DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 21. května 2025

Recenze/review - DISFUNERAL - In Horror, Reborn (2025)


DISFUNERAL - In Horror, Reborn
CD 2025, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Utíkáš temným lesem a větve tě šlehají do tváře. Nohy máš od krve a představuješ si, jak ti zabodává nůž do zad. Cítíš, vnímáš strach i bolest. Nechceš umřít, ne, teď ještě ne. Netušíš, kde by mohl být. Snad někde ve ve stínu, ukrytý s ostrým nožem. Ozve se další výkřik. Dostal další. Je to lovec, predátor, který nezná slitování. Nejdřív to vypadalo jako napínavá zábava. Jenže potom se všechno změnilo v reálný, krutý a děsivý horor. Éterem zní nová nahrávka francouzských death metalistů DISFUNERAL a chlad ti už dávno pronikl do morku kostí.

Přesně takhle si představuji dobře zahraný death metal. Ve starém stylu, s velmi dobrým, chladným a čitelným zvukem, se spoustou zajímavých nápadů. Špinavost a prašivina se zde potkává s tmou a chladem. Je to moje druhé setkání s kapelou a opravdu ve mě evokuje vzpomínky na staré hororové filmy, které jsme kdysi sledovali na kazetách VHS. 


Opět se jedná o velmi kvalitní, uvěřitelný, reálný a skvěle zahraný materiál z těch nejtemnějších katakomb. Jsou zde uložena těla, která byla pitvána těmi nejšílenějšími patology. Nápady jsou volně inspirovány jak legendárními AUTOPSY nebo DEATH, tak i švédskou death metalovou školou (ENTOMBED, GRAVE). Pokud se vám líbí, co v současnosti hrají třeba takoví SLAUGHTERDAY nebo CARNAL SAVAGERY, potom jste zde správně. Doporučuji poslouchat s volume doprava, na samé hraně bolesti, nejlépe v temné a studené místnosti. V těchto momentech vynikne nové album "In Horror, Reborn" nejvíce. Líbí se mi nejen způsob, jakým tihle francouzští tmáři ke své morbidní práci přistupují. Skladby v jejich podání mají navíc drive, pradávnou sílu, touhu ničit hudbou. Když novinku poslouchám, tak si představuji, že vznikla ve staré márnici, po shlédnutí několika hororových filmů. Má v sobě takový ten heavy efekt, který se dle mého nedá naučit. Musíte jej mít v sobě. Musíte hrát od srdce. A DISFUNERAL tohle všechno umí na výbornou. Ostré riffy řežou tou správnou stranou nože, vokál je nasáklý chorobami a bicí vám vystřelí mozek z hlavy. No řekněte, co si může víc starý pes jako já přát? Pánové sice nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale rozhodně se nejedná jen o dobře odvedené řemeslo. Naopak, novinka má v sobě něco zlého, zákeřného, děsivého. Jako dobrý film, jako pohřeb do země. Utíkám temným lesem a větve mě šlehají do tváře. Nohy mám od krve a představuji si, jak mi zabodává nůž do zad. Cítím, vnímám strach i bolest. Nechci umřít, ne, teď ještě ne. Netuším, kde by mohl být. Snad někde ve ve stínu, ukrytý s ostrým nožem. Ozve se další výkřik. Exhumace starých prokletých death metalových hrobů! Márnice vydala další morbidní svědectví!

Asphyx says:

You're running through the dark forest, and the branches are whipping your face. Your legs are covered in blood and you imagine a knife being plunged into your back. You feel, you feel the fear and the pain. You don't want to die, no, not yet. You have no idea where he might be. Perhaps somewhere in the shadows, hidden with a sharp knife. There's another scream. He's got another one. He's a hunter, a predator who knows no mercy. At first, it looked like a thrilling entertainment. But then it all turned into a real, cruel and terrifying horror. The new record by French death metallers DISFUNERAL is playing through the ether and the chill has long since penetrated your bones.

This is exactly how I imagine well played death metal. In the old style, with a very good, cold and clear sound, with a lot of interesting ideas. Dirty and dirty meets dark and cold. This is my second encounter with the band and it really evokes memories of old horror movies we used to watch on VHS tapes.


Once again, this is very high quality, believable, real and well acted material from the darkest catacombs. There are bodies here that have been dissected by the craziest pathologists. The ideas are loosely inspired by the legendary AUTOPSY or DEATH, as well as the Swedish death metal school (ENTOMBED, GRAVE). If you like what the likes of SLAUGHTERDAY or CARNAL SAVAGERY are playing these days, then you've come to the right place. I recommend listening with the volume right, at the very edge of pain, preferably in a dark and cold room. These are the moments where the new album "In Horror, Reborn" stands out the most. I like not only the way these French darkies approach their morbid work. Their songs have extra drive, an ancient power, a desire to destroy with music. When I listen to the new music, I imagine it was made in an old morgue, after watching a few horror movies. It has this heavy effect that I don't think can be taught. You have to have it in you. You have to play from the heart. And DISFUNERAL does all that very well. The sharp riffs cut with the right side of the knife, the vocals are soaked with disease and the drums will blow your brains out. Well, tell me, what more could an old dog like me want? The gents may not bring anything new or groundbreaking, but it's definitely not just a craft well done. On the contrary, the novelty has something evil, insidious, terrifying about it. Like a good movie, like a burial in the ground. I'm running through a dark forest, and branches are whipping my face. My legs are covered in blood and I imagine a knife being plunged into my back. I can feel, sense the fear and the pain. I don't want to die, no, not yet. I have no idea where he might be. Perhaps somewhere in the shadows, hidden with a sharp knife. There's another scream. The exhumation of old cursed death metal graves! The morgue has given another morbid testimony!



Recenze/review - DISFUNERAL - Blood Red Tentacle (2022):


tracklist:
01. Catacomb Dwellers 
02. Tombs Vomiting The Dead 
03. Ripped From Within 
04. Crypt Of Demented 
05. Extremity In Morbidity 
06. Dark Ages Ritual 
07. Blessed By Decay 
08. In Horror, Reborn 
09. Call From The Void

Recenze/review - HATE FOREST - Against All Odds (2025)


HATE FOREST - Against All Odds
CD 2025, Osmose Productions

for english please scroll down

Každý z nás v sobě máme něco děsivého, zvířecího. Záleží jenom na situaci a podmínkách, jestli necháme svoje temné pudy vylézt na povrch. Když ležíte na chladné zemi a jste lovenou zvěří, tak se ukryjete do stínu, abyste sami zaútočili. Ukrajinské HATE FOREST sleduji již poměrně dlouhou dobu, jen jsem o nich nikdy nepsal. Vždycky se mi na nich líbila bestialita a nekompromisní přístup, jen jsem nikdy nesebral odvahu, abych dal vše do vět. To se tentokrát změnilo. Důvod vlastně ani žádný není, jen jsem dostal chuť se  s vámi podělit o své dojmy z nové nahrávky.

Kapela pokračuje ve své morbidní jízdě. Poprvé se živým bubeníkem, který odvedl skvělou práci. Pokud se vám líbí blasfemický přístup, neváhejte ani chvilku, dostanete poctivou porci war metalu jak vystřiženou ze starých učebnic. To vše zahrané z absolutním odhodláním, s touhou zabíjet hudbou i se zvukem, který vám prostřeli náboj hlavou. Určitě si prostudujte i texty, rozhodně stojí za to. A ano, jasně, že jsou ovlivněny současnou hnusnou válkou. 

Pokaždé, když tohle album poslouchám, tak mám pocit, že opravdu stojím v nějakém zlověstném lese. Kolem mě je jenom tma a chlad. Běžím a do tváří mě šlehají větve. Jsem sám, jenom já a hudba, užívám si veškerou bolest, strach i surovost, která je v ní obsažena. Tohle je deska, která je zahraná od srdce, opravdově, velmi uvěřitelně a autenticky. Nic pro slabé povahy, jedná se spíše o smršť, o děsivé tsunami, které k nám přišlo z těch nejtemnějších koutů podsvětí. Jednou se všichni budeme smažit v pekle. Než se tak ale stane, můžeme se nechat obejmout nihilismem, mysticizmem i krutou přírodou. HATE FOREST znovu definují hněv a nenávist. A dělají to s elegancí a takovou tou pradávnou bestialitou. Kolem nás jsou už jenom lži a jed, který jsme si sami vytvořili. Tohle je negace všeho dobrého, už neexistuje žádné světlo. Rozhřešení nikdo z vás nedostane, s tím počítejte. Skladby jsou napsány velmi dobře, mají v sobě drive a velkou sílu. Přikovou vás na zeď, navěky proklejí a nakonec roztrhají na kusy. Kapela opět potvrdila svůj status a smetla nás z povrchu zemského svými blastbeaty, chaosem i šílenstvím. Nezbývá nic jiného, než vám album doporučit. Tohle je tak zničující materiál, že vám po něm zůstane v hlavě hodně hluboká krvavá stopa. Každý z nás v sobě máme něco děsivého, zvířecího. Záleží jenom na situaci a podmínkách, jestli necháme svoje temné pudy vylézt na povrch. Když ležíte na chladné zemi a jste lovenou zvěří, tak se ukryjete do stínu, abyste sami zaútočili. Třetí a poslední kapitola trilogie zahrnující "Sowing With Salt" a "Justice" byla uzavřena. Nihilistická, mrazivě krvavá black metalová ofenziva! Krutost se zde potkává s chladem a absolutním vztekem! 


Asphyx says:

We all have something scary, animal inside of us. It's up to the situation and the conditions to let our darker instincts come out. When you're lying on the cold ground and you're being hunted, you hide in the shadows to attack yourself. I have been following the Ukrainian HATE FOREST for quite a long time, I just never wrote about them. I've always liked the bestiality and uncompromising attitude about them, I've just never mustered the courage to put it all into sentences. That's changed this time. There's no reason really, I just got the urge to share my impressions of the new record.

The band continues its morbid ride. For the first time with a live drummer who did a great job. If you like the blasphemic approach, don't hesitate a moment, you'll get a fair portion of war metal as cut from the old textbooks. All played with absolute determination, with a desire to kill with the music and the sound that will shoot a bullet through your head. Be sure to check out the lyrics as well, definitely worth it. And yes, of course they are influenced by the current ugly war. 

Every time I listen to this album, I feel like I'm really standing in some kind of sinister forest. There's nothing but darkness and coldness around me. I'm running and branches are whipping my cheeks. I'm alone, just me and the music, enjoying all the pain, fear and rawness that it contains. This is a record that is played from the heart, very real, very believable and authentic. Nothing for the faint of heart, this is more of a whirlwind, a terrifying tsunami that has come to us from the darkest corners of the underworld. One day we will all roast in hell. But before that happens, we can let ourselves be embraced by nihilism, mysticism and the cruelty of nature. HATE FOREST redefines anger and hatred. And they do it with elegance and that ancient bestiality. We are surrounded only by lies and poison of our own making. This is the negation of all that is good, there is no light anymore. No one will get absolution, count on it. The songs are written very well, they have drive and great power. They'll nail you to the wall, damn you forever and finally tear you apart. The band has once again confirmed their status and swept us off the face of the earth with their blastbeats, mayhem and madness. There is nothing else to do but to recommend the album to you. This is such devastating material that it will leave a very deep bloody mark on your mind. We all have something terrifying, animal inside of us. It just depends on the situation and the conditions if we let our dark instincts come out. When you're lying on the cold ground and you're being hunted, you hide in the shadows to attack yourself. The third and final chapter of the trilogy including "Sowing With Salt" and "Justice" has concluded. A nihilistic, freezing, bloody black metal offensive! Cruelty meets coldness and absolute rage! 


tracklist:
01. Werewolves
02. One Way Ticket
03. Devil Is On Our Side
04. Ukrainian Thermopylae
05. Mariupol
06. Coprophagus Empire
07. The Reaping Hand
08. Courage

band:
Roman Saenko - Vocals, Guitars, Bass

úterý 20. května 2025

Recenze/review - CONTINUUM OF XUL - Voratore (2025)


CONTINUUM OF XUL - Voratore
CD 2025, Unholy Domain Records

for english please scroll down

Vstupuješ do jeskyně o které se říká, že v ní spí stará děsivá příšera. Často si míval šílené sny o tom, že jsi roztrhán na kusy. Zničený, pohřbený zaživa, ses vyhrabal z vlastního hrobu, abys znovu navštívil nekonečné chodby podsvětí. Sestupuješ dolů a po stěnách stéká hnis. Na zemi se povalují plesnivé kosti. Mrazí tě v zádech a moc dobře víš, že někde v těchto místech, hluboko v podzemí, se muselo nahrávat i debutové dlouhohrající album italských tmářů CONTINUUM OF XUL.

Bestie se znovu probudila, aby vás zničila divokým, neurvalým a surovým death metalem, který smrdí sírou a tradičním black metalem. O kvalitu je postaráno, zárukou je mimo jiné i to, že v kapele hrají členové AD NAUSEAM, ANTROPOFAGUS a DEFACEMENT. 


Povedl se zvuk, s chutí se dívám i na obal. Hlavní je, ostatně jako vždycky, muzika samotná a ta je stejného druhu jako hrají kapely typu ANGELCORPSE, BLASTMASTER, MORBID ANGEL, IMPIETY nebo CHAOS INCEPTION. Dostanete hromadu vybělených kostí, puklých lebek i pavučinami opředených rakví. Pánové moc dobře vědí, co chtějí hrát. Jsou naplno oddání základním myšlenkám reálné smrti. Nihilismus se zde potkává s blasfemií. Tohle je reálný krutý black death metal, který se hrával vždycky v těch nejtemnějších katakombách. Nahrubo nasekané zlo, hnusné představy i noční můry, které se staly ještě horší realitou. Je to jízda, zběsilá a šílená, od začátku do konce a směřuje do samotného pekla. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně a s jediným účelem. Zabít vás tím nejhnusnějším způsobem. Tohle není nic pro slabé povahy, tady se hraje s těmi nejtemnějšími úmysly. Líbí se mi nejen způsob, jakým tihle tmáři ke své morbidní práci přistupují, ale také zahnívající atmosféra, podobná snad jenom pradávným rituálům, která se vznáší během poslechu všude kolem, jako můry kolem ohně. Dívám se zase jednou do tmy, nasávám pach smrti, stávám se pomalu svým vlastním stínem. Svět má při poslechu barvu rudé krve. Rituál je připraven a bestie má zase hlad. Je potřeba ji nakrmit syrovým masem. Vstupuji do jeskyně o které se říká, že v ní spí stará děsivá příšera. Často jsem míval šílené sny o tom, že jsem roztrhán na kusy. Zničený, pohřbený zaživa, jsem se vyhrabal z vlastního hrobu, abych znovu navštívil nekonečné chodby podsvětí. Démonický, nihilistický, blasfemický death black metal, který smrdí sírou! Hniloba, špína a smrt! 

Asphyx says:

You enter a cave where an old, terrifying monster is said to sleep. You've often had crazy dreams about being torn apart. Destroyed, buried alive, you dug yourself out of your own grave to revisit the endless corridors of the underworld. You descend, pus dripping down the walls. Mouldy bones litter the floor. You get chills down your spine and you know very well that somewhere in these places, deep underground, the debut full-length album by Italian darkies CONTINUUM OF XUL must have been recorded.

The beast has reawakened to destroy you with ferocious, uncouth and raw death metal that reeks of sulfur and traditional black metal. The quality is taken care of, guaranteed by the fact that the band includes members of AD NAUSEAM, ANTROPOFAGUS and DEFACEMENT, among others.


The sound is good, and I'm looking at the cover with relish. The main thing is, as always, the music itself, and it is of the same kind as bands like ANGELCORPSE, BLASTMASTER, MORBID ANGEL, IMPIETY or CHAOS INCEPTION. You get a pile of bleached bones, cracked skulls and cobwebbed coffins. The gentlemen know very well what they want to play. They are fully committed to the basic ideas of real death. Nihilism meets blasphemy. This is real, cruel black death metal that has always been played in the darkest catacombs. Coarsely chopped evil, ugly fantasies and nightmares that have become an even worse reality. It's a ride, frantic and insane, from start to finish and heading to hell itself. The songs are written very believably and with a single purpose. To kill you in the most horrible way. This is not for the weak of character, the darkest intentions are at play here. I like not only the way these obscurantists approach their morbid work, but also the decaying atmosphere, similar perhaps only to ancient rituals, that hovers all around while listening, like moths around a fire. I look once more into the darkness, absorbing the smell of death, slowly becoming my own shadow. The world is the colour of red blood as I listen. The ritual is ready and the beast is hungry again. It needs to be fed raw meat. I enter the cave where it is said an old terrible monster sleeps. I've often had crazy dreams of being torn to pieces. Destroyed, buried alive, I dug myself out of my own grave to revisit the endless corridors of the underworld. Demonic, nihilistic, blasphemous death black metal that reeks of brimstone! Rot, filth and death!


tracklist:
01. Kadhoth 
02. The Pillars Of Creation 
03. 180 N.O.X. Formulae 
04. Hellspawn In Aeternum 
05. No Praise For Your Saviour 
06. The Dark Star 
07. Key Of The Universe 
08. Conjuration Through Obscurity 
09. Evestrum [Shades Of Night] 
10. Yawning Void Of Naxyr

line-up:
Master T.: Vocals
M. Gresele: Lead & Rhythm Guitar, Bass, MPA019
M. Bestia: Drums


pondělí 19. května 2025

Recenze/review - CANDLEMASS - Black Star (2025)


CANDLEMASS - Black Star
EP 2025, Napalm Records

for english please scroll down

Netuším, jestli to byla tenkrát prozřetelnost nebo náhoda, ale CANDLEMASS patřili k jedněm z prvních metalových kapel, které jsem kdysi dávno slyšel. Zrovna jsem s hudbou začínal, rád jsem objevoval a jeden starší kamarád mi přinesl jednu z již tehdy starých nahrávek. Byl začátek devadesátých let a byl jsem u nás v partě jedním z mála, kdo tuhle švédskou legendu poslouchal. Mám pro ně slabost dodnes. Pokaždé, když vydají něco nového, těším se. A zklamaný nejsem ani letos. Dvě nové skladby, dvě převzaté věci (BLACK SABBATH, PENTAGRAM). Vše zabalené ve velmi dobrém zvuku, s atmosférou, která připomíná mlhu nad ranním hřbitovem. 

Jasně, jsem velký fanoušek kapely, který už za všechny ty společné roky asi nemá moc nadhled, ale koneckonců, o tom jsou moje stránky od začátku. Novinka má skvělou podmanivou doomovou atmosférou. A také spoustu zajímavých momentů. Je naléhavá, záhadná, tajemná, jako život samotný. 


Jsem moc rád, že kapela nemění svůj styl, že je věrná tomu, co kdysi sama vytvořila. Asi jako každý z vás potřebuji ve světě nějaké záchytné body, něco opravdového, ryzího, na co je spolehnutí. V současnosti, kdy se všechno mění velkou rychlostí a hudba je mnohdy jen prchavým okamžikem bez jakékoliv další přidané hodnoty, jsou pro mě CANDLEMASS jistotou. Asi jako každá kapela si prošli i Švédové lepšími i horšími časy. Vždy ale byli originální, s vlastním výrazem a ksichtem. Stačí několik prvních tónů a poznáte je. Navíc (a o tom jsem se několikrát přesvědčil i naživo) vždy odvádějí skvělé řemeslo. Novinka není výjimkou. Parádní studený zvuk, obal, který se bude skvěle vyjímat na tričku, zajímavé nápady. No řekněte, co si víc může starý fanoušek přát? Poslouchat "Black Star" je jako navštívit starý dům plný vzpomínek. Knihy zaprášené a mnoho let nečtené, rezavé kolo ve sklepě. Také cítíte tu sílu, tu energii? Vždycky jsem měl rád, když jsem se mohl schovat před světem (čím jsem starší, tak to dělám raději). V temném koutě poslouchám velmi pozorně. A jsem spokojený, velmi spokojený. Není to ale jenom o nostalgii (i když ta zde má samozřejmě svoje místo a nelze se jí vyhnout). Mám rád mrazivou sílu zapadajícího slunce, líbí se mi stíny nad hřbitovem, obdivuji tmu, která padne na město jako nějaký černý mrak. Poslouchám tohle EP a jsem zase ten mladý ztracený básník jako kdysi. Něco málo z něho ve mě stále zůstalo. Aspoň doufám. A teď už mě prosím nechte, musím zhasnout všechna světla a zapnout znovu play. Je to pro mě niterná, osobní záležitost. Epický doom metal, který se stane vaší vlastní podstatou! Krása umírajícího smutku!


Asphyx says:

I don't know if it was providence or coincidence at the time, but CANDLEMASS were one of the first metal bands I heard a long time ago. I was just starting out with music, I loved to explore and an older friend brought me one of the already old records. It was the early nineties and I was one of the few in our group who listened to this Swedish legend. I still have a soft spot for them to this day. Every time they release something new, I look forward to it. And I'm not disappointed this year either. Two new songs, two covers (BLACK SABBATH, PENTAGRAM), all wrapped up in a very good sound, with an atmosphere that reminds of the mist over the morning cemetery.

Sure, I'm a big fan of the band who probably doesn't have much perspective anymore in all the years together, but after all, that's what my site has been about from the beginning. The new album has a great captivating doom vibe. And a lot of interesting moments too. It's urgent, mysterious, uncanny, like life itself.


I'm very happy that the band doesn't change its style, that it is true to what it once created. I guess like all of you I need some clues in the world, something real, pure, something to rely on. Nowadays, when everything is changing at a great speed and music is often just a fleeting moment without any added value, CANDLEMASS are a sure thing for me. I guess like every band, the Swedes have been through better and worse times. But they have always been original, with their own expression and face. Just a few first notes and you will recognize them. Moreover (and I have seen this live several times) they always do a great job. The new one is no exception. Awesome cold sound, a cover that will look great on a t-shirt, interesting ideas. What more could an old fan ask for? Listening to "Black Star" is like visiting an old house full of memories. Books dusty and unread for years, a rusty bike in the basement. Do you also feel the power, the energy? I've always liked being able to hide from the world (the older I get, the more I like to do it). I listen very carefully in the dark corner. And I'm happy, very happy. But it's not just about nostalgia (although that has its place here, of course, and cannot be avoided). I like the chilling power of the setting sun, I like the shadows over the cemetery, I admire the darkness that falls on the city like some black cloud. I listen to this EP and I'm back to the young lost poet I once was. There's still a little bit of him left in me. At least I hope so. And now please leave me alone, I have to turn off all the lights and put it back on. It's an intimate, personal thing for me. Epic doom metal that becomes your own essence! The beauty of dying sadness!



about CANDLEMASS on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Black Star 
2. Corridors of Chaos 
3. Sabbath Bloody Sabbath (Black Sabbath cover) 
4. Forever My Queen (Pentagram cover) 

band:
Johan Länquist: Vocals
Lars Johansson: Lead Guitar
Mappe Björkman: Rhythm Guitar
Leif Edling: Bass
Janne Lind: Drums

neděle 18. května 2025

Recenze/review - ESCARNIUM - Inexorable Entropy (2025)


ESCARNIUM - Inexorable Entropy
CD 2025, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Cítil jsem, vnímal jsem jeho přítomnost. Stál ve stínu, pomalu odkrýval svoji tvář. Měnil jednotlivé výrazy. Od jedovatého úsměvu, až po ten děsivý, plný kroutících se červů. Z očí mu tekla krev a objevil se pokaždé, když se stalo něco zlého. Čerpal energii z utrpení a bolesti. Nejdřív jsem si myslel, že je to jenom duševně nemocný jedinec. Jenže potom jsem jej potkal. Démona temnoty, zosobnění samotného ďábla.

Krve by se ve mě nedořezal, když jsme slyšel nové album brazilských maniaků ESCARNIUM poprvé. Jedná se přesně o takový ten hrubozrnný, surový a špinavý death metal, který se hraje nejen v podzemních klubech. Jedná se také o hudbu, která není z tohoto světa. Musela být vytvořena a složena přímo v záhrobí. V nekonečné říši smrti. 


Kapelu jsem si pro sebe objevil na jednom undergroundovém koncertu. Z pódia ke mě stékala zkažená krev a již po několika skladbách jsem věděl, že tohle je přesně smrt v podobě, v jaké ji mám nejraději. Surová, ošklivá a krutá. Jako pohřeb do země, samozřejmě v prašivé rakvi a nejlépe zaživa. Brazilci nadále pokračují ve své morbidní práci (volně inspirováni a ovlivněni kapelami jako KRISIUN, INCANTATION, VITAL REMAINS, IMMOLATION, VOMITORY, MORBID ANGEL, ANGELCORPSE) a dělají to opět velmi přesvědčivě. Jako vždy se skvělým zvukem, se zajímavým stylovým obalem, ale hlavně se spoustou krutých děsivých nápadů. Poslech se tak pro mě stal spíše pradávným obřadem pro vyvolávání temných sil, než jen obyčejným setkáním. Zahalen do krvavé mlhy jsem pokaždé sestoupil do nekonečných chodeb Hádovy říše, abych za řekou Styx usedl ke kulatému stolu se svými vlastními démony. Jednotlivé skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, opravdově a smrdí sírou. ESCARNIUM opět potvrzují, že jsou právoplatnými členy cechu hrobnického. Způsobů, jakými můžete zemřít je nekonečné množství. Ten který nám předkládají tihle prokletí maniaci z Brazílie, vás roztrhá na kusy, dostane se vám do vnitřností jako nějaká hnusná choroba. Alespoň mě se to stalo. Cítil jsem, vnímal jsem jeho přítomnost. Stál ve stínu, pomalu odkrýval svoji tvář. Měnil jednotlivé výrazy. Od jedovatého úsměvu, až po ten děsivý, plný kroutících se červů. Z očí mu tekla krev a objevil se pokaždé, když se stalo něco zlého. Čerpal energii z utrpení a bolesti. Hnisem, špínou, misantropií a absolutním zlem nasáklý death metal! Potkáte své vlastní démony! 


Asphyx says:

I felt, I sensed his presence. He stood in the shadows, slowly revealing his face. He was changing individual expressions. From a venomous smile to a terrifying one, full of wriggling worms. His eyes were bloodshot and he appeared every time something bad happened. He drew energy from suffering and pain. At first I thought he was just a mentally ill individual. But then I met him. The demon of darkness, the personification of the devil himself.

He wouldn't have cut the blood in me when we first heard the new album from Brazilian maniacs ESCARNIUM. This is exactly the kind of coarse-grained, raw and dirty death metal that is played not only in underground clubs. It is also music that is not of this world. It must have been created and composed in the beyond. In the infinite realm of death. 


I discovered the band for myself at an underground gig. The stage was dripping with bad blood and after a few songs I knew that this was death in the form I like it best. Raw, ugly and cruel. Like a burial in the ground, in a dirty coffin of course, and preferably alive. The Brazilians continue their morbid work (loosely inspired and influenced by bands like KRISIUN, INCANTATION, VITAL REMAINS, IMMOLATION, VOMITORY, MORBID ANGEL, ANGELCORPSE) and they do it again very convincingly. As always with a great sound, with an interesting stylish cover, but most of all with a lot of cruel scary ideas. For me, listening to this has become more of an ancient ritual for summoning dark forces than just a simple encounter. Shrouded in a bloody mist, I descended each time into the endless corridors of Hades' realm to sit at a round table with my own demons across the River Styx. The individual tracks are written in a very believable, real way and reek of brimstone. ESCARNIUM once again confirm that they are rightful members of the Gravediggers Guild. The ways in which you can die are endless. The one presented to us by these damned maniacs from Brazil will tear you to pieces, get into your guts like some nasty disease. At least it happened to me. I felt it, I sensed its presence. He stood in the shadows, slowly revealing his face. He was changing individual expressions. From a venomous smile to a terrifying one full of wriggling worms. His eyes were bloodshot and he appeared every time something bad happened. He drew energy from suffering and pain. Death metal soaked in festering, filth, misanthropy and absolute evil! You will meet your own demons!


about ESCARNIUM on DEADLY STORM ZINE:







Tracklist:
01. Fentanyl 
02. Relentless Katabasis 
03. Cancerous Abyss 
04. Inexorable Entropy 
05. The Heritage 
06. Revulsion Of Carbon 
07. Through The Depths Of The 12th Gate 
08. Ashen Path 
09. Pyroscene's Might

band:
Victor Elian - Vocals, Guitars
Gabriel Dantas - Bass
Alex Hahn - Guitar
Nestor Carrera - Drums

Recenze/review - CULT OF FIRE - The One, Who Is Made of Smoke (2025)


CULT OF FIRE - The One, Who Is Made of Smoke
CD 2025, Beyond Eyes

for english please scroll down

Ruce špinavé od popela, tvář plná hebkých slz. Ztratit někoho blízkého bývá vždy niterně bolestivý zážitek. Odešel do nebe? Do jiné dimenze? Rozplynul se v temnotě? Narodí se jednou znovu, převtělí se? Navštíví mě? Těch otázek je mnoho a různá náboženství se na ně snaží odpovídat. Tentokrát se čeští epičtí black metalisté s nezaměnitelným rukopisem, věnovali příběhu mahavidjské bohyně Dhumavati, kterou Šiva odmítl a proklel, aby přijala podobu vdovy. Na novém albu budete sledovat příběh ženy, která byla zavržena po smrti svého muže. Její bolest a utrpení budou přímo hmatatelné. Z reproduktorů k vám poteče velké množství zlé krve, temnoty, chladu, naděje i hledání duchovní cesty.

Pokaždé, když jsem si nové album "The One, Who Is Made of Smoke" poslechl, tak jsem se usmíval. Jako mnich ve stádiu obrody, jako malé dítě, které poprvé spatřilo slunce a ucítilo jeho sílu. Novinka je, jak už to u téhle kapely bývá, velmi emotivní zážitek. Musíte být nastaveni na vesmírnou energii, musíte hledat naději v odlescích hladiny horského jezera. Potom pochopíte. 


Těch nálad, různých odstínů, emocí, je opravdu velké množství. Doporučuji vám klid, samotu, okno otevřené do tmy a potom nové album vynikne nejvíce. Alespoň u mě to tak fungovalo. Jednotlivé motivy jsou složeny velmi precizně a zároveň působí vznešeně, vzdušně, s nadhledem i lehkostí. Jakoby ke mě hudba plynula tak nějak samozřejmě. Stačilo několik okamžiků (ano, seděl jsem v pochmurné továrně a zrovna se začalo rozednívat) a propadl jsem téhle nahrávce naplno. Byl to zásah přímo do mého podvědomí. S chutí jsem se vznášel na lehkých vlnách řeky věčnosti. Pochopil jsem, o čem kapela hraje, zpívá. CULT OF FIRE mají svůj rukopis, image, výraz, což jsou věci, které dnes zase tolik kapel nemá. Starodávná mytologie se zde potkává s black metalem. Je to činěno velmi zajímavým, neotřelým, citlivým způsobem. Z jednotlivých nápadů doslova tryská nadšení, hudba je zde pestrou paletou různých odstínů, které byly přetaveny ve skladby, které jsou chladné i žhavé zároveň. Nové album "The One, Who Is Made of Smoke" se pro mě stalo spíše mantrou, kterou jsem si odříkával a pomalu se dostával do stavu mezi sněním a bděním, který lze velmi těžko vysvětlit, než jen obyčejnou hudbou. Pochopíte jej, až strávíte s novým albem nějaký čas. U někoho možná ke vzájemnému přenosu nedojde, ale nezoufejte, fantazie a emoce nelze uchopit a zotročit. Musí přijít samy, stejně jako tahle nahrávka. Nesmím zapomenout také na vynikající zvuk, který dodává nahrávce na ještě větší uvěřitelnosti (Bruno Varea - mixing, mastering, Zdeněk Šikýř - remastering). O grafice ani motivu na obalu netřeba diskutovat (Eko Margon). Povedl se také na výbornou. Zmínit musím i pro black metal netypické nástroje jako Hammondovy varhany nebo djembe, které jsou nedílnou součástí téhle kapely a krásně doplňují jednotlivé skladby, stejně jako vokály. Nicméně, tohle album je nutné poslouchat jako celek. Nechat se jím unést, vnímat jej všemi póry celého těla, otevřít svoji mysl, nastavit se na stejnou vlnu. Potom se stanete doslova součástí transcendentálního zážitku. Ruce špinavé od popela, tvář plná hebkých slz. Ztratit někoho blízkého bývá vždy niterně bolestivý zážitek. Odešel do nebe? Do jiné dimenze? Rozplynul se v temnotě? Narodí se jednou znovu, převtělí se? Navštíví mě? Ta, která je tvořena kouřem a zakryla skutečnost, přišla, aby vám přinesla vznešený, majestátní i temný epický black metal! Kosmická mocnost extatické prázdnoty! 

Asphyx says:

Hands dirty with ashes, face full of soft tears. Losing someone close to you is always an intimately painful experience. Has he gone to heaven? To another dimension? Disappeared into the darkness? Will he be born again one day, reincarnated? Will he visit me? These questions are many, and different religions try to answer them. This time, the Czech epic black metallers, with their unmistakable signature, have dedicated themselves to the story of the Mahavidian goddess Dhumavati, whom Shiva rejected and cursed to take the form of a widow. On the new album, you will follow the story of a woman who was rejected after the death of her husband. Her pain and suffering will be palpable. A great deal of bad blood, darkness, coldness, hope and the search for a spiritual path will flow from the speakers to you.

Every time I listened to the new album "The One, Who Is Made of Smoke" I smiled. Like a monk in a state of rebirth, like a little child seeing the sun for the first time and feeling its power. The novelty is, as it usually is with this band, a very emotional experience. You have to be attuned to the cosmic energy, you have to look for hope in the reflections of the surface of a mountain lake. Then you will understand. 


There are a lot of moods, different shades, emotions. I recommend peace, solitude, a window open to the darkness and then the new album will stand out the most. At least for me it worked that way. The individual motifs are composed with great precision and at the same time they seem sublime, airy, and light. As if the music flowed to me somehow naturally. It only took a few moments (yes, I was sitting in a gloomy factory and it was just starting to dawn) for me to fall into this recording fully. It was a direct hit to my subconscious. I floated with gusto on the light waves of the river of eternity. I understood what the band was playing, singing about. CULT OF FIRE have their own signature, image, expression, which are things that not so many bands have today. Ancient mythology meets black metal here. It's done in a very interesting, novel, sensitive way. The enthusiasm literally oozes from the individual ideas, the music here is a variety of different shades that have been translated into songs that are cool and hot at the same time. The new album, "The One, Who Is Made of Smoke", became more of a mantra for me to recite to myself, slowly slipping into a state between dreaming and waking that is very hard to explain other than simple music. You'll understand it after you've spent some time with the new album. For some, the mutual transfer may not happen, but don't despair, imagination and emotion cannot be grasped and enslaved. They have to come on their own, just like this record. I mustn't forget the excellent sound that adds even more believability to the recording (Bruno Varea - mixing, mastering, Zdeněk Šikýř - remastering). There is no need to discuss the graphics or the motif on the cover (Eko Margon). It was also excellent. I have to mention also the untypical instruments for black metal like Hammond's organ or djembe, which are an integral part of this band and beautifully complement the individual tracks, as well as the vocals. However, this album must be listened to as a whole. Let yourself be carried away by it, feel it through all the pores of your body, open your mind, set yourself on the same wave. Then you will literally become part of a transcendental experience. Hands dirty with ash, face full of soft tears. Losing a loved one is always a viscerally painful experience. Has he gone to heaven? To another dimension? Disappeared into the darkness? Will he be born again one day, reincarnated? Will he visit me? The one that is made of smoke and obscured reality has come to bring you sublime, majestic and dark epic black metal! The cosmic power of the ecstatic void!


tracklist:
01. Loss
02. Mourning
03. Anger
04. Dhoom
05. Blessing
06. Joy
07. There Is More To Lose

band:
Vladimír Pavelka - Guitars, Bass, Keyboards, Sitar
Vojtěch Holub - Vocals, Lyrics
Peter Heteš - Drums

Natalie Koskinen - Vocals (clean) (on tracks 3 and 4)
Anhalas - Vocals (on tracks 3 and 7)
Ankit Sinha - Vocals (chanting) (on track 7)
Zdeněk Šikýř - Hammond organ
Peter Bubák - Djembe


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý devatenáctý - Arakain v Šeříkovce


Příběh pětistý devatenáctý - Arakain v Šeříkovce

Už nějaký čas jsem se cítil mimo. Se spolužáky jsem si moc nerozuměl. Vlastně by se dalo také napsat, že jsem se vrátil po letech na začátek. Sedával jsem ve velkých přednáškových sálech až úplně nahoře. Na stehnech jsem měl otevřené knížky, které mě zajímaly a někdy dokonce v jednom uchu špunt sluchátka. Profesoři se dole snažili, psali dlouhé vzorce, které jsem nechápal. Chvílemi jsem dokonce přemýšlel, jestli se na to nemám vybodnout a raději jít na vojnu. Mluvilo se o tom, že bude zkrácena. Jenže jsem si nebyl jistý, jestli by na mě blondýnka počkala. Asi ano, ale byl jsem mladý a v tomhle nejistý. A vydržel bych to já? Miluji Alana Edgara Poa a když jsem někde uprostřed knihy, tak se mě zeptá jedna obrýlená kolegyně, jestli bych nezašel na pivo. Chvíli na ní nevěřícně koukám. Nechce se mi, ona má takový ten nesmělý a těkavý pohled. Omluvím se a čtu si dál. O přestávce zajdu na dvůr, jak malému prostoru mezi stěnami říkáme a zapálím si. Chtěla bych vidět metalový koncert. Ozve se za mnou.

Odklepnu popel cigarety a znovu potáhnu. Nerad sjíždím někoho pohledem, sám to nesnáším, ale u ní mi to nedá. Vypadá stydlivě. Zeptám se jí, proč zrovna já? Odpoví tiše, že prý se o mě povídají různé řeči. Zeptám se jaké a dozvím se něco o šílenostech, které dělají metalisté. Musím se tomu smát. On fakt ještě dnes věří na tajné rituály, na orgie? Jako fakt? Jenže společnost je stále upjatá, nakažená komoušema, nezdravá. Až příliš let do nás hustili jenom materialismus. Někteří se oklepali rychle, ihned nasadili nový směr a rozkradli, co mohli. My, co nás víc zajímaly hospody, hudba a děvčata, jsme nestíhali držet prst na tepu doby a veškeré oficiální i nezákonné příležitosti kolem nás jen tak propluly. Místo toho, abych si budoval síť známých, tak jsem sedával v antikvariátech. Nebavil jsem se s debilama, neuměl jsem se přetvařovat. Někdy si říkám, že bych to měl svý mámě vyčíst, ale nejde to. Zůstat rovný je někdy pěkně těžký. Přemýšlím o tom, co bych dělal za socialismu, co za války. Na jaké straně bych byl? Zůstal bych silný. Na něco jsem se tě ptala...Omlouvám se, nějak jsem se zamyslel. 

Půjdeme tedy do té hospody? Marie. Představí se. Chodíme spolu do několika cvičení. Vůbec netuším, ale kývám hlavou, jako že ano. Chvíli si v hlavě přehazuji imaginární váhu. Škola nebo hospoda. Moc dlouho to ale netrvá. Koneckonců, ve škole se cítím hodně osamocený. Na koleji mám ještě pár kámošů, ale trošku mě děsí, že odcházejí. Kdysi jsem býval středem pozornosti, nepsaný vůdce smečky. A dnes? Nikam nepatřím. Je to divný a dosud neznámý stav. Tak pojď. Hodím žebradlo přes rameno a už si to štrádujeme k Darebákovi. Sedneme si ke stolu, dáme pivo. Tak povídej, řekni mi něco o sobě. Má takový nesmělý úsměv. A vypráví. O malé vesnici někde za Domažlicemi, o klucích a holkách. Jak ses dostala prosím tě na strojárnu, moc holek tady není. Ale otec chtěl vždycky kluka. A má dvě ségry. Ta starší z nás šla na veterinu a tak to zbylo na mě. Koukám taky dobrej osud, co? Pije už třetí velký pivo. Vypadá to, že jí to vůbec neleze do hlavy. Povídáme si a hned na začátek jí řeknu, že jsem zadaný. Odpoví mi, že to moc dobře ví. Ty jsi s tou krásnou blondýnkou, viď? Kývnu souhlasně hlavou.

Povídá mi o nějakém klukovi, co poslouchal metal a jednou si s ním vyšla. Miluje ho. On ji ne, takový každodenní příběh, který známe všichni. Jednou si spolu vyšli, ona připravená na všechno a když byli v nejlepším, líbačka a tak, zeptal se jí, kdo je zpěvákem Metallicy. Marie, dosud nepolíbená jak chlapcem, tak ani hudbou, nevěděla. A ten blbec jí řekl, že z toho nic nebude. Připadalo mi to děsně legrační. Poslal bych ho do prdele, debila. Řekl jsem nahlas a ona že jasný, že teď už by se na něj ani nepodívala, i když ho má pořád moc ráda. Červená knihovna, milé děvče, dělám si z ní srandu, ale nelíbí se jí to. A co chceš vlastně po mě? No, mě se metaláci s dlouhejma vlasama vždycky hrozně líbili. Jen mi je blbý jít na koncert sama. Dobře, chápu, tak až něco bude, tak pojď klidně s náma. No, on je dneska v Plzni v Šeříkovce Arakain. Špitne to jen tak mimochodem. Tedy, abych vše uvedl na pravou míru. Asi jsem plakát někde viděl, ale nechávalo mě to chladným. Z českých kapel jsem tenkrát uznával spíš DEBUSTROL, TORR, SAX, ROOT, KRABATHOR, KRYPTOR. Arakaini mi přišli už moc měkký. Jestli mi rozumíte. První alba jsem měl rád, ale poslední záseky mě moc nebavily. Vezme mě za ruku, udělá cukrblik, jak to jen krásné holky umí. Ona pod tou šedou myší byla docela kočka. Prosím, půjdeš se mnou? Koupím ti pivo.

Pamatuji si, že jsem z koleje volal do Tábora. Nechal si zavolat blondýnku a omluvně jí vysvětlil, že půjdu s děvčetem jménem Marie na koncert. Nejdřív mě vyslýchala a ptala se jak vypadá a další věci, ale pak mi došlo, že si dělá srandu. Věřím ti. A tak jsem seděl v hospodě na náměstí a pil jedno pivo za druhým. Čekal jsem na Marii a netušil, jak bude dnešní večer vypadat. Hele, na rovinu, byl jsem rád, že se mnou taky někdo půjde. Pořád jsem měl v sobě zafixované, že chodit na koncerty sám, je trapný. Není to pravda, ale znáte to, bylo mi dvacet a byla trošku jiná doba. Když vešla do dveří, měl jsem co dělat, abych neudělal wow. Nakonec jsem to udělal, protože byla fakt kost. Hubená, s krásným zadkem a skoro bez prsou. Ale měla v sobě oheň. Vypadala fakt sexy a věděla to o sobě. Dala mi pusu na tvář a zeptala se, jestli není blbě oblečená. Moje milá, lekce číslo jedna. My nemáme žádný dress code. Metal je hlavně svoboda. Já třeba nemám moc rád kožený věci, snesu maximálně boty a křiváka. Ale mít kožený i kalhoty, cítil bych se hodně divně. Teploušsky.

Je sranda. Opravdu legrace. Taková ta upřímná. Marie má srdce na dlani a já přemýšlím, proč taková samice nikoho nemá. Popíjíme a čekáme na večer. Když se setmí, jedeme tramvají číslo jedna až na konečnou. Prolezeme průchodem a už jsme u starý dobrý Šeříkovky. Kulturák, ve kterým jsem viděl spoustu skvělých kapel. Dnes tedy Arakain. Už před vchodem zjišťuji, že návštěvníci vypadají přeci jen trošku jinak, než já. Oni pokračovali v thrashi a heavíku a já se vydal drsnější a temnější cestou. Marie je ale ve svém živlu. Chytne mě za ruku a kouká po klucích. Neznáš tu někoho? Nemáš tady nějakýho pěknýho kámoše? Omluvím se, že nemůžu sloužit. Příliš kamarádů jsem si v plzeňském podsvětí dosud neudělal. A tak se mě drží jako klíště a těší se na kapely. Když začne hrát první, nějaký místní spolek, jehož jméno jsem samozřejmě zapomněl a který mi přišel nic moc, tak je u vytržení. Je v ní nadšení i nejistota prvorodiček. Je to jako první přijímání. Chce pod pódium, hrozí rukou, vlasy rozpuštěné. Hází hlavou, jdu to toho s ní, i když mě muzika vůbec nebaví. Chci aby si to užila, nechci ji kazit radost. Na závěr hrají pánové něco pomalejšího. Vedle nás je dvojice, co se do sebe ihned zakousne. Marie mě obejme a cítím z ní, že je pěkně rozrušená. Zakloním hlavu a dívám se na světla. Panebože, jak to mám vydržet?

Arakain nastoupí a odvedou skvělou práci. Dojde i na skladby, co mám rád. Uvědomím si, že jsou to velcí profíci. Pravdou ale je, že z nich cítím i určitý nevyužitý potenciál. Nějak nechápu, proč se chtějí navěky potácet v kulturákách, když měli ve své době šanci prorazit ven. To vám klidně podepíšu. O tomhle samozřejmě nepřemýšlím, na to není čas. Paříme. Divoce. Marie je jako šelma. Mladá, lehce opilá holka, co ze sebe dostává veškerou frustraci. Ještě před pár hodinami to byla šedá myška, která nebyla vidět. Tady je za samici, po které všichni pokukují. Pořád mě objímá, ale je to taková ta radost pod pódiem. Nezná texty, ani muziku, ale všechno ji strhlo. Tváří se nadšeně, opravdu je ve svém živlu. Mezi songy jí šeptám do ucha, tak děvče, tohle je metal. Hudba ohlodaná na kost. Když všechno skončí, ihned mi přinese pivo. Nemusí ani čekat frontu, všichni ji dávají přednost. Napije se a pak mě obejme a děkuje mi, že jsem ji vzal. Je tak nadšená a připitá, že mi chce dát pusu. Uhnu a ona mě zklamaně políbí na tvář. Hele, klidně s tebou půjdu do nějakýho non-stopu nebo na kolej do baru, ale prosím tě, jen jako kamarádi.

Někde v půli cesty, na Slovanech, se mi rozbrečí. Mezi vzlyky se mi svěří, že je ještě panna. Že si myslela, že budu její první. Pomalu vystřízlivím a nevím, co mám říkat. Na jednu stranu mi to hrozně lichotí a nechci ji ublížit. Vezmu ji hlavu do dlaní a snažím se jí vysvětlit, v jaké jsem situaci. Navíc, holka, zasloužíš si někoho hezčího, někoho, koho budeš milovat. Pláče a mluví o malých prsou, o tom, jak se stydí, jak je nesmělá. Tak za prvé, holka jedna bláznivá. Jsi kočka. Půlka sálu by tě chtěla. Můžeš si vybírat. Jsi mladá, chytrá a určitě někoho najdeš. Snažím se, ona se pomalu uklidní. Je mi jí vlastně trošku líto, ale nejsem utěšovací typ. Odvedu ji na pokoj, rozloučíme se sice možná až příliš intimním objetím, ale beru to jako daň za svoji slabost. Chce mě líbat, ale nedám se. Cestou do svého pokoje dám několikrát pěstí šedivým zdem. Nechám na sebe padat ledovou sprchu. A trvá mi to hodně dlouho, než se uklidním. Stejně se mi o ní nakonec zdá a druhý den se za to stydím. Ale Arakain v Šeříkovce byli fakt dobrý. O tom žádná. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 17. května 2025

Recenze/review - BEHEMOTH - The Shit ov God (2025)


BEHEMOTH - The Shit ov God
CD 2025, Nuclear Blast Records

for english please scroll down

Polští tmáři letos přicházejí s další porcí rouhání. Tentokrát v trošku drsnější podobě. Zachovávají si stále svoji děsivou tvář, vše je vyhlazené k dokonalosti, mají vlastní rukopis. Nergal a jeho věrní si myslí, že Bůh chodí na záchod a běžná metalová veřejnost z toho bude v šoku. Opět dostanete velmi propracovanou porci majestátních melodií, nahrubo nasekanou tmu a strašidelně děsivou atmosféru. Pokud jste poslední roky někdy navštívili nějaký jejich koncert, tak věřte, že i na novém albu si zachovávají majestátnost.

Mnozí budou hovořit o tom, že tentokrát jsou BEHEMOTH syrovější, že je to větší nářez, než předchozí dle mého nepříliš povedené album. A budou mít svým způsobem pravdu. Osobně jsem sice jejich svět už dávno opustil a spíše mě jejich hudba nedělá dobře, ale musím uznat, že si stále drží svoji kvalitu. Tohle je ale už kapela na velká pódia, na obří festivaly. Poláci si svoji slávu užívají zaslouženě, o tom není pochyb. Neznám pracovitější muzikanty. Jenom jde jejich hudba už dávno mimo mě. Vlastně by se dalo napsat, že to s nimi mám nastavené úplně stejně jako s jejich kolegy HATE. 


Dovedu pochopit, že bude nové album "The Shit ov God" opět okupovat přední místa ve velkých lesklých metalových časopisech. Ona je totiž novinka opravdu chytře napsána, složena, produkována. Se vším, co k tomu patří. Zvuk, který řeže a zároveň neurazí, promo fotky dotažené k dokonalosti. Skvělé výkony jednotlivých muzikantů (Inferno je stále bubenický ďábel). Jen mi přijdou BEHEMOTH možná až příliš hodní. Novinka má samozřejmě kýženou atmosféru, těch chladných nálad a motivů je opravdu spousta, mnohé z vás nová nahrávka určitě chytne a nepustí. Budete se k ní rádi vracet. Osobně jsem ale naši společnou cestu opustil na jednom z koncertů, kdy mi v obličeji přistála černá konfeta. Songům nelze upřít typická jedovatost. Jedná se opět o mocný a velikášsky pojatý obřad pro vyvolávání temných sil. Pro mě jsou ale společná setkání spíše nudná, než cokoliv jiného. Chybí mi živočišnost, špína, drive a hniloba. Býval jsem velký fanoušek alb jako je "Evangelion". Potom se naše cesty rozešly. Samozřejmě, BEHEMOTH pro mě bývala velká modla, od které jsem měl celou jejich diskografii. Pokaždé, když má od nich vyjít něco nového, tak stále vylézám ze své hrobky, abych zkusil, jestli mě bude jejich nový směr bavit. Bohužel (a je to jen a jen můj problém), se mnou jejich muzika nic nedělá. Pokud se vám ale novější desky líbily, budete určitě spokojeni. Užijte si to. Já už jsem ale dávno někde úplně jinde. Zkrátka a dobře, ono je to všechno vlastně hrozně dobré. Jen mě to nebaví. Je mi to až hloupé, člověk by se snad i omluvil, ale nic s tím neudělám. Na mě je nové album zkrátka moc velikášské, precizní, neosobní a hodné. Možná bych se nebál napsat i prázdné. Ale co, hudby vychází velké množství. Poohlédnu se jinde. Mocný, majestátní black death metal, který vystraší všechny jeptišky.  

Asphyx says:

This year the Polish darkies are coming up with another portion of blasphemy. This time in a slightly harsher form. They still keep their scary face, everything is smoothed to perfection, they have their own handwriting. Nergal and his faithful think God goes to the toilet and the regular metal public will be shocked. Once again you get a very elaborate serving of majestic melodies, coarsely chopped darkness and a hauntingly eerie atmosphere. If you've been to one of their shows in recent years, you better believe they maintain the majesty on the new album.

Many will talk about how BEHEMOTH are more raw this time around, that it's more of a blast than the previous in my opinion not so good album. And they will be right in a way. Personally, I have left their world a long time ago, and I am rather uncomfortable with their music, but I have to admit that they still keep their quality. But this is already a band for big stages, for giant festivals. Poles enjoy their fame deservedly, no doubt about it. I don't know any harder working musicians. It's just that their music has long since passed me by. In fact, you could write that I have the same setup with them as with their colleagues HATE.


I can understand that the new album "The Shit ov God" will again occupy the top places in the big glossy metal magazines. She is really cleverly written, composed, produced. With everything that goes with it. A sound that both cuts and doesn't offend, promo photos perfected to perfection. Great performances by each musician (Inferno is still a drumming devil). I just find BEHEMOTH maybe a bit too good. Of course, the new album has the desired atmosphere, there are a lot of those cool moods and motifs, many of you will definitely catch the new record and won't let go. You will be happy to come back to it. Personally, however, I left our journey together at one of the concerts when a black confetti landed in my face. The songs can't be denied their typical venomousness. Again, this is a powerful and grandiose ritual for invoking dark forces. But I find communal gatherings more boring than anything else. I miss the animalism, the filth, the drive and the rot. I used to be a big fan of albums like "Evangelion". Then we went our separate ways. Of course, BEHEMOTH used to be a big idol for me and I had their entire discography. Every time something new is supposed to come out from them, I still come out of my crypt to try and see if I'm into their new direction. Unfortunately (and this is entirely my problem), their music does nothing for me. But if you've liked the newer albums, you'll be pleased. Enjoy. I've been somewhere else for a long time now, though. In short, it's all actually pretty damn good. I'm just not enjoying it. It's almost stupid, you could apologize, but I can't do anything about it. For me the new album is simply too grand, precise, impersonal and worthy. Maybe I wouldn't be afraid to write empty. But whatever, there's a lot of music coming out. I'll look elsewhere. Powerful, majestic black death metal that will scare the bejesus out of nuns.



tracklist:
01. The Shadow Elite 
02. Sowing Salt 
03. The Shit Ov God 
04. Lvciferaeon 
05. To Drown The Svn In Wine 
06. Nomen Barbarvm 
07. O Venvs, Come! 
08. Avgvr (The Dread Vvltvre)

Info - PRAGUE DEATH MASS V: 5 NOCÍ, 3 MÍSTA, 36 KAPEL A KOSMICKÉ FINÁLE V PLANETÁRIU



PRAGUE DEATH MASS V: 5 NOCÍ, 3 MÍSTA, 36 KAPEL A KOSMICKÉ FINÁLE V PLANETÁRIU

Jeden z nejikoničtějších evropských undergroundových black metalových festivalů se vrací s doposud nejambicióznějším ročníkem

Po dvou letech očekávání se Prague Death Mass V vrací v plné síle a nabídne pět nocí nesvatých rituálů, od 29. října do 2. listopadu 2025. Tento jubilejní ročník přináší rozšíření jak po stránce rozsahu, tak vize: 36 kapel, 3 pražská místa konání, a závěrečný post-festivalový ceremoniál v Pražském planetáriu, který slibuje zážitek, jaký Evropa ještě nezažila.

🔥 HLAVNÍ RITUÁL: 30. října – 1. listopadu | Křižíkovy pavilony (Praha 7 – Výstaviště)

Tři noci temna v novém prostředí

Srdce festivalu se odehraje během tří hlavních nocí v Křižíkových pavilonech, novém a prostornějším útočišti pro tuto temnou mši. V tradičně pečlivě sestaveném výběru lineupu festival opět překračuje žánrové hranice, přičemž stále pevně kotví v black metalových kořenech. Těšit se můžete na silnou mezinárodní sestavu legend i okultních rarit:

ADVERSARIAL, ALTARS ABLAZE, ATTIC, AURA NOIR, BLACK OATH, BLASPHEMY, DEATH WORSHIP, DEATHLESS VOID, FUNEST, GAAHLS WYRD, HEADHUNTER D.C., HILD, MALHKEBRE, MORTUUS, NEPTUNIAN MAXIMALISM, PROFANATICA, SATURNALIA TEMPLE, SEKTARISM, SISYPHEAN, SOTHERION, SPITER, THE RUINS OF BEVERAST, THY ANTICHRIST, TORMENTOR, ULTIMA NECAT, VAFURLOGI, VARATHRON, VEMOD, VIANDE, VOMITVULVA




🕯 ANTE-LITURGIA: 29. října | Futurum Music Bar (Praha 5)

Ostrý start na původním místě činu

Festival otevře Ante-Liturgia – speciální warm-up večer zdarma pro držitele čtyřdenních a pětidenních vstupenek. Akce se uskuteční v legendárním klubu Futurum, který hostil ikonické ročníky Prague Death Mass II (2013) a Prague Death Mass III (2016). Vystoupí:

TÖRR (exkluzivně se setem postaveným na demu „Witchhammer“), FÍR (Holandsko), KVR (Německo), SILVA NIGRA (Česko) a CIEŃ (Polsko).

Tento večer propojí minulost s přítomností a symbolicky otevře brány pátého ročníku.

🌌 PLANETARIUM DEATH MASS: 2. listopadu | Planetárium Praha (Praha 7 – Stromovka)

Kosmické vyvrcholení v nejmodernější LED kopuli Evropy

Transcendentní zakončení festivalu se uskuteční skrze Planetarium Death Mass, naprosto exkluzivní rituál v pražském planetáriu za účasti norských MYSTICUM a VEMOD. Tento zážitek propojí živé vystoupení s nejpokročilejší projekční technologií v Evropě – 8K LED kopulí, která návštěvníky obklopí 360° audiovizuální atmosférou.

Kapacita této speciální události je omezena na pouhých 280 návštěvníků, a vstupenky jsou k dispozici pouze pro návštěvníky hlavního festivalu.


🎟 VSTUPENKY & INFORMACE

Čtyřdenní festivalová vstupenka zahrnuje: Ante-Liturgii (29. 10.) + hlavní rituály (30. 10. – 1. 11.)

Pětidenní EXKLUZIVNÍ vstupenka zahrnuje navíc i vstup na Planetarium Death Mass (2. 11.)

Lze zakoupit na:

Průběžné aktualizace: facebook.com/praguedeathmass

📝 KONTAKT PRO MÉDIA

📧 Vojtěch Sedlák
Tiskové akreditace, rozhovory, PR materiály

PRAGUE DEATH MASS V
29. října – 2. listopadu 2025 | Praha, Česká republika
5 nocí – 3 místa – 36 kapel – unikátní kosmické finále

---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine