Recenze/review - CANDLEMASS - Black Star (2025) ~ DEADLY STORM zine

CANDLEMASS - Black Star

EP 2025, Napalm Records

for english please scroll down

Netuším, jestli to byla tenkrát prozřetelnost nebo náhoda, ale CANDLEMASS patřili k jedněm z prvních metalových kapel, které jsem kdysi dávno slyšel. Zrovna jsem s hudbou začínal, rád jsem objevoval a jeden starší kamarád mi přinesl jednu z již tehdy starých nahrávek. Byl začátek devadesátých let a byl jsem u nás v partě jedním z mála, kdo tuhle švédskou legendu poslouchal. Mám pro ně slabost dodnes. Pokaždé, když vydají něco nového, těším se. A zklamaný nejsem ani letos. Dvě nové skladby, dvě převzaté věci (BLACK SABBATH, PENTAGRAM). Vše zabalené ve velmi dobrém zvuku, s atmosférou, která připomíná mlhu nad ranním hřbitovem.

Jasně, jsem velký fanoušek kapely, který už za všechny ty společné roky asi nemá moc nadhled, ale koneckonců, o tom jsou moje stránky od začátku. Novinka má skvělou podmanivou doomovou atmosférou. A také spoustu zajímavých momentů. Je naléhavá, záhadná, tajemná, jako život samotný.

Jsem moc rád, že kapela nemění svůj styl, že je věrná tomu, co kdysi sama vytvořila. Asi jako každý z vás potřebuji ve světě nějaké záchytné body, něco opravdového, ryzího, na co je spolehnutí. V současnosti, kdy se všechno mění velkou rychlostí a hudba je mnohdy jen prchavým okamžikem bez jakékoliv další přidané hodnoty, jsou pro mě CANDLEMASS jistotou. Asi jako každá kapela si prošli i Švédové lepšími i horšími časy. Vždy ale byli originální, s vlastním výrazem a ksichtem. Stačí několik prvních tónů a poznáte je. Navíc (a o tom jsem se několikrát přesvědčil i naživo) vždy odvádějí skvělé řemeslo. Novinka není výjimkou. Parádní studený zvuk, obal, který se bude skvěle vyjímat na tričku, zajímavé nápady. No řekněte, co si víc může starý fanoušek přát? Poslouchat "Black Star" je jako navštívit starý dům plný vzpomínek. Knihy zaprášené a mnoho let nečtené, rezavé kolo ve sklepě. Také cítíte tu sílu, tu energii? Vždycky jsem měl rád, když jsem se mohl schovat před světem (čím jsem starší, tak to dělám raději). V temném koutě poslouchám velmi pozorně. A jsem spokojený, velmi spokojený. Není to ale jenom o nostalgii (i když ta zde má samozřejmě svoje místo a nelze se jí vyhnout). Mám rád mrazivou sílu zapadajícího slunce, líbí se mi stíny nad hřbitovem, obdivuji tmu, která padne na město jako nějaký černý mrak. Poslouchám tohle EP a jsem zase ten mladý ztracený básník jako kdysi. Něco málo z něho ve mě stále zůstalo. Aspoň doufám. A teď už mě prosím nechte, musím zhasnout všechna světla a zapnout znovu play. Je to pro mě niterná, osobní záležitost. Epický doom metal, který se stane vaší vlastní podstatou! Krása umírajícího smutku!

Asphyx says:

I don't know if it was providence or coincidence at the time, but CANDLEMASS were one of the first metal bands I heard a long time ago. I was just starting out with music, I loved to explore and an older friend brought me one of the already old records. It was the early nineties and I was one of the few in our group who listened to this Swedish legend. I still have a soft spot for them to this day. Every time they release something new, I look forward to it. And I'm not disappointed this year either. Two new songs, two covers (BLACK SABBATH, PENTAGRAM), all wrapped up in a very good sound, with an atmosphere that reminds of the mist over the morning cemetery.

Sure, I'm a big fan of the band who probably doesn't have much perspective anymore in all the years together, but after all, that's what my site has been about from the beginning. The new album has a great captivating doom vibe. And a lot of interesting moments too. It's urgent, mysterious, uncanny, like life itself.

I'm very happy that the band doesn't change its style, that it is true to what it once created. I guess like all of you I need some clues in the world, something real, pure, something to rely on. Nowadays, when everything is changing at a great speed and music is often just a fleeting moment without any added value, CANDLEMASS are a sure thing for me. I guess like every band, the Swedes have been through better and worse times. But they have always been original, with their own expression and face. Just a few first notes and you will recognize them. Moreover (and I have seen this live several times) they always do a great job. The new one is no exception. Awesome cold sound, a cover that will look great on a t-shirt, interesting ideas. What more could an old fan ask for? Listening to "Black Star" is like visiting an old house full of memories. Books dusty and unread for years, a rusty bike in the basement. Do you also feel the power, the energy? I've always liked being able to hide from the world (the older I get, the more I like to do it). I listen very carefully in the dark corner. And I'm happy, very happy. But it's not just about nostalgia (although that has its place here, of course, and cannot be avoided). I like the chilling power of the setting sun, I like the shadows over the cemetery, I admire the darkness that falls on the city like some black cloud. I listen to this EP and I'm back to the young lost poet I once was. There's still a little bit of him left in me. At least I hope so. And now please leave me alone, I have to turn off all the lights and put it back on. It's an intimate, personal thing for me. Epic doom metal that becomes your own essence! The beauty of dying sadness!