DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 1. června 2025

Recenze/review - PUTERAEON - Mountains of Madness (2025)


PUTERAEON - Mountains of Madness
CD 2025, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Jakoby mě někdo proklel. Uprostřed noci, v mrazu a zimě. Kolem se prohání vítr a chtěl jsem se chvilku vyspat. Démoni ani děsivé přízraky mi to ale nikdy nedovolili. Možná jsem byl v podivném rauši, možná jsem se ocitl v jiné dimenzi. Vlastně ani nevím, co mě nutilo jít dál. Do hor, ve kterých potkáte jenom strach, bolest a šílenství. H. P. Lovercraft napsal tuhle novelu již v roce 1931. Doporučuji vám, abyste si ji přečetli a teprve potom začali nové album švédských maniaků PUTERAEON poslouchat. Potom se vám všechno spojí v jeden silný celek, který se vám dostane do snů. Alespoň mě se to tak stalo. 

Tahle smečka patří již dlouhé roky k mým oblíbeným. Znovu s nimi zažívám takové to napětí, jaké jsme mívali v dobách, kdy jsme si v devadesátých letech kopírovali kazety. Jaké album asi bude? Běhával jsem domů a sedával s kamarády u reproduktorů. S novinkou "Mountains of Madness" to mám velmi podobně. Má v sobě chlad, temnotu, sílu a energii. Řeže tou správnou stranou nože. Stala se ihned i mojí součástí. Oheň zase jednou hoří jasným černým plamenem. Uprostřed pustiny, v zimě, v ledových horách strachu. 


Pokud znáte dílo H. P. Lovercrata trošku podrobněji, tak určitě víte, že má takovou zvláštní atmosféru. Po každém přečtení některé z jeho knih, novel, příběhů, vždycky jen tak sedím a dívám se do tmy. Jakoby se jeho slova dostala i do mé krve. S novým albem PUTERAEON to mám velmi podobně. Je naléhavé, opravdové, autentické, uvěřitelné. Pokaždé, když jsem jej poslouchal, tak se mi dostalo do krve, do podvědomí. Umíral jsem a znovu se rodil, toulal se mezi zasněženými vrcholky zasněžených kopců. Mrzly mi ruce, některé prsty mi museli amputovat, chlad se mi usadil v kostech. Dan Swanö se postaral o vynikající zvuk, na albu opravdu krásně vynikne každý motiv, každý detail. Za velmi povedený považuji i obal, který doplňuje hudbu takovým způsobem, že ve mě evokuje spoustu dalších myšlenek. Za mě osobně se jedná o precizně složené i nahrané dílo. Má myšlenky, má nápady, zároveň je živočišné, syrové. Nálada celé nahrávky je potom pochmurná, strašidelná, mystická. Mýty Cthulhu opět ožívají s nebývalou silou. Jako bych byl opravdu součástí příběhu. Švédi zase rozdrásali moji fantazii do krve. A udělali to pomocí klasického death metalu (DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED), tentokrát s větším důrazem na melodie a jakousi vzdušnost a vznešenost. Když právě píšu tyhle slova, tak je kolem poměrně teplo a den se pomalu probouzí. Jenže já tu nejsem, jsem v horách. Jakoby mě někdo proklel. Uprostřed noci, v mrazu a zimě. Kolem se prohání vítr a chtěl jsem se chvilku vyspat. Démoni ani děsivé přízraky mi to ale nikdy nedovolili. Možná jsem byl v podivném rauši, možná jsem se ocitl v jiné dimenzi. Vlastně ani nevím, co mě nutilo jít dál. Do hor, ve kterých potkáte jenom strach, bolest a šílenství. Mrazivá, temná, děsivá death metalová pocta Mýtům Cthulhu! Zmrznete v horách a zažijete nadpozemskou hrůzu! 

Asphyx says:

It was as if someone had cursed me. In the middle of the night, in the freezing cold. The wind was howling around me, and I wanted to get some sleep. But demons and terrifying apparitions never let me. Maybe I was in a strange trance, maybe I found myself in another dimension. I don't even know what compelled me to keep going. To the mountains, where you encounter only fear, pain, and madness. H. P. Lovecraft wrote this novella back in 1931. I recommend that you read it and only then start listening to the new album by Swedish maniacs PUTERAEON. Then everything will come together into one powerful whole that will enter your dreams. At least that's what happened to me. 

This band has been one of my favorites for many years. With them, I experience the same excitement we used to feel in the 1990s when we copied cassettes. What kind of album will it be? I used to run home and sit with my friends by the speakers. I feel very similar about the new album "Mountains of Madness". It has a coldness, darkness, power, and energy to it. It cuts with the right side of the knife. It immediately became a part of me. Once again, the fire burns with a bright black flame. In the middle of the wilderness, in winter, in the icy mountains of fear. 


If you are familiar with the work of H. P. Lovecraft, you surely know that it has a very special atmosphere. After reading any of his books, novellas, or stories, I always just sit and stare into the darkness. It's as if his words have entered my bloodstream. I feel very similarly about the new album by PUTERAEON. It is urgent, real, authentic, believable. Every time I listened to it, it got into my blood, into my subconscious. I died and was reborn, wandering among the snow-covered peaks of snow-covered hills. My hands were freezing, some of my fingers had to be amputated, the cold settled in my bones. Dan Swanö took care of the excellent sound, and every motif, every detail really stands out beautifully on the album. I also consider the cover to be very well done, complementing the music in such a way that it evokes many other thoughts in me. For me personally, it is a precisely composed and recorded work. It has thoughts, it has ideas, and at the same time it is animalistic, raw. The mood of the entire recording is gloomy, scary, mystical. The myths of Cthulhu come to life again with unprecedented force. It's as if I were really part of the story. The Swedes have once again torn my imagination to shreds. And they did it with classic death metal (DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED), this time with more emphasis on melody and a kind of airiness and grandeur. As I write these words, it is relatively warm around me and the day is slowly awakening. But I'm not here, I'm in the mountains. It's as if someone cursed me. In the middle of the night, in the freezing cold. The wind is blowing around me and I wanted to get some sleep. But demons and terrifying apparitions never let me. Maybe I was in a strange trance, maybe I found myself in another dimension. I don't even know what compelled me to go on. Into the mountains, where you encounter only fear, pain, and madness. A icy, dark, terrifying death metal tribute to the Cthulhu Mythos! You will freeze in the mountains and experience otherworldly horror!






tracklist:
1. Miskatonic Expedition
2. The Land Of Cold Eternal Winter
3. Remnants
4. Horror On The Antarctic Plateau
5. The Nameless City
6. Gods Of Unhallowed Space
7. The Rise Of The Shoggoths
8. Watchers At The Abyss
9. I Am The Darkness

band:
Daniel Vandija - Bass
Anders “Hammer of Gs” Malmström - Drums
Jonas Lindblood - Vocals, Guitars
Rune Foss - Guitars, Vocals (backing)



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý dvacátý první - Mezi spodinou


Příběh pětistý dvacátý první - Mezi spodinou

Nakonec jsem tedy šel, ale moc se mi nechtělo. Raději bych seděl na koleji v pokoji a četl si. Normálně bych byl se svojí holkou a dělali bychom věci, které spolu dvojice normálně dělávají, jenže ona mi zase odjela do Tábora a já tu zůstal sám. Kolem poledne jsem seběhl dolů do baru a dal si pivo. K obědu jsem měl lunch meat. Čtu Artura C Clarka a chtěl jsem zůstat v jeho světě. Místo toho se teď bavím s Petrem, o kterém jsem vám už mnohokrát psal. Z prváků tu zůstal jako jeden z mála. Miloval filmy, různě se vžíval do postav hrdinů a neustále mluvil. Také se pořád divil, že nemůže sehnat holku. Jednou jsem mu řekl, že kdyby je chvilku poslouchal, tak by nějakou našel. Nevnímal mě. Zrovna řešil záběry kamery v nějakém Lynchově bijáku, jak říkal. Prostě půjdeš, musíš, tohle bych si neodpustil, už mám lístky. Nevnímám ho, zrovna se dívám na nějakou holku z prváku, která přišla z nedaleké posilovny v elastických kalhotách. Otočí se směrem k nám, usměje se a mě je líto, že nechodím cvičit. Kývnu souhlasně hlavou, ani nevím na co. Vylezu z baru, podržím slečně dveře a usměju se na ní také. Poděkuje a pak si odcupitá na své patro. 

Jdu do ledový sprchy. Zase ty hříšný myšlenky. Někdy je to k nevydržení. Tolik pokušení. Ale vydržím to. Musím. Přijede už za několik dní. Nejsem zvíře ne? Nebo ano. Achjo. Začtu se znovu do sci-fi, pustím si nějaký death metal. CD začne poskakovat v přehrávači a musím se zvednout. Do prdele, co to zase je? To je špinavý, musíš si nechat vyčistit mechaniku. Ozve se za mnou a mě teprve teď dojde, že uběhlo několik hodin. Je fakt večer, jdu do kina, achjo. Hodím na sebe křiváka a obuju marteny. Tenkrát by pro mě byla potupa nosit kšiltovky, tak si jen pročísnu řepu a prsknu na sebe nějakou vůni, kterou mi koupila blondýnka. Cestou na ní myslím, protože Petr pořád mluví, dokola mi vysvětluje v čem je film zajímavý. Když si konečně sedneme do Electry do klubu, tak se před nás postaví chlápek, co má úplně stejnou dikci jako on. Má před sebou papír, mluví vážně a když řekne vtip, tak se mu sám zasměje. Kejhá u toho. A jsou mu vidět zkažené zuby. No a když se konečně uklidní, přijde mi to tak vtipný, že vyprsknu smíchy zase já. Pššt, neruš, okřikne mě nějaká slečna v obrovských brýlích. Sedí vedle kluka, co jí žmoulá ruku. Vypadají jak mormoni. Kurva, kde to zase sem? 

Vlastně mi všichni dopředu řekli, o čem film je. No, tedy. Podle mého tam pořád jenom někdo chodil na hřbitov, pak šukal a chlastal. Dlouhé pohledy do krajiny, slunce pálilo a všichni byli děsně oškliví. Trvalo to už skoro dvě hodiny, když najednou zhasli. Od Mormonů se ozvalo, juííí, ale ihned rozsvítili. Kluk posunul svojí ruku dívce na stehno. Byla rudá a její obrovské brýle byly  zamlžené. Zase jsem se začal smát. Pojď, teď to bude nejzajímavější. Už jsem to několikrát zažil, tak jsem šel rovnou pro pivo. Stihl jsem o přestávce prosím pěkně tři. To nešlo vydržet, všichni tak vážně diskutovali o světle, o kameře, o tom, jaké to mělo esprit, jak se povedlo režisérovi (s mexickým jménem) vyjádřit podstatu bytí. Druhá polovina, ano ještě další dvě hodiny, všechny šokovala. Vraždy, sekání hlav, krev, vnitřnosti. Nechutné, šokující, ale jenom pro lidi, co neviděli nikdy žádný poctivý horor. Já se docela nudil. Copak o to, obraz byl super, i když kývavý a cukavý, ale děj byl hrozně slabej. Díky pivu jsem aspoň mohl na záchod. Vylezl jsem ven, do průchodu a zapálil si. Vedle byla diskotéka, ze který zrovna vylezly dva kluci a jedna holka. Vytáhli ji za vlasy ven, dávali jí pěstí a kopali do ní. Řvali na ní, že je děvka a že ty prachy zaplatí.

Ozval jsem se, ale byly to fakt gorily. Zůstala ležet na zemi. Tak jsem zašel vedle do hospody, aby zavolali záchranku. Když jsem se ale vrátil, tak už tam nebyla. Zůstala jenom malá loužička krve a zvratků. Ten zvláštní pocit mezi hnusnou realitou a podivným filmem, ve kterém si na násilí jenom hráli, byl až šokující. Intoušové ještě asi hodinu seděli a diskutovali. Já stál bokem a přemýšlel jsem, jak jsou odtržení od opravdového života. Synové a dcery z rodin, které je zabezpečily. Často se měli dobře i za komoušů, nikdy nemuseli chodit na brigády, nikdy je nebolelo celé tělo, nikdy nedýchaly tuny prachu a chemie. Nikdy neměli zničený ruce do krve. Nikdy na ně nikdo dvanáct hodin v kuse neřval. Mají ty svý talířky a tácky a chlebíčky a pijou šampaňský a připadám si mezi nimi nepatřičně. Nehodím se mezi ně, ale ani mezi spodinu a lůzu. Zase si připadám, že stojím bokem a myslím na blondýnku,  která je na tom úplně stejně jako já. Petr konečně domluví a září mu očička. Hele, tady holky půjdou s námi. Kam, zeptám se a on nás zavede přes park do divadelního klubu. 

Připadá mi, že se všechno opakuje. V Plzni jsem už viděl spoustu uměleckých filmů, divadelních her. Seděl jsem před básníky a naslouchal jejich textům. Byl jsem na koncertech kvarteta, ale i zábavové kapely. Slyšel jsem folk, punk, black metal, i twist. Ochutnával jsem, setkával jsem se s lidmi, kluk ze sídliště, z thrash metalové party, který byl najednou v tom velkém světě. Svým způsobem to bylo skvělé, ve městě to tenkrát opravdu vřelo. Navenek nové fasády, uklizené ulice, to už dnes nezažijete. Uvnitř, pod povrchem jsem ale potkal i špínu a hnis, lidi na okraji společnosti. Bezdomovce i děvky, feťáky, mafiány. Bál jsem se jich, snažil se jim vyhýbat. Dostali jsme do držky od fanoušků Viktorie, i když nám je nějakej fotbal u prdele, vyhodili nás z večírků, kopali nás do prdele, když jsme přišli do klubů a nechtěli jsme bílej prášek. Pro mě osobně byly ale vždy nejlepší obyčejný hospody, kam chodili škodováci po práci nebo lidi z kanclů na obědy, kde dědkové hrát lízanej mariáš. Není tedy divu, že v divadelním klubu mě to moc nebavilo. Ono totiž, v mnoha místech se oba světy prolínaly. Zatímco jsem popíjel malé pivo (velké tenkrát neměli), vedle mě si jeden umělec dával lajnu. 

Obě dívky byly takové princezny z dobrých rodin. Se zálibou ve filmech. Myslím, že z práv. Vypadaly jako sestry, hubené až na kost a s velkými zuby i brýlemi. Nosánky nahoru a hezky se nám to rozdělilo. Jedna seděla s mým kamarádem a po půl hodině bloumala pohledem kolem. Petr stále mluvil. U nás to bylo obráceně. Já mlčel a ona nezavřela pusu. Myslel jsem na tu zmlácenou holku. A jak se líbil film tobě? Ale jo, dobrý. Nepůjdeme jinam? Asi si myslela, že někam ven, pod strom a že dostane pusu. Jenže já ji zavedl do jednoho pajzlu kousek od náměstí. Každý student tenkrát věděl, že tam mají desítku jako křen. Dva gambáče, teda čtyři, protože se k nám Petr s mlčenlivou na poslední chvíli přidali. Bylo to až bizardní. Sedli jsme si ke stolu a on začal ihned všem vykládat, jak se mají chovat mezi spodinou společnosti. Hrozně řval a rušil ostatní. Všechny ty chlápky v montérkách, co si skočili na gothaj s cibulí a pár piv. Kdo je u tebe spodina, hejsku...Petr byl malý kluk, ve dvaceti s pleší, který dostal facku, že vzal druhou o stůl. Jeho společnice začala vřeštět. Ty ho nebudeš bránit, řekla ta moje, no to si tedy gentleman, odfrkla si. No, už to potřeboval. Glosuji, oni odcházejí a já zůstávám u stolu sám.

Přisednou si dva holohlaví, každý s kérkou. Ihned vytáhnou z kapsy ruličky bankovek. Divný typy. Vůbec si mě nevšímají a tak se stanu zase jednou pozorovatelem. Jsem stínem, neviditelným a jsem tomu moc rád. Oba spolu seděli a vyprávějí si. S každým dalším pivem a panákem přede mnou ožívají příběhy plné násilí, krve, vražd, vydírání, bitek. Hej Petře, kde si, chceš poznat opravdovou spodinu? No hele vole, když jsem tu starou píču podříznul, tak jsem se teda hodně sekl. Měla v baráku jen pár šmuků. Jinak vůbec nic. Jako jít sedět za takovou držgrešli, no věřil bys tomu? Odpovídá mu druhý něco v tom smyslu, že ji měl původně rád, že dobře mrdala, byla fakt dobrá, ale pak začala vyšilovat, měla čím dál tím častější kecy, až jsem ji nakonec vzal sekyrou. Její fotr mě napráskal, kretén jeden. Přitom ho srala taky. Asi jsem měl otevřenou pusu, protože se mě zeptali, co tak čumím. Omluvil jsem se a objednal jim pivo. Jen kývli souhlasně hlavou. Tak my tě nezabijeme, zařechtali se, až jim nadskakovaly břicha. Ve mě byla malá dušička. I kdyby byla jen polovina toho, co povídají pravda, je to něco hroznýho. 

Přijdou dvě dámy kolem třiceti, co vypadají na padesát. Přinesou jim peníze, co vydělaly. Na ulici, v průchodech, kde si je zoufalí chlapi kupovali pod cenou. Dají si rum a já přemýšlím, že kdysi musely být i krásné. Jakýsi záchvěv tam ještě je. Hodně vzdálený, ale je. Obě se přivinou ke svým asi pasákům a vypadají až zamilovaně. Dělají si prdel z těch zasranejch chudáků, co si je koupili. Takovej malej, plešatej mi říkal mami. Ani se mu pořádně nepostavil. Chtěl, abych mu nadávala, že si neuklidil pokoj. Pak se vystříkal na popelnici. Všichni se hrozně smáli, plešky objednávaly další a další panáky, až byli všichni na plech. Pak začali být všichni agresivní. A co ty, studentíku, už si někdy mrdal? Zeptala se mě třeba a řekla rovnou cenu. Omluvil jsem se, že musím na záchod. Chtěl jsem utéct, ale nebyli naivní. Jeden stál u záchodů, druhý u vchodu a chtěli po mě prachy. Měl jsem vlastně štěstí, že přišel nějaký obrovský maník v montérkách. Připomínal medvěda a zařval, co je to tady za bordel. Utekl jsem. Ano, nezaplatil jsem, ale měl jsem strach. Opravdu jsem se bál. Vzal jsem to uličkami, ve kterých jsem snad nikdy nebyl. Vyhýbal jsem se opilcům, pelášil jsem jak zajíc.

Doběhnu ke koleji a uslyším Petrův hlas za dveřmi baru. Ani vlastně nevím, proč jsem šel dovnitř. Stojí tam před asi dvacítkou studentů. Mezi nimi jsou i dvě dívky z filmového klubu. Všichni mu visí na rtech. Vypráví o tom, jak byl v hospodě plné rváčů. Jak se jim postavil, jak jim řekl, že si za svoje problémy můžou sami. A podívejte, popral jsem se s nimi. Když ukáže na modřinu ve tváři, ozve se do všech holek smyslné aáááách. Mlčím, ale usmívám se. Nechci mu to kazit. Třeba si dneska konečně skočí. Co jsem pochopil, tak mu to konečně vyšlo. Ta mlčenlivější, co byla tichou vodou, meloucí břehy, mu nakonec dala. Druhá šla za mnou, ale omluvil jsem se. Měl jsem všeho plnou hlavu, plné kecky a ještě jsem se trošku třásl jak drahej pes. Mezi spodinu jsem se snažil nadále nechodit, já měl vždycky rád dělnický hospody, ale jedový chýše nikoliv. Když si to vezmu kolem a kolem, u Arthura C Clarka by mi bylo asi lépe. Usnu a zdá se mi o harpyjích. Jsme ve stínu u popelnic a chtějí mi ukousnout, ale vy víte co. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 31. května 2025

Interview - INOCULATION - Raw, uncompromising death metal that came to us from the infinite darkness of the universe!


Interview with death metal band from United States - INOCULATION.

Answered Anthony Allen (guitars, vocals), thank you!


Ave INOCULATION! Greetings to the dark underworld. I first listened to your new album "Actuality" on my way to work. I walk past an old cemetery and then an abandoned factory. At times I thought I was seeing ghosts! The album is really very good. You've come back after four years and you seem even stronger than before. How did the new record come about and why such a long gap between albums?

Hey ! First off thank you for chatting with me , appreciate the opportunity. And glad you like actuality ! It had been long process of writing actuality . It came about after our first big tour we did in 2021 . So we wrote the first song for actuality in early 2022. And it all came about inbetween us navigating the tour life that we dove into and writing music inbetween touring while also trying to stay ready for the tours . So this music really came out of a lot of new experiences touring for the first time and meeting so so so many new amazing musicians and having that influence our writing process.


I'm an old fan of yours, I have your demo "Elysium" from 2013 at home for example and I like that you have your own style while keeping your own signature. How did the idea to start a band come about back in 2011 and why did you decide to play death metal? I can feel a strong influence of old American bands in your music. Were they an inspiration for you?

That’s awesome that you have that! And yes the late 80s early 90s American death metal was pretty much the reason the band started , in fact the first couple shows we played in 2011 we covered zombie ritual by death and chopped in half by obituary! It really started in probably more like 2009 but we didn’t get a full lineup till probably late 2010 and then played our first show and released our first demo in 2011. This was a completely different lineup then . I (Anthony ) started it out of just my love for old school death metal and thrash and my love for playing music . I was a senior in high school when we played our first show in 2011.

From the original line-up only the guitarist and singer Anthony Allen is left in INOCULATION. A lot of great musicians have passed through the band. Why so many changes? At the same time, and this is very interesting for me, you still keep your face. How did you get together with the current line-up and was it difficult to find musicians who wanted to play death metal at that level? Maybe in the Czech Republic there are not so many people playing extreme metal.

That’s exactly the reason why so many musicians , it was really hard to find people that were wanting to do things the way and the level I wanted to play , not all some where very much in that level some not as much . Also I started the band like I said in high school so lots of growing up and learning . It just took a while to find the lineup that clicked and I was determined to find it . And Nick Charlie and I were all pretty familiar with eachother from all being in other bands . Charlie hit me up first when inoculation at the time was just me and I was considering stopping entirely but Charlie convinced me otherwise . And with Nick this was like the fourth time I had tried to recruit him in the band and it finally worked out.


Let's go to the new album. Do you know what I like the most about it? The atmosphere. Yes, the album is very dark, brutal, but sophisticated and the moods change throughout. Sometimes the brutality comes out, sometimes the coldness, sometimes the bad blood. Can you tell us how INOCULATION composed the new material? Who is the songwriter?

I think that atmosphere comes from how we wrote it , we wrote the entire thing all together the whole time . Normally I would come to practice with a song written or half a song and then go from there but this Album almost every single riff was came up with all together at practice and then developed into a song from there , together .

Sound is very important not only in death metal. I like how massive, majestic it is on the new album. It's signed by Noah Buchanan. How was the collaboration? Did you ever have a different opinion about the sound, did you have a say in the result? Or did you leave everything up to Noah?

It’s very much a collaborative effort with Noah. He is an amazing engineer and we have worked with him on all of our more recent work . We have developed a good relationship with him and he knows when to push us and the vibe we are going for with our music and we trust him a lot so if he has an opinion on something we usually listen.


Lucas Konte has also become my favorite cover artist thanks to you (I love his work for your previous album). The one for the new album is very dark and mysterious. It's chilling. Can you tell us how you got together with this excellent painter and why this particular motif?

Lucas is an absolutely amazing artist with this one we didn’t want to mess with his artist process to much and kinda just gave him a theme and let him run with it . We told him we wanted Simms sort of scape of ruins of all different reality all together and the cracking of those realities to actuality.

What are the lyrics on the new album about? Where did you draw inspiration from? I, probably like you, like old sci-fi movies and books. So I was wondering, do you believe in the existence of space aliens? Do you think they'll ever actually come?

Oh we all 100000% believe in aliens , they are out there and they’ve been here before and will be back . That’s the biggest inspiration lyrically on the album . And just anything that can follow under the sci fi umbrella . From structure of secrecy about government cover up about aliens and UFOs to star devil predator which is about a giant predator monster hired by a universal council to kill and star devil that was going around and destroying stars.


How's INOCULATION doing with gigs? Do you play a lot and often? How about some touring for the new album? Are you planning? Do you prefer smaller clubs or big festivals?

We are doing great with shows currently we have a couple tours in the works that I can’t announce yet but we will be hitting the road in 2025 and 2026

I've been listening to death metal since the 90's and Ohio has always been a land of good bands for me. But how is it nowadays? I've been following your scene, writing about new bands, trying to get interviews as well, and everyone agrees that it's still very much alive in Cleveland. What's your opinion of your scene? What about labels, fans, promoters?

Cleveland is great for metal , but of an underground crowd pleaser . I think it’s probably about the best it’s been since I got into the scene in 2011 as far as metal goes there are so many awesome bands , venues and labels all in the northeast Ohio area . And Ohio in general has a huge scene of sick new death metal bands, Mutilatred, Noxis, 200 Stab wounds , Bogg, Aatomic witch, and way way more

How did you get started with extreme music? What was the first band you heard that got you into music? What about your beginnings as a musician? What instrument did you start out on? Who was your role model? What about your first gig, your first stage performance? Please reminisce for us.

I started playing guitar when I was 12 years old , and I started my first band the next day knowing absolutely nothing but knowing I was obsessed with classic rock , kiss , Guns N’ Roses , Hendrix , AC/DC etc . I dove all the way into guitar and was obsessed playing any chance I could get . I ended up playing my first show later that year at 12 years old , we were like a ramones style punk band. But the more I played the more classic rock didn’t cut it and I need things faster and heavier which led to Megadeth, Iron Maiden , slayer , Metallica , exodus . Was a thrasher at first and when I was coming up the new wave of thrash was pretty popular so bands like Warbringer, Bonded by blood , Toxic holocaust a Municipal Waste were a huge influence . But I continued to need heavier and faster music and that’s when I got into death metal especially the early 90s American death metal really got me.

 

I'm an old dog who still remembers copying tapes, changing them. Writing letters to bands. It was a beautiful time, you were young. You're a lot younger than I am, but I'm going to ask you... do you still remember how INOCULATION started? For example, most of the bands in our country started in a pub. Can you take us through the history of your band please?

Yeah we started the same way playing shitty bars that we weren’t even old enough to buy a beer at . I remeber the first show we played in was a dollar steak night and I ate like 5 steaks it was a weird place . Also have always been a uh DIY guy so we were playing peoples houses , backyards , skatepark . Whatever we could play . We then got onto opening on tours coming through Cleveland and we would just get on any death metal show we could for years . We eventually got to start touring and that’s when we really felll in love with inoculation , traveling around the country playing to different people is easily the best thing I’ve done with Inoculation.

How would you define death metal? What does music mean to you? Is it a lifestyle, a hobby, relaxation? For example, I'm still fascinated by the darkness, I'm attracted by the energy. How do you feel about it?

Music means everything to me , like I said I played my first show when I was 12 years old and I’m going on 32 so it has quite literally been my entire life nonstop . It’s always been there for me and it will always be there for me . I’d say I’m attracted to how music can move you and change your mood or change the vibe.

Classic question at the end. What is INOCULATION going to do in the next few months? If you have something to say to fans, labels, promoters, here's the space.

We are working on getting tours together so we can hit the road and play „Actuality“ live for every one out there !

I'm already looking forward to putting my headphones back on tomorrow morning and cramming "Actuality" into my head under pressure. The album was very good. Thank you for the interview, I really appreciate it. I wish the band to do well, that you have full shows and that the record sells well. May your private life be good too! INOCULATION RULES!

Thanks for talking man !! Appreciate it !


Recenze/review - INOCULATION - Celestial Putridity (2021):

Rozhovor - INOCULATION - Surový, nekompromisní death metal, který k nám přišel z nekonečné temnoty vesmíru!


Rozhovor s death metalovou skupinou z USA - INOCULATION.

Odpovídal Anthony Allen (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - INOCULATION - Actuality (2025):

Ave INOCULATION! Zdravím do temného podsvětí. Poprvé jsem vaši novou desku „Actuality“ poslouchal cestou do práce. Chodím kolem starého hřbitova a potom opuštěné továrny. Měl jsem chvílemi pocit, že vidím přízraky! Album se vám opravdu velmi povedlo. Vrátili jste se po čtyřech letech a připadáte mi ještě silnější, než dřív. Jak nová deska vznikala a proč vlastně tak dlouhá mezera mezi alby?

Ahoj! Nejprve vám děkuji za rozhovor se mnou, vážím si této příležitosti. A jsem rád, že se ti líbí „Actuality“! Byl to dlouhý proces psaní. Vznikla po našem prvním velkém turné, které jsme absolvovali v roce 2021. Takže první píseň pro „Actuality“ jsme napsali na začátku roku 2022. A všechno to vzniklo mezi tím, co jsme se pohybovali na turné, do kterého jsme se ponořili, a psaním hudby mezi turné a zároveň se snažili zůstat připraveni na turné. Takže tahle hudba opravdu vzešla ze spousty nových zkušeností, když jsme poprvé jeli na turné a potkali spoustu nových úžasných muzikantů, což ovlivnilo náš proces psaní.


Jsem váš starý fanoušek, mám doma třeba i vaše demo „Elysium“ z roku 2013 a líbí se mi, že máte svůj styl a zároveň si zachováváte vlastní rukopis. Jak vlastně vznikl tenkrát nápad v roce 2011 založit kapelu a proč jste se rozhodli hrát zrovna death metal? Z vaší hudby cítím silný vliv starých amerických skupin. Byly pro vás ony inspirací?

To je úžasné, že ho máte! A ano, americký death metal konce 80. a začátku 90. let byl v podstatě důvodem, proč kapela vznikla, ve skutečnosti jsme na prvních pár koncertech v roce 2011 zahráli Zombie ritual od Death a Chopped in half od Obituary! Ve skutečnosti to začalo asi spíš v roce 2009, ale kompletní sestavu jsme měli asi až koncem roku 2010 a pak jsme odehráli první koncert a vydali první demo v roce 2011. To už byla úplně jiná sestava . Já (Anthony) jsem to založil jen z lásky k old school death metalu a thrashi a z lásky k hraní hudby. Když jsme v roce 2011 odehráli první koncert, byl jsem v posledním ročníku střední školy.

Z původní sestavy zbyl v INOCULATION pouze kytarista a zpěvák Anthony Allen. Kapelou si prošla celá řada skvělých muzikantů. Proč vlastně došlo k tolika změnám? Zároveň, a to je pro mě velmi zajímavé, si zachováváte stále svoji tvář. Jak jste se dali dohromady se současnou sestavou a bylo těžké sehnat muzikanty, kteří by chtěli hrát death metal na takové úrovni? Třeba u nás v Čechách zase tolik lidí extrémní metal nehraje.

To je přesně ten důvod, proč tolik hudebníků, bylo opravdu těžké najít lidi, kteří by chtěli dělat věci tak a na takové úrovni, jak jsem chtěl hrát, ne všichni, někteří, kde velmi v této úrovni někteří ne tolik. Taky jsem začal kapelu, jak jsem říkal, na střední škole, takže spousta dospívání a učení. Prostě chvíli trvalo, než jsem našel sestavu, která mi sedla, a byl jsem odhodlaný ji najít . A Nick Charlie a já jsme se všichni docela dobře znali, protože jsme všichni hráli v jiných kapelách . Charlie mě sbalil jako první, když Inoculation v té době byil jen já a já jsem zvažoval, že přestane úplně, ale Charlie mě přesvědčil o opaku. A s Nickem to bylo asi počtvrté, co jsem se ho snažil získat do kapely, a nakonec to vyšlo.


Pojďme k nové desce. Víš, co se mi na ní líbí asi nejvíc? Atmosféra. Ano, album je velmi temné, brutální, ale propracované a nálady se v průběhu mění. Jednou vyleze na povrch surovost, jindy chlad, někdy zase zkažená krev. Prozradíš nám způsob, jakým INOCULATION skládají nový materiál? Kdo je autorem skladeb?

Myslím, že ta atmosféra vychází z toho, jak jsme to psali, celou dobu jsme to psali společně. Normálně bych přišel na zkoušku s napsanou písničkou nebo půlkou písničky a pak bych z toho vycházel, ale tohle album jsme skoro každý riff vymysleli všichni společně na zkoušce a pak jsme z toho vyvinuli písničku, také společně.

Zvuk je nejen u death metalu velmi důležitý. Mně se líbí, jak je na novince masivní, majestátní. Podepsán je pod ním Noah Buchanan. Jak se vám spolupracovalo? Měli jste třeba někdy jiný názor na zvuk, mluvili jste do výsledku? Nebo jste nechali vše na Noahovi?

Je to do značné míry výsledek spolupráce s Noahem. Je to úžasný inženýr a spolupracovali jsme s ním na všech našich novějších pracích. Vytvořili jsme si s ním dobrý vztah a on ví, jak na nás a na atmosféru, o kterou v naší hudbě usilujeme, zatlačit, a my mu hodně důvěřujeme, takže když má na něco názor, obvykle ho poslechneme.


Lucas Konte se stal i díky vám mým oblíbeným tvůrcem obalů (miluju jeho práci pro vaše předchozí album). Ten k novému albu je velmi temný a tajemný. Mrazí z něj. Prozradíš nám, jak jste se dali s tímhle vynikajícím malířem dohromady a proč právě tenhle motiv?

Lucas je naprosto úžasný umělec, nechtěli jsme mu příliš zasahovat do jeho uměleckého procesu a tak nějak jsme mu dali téma a nechali ho, ať si s ním poradí. Řekli jsme mu, že chceme, aby Simms vytvořil jakousi scénu z trosek všech různých realit dohromady a aby se tyto reality proměnily v aktuální realitu.

O čem jsou texty na novém albu? Odkud jste čerpali inspiraci? Mám, asi stejně jako vy, rád staré sci-fi filmy i knihy. A tak mě napadá, věříš v existenci vesmírných vetřelců? Myslíš, že opravdu někdy přiletí?

Všichni na 100 000 % věříme na mimozemšťany, jsou tam a už tu byli a vrátí se. To je největší lyrická inspirace na albu. A prostě všechno, co může následovat pod hlavičkou sci-fi . Od struktury tajemství o vládním utajení ohledně mimozemšťanů a UFO až po hvězdného ďábla predátora, který je o obřím predátorském monstru najatém vesmírnou radou, aby zabilo a hvězdného ďábla, který obcházel a ničil hvězdy.


Jak jsou na tom INOCULATION s koncerty? Hrajete hodně a často? A co nějaké turné k novému albu? Nechystáte? Máte raději menší kluby nebo velké festivaly?

V současné době se nám daří skvěle, máme rozdělaných několik turné, o kterých zatím nemohu informovat, ale v letech 2025 a 2026 se vydáme na cesty.

Poslouchám death metal od devadesátých let a Ohio pro mě bylo vždy zemí, odkud přicházela spousta dobrých kapel. Jak je tomu ale v současnosti? Vaši scénu sleduji, píšu o nových kapelách, snažím se i o rozhovory a všichni se shodují, že v Clevelandu to stále velmi žije. Jaký je tvůj názor na vaší scénu? Co labely, fanoušci, promotéři?

Cleveland je skvělý pro metal, ale spíše underground. Myslím, že je to teď asi nejlepší, co jsem se dostal na scénu v roce 2011, co se týče metalu, je tam tolik úžasných kapel, míst a vydavatelství, vše v oblasti severovýchodního Ohia. A Ohio obecně má obrovskou scénu nemocných nových death metalových kapel, Mutilatred, Noxis ,200 Stab wounds, Bogg, Aatomic witch, a mnohem víc.

Jak si s extrémní muzikou začínal? Jakou kapelu si slyšel jako první a přivedla tě k muzice? A co tvé muzikantské začátky? Na jakém nástroji si začínal? Kdo byl tvým vzorem? A co první koncert, první vystoupení na pódiu? Zavzpomínej pro nás prosím.

Začal jsem hrát na kytaru, když mi bylo 12 let, a druhý den jsem založil svou první kapelu, aniž bych vůbec věděl jak, ale věděl jsem, že jsem posedlý klasickým rockem, Kiss, Guns N' Roses, Hendrixem, AC/DC atd. Do kytary jsem se ponořil naplno a byl jsem posedlý hraním při každé příležitosti . Nakonec jsem ještě ten rok ve 12 letech odehrál svůj první koncert, byli jsme taková punková kapela ve stylu Ramones . Ale čím víc jsem hrál, tím víc mi klasický rock nestačil a potřeboval jsem rychlejší a těžší věci, což vedlo k Megadeth, Iron Maiden, Slayer, Metallica, Exodus. Nejdřív jsem byl thrasher a když jsem začínal, byla nová vlna thrashe dost populární, takže kapely jako Warbringer, Bonded by blood , Toxic holocaust a Municipal Waste měly velký vliv. Ale dál jsem potřeboval těžší a rychlejší muziku a tehdy jsem se dostal k death metalu, zejména americký death metal z počátku 90. let mě opravdu dostal.

 

Jsem už starý pes, který si ještě pamatuje kopírování kazet, jejich vyměňování. Psaní dopisů kapelám. Byly to krásné časy, člověk byl mladý. Vy jste oproti mě o dost mladší, přesto mi to nedá a zeptám se…vzpomeneš si ještě, jak INOCULATION začínali? Třeba u nás vznikla většina kapel v hospodě. Provedeš nás prosím historií vaší kapely?

Jo, začínali jsme stejně, hráli jsme v blbých barech, kde jsme nebyli dost staří na to, abychom si mohli koupit pivo. Pamatuju si, že první koncert, kde jsme hráli, byl večer dolarových steaků a já snědl asi pět steaků, bylo to divný místo. Taky jsem vždycky byl uh DIY kluk takže jsme hráli u lidí doma, na dvorcích , ve skateparku. Kdekoliv jsme mohli hrát . Pak jsme se dostali k předskakování na turné přes Cleveland a prostě jsme se dostali na každou death metalovou show, kterou jsme mohli, po celá léta. Nakonec jsme začali jezdit na turné a tehdy jsme se do Inoculation opravdu zamilovali , cestování po celé zemi a hraní pro různé lidi je to nejlepší, co jsem s Inoculation udělal.

Jak bys definoval death metal? Co pro tebe muzika znamená? Je to životní styl, koníček, relax? Mě třeba dodnes fascinuje temnota, přitahuje mě energie. Jak to máš ty?

Hudba pro mě znamená všechno , jak jsem řekl, poprvé jsem hrál, když mi bylo 12 let, a bude mi 32, takže to byl doslova celý můj život nonstop. Vždycky tu pro mě byla a vždycky tu pro mě bude. Řekl bych, že mě přitahuje to, jak vás hudba dokáže pohnout a změnit náladu nebo atmosféru.

Klasická otázka na závěr. Co chystají INOCULATION v nejbližších měsících? Jestli máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, zde je prostor.

Pracujeme na tom, abychom mohli vyrazit na turné a hrát „Actuality“ naživo pro všechny!

Už teď se těším, až zítra ráno zase nasadím sluchátka a narvu si „Actuality“ pod tlakem do hlavy. Album se moc povedlo. Děkuji vám za rozhovor, opravdu si toho vážím. Přeji vám, aby se kapela dařilo, abyste měli plné koncerty a aby se deska dobře prodávala. Ať se vám daří i v soukromém životě! INOCULATION RULES!

Díky za rozhovor!! Vážím si toho!


Recenze/review - INOCULATION - Celestial Putridity (2021):

pátek 30. května 2025

A few questions - interview with death metal band from Sweden - UNDECAYED.


A few questions - interview with death metal band from Sweden - UNDECAYED.

Answered Tony Richter (vocals), thank you!

Recenze/review - UNDECAYED - In Death's Image (2025):

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Tony Richter (vocals) – Undecayed is a death metal band mainly influenced by 90‘s US-death metal. It came together in 2008 when my old band 9th Plague fell apart approximately the same time as Mikael Bergman’s (guitars) old band Disromance had line-up problems. We had been in several bands together in the 90‘s and decided to work together again and play old school death metal. We are fully aware of that we are not reinventing the wheel, nor do we try to. I guess you could say that Undecayed is death metal by fans of death metal, for fans of death metal.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Tony – We recorded drums and vocals at Studio Mangelrum, the studio of Kristofer Örstadius, who was the guitar player in my previous band 9th Plague. He also mixed and mastered the album. Guitars and bass was recorded in Mikael’s home studio. The conditions may not have been the best when we recorded drums and vocals because Studio Mangelrum was kind of closing down. So we were a bit rushed. So it was not as relaxed as one could have hoped for.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Tony – So far, we have deals for digital and CD with Lethal Scissor Records. They also have something of an option to release it on cassette if they want to. If someone is interested in putting out a vinyl version, we are open to discuss it. The first edition of CDs are 250 copies, I think. With the digital release there is of course no limit.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Tony – I write all the lyrics. Even if „In Death’s image“ is not a concept album per se, there is still a loosely connected theme. „Death“ arrives to earth in physical form to kill, once and for all, everything that lives. Humans, animals, nature, every fucking thing. There is no hope for survival. The world shall be recreated in his image. Dead. There is also something of a religious angle. Most religions wait for their god to arrive to bring them his paradise. But instead of their god, Death arrives. And he is no god. He is something much more powerful. And he is not looking for followers. He has no creed for us to follow. He only wants us to die. As for how the lyrics were created… I usually get an idea. Maybe a line or a sentence. Then when there is new music, I see if one of my ideas fit and start to write. Sometimes I already have a lot, sometimes I have almost nothing. As a song takes form, I may have to change the lyrics several times. Sometimes I even have to scrap everything and start over. A finished song can have lines and sentences from several old ideas from many different years. Already in 2010, I got the idea to make an album where the word „death“ was included in every song’s title. So for approximately ten years, I only wrote lyrics with „death“ in the title (there was probably at least ten other songs that was scrapped during this time, and at least thirty variations of lyrics that did not make it either). This idea will not be continued in songs written after the album though.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Tony – The logo was created by Mikael. He also handle most of the graphics for our social media. Jon Zig made the artwork for the album though. Social media seem to be very important today. As most of us are old farts, when we had our first bands there was no social media. We had to do everything through mail, writing letters. Then emails replaced that. Websites appeared. But there was not social media back then. It was all done in the deep underground. One has to change and adapt, I guess. We’ve seen it all come and go. We don’t have a traditional website. Only facebook, instagram, youtube and bandcamp.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Tony – Lethal Scissor Records from Italy. Their deal seemed the most favourable. They are not a big label (yet), and it is early. But they have impressed us in some areas and there have been some minor issues in other areas, but overall I’d say we are happy so far. The CDs was not ready in time for the release date though, and that was not a good thing, but it was not the labels fault. There was some problem at the pressing plant.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Tony – I don’t think we idolize anyone, but I’d say that bands like Suffocation and Cannibal Corpse have probably been most important to our sound. I wouldn’t say that any particular band have been inspirational to me when it comes to writing lyrics. But I am probably influenced by death metal in general, whether I want to be or not. Death metal have been my love, my religion, my life ever since I first heard bands like Death, Morbid Angel and Obituary when they first appeared in the late 80‘s. And thrash metal before that, like Possessed, Slayer and Dark Angel. Bands that have been most important to me personally, and who have done albums that I like the most are Morbid Angel, Possessed, Immolation, Malevolent Creation, Monstrosity, Suffocation, Dark Angel and Cannibal Corpse. To name a few. There is SO much good music out there. I could go on forever.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Tony – Not the whole album, but a couple of songs. It was a bit harder to get a record deal this time than it has been with previous bands we’ve been in. It seems like a lot of labels, especially bigger ones, are a bit afraid to release debut albums nowadays. They want bands they already know will be successful. Plus, even if a lot of people into extreme metal don’t like to admit it, there are trends even in our genre. And old school death metal mainly influenced by 90‘s US-death metal is not the current trend. We had maybe five or six labels that were interested, but in the end it kind of boiled down to two that we chose between.

 

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Tony – You may find this hard to believe, but Undecayed have not yet played live. Although we have been around for 17 years. I find it hard to believe myself actually. Something always came up or fell through. Line-up problems, health issues, cancellations, you name it! Our area don’t exactly have a good live scene either. Me, Mikael and Jesper Leidbring (drums) have all played live with previous bands, just not together as Undecayed. Christoffer Svensson (bass) is probably the least experienced when it comes to playing live. He is a bit younger than the rest of us (I could probably be his father actually) and we are kind of his first real band. Hopefully we will be able to change this soon.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Tony – Personally I like the creative process the best. To write good songs, record them and release albums. I mainly do what I do for my own personal satisfaction, but if other people like it as well, that is even more rewarding. And so far we have received mainly a good response. So that is kind of nice.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Tony – If they just want to check us out, there are our social media. Easy to find, but here are the links anyway:

In case they want to do an interview or something like that, they can use our email undecayedband@gmail.com

Thanx for the interview.

Tony – Thank YOU. And thanks also for the cool review. Death Metal is not dead yet! May it never die!

Recenze/review - GOREKAUST - Fleshcross (2025)


GOREKAUST - Fleshcross
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Brodím se špinavým močálem. Bořím se po kolena v ledové vodě, v bahně. Kolem mě plavou nafouklá těla utopenců. Lebky bez očí, přesto hledící, břicha rozervaná a vnitřnosti vytažené ven. Každý si představuje peklo jinak, ale myslím si, že tyhle děsivé a temné mokřady k němu nemají příliš daleko. Postupuji dál. Těžce a namáhavě. Všichni jsou již dávno mrtví, sežraní zaživa. Konečně jsem na místě, na starém pohřebišti v lesích. Usednu vedle náhrobků a čtu si jména. Jedno je moje. Na kříži ze smradlavého masa.

Finští GOREKAUST uměli vždy svojí hudbou znázornit mokvající a špinavou atmosféru márnic, starých hřbitovů i patologických sálů. Letos jsou zpět se svým druhým dlouhohrajícím albem a nutno rovnou dodat, že se opět jedná o velmi chutnou porci zkaženého masa. Doporučuji podávat zmrzlé, v naprosté tmě a chladu. Teprve potom vynikne jejich death metal v plných odstínech. 


Smrt v podání téhle smečky je opět hnusná, mokvající, zkažená a smrtí jako dlouho neléčený vřed. Při poslechu se vám otevřou staré rány. Je to pocta kapelám z devadesátých let minulého století a to nejen finské scéně (PURTENANCE, DEMILICH), ale zazní i jasné odkazy na AUTOPSY. Netřeba ale přirovnávat, nové album "Fleshcross" obstojí samo o sobě. Líbí se mi způsob,  jakým tihle maniaci přistupují ke své morbidní práci. Je slyšet, že hrají od srdce, opravdově, syrově, s krvavou jiskrou v oku. Nové album je náležitě surové, masakrující, nasáklé hnisem a vztekem. Zároveň obsahuje velké množství chladu a temnoty. Jakoby mě někdo zavřel do staré plesnivé kobky. Bez jídla i bez vody, jenom s několika krysami čekajícími na moje maso. Po několika dnech vnímám už jenom bolest. Přesně takové pocity mám i při společných setkáních s touto nahrávkou. Dívám se zase jednou do tmy, kývám se do rytmu, exhumuji další prašivý hrob. Tohle je přesně odrůda smrtícího kovu, který koluje i v mých žilách. Smrt má, jak je všeobecně známo, mnoho podob a tu kterou nám předkládají GOREKAUST, je krutá s ošklivá, plesnivá ze své podstaty. Finům se opět povedlo dostat se i do mé hlavy i do podvědomí. Pokud máte tuhle odrůdu smrtícího kovu rádi, neváhejte ani chvilku, dostanete poctivou porci ostrých riffů, dunivých bicích i chorobného vokálu. Zemřete v nekonečných křečích! Brodím se špinavým močálem. Bořím se po kolena v ledové vodě, v bahně. Kolem mě plavou nafouklá těla utopenců. Lebky bez očí, přesto hledící, břicha rozervaná a vnitřnosti vytažené ven. Každý si představuje peklo jinak, ale myslím si, že tyhle děsivé a temné mokřady k němu nemají příliš daleko. Mokvající, plesnivý death metal ze starých pohřebišť! Temnota, špína a zkažené maso! 

Asphyx says:

I'm wading through a dirty swamp. I'm wading knee-deep in icy water, in mud. Swimming around me are the bloated bodies of drowning men. Skulls without eyes, yet staring, bellies ripped open and entrails pulled out. Everyone's idea of hell is different, but I don't think these eerie, dark swamps are too far from it. I'm moving on. Hard and arduous. They're all long dead, eaten alive. I'm finally at the spot, an old burial ground in the woods. I sit beside the tombstones and read the names. One is mine. On a cross of stinking flesh.

Finnish GOREKAUST always knew how to use their music to depict the dank and dirty atmosphere of morgues, old cemeteries and pathology halls. This year they are back with their second full-length album and it must be added that it is again a very tasty portion of rotten meat. I recommend serving it frozen, in complete darkness and cold. Only then will their death metal shine through in its full shades.


Death as performed by this pack is once again ugly, moribund, corrupt and death like a long untreated ulcer. Old wounds open up as you listen. It's a tribute to bands from the 90s and not only to the Finnish scene (PURTENANCE, DEMILICH), but there are also clear references to AUTOPSY. No need to compare though, the new album "Fleshcross" stands on its own. I like the way these maniacs approach their morbid work. You can hear that they play from the heart, real, raw, with a bloody sparkle in their eye. The new album is appropriately raw, butchering, soaked in pus and rage. At the same time, it contains a great deal of coldness and darkness. It's like someone locked me in a moldy old dungeon. No food, no water, just a few rats waiting for my meat. After a few days, all I feel is pain. That's exactly how I feel when I see this record together. I look once more into the darkness, swaying to the rhythm, exhuming another dusty grave. This is exactly the variety of deadly metal that runs through my veins. Death, as is common knowledge, takes many forms, and the one presented to us by GOREKAUST is cruel and ugly, moldy by nature. The Finns have once again managed to get into my head and subconscious. If you like this variety of death metal, don't hesitate a moment, you'll get a fair portion of sharp riffs, thunderous drums and sick vocals. You will die in endless spasms! I'm wading through a dirty swamp. I'm knee-deep in icy water, mud. The bloated bodies of drowning men float around me. Skulls without eyes, yet staring, bellies ripped open and entrails pulled out. Everyone's idea of hell is different, but I don't think these eerie, dark swamps are too far from it. Wetting, moldy death metal from old burial grounds! Darkness, filth and rotten flesh!


about  GOREKAUST on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
01. Where The Rivers Run Red 
02. Oath Of Morbidity 
03. Frolicking In The Maggot-Infested Intestinal Cavities Of An Unholy Abomination Somehow Constructed From Leftover Human Remains 
04. Maledictive Soulrot 
05. God Is As God Does 
06. Fleshcross 
07. Disemboweled Upon Deification 
08. Eternity Withers Away

band:
Jami Mehtonen - Vocals, bass
Jerri Saarinen - Guitar
Sampo Toijonen - Guitar
Aatu Heikkinen - Drums, backing vocals

Maisa Virtanen - Piano, keyboards (track 1)
Olli - Keyboards (track 3)
Joel Das - Guest vocals (track 5)

Produced by Juuso Hämäläinen, Joonas Honkanen, and GOREKAUST
Mixing & mastering by Juuso Hämäläinen
Artwork by Slimeweaver
Recorded at Juvanmalmi Crypt & Kylänraitti Satanic Metal Temple



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine