DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 5. května 2025

Recenze/review - CRYPTS OF DESPAIR - We Belong In The Grave (2025)


CRYPTS OF DESPAIR - We Belong In The Grave
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Můžou mít mrtví sny? Pokud ano, tak v nich určitě hraje nové album litevských CRYPTS OF DESPAIR. Kapely, kterou sleduji od jejich počátků (rozhovory, recenze i report ze skvělého koncertu naleznete dole pod článkem). Vždycky se mi líbil přístup, jakým skládají muziku, takový ten temný, syrový odér, který odlišuje dobré kapely od špatných. Novinka je volným pokračování předchozích nápadů. Opět se jedná o chladný a temný death metal té nejvyšší kvality. 

Zahalen do krvavé mlhy, ležící v chladné rakvi, sleduji svůj vlastní pohřeb. Za chvilku začnu hnít ve studené zemi a pomalu se rozpadat v prach. Přesně takové myšlenky ve mě evokuje i nové album. Má v sobě takovou zvláštní, podmanivou náladu, touhu ničit zevnitř. Jakoby do mě zasekla svůj dráp samotná Smrt. 


Kývám se spokojeně do rytmu, užívám si mrtvolnou atmosféru. Pánové se zde volně inspirovali kapelami jako INCANTATION, IMMOLATION, MORBID ANGEL, ULCERATE, DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, REPLICANT. A udělali to velmi elegantně a zkušeně. Navíc potom přidávají velkou porci vlastních, neotřelých a zajímavých nápadů. Co se týká formálních věcí, jako je zvuk, obal a celková produkce, tak je vše v nejlepším pořádku. Dostanete poctivou porci smrtícího kovu, velmi dobře zahraného. Pro mě osobně je potom velmi důležité, že se ani chvilku nenudím. Naopak, hlavou mi létá velká spousta temných myšlenek a k nahrávce se rád a často vracím. Má v sobě něco přitažlivého, podmanivého, autentického. Navíc, i když se jedná teprve o třetí dlouhohrající album, kapela zraje jako dobře uleželá mrtvola. Novinka "We Belong In The Grave" toho budiž důkazem. Ohně v záhrobí zase jednou hoří jasným, černým plamenem. Satan sedí na svém trůnu a usmívá se. Nedivím se mu, hraje se zde hlavně pro něj i pro všechny prokleté. Možná začnu jednou hnít ve studené zemi, ale než se tak stane, tak si budu podobné rituály užívat. Zapomeňte na světlo, na současný podivný svět, nechte se kapelou pozvat na onen svět. Zkuste si někdy strávit celou noc v márnici a rozmlouvat s mrtvými. Potom pochopíte, jak tohle album zní. Budete vnímat celou jeho morbidní krásu. Mě nezbývá nic jiného, než přidat hlasitost a novou nahrávku vám doporučit. Můžou mít mrtví sny? Teď už vím, že určitě. Když poslouchám tuhle desku, tak jsem si s tím úplně jistý. Morbidní, temné ozvěny z toho nejhlubšího podzemí! Démonický death metal s krvavou aurou!


Asphyx says:

Can the dead have dreams? If so, the new album of Lithuanian CRYPTS OF DESPAIR is definitely playing in them. A band I've been following since their early days (interviews, reviews and a report from a great gig can be found below the article). I've always liked the approach they take to writing music, that dark, raw vibe that separates the good bands from the bad. The new one is a loose continuation of previous ideas. Once again it is cold and dark death metal of the highest quality. 

Wrapped in a bloody mist, lying in a cold coffin, I watch my own funeral. Soon I will begin to rot in the cold earth and slowly crumble into dust. And that's exactly the thoughts the new album evokes in me. It has this strange, captivating mood, a desire to destroy from within. It's as if Death himself has stuck his claw into me.


I sway contentedly to the beat, enjoying the deadpan atmosphere. The gentlemen here are loosely inspired by bands like INCANTATION, IMMOLATION, MORBID ANGEL, ULCERATE, DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, REPLICANT. And they did it in a very elegant and experienced way. Plus, they then add a big helping of their own fresh and interesting ideas. As far as formal things like sound, cover art and overall production are concerned, everything is in the best order. You get an honest serving of deadly metal, very well played. Then, for me personally, it's very important that I don't get bored for a moment. On the contrary, I have a lot of dark thoughts flying through my head and I like to come back to the record often. It has something appealing, captivating, authentic. Moreover, even though this is only the third full-length album, the band is maturing like a well-laid corpse. New album "We Belong In The Grave" is proof of that. The fires in the grave are once again burning with a bright, black flame. Satan sits on his throne and smiles. I don't blame him, it's mostly for him and all the damned. I may rot in the cold earth one day, but until I do, I'll enjoy rituals like this. Forget the light, forget the strange world of today, let the band invite you to the other world. Try spending a whole night in a morgue sometime, talking to the dead. Then you'll understand what this album sounds like. You'll take in all its morbid beauty. I have no choice but to turn up the volume and recommend the new record to you. Can the dead have dreams? Now I know they can. Listening to this record, I'm pretty sure of it. Morbid, dark echoes from the deepest underground! Demonic death metal with a bloody aura!



about CRYPTS OF DESPAIR on DEADLY STORM ZINE:








Track Listing -
1.We Belong In The Grave
2.Terminal Dias
3.Obliteration Of The Impure
4.Expulsion To Purgatory
5.Undisillusioned
6.Seizures
7.Precipitous
8.Gaze Of The Adversary
9.Burial Of The World

Line up -
Jonas Kanevičius - Vocals
Dovydas Auglys - Guitars
Tautvydas Kartanas - Guitars
Simonas Jurkevičius - Bass
Henri Mäll - Drums

Artwork by Vainius "Anomaly" Česnauska



neděle 4. května 2025

Recenze/review - RITUAL OF DECAY - Among Riotous Eaters of Flesh (2025)


RITUAL OF DECAY - Among Riotous Eaters of Flesh
EP 2025, Maggot Stomp

for english please scroll down

Šelmy zavřené v klecích, vystavené na odiv. Krvavé souboje, smutný pohled umírajících. Těla, pohozená na zemi jako kusy nepotřebného hadru. Někdy je mi z lidského rodu smutno a nevidím žádnou naději. Stojím před kafilerií a sleduji tichý dým, který stoupá z komína. Death metal býval vždycky o hnusných věcech a nové album RITUAL OF DECAY z Arizony není výjimkou. Stačilo několik prvních společných setkání a ihned jsem věděl, že tohle je hudba, která koluje i v mých žilách.

Pánové mají na svém kontě již jedno neméně dobré EP, kompilaci, demonahrávku a dvě splitka. Ke mě se ale jako první dostal letošní počin "Among Riotous Eaters of Flesh". Ihned jsem si sehnal i vše ostatní a nezbývalo nic jiného, než se s vámi podělit o několik mých dojmů. Za prvé - musím uznat, že hudba těchto tmářů má v sobě podmanivě morbidní atmosféru, spoustu zajímavých momentů a chladných nálad. Za druhé - tohle je přesně ten druh nahrávky, která vám rozřeže ksicht do krve. Nezbývá než přidat hlasitost. 


Někdy se mi zdá o rozřezaných tělech, pověšených na hácích. Kývajících se vyčítavě do rytmu. Hlavy bez očí, přesto hledící do tmy. Netuším, jestli jste někdy byli na jatkách, ale věřte tomu, že ve zdech je otištěna bolest a utrpení. S albem "Among Riotous Eaters of Flesh" jsem na tom podobně. Tento smrtící kov je velmi dobře zahraný, má poctivý masivní základ, spoustu nápadů, které zaujmou. Vše je velmi volně inspirováno kapelami jako SINISTER, BENEDICTION, GRAVE, MORGOTH, ASPHYX, PESTILENCE. Potkávají se zde jak vlivy evropské, tak americké death metalové školy. Zároveň, a to se mi opravdu hodně líbí, se snaží pánové o vlastní přístup. Myslím si, že se jim to daří na výbornou. Až zase jednou půjdete do obchodu a budete si kupovat kusy mrtvého masa, tak si na tuhle kapelu určitě vzpomeňte. Jejich hudba je totiž velmi podmanivá, syrová, zahraná od srdce a s nadšením. Jasně že už tu všechno bylo a každý je dnes někomu podobný. Jenže tentokrát mi to vůbec nevadí. Naopak, mám tyhle výlety do starých piteven moc rád. RITUAL OF DECAY mají navíc tu výhodu, že jsou uvěřitelní, opravdoví, reální. Jejich skladby smrdí zkaženou krví, jsou nasáklé prašivinou a věřím kapele každý tón, každou notu. Američané dokáží být jak suroví a nekompromisní, tak chladní a temní jako stíny v mlze. Silné melodie, chorobný vokál, zničující bicí. Co si víc můžu přát? Myslím, že není nutné dodávat cokoliv dalšího. Tohle EP se zkrátka povedlo po všech stránkách. Šelmy zavřené v klecích, vystavené na odiv. Krvavé souboje, smutný pohled umírajících. Těla, pohozená na zemi jako kusy nepotřebného hadru. Někdy je mi z lidského rodu smutno a nevidím žádnou naději. Stojím před kafilerií a sleduji tichý dým, který stoupá z komína. Hnilobou, špínou a zkaženou krví nasáklý, morbidní death metal! Temnota a chlad! 

Asphyx says:

Beasts locked in cages, on display. Bloody fights, the sad sight of the dying. Bodies strewn on the ground like pieces of useless cloth. Sometimes I feel sad for the human race and see no hope. I stand outside the rendering plant and watch the silent smoke rising from the chimney. Death metal used to always be about the ugly stuff and the new album RITUAL OF DECAY from Arizona is no exception. The first few times I saw them together, I knew immediately that this is the music that runs through my veins.

The gentlemen already have one equally good EP, a compilation, a demo and two splits to their credit. But the first to reach me was this year's release "Among Riotous Eaters of Flesh". I immediately got everything else and had no choice but to share some of my impressions with you. First of all - I have to admit that the music of these obscurantists has a captivatingly morbid atmosphere, a lot of interesting moments and cool moods. Secondly - this is exactly the kind of record that will cut your face to blood. Nothing to do but turn up the volume.


Sometimes I dream of dismembered bodies hanging from hooks. Swaying reproachfully to the rhythm. Heads without eyes, yet staring into the darkness. I don't know if you've ever been to a slaughterhouse, but believe me, there's pain and suffering imprinted on the walls. I feel the same way about "Among Riotous Eaters of Flesh". This death metal is very well played, has an honest solid foundation, lots of ideas that catch the eye. Everything is very loosely inspired by bands like SINISTER, BENEDICTION, GRAVE, MORGOTH, ASPHYX, PESTILENCE. Both European and American death metal school influences meet here. At the same time, and I really like this a lot, the gentlemen are trying their own approach. I think they are doing it very well. Next time you go to the store and buy pieces of dead meat, remember this band for sure. Because their music is very captivating, raw, played from the heart and with passion. Of course, it's all been there before and everyone is like someone else nowadays. But this time it doesn't bother me at all. On the contrary, I love these trips to the old dissecting rooms. RITUAL OF DECAY have the added advantage of being believable, real, genuine. Their songs smell of rotten blood, they are soaked in filth and I believe the band with every note, every note. The Americans can be both raw and uncompromising and as cold and dark as shadows in a fog. Strong melodies, sick vocals, devastating drums. What more could I ask for? I don't think I need to add anything else. This EP is simply a success in every aspect. Beasts locked in cages, on display. Bloody fights, the sad sight of the dying. Bodies strewn on the ground like pieces of useless cloth. Sometimes I feel sad for the human race and see no hope. I stand outside the rendering plant and watch the silent smoke rising from the chimney. Rotten, filthy, blood-soaked, morbid death metal! Dark and cold!

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý sedmnáctý - Za barem


Příběh čtyř stý devadesátý sedmnáctý - Za barem

Jednou cestou ze školy jsem si všiml u vchodu do koleji inzerátu. Visel na nástěnce a bylo tam i telefonní číslo. Večer na baru to řešíme. Kde je vlastně tlustý Karel? Dojde nám všem. Byl součástí celého společenství snad odnepaměti. Nikdo ani nevěděl, co studoval nebo vůbec jestli. Vyprávělo se něco o strojárně a že ho pak vyhodili a on se nechtěl zbavit studentského života, tak se nechal zaměstnat na baru. Spával vzadu v kumbálu, životospráva víceméně žádná. Pil s náma do rána a v deset už stál zase na nohou. Prostory měl pronajatý jeden plzeňský mafián, kamarád správce kolejí. Tak proč hergot někoho hledají? Vysvětlení přinesly ještě ten den neoficiální kolejní tamtamy. Po chodbách se ozýval šepot a nakonec se k nám doneslo, že Karel dostal infarkt. Peprnější bylo, že to nebylo při jeho nekonečných opicích, ale kupodivu při sexu. Se stejně oplácanou dívkou, kterou jednoho krásného dne oblouznil v brzkých ranních hodinách. Zalezli spolu do kumbálu a když byla nahoře, tak ho kleplo. To je tak, když šukají hroši. Ukončil celou situaci jeden z drbajících.

Mezitím přišli mafiánovi na vytunelování fondů na zemědělskou techniku. Místo strojů nakoupil automaty a financoval dvě diskotéky, jeden bordel a právě bar na kolejích. Šel si sednout, správce, jako bejvalej vysoko postavenej komouš, vše ustál. Navíc mu došlo, že víc vydělá, když bude bary provozovat sám. Tedy, pod hlavičkou kolejí. S dotacemi od města, jak jinak. Jen už tam nebude asi moci pořádat večírky se striptérkama. Na těch jsme několikrát byli. Nenechali jsme se vyhodit od kulečníku. Byla to v mnohém divoká doba, ale nikomu to tak nepřipadalo. Každopádně, slovo dalo slovo a přijali mě. Už jsem tu několikrát vypomáhal, věděl jsem co a jak. Myslel jsem si, že zvládnu všechno. Brigády o víkendu práci na pozemcích i na chalupě, sport, muziku i blondýnku. Ona mě varovala, že to není nic pro mě. Ale měl jsem svoji hlavu. Tvrdou palici. Představoval jsem si, že se zadarmo napiju, pokecám a vydělám nějaké peníze. Copak o to, platili kupodivu dobře, ale bylo to pro mě neskutečně náročné. Navíc jsem chtěl také trošku studovat. 

První týden byl v pohodě. Pár delších ožíraček, nějaké ty oslavy čehokoliv. Nedělalo mi problém čepovat, hlídat kasu a pouštět na hi-fi věži hudbu, kterou si hosté žádali. Metal mi samozřejmě ihned zavrhli a tak mi chvílemi ze všech těch Michalů Davidů, Oceánů a Shalomů fakt hrabalo. Dostal jsem k ruce jednu prvačku, která studovala na FAV a i když nebyla příliš hezká, tak s ní byla sranda a hlavně makala. Nejdřív se zdálo, že vše odsýpá jak má. Když nebyli lidé, četl jsem si, tahal zboží a kecal s Janou, která byla chytrá a moc se neprožívala, takže to šlo. Problém nastal v sychravém podzimním počasí. Na lidi začaly lézt chmury a začali se mi chodit svěřovat. Tenkrát mě psychologie hodně zajímala a tak jsem to bral jako takové cvičení. Jenže ono to bylo pořád dokola. To, co dnes lidé blijí každý den na sociální sítě, tak chodili říkat mě. On mě nechce, ona mě nechce. On se mi líbí, jak ho mám oslovit. To bylo kolem dvanácté. Pak následovaly panáky, ještě jednu pro mě a pro barmana, a temnota. Nevěřili byste, co jsou lidé na sebe schopní říct. A tak jsem viděl dvoumetrovýho kluka brečet, že byl jako malej znásilňovanej, o holkách ani nemluvím. Mlácení, rodiče, co nikdy rodičema být neměli.

Jasně, byly i veselý partičky nebo jednodušší lidé, co brali všechno tak, jak to přišlo. Ale ty si nepamatujete. Jsou stejní, jak přes kopírák. Nejdřív upnutí, až běda, potom jemné náznaky a nakonec narážky, za které se budou druhý den stydět. Víc jsem si ale pamatoval všechny ty hrůzy. Fascinovalo mě, kolik temnoty je mezi lidmi. Všichni ti z úspěšných rodin, bohatí, krásní, měli své 13 komnaty. Někdy mi z toho bylo blbě. Připadal jsem si jako kněz, který stojí za výčepem a poslouchá zpovědi. O zlu, o špatnostech. Holky, který klevetily, panenky s krásnými tvářemi, které žárlily a dělaly nejdřív drobné naschvály. Bylo to jako nějaké post apokalyptické sci-fi, ve kterém nechali všichni na povrch vyplout temnotu. Zvedal se mi žaludek, bolelo mě to, nechtěl jsem věřit tomu, že jsou lidé opravdu takoví. Možná sem chodili jen ti, které bolelo svědomí a potřebovali vše přechlastat. Budoucí právníci, lékaři a učitelé hledali na dně sklenice rozhřešení. Dodnes, když některé, dnes samozřejmě úspěšné a mnohdy i mocné, potkám, tak si na jejich příběhy vzpomenu. Bylo to jak ve Starém zákoně. Jako když začne válka a rabování. 

Nikdy jsem nebyl žádný prvoplánový fešák, za kterým by se dívky otáčely, ale tenkrát jsem měl tolik příležitostí. Nevyužil jsem je a byl jsem na to hodně hrdý. Bojoval jsem za mě a za blondýnku. Každopádně. Nejhorší snad byly večírky, na kterých byly party holek bez kluků. Dámy byly většinou někde ve městě tančit a na baru si vyprávěly zážitky. Prodávaly svoje těla za pár drahých panáků, za svezení v luxusních autech. Městem, které kdysi patřilo hlavně pivu, se také začaly šířit drogy. Nikdy nezapomenu na jejich oči. Jako by měly v sobě samotného Satana. Když mi naleješ whiskey, zajdeme do kumbálu? Mrkání očima, kozy k sobě, vlnění zadkem. Každá třetí mi řekla, že nemá kalhotky. Dělal jsem si z toho srandu, šlo mi jenom o peníze, ale je pravdou, že jsem na nějaký čas přišel o veškeré zbytky iluzí, které jsem ještě o lidech měl. Těšil jsem se na brýlaté studentky, které chodily ráno, byly stydlivé, pily jenom kávu a čaj a měly před sebou desky s učením. Odpoledne chodily dvojice, to bývalo také v pohodě, ale večer a v noci, se už jenom lovilo. 

Moc jsem nespal, ve škole byl jako mátoha a o víkendech se mi několikrát stalo, že jsem upadl, sekl špatně sekyrou. Fyzicky jsem to fakt nedával, ale nejhorší byly ty rozšklebené tváře, které si mi vloudily i do snů. Barman musí být vtipnej, milej, musí si nechat líbit všechno. Náš zákazník, náš pán. Peníze znamenají všechno. Na konci devadesátých let určitě. Mezi lidmi, mezi opravdu hodně lidmi, znamenaly nejvíc. Mladý holky se chtěly dobře vdát, nejlépe za Němce nebo Italy, aby vypadly tady z toho marastu a kluci měli ostré lokty. Kdybych tenkrát také zasekl dráp, mohl jsem se dnes mít možná také lépe. Jenže já na to nikdy neměl žaludek. Snažil jsem si zlo nepřipouštět, ignoroval jsem jej. Raději jsem mizel se svojí milou do lesů, na koncerty, ke knihám. Někdy jsem to nemohl vydržet a tak jsem si nechával platit panáky, abych se ze všech těch keců nepoblil. Nejhorší snad bývali chytří, kteří dokázali dělat hrozný zvěrstva. Dodnes lituji, že jsem něco nenahlásil na policii.  

Sedíme na náměstí v Plzni a sledujeme dvě malé děti, jak se honí po dlažbě. Výskají radostí, maminka je okřikuje. Slunce svítí a blondýnka mě drží za ruku. Užíváme si všechnu tu krásu, nevinnost, obyčejnost. Z pekárny voní čerstvé housky, pro dvě skočím a jen tak, nasucho je žvýkáme. Staré babičky se šourají a čekají na své dědečky, podají si ruce, prohodí něco vtipného a já si říkám, že je to všechno velkej protiklad tomu studentskýmu baru. Nechci se obklopovat špatnými věcmi, nechci poslouchat o znásilnění, o krutostech, o týrání. Raději bych si jen tak sedl na pivo. Zlatý kanály ve škodovce. Tam je aspoň klid. Bolí to sice víc fyzicky, ale mám čistou hlavu. Zajdu rovnou na radu koleje. Omlouvám se, musím se učit. Seděl přede mnou samotný pan správce, vládce všeho. Ulízl si zbytky vlasů a jeho ruka zaplula pod sukni mladé sekretářky. Ta vyjekla, bylo jí to trapné, ale udělala hihihi, hahaha. Měl mastné ruce. Jednu z nich mi podal a v jeho očích se dalo vyčíst, že to je zmrd a hajzl.

Tak to ne mladej, smlouvu máš ještě na měsíc. Tu práci odvedeš, je nová doba, my tady nějaký flákače trpět nebudeme. Snažím se vymotat, nechápu, proč nemůžu jít na hodinu. Vždyť je to jenom brigáda. Vůbec mi neodpoví. V sobotu zavřeš. Bude soukromá oslava. Když odcházím, třísknu dveřmi. Celý týden jsem jak tělo bez duše. Ptám se kluků z práv, jestli na to má nárok. Oni mi odpoví, že asi ne, ale že tenhle debil má prsty všude a jestli chci dostudovat, tak bych ho neměl moc provokovat. V pátek všechny vyženu ve dvanáct. Musím se vyspat. Jdeme se ráno projít a mě mrazí v zádech. Už jsem pár podobných akci zažil a není to nic příjemného. Většinou je na nich parta magorů, co mají prachy a myslí si, že můžou všechno. A vlastně můžou. Vrátíme se a ve mě je malá dušička. Sejdu dolů do baru a vyhodím pár studentů, kteří by chtěli pivo. Na dveře dám ceduli soukromá akce. 

Přijedou poměrně brzy. Už kolem páté. Luxusní taxíky. Je jich asi osm. Všichni mají kvárda různých barev, málo vlasů a zlatý řetězy. Hej pikolíku, zahlaholí jeden a tak přijdu s notesem. Objednávají si samozřejmě samý drahý pití. Sesednou se ke stolu a začnou ihned vzpomínat na starý dobrý časy. Komouši, STB, dnes podnikatelé a mafiáni, co se stihli velmi rychle zorientovat v nové době. Devět let po revoluci měli všechno. Cítili se být nad zákony. S dalšími panáky začali machrovat. Sem tam někdo vytáhl pistoli a bylo to děsně vtipný. Mlčel jsem a měl sto chutí je všechny zapálit. Tenhle hnusnej vřed lidstva. Pak jeden začal vzpomínat na to, jak sledovali nějakého pána, místního herce a disidenta. Jak mu dělal naschvály, jak obtěžoval jeho dceru, jak jim zničil život. Pak jsem ho předal do věznice Frantovi a ten zmrd přiznal i co nevěděl. Krásný časy. Někdo zabouchal na dveře. Aáá, překvapení pánové. 

Některý holky byly oblečený jako zajíčci, jiné v latexu. Hezký těla, ale smutný pohledy, jak už to děvky mívají. Nejdřív byly striptýzy. Potom se různě rozdělily. Seděly pupkáčům na kolenech, v klínech a oni jim mačkali prsa a sahali na zadek. Totální degradace lidství. Bizardní obrazy, které jsem nechtěl vidět. Moc ve své nejhnusnější podobě. Musel jsem běhat, chlastali všichni a hodně. Nějakej s prasečím ksichtem, myslím, že mě v Plzni na starosti kulturu, nutil dvě holky, aby si sahaly mezi nohy a líbaly se. Hrozně se tomu smál a ukájel se sprostými slovy. Cítil jsem se jako otrok a to jsem jenom roznášel pití. Občas se někdo za všeobecného veselí poblil. Byly to zvířata, převlečený v kvádrech. Zajímavé, jak se nahoru pokaždé dostanou takoví debilové. Ostré lokty a žádné svědomí. Další panáky. Co ty pikolíku, ty si nedáš? Podíval jsem se na něj a říkám mu, že se zmrdama nepiju. Nejdřív jsem si myslel, že mě zabije nebo nechá zabít, ale on se děsně rozřechtal. Ty se mi líbíš, řekl jenom a raději se věnoval jedné zrzce. Plácal ji po zadku, až ho měla celej červenej.

Když odjeli někam, kam jsem nemusel, ulevilo se mi. Už jsem nikdy nechtěl být za barem. Poslouchat divný řeči, vnímat temnotu. Pověsil jsem utěrku na věšák. Zkontroloval kasu (platil pan správce). Vše sedělo. Zamkl jsem a dlouho do noci koukal do stropu. Stejně je ten svět někdy divnej a zlej. Napadlo mě, když jsem konečně usnul. Za barem to možná mohlo být i dobrý, ale rozhodně ne tady a teď. Už jsem se tam nikdy nevrátil. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 3. května 2025

Interview - ATAUDES - Dark and cold black death metal that will cover you with poisonous cobwebs!


Interview with black death metal band from Argentina - ATAUDES.

Answered Jon Deathammer (drummer), thank you!

Recenze/review - ATAUDES - Tempus Edax Rerum (2025):

Ave ATAUDES! Hello to the underground. I hope all is well with you. It should be, you have the second long-playing great album of your career this year. I have to admit, it literally put me up against the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. It's very telling that you've done a great job and a great deal of talent too. How do you feel about the new record in relation to your debut? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?

Hello Jakub Asphyx, how are you? Greetings to the DEADLY STORM ZINE audience. Here to answer Jon Deathammer drummer of ATAUDES. We are very happy with the release of the album, first of all we want to thank the labels MEMENTO MORI and OBSCURE DISHARMONY RECORDS for the releases. Thank you very much for your positive comments about the album. We are very happy with the point we were able to reach on the new album.
We were aiming to expand the sound of the band to new limits, this was partly thanks to the addition of Ivo Bisceglia on guitars. If I compare the first album with this one, we could say that we kept and even increased the aggressiveness. We added keyboards, guitar solos, more complex rhythms, longer songs, more extreme vocals, a lot of blast beat.


"Tempus Edax Rerum" contains all the attributes of good death and black metal. For me personally, it is a record that I love to come back to. How was it made? How did ATAUDES compose the new material?

I'm glad you like going back to the album. It is our intention from the beginning to achieve a coexistence between Death Metal and Black Metal in our music.The composition of the album starts with demos made by me with drums, bass and guitars, then I send them to Ivo the guitarist and he transforms them (improves guitar parts and even composes new riffs). We go back and forth, we play the songs a lot in the rehearsal room, once we are sure we make demos where our vocalist Cristian puts the meter and writes the lyrics. Finally we record.

I found out that Loïc F. is responsible for the recording and mixing. I have to confirm that the sound literally kills. It still makes me turn up the volume on the hi-fi tower. Loïc F. has created a sound that is cruel, raw and dark and animalistic at the same time. How did you work with him and why him? What studio did you record in and how did everything go?

A small correction, Loïc F. only made the DDP file of the album to send it to the factory. The mixing, mastering and the recording of drums and guitars were done with Sebastian Barrionuevo from FDM Studios here in Argentina. Bass, keyboards and vocals were recorded in our personal studio by me. I work with Sebastian since we worked with him on the first album. He is a person with a lot of experience in Extreme Metal production, he has played in legendary bands in Argentina like AVERNAL and JESUS MARTYR, he currently plays in his band MEDIUM. He has recorded, mixed and mastered many albums. The recording started with the drums, then Ivo recorded his guitars. Finally in our personal studio we recorded vocals, bass and keyboards. Mixing and mastering then by Sebastian Barrionuevo.


An integral part and a kind of extra bonus for fans today is the CD. You guys released it on the Memento Mori label and it comes with an eerie apocalyptic cover. Who is the author? How did you choose the theme and how does it relate to the music on the release?

The author is GUSTAVO ROBERTO MATEO, an Argentinian artist from the city of Rosario, Santa Fe.We wanted to make an abstract painting related to the lyrics of the album, the painter designed some models and we chose one to work on. That was all.

I've been roaming the underworld for over thirty years and I only know a few bands from Argentina. But I think we have similar moods and tastes when it comes to metal. I like your bands a lot and I follow your scene very closely. Maybe I'm a bit jealous, we only have a few death metal bands in our country that are worth it. Is death and black metal doing well here? How do you perceive your scene, fans, labels?

Well there are few bands here too, we have a small scene. Some of us in the band listen to Cult of Fire mainly their second album, on the other hand a few weeks ago they played in Buenos Aires ‘Gutalax’ some of the members went to see them and it was a very fun show. As for labels Lavadome Productions has released our guitarist's previous band Tumba de Carne.


You play black death metal influenced by the old school. Nowadays a band can't really avoid the comparison, but I'm curious how the idea to start ATAUDES came about, who was and is your role model and where do you want to take your band? Are you tempted by big festivals abroad, for example, are you willing to tour with a more famous pack?

ATAUDES was created with the idea to bring together in one place Death metal from Sweden, Finland, England and USA with Norwegian Black Metal, maybe also Doom metal and Grindcore. In the beginning maybe we had more classic references like Mayhem, Emperor, Incantation or Morbid Angel, nowadays for this album the influences have mutated to more current numbers, maybe Deathspell Omega, Portal, Blood Incantation or more distant bands like Mastodon or Meshuggah. Maybe we don't have a certain model to follow but we try to make the best of our career as a band by learning from the more established bands. It would be awesome to tour with bigger bands or play festivals.

When I started my site seven years ago, I had a vision of trying to support bands that I thought weren't as visible. Let the world know about them. I think I've been pretty successful, at least by the response. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label or do you send out CDs yourself for various reviews? I buy albums that I really enjoy, for example. How are yWou? Are you also a fan who likes to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

As far as promotion is concerned, it's a joint work between the publicity that the labels we are on do and the promotion that we do ourselves by sending our own material for diffusion. As for the other members of the band and myself, we are quite a concert goers and we also buy as much record material as we can on CD, TAPE, VINYL OR TAPES.


On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make their presence known, but on the other hand, there are a huge number of bands and fans get lost in them. A lot of people are just downloading mp3s from the internet and spitting venomous spittle on Facebook instead of going to a gig. How does modern technology affect you as ATAUDES? What do you think about downloading music, google metal, streaming music etc.?

While the technology helped a lot to spread the bands, it is also true that there are many bands and maybe one day it can be hidden from the listener, but on the other hand it is something very positive that there are so many bands and of a lot of quality playing extreme metal. At the moment the technology helps us so much to spread our music, to be able to sell our physical and digital material, to get to keep labels that edit us, to be able organize our concerts.

I like to ask musicians what death/black metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

I guess there are bands that take it in a more strict way and others just enjoy the music, for us extreme music is a meeting place between friends who enjoy the same thing. We go to concerts together, we compose music, we play live, we buy records, we send each other new music all the time, I think that's our sense of belonging with extreme music.

 

Finally, a classic but important question. What are ATAUDES planning in the coming months? Where can we see you in concert and when will you visit Europe? If you have any message for fans, labels, promoters, here is the space…

In the next few months we plan to present the album here in Argentina do some concerts, and maybe in the future in the next year we can travel to Europe or the rest of South America. We thank the labels, fans and friends for the support from always with Ataudes and especially in this new album.

Thank you so much for the interview. I wish not only the new record a lot of success and may the ranks of your fans grow as much as possible. I'll look forward to seeing you live somewhere and may you do well both musically and on a personal level. I'm off to get "Tempus Edax Rerum" stuck in my head again!

Thank you so much for your words, for your kindness and for your interview, thank you for supporting the band. I wish you the best of luck with the band, and I hope we cross paths at some point.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - ATAUDES - Temný a chladný black death metal, který vás pokryje jedovatými pavučinami!


Rozhovor s black death metalovou skupinou z Argentiny - ATAUDES.

Odpovídal Jon Deathammer (bicí), děkujeme!

Recenze/review - ATAUDES - Tempus Edax Rerum (2025):

Ave ATAUDES! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ahoj Jakube Asphyxi, jak se máš? Zdravím čtenáře DEADLY STORM ZINE. Zde Jon Deathammer, bubeník ATAUDES. Z vydání alba máme velkou radost, především chceme poděkovat vydavatelstvím MEMENTO MORI a OBSCURE DISHARMONY RECORDS za vydání. Moc děkujeme za pozitivní komentáře k albu. Jsme velmi spokojeni s tím, čeho se nám podařilo na novém albu dosáhnout. Naším cílem bylo rozšířit zvuk kapely do nových mezí, k tomu částečně přispělo i angažování kytaristy Iva Bisceglia. Když srovnám první album s tím letošním, dá se říct, že jsme zachovali, a dokonce zvýšili agresivitu. Přidali jsme klávesy, kytarová sóla, složitější rytmiku, delší skladby, extrémnější vokály, hodně blast beatu.


„Tempus Edax Rerum“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a black metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál ATAUDES?

Jsem rád, že se k albu rád vracíš. Naším záměrem bylo od počátku dosáhnout v naší hudbě splynutí death metalu a black metalu. Skládání alba začíná mnou vytvořenými demosnímky s bicími, basou a kytarami, které pak posílám kytaristovi Ivovi a on je přetváří (vylepšuje kytarové party a dokonce skládá nové riffy). Chodíme tam a zpátky, písničky hodně hrajeme ve zkušebně a jakmile jsme si jistí, uděláme demosnímky, na které náš zpěvák Cristian nasadí metráž a napíše texty. Nakonec nahráváme.

Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsán Loïc F.. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Loïc F. vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Malá oprava, Loïc F. vytvořil pouze DDP soubor alba, aby ho mohl poslat do továrny. Mixáž, mastering a nahrávání bicích a kytar provedl Sebastian Barrionuevo z FDM Studios tady v Argentině. Baskytaru, klávesy a vokály jsem nahrál v našem osobním studiu já. Se Sebastianem spolupracuji od doby, kdy jsme s ním pracovali na prvním albu. Je to člověk s mnoha zkušenostmi v produkci extrémního metalu, hrál v legendárních argentinských kapelách jako AVERNAL a JESUS MARTYR, v současnosti hraje ve své kapele MEDIUM. Nahrál, smíchal a zmasteroval mnoho alb. Nahrávání začalo bicími, poté Ivo nahrál kytary. Nakonec jsme v našem osobním studiu nahráli vokály, basu a klávesy. Mix a mastering pak provedl Sebastian Barrionuevo.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u labelu Memento Mori a je opatřeno děsivým apokalyptickým obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Autorem je GUSTAVO ROBERTO MATEO, argentinský umělec z města Rosario v Santa Fe. Chtěli jsme vytvořit abstraktní obraz související s texty alba, malíř navrhl několik motivů a my jsme si vybrali jeden, se kterým jsme dál pracovali. To bylo vše.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a z Argentiny znám jen pár kapel. Myslím si ale, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Daří se u vás death a black metalu? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

I u nás je jen pár kapel, máme malou scénu. Někteří z nás v kapele poslouchají Cult of Fire, hlavně jejich druhé album, na druhou stranu před pár týdny hráli v Buenos Aires „Gutalax“, někteří členové se na ně jeli podívat a byla to velmi zábavná show. Co se týče vydavatelství, Lavadome Productions vydalo předchozí desku našeho kytaristy Tumba de Carne.


Hrajete black death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit ATAUDES, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

ATAUDES vznikl s myšlenkou spojit na jednom místě death metal ze Švédska, Finska, Anglie a USA s norským black metalem, možná i doom metalem a grindcorem. Na začátku jsme možná měli více klasických odkazů jako Mayhem, Emperor, Incantation nebo Morbid Angel, v současné době pro toto album vlivy zmutovaly do aktuálnějších motivů, možná Deathspell Omega, Portal, Blood Incantation nebo vzdálenějších kapel jako Mastodon nebo Meshuggah.
Možná nemáme určitý vzor, který bychom následovali, ale snažíme se z naší kariéry jako kapela vytěžit maximum tím, že se učíme od zavedenějších kapel. Bylo by úžasné jet na turné s většími kapelami nebo hrát na festivalech.

Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Co se týče propagace, je to společná práce mezi propagací, kterou dělají vydavatelství, u nichž působíme, a propagací, kterou děláme sami tím, že posíláme k šíření vlastní materiál. Co se týče ostatních členů kapely a mě samotného, jsme poměrně častými návštěvníky koncertů a také si kupujeme co nejvíce nahrávek na CD, TAPE, VINYLU NEBO PÁSKÁCH.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako ATAUDES ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Technologie sice hodně pomohla k rozšíření kapel, ale je také pravda, že kapel je hodně a možná se to jednou posluchačům skryje, ale na druhou stranu je to něco velmi pozitivního, že je tu tolik kapel a hodně kvalitních, které hrají extrémní metal. V současné době nám technologie strašně moc pomáhají v tom, abychom mohli šířit naši hudbu, abychom mohli prodávat náš fyzický i digitální materiál, abychom si udrželi labely, které nás vydávají, abychom mohli pořádat naše koncerty.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Myslím, že jsou kapely, které to berou přísněji, a jiné si hudbu prostě užívají, pro nás je extrémní hudba místem setkání přátel, kteří mají rádi to samé. Chodíme spolu na koncerty, skládáme hudbu, hrajeme naživo, kupujeme si desky, posíláme si pořád novou hudbu, myslím, že to je náš pocit sounáležitosti s extrémní hudbou.

 

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají ATAUDES v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

V příštích měsících máme v plánu představit album tady v Argentině na několika koncertech a možná v budoucnu, v příštím roce, se nám podaří vycestovat do Evropy nebo do zbytku Jižní Ameriky. Děkujeme vydavatelství, fanouškům a přátelům za skvělou podporu Ataudes a to zejména nového alba.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Tempus Edax Rerum“ zase narvat do hlavy!

Děkuji ti za tvoje slova, za tvoji laskavost a za rozhovor, děkuji ti za podporu kapely. Přeji ti hodně štěstí já i ATAUDES a doufám, že se naše cesty někdy zkříží.

Recenze/review - ATAUDES - Tempus Edax Rerum (2025):


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 2. května 2025

Recenze/review - TRIBUNAL - In Penitence and Ruin (2025)


TRIBUNAL - In Penitence and Ruin
CD 2025, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Slyším nářek nevinných. Bolí mě každý výkřik, každý pláč a utrpení. Možná jsem na podobné věci vnímavější, ale prostým faktem je, že v dnešní době se smutku nevyhnete. Vylézá z pokojů mučených, z kobek, z válek, ze znásilnění těl i myslí. Zlo tady bude s námi vždycky a historie nás učí, že nejde zničit. Jen se pokaždé stáhne do stínu, aby čekalo na příležitost, až bude moci znovu zaútočit. Někdy se otiskne do starých zdí, do ruin kostelů, do domů, ve kterých se umíralo. Vždycky jsem měl rád hudbu, která ve mě dokáže vyvolat nějaké emoce. S kanadskými TRIBUNAL se setkávám poprvé. Stačilo mi ale několik prvních tónů, abych věděl, že jsme na stejné vlně.

Novinka je druhým počinem kapely a také otiskem včerejších dní. Návštěvou hřbitova, vzpomínkou na déšť, který padal z černého nebe, když si pohřbíval někoho, na kom ti moc záleželo. Je to naléhavé album, je to něco víc, co je jen mezi mnou a kapelou a co se velmi špatně definuje a popisuje. Nechme raději mluvit hudbu.


Muzika kanadských tmářů nechává vzpomenout na staré klasické doom gothic metalové kapely (MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, ANATHEMA, KATATONIA, DRACONIAN, SATURNUS, samozřejmě). Cítili jste někdy takovou tu zvláštní bolest,  kterou nešlo utišit ani prášky, ani alkoholem? Zadřela se vám hluboko pod kůži, do podvědomí. Najednou jste nechápali, jak se někdo může smát. Padaly na vás mraky a těžký, drásavý splín. Chtěli jste jenom zalézt do svého pokoje, jako raněné zvíře a poslouchat hudbu, která dává smysl. Pro tyto osobní chvíle je určeno i nové album "In Penitence and Ruin". Je to nahrávka se spoustu zajímavých, smutných melodií. S pasážemi, u kterých mrazí, s motivy, které vás nikdy nenechají v klidu. Líbí se mi zvuk, obdivuji kombinaci syrovosti a chladných melodií. Většinou moc ženské hlasy nemusím, ale zde jsem nadmíru spokojen. Vše je průzračné i špinavé zároveň depresivní, přesto s nadějí, ostré i hedvábné. Jako bych vstal uprostřed noci, pronásledován vlastním svědomím i nočními můrami a vydal se do dávno opuštěného kostela. Setkal se s přízraky, rozmlouval s démony, vyslechl veškerou bolest, kterou jim zlí lidé během jejich života způsobily. Nakonec zůstaneme na všechno sami, setkáme se s vlastní smrtí a pohlédneme do tváře osudu. Právě pro takové chvíle je nové album  určeno. Dostalo se mi do podvědomí a poslouchal jsem jej nejčastěji, když jsem si četl. Pokud máte tenhle styl rádi jako já, určitě se na tuhle kapelu podívejte pečlivěji. Nechte ji, aby vás přesvědčila. Slyším nářek nevinných. Bolí mě každý výkřik, každý pláč a utrpení. Možná jsem na podobné věci vnímavější, ale prostým faktem je, že v dnešní době se smutku nevyhnete. Vylézá z pokojů mučených, z kobek, z válek, ze znásilnění těl i myslí. Naléhavý, přesvědčivý a chladný gothic doom metal, který vás obejme do mlhy zapomnění! Vynikající pochmurný zážitek! 

Asphyx says:

I hear the cries of the innocent. I am pained by every cry, every lament and suffering. Perhaps I am more sensitive to such things, but the simple fact is that you can't avoid sadness these days. It comes out of the rooms of the tortured, out of dungeons, out of wars, out of the rape of bodies and minds. Evil will always be with us, and history teaches us that it cannot be destroyed. It just retreats into the shadows each time, waiting for an opportunity to strike again. Sometimes it imprints itself on old walls, on the ruins of churches, on houses where people died. I've always liked music that can stir some emotion in me. This is my first encounter with Canadian TRIBUNAL. But it only took me the first few notes to know we were on the same page.

The new album is the band's second release and also a reprint of yesterday. A visit to the cemetery, a memory of the rain that fell from the black sky when you buried someone you cared about. It's an urgent album, it's something more that's just between me and the band and very hard to define and describe. Let the music do the talking.


The music of the Canadian darkies makes you think of the old classic doom gothic metal bands (MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, ANATHEMA, KATATONIA, DRACONIAN, SATURNUS, of course). Have you ever felt this strange pain that couldn't be soothed by pills or alcohol? It burrowed deep under your skin, into your subconscious. Suddenly you didn't understand how anyone could laugh. Clouds fell over you, and a heavy, crushing fullness. You just wanted to crawl into your room, like a wounded animal, and listen to music that made sense. The new album "In Penitence and Ruin" is meant for these personal moments. It's a record with a lot of interesting, sad melodies. With passages that give you chills, with themes that will never leave you in peace. I like the sound, I admire the combination of rawness and cold melodies. I'm not usually a fan of female voices, but here I'm extremely satisfied. Everything is transparent and dirty at the same time depressing yet hopeful, sharp and silky. It's as if I got up in the middle of the night, haunted by my own conscience and nightmares, and made my way to a long-abandoned church. Encountered ghosts, talked to demons, listened to all the pain that evil men had caused them during their lives. In the end, we are left to face everything alone, to meet our own death and look into the face of fate. It is for such moments that the new album is intended. It got into my subconscious and I listened to it most often when I read. If you like this style as much as I do, definitely check this band out more carefully. Let it convince you. I hear the cries of the innocent. Every cry, every cry and suffering hurts me. Maybe I'm more sensitive to things like this, but the simple fact is that you can't avoid sadness these days. It comes out of the rooms of the tortured, out of dungeons, out of wars, out of the rape of bodies and minds. Urgent, compelling and cold gothic doom metal that will embrace you in the fog of oblivion! An excellent gloomy experience!


TRACKLIST
1. Incarnadine
2. A Wound Unhealing
3. Angel of Mercy
4. The Sword of the Slain
5. Ruin
6. The Penitent
7. Armoured in Shadow
8. …And the Thorn-Choked Flowers Grow
9. Between the Sea and Stars


LINE-UP
Soren Mourne - Bass, Cello, Vocals
Etienne Flinn - Guitar, Vocals
Jessica Yang - Guitar
Dallas Alice - Keys
Julia Geaman - Drums

CREDITS

Produced by Tribunal and Jesse Gander. Drums recorded by Jesse Gander at Rain City Recorders. Mixed by Jesse Gander at Rain City Recorders. Mastered by Greg Chandler at Priory Recording Studios. Cover painting and lettering by Soren Mourne.



KNIŽNÍ TIPY - Čím temnější, tím lepší - Stephen King (2025)


Čím temnější, tím lepší - Stephen King
2025, Beta-Dobrovský

Byla to zajímavá diskuze. Já jsem za nejlepší povídku považoval Chřestýše, manželka zcela jinou (Noční můra) a o dceři ani nemluvím. Jeli jsme zrovna do Budapešti, byl to můj opožděný dárek k narozeninám a novou knihu povídek od Stephena Kinga jsem tentokrát četl jako poslední. Holky si ze mě dělaly srandu. Ostatně jako vždycky. Trvalo to sedm hodin, než jsme dorazili na místo, hledali jsme ubytování, což v maďarštině nebyla žádná legrace a tak nějak automaticky nám naskakovaly některé pasáže a hlášky z knížky v hlavě. Bavilo mě to a to prosím pěkně opravdu hodně moc. A to nejsem příliš velký příznivec povídek všeobecně. Jsem spíš na delší knihy s příběhem. Možná by se mi líbilo víc hororu, ale i tak jsem si tuhle knihu opravdu užíval.

Ne nadarmo je King považován za jednoho z nejlepších autorů. Mnohé povídky nebyly nikdy publikovány a osobně se mi líbí i náhled autora na současný svět. Některé pasáže bych tesal do kamene. Je znát, že je nejen dobrým řemeslníkem, který umí vystavět příběh, ale i neskutečně skvělým vypravěčem. Některé popisy postav jakoby znázorňovaly některé lidi v mém okolí. Je vlastně až s podivem, že si stále drží laťku kvality takhle vysoko. Pokaždé, když od něho něco čtu, tak si přijdu součástí příběhu, jsem přímo vtažený do děje a bývám napnutý jako struna. Marně přemýšlím, kdo by to jednou za Kinga mohl vzít? Pár pokusů bylo, ale když on má v sobě ještě něco navíc. Obrovskou porci talentu a spoustu fantazie. Mnohdy velmi temné, ale to nás přeci všechny baví, ne?

Nachodili jsme spoustu kilometrů, viděli všechno, co je v Budapešti zásadní a po pár pivech a vínu, se obě ženy mého života rozhodly, že půjdou spát. Mě se nechtělo. Natáhl jsem si bolavé nohy na křeslo, usadil se do polohy nadšeného čtenáře a některé povídky jsem si přečetl ještě jednou. Hergot, to má grády, říkal jsem si někdy kolem půlnoci a poslouchal u toho oddechování. Na terase se mihl stín. Byl to pták? Nebo kočka? Vylezl jsem ven a díval se na rušnou ulici, která pomalu usínala. Zvláštní pocit, to vám povím. Kdy vlastně vylézají přízraky? Je to v Maďarsku jiné? Nějak se mi to pomíchalo, protože ten den to bylo i hodně o historii a jako asi každý národ, i tenhle ji měl pěkně pohnutou. Plný langoše a guláše jsem nakonec usnul a nevěděl o světě až do rána.

Druhý den byl přeci jen volnější, manželka je po velmi dlouhé nemoci a tak jsme spíš posedávali, navštívili několik kostelů. A Čím temnější, tím lepší se pořád vznášelo mezi námi. Bylo na nás vidět, že jsme si knížku užili, že se nám líbila a že v našich myslích zanechala stopy. Stejně jako Budapešť. Když jsem potom stáli u Dunaje na nábřeží a sledovali stařenky a stařečky, jak vzpomínají u památníku holocaustu, bylo mi zase jednou smutno z lidského rodu. Najednou nebyly hororové příběhy jenom fikcí, ale věděl jsem, že se spousta hnusných věcí může doopravdy stát. Obyčejné boty, vyskládané v betonu, si budu pamatovat navěky. Byl to hodně zvláštní zážitek. Už to najednou nebylo o tom, která povídka byla nejlepší, ale spíš o tom, jestli se některé příběhy mohly stát, či nikoliv.

Ještě jednou kolem Dunaje, pak na metro a hurá vlakem domů. Cestování a objevování zemí, zvyků, lidí, bylo vždy naším velkým koníčkem. Rádi chodíme a tak nějak to k nám patří, stejně jako čtení. Stephen King odvedl opět skvělou práci. Dvanáct příběhů, kdy každý má v sobě cosi silného, velmi přesvědčivého. Něco, co mě přitáhlo za vlasy až ke stránkám a donutilo mě číst dál a dál. Pokud máte Mistra rádi, neváhejte ani chvilku. Pro mě, jako velkého fanouška, je to samozřejmě povinnost, ale myslím si, že by se tahle kniha mohla líbit i vás. Už teď se těším, až se setmí a budu si zase číst. A také na to, až se s vámi přístí pátek podělím o další tip. Děkuji vám za pozornost. Mějte se co nejlépe. 


---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Legendární vypravěč Stephen King přináší mimořádnou sbírku dvanácti krátkých příběhů, z nichž mnohé nebyly dosud nikdy publikovány a patří k jeho nejlepším povídkám vůbec.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Info - BACK TO THE SYMBOLIC - Tři Dvory u Kolína - 22.- 23. 8. 2025!


BACK TO THE SYMBOLIC - Tři Dvory u Kolína - 22. - 23. 8. 2025!

7.ročník festivalu BACK TO THE SYMBOLIC proběhne tradičně v malebném prostředí Koupaliště ve Třech Dvorech u Kolína s jedinečnou atmosférou, géniem loci a kapelami, které v Čechách ještě nikdy nehrály!

Hell-o!!! Ač by se mohlo zdát, že se toho kolem festivalu v poslední době moc neděje, ve skutečnosti se pod povrchem vaří něco velkého... Po měsících ticha přijde pomyslná bouře! Všechno, co jste milovali na předchozích ročnících, tentokrát exploduje v ještě intenzivnější podobě. Připravte se na tvrdé riffy, divoké moshpity, rozmanitou nabídku piv, vyhlášenou festivalovou kuchyni a již tradičně nezapomenutelnou atmosféru kolem Třídvorského koupaliště, která vás dozajista pohltí...
Line-up nabitý kapelami jako A Canorous Quintet ze Švédska, (kteří zahrají v čechách úplně POPRVÉ), stejně jako Dead Head z Nizozemí. Dále se na našem podiu objeví švédští velikání Demonical, Holandští Necrotesque , Polští Tortured Corpse a špička naší domácí scény v čele s MELANCHOLY PESSIMISM, Anime Torment, Symbtomy a mnoha dalšími...
Jste připraveni napsat další kapitolu metalové historie? My ano…

info: 

---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine