. Každá žena to má jindy, ale ona je právě na vrcholu. Ty oči, bože ty oči. Přisedneme si a začne večer, který si potom ještě mnohokrát zopakujeme. Občas se potkáváme dodnes. Je z ní stále krásná dáma, s několika dětmi, s protézou,  u které nepoznáte, že to není pravá ruka. Vypadá spokojená. A pokaždé, když se vidíme, tak mi stranou děkuje. Vůbec nevím proč, asi jsem tenkrát udělal správnou věc. Zastal jsem se slabšího. Uvědomil jsem si, že postiženou duši měli mí spolužáci. Ti jsou samozřejmě již několikrát rozvedení, úspěšní v profesních životech. Ale co vím, tak je nikdo moc nemusí. Mají v sobě uvnitř něco shnilého, hnusného. Jednal jsem tak, jak jsem vychovaný. Občas nebývá na škodu dát najevo debilům, že nejsou v pořádku. Někdy se prostě musíte zlu postavit. Pamatujte na to, zachráníte tím svoji duši. Pořád tomu věřím.  


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 9. listopadu 2024

Recenze/review - TEMPLE OF DECAY - Anti Deus (2024)


TEMPLE OF DECAY - Anti Deus
CD 2024, Black Death Production, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Nejdřív nevím, jestli je to jenom děsivý sen a nebo krutá realita. Vstanu a v ulicích je ještě tma. Potkávám jenom samé krvavé stíny. Mlha vše obepíná jako pevné pavučiny. Všichni jsou mrtví, všichni jsou prokletí, říkám si stále dokola, až tomu opravdu věřím. Dojdu na náměstí, na kterém stojí krvelačný dav. Na hranici hoří další oběť inkvizice. Potom se probudím a v ulicích je stále mlha. Historie se opakuje stále v kruhu a mě nezbývá nic jiného, než vše zapálit. Dostalo se mi do rukou druhé dlouhohrající album polské kapely TEMPLE OF DECAY.

Ihned, během několik prvních tónů, se mi začaly hlavou honit jen samé nihilistické a děsivé myšlenky. Nahrubo nasekaný death metal se zde potkává s chladem black metalu. Výsledkem je jedovatý koktejl, který když vypijete, tak zemřete bolestivou smrtí. Přejdete na druhou stranu a jako soundtrack vám k tomu bude hrát deska "Anti Deus".


Je to nahrubo nasekaná tma, je to nakumulované zlo a vztek prokletých. Je to black a death metal ve stylu třeba takových MARDUK, ANGELCORPSE, jsou to děsivé ozvěny ze záhrobí, z těch nejtemnějších koutů podsvětí. Pod vším je podepsán jediný člověk, který si říká Mortt. Venku bylo zrovna sychravo a na město pomalu padaly mraky. V těchto chvílích vyniklo nové album nejvíce. Navíc, když v úvodu jedné písně zazní siréna, přeběhl mi mráz po zádech. Jakoby znovu povstali vojáci temnoty a přišli se pomstít. Zástupy nemrtvých, mučených kdysi církví, zavraždění, oběti násilí. Tihle všichni při poslechu nového alba "Anti Deus" ožívají a jdou mi po krku. Album je ušpiněné od černé krve, je velmi uvěřitelné, opravdové, reálné chcete-li. Navíc smrdí sírou a opravdu dobře se poslouchá. Pokud máte rádi zkažené maso, záhrobní rituály a špinavou stoku, ve které se převalují těla utopenců, tak neváhejte ani chvilku. Osobně jsem byl chycen vlastně ihned, kapela do mě zasekla ostrý dráp a už mě nepustila. Líbí se mi i zvuk, který je prašivý, jako rozpadající se těla mumií. Obal s démonem nebo samotným Satanem, který nakonec vždycky vyhraje, je také povedený. Zkrátka a dobře, pokud máte rádi své děsivé noční můry, tak budete určitě spokojeni. Je nutné znovu obrátit všechny kříže směrem dolů. Nejdřív nevím, jestli je to jenom děsivý sen a nebo krutá realita. Vstanu a v ulicích je ještě tma. Potkávám jenom samé krvavé stíny. Mlha vše obepíná jako pevné pavučiny. Všichni jsou mrtví, všichni jsou prokletí, říkám si stále dokola, až tomu opravdu věřím. Dojdu na náměstí, na kterém stojí krvelačný dav. Na hranici hoří další oběť inkvizice. Oheň hoří jasným plamenem! Syrový a chladný black death metal, který smrdí sírou! Inferno! 

Asphyx says:

At first I don't know if it's just a scary dream or a cruel reality. I wake up and the streets are still dark. All I see are bloody shadows. The fog surrounds everything like a tight web. They're all dead, they're all cursed, I tell myself over and over until I really believe it. I reach the square where the bloodthirsty crowd stands. Another victim of the Inquisition is burning on the pyre. Then I wake up and the streets are still foggy. History repeats itself in a circle and I have no choice but to set it all on fire. I got my hands on the second full-length album by the Polish band TEMPLE OF DECAY.

Immediately, within the first few notes, only nihilistic and scary thoughts started running through my head. Coarsely chopped death metal meets the coldness of black metal. The result is a poisonous cocktail that if you drink it, you will die a painful death. You'll cross over to the other side and the soundtrack will be "Anti Deus".


It is the coarsely chopped darkness, it is the accumulated evil and rage of the damned. It's black and death metal in the style of MARDUK, ANGELCORPSE, it's eerie echoes from the beyond, from the darkest corners of the underworld. It's all signed by one man who calls himself Mortt. Outside, it was just getting chilly and the clouds were slowly falling on the city. It was in these moments that the new album stood out the most. Plus, when the siren goes off at the beginning of one song, it sent a chill down my spine. It was as if the soldiers of darkness had risen again and come for revenge. Multitudes of the undead, once tortured by the church, murdered, victims of violence. They all come alive and at my throat when I listen to the new album "Anti Deus". The album is stained with black blood, it is very believable, real if you will. Plus, it smells like brimstone and is really good to listen to. If you like rotten flesh, sepulchral rituals and dirty sewers in which the bodies of drowned people roll, don't hesitate a moment. Personally, I was caught almost immediately, the band stuck a sharp claw into me and never let go. I also like the sound, which is dusty, like the decaying bodies of mummies. The cover with the demon or Satan himself, who always wins in the end, is also hilarious. All in all, if you like your nightmares scary, you'll definitely be satisfied. It's necessary to turn all the crosses upside down again. First of all, I don't know if this is just a scary dream or a harsh reality. I wake up and the streets are still dark. All I see are bloody shadows. The fog envelops everything like a tight web. They're all dead, they're all cursed, I tell myself over and over until I really believe it. I reach the square where the bloodthirsty crowd stands. Another victim of the Inquisition is burning on the pyre. The fire burns brightly! Raw and cold black death metal that reeks of brimstone! Inferno!


tracklist:
1. Strach I Sumienie (Stosy)
2. Diabolical Summoning (Sztandary Buntu)
3. Apokaliptyczna Furia
4. Afirmacja Śmierci
5. Klecha
6. Phallus Dei (Idzie Wojna)

band:
Mortt - Everything



Interview - ABHORRATION - Dead, festering death metal that will exhume your grave!


Interview with death metal band from Norway - ABHORRATION.

Answered Magnus (vocals, guitars), thank you!


Ave ABHORRATION! Hello to the Norwegian underground. I hope all is well with you. It should be, you have the first long-playing great album of your career this year. I have to admit, it literally drove me up the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. It's very telling that you've done a great job and a great deal of talent too. How do you feel about the new record in relation to your previous demo? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?

- Greetings! Thank you for the kind words. I’d say the record shows a natural progression from the EP. The songs are more thought through, the vocals are better, the production is tighter, the drums more intense and we finally have lead guitars! I do really like the mix on the EP, but I think the production on the album works better for those songs. Just clean enough to hear the details, but raw enough to not lose any edge. I also think we managed to get a good mix of slow and fast, as well as a good ratio of standard to non-standard song structures.

"Demonolatry" contains all the attributes of good dusty death metal. For me personally, it is a record that I love to come back to. How was it made? How did they compose the new ABHORRATION material?

- Most of the album was composed in individual sections, where I would typically put together with 2-3 riffs, and we would play through and discuss what should come next. Arild also wrote whole sections to some of the songs this time around, which worked really well. We mostly did one track at the time, and the songs were written pretty much in the order they appear on the album.


Who's behind the sound? I have to confirm that the sound literally kills. It still makes me turn up the volume on the hi-fi tower. You have a sound that is harsh, raw and dark and animalistic at the same time, it feels analogue. How did you work with him and why him? What studio did you record in and how did it all work?

- Arild, the lead guitarist, recorded and mixed it. We did it over many weekends at his house, about an hour from Oslo, over a period of about 4 months. I agree though, it sounds best at the volume of 10 000 armageddons!!

We recorded one instrument at the time, but with the whole band playing together during the drum take, then adding guitars, bass, vocals and leads. No triggers, no snap-to-grid. We used a huge fridge sized Orange amp for the bass and two amps for each guitar, one ENGL powerball and one Sounds City with distortion pedals.

An integral part and a kind of extra bonus for fans today is a music CD (cassette, vinyl). You released it on Invictus Productions and it comes with a deadpan cover. Who is the author? How did you choose the theme and how does it relate to the music on the release?

- Kristian Valbo from Obliteration and Avmakt did the artwork, the logo and the demon on the inlay, while Rick Warkill did the evil creature on the lyrics side of the inlay. Kristian is probably the best artist I know, so it was an obvious choice for us to ask him. The lyrics revolves around demon worship and idolatry, and the cover I believe is to some extent inspired by the lyrics, which will be evident if you read them. That’s at least my take on it, though I can’t know what Kristian's inspirations were. He also has an ability to really nail our style of the music graphically, so it could also be by coincidence that it suits the lyrics so well!


I've been roaming the underworld for over thirty years and I actually go to Norway for music just in case. I think we have similar moods and tastes when it comes to metal. I like your bands a lot and follow your scene very closely. We only have a few death metal bands in the Czech Republic that are worth it. I guess it will be similar for you, right? Norway has always been all about black metal. How do you perceive your scene, fans, labels?

- At the moment there are quite a few good death metal bands from here. You have Dødskvad, Desolation Realm, Sovereign, Impugner, Filthdigger, Nedgravd, Obliteration (of course), Reptilian, and probably some I’ve forgotten. Death metal seems to be the preferred style in the underground these days, and shows tend to sell out, so the die hards are there! I do wish there were more good thrash metal metal bands though. There seemed to be an abundance of them 10-15 years ago, with Nekromantheon, Antichrist and Deathhammer at the forefront, but now I feel like most of what I hear sound generic. With an exception of Sphinx from Germany!

You play old school influenced death metal. Nowadays a band can't really avoid comparisons, but I'm curious to know how the idea to start ABHORRATION came about, who was and is your role model and where you want to take your band? Are you tempted by big festivals abroad, for example, are you willing to tour with a more famous pack?

- When I moved back to Norway it was clear to me I wanted to continue playing with Øyvind. We’d played together earlier in Condor, and after doing thrash metal since the age of 15 I wanted to do something else. I had been listening alot to Morbid Angel, Sadistic Intent, demo-era Immolation and similar thrashy styled death metal in the year leading up to moving, so it was a natural way to go. I regard that style as the best style, and Sadistic Intent and Morbid Angel the two best death metal bands to ever exist, in addition to Sarcofago of course! I also liked the idea of playing a style different from most new death metal bands. More thrash, more punk, more attitude!

We’d love to play more festivals, and would definitely go on tour with bigger bands, as long as they’re good!


When I started my site seven years ago, I had a vision of trying to support bands that I thought weren't as visible. Let the world know about them. I think I've been pretty successful, at least by the response. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label or do you send out CDs yourself for various reviews? I buy albums that I really enjoy, for example. How are you? Are you also a fan who likes to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

- We’ve never done much promotion ourselves other than sharing shows and new releases on facebook. The label handles most of it, as none of us are on social media much. However, for the album we made posters and flyers that we left at metal bars, record shops and concert venues, though I don’t know if it had any real effect or not.

Of course I buy records I like, but I don’t get anything purely to support a band, it’ll have to be good! I go to shows, but less often than before unfortunately. The last show I went to was Incantation and Left to Die, who both were great! I’m not a fan of big venues, so the bands I see are often limited to smaller, more underground bands. However, I did see Cavalera last year, and they KILLED! Partying is becoming a rarity though, hehe.

On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make their presence known, but on the other hand, there are a huge number of bands and fans get lost in them. A lot of people just download mp3s from the internet and spit venomous spittle on Facebook instead of going to a gig. How does modern technology affect you as ABHORRATION? What do you think about downloading music, google and hipster metal, streaming music etc.?

- I agree. It’s easier than ever to make your music available, but I think people's attention span (including mine) are getting shorter, so maybe harder to stand out. We were lucky to have Invictus willing to release our stuff, spreading the word to die-hards, but as a brand new band it’s hard to stick out from the crowd. I’ve downloaded loads of music, but also bought everything I really like as long as it’s available physically.

Streaming is good for accessing a lot of music, but it has definitely affected my attention span when checking out new stuff. It’s too easy to move on to the next thing if you don’t get a great first-impression. When I used to download music I felt that I had to check it out properly, since I had gone through the effort of getting ahold of it. Streaming also makes it much easier (maybe too easy?) to discover very obscure stuff, which I have noticed impacts how the younger generation regard classic bands. I’m not sure if it matters, but it sure seems weird to me when someone who loves Blasphemy and VON doesn’t really know the first three Slayer albums!


I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

- This is a hard question. I don’t have any particular opinion on death metal by itself, but old metal in genera. Good metal is definitely a lifestyle. It impacts who your friends are, what you do to have fun, what you talk about, what you think about. Metal has been my lifestyle since the age of probably 14-15, and other than my family and friends it's the only thing I really care about. Without it, I have no idea what I would do with my life. Real metal is allconsuming.

Finally, a classic but important question. What is ABHORRATION planning in the coming months? Where can we see you in concert? By the way, you recently played in Prague. How did you like it in the Czech Republic?

- For the rest of 2024 we’re working on new material, and then we’ll play some shows in the new year, both in Norway and abroad. The only show currently announced is at the Host of All Fevers festival in Innsbruck, but more is coming up!

Tones of Decay was really good! Marek is a stand up guy, and we had a great time. Unfortunately I was sick for the whole weekend, with a high fever in the days leading up to the show, so my voice went out about half way through. I managed to get through, but it was exhausting!

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album a lot of success and may the ranks of your fans expand as much as possible. I'll be looking forward to seeing you live somewhere, and I hope you have a good time both musically and on a personal level. I'm going to go and get "Demonolatry" in my head again!

- Thank you! Listen to old metal!!

Recenze/review - ABHORRATION - Demonolatry (2024):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine