DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 11. března 2025

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025)


INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome
CD 2025, Ardua Music

for english please scroll down

Když jsme byli mladí, tak  jsme spolu chodili na pivo. Diskutovali jsme o knihách, o hudbě, o krásných ženách. Smáli jsme se jen tak, z obyčejné radosti. Život šel dál a pokaždé, když jsme se potkali, tak jsme věděli, že si máme co říct. Byli jsme přesnou definicí toho, co znamená slovo kamarád. Už to jsou dva roky, co jsi odešel neznámo kam. Do nebe nebo do jiné dimenze nebo jen tak hniješ v zemi. Zůstala tady po tobě bolest a vzpomínky, které nikdy nevyblednou. Zrovna včera večer, když jsem chodil šerými ulicemi, tak si byl zase se mnou. 

Pamatuješ, jak jsme byli kdysi dávno v Paříži? Navštívili jsme tenkrát jeden malý klub, který smrděl a vystupovaly v něm kapely se smutkem v očích. INBORN SUFFERING nahráli desku, která v mé hlavě rozvířila spoustu melancholických myšlenek. Metal si moc nemusel, ale jeho doomovou odrůdu si miloval. Pokaždé, když slyším nové album "Pale Grey Monochrome", vnímám tvoji přítomnost. Je to hodně osobní, silný zážitek. 


Mám rád doom metal spíše v jeho klasické, tradiční podobě, tak jak jej hrávali a hrají kapely typu OFFICIUM TRISTE, OCTOBER TIDE, MOURNING BELOVETH, SATURNUS, SWALLOW THE SUN, PARADISE LOST a další tmáři. Těmi se Francouzi volně inspirovali a přidali navíc kousky sebe samých. Dostanete tak nahrávku, která nejen že splňuje všechny náležitosti stylu, ale ještě má v sobě něco navíc. Krvavou mlhu, podivné sny, již zmíněnou melancholii, bolest. Nová deska vás, pokud jste emocionálněji založeni a máte pestrou fantazii, rozdrásá a přikryje splínem. Dnešní svět je krutý úplně stejně, jako tomu vždy bývalo. Lidé se zase tolik nemění, jen mají jiné, lepší prostředky, jak někomu ublížit. Osobně podobnou hudbu potřebuji, abych vůbec přežil. Mám zkrátka občas stavy, kdy na mě padá nebe a stíny jsou až příliš dlouhé. Uvažuji o depresích a potřebuji se nadechnout. A tak chodím na stejná místa, na kterých jsme spolu pili pivo, bavili se o muzice i krásných dívkách. Čtu znovu knížky, o kterých jsme diskutovali nekonečné hodiny a nové album "Pale Grey Monochrome" pro mě bude navždy spojeno s tímto stavem mysli. Jednou se možná setkáme nebo jen shnijeme ve stejné zemi. Než se tak ale stane, budu tuhle desku poslouchat stále dokola. Pokud totiž chcete hudbu, která je dokonalou esencí stylu, tak ji rozhodně nepropásněte. Někteří z nás žijí prázdné životy bez emocí. Jsem rád, že takový  nejsem. Venku jsou šedivé mraky a těžký smog. Jenom vstát je těžké. Přesto bojuji dál. Abych nezapomněl, zvuk (Déhà - mixing, mastering) je smutný a jasně čitelný a za povedený považuji i obal (Franck Besançon). Naděje umřela poslední! Mrazivý, drásavý, melodický doom death metal plný osamělostí, melancholie a bolesti všedních dní! Album, které ve mě rozvířilo spoustu smutných vzpomínek!

Asphyx says:

When we were young, we used to go out for beers together. We discussed books, music, beautiful women. We laughed just for the simple joy of it. Life went on, and every time we met, we knew we had something to say to each other. We were the very definition of what the word friend meant. It's been two years since you left for parts unknown. To heaven or another dimension or just rotting in the ground. You left behind pain and memories that will never fade. Just last night, as I walked the dark streets, you were with me again.

Remember when we were in Paris a long time ago? We visited a small club that stank and had bands playing with sadness in their eyes. INBORN SUFFERING made a record that stirred up a lot of melancholy thoughts in my head. I didn't like metal much, but I loved the doom variety of it. Every time I hear the new album "Pale Grey Monochrome" I feel your presence. It's a very personal, powerful experience.


I like doom metal more in its classic, traditional form, as it was and is played by bands like OFFICIUM TRISTE, OCTOBER TIDE, MOURNING BELOVETH, SATURNUS, SWALLOW THE SUN, PARADISE LOST and other obscure bands. The French were freely inspired by them and added extra bits of themselves. What you get is a record that not only meets all the requirements of style, but has something extra. Bloody fog, strange dreams, the aforementioned melancholy, pain. The new record, if you are more emotionally inclined and have a colourful imagination, will tear you apart and cover you with sleep. Today's world is as cruel as it has always been. People don't change that much, they just have different, better ways to hurt someone. Personally, I need music like this to survive. I just get in states where the sky is falling on me sometimes and the shadows are too long. I think about depression and I need to breathe. And so I go to the same places where we used to drink beer together, talk about music and beautiful girls. I re-read the books we discussed for endless hours, and the new album "Pale Grey Monochrome" will forever be associated with this state of mind for me. Maybe one day we'll meet or just rot in the same country. But until that happens, I'll be listening to this album over and over again. Because if you want music that is the perfect essence of style, then definitely don't miss it. Some of us live empty lives without emotion. I'm glad I'm not like that. There are grey clouds and heavy smog outside. Just getting up is hard. Still, I fight on. Not to forget, the sound (Déhà - mixing, mastering) is sad and clear, and I think the cover (Franck Besançon) is hilarious. Hope dies last! Freezing, poignant, melodic doom death metal full of loneliness, melancholy and pain of everyday life! An album that stirred a lot of sad memories in me!


Tracklist:
01. Wounding (01:09)
02. From Lowering Tides (10:43)
03. Pale Grey Monochrome (11:25)
04. Tales from an Empty Shell (13:02)
05. Of Loss and Despair (02:15)
06. The Oak (10:47)
07. Drawing Circles (07:32)

Recenze/review - GROTESQUE CEREMONIUM - Beyond the Masters (2025)


GROTESQUE CEREMONIUM - Beyond the Masters
CD 2025, Deathrune Records

for english please scroll down

Zástup plný mrtvých tváří. Bez výrazu, bez emocí. Všichni čekají až přijde kněz. Budete zapsáni do knihy hříchů, pokud se nepřizpůsobíte. Budete prokleti. Nesmíte mít vlastní názor, nesmíte přemýšlet. Zrozeni v bolestech, čekáte na smrt. Každá víra je slepá, když ji ovládnou fanatici. Nikdy se nebudu klanět padlým modlám. Je mi jedno, že jsem označen za kacíře. Hoď kamenem, kdo jsi bez viny. Poslouchám převážně starý, prašivý death metal a rouhám se v temnotě. 

S tureckými tmáři GROTESQUE CEREMONIUM jste se na našich stránkách mohli již několikrát setkat. Recenze a rozhovor jsou odkazovány dole, pod dnešním článkem. Pánové se zavřeli do starých katakomb, aby po nějaké době vyvrhli nové album. Opět smrdí sírou a je plné morbidních, plesnivých melodií. Peklo znovu otevřelo svoje brány. 


Obřad plný rouhání i krvavých obětí byl uspořádán ve znesvěceném kostele. Na pódiu stojí kapela GROTESQUE CEREMONIUM a na oltáři je přivázána další oběť. Jedná se o nihilistický, antináboženský rituál, na který když přistoupíte, tak nahlédnete do světa za oponou. Pánové hrají uvěřitelně, opravdově, mám při poslechu pocit, že se mi rozpadá v rukou prach z jedné staré rakve. Byl v ní pochován padlý, zvrácený mnich. Líbí se mi zvuk, obal, po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Pokud máte rádi kapely typu IMMOLATION, INCANTATION, GRAVE MIASMA, DISMA, FUNEBRARUM, VITAL REMAINS, DEICIDE, DEAD CONGREGATION, rozhodně věnujte téhle smečce pozornost. Působí na mě totiž jako pradávní jezdci apokalypsy, kteří se vrátili ze záhrobí, aby se pomstili. Dělají to pomocí černého ohně a muziky, která je ošklivá, démonická, nihilistická a zahalená do pevných pavučin. Smrt je za každým rohem, čeká na vás a myslím si, že určitě podlehnete. Tahle kapela totiž hraje návykovým, surovým způsobem. Skladby se vám dostanou do hlavy a zadřou se pod kůži. Jsou jako jed, jako uštknutí, po kterém postupně zemřete v šílených křečích. Možná vám popraskají všechny kosti v těle, pukne lebka a budete navěky prokletí, strženi do hlubiny, ale také dostanete k dokonalosti vybroušený stylový, morbidní zážitek. Zástup plný mrtvých tváří. Bez výrazu, bez emocí. Všichni čekají až přijde kněz. Budete zapsáni do knihy hříchů, pokud se nepřizpůsobíte. Budete prokleti. Nesmíte mít vlastní názor, nesmíte přemýšlet. Zrozeni v bolestech, čekáte na smrt. Démoni se vrátili, aby vás spálili na popel surovým, temným a morbidním death metalem! Blasfemický rituál!

Asphyx says:

A crowd full of dead faces. No expression, no emotion. All waiting for the priest to come. You'll be written in the book of sins if you don't conform. You will be damned. You're not allowed to have an opinion, you're not allowed to think. Born in pain, waiting to die. All faith is blind when it is taken over by fanatics. I will never bow down to fallen idols. I don't care if I'm branded a heretic. Throw a stone at those who are blameless. I listen to mostly old, dusty death metal and I blaspheme in the dark.

You may have already encountered Turkish darkies GROTESQUE CEREMONIUM several times on our pages. Review and interview are linked below, below today's article. The gents have locked themselves in the old catacombs to churn out a new album after some time. Once again it reeks of sulphur and is full of morbid, moldy melodies. Hell has opened its gates again.


A ceremony full of blasphemy and blood sacrifices was held in a desecrated church. The band GROTESQUE CEREMONIUM stands on the stage and another victim is tied to the altar. It is a nihilistic, anti-religious ritual that, when you step up to it, you get a glimpse of the world behind the curtain. The gentlemen play believably, genuinely, I feel like the dust of an old coffin crumbling in my hands as I listen. A fallen, twisted monk was buried in it. I like the sound, the cover, formally everything is in the best order. If you like bands like IMMOLATION, INCANTATION, GRAVE MIASMA, DISMA, FUNEBRARUM, VITAL REMAINS, DEICIDE, DEAD CONGREGATION, definitely pay attention to this bunch. They strike me as the ancient horsemen of the apocalypse who have returned from beyond the grave to seek revenge. They do it with black fire and music that is ugly, demonic, nihilistic and wrapped in tight webs. Death is around every corner, waiting for you, and I think you'll succumb. Because this band plays in an addictive, raw way. The songs get into your head and get under your skin. It's like a poison, like a bite that makes you die in mad convulsions. You may have every bone in your body cracked, your skull fractured and you'll be cursed forever, cast down into the depths, but you'll also get a stylish, morbid experience honed to perfection. A crowd full of dead faces. No expression, no emotion. All waiting for the priest to come. You'll be written in the book of sins if you don't conform. You will be damned. You're not allowed to have an opinion, you're not allowed to think. Born in pain, waiting to die. The demons have returned to burn you to the ground with raw, dark and morbid death metal! A blasphemous ritual!


about GROTESQUE CEREMONIUM on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
01. Satans Refusal To Prostrate 
02. Dissolved in the Swamp 
03. Gruft (Crypt) 
04. Profane Victory of Baphomet 
05. Blood Drunk Abaddon 
06. Boundless Torments of Infernal Pits 
07. Black Grief 08. Drowning in Insatiable Visions of Demonic Pleasures



pondělí 10. března 2025

Recenze/review - MASS BURIAL - May Darkness Come (2025)


MASS BURIAL - May Darkness Come
CD 2025, Dealer Records Gamonal

for english please scroll down

Zpuchřelá rakev, obrácený kříž na zdi. Pentagram nakreslený krví. Puch rozkládajícího se těla. Moje prokletá duše je dávno na druhé straně. Zástup pozůstalých, chybí snad už jenom hudba, kterou jsem měl za svého podivného života tolik rád. Dívám se do své vlastní tváře a přemýšlím, jak jsem vlastně zemřel? Oběšením, probodnutím, zapálením nebo nějakou děsivou chorobou? Teď už je to jedno, teď je hlavní, abych našel klid. Až navěky, amen.

Dovedu si představit, že budu nové album španělských tmářů MASS BURIAL poslouchat ještě dlouho po své smrti. Je v něm totiž obsaženo úplně všechno, co mám na death metalu rád. Hniloba, špína, chlad i vztek. Jakoby bylo nové album opředeno silnými pavučinami. Jako moje rakev, kterou nalezli v jednom starém prokletém hrobě. 


Pokaždé, když slyším nějakou novou hudbu od této smečky, tak přejdu řeku Styx. Toulám se podsvětím, našlapuji opatrně, protože kolem mě se povalují zohavená těla padlých kněží. Jsem tu správně, cítím to až v morku kostí. Pánové totiž hrají opravdově, syrově, uvěřitelně. Věřím jim každý tón, každou notu, každou morbidní melodii. Jakoby byl svět při poslechu "May Darkness Come" zahalen do krvavé černé mlhy. Stíny se vrátily, říká se mezi lidmi. Přesně tak vnímám novinku i já, starý metalový pes. Jedná se o smrtící kov, zahraný se zručností starých mistrů. Není to ale jenom dobré řemeslo, které Španělé umí. Na nahrávce naleznete i velké množství zajímavých, neotřelých motivů, které se vám dostanou do krve. Pokud máte rádi kapely jako DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, GRAVE, EVOCATION, dovedete ocenit masivní, ostrý a mrazivý zvuk a pokud se rádi díváte na krásně vyvedený obal (autorem je jako vždy skvělý Juanjo Castellano) a pokud posloucháte hudbu hlavně srdcem, jsou pro vás MASS BURIAL doslova povinností. Určitě si sežeňte i předchozí desky (recenze na ně i rozhovor jsou odkazovány dole pod článkem), stojí rozhodně zato. Tohle je muzika pro všechny pravověrné, reálné fanoušky. Pánové jsou ve skvělé formě a opět potvrzují svůj morbidní status. Navíc, nové album se opravdu dobře poslouchá. Připadám si, jako by mě vzala kapela do katakomb v jejich městě. Otevřeme rezavé dveře a obrátíme všechny kříže směrem dolů. Zničíme staré prašivé rakve a v jedné z nich budu ležet já. Pentagram nakreslený krví. Puch rozkládajícího těla. Moje prokletá duše je dávno na druhé straně. Ostrý, devastující, temný a chorobný death metal, po kterém zůstává špinavá krvavá stopa! Exhumujete svůj vlastní prokletý hrob! 


Asphyx says:

Rotten coffin, inverted cross on the wall. Pentagram drawn in blood. The stench of a decomposing body. My cursed soul is long since on the other side. A crowd of mourners, missing perhaps only the music I loved so much in my strange life. I look at my own face and wonder how did I die? By hanging, by stabbing, by setting myself on fire or by some horrible disease? It doesn't matter now, the main thing is to find peace. Forever and ever, amen.

I imagine I'll be listening to the new album from Spanish darkies MASS BURIAL long after I'm dead. Because it contains everything I love about death metal. The rot, the filth, the cold and the rage. It's as if the new album is covered in thick cobwebs. Like my coffin they found in an old cursed grave. 

Every time I hear some new music from this pack, I cross the river Styx. I wander the underworld, treading carefully as the mutilated bodies of fallen priests lie around me. I'm right here, I can feel it in my bones. The men are real, raw, believable. I believe every note, every note, every morbid melody. It's like the world is shrouded in a bloody black fog when you listen to "May Darkness Come". The shadows have returned, they say among the people. That's exactly how I, an old metal dog, feel about the news. This is deadly metal, played with the skill of the old masters. But it's not just good craftsmanship that the Spaniards know. The record also features a large number of interesting, novel motifs that will get into your blood. If you like bands like DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, GRAVE, EVOCATION, if you can appreciate the massive, sharp and chilling sound and if you like to look at the beautifully done cover art (by the great Juanjo Castellano as always) and if you listen to music mainly with your heart, MASS BURIAL is literally a must for you. Be sure to get the previous albums as well (reviews and interview are linked at the bottom of the article), they are definitely worth it. This is music for all true, real fans. The gentlemen are in great form and once again confirm their morbid status. Moreover, the new album is really good to listen to. I feel like the band took me to the catacombs in their city. Let's open the rusty door and turn all the crosses downwards. We'll destroy the old dusty coffins and I'll be lying in one of them. A pentagram drawn in blood. The stench of a decomposing body. My cursed soul is long since on the other side. Sharp, devastating, dark and morbid death metal that leaves a dirty trail of blood! You are exhuming your own cursed grave! 


about MASS BURIAL on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - MASS BURIAL - Soulless Legions (2021)

tracklist:
01. May Darkness Come 
02. Dead Mountain 
03. Dreams Of Blood 
04. The Apostate 
05. The Shadowless 
06. The Slaughter 
07. House Of Horrors 
08. Let The Dead Be Dead 
09. Inquisition 
10. Vengeance From The Grave 
11. Bound To Obscurity

band:
Jorge Azofra - Drums
Raúl Weaver - Guitars, Vocals
Fabián Hernandez - Bass
Adrián Ojer - Guitars

Interview - SHRIEKING DEMONS - Dead, rotten, putrid, dusty death metal from the old catacombs that will make you crumble into dust!


Interview with death metal band from Italy - SHRIEKING DEMONS.

Answered Giorgio (guitars) and Gabri (vocals), thank you!

Recenze/review - SHRIEKING DEMONS - The Festering Dwellers (2025):

Ave SHRIEKING DEMONS! Hello to the underground of Italy. Let's get straight to the important stuff. Your new album "The Festering Dwellers" is out and it is literally packed with honest, dirty death metal. How was the album made and how do you feel about it? What direction did SHRIEKING DEMONS move in?

GIORGIO – Hi Jakub and thank you for this opportunity. Well, this new album is far from being perfect, but which debut album is aside from MELISSA, SCREAM BLOODY GORE or BLACK SABBATH's S/T anyway? Our direction is eternally backwards. We play death metal the way we like it. We love conveying the cold feeling of finding yourself trapped in spiderwebs of doomy, worm-infested riffage.

GABRI - Hell-o there! I must add that, speaking about myself, I am pretty satisfied with the latest recording... I tried to do it as raw and spontaneous as possible (as Underground extreme Metal should sound in my opinion), but precise and "professional" at the same time. I am very pleased also with the other musicians performance of course, even if it's not 100% perfect it sound not so different from many of the Death Metal album we love and we are influenced by... but without losing our personal touch, originality it's something that lacks in many modern productions in my opinion, even if the music is played well.


I'm listening to the album right now and I have to write that this time it took a while to get into my blood. I put the album in my player, I'm listening to it in the car. I like the sound a lot. It's lively, organic, old school, and at the same time it's easy to hear. I find it different from the previous EP "Diabolical Regurgitations". Where did you record and who is responsible for the sound?

GIORGIO - We just wanted to push the envelope of realism with this one, so we decided to record it live in the room. All master takes were done like that with only vocals, solos and some acoustic guitars being overdubbed. All in all, it's a pretty honest snapshot of who we are at the moment. The album was recorded at the Art Distillery studios in Modena (ITA), engineered by Claudio Mulas, mixed by our bass player Nino and mastered by myself. The album has a wide dynamic range so the output volume is much lower than industry standard. Make sure you crank the fuck out of it when you play it.

GABRI - Actually I like the 4 songs of the EP a lot, everytime I listen to it I remember about the excitement of the period we recorded that - being something totally new and unexpected, I think it turned out pretty well (I did just 2 or 3 rehearsals with the other members before recording the EP, keep that in mind ahah).

That's why I am pretty sure we will keep playing some of those songs live, also because we didn't have many chances to play live before the release of this new album.

You'll probably agree with me that the cover sells. You guys have made it interesting this year, with such a strange vibe I guess. The author is Roberto Toderico Art. The motif is a meeting of the undead? How did you and Roberto get together and what exactly is the motif supposed to express in relation to the music?

GIORGIO – Roberto Toderico is an outstanding metal artist and we have been aware of his works for many years. He even did the cover art for a death metal band I was in called Grevia. We love his style and deemed it perfect for what we were aiming at. There's a big GORGUTS – CONSIDERED DEAD influence in there. We wanted to have something to represent our own lost souls dwelling deep into the underworld of our fucked up dreams of death...


What are the lyrics on the new album about? Where did you get the inspiration for them and who is the author? Do you put a lot of emphasis on the lyrics?

GABRI - I have written all the lyrics of the album (and of the EP as well), being the singer I think it's normal to be like that even if I welcome other members to write lyrics too if they like. Shrieking Demons don't have a "main concept", actually I write lyrics based on what the musical compositions inspire me, so every time is different. They could be dark and introspective, or inspired by other authors (from the tales of Lovecraft to stuff like grimoires or old Magic/ Witchcraft books) and movies, sometimes even stuff like weird & gorey manga/anime/comics. All this being filtered inside my rotting brain, I try to visualize images while I listen to Giorgio's de-compositions... and then I try to put into words again and again, until everything kinda makes sense. Don't know if this is like a "standard" process or anything, to be honest I don't care so much about the others... I've been trying to have my unique style for years, seeking to be as original as possible within the boundaries of the genre. Being influenced by something is different from doing copy-and-paste cluelessly because, basically, you have nothing to say.

I put "SHRIEKING DEMONS" over and over again in my head and I think what I like most about the album is probably that hard to describe old school death metal feeling. Then I look at your promo photos and one of you is wearing a t-shirt of my favourite SADISTIC EXEKUTION. Looks like we're of the same blood. Who was and is your role model? Every musician started out somehow, there are role models that shaped their signature. What were yours?

GIORGIO – my 3 favourite guitar players of all time are TONY IOMMI, RITCHIE BLACKMORE and MICHAEL SCHENKER. My entire, twisted universe is nothing but a product of my veneration for this unholy trimurti.

GABRI - I am the one with the SAD EX t-shirt ahah, I've been loving that band for many years. I like original and fucked up bands like them and NUCLEAR DEATH, IMPETIGO, MACABRE, UNHOLY (FIN), DECOMPOSED, CIANIDE, MORPHEUS DESCENT, THOU SHALT SUFFER... well, the list could go on forever, you know.

I don't know if all these bands inspired me directly in my vocal work for SD, for sure I have listened so many hours of music and read so many lyrics that my brain is like a (old & malfunctioning) database ahah.


Do I have it set up that if I like a band, I want to see them live, to confirm how the songs sound in concert? How do you enjoy going to concerts? And how do the new songs work live? What kind of feedback do you get?

GIORGIO – we haven't played many gigs yet but the reactions we've had so far were mostly positive. People seem to get easily into this material, maybe because it's pretty straight, no brainer stuff. Although we are influenced by a zillion bands, if you're into AUTOPSY as much as we are then you'll surely get what we're at.

How do you look at the current trend, widespread mostly among young bands, where they try to play as technically as possible, often putting into death metal, for example, saxophone, various keyboards and generally finding their way in a very complicated way. Do you enjoy such bands? I'm confused sometimes when I go to a gig and someone like that is performing. It seems like a jazz school exercise, but I end up not remembering anything at all. What about you and the current trends in death metal?

GIORGIO – technicality is useless if your songs don't work. If you're playing rock-based music then you've got to have RIFFS because they're all that really matters at the end of the day. Still, we are not supposed to tell anybody what to do. If you're into weird stuff, then go for it. We listen to a shitload of crazy music of all sorts, but as far as death metal is concerned, this is the way we want it to be and we are not into throwing in whatever you're into just for the sake of being avant-garde. Death metal, for us, has to retain something savage and some primal immediacy, otherwise it's just... boring.

GABRI - I would say I am definitely more into the rawer and "punkish" side of Death Metal (from the historical bands like SLAUGHTER, ABSCESS, NUNSLAUGHTER to newer acts like REPUKED and NEKROFILTH), but to be fair I like also more technical bands like SUFFOCATION, DEMILICH or "progressive" like EDGE OF SANITY or PAN-THY-MONIUM.
So what I really care about isn't the band being technical or not, but if it does have something particular that captures my attention.


The scene in the Czech Republic is so closed. The band and the fans more or less all know each other and to be honest, I feel like not many people go to death metal anymore. The younger ones listen to something completely different. You're from Bologna, what's your scene like, what are the clubs like. And the fans? Do they support bands, do they go to gigs?

GIORGIO – actually, we're based in Bologna but we come from different places. David and I are from Palermo, Sicily, whereas Valentina is from Crevalcore (roughly half way between Modena and Bologna) and Gabri and Nino are from Modena. There are big differences between Bologna, a big student city with many concerts happening all year round, and Palermo. There's a decent death metal and grindcore scene in the Bologna area but, generally speaking, it's the go-to place for metal gigs in Northern Italy and that's what it's famous for, at least in our scene. I think that aside from a bunch of huge cities in Northern Europe or in the US, extreme metal circles are quite small everywhere in the world, aren't they? Palermo, on the other side, has had its ups and downs. Its location on the map makes logistics much more complicated compared to the rest of Italy but thanks to a handful of brave friends the local metal and hardcore scene is quite lively with a quite rich concert calendar, some squats and one good venue.

GABRI - Talking about my town, Modena, there are quite a few good Death Metal and Grindcore bands, but I don't think you could talk about "a scene". And it's always the same people since many years actually, newer generations probably are not interested at all.


We're coming to the end and I always ask a slightly philosophical question. How would you define death metal and what does it mean to you? I don't mean now the technique of playing, but rather what it brings to you, takes, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?

GIORGIO – death metal is for those who feel dead but dreaming. All in all, heavy metal's mission is to take your imagination places.

Thank you very much for the interview. I appreciate it. Now let the music do the talking. I'm gonna go play "The Festering Dwellers" really loud! I wish you all the best with the news and that all is well in your personal lives. Thank you!

GIORGIO – thanks to you Jakub for the nice chat. Let's rot!

GABRI - Thanks & cheers - Only Death is real!

Recenze/review - SHRIEKING DEMONS - The Festering Dwellers (2025):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - SHRIEKING DEMONS - Mrtvolný, shnilý, prašivý death metal ze starých katakomb, u kterého se rozpadnete v prach!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Itálie - SHRIEKING DEMONS.

Odpovídali Giorgio (kytara) a Gabri (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - SHRIEKING DEMONS - The Festering Dwellers (2025):

Ave SHRIEKING DEMONS! Zdravím do ïtalského undergroundu. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku nové album „The Festering Dwellers“, které je doslova narvané poctivým, prašivým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se SHRIEKING DEMONS posunuli?

GIORGIO - Ahoj Jakube a děkuji ti za tuto příležitost. No, tohle nové album má k dokonalosti daleko, ale které debutové album je vůbec kromě MELISSA, SCREAM BLOODY GORE nebo S/T od BLACK SABBATH? Naše směřování je věčně zpátky. Hrajeme death metal tak, jak ho máme rádi. Rádi zprostředkováváme chladný pocit, když se ocitnete v pasti pavučin doomových, červy prolezlých riffů.

GABRI - Hell-o there! Musím dodat, že když mluvím o sobě, jsem s poslední nahrávkou docela spokojený... Snažil jsem se ji udělat co nejsyrovější a nejspontánnější (jak by podle mě měl znít undergroundový extrémní metal), ale zároveň precizní a „profesionální“. Jsem samozřejmě velmi spokojen i s výkony ostatních muzikantů, i když to není stoprocentně dokonalé, nezní to tak odlišně od mnoha deathmetalových alb, která máme rádi a kterými jsme ovlivněni... ale aniž bychom ztratili náš osobní nádech, originalitu, to je něco, co podle mě v mnoha moderních produkcích chybí, i když je hudba zahraná dobře.


Právě desku poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi pronikla do krve. Narval jsem si album do přehrávače, poslouchám jej v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový a zároveň dobře čitelný. Připadá mi odlišný od předchozího EP „Diabolical Regurgitations“. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?

GIORGIO - Chtěli jsme posunout hranici realističnosti, a tak jsme se rozhodli nahrávat živě v místnosti. Všechny master záběry byly pořízeny takto, pouze vokály, sóla a některé akustické kytary byly nadabovány. Celkově je to docela upřímný snímek toho, jací momentálně jsme. Album bylo nahráno ve studiích Art Distillery v Modeně (ITA), inženýrem byl Claudio Mulas, mixoval ho náš baskytarista Nino a mastering jsem dělal já. Album má široký dynamický rozsah, takže výstupní hlasitost je mnohem nižší, než je průmyslový standard. Až si ho budete pouštět, určitě si ho pořádně zesilte.

GABRI - Vlastně se mi ty 4 písničky z EP moc líbí, pokaždé, když je poslouchám, vzpomenu si na to vzrušení z období, kdy jsme to nahrávali - protože to bylo něco úplně nového a nečekaného, myslím, že to dopadlo docela dobře (před nahráváním EP jsem s ostatními členy udělal jen 2 nebo 3 zkoušky, mějte to na paměti, ahah).

Proto jsem si docela jistý, že některé z těch písní budeme dál hrát naživo, i proto, že jsme před vydáním nového alba neměli moc příležitostí k živému hraní.

Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Vy jej máte letos zajímavý, s takovou zvláštní atmosférou, řekl bych. Autorem je Roberto Toderico Art. Motivem je setkání nemrtvých? Jak jste se dali s Robertem dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě?

GIORGIO - Roberto Toderico je vynikající umělec v oblasti kovu a jeho díla známe již mnoho let. Dokonce dělal obaly pro deathmetalovou kapelu Grevia, ve které jsem působil. Jeho styl se nám líbí a považovali jsme ho za ideální pro to, o co jsme usilovali. Je tam velký vliv GORGUTS - CONSIDERED DEAD. Chtěli jsme mít něco, co by reprezentovalo naše vlastní ztracené duše přebývající hluboko v podsvětí našich posraných snů o smrti...


O čem jsou texty na novém albu? Kde jste pro ně brali inspiraci a kdo je jejich autorem? Kladete na textovou stránku velký důraz?

GABRI - Všechny texty alba (a také EP) jsem napsal já, jako zpěvák si myslím, že je normální, že to tak je, i když vítám, když ostatní členové píší texty také, pokud chtějí. Shrieking Demons nemají „hlavní koncept“, vlastně píšu texty podle toho, čím mě inspirují hudební skladby, takže pokaždé je to jiné. Mohou být temné a introspektivní, nebo inspirované jinými autory (od Lovecraftových povídek po věci jako grimoáry nebo staré knihy o magii/čarodějnictví) a filmy, někdy dokonce i věcmi jako divná & gorey manga/anime/komiksy. Když tohle všechno filtruji ve svém hnijícím mozku, snažím se vizualizovat obrazy, zatímco poslouchám Giorgiovy de-kompozice... a pak se to snažím znovu a znovu převést do slov, dokud všechno tak nějak nedává smysl. Nevím, jestli je to něco jako „standardní“ postup nebo tak něco, upřímně řečeno, ostatní mě až tak nezajímá... Už léta se snažím mít svůj jedinečný styl, snažím se být co nejoriginálnější v mezích žánru. Být něčím ovlivněn je něco jiného než dělat bezradně copy-and-paste, protože v podstatě nemáte co říct.

Dávám si „SHRIEKING DEMONS“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school death metalový feeling. Pak kouknu na vaše promo fotky a jeden z vás má tričko mých oblíbených SADISTIC EXEKUTION. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?

GIORGIO - moji tři nejoblíbenější kytaristé všech dob jsou TONY IOMMI, RITCHIE BLACKMORE a MICHAEL SCHENKER. Celý můj pokřivený vesmír není ničím jiným než produktem mé úcty k tomuto nesvatému triumvirátu.

GABRI - To já mám tričko SAD EX ahah, tuhle kapelu miluju už spoustu let. Mám rád originální a zkurvený kapely, jako jsou oni a NUCLEAR DEATH, IMPETIGO, MACABRE, UNHOLY (FIN), DECOMPOSED, CIANIDE, MORPHEUS DESCENT, THOU SHALT SUFFER... no, ten seznam by mohl pokračovat donekonečna, víte.

Nevím, jestli mě všechny tyhle kapely přímo inspirovaly v mé vokální tvorbě pro SD, určitě jsem poslouchal tolik hodin hudby a četl tolik textů, že můj mozek je jako (stará & nefunkční) databáze ahah.


Mám to nastavené tak, že když se mi nějaká kapela líbí, chci ji vidět naživo, potvrdit si, jak znějí skladby na koncertě? Jak si užíváte koncerty vy? A jak fungují nové songy na živo? Jaké máte ohlasy?

GIORGIO - zatím jsme moc koncertů neodehráli, ale reakce, které jsme zatím měli, byly většinou pozitivní. Zdá se, že lidi se do tohohle materiálu snadno dostanou, možná proto, že je to docela přímočará, bezrozporná věc. I když jsme ovlivněni miliardou kapel, pokud vás AUTOPSY baví stejně jako nás, tak určitě pochopíte, na čem jsme.

Jak se díváš na současný trend, rozšířený převážně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejvíc technicky, často do death metalu vkládají třeba saxofon, různé klávesy a vůbec hledají cestu hodně komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Já třeba když někdy přijdu na koncert a někdo podobný tam vystupuje, tak jsem zmatený. Přijde mi to jako cvičení v jazzové škole, ale nakonec si vůbec nic nepamatuji. Co vy a současné trendy v death metalu?

GIORGIO - technická stránka věci je k ničemu, pokud vaše písně nefungují. Pokud hraješ hudbu založenou na rocku, musíš mít RIFFS, protože na nich nakonec záleží. Přesto nemáme nikomu říkat, co má dělat. Jestli tě baví divné věci, tak do toho jdi. My posloucháme hromadu šílené muziky všeho druhu, ale co se týče death metalu, tak takhle to chceme a nehodláme do toho házet cokoliv, co vás baví, jen proto, abyste byli avantgardní. Death metal si pro nás musí zachovat něco divokého a nějakou prvotní bezprostřednost, jinak je to prostě... nuda.

GABRI - Řekl bych, že mě rozhodně víc baví ta syrovější a „punkovější“ stránka death metalu (od historických kapel jako SLAUGHTER, ABSCESS, NUNSLAUGHTER až po novější jako REPUKED a NEKROFILTH), ale abych byl spravedlivý, mám rád i techničtější kapely jako SUFFOCATION, DEMILICH nebo „progresivní“ jako EDGE OF SANITY nebo PAN-THY-MONIUM.

Takže mi nejde o to, jestli je kapela technická nebo ne, ale jestli má něco konkrétního, co mě zaujme.


U nás v Čechách je scéna taková uzavřená. Kapela i fanoušci se víceméně všichni znají a abych pravdu řekl, tak mi připadá, že na death metal už moc lidí nechodí. Mladší poslouchají už úplně něco jiného. Vy jste z Boloně, jaká je u vás scéna, co kluby. A fanoušci? Podporují kapely, chodí na koncerty?

GIORGIO - ve skutečnosti sídlíme v Bologni, ale pocházíme z různých míst. David a já jsme z Palerma na Sicílii, zatímco Valentina je z Crevalcore (zhruba na půli cesty mezi Modenou a Bolognou) a Gabri a Nino jsou z Modeny. Mezi Boloňou, velkým studentským městem, kde se po celý rok koná mnoho koncertů, a Palermem jsou velké rozdíly. V okolí Boloně je slušná deathmetalová a grindcorová scéna, ale obecně vzato je to místo, kde se konají metalové koncerty v severní Itálii, a tím je proslulá, alespoň na naší scéně. Myslím, že kromě několika obrovských měst na severu Evropy nebo v USA jsou extrémní metalové kruhy všude na světě docela malé, že? Na druhou stranu Palermo má za sebou vzestupy i pády. Jeho poloha na mapě značně komplikuje logistiku v porovnání se zbytkem Itálie, ale díky hrstce odvážných přátel je místní metalová a hardcorová scéna docela živá, s poměrně bohatým koncertním kalendářem, několika squaty a jedním dobrým místem.

GABRI - Když mluvíme o mém městě, Modeně, je tam docela dost dobrých deathmetalových a grindcorových kapel, ale o „scéně“ se asi mluvit nedá. A jsou to vlastně pořád ti samí lidé už mnoho let, novější generace to asi vůbec nezajímá.


Blížíme se k závěru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?

GIORGIO - death metal je pro ty, kteří se cítí mrtví, ale sní. Celkově vzato, posláním heavy metalu je přenést vaši představivost na různá místa.

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „The Festering Dwellers“ a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!

GIORGIO - děkuji ti, Jakube, za příjemný rozhovor. Pojďme hnít!

GABRI - Díky a na zdraví - Jen Smrt je skutečná!

Recenze/review - SHRIEKING DEMONS - The Festering Dwellers (2025):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 9. března 2025

Recenze/review - FRACTURED INSANITY - Age of Manipulation (2025)


FRACTURED INSANITY - Age of Manipulation
CD 2025, Xtreem Music

for english please scroll down

Občas zlo vypluje na povrch. Objeví se znenadání, jako děsivé svědectví. O bolesti, o utrpení, o mučení nevinných. Chodíš každý den kolem, znáš lidi, kteří se v neděli modlí v dřevěných lavicích. Poslouchají kněze se slizkým úsměvem. Je jedno, co jsi provedl, jak si byl zlý, stačí odříkat pár modliteb a bude ti odpuštěno. A to ještě nevíš, kdo je zavřený dole ve sklepě, kdo se marně dívá do tmy, kdo už dávno přestal věřit v dobro. Jsou zkrátka kapely, které dokáží svojí hudbou vytáhnout na světlo zlo. O FRACTURED INSANITY jsem již jednou u nás na stránkách psal. 

Kapela mě tenkrát, v roce 2020, přesvědčila na svoji stranou hlavně tím, že umí složit velmi dobré skladby. Jejich základem je sice technický death metal, ale hudba je zde opravdová, upřímná, živočišná a ďábelská. I letos s chutí přistupuji na jejich nečistou hru a novou desku "Age of Manipulation" si opravdu naplno užívám. Navíc si myslím, že opravdu procházíme jako lidstvo obdobím totální manipulace. 


Ďábel stále sedí na svém trůně a je silnější než kdy dřív. Stačí si přečíst zprávy. Jeho tvář si můžete představit jakou chcete, to nechám na vás. Pro mě je hlavní, že skladby odsýpají v šílených rytmech, jsou komplikované, zpočátku chladné, ale po čase tepou uvnitř. Jedná se přesně o takový ten druh surové hudby, která chce čas na pochopení a vstřebání. Je to tak v nejlepším pořádku, mám rád, když musím zapojit fantazii. O zvuku, obalu a dalších formálních záležitostech netřeba diskutovat, vše je v nejlepším pořádku. Líbí se mi taková ta ďábelskost, touha ničit, které cítím a slyším z každého tónu i melodie. Pokud se vám líbí kapely jako SUFFOCATION, KRISIUN, MORBID ANGEL, VADER, BEHEMOTH, potom otočte volume pořádně doprava. Myslím si, že budete určitě spokojeni. Jakoby mi kapela dala do rukou pořádnou porci výbušniny a začala odpočítávat. Nepomáhají modlitby, ani klení. Nakonec se stejně rozlétnu na tisíc kousků po okolí. Přesně takhle vnímám novou desku "Age of Manipulation" já. Jedná se o poctivě zahraný death metal, se spoustou zajímavých momentů. Dobře se poslouchá a rád se k nahrávce vracím. Letos Belgičané vydávají své páté řadové album a tak lze s jistotou potvrdit, že je na ně spolehnutí. Občas zlo vypluje na povrch. Objeví se znenadání, jako děsivé svědectví. O bolesti, o utrpení, o mučení nevinných. Chodíš každý den kolem, znáš lidi, kteří se v neděli modlí v dřevěných lavicích. Poslouchají kněze se slizkým úsměvem. Je jedno, co jsi provedl, jak si byl zlý, stačí odříkat pár modliteb a bude ti odpuštěno. Rouhačský, surový technický death metal! Brutalita smíchaná s chladem a absolutní tmou! 

Asphyx says:

Sometimes evil comes to the surface. It comes out of nowhere, like a terrifying testimony. Of pain, of suffering, of the torture of the innocent. You walk by every day, you know people who pray in wooden pews on Sundays. They listen to the priests with a slimy smile. No matter what you've done, how bad you've been, just say a few prayers and you'll be forgiven. And you don't even know who's locked in the cellar, who's looking in vain into the darkness, who's long since stopped believing in goodness. In short, there are bands that can bring evil to light with their music. I already wrote about FRACTURED INSANITY once on our website. 

The band convinced me then, in 2020, to their side mainly because they can compose very good songs. Although their basis is technical death metal, the music here is real, sincere, animalistic and devilish. This year I am also approaching their dirty game with gusto and I am really enjoying the new album "Age of Manipulation" to the fullest. Plus, I think we really are going through a period of total manipulation as a humanity. 


The devil still sits on his throne and is stronger than ever. Just read the news. You can imagine his face any way you want, I'll leave that up to you. The main thing for me is that the songs move to crazy rhythms, they are complicated, cold at first, but after a while they beat inside. This is exactly the kind of raw music that takes time to understand and absorb. It's that way in the best of ways, I love it when I have to engage my imagination. The sound, cover art and other formal matters need no discussion, everything is in the best order. I like the kind of devilishness, the desire to destroy that I feel and hear from every note and melody. If you like bands like SUFFOCATION, KRISIUN, MORBID ANGEL, VADER, BEHEMOTH, then turn the volume hard right. I think you'll definitely be satisfied. It's like the band put a good dose of explosive in my hands and started counting down. Prayers don't help, nor do curses. Eventually, I'm gonna fly into a thousand pieces around here anyway. That's exactly how I feel about the new "Age of Manipulation". It's honestly played death metal, with a lot of interesting moments. It's good to listen to and I like to come back to the record. This year the Belgians are releasing their fifth full-length album, so it is safe to confirm that they can be counted on. Sometimes evil comes to the surface. It comes out of the blue, like a terrifying testimony. Of pain, of suffering, of the torture of the innocent. You walk by every day, you know people who pray in wooden pews on Sundays. They listen to the priests with a slimy smile. No matter what you've done, how bad you've been, just say a few prayers and you'll be forgiven. Blasphemous, raw technical death metal! Brutality mixed with coldness and absolute darkness!



Recenze/review - FRACTURED INSANITY - Massive Human Failure (2020):

tracklist:
01. Exaltation Of A Fallen Glory 
02. Divide And Conquer 
03. The Hangman's Lair 
04. Age Of Manipulation 
05. Bezoar 
06. Fear; The Ultimate Weapon 
07. Divine Honour 
08. Slumber In The Deep 
09. Psy-K.O. 
10. We All Die In The End

Fractured Insanity Lineup:
Dieter - Guitars
Stefan Van Bael - Vocals, Bass
Buysse Jeroen - Guitars
Sepp Coeck - Drums



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý devadesátý devátý - Hlídač


Příběh čtyř stý devadesátý devátý - Hlídač

Občas jsem míval trošku výčitky. Psa jsem chtěl ve čtrnácti hlavně já. Byl tenkrát takovou malou náplastí na to, že jsem si vytrpěl na dovolené v Rumunsku své. Spadl jsem z druhého patra na betonový sokl a praskla mi žíla v břiše. Zažil jsem tamní nemocnici s chudáky ležících na chodbách, žebrající děti, když mi přinesli jídlo i znásilněnou Polku, co měla kapavku a byla se mnou na pokoji. Už jsem tenhle příběh sepsal a zrovna na něj vzpomínám. Jsem sám na chalupě a hlídá mě tu malý knírač. Trošku během mé nepřítomnosti zvlčel. Máma ho rozmazluje a znáte psy, dokáží si vás omotat kolem prstu. Hodně si čtu, sedím pod kaštanem a on mi leží u nohou. Jakmile někdo projde kolem, zavrčí. Hlídá dobře. Povídám si s ním a on naklání hlavu, rozumí mi. Pohladím ho a vyndám včera uvařenou kost, co jsem koupil za pár korun u řezníka. Lehne si na zápraží a dá se do práce. Kdybyste viděli jeho obličej, mysleli byste si, že se usmívá. Dávno už vím, že to umí.

Vezmeme to na hřebeny. Kolem starých vilek, co tam straší, ve kterých Němci zabíjeli Čechy a naopak. Válka je tu, i po tolika letech stále otištěna do lidských osudů. Jakoby celou vesnici rozervala, vykořenila a nikdy už nesrostla dohromady. Je tu spousta opuštěných stavení po odsunu, které nikdo neobsadil. Ruční dílny, sklárny nebo jen sklady. Jsem na Muchově a dávám si psa do batohu. Po skalách nemůžeš, vysvětluju mu, ale nelíbí se mu to, vrtí se, kroutí a dává mi najevo, že by raději čmuchal kolem. Dám mu piškot, což ho trošku uklidní. Slezu dolů, jednou málem spadnu. Sem slunce nesvítí, je vlhko. Vydám se směrem k polským hranicím. Procházím cesty, které jsou dnes obyčejné, ale kdysi, když jsme byli malí kluci, tak to bylo to největší dobrodružství. Byl jsem pak ve škole za hrdinu. Aspoň na chvilku mě, brýlatého kluka poslouchali. Někdo mi nevěřil, protože přeci není možný, abychom toho tolik zažili. Měl jsem ale kamarády, co mi zobali z ruky. Byli jsme dobrá parta. Přemýšlím o tom, když mi najednou začne štěkat batoh. Leknu se a upadnu. Pud sebezáchovy mě hodí na břicho. Odřu si lokty. Hergot, co to bylo? 

Z mlází vyleze srnka. Uff. Tys mi dal. Vypustím šelmu ven a on se rozeběhne po louce. Nechám ho, i když vím, že být tu lesník, už by střílel. Aspoň se trošku proběhne, srnku stejně nechytne, na to je moc malej. Vrátí se po chvíli a přijde mi, že je smutný. Hele, já bych taky medvěda nedal, řeknu mu a odříznu mu kus špeku, co jsem si vzal na cestu. Mlaskáme na kamenech a podělím se i o vodu. Je nám tak nějak dobře na duši. Příroda je fakt mocná čarodějka. Vždycky tu pookřeju. Mám město rád, líbí se mi, že je všude kousek, že můžu za kulturou, rád se procházím jen tak ulicemi, ale po nějakém čase potřebuji vyčistit hlavu. Psovi dlužím mnohé a tak jsem ho rád na pár dní vzal s sebou. Musíme dál, vypadá to, že dnes asi budeme spát pod širákem. Otevře se před námi údolí a dole je potok. Ani nemusím nic říkat. Za chvilku na sebe cákáme a mezi nohama se nám proplétají pstruzi. Dva chytnu do dlaní, ale pustím je, jsou malincí a jídla máme dost. Nahodím znovu batoh a cítím se jako tramp. Svoboda, chápeš, tohle je svoboda, drbu psa za ušima, jak to má rád. Mlaskne, jasně, že ví, o čem mluvím.

Nikde ani živáčka, ani ptáci nezpívají. Les najednou utichl, jak to dělá vždy v momentech, kdy jsou šelmy na lovu. Pes stojí přede mnou a větří. Je napnutý jako struna. Dívám se stejným směrem jako on, ale nic tam nevidím. Může to být klidně myš, tohle plemeno bylo původně chováno v konírnách a hlodavce lovilo. No nic, i ty se můžeš splést. Vyjdeme na mýtinu a tam je několik budov. Vypadají zchátrale, rezavá vrata vržou v rytmu vánku. Na zdi je nastříkáno jude a hned vedle hákový kříž. Na druhé stěně zase srp a kladivo. Koukám, tady se podepsala celá historie. Něco záhadného mě láká dovnitř. Připadám si jako uhranutý. Rozum mi říká, abych tam nechodil, ale zvědavost, ano, takový ten klučičí neklid, mě láká dovnitř. V hlavě uslyším babičku, jak mi hrozí prstem. Ještě se řízneš o rezavej hřebík a dostaneš sněť jak starej Vomáčka. Ten šel vožralej do obalovny krást hnojivo a škrábl se o plot. Neumyl si to a do dvou dnů dostal otravu krve. Byl celej černej, když ho našli. Odeženu myšlenky a otevřu dveře, které jsou vachrlatě usazené v pantech.

Jak jsou zarezlé, tak se ale rozjedou do stran celá vrata. Nejdřív se leknu, ale pak mě upoutá něco, co stojí uprostřed dvorku. Pes, ty vole, velkej černej pes. "Brito, vem si je, trhej, kousni je do prdele": ozve se takový divný skřehot. Můj malý knírač se postaví přede mě, s úmyslem mě chránit. Vůbec mi není divný, že tady, uprostřed lesů, někdo žije. Navíc v takových barabiznách. Objeví se přede mnou dědeček  jak z pohádky. Usmívá se, co tady děláš mladej, omlouvám se, já se děsně lekl. Sem nikdo nechodí. Chvíli stojíme proti sobě, mě se postupně uvolní napnuté svaly. Chce pohladit mého psa, ale ten se nedá. Je nedůvěřivý. Vrčí na něj. Je mi divný, že jeho hafan nic nedělá. Jen tam tak stojí a dívá se na nás ze stínu. Opatrně jej obejdu a přijmu pozvání na čaj. Jsem mladej a důvěřivej. Znáte samotáře, když je to chytne, tak musí pořád mluvit. Vypráví mi, aniž bych se ptal, jak je tu od války, že mu řekli, aby hlídal tenhle bývalej statek. Patřil kdysi Polákům, pak ho prodali Čechům, který tady kolem těžili dřevo a pak si ho vzali Němci. Chci se zeptat, proč ten nápis Jude, ale když se nadechnu, jakoby mu přeskočilo a začne mi sprostě nadávat. Místo obličeje má škleb a mluví hodně sprostě. "Uříznul bych ti čuráka a klidně bych ho sežral": vříská. Leknu se a je mi tak nějak těžko na duši. Pes si sedne přede mě. 

Brito, utrhni mu koule. Zařve ještě, pak mu zase přeskočí a usměje se. Milej dědoušek. Klidným hlasem vypráví jak se sem dostal, jak měl ženu a děti, jak ho opustili, protože musel ty malý zmrdy zabít. Zase se leknu. Dáš si nějaký maso? Je zase klidný. Jako by měl v sobě dvě osobnosti. Někdy je to záležitost několika vět, jindy se otočí pro cukr a změní se mu tvář. Pojď se podívat vedle, něco ti ukážu. Nejdřív je to pár fotek, takové ty normální rodinné. Pak se na jedné objeví vysoký pán s knírkem. Má v ruce bič. Ten mi strkal do prdele, když mě šukal. Hahahahahhaha. Otevře další album a já jsem jak opařenej. Přeběhne mi mráz po zádech. Fakt se bojím, pes začne kňučet, protože on vždycky vycítí, jak na tom jsem. Jsme spojení. Na dalších fotkách jsou samý hnusný věci. Morbidní hnus. Rodiny se svými mrtvými dětmi, jak se to dřív dělávalo. Ale i něco horšího. Mrtvá, mučená zvířata, bičování lidí. Vůbec nevím, kde ty fotky sehnal. Některé jsou ještě černobílé, jiné ale už nové, lesklé. Asi u mě zapracuje pud sebezáchovy. Pár hororů jsem už četl a zrovna jsem si připadal, že jeden reálný začíná. Zmrdi, zmrdi, proč se na mě tak dívají? Utíkám přes další místnost. Jenže upadnu a kousne mě, co to hergot... liška. Kurva, kolem mě jsou samý vycpaný zvířata. Vezmu psa do náručí a otevřu okno. Pod námi to není hluboký a tak skočím. Dopadnu na něco měkkého. Ano, je to Brita, která je také vycpaná. Proč utíkáš, ještě si nedopil čaj, volá na mě mile, skoro pohádkově. Je mi to jedno, jdeme pryč. Pomalu se stmívá. Vydloubu ti oči, propíchnu ti koule, ty svině...

Nevím, kam utíkáme, ale je mi divný, že i pes je zticha. Je v nás obou malá dušička. Ne, nikdo nás nehoní, ani nestopuje. Přesto mám divný pocit. Když v dálce zmizí světlo hlídačova statku, pomalu se uklidním. Ještě, že mi zůstal v kapse nůž. Na batoh peču, vracet se tam nebudeme, ne? I v noci se stávají zázraky. Najdeme cestu. Nevím, kam jdeme, hlavně jen směrem pryč. Pes si mě hlídá, ujdeme snad patnáct kilometrů a už svítá. Pár domků v údolí vypadá přívětivě. I když my už teď nevěříme nikomu. Jsme hladoví, žízniví a pronásledují nás přízraky. Co bych dal za trochu vody. Kousek chleba. Ty asi sníš o špeku co, takovej hezky vyuzenej, taky bych si dal říct. Špek tedy nemám, ale upekla jsem štrůdl, ozve se za námi. Nějaká paní, se širokou sukní, nese hrnec plný mléka. Stračena vám dala i trochu mléka, jestli chcete. Starej ještě spí, on dělá na dráze, tak když budete chtít, vezme vás na stanici. Vůbec se mě neptá, kde jsme se tam objevili. Tenkrát lidé na horách ještě věděli, že nejdůležitější je se najíst, schovat se do tepla a pak, až je čas, na slova. Na tu máš, naleje misku psovi, který se na ní vděčně podívá. Nevypadáš jako Pražák, v lese to umíš, co? Co se ti stalo? Vyprávím celý náš příběh.

Jojo, tak to máte štěstí. Starej Biederman byl zavřenej dlouho ve vězení. Někdy po válce vyvraždil celou svojí rodinu. Oni mu tedy statek sebrali, není jeho, ale neměl se kam vrátit. Hráblo mu. On už jeho otec byl divnej. Dřív bydleli dole ve vsi, ale on měl problémy s tím, že obtěžoval děti. Mlátil svoji ženu, ale hlavně Biedermana. Tak nejdřív bydleli na statku jako čeledíni. Jenže znáš to, válka je svinstvo, nastěhovali tam Němce a jeho i sestru, tam měli jako sluhy. Říká se, že jí znásilňovali, že se tam děly hrozný věci. Pokřižuje se a podívá se na zeď, kde visí Ježíš. On je neškodnej, říkal to doktor z Tanvaldu, ale já ti nevím. Tak divně kouká, je tam jen on a ty jeho vycpaný zvířata. Asi ti ukazoval fotky, co? Něco si koupil načerno v Polsku, něco je tam po Němcích. Je to hnus. Měl by bejt v blázinci, nevíš, kdy mu zase houpne. Pak se probudí pantáta, celej rozesmátej. Dělá si z paní srandu, že nás jako načapal, ale myslí to v dobrým. Ona celá zčervená a já si říkám, jak je ten svět zvláštní. Jdete se jen tak cournout lesem, vyvenčit psa a vyčistit mysl a nejdřív spadnete do temný lidský stoky, abyste pak potkali dva, co se i po letech mají rádi a mají zlaté srdce jak z pohádky. 

Je to dobrej pes, hlídal tě celou dobu, co si spal. Měli jsme tři hodiny času, vlak jel až odpoledne. Jezdíval jeden denně. Nasedneme do starý rozhrkaný škodovky a vydáme se k nádraží. Moc děkuji, opakuji stále dokola. Mám štěstí, pán řekne průvodčímu, co se mi stalo a jedu až do Smržovky zadarmo. Vrátím se pomalu do chalupy a padnu na postel. Najdu tu ještě zbytek chleba a nějaký špekáčky. Podělím se. Zatopím v kamnech, pořád je ve mě velkej chlad. Pes se stočí do klubíčka. V noci mě probudí šramot. Na půdě je asi zase kuna. Vezmu si pohrabáč. Je za knihovnou. Achjo. Bouchnu do dřevěných polic. Nic. Jen trochu starého prachu. Udeřím víc a na hlavu mi spadne kniha Hlídač č. 47. Nejdřív mi zatrne a pak se rozesměju do ticha. Když se vrátím do pokoje, pes leží v mé posteli. Dnes můžeš kamaráde, zasloužíš si to. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine