DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 3. května 2025

Rozhovor - ATAUDES - Temný a chladný black death metal, který vás pokryje jedovatými pavučinami!


Rozhovor s black death metalovou skupinou z Argentiny - ATAUDES.

Odpovídal Jon Deathammer (bicí), děkujeme!

Recenze/review - ATAUDES - Tempus Edax Rerum (2025):

Ave ATAUDES! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ahoj Jakube Asphyxi, jak se máš? Zdravím čtenáře DEADLY STORM ZINE. Zde Jon Deathammer, bubeník ATAUDES. Z vydání alba máme velkou radost, především chceme poděkovat vydavatelstvím MEMENTO MORI a OBSCURE DISHARMONY RECORDS za vydání. Moc děkujeme za pozitivní komentáře k albu. Jsme velmi spokojeni s tím, čeho se nám podařilo na novém albu dosáhnout. Naším cílem bylo rozšířit zvuk kapely do nových mezí, k tomu částečně přispělo i angažování kytaristy Iva Bisceglia. Když srovnám první album s tím letošním, dá se říct, že jsme zachovali, a dokonce zvýšili agresivitu. Přidali jsme klávesy, kytarová sóla, složitější rytmiku, delší skladby, extrémnější vokály, hodně blast beatu.


„Tempus Edax Rerum“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a black metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál ATAUDES?

Jsem rád, že se k albu rád vracíš. Naším záměrem bylo od počátku dosáhnout v naší hudbě splynutí death metalu a black metalu. Skládání alba začíná mnou vytvořenými demosnímky s bicími, basou a kytarami, které pak posílám kytaristovi Ivovi a on je přetváří (vylepšuje kytarové party a dokonce skládá nové riffy). Chodíme tam a zpátky, písničky hodně hrajeme ve zkušebně a jakmile jsme si jistí, uděláme demosnímky, na které náš zpěvák Cristian nasadí metráž a napíše texty. Nakonec nahráváme.

Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsán Loïc F.. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Loïc F. vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Malá oprava, Loïc F. vytvořil pouze DDP soubor alba, aby ho mohl poslat do továrny. Mixáž, mastering a nahrávání bicích a kytar provedl Sebastian Barrionuevo z FDM Studios tady v Argentině. Baskytaru, klávesy a vokály jsem nahrál v našem osobním studiu já. Se Sebastianem spolupracuji od doby, kdy jsme s ním pracovali na prvním albu. Je to člověk s mnoha zkušenostmi v produkci extrémního metalu, hrál v legendárních argentinských kapelách jako AVERNAL a JESUS MARTYR, v současnosti hraje ve své kapele MEDIUM. Nahrál, smíchal a zmasteroval mnoho alb. Nahrávání začalo bicími, poté Ivo nahrál kytary. Nakonec jsme v našem osobním studiu nahráli vokály, basu a klávesy. Mix a mastering pak provedl Sebastian Barrionuevo.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u labelu Memento Mori a je opatřeno děsivým apokalyptickým obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Autorem je GUSTAVO ROBERTO MATEO, argentinský umělec z města Rosario v Santa Fe. Chtěli jsme vytvořit abstraktní obraz související s texty alba, malíř navrhl několik motivů a my jsme si vybrali jeden, se kterým jsme dál pracovali. To bylo vše.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a z Argentiny znám jen pár kapel. Myslím si ale, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Daří se u vás death a black metalu? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

I u nás je jen pár kapel, máme malou scénu. Někteří z nás v kapele poslouchají Cult of Fire, hlavně jejich druhé album, na druhou stranu před pár týdny hráli v Buenos Aires „Gutalax“, někteří členové se na ně jeli podívat a byla to velmi zábavná show. Co se týče vydavatelství, Lavadome Productions vydalo předchozí desku našeho kytaristy Tumba de Carne.


Hrajete black death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit ATAUDES, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

ATAUDES vznikl s myšlenkou spojit na jednom místě death metal ze Švédska, Finska, Anglie a USA s norským black metalem, možná i doom metalem a grindcorem. Na začátku jsme možná měli více klasických odkazů jako Mayhem, Emperor, Incantation nebo Morbid Angel, v současné době pro toto album vlivy zmutovaly do aktuálnějších motivů, možná Deathspell Omega, Portal, Blood Incantation nebo vzdálenějších kapel jako Mastodon nebo Meshuggah.
Možná nemáme určitý vzor, který bychom následovali, ale snažíme se z naší kariéry jako kapela vytěžit maximum tím, že se učíme od zavedenějších kapel. Bylo by úžasné jet na turné s většími kapelami nebo hrát na festivalech.

Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Co se týče propagace, je to společná práce mezi propagací, kterou dělají vydavatelství, u nichž působíme, a propagací, kterou děláme sami tím, že posíláme k šíření vlastní materiál. Co se týče ostatních členů kapely a mě samotného, jsme poměrně častými návštěvníky koncertů a také si kupujeme co nejvíce nahrávek na CD, TAPE, VINYLU NEBO PÁSKÁCH.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako ATAUDES ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Technologie sice hodně pomohla k rozšíření kapel, ale je také pravda, že kapel je hodně a možná se to jednou posluchačům skryje, ale na druhou stranu je to něco velmi pozitivního, že je tu tolik kapel a hodně kvalitních, které hrají extrémní metal. V současné době nám technologie strašně moc pomáhají v tom, abychom mohli šířit naši hudbu, abychom mohli prodávat náš fyzický i digitální materiál, abychom si udrželi labely, které nás vydávají, abychom mohli pořádat naše koncerty.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Myslím, že jsou kapely, které to berou přísněji, a jiné si hudbu prostě užívají, pro nás je extrémní hudba místem setkání přátel, kteří mají rádi to samé. Chodíme spolu na koncerty, skládáme hudbu, hrajeme naživo, kupujeme si desky, posíláme si pořád novou hudbu, myslím, že to je náš pocit sounáležitosti s extrémní hudbou.

 

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají ATAUDES v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

V příštích měsících máme v plánu představit album tady v Argentině na několika koncertech a možná v budoucnu, v příštím roce, se nám podaří vycestovat do Evropy nebo do zbytku Jižní Ameriky. Děkujeme vydavatelství, fanouškům a přátelům za skvělou podporu Ataudes a to zejména nového alba.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Tempus Edax Rerum“ zase narvat do hlavy!

Děkuji ti za tvoje slova, za tvoji laskavost a za rozhovor, děkuji ti za podporu kapely. Přeji ti hodně štěstí já i ATAUDES a doufám, že se naše cesty někdy zkříží.

Recenze/review - ATAUDES - Tempus Edax Rerum (2025):


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 2. května 2025

Recenze/review - TRIBUNAL - In Penitence and Ruin (2025)


TRIBUNAL - In Penitence and Ruin
CD 2025, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Slyším nářek nevinných. Bolí mě každý výkřik, každý pláč a utrpení. Možná jsem na podobné věci vnímavější, ale prostým faktem je, že v dnešní době se smutku nevyhnete. Vylézá z pokojů mučených, z kobek, z válek, ze znásilnění těl i myslí. Zlo tady bude s námi vždycky a historie nás učí, že nejde zničit. Jen se pokaždé stáhne do stínu, aby čekalo na příležitost, až bude moci znovu zaútočit. Někdy se otiskne do starých zdí, do ruin kostelů, do domů, ve kterých se umíralo. Vždycky jsem měl rád hudbu, která ve mě dokáže vyvolat nějaké emoce. S kanadskými TRIBUNAL se setkávám poprvé. Stačilo mi ale několik prvních tónů, abych věděl, že jsme na stejné vlně.

Novinka je druhým počinem kapely a také otiskem včerejších dní. Návštěvou hřbitova, vzpomínkou na déšť, který padal z černého nebe, když si pohřbíval někoho, na kom ti moc záleželo. Je to naléhavé album, je to něco víc, co je jen mezi mnou a kapelou a co se velmi špatně definuje a popisuje. Nechme raději mluvit hudbu.


Muzika kanadských tmářů nechává vzpomenout na staré klasické doom gothic metalové kapely (MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, ANATHEMA, KATATONIA, DRACONIAN, SATURNUS, samozřejmě). Cítili jste někdy takovou tu zvláštní bolest,  kterou nešlo utišit ani prášky, ani alkoholem? Zadřela se vám hluboko pod kůži, do podvědomí. Najednou jste nechápali, jak se někdo může smát. Padaly na vás mraky a těžký, drásavý splín. Chtěli jste jenom zalézt do svého pokoje, jako raněné zvíře a poslouchat hudbu, která dává smysl. Pro tyto osobní chvíle je určeno i nové album "In Penitence and Ruin". Je to nahrávka se spoustu zajímavých, smutných melodií. S pasážemi, u kterých mrazí, s motivy, které vás nikdy nenechají v klidu. Líbí se mi zvuk, obdivuji kombinaci syrovosti a chladných melodií. Většinou moc ženské hlasy nemusím, ale zde jsem nadmíru spokojen. Vše je průzračné i špinavé zároveň depresivní, přesto s nadějí, ostré i hedvábné. Jako bych vstal uprostřed noci, pronásledován vlastním svědomím i nočními můrami a vydal se do dávno opuštěného kostela. Setkal se s přízraky, rozmlouval s démony, vyslechl veškerou bolest, kterou jim zlí lidé během jejich života způsobily. Nakonec zůstaneme na všechno sami, setkáme se s vlastní smrtí a pohlédneme do tváře osudu. Právě pro takové chvíle je nové album  určeno. Dostalo se mi do podvědomí a poslouchal jsem jej nejčastěji, když jsem si četl. Pokud máte tenhle styl rádi jako já, určitě se na tuhle kapelu podívejte pečlivěji. Nechte ji, aby vás přesvědčila. Slyším nářek nevinných. Bolí mě každý výkřik, každý pláč a utrpení. Možná jsem na podobné věci vnímavější, ale prostým faktem je, že v dnešní době se smutku nevyhnete. Vylézá z pokojů mučených, z kobek, z válek, ze znásilnění těl i myslí. Naléhavý, přesvědčivý a chladný gothic doom metal, který vás obejme do mlhy zapomnění! Vynikající pochmurný zážitek! 

Asphyx says:

I hear the cries of the innocent. I am pained by every cry, every lament and suffering. Perhaps I am more sensitive to such things, but the simple fact is that you can't avoid sadness these days. It comes out of the rooms of the tortured, out of dungeons, out of wars, out of the rape of bodies and minds. Evil will always be with us, and history teaches us that it cannot be destroyed. It just retreats into the shadows each time, waiting for an opportunity to strike again. Sometimes it imprints itself on old walls, on the ruins of churches, on houses where people died. I've always liked music that can stir some emotion in me. This is my first encounter with Canadian TRIBUNAL. But it only took me the first few notes to know we were on the same page.

The new album is the band's second release and also a reprint of yesterday. A visit to the cemetery, a memory of the rain that fell from the black sky when you buried someone you cared about. It's an urgent album, it's something more that's just between me and the band and very hard to define and describe. Let the music do the talking.


The music of the Canadian darkies makes you think of the old classic doom gothic metal bands (MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, ANATHEMA, KATATONIA, DRACONIAN, SATURNUS, of course). Have you ever felt this strange pain that couldn't be soothed by pills or alcohol? It burrowed deep under your skin, into your subconscious. Suddenly you didn't understand how anyone could laugh. Clouds fell over you, and a heavy, crushing fullness. You just wanted to crawl into your room, like a wounded animal, and listen to music that made sense. The new album "In Penitence and Ruin" is meant for these personal moments. It's a record with a lot of interesting, sad melodies. With passages that give you chills, with themes that will never leave you in peace. I like the sound, I admire the combination of rawness and cold melodies. I'm not usually a fan of female voices, but here I'm extremely satisfied. Everything is transparent and dirty at the same time depressing yet hopeful, sharp and silky. It's as if I got up in the middle of the night, haunted by my own conscience and nightmares, and made my way to a long-abandoned church. Encountered ghosts, talked to demons, listened to all the pain that evil men had caused them during their lives. In the end, we are left to face everything alone, to meet our own death and look into the face of fate. It is for such moments that the new album is intended. It got into my subconscious and I listened to it most often when I read. If you like this style as much as I do, definitely check this band out more carefully. Let it convince you. I hear the cries of the innocent. Every cry, every cry and suffering hurts me. Maybe I'm more sensitive to things like this, but the simple fact is that you can't avoid sadness these days. It comes out of the rooms of the tortured, out of dungeons, out of wars, out of the rape of bodies and minds. Urgent, compelling and cold gothic doom metal that will embrace you in the fog of oblivion! An excellent gloomy experience!


TRACKLIST
1. Incarnadine
2. A Wound Unhealing
3. Angel of Mercy
4. The Sword of the Slain
5. Ruin
6. The Penitent
7. Armoured in Shadow
8. …And the Thorn-Choked Flowers Grow
9. Between the Sea and Stars


LINE-UP
Soren Mourne - Bass, Cello, Vocals
Etienne Flinn - Guitar, Vocals
Jessica Yang - Guitar
Dallas Alice - Keys
Julia Geaman - Drums

CREDITS

Produced by Tribunal and Jesse Gander. Drums recorded by Jesse Gander at Rain City Recorders. Mixed by Jesse Gander at Rain City Recorders. Mastered by Greg Chandler at Priory Recording Studios. Cover painting and lettering by Soren Mourne.



KNIŽNÍ TIPY - Čím temnější, tím lepší - Stephen King (2025)


Čím temnější, tím lepší - Stephen King
2025, Beta-Dobrovský

Byla to zajímavá diskuze. Já jsem za nejlepší povídku považoval Chřestýše, manželka zcela jinou (Noční můra) a o dceři ani nemluvím. Jeli jsme zrovna do Budapešti, byl to můj opožděný dárek k narozeninám a novou knihu povídek od Stephena Kinga jsem tentokrát četl jako poslední. Holky si ze mě dělaly srandu. Ostatně jako vždycky. Trvalo to sedm hodin, než jsme dorazili na místo, hledali jsme ubytování, což v maďarštině nebyla žádná legrace a tak nějak automaticky nám naskakovaly některé pasáže a hlášky z knížky v hlavě. Bavilo mě to a to prosím pěkně opravdu hodně moc. A to nejsem příliš velký příznivec povídek všeobecně. Jsem spíš na delší knihy s příběhem. Možná by se mi líbilo víc hororu, ale i tak jsem si tuhle knihu opravdu užíval.

Ne nadarmo je King považován za jednoho z nejlepších autorů. Mnohé povídky nebyly nikdy publikovány a osobně se mi líbí i náhled autora na současný svět. Některé pasáže bych tesal do kamene. Je znát, že je nejen dobrým řemeslníkem, který umí vystavět příběh, ale i neskutečně skvělým vypravěčem. Některé popisy postav jakoby znázorňovaly některé lidi v mém okolí. Je vlastně až s podivem, že si stále drží laťku kvality takhle vysoko. Pokaždé, když od něho něco čtu, tak si přijdu součástí příběhu, jsem přímo vtažený do děje a bývám napnutý jako struna. Marně přemýšlím, kdo by to jednou za Kinga mohl vzít? Pár pokusů bylo, ale když on má v sobě ještě něco navíc. Obrovskou porci talentu a spoustu fantazie. Mnohdy velmi temné, ale to nás přeci všechny baví, ne?

Nachodili jsme spoustu kilometrů, viděli všechno, co je v Budapešti zásadní a po pár pivech a vínu, se obě ženy mého života rozhodly, že půjdou spát. Mě se nechtělo. Natáhl jsem si bolavé nohy na křeslo, usadil se do polohy nadšeného čtenáře a některé povídky jsem si přečetl ještě jednou. Hergot, to má grády, říkal jsem si někdy kolem půlnoci a poslouchal u toho oddechování. Na terase se mihl stín. Byl to pták? Nebo kočka? Vylezl jsem ven a díval se na rušnou ulici, která pomalu usínala. Zvláštní pocit, to vám povím. Kdy vlastně vylézají přízraky? Je to v Maďarsku jiné? Nějak se mi to pomíchalo, protože ten den to bylo i hodně o historii a jako asi každý národ, i tenhle ji měl pěkně pohnutou. Plný langoše a guláše jsem nakonec usnul a nevěděl o světě až do rána.

Druhý den byl přeci jen volnější, manželka je po velmi dlouhé nemoci a tak jsme spíš posedávali, navštívili několik kostelů. A Čím temnější, tím lepší se pořád vznášelo mezi námi. Bylo na nás vidět, že jsme si knížku užili, že se nám líbila a že v našich myslích zanechala stopy. Stejně jako Budapešť. Když jsem potom stáli u Dunaje na nábřeží a sledovali stařenky a stařečky, jak vzpomínají u památníku holocaustu, bylo mi zase jednou smutno z lidského rodu. Najednou nebyly hororové příběhy jenom fikcí, ale věděl jsem, že se spousta hnusných věcí může doopravdy stát. Obyčejné boty, vyskládané v betonu, si budu pamatovat navěky. Byl to hodně zvláštní zážitek. Už to najednou nebylo o tom, která povídka byla nejlepší, ale spíš o tom, jestli se některé příběhy mohly stát, či nikoliv.

Ještě jednou kolem Dunaje, pak na metro a hurá vlakem domů. Cestování a objevování zemí, zvyků, lidí, bylo vždy naším velkým koníčkem. Rádi chodíme a tak nějak to k nám patří, stejně jako čtení. Stephen King odvedl opět skvělou práci. Dvanáct příběhů, kdy každý má v sobě cosi silného, velmi přesvědčivého. Něco, co mě přitáhlo za vlasy až ke stránkám a donutilo mě číst dál a dál. Pokud máte Mistra rádi, neváhejte ani chvilku. Pro mě, jako velkého fanouška, je to samozřejmě povinnost, ale myslím si, že by se tahle kniha mohla líbit i vás. Už teď se těším, až se setmí a budu si zase číst. A také na to, až se s vámi přístí pátek podělím o další tip. Děkuji vám za pozornost. Mějte se co nejlépe. 


---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Legendární vypravěč Stephen King přináší mimořádnou sbírku dvanácti krátkých příběhů, z nichž mnohé nebyly dosud nikdy publikovány a patří k jeho nejlepším povídkám vůbec.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Info - BACK TO THE SYMBOLIC - Tři Dvory u Kolína - 22.- 23. 8. 2025!


BACK TO THE SYMBOLIC - Tři Dvory u Kolína - 22. - 23. 8. 2025!

7.ročník festivalu BACK TO THE SYMBOLIC proběhne tradičně v malebném prostředí Koupaliště ve Třech Dvorech u Kolína s jedinečnou atmosférou, géniem loci a kapelami, které v Čechách ještě nikdy nehrály!

info: 

---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 1. května 2025

Recenze/review - DORMANT ORDEAL - Tooth and Nail (2025)


DORMANT ORDEAL - Tooth and Nail
CD 2025, Willowtip Records

for english please scroll down

Hra stínů a světel. Zmrzlá půda, potok s ledovou vodou. Našlapuji tiše, abych neporušil mrtvolnou atmosféru, která se rozkládá všude kolem. Lesy bez života, řeky bez ryb. Někdy si připadám, jako bych zůstal poslední na celém světě. Červi, které mám ve svých vnitřnostech mě hlodají zevnitř, zakusují se do mého masa. Z očí mi teče krev a pomalu se rozpadám v prach. Cítím se úplně stejně jako když poslouchám nové album polských death metalistů DORMANT ORDEAL.

Tuhle smečku sleduji již dlouhý čas. Byl jsem i na koncertě, na kterém jsem si potvrdil, že tohle je přesně odrůda smrtícího kovu, který koluje i v mých žilách. Spousta zdánlivě nesourodých nápadů a různých motivů, mnohdy komplikované, jsou zde dávkovány velmi přesvědčivým, opravdovým a autentickým způsobem. Lehl jsem si na zem, uprostřed lesa, roztáhl ruce jako padlý anděl a nechat se unášet hudbou do zcela jiných dimenzí. 


Na novince se opět Poláci posouvají do jiných sfér. Jedná se samozřejmě o velmi propracovanou, skvěle složenou a zpracovanou muziku, která má v sobě navíc drive a velkou sílu. Ve skladbách je opravdu spousta takové té neklidné temné energie, která se vám dostane postupně do žil i do podvědomí. Není nutné mluvit o zvuku, ani o obalu a celkové produkci. Všichni odvedli skvělou práci. Hlavní je ale jako vždy hudba a ta je zde volně inspirovaná kapelami jako HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, ULCERATE, DECAPITATED, HOUR OF PENANCE, BEHEMOTH. Má slova ale berte spíše jako připodobnění, jinak jsou DORMANT ORDEAL skupinou, která má svůj vlastní výraz, spoustu zajímavých, neotřelých nápadů a schopnost zaujmout již během několika prvních tónů. Vlastně ani nevím proč, ale neustále mi při poslechu v hlavě naskakují vzpomínky na dlouhé výlety do lesů, na staré hřbitovy mezi ruiny dávno zničených domů. Tohle album hoří zevnitř, je po okraj narvané tlakem a energií. Pokud jako já posloucháte hudbu hlavně srdcem, bude vás "Tooth and Nail" určitě bavit. Na téhle nahrávce je totiž vše, co mám na death metalu tolik rád. Temnota, chlad, bolest i utrpení, naděje i strach. Těžko se to definuje, lepší je určitě zase jednou poslouchat, než psát spoustu slov. Nové album je pro mě osobní, niterný zážitek, muzika, která se stala i mojí součástí. Hra stínů a světel. Zmrzlá půda, potok s ledovou vodou. Našlapuji tiše, abych neporušil mrtvolnou atmosféru, která se rozkládá všude kolem. Lesy bez života, řeky bez ryb. Někdy si připadám, jako bych zůstal poslední na celém světě. Červi, které mám ve svých vnitřnostech mě hlodají zevnitř, zakusují se do mého masa. Z očí mi teče krev a pomalu se rozpadám v prach. Mrazivá, syrová death metalová stínohra! Brutalita a technika se zde potkávají s absolutní tmou!


Asphyx says:

A play of shadows and lights. Frozen ground, a stream with icy water. I tread quietly, so as not to disturb the dead atmosphere that spreads all around. Forests without life, rivers without fish. Sometimes I feel like I'm the last one left in the world. The worms in my guts gnaw at me from the inside, biting into my flesh. My eyes bleed and I slowly crumble into dust. I feel exactly the same as when I listen to the new album of Polish death metallers DORMANT ORDEAL.

I've been following this pack for a long time. I've even been to a show where I confirmed to myself that this is exactly the variety of death metal that runs through my veins as well. Lots of seemingly disparate ideas and different themes, often complicated, are dosed here in a very convincing, genuine and authentic way. I lay down on the ground, in the middle of the forest, spread my arms like a fallen angel and let the music take me to completely different dimensions.

On the new album, the Poles again move into other spheres. This is of course very sophisticated, well composed and processed music, which has extra drive and great power. There is really a lot of that restless dark energy in the songs, which gradually gets into your veins and subconscious. There is no need to talk about the sound, the cover art and the overall production. Everybody did a great job. But the main thing as always is the music and it is loosely inspired by bands like HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, ULCERATE, DECAPITATED, HOUR OF PENANCE, BEHEMOTH. But take my words rather as a simile, otherwise DORMANT ORDEAL is a band that has its own expression, a lot of interesting, novel ideas and the ability to captivate within the first few notes. Actually, I don't even know why, but I keep having memories of long trips to the woods, to old cemeteries among the ruins of long-destroyed houses, popping into my head while listening to them. This album burns from within, it's packed to the brim with pressure and energy. If, like me, you listen to music mainly with your heart, you will definitely enjoy "Tooth and Nail". Because this record has everything I love about death metal. Darkness, coldness, pain and suffering, hope and fear. It's hard to define, it's better to listen to it again than to write a lot of words. The new album is a personal, intimate experience for me, music that has become a part of me. A play of shadows and lights. Frozen ground, a stream with icy water. I tread quietly, so as not to break the dead atmosphere that is all around. Forests without life, rivers without fish. Sometimes I feel like I'm the last one left in the world. The worms in my guts gnaw at me from the inside, biting into my flesh. My eyes bleed and I slowly crumble into dust. A freezing, raw, death metal shadow! Brutality and technique meet absolute darkness!



about DORMANT ORDEAL on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Wije i Mary, Pt. 1 
02. Halo of Bones 
03. Horse Eater 
04. Orphans 
05. Solvent 
06. Dust Crown 
07. Against the Dying of the Light 
08. Everything That Isn't Silence Is Trivial 09. Wije i Mary, Pt. 2

band:
Maciej Nieścioruk - Guitars, Bass, Songwriting, Lyrics
Maciej Proficz - Vocals



středa 30. dubna 2025

Recenze/review - CADAVER - Hymns of Misanthropy (2025)


CADAVER - Hymns of Misanthropy
CD 2025, Listenable Records

for english please scroll down

Temná, chladná noc se pomalu měnila v mlhavé ráno. Samota duše, samota těla, takhle to bude jednou vypadat, až zaplatím převozníkovi přes řeku Styx. Ocitnu se ve světě za oponou a zůstanu jenom se svým vlastním svědomím. Na smrt jsme vždycky sami. Zbývá už jenom vybrat soundtrack k poslednímu spočinutí. Myslím si, že nové album norských CADAVER je pro tyto chvíle velmi dobrou volbou.

Zažil jsem s kapelou jejich počátky, i skvělý návrat v roce 2020. Vždycky se mi líbil jejich přístup k muzice, způsob jakým píšou nové skladby. Každé album je trošku jiné, přesto si pánové zachovávají svůj vlastní rukopis a originální výraz. I novinka se pohybuje někde na pomezí staroškolského thrash metalu a deathu. Samozřejmě s nezbytnými příměsemi black metalu a progresivních, technických prvků. 


Letos mi jejich čerstvě umíchaný a pěkně zapáchající koktejl začal pořádně chutnat až po nějaké době. K vzájemnému přenosu došlo opravdu až brzy ráno, když jsem šel temnou ulicí, když se noc měnila v den a nastala hodina mezi psem a vlkem. Jednotlivé melodie jsou velmi naléhavé, ostré a nepostrádají takovou tu poctivou patinu. Povedl se i zvuk a o obalu také netřeba diskutovat. Všechno tu sedí perfektně na svých místech a vy se tak můžete soustředit na hudbu samotnou. Možná jste si všimli, že jsou mnozí lidé poslední roky zahleděni jenom sami do sebe. Je to zvláštní jev, ze kterého vzešla již spousta zlého. Jakoby se při poslechu člověk díval do zrcadla, které mu dokáže nahlédnout do jeho nitra. Alespoň takhle vnímám novinku já. Vše mi tu připadá ohlodané na kost, syrové. Určitě znáte takový ten pocit pomalu přicházejícího vzteku, který jednou vyvře ven jako láva ze sopky. CADAVER se povedlo zachytit přesně takové nálady a ať už jsou to odkazy na CARCASS, VOIVOD, floridskou nebo švédskou death metalovou školu nebo do rudého zabarvený black metal, vše je dávkováno s citem i elegancí starých mistrů v oboru. Tahle kapela si šla vždy vlastní cestou a i letos po nich zůstává pěkně hluboká krvavá stopa. Doporučuji poslouchat v tichu a naprosté tmě, v těchto momentech vynikne jejich pradávná síla nejvíce. Je fakt, že někdy bývám také rád sám, odstřihnutý od současného divného světa. Přecházím v myšlenkách na druhou stranu, padám do hlubiny, užívám si jednotlivé melodie. Pokud máte tuhle smečku rádi a nebojíte se pohlédnout do zrcadla a zjistit pravdu o temnotě, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete spoustu odpovědí na otázky, které jste se báli položit. Black, thrash death metalová mantra, která vás rozdrásá zevnitř! Temnota plná chladu a beznaděje! 


Asphyx says:

The dark, cold night was slowly turning into a foggy morning. Loneliness of the soul, loneliness of the body, this is what it will look like one day when I pay the ferryman across the River Styx. I'll find myself in the world behind the curtain, left only with my own conscience. We are always alone in death. All that's left is to choose the soundtrack for our final resting place. I think that the new album by Norway's CADAVER is a very good choice for these moments.

I've been with the band through their early days, and their great comeback in 2020. I've always liked their approach to music, the way they write new songs. Each album is a little different, yet the gentlemen retain their own signature and original expression. Even the new album is somewhere between old school thrash metal and death. Of course, with the necessary admixtures of black metal and progressive, technical elements.


This year, their freshly mixed and nice smelling cocktail started to taste properly after some time. The mutual transmission didn't really happen until early in the morning as I walked down a dark street, as night turned to day and the hour between dog and wolf arrived. The individual melodies are very urgent, crisp and not lacking that honest patina. The sound is also good and the cover artwork is also not to be discussed. Everything fits perfectly in place here and you can concentrate on the music itself. You may have noticed that many people have been self-absorbed of late. It's a strange phenomenon, and a lot of bad things have come out of it. It's as if, when listening to it, one is looking into a mirror that can see inside oneself. At least that's how I see the novelty. Everything here seems gnawed to the bone, raw. I'm sure you know that feeling of slow-coming anger that will boil out like lava from a volcano. CADAVER has managed to capture exactly that kind of mood, and whether it's references to CARCASS, VOIVOD, the Florida or Swedish school of death metal, or red-tinged black metal, everything is dispensed with the feeling and elegance of the old masters in the business. This band has always gone their own way and even this year they leave a pretty deep bloody trail. I recommend listening in silence and complete darkness, it is in these moments that their ancient power shines through the most. It is a fact that sometimes I also like to be alone, cut off from the strange world of today. I cross over to the other side in my thoughts, fall into the depths, enjoy the individual melodies. If you like this pack and are not afraid to look in the mirror and find out the truth about the darkness, don't hesitate a moment. You'll get plenty of answers to questions you've been afraid to ask. Black, thrash death metal mantra that will tear you up from the inside! Darkness full of coldness and hopelessness!




about CADAVER on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1 Maltreated Mind Makes Man Manic 
2 Chained To His Fate
3 Nowhere To Hide
4 Sunset At Dawn
5 From The Past 
6 Breaking Through
7 Misanthropic Anthem 
8 Death Has To Wait 
9 Through The Pain 
10 Drowned In Dreams 

band:
Anders Odden - guitar/vocals
Ole Bjerkebakke - drums/vocal
Eilert Solstad - Bass



Recenze/review - MASSAFACTION - Downfall of Trinity (2025)


MASSAFACTION - Downfall of Trinity
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Někdy mívám apokalyptické sny. Chodívám v nich po spálené zemi, dívám se na hromady mrtvol. Probouzím se do tmy a realita bývá mnohdy horší, než ty nejděsivější představy starých autorů sci-fi. Poslouchám a vybírám si už jenom muziku, která se mi líbí a která je vhodná k současnému stavu ničeného světa. MASSAFACTION jsou pravověrní death metalisté z Berlína, kteří hrají opravdově, uvěřitelně a surově. Přesně takovým tím přesvědčivým způsobem, který mám nejraději.

Je to od začátku do konce nahrávka, která se valí kupředu jako lavina z kamení, kostí, špíny a lidského hnisu. Němci dokáží být ve skladbách pěkně ostří, zároveň si ale zachovávají temnou a chladnou atmosféru. Budete se po kolena brodit ve špinavé stoce. A marně hledat alespoň nějaké záblesky světla. 


Ano, jedná se o klasicky zahraný a složený death metal ve stylu třeba takových BOLT THROWER, BENEDICTION, CANCER, MORTA SKULD, JUNGLE ROT. MASSAFACTION jsou jako buldozer, který jede neustále dopředu. Zůstává po něm jenom zkáza a utrpení. Líbí se mi zvuk, majestátní obal, produkce, celkové provedení. Po formální stránce je vše v absolutním pořádku a vy se tak můžete plně soustředit na hudbu samotnou. Ta je přesvědčivá, má v sobě potřebný drive, sílu, takový ten heavy efekt, který mám u muziky tolik rád. Zajímavé jsou i texty, které rozhodně stojí za prostudování. Samozřejmě, nejedná se o nic nového, ani o záležitost, která by otočila hudebními dějinami, ale to zde ani není účelem. Pro mě osobně je nejdůležitější to, že mě baví nové album "Downfall of Trinity" poslouchat a rád se k němu vracím. Vlastně by se dalo napsat, že jsem si ihned zařadil tyhle německé maniaky mezi nejoblíbenější nahrávky poslední doby. Novinka totiž není jenom dobře zahraným řemeslem, ale má v sobě i něco navíc. Touhu řezat do živého, nakumulovaný vztek, takový ten zničující efekt, který musí ocenit každý fanoušek poctivých pohřbů do země. Jedná se sice o nové jméno na scéně, ale také o muzikanty, kteří mají zkušenosti a kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Muziku, která rozdrtí všechny vaše kosti v těle. Nezbývá nic jiného, než vám novinku doporučit. Poslouchejte pořádně nahlas! Někdy mívám šílené sny. Chodívám v nich po spálené zemi, dívám se hromady mrtvol. Probouzím se do tmy a realita bývá mnohdy horší, než ty nejděsivější představy starých autorů sci-fi. Masakrující, valivý, staroškolský death metal s krvavým otiskem! Lavina, která vás strhne do hlubiny! 


Asphyx says:

Sometimes I have apocalyptic dreams. I walk on scorched earth, look at piles of dead bodies. I wake up in the dark, and the reality is often worse than the most horrifying fantasies of old science fiction writers. I only listen to and choose music that I like and that is appropriate to the current state of the destroyed world. MASSAFACTION are true death metallers from Berlin who play real, believable and raw. Exactly the kind of convincing way I like best.

From start to finish, this is a record that rolls forward like an avalanche of rocks, bones, dirt and human pus. The Germans can be pretty sharp in their songs, while still maintaining a dark and cold atmosphere. You'll be wading knee-deep in a filthy sewer. And look in vain for any glimpses of light.


Yes, it is classically played and composed death metal in the style of such bands as BOLT THROWER, BENEDICTION, CANCER, MORTA SKULD, JUNGLE ROT. MASSAFACTION are like a bulldozer, which is constantly moving forward. All that's left is destruction and suffering. I like the sound, the majestic cover, the production, the overall execution. Formally, everything is in absolute order and you can fully concentrate on the music itself. It is convincing, it has the necessary drive, power, that heavy effect I like so much in music. The lyrics are also interesting and definitely worth studying. Of course, this is nothing new, nor is it a matter that would turn musical history around, but that is not the purpose here. For me personally, the most important thing is that I enjoy listening to the new album "Downfall of Trinity" and I like coming back to it. In fact, you could write that I immediately ranked these German maniacs among my favorite records of recent times. Because the new stuff is not only well played craft, but it has something extra. A desire to cut into the living, an accumulated rage, the kind of devastating effect that every fan of honest-to-God burials must appreciate. They may be a new name on the scene, but they are also musicians who are experienced and who know very well what they want to play and how they want to play it. Music that will crush every bone in your body. We have no choice but to recommend this new release to you. Listen really loud! Sometimes I have crazy dreams. I walk on the scorched earth, looking at piles of dead bodies. I wake up in the dark, and the reality is often worse than the most horrifying fantasies of old science fiction writers. Massacring, rolling, old school death metal, with a bloody imprint! An avalanche that takes you into the depths!


tracklist:
01. Worldbetrayer 
02. 10.000 Volt 
03. Fortress Of Decadence 
04. Downfall Of Trinity 
05. Predator 
06. Catharsis 
07. Maggots Remain 
08. Necrophilharmonica

band:
Sascha Hermann – Vocals
Steven Schubert – Guitars
Soheil Bon - Guitars
Andreas Tölgyesy – Bass
Shumon Chakrabarti – Drums


úterý 29. dubna 2025

Recenze/review - RED DEAD - Paths Across the Graves (2025)


RED DEAD - Paths Across the Graves
CD 2025, Great Dane Records

for english please scroll down

Vždycky mě přitahoval pach rozkládajícího se masa. Líbilo se mi už jako dítěti, když jsem našel u cesty mrtvé zvíře. Lovil jsem a preparoval další a další těla. Sbíral jsem kosti a vyrýval do nich tajné symboly. Nikdo mě nechápal, nikdo nedokázal ocenit krásu umírajících očí. Byl jsem pro všechny jenom bastardem, netvorem, zrůdou. Neustále mě zavírali a nechávali hnít zaživa v temných kobkách. Kde jsem byl já, byla i smrt. Naléhavá, hmatatelná, krutá a ošklivá.

Na tenhle hororový příběh, inspirovaný skutečnými událostmi, jsem si vzpomněl, když jsem začal poslouchat nové album francouzských maniaků RED DEAD. Již jsem s nimi měl co do činění (odkaz na recenzi minulé nahrávky naleznete dole pod článkem). Pánové morbidně pokračují tam, kde minule přestali. V prašivé, klasické a tradiční death metalové cestě. Je vám doufám jasné, že kolem leží mrtvoly v různém stádiu rozkladu. 


"Paths Across the Graves" je hudba ze starých hřbitovů, z márnic, z katakomb ve kterých leží těla prokletých. Jsou pokryta pavučinami a snětí. Již minule se mi líbil přístup kapely, taková ta opravdovost, uvěřitelnost a ryzost, kterou ze skladeb cítím. Riffy v sobě mají pradávnou sílu, tlak a energii. Nevím, jestli jste někdy strávili noc v márnici, ale pokud ne, tak ani nemusíte. Zážitek z nového alba je totiž úplně stejný, podobně naléhavý, syrový a děsivý. Smrt je za každým rohem, čeká ve stínu na svojí příležitost. Povedl se zvuk, stylový obal, ale hlavně nápady, které jsou volně inspirovány kapelami typu OBITUARY, BENEDICTION, GRAVE. Francouzi nadále rozvíjejí původní myšlenky a dělají to velmi elegantně a se zkušenostmi starých mistrů. Je o mě všeobecně známo že vždy rád přijmu pozvání na podobné záhrobní obřady. Hroby jsou exhumovány s velkým nadšením a silou. Vždycky bývá zajímavé navštívit hrob nějakého zlého bastarda a ujistit se, že stále leží a hnije ve svém hrobě. Mraky jsou zase jednou nízko. Nemůžu spát a tak raději vstanu, vezmu do rukou lopatu a potom je již všem všechno jasné. Alespoň nám, starým fanouškům kovu smrti určitě. Nová nahrávka se opět povedla po všech stránkách a myslím si, že udělá dobře všem prokletým, démonům i posluchačům, co stále uctívají pohřby do země. Bylo pro mě velmi příjemné se k novince vracet, rvát si ji pod tlakem do hlavy a užívat si její chladnou a temnou atmosféru. Za mě osobně nelze jinak, než vám album doporučit. Vždycky mě přitahoval pach rozkládajícího se masa. Jestli jste na tom stejně, tak neváhejte ani chvilku. Exhumace starého, shnilého prašivého hrobu! Death metal, u kterého praskají kosti i víka od rakví! 

Asphyx says:

I've always been attracted to the smell of decomposing meat. I used to love it as a kid when I found a dead animal on the side of the road. I hunted and prepared more and more bodies. I collected bones and carved secret symbols into them. No one understood me, no one could appreciate the beauty of dying eyes. I was just a bastard, a monster, a freak. I was constantly locked up and left to rot alive in dark dungeons. Where I was, there was death. Immediate, palpable, cruel and ugly.

I remembered this horror story, inspired by real events, when I started listening to the new album of French maniacs RED DEAD. I had already dealt with them (the link to the review of the previous record can be found at the bottom of the article). The gentlemen morbidly pick up where they left off last time. In the dusty, classic and traditional death metal way. I hope it is clear to you that there are corpses in various stages of decomposition lying around.


"Paths Across the Graves" is music from the old cemeteries, from the morgues, from the catacombs where the bodies of the damned lie. They're covered in cobwebs and snow. I already liked the band's approach last time, such a realness, believability and purity that I feel from the songs. The riffs have an ancient power, pressure and energy to them. I don't know if you've ever spent a night in a morgue, but if you haven't, you don't have to. In fact, the experience of the new album is exactly the same, similarly urgent, raw and terrifying. Death is around every corner, waiting in the shadows for its opportunity. The sound, the stylish cover artwork, but most importantly the ideas, which are loosely inspired by bands like OBITUARY, BENEDICTION, GRAVE. The French continue to develop the original ideas and do it very elegantly and with the experience of the old masters. It is a well-known fact that I am always happy to accept invitations to similar after-grave ceremonies. The graves are exhumed with great enthusiasm and vigour. It is always interesting to visit the grave of some evil bastard and make sure he is still lying and rotting in his grave. The clouds are low once more. I can't sleep, so I better get up, pick up a shovel and then it's all clear to everyone. At least for us old death metal fans, anyway. The new record has once again succeeded on all counts and I think it will do good to all the damned, demons and listeners who still worship burial in the ground. It was very enjoyable for me to revisit the new release, ripping into it under pressure and enjoying its cool and dark atmosphere. For me personally, I can't help but recommend the album to you. I've always been drawn to the smell of decomposing flesh. If you're the same way, don't hesitate a moment. Exhumation of an old, rotten, dusty grave! Death metal that cracks bones and coffin lids!


Recenze/review - RED DEAD - Forest of Chaos (2020):

tracklist:
01. The Burden Continues 
02. Toward the Torture 
03. Démentia 
04. Corpse Riders 
05. Skull Catacombs 
06. Manhunt 
07. Evil Genes 
08. Land of Wandering Souls 
09. From Beyond the Grave 
10. Fall Into the Dead’s Realm 
11. Pathetic Side of Humanity



Recenze/review - SLAVES OF EVIL - Certain Death (2025)


SLAVES OF EVIL - Certain Death
EP 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Jednou, až celou  naši zemi zničíme, tak zůstanou jenom spálené domy, hromady mrtvol a bolest, kterou nepůjde vymazat. Ti, co přežijí, budou poslouchat jenom death metal, který v sobě obsahuje velkou porci krutosti, který má masivní zvuk, který zabíjí na potkání. Až nastane apokalypsa, tak se éterem budou vznášet ostré melodie kapel, jakou jsou polští SLAVES OF EVIL. Smečky, která vás rozdrtí velkou silou. Nic pro slabé povahy, spíše se jedná o materiál, který vzešel ze samotného undergroundu, z pekla, kde na svém trůně sedí samotný Satan. Usmívá se. Má důvod. Země bude brzy zničena naší vlastní hloupostí.

Je to nářez od začátku do konce, je to tsunami, u kterého jsou lámány kosti, u kterého pukají lebky a lidem se zastavuje srdce. Je to hudební teror, útok z podsvětí. Stačilo mi pár poslechů a moc dobře jsem věděl, že tohle je přesně odrůda death metalu, která koluje i v mých žilách. Doporučuji dávkovat pořádně nahlas, nejlépe v absolutní tmě. 


Do téhle nečisté hry vás uvede obal, pod kterým je podepsán Piotr Szafraniec. Ten odvedl skvělou práci. Motiv krásně doplňuje hudbu a evokoval ve mě spoustu apokalyptických myšlenek. Pochválit musím i masivní, syrový a zároveň dobře čitelný zvuk. Je to masakr, který vás přikove na zeď (Filip "Heinrich" Hałucha - mixing, mastering). Co se týká stylu, tak pánové se volně inspirovali u kapel jako HATE ETERNAL, NILE, AEON. Dělají to ale s elegancí a nadšením pro poslední věci člověka před smrtí. Na novém EP "Certain Death" mě ale hlavně oslovil způsob, jakým tihle tmáři ke své morbidní práci přistupují. Věřím jim každý tón, každou notu, užívám si mrtvolně chladnou atmosféru, mám neodbytný pocit, že mi brzy popraskají všechny kosti v těle. Poláci hrají opravdově, upřímně, od srdce, pevně věří své hudbě. Ze skladeb je to cítit na několik kilometrů, jako zápach rozkládající se mršiny. Skvělé jsou i technické prvky, které jsou dávkovány s rozumem. Vy si tak můžete naplno vychutnat death metal, který má v sobě velkou spoustu zajímavých momentů, nápadů, který hoří zevnitř. SLAVES OF EVIL na to jdou ostře, nekompromisně, divoce a s ďábelskou jiskrou v oku, ale nezapomínají ani na mrazivě podmanivé melodie. Výsledkem je nahrávka, která by neměla chybět ve sbírce každého opravdového fanouška pohřbů do země. Také vám poslední roky připadá, že je svět zahalen do krvavé mlhy? Také vás šokuje hloupost lidí? Jednou, až celou  naši zemi zničíme, tak zůstanou jenom spálené domy, hromady mrtvol a bolest, kterou nepůjde vymazat. Surová, temná death metalová apokalypsa! Po této nahrávce zůstává jenom spálená země! Masakr! 

Asphyx says:

One day, when our entire earth is destroyed, all that will be left is burnt houses, piles of dead bodies and pain that cannot be erased. The survivors will only listen to death metal, which contains a large portion of cruelty, which has a massive sound that kills on sight. When the apocalypse comes, the sharp melodies of bands like Poland's SLAVES OF EVIL will float through the ether. A pack that will crush you with great force. Nothing for the faint hearted, rather this is material that has come from the underground itself, from hell, where Satan himself sits on his throne. He smiles. There's a reason. The earth will soon be destroyed by our own stupidity.

It's a tsunami from start to finish, a tsunami that breaks bones, cracks skulls and stops people's hearts. It's a musical terror, an attack from the underworld. It only took me a few listens to know that this is exactly the kind of death metal that runs through my veins. I recommend to dose it really loud, preferably in absolute darkness.


The cover, signed by Piotr Szafraniec, will introduce you to this dirty game. He did a great job. The motif complements the music beautifully and evoked a lot of apocalyptic thoughts in me. I also have to praise the massive, raw and at the same time easy to hear sound. It's a massacre that will drive you up the wall (Filip "Heinrich" Hałucha - mixing, mastering). As far as style is concerned, the gentlemen were inspired by bands like HATE ETERNAL, NILE, AEON. But they do it with elegance and enthusiasm for the last things of man before death. But on the new EP "Certain Death", I'm mostly drawn to the way these darkies approach their morbid work. I trust them with every note, every note, I enjoy the deadly cold atmosphere, I have an insistent feeling that all the bones in my body are about to crack. The Poles play genuinely, sincerely, from the heart, firmly believing in their music. You can smell it from the songs for miles, like the stench of decomposing carrion. The technical elements are also great, and they are dosed with sense. You can fully enjoy death metal that has a great deal of interesting moments, ideas that burn from within. SLAVES OF EVIL go at it sharply, uncompromisingly, fiercely and with a devilish sparkle in their eye, but they don't forget the chillingly captivating melodies. The result is a record that shouldn't be missing from the collection of any true fan of burying themselves in the ground. Do you also feel like the world has been shrouded in a bloody fog for the last few years? Are you also shocked by the stupidity of people? Someday, when our entire earth is destroyed, all that will be left is burnt houses, piles of corpses and a pain that cannot be erased. A raw, dark death metal apocalypse! After this record, all that's left is scorched earth! Massacre!



tracklist:
01. Altars Of Pain 
02. Torn By The Claws Of Madness 
03. Chaos Domain 
04. The Tomb

band:
Pudel - Vocals
Pulo - Guitars
Szwagier - Vocals, Guitars
Ciastek - Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine