DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 7. července 2025

Recenze/review - ETERITUS - Odium et Irae Dei Super Vos (2025)


ETERITUS - Odium et Irae Dei Super Vos
CD 2025, Via Nocturna

for english please scroll down

Vždycky jsem tušil, že se zlo ukrývá ve stínu i v našem podvědomí. Toulal jsem se v temných lesích, na místech, kde bylo všechno ohlodáno na kost. Poslouchal jsme u toho nové album polských maniaků ETERITUS a sledoval každodenní boj o přežití. Spával jsem pod hvězdami a viděl šelmy na lovu. Je něco podmanivého, záhadného, nebál bych se napsat i magického, co v téhle hudbě nacházím. Naše společná setkání tak nejsou jenom obyčejným poslechem, ale spíše připomínají starodávné zaříkávaní. 

Pánové, kteří bývali na minulých albech označováni jako velmi dobří pohrobci švédské death metalové školy, změnili trošku svůj směr. Novinka je spíše black metalová, stále je ale zachován smrtící základ. Mám chuť se zase vydat na sever, do nekonečných lesů, do temnoty, do divočiny. V těchto místech je totiž i zlo čisté. Novou desku si beru samozřejmě s sebou. 


Jen tak si chodit o samotě lesem, užívat si parádní zvuk (mixoval a masteroval Mariusz Konieczny ve studiu Heavy Gear (Odium Humani Generis, Hellspawn, Pandemonium, Valkenrag), který je náležitě chladný i dobře čitelný. Mnohé naznačuje i obal, který mi připomíná staré motivy z kazet, z dob mého mládí (Moon Ring Design (Kladovest, Malphas)). Vše tu sedí tak nějak samozřejmě na svých místech a vy si můžete vychutnávat podmanivě tajemnou atmosféru, všechny ty jemné bolestivé nuance. Máte rádi kapely jako NECROPHOBIC, ANTROPOMORPHIA, SVARTCROWN, BELPHEGOR, VARGAV, TEMPLE OF BAAL, MAYHEM? Potom vězte, že by vás mohlo oslovit i album "Odium et Irae Dei Super Vos". Je něco zvláštního, neklidného, neotřelého, co mě na novince přitahuje. Oceňuji i odvahu ke změnám. Je to vlastně jednoduché. Určitě znáte ten pocit, když posloucháte nějakou muziku a víte, že je to přesně ono, že je vaší součástí. Usmívám se, když se procházím po starých lesních hřbitovech, když vylezu na vysokou horu a dívám se do hlubiny, když se ztrácím ve stínech, když zase jednou cítím v kostech chlad. Pevně věřím, že patříte mezi stejné nadšence a rádi objevujete nová zákoutí. Pokud ano, tak bych vám z celého srdce tuhle nahrávku doporučil. Je v ni totiž všechno, co mám na dobré muzice rád. Síla a tlak, zajímavé melodie, syrová atmosféra. Znáte mě, už dávno píšu jenom o tom, co se mi líbí. A tahle deska se stala na dlouho mým průvodcem na onom světě. Už teď vím, že se k ní budu rád a často vracet. Už dávno totiž vím, že se zlo ukrývá ve stínu i v našem podvědomí. Záhadná, temná a chladně podmanivá black death metalová mantra! Mráz se usadí ve vašich kostech!


Asphyx says:

I always suspected that evil lurks in the shadows and in our subconscious. I wandered through dark forests, places where everything had been gnawed to the bone. I listened to the new album by Polish maniacs ETERITUS and watched the daily struggle for survival. I slept under the stars and saw beasts hunting. There is something captivating, mysterious, I would even dare to say magical, that I find in this music. Our meetings are not just ordinary listening sessions, but rather resemble ancient incantations. 

The gentlemen, who were described on previous albums as very good successors to the Swedish death metal school, have changed their direction a little. The new album is more black metal, but the deadly foundation remains. I feel like heading north again, into the endless forests, into the darkness, into the wilderness. In these places, even evil is pure. Of course, I'm taking the new album with me.


Just walking alone in the woods, enjoying the great sound (mixed and mastered by Mariusz Konieczny at Heavy Gear studio (Odium Humani Generis, Hellspawn, Pandemonium, Valkenrag)), which is appropriately cold and easy to listen to. The cover art also hints at a lot, reminding me of old cassette motifs from my youth (Moon Ring Design (Kladovest, Malphas)). Everything here fits together naturally, and you can enjoy the captivatingly mysterious atmosphere and all the subtle, painful nuances. Do you like bands such as NECROPHOBIC, ANTROPOMORPHIA, SVARTCROWN, BELPHEGOR, VARGAV, TEMPLE OF BAAL, MAYHEM? Then you might also like the album "Odium et Irae Dei Super Vos". There is something special, restless, and unusual about this new release that attracts me. I also appreciate the courage to change. It's actually simple. You surely know the feeling when you listen to some music and you know that it's exactly what you're looking for, that it's a part of you. I smile when I walk through old forest cemeteries, when I climb a high mountain and look into the depths, when I lose myself in the shadows, when I feel the cold in my bones once again. I firmly believe that you are among the same enthusiasts and enjoy discovering new places. If so, I would wholeheartedly recommend this recording to you. It has everything I love about good music. Power and pressure, interesting melodies, a raw atmosphere. You know me, I've been writing only about what I like for a long time. And this album has become my guide to that world for a long time to come. I already know that I will gladly and often return to it. I have known for a long time that evil lurks in the shadows and in our subconscious. A mysterious, dark, and coldly captivating black death metal mantra! The freeze will settle in your bones!


about ETERITUS on DEADLY STORM ZINE:







Tracklist:
01. Mystic Trifixion
02. Semper Fidelis
03. Call of the Rising Darkness
04. Ashes over the Fire
05. Celebration ov Wolves
06. Dark Crusader
07. In the Arms of Endless Night



Recenze/review - ABYSSAL VACUUM - Abyssal Vacuum (2025)


ABYSSAL VACUUM - Abyssal Vacuum
CD 2025, Signal Rex

for english please scroll down

Probuzený ve tmě. V absolutní tmě. Stále ve mě doznívá děsivý krvavý sen. Nebo je to realita? Když poslouchám první dlouhohrající album francouzských black metalistů ABYSSAL VACUUM, tak si tím nejsem úplně jistý. Jedná se totiž o muziku, která mě zahalila zase jednou do krvavé mlhy, strhla mě do hlubiny. Do podzemí, do království nihilismu, strachu a beznaděje. Starodávné rituály začaly znovu ožívat a moje krev zčernala. Zapínám znovu a znovu play a vydávám se spolu s kapelou na dlouhý výlet bez konce. Smrt má nové jméno. 

Pokaždé, když se setkám s nějakou novou kapelou, tak našlapuji opatrně. Sednu si ve svém pokoji a nechávám jejich hudbu, aby na mě působila. Teprve potom se rozhodnu, jestli o ní napíšu nebo ne. ABYSSAL VACUUM mě již na poprvé chytili do svých sítí. Obejmuli mě pevně a rozdrtili mé kosti. Dostali se mi do krve i do podvědomí. Tohle je totiž přesně ta odrůda black metalu, která koluje i v mých žilách. Naléhavá a chladná, jako ruka mrtvoly. 


Na novince naleznete jak klasické, tradiční motivy, tak i neklidnou disonanci, takovou tu zvláštní, neklidnou atmosféru. Je něco zvláštního a přitažlivého na téhle nahrávce, říkal jsem si pokaždé, když se venku setmělo a já jsem věděl, že nastal ten správný čas na poslech. Nevím, jak to máte vy, ale já jsem starý pes, který přistupuje k hudbě postaru. Novinka "Abyssal Vacuum" mě ihned pevně obejmula, jako silné pavučiny. Stala se mojí součástí, rozdrásala mě do krve. Někdy bývám rád sám, daleko od zkaženého lidského rodu. Nejlépe v lesích, v chladu a temnotě. V těchto okamžicích vynikla nová nahrávka nejlépe. I já jsem se stal stínem, tichým našeptávačem. Black metal se dá hrát mnohými způsoby a ten který zvolili tito francouzští tmáři, je naléhavý, podmanivý, magický a neklidný. ABYSSAL VACUUM vás zahalí do chladné, krvavé mlhy, strnou vás do hlubiny vlastních děsivých myšlenek. Občas na povrch vyplují vlivy třeba takových BLUT AUS NORD, AKHLYS, NIGHTBRINGER. Jsou to ale jenom ozvěny, jinak má tahle smečka svůj vlastní výraz a otisk. Někdy, když se ráno probudím a venku prší, tak utíkám do temnoty. Ztrácím se v lesích, na starých pohřebištích, v ruinách prokletých kostelů. Na těchto místech vynikne síla této nahrávky nejvíce. Pro mě osobně se jedná o velmi osobní, niterný zážitek, který nedokáží žádná slova přesně popsat. Platí zde více než kde jinde, že je lepší poslouchat, než psát nějaké věty. Z nebe znovu prší jedovaté kapky zkažené vody. Smrt je velmi blízko. Cítím ji, vnímám. Ztrácím se v labyrintu vlastních myšlenek. Nové album těchto maniaků mi pomáhá najít cestu. Probuzený ve tmě. V absolutní tmě. Stále ve mě doznívá děsivý děsivý sen. Nebo je to realita? Krvavý, disonantní black metal s podmanivě krvavou atmosférou! Ztratíte se v mlze beznaděje! 


Asphyx says:

Awoken in darkness. In absolute darkness. A terrifying bloody dream still echoes within me. Or is it reality? When I listen to the first full-length album by French black metal band ABYSSAL VACUUM, I'm not entirely sure. This is music that has once again enveloped me in a bloody fog, dragging me into the depths. Into the underground, into the kingdom of nihilism, fear, and despair. Ancient rituals have begun to revive, and my blood has turned black. I press play again and again and set off with the band on a long journey with no end. Death has a new name.

Every time I encounter a new band, I tread carefully. I sit in my room and let their music work its magic on me. Only then do I decide whether to write about it or not. ABYSSAL VACUUM caught me in their nets the first time around. They embraced me tightly and crushed my bones. They got into my blood and my subconscious. This is exactly the kind of black metal that runs through my veins. Urgent and cold, like the hand of a corpse.


On this new release, you will find both classic, traditional motifs and restless dissonance, creating a strange, unsettling atmosphere. There is something special and appealing about this recording, I thought to myself every time it got dark outside and I knew it was the right time to listen to it. I don't know about you, but I'm an old dog who approaches music the old-fashioned way. The new album "Abyssal Vacuum" immediately embraced me like strong cobwebs. It became a part of me, tearing me to pieces. Sometimes I like to be alone, far away from the corrupt human race. Preferably in the woods, in the cold and darkness. It was in these moments that the new recording stood out the most. I too became a shadow, a silent whisperer. Black metal can be played in many ways, and the one chosen by these French darklings is urgent, captivating, magical, and restless. ABYSSAL VACUUM envelops you in a cold, bloody fog, freezing you in the depths of your own terrifying thoughts. Occasionally, influences from bands such as BLUT AUS NORD, AKHLYS, and NIGHTBRINGER rise to the surface. But these are only echoes; otherwise, this pack has its own expression and imprint. Sometimes, when I wake up in the morning and it's raining outside, I run into the darkness. I lose myself in the woods, in old burial grounds, in the ruins of cursed churches. It is in these places that the power of this recording stands out the most. For me personally, it is a very personal, intimate experience that no words can accurately describe. Here more than anywhere else, it is better to listen than to write sentences. Poisonous drops of rotten water are raining from the sky again. Death is very close. I feel it, I sense it. I lose myself in the labyrinth of my own thoughts. The new album by these maniacs helps me find my way. Awoken in darkness. In absolute darkness. A terrifying nightmare still echoes within me. Or is it reality? Bloody, dissonant black metal with a captivatingly bloody atmosphere! You will lose yourself in the fog of despair!


tracklist:
01. 43°23'51.0"N 40°21'35.3"E
02. 44°13'15.2"N 3°21'25.4"E
03. 37°11'18.4"N 86°06'10.3"W
04. 17°08'51.0"N 88°48'45.0"W
05. 17°07'42.1"N 88°51'02.5"W
06. 27°51'03.6"N 105°29'45.7"W

band:
Sylvain C. - Bass
Enno P. - Drums
Sébastien B. - Vocals, Guitars
Onbra O. - Guitars (lead)



neděle 6. července 2025

Recenze/review - COGAS - Among the Dead: How to Become a Ghost (2025)


COGAS - Among the Dead: How to Become a Ghost
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Ztracený v temné mlze, marně hledám své krvavé kořeny. Na starých pohřebištích, na náhrobcích, na kterých jsou napsána jména mých předků, se snažím vypátrat alespoň střípky bolesti, kterou nosíme po generace v sobě. Jsme prokletí! Říkávaly nám naše matky, když nás porodily. Tolik strachu a beznaděje, tolik zbytečně zmařených životů. Zbylo jen pár pomníků, které nikoho nezajímají. Pokaždé, když se vrátím, cítím kolem sebe smrt.

Kapela COGAS je sice označována za britskou, ale původně se jedná o smečku ze Sardinie. Letos přichází se svým druhým dlouhohrajícím albem, které právě tematicky odkazuje na historii jejich původní vlasti. Nutno rovnou dodat, že je tak činěno velmi naléhavě, uvěřitelně. Budete ihned zahaleni do krvavé black death metalové mlhy. Ztratíte se v myšlenkách, utopíte se v hlubinách, stanete se součástí jejich nahrávky. Mě se to alespoň stalo. 


Hudba je zde jednou surová a démonická, jindy zase chladná a podmanivě bolestivá. Těch emocí, které létají kolem mě, když "Among the Dead: How to Become a Ghost" poslouchám, je opravdu velké množství. Jako bych se vznášel na špinavých vlnách řeky směřující rovnou do podzemí. Skladby jsou opravdu velmi dobře napsány, skvěle se poslouchají, mají v sobě potřebný drive a sílu. Pro mě, který poslouchám hudbu hlavně srdcem, se jedná o skvělý temný zážitek. COGAS popisují letošní album jako: „S tímto albem dáváme hlas a zvuk bolesti těch, kteří se ztratili v pohlednicovém pekle zvaném Sardinie. Generační traumata – minulá, současná i budoucí – jsou vyprávěna skrze fyzické i duchovní rány obyčejného mladého muže.“ Myslím si, že je tím řečeno vše. Co se týká formální stránky, jako je zvuk, obal, produkce, potom je vše v nejlepším pořádku. Vy si tak můžete vychutnat hudbu, která je tajemná, magická, záhadná, která bolí i drásá, která ale dává i naději. Oproti předešlých nahrávkám je potom nové album trošku víc technické, propracovanější, komplexnější. Pokud máte rádi kapely jako DARK FUNERAL, DEICIDE, MGLU, HOUR OF PENANCE, IMMORTAL, BATHORY, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci skvělé hudby od kapely, která přesně ví, co a jak chce hrát. Jsem moc rád, že jsem tuhle smečku na svých toulkách podzemím potkal. Ihned jsem se stal jejich fanouškem a už teď se těším na další jejich počin. Bloudím v krvavé temné mlze. Na starých pohřebištích, na náhrobcích, na kterých jsou napsána jména mých předků, se snažím vypátrat alespoň střípky bolesti, kterou nosíme po generace v sobě. Jsme prokletí! Chladný a démonický black death metal, který odkazuje na vlastní krvavé kořeny! 


Asphyx says:

Lost in the dark fog, I search in vain for my bloody roots. In old cemeteries, on gravestones bearing the names of my ancestors, I try to find at least fragments of the pain we have carried within us for generations. We are cursed! Our mothers used to tell us when they gave birth to us. So much fear and despair, so many lives wasted in vain. All that remains are a few monuments that no one cares about. Every time I return, I feel death around me.

Although COGAS is referred to as a British band, it is originally a group from Sardinia. This year, they are releasing their second full-length album, which thematically refers to the history of their homeland. It should be noted that this is done in a very urgent and credible manner. You will immediately be enveloped in a bloody black death metal fog. You will lose yourself in your thoughts, drown in the depths, and become part of their recording. At least that's what happened to me.


The music here is sometimes raw and demonic, other times cold and captivatingly painful. There are so many emotions flying around me when I listen to "Among the Dead: How to Become a Ghost". It's as if I'm floating on the dirty waves of a river heading straight underground. The songs are really well written, great to listen to, and have the necessary drive and power. For me, who listens to music mainly with my heart, it's a great dark experience. COGAS describe this year's album as: "With this album, we give voice and sound to the pain of those lost in the postcard hell called Sardinia. Generational traumas - past, present, and future - are told through the physical and spiritual wounds of an ordinary young man." I think that says it all. As for the formal aspects, such as sound, cover art, and production, everything is in perfect order. You can enjoy music that is mysterious, magical, enigmatic, painful and harrowing, but also hopeful. Compared to previous recordings, the new album is a little more technical, more sophisticated, more complex. If you like bands like DARK FUNERAL, DEICIDE, MGLU, HOUR OF PENANCE, IMMORTAL, BATHORY, don't hesitate for a moment. You'll get a solid dose of great music from a band that knows exactly what and how it wants to play. I'm very glad I met this pack on my wanderings through the underground. I immediately became their fan and am already looking forward to their next release. I wander in a bloody dark fog. In old cemeteries, on gravestones bearing the names of my ancestors, I try to find at least fragments of the pain we have carried within us for generations. We are cursed! Cold and demonic black death metal that refers to its own bloody roots!


tracklist:
01. Dead Reflected 
02. Among The Dead 
03. Absorption Of The Flesh Through Self Abuse 
04. Autopsy Of An Hollow 
05. On The Bank Of The River Styx 
06. Charon 
07. The Noble Rot 
08. La Fiamma Che Respiro

band:
Davide Ambu – Guitar
Piero Mura – Vocals
Erick D Red – Bass
Davide Marini – Session drums



Recenze/review - PUTRIDITY - Morbid Ataraxia (2025)


PUTRIDITY - Morbid Ataraxia
CD 2025, Willowtip Records

for english please scroll down

Sousedé si začali stěžovat na nasládlý zápach zkaženého masa. Nějaký čas ses vymlouval na porouchanou lednici, ale nepomáhalo to. Bylo již příliš pozdě. Nikdo nedokázal ocenit tvoje umění. Krásně morbidně naaranžovaná těla. Bez vnitřních orgánů. Jsem umělec, tvrdil si ještě dlouho poté, co už si dávno čekal na popravu. Nelituješ ničeho. Jako predátor ses narodil. Jsi lovec, jsi bestie se vším, co k tomu patří. Ne, tohle není žádný béčkový horor, tohle je pravdivý a uvěřitelný příběh.

S hudbou PUTRIDITY to mám nastavené hodně podobně. Tak nějak podvědomě vím, jak asi bude nové album znít. Nevadí mi to, podobný brutální death metal si aplikuji do uší převážně v momentech, když už mě kolem mě všechno štve, když mi lidé připadají hloupí a když si potřebuji vyčistit hlavu. Italové pokračují ve své bestiální jízdě. Novou nahrávku si opravdu užívám. 


Je v ní totiž obsaženo přesně to, co si u tohoto stylu žádám. Bestialita, nekompromisní riffy, guturální vokál, chladná a temná atmosféra. A že pánové nepřinášejí nic nového? Hele na rovinu, chce to někdo? Já rozhodně ne. Nechám se raději znovu a s chutí naporcovat na zcela zbytečné kusy masa, nechám si vytáhnout střeva z břicha i vystřelit mozek z hlavy. PUTRIDITY tohle všechno umí a dělají to s elegancí a zkušenostmi starých patologů. Zkrátka a dobře, nikde nic nechybí, ani nepřebývá. Dostanete náklaďák naložený melodiemi ostrými jak břitva, spoustu zkažené krve i hudebního násilí. "Morbid Ataraxia" je nahrávkou, která je určena pro fanoušky třeba takových BRODEQUIN, DEEDS OF FLESH, GORGASM, DEFEATED SANITY, DEVANGELIC, DISENTOMB. Má surový a nekompromisní zvuk i stylový obal od mistra Paolo Girardiho. Myslím si, že bylo splněno vše pro pořádnou veřejnou pitvu. Občas se sice vkrádá lehký stereotyp, ale to tak nějak k této odrůdě death metalu patří, jako rakev k nebožtíkovi. Až budete zase jednou porcovat zmrzlé maso, tak si na tyhle maniaky vzpomeňte. Jejich hudba může být pro vás i takovým velmi návykovým soundtrackem v případě, kdy vyvrhujete nějaké zvíře a nebo i člověka (záleží na vkusu a vaší profesi). Líbí se mi, že je ve skladbách určitá porce nadsázky. Někdy mám pocit, že svět kolem nás byl už dávno zapálen. V těchto případech volím "Morbid Ataraxia" a potom jsou moje myšlenky čisté a bývám spokojený. Je to dobré album pro všechny pravověrné. Berte a nebo nechte být. Krutý, ostrý a surový brutální death metal, který je nasáklý zkaženou krví a smradlavým masem! Tahle kapela vám vystřelí mozek z hlavy!


Asphyx says:

The neighbors began to complain about the sweet smell of rotten meat. For a while, you blamed it on a broken refrigerator, but it didn't help. It was already too late. No one could appreciate your art. Beautifully morbidly arranged bodies. Without internal organs. I am an artist, you claimed long after you had been waiting for execution. You regret nothing. You were born a predator. You are a hunter, you are a beast with everything that goes with it. No, this is not a B-grade horror movie, this is a true and believable story.

I feel very similarly about PUTRIDITY's music. Somehow, I subconsciously know what the new album will sound like. I don't mind that, I listen to similar brutal death metal mainly when everything around me annoys me, when people seem stupid to me, and when I need to clear my head. The Italians continue their beastly ride. I'm really enjoying the new recording.


It contains exactly what I want from this style. Bestiality, uncompromising riffs, guttural vocals, a cold and dark atmosphere. And you say these guys aren't bringing anything new to the table? Let's be honest, does anyone want that? I certainly don't. I'd rather be cut up into completely useless pieces of meat again, have my intestines pulled out of my stomach and my brains shot out of my head. PUTRIDITY can do all of this, and they do it with the elegance and experience of old pathologists. In short, nothing is missing, nothing is superfluous. You get a truckload of razor-sharp melodies, lots of rotten blood, and musical violence. "Morbid Ataraxia" is a recording intended for fans of bands such as BRODEQUIN, DEEDS OF FLESH, GORGASM, DEFEATED SANITY, DEVANGELIC, and DISENTOMB. It has a raw and uncompromising sound and stylish cover art by master Paolo Girardi. I think everything has been done to ensure a proper public autopsy. Occasionally, a slight stereotype creeps in, but that's kind of part of this variety of death metal, like a coffin belongs to the deceased. The next time you're cutting up frozen meat, remember these maniacs. Their music can be a very addictive soundtrack for you when you're gutting an animal or even a human (depending on your taste and profession). I like that there's a certain amount of exaggeration in the songs. Sometimes I feel like the world around us was set on fire a long time ago. In these cases, I choose "Morbid Ataraxia" and then my thoughts are clear and I am satisfied. It's a good album for all true believers. Take it or leave it. Cruel, sharp, and raw brutal death metal soaked in rotten blood and stinking flesh! This band will blow your brains out!



about PUTRIDITY pn DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
01. Prenatal Obituary 
02. Mors Mater Nostra 
03. In Disgust They Shine 
04. Adipocere Retribution 
05. Molten Mirrors Of The Subjugated 
06. Morbid Ataraxia 
07. Overflowing Mortal Smell 
08. Immersed In The Spell Of Death / Rotten Divinity (Enmity Cover) [Hidden Track]

band:
Putrid Ciccio - Guitars, Vocals
Cédric Malebolgia - Drums
Giancarlo Mendo - Bass
Manuel "Skizo" Lucchini - Guitars
Andrea Piro - Vocals




PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý dvacátý šestý - Hypnóza


Příběh pětistý dvacátý šestý - Hypnóza

Když jste tenkrát něco chtěli vytisknout, tak jste museli do Tylovky. Tam byly přednáškové sály ekonomické fakulty. Tiskárny hlídali nervní a děsně důležití doktoranti. Jednou jsem si tam zase tiskl tabulatury na basu a opět jsem všechno zahltil tak, že se objevil kouř. Dostal jsem zákaz tisku a musel jsem do města, kde se v Bílém slonovi také tisklo ve velkém. Akorát za peníze. Jinak jsem ale chodil to tohoto starého domu moc rád. Měl v sobě zvláštní kouzlo a také tam chodily holky. K nám na strojárnu moc ne. A pokud ano, tak nebyly moc hezký. Petr, můj kolega z koleje, jinak také velký znalec filmů, je potkal někde tady. I když byl jinak velmi nesmělý, tak do nich omylem vrazil a poté vykoktal pozvánku do hospody. Nevím z jakého důvodu souhlasily, každopádně, teď mě postavil před hotovou věc. Musíš se mnou jít. Nikoho jinýho neznám. Nechtělo se mi. Nerad dělám křoví. Raději bych si četl nebo řádil se svojí milou. Vždyť jsme mladí a dá se dělat tolik věcí. Jsou aspoň hezký? Zeptám se ho a on mi odpoví, že ano, že moc, že se asi zamiloval.

Blondýnka, která tu momentálně sedí s námi na baru na kolejích, mě přemlouvá, abych šel. Proč? Pomůžeš přeci kamarádovi. Problém trošku byl, že on Petr pořád mluvil. Fakt neustále. Měl hlavou plnou informací, byl opravdu chytrej a rád se o své znalosti podělil. Bohužel, jak už tomu bývá, nebyl zrovna moc dobrý vypravěč. K tomu si připočtěte malý vzrůst, pleš již ve značném stádiu rozkladu a silné brýle. Také mluvil moc nahlas. Vlastně ani nevím, proč jsem tehdy kývl. Uběhl týden, on je znovu potkal a opět se ujistili, že se setkáme. A tak jsem znuděně zaťukal na jeho dveře a pak musel čekat, protože se připravoval jako na ples. Seděl jsem v křesle a ani mi nedal pivo. Myslel jsem, že zdechnu. Jeli jsme tramvají a on pořád básnil, jak je krásná. Zrzavá, s moc pěknými prsy, zadkem i nohama. A ten úsměv, panebože, kdybys ji viděl. Počkej, uvidíš sám. Kýval jsem hlavou a modlil se, aby nebyl v příliš dobré formě. On dokázal Petr mluvit třeba tři hodiny o tom, jak se povedl záběr na oko v uměleckém filmu. Nějak podvědomě jsem tušil, co na něm dívkám asi vadí. Problém trošku byl, že se mu stejně nedalo moc co říct. Dobré rady byly hrachem, házeným na zeď. Měl hroší kůži.

Obě stojí u Andělíčka na náměstí Republiky. A vskutku, jedna byla moc hezká. Druhá ale ne. Malá, oplácaná, copak o to, ale neupravená, s divně střiženými vlasy. Navíc měla, stejně jako Petr, takový ten nejistý, těkavý pohled. Jestli funguje opravdu prvních několik sekund, tak ne moc dobrý dojem ještě dotvářelo ne moc dobře padnoucí oblečení. Jakoby přišla odněkud ze vsi, kde se i do obchodu chodí v teplákách. Představíme se a já ihned jména zapomenu. Budu jim říkat malá a hezká. Obě studují na lékařky. Řekneme si několik frází, snažím se prohodit nějaký ten vtípek, který se ihned setká s úsměvy. Pro Petra je asi špatný to, že se ta vysoká zrzavá zavěsí do mě a ta malinká jde k němu. Mělo to být přesně obráceně. Což se jim snažím celou dobu, kterou strávíme v hospodě, snažím sdělit. Ale znáte ženský, dělají si co chtějí. Možná se jim na mě líbí i to, že se je nesnažím křečovitě sbalit. Mám doma svoji milou a není ze mě cítit zoufalost, jako z Petra. 

Když odejde na záchod, tak mě ihned obě začnou vykládat, že to byla spíš taková sranda, že mu kývly na schůzku spíš proto, že se nudí. Ale on tedy taky není moc zábavnej. Snažím se ho omluvit, vyzdvihuji jeho dobré stránky, dělám z něj chlapa, ale moc mi to neulehčuje ani po návratu z hajzlíku. Kopu do něj pod stolem. Moc mluvíš, moc kecáš. Nikoho to nezajímá. Nereaguje. Takhle si nikdy neskočíš, pomyslím si a když mám v sobě asi páté pivo, tak ucítím na stehně ruku. Zrzečka si přisedne opravdu hodně blízko. Teď jdu na záchod zase já. Když jdu mezi stoly zpět, tak na mě obě pohlédnou a protočí oči. Venku se pomalu smráká a tak navrhnu, že bychom mohli někam jinam. A ony že ano, že by rády tančily. To se mi líbí, tam nebude Petr tolik moc mluvit. Zavěsíme se do sebe a já se snažím moc netisknout. Protože víte co, já byl fakt zamilovanej, opravdově a nechtěl jsem si to pokazit. Jasně, že by se to asi nikdo nedozvěděl, ale já se znám, dostihlo by mě svědomí. Když dorazíme do klubu, marně přemýšlím, jestli jsem zde někdy byl. Asi ne. Je to takové retro. Disko koule u stropu, DJ s gelem na hlavě a repertoár starý jako Metuzalém. Chyběly snad už jen flitry, elasťáky a mulety. 

Chodíme sem rády, dobře tu hrají. Pozvou nás na drink, já to pak otočím a sedneme si na takový promáčklý gauče. Zapluji do nich, holky se smějou, protože je to na druhé straně nadnáší. Jakože vtipně na mě zrzečka padne a malá se snaží na Petra. Odtáhnu ji, omluvím se, i když mám co dělat, protože je to fakt kus. Začne se tančit a mě to moc nebaví. Mě disko irituje. Na ploužáky se ale nechám přemluvit. Něco mi šeptá do ucha, ale už jsem opilej a když mě potom odchytne před záchodem, tak se omluvím a jdu se jakože nadýchat ven. Potom uteču na kolej, kde se sprchuju asi hodinu studenou vodou. Nemůžu spát a ráno se musím k blondýně pořádně přitulit. Vyprávím jí potom o celém večeru a ona kroutí hlavou. Druhý den ve škole potkám Petra. Nejdřív si myslím, že mě seřve, ale ne, prý jsme pozváni na kolej. Přímo k nim do pokoje. Takže dneska v sedm, jo? Marně opět přemýšlím, jak to zaonačit, abych nemusel.

Nenechám ale kamaráda v nesnázích. Koneckonců, moc známých a lidí, se kterými bych se mohl bavit, tu nezbylo. Jdeme nahoru do kopce na lochotínské koleje a mě se v hlavě honí všelijaké věci. Ty si mi minule utekl! Vyčte mi lehce zrzka a mě nezbývá nic jiného, než se omluvně usmát. Na stole jsou chlebíčky a v lednici lahváče. Hele, kluci, než začnete pít, mohly bychom na vás něco vyzkoušet? Tady malá se zajímá o hypnózu. Něco jsem už o tom četl, ale pokaždé to bylo spíše v souvislosti s různými šarlatány, eskamotéry a dalšími podivnými existencemi. Vyloženě regulérní, na vědeckých základech postavenou hypnózu, jsem nikdy nestudoval. Slečny nám tedy objasní základy a já se začnu ihned cukat. Nerad nad sebou ztrácím kontrolu a potom, co když se mi opravdu dostane do hlavy? Aby vytáhla moje noční můry na povrch. Ne, děkuji. Ale Petr nadšeně souhlasí a ihned zmíní i několik filmů. Zhasnou se světla a lehne si na záda. Nejdřív mi to připadá hrozně vtipný. Potom mě zrzka stiskne ruku a položí prst na pusu.

Kdybych tu s ní byl sám, asi bych to nevydržel. Je takt moc krásná, ale na to teď není čas. Petr začíná něco mumlat. Má otevřené oči a je opravdu zhypnotizovaný. Já vím, asi by se to nemělo takhle dělat, slečna nebyla nijak zkušená a mohla mu i ublížit, ale byli jsme mladí a hloupí. Navíc zafungovalo kouzlo neznámého. Najednou se posadil a vypadal jako zombie. Už nešeptal ani nemumlal. Mluvil jasně a zřetelně. O svém dětství. Jak byl sedmé dítě v řadě, jak ho otec brzy opustil. Jak byla matka dominantní a jak ho pořád kontrolovala. Sám nemohl dělat vůbec nic. Najednou zařval. Křičel ne, nechci, nech mě. Plakal a bál se. Bouchl dlaní do zdi. Přestaňte s tím, řekl jsem té malé, která ale seděla a fascinovaně se na něj dívala. Mluvila na něj klidně a on se pomalu schoulil do klubíčka, jako malé dítě. Hladila mu plešku a on si začal cumlat prst. Pochopil jsme to tak, že ho kdysi jedem z mnoha otčímů, znásilnil. Že se jako malý setkal s pedofilem. Do prdele, to je hrozný, řekl jsem si, ale jenom v myšlenkách. 

Pomalinku, polehounku, opatrně ho probouzela. Chvíli jsme potom seděli a nevěděli, co říct. Není to lehké, otevřít před ostatními svoji třináctou komnatu. Najednou jsem se na svého kamaráda díval úplně jinak. Už byl úplně vzhůru, když se začal zase smát nahlas. Povídal a povídal, že si nepamatuje vůbec nic a že doufá, že nikomu neprozradil, že je ještě panic. Všichni se podívali na mě. Jsi na řadě. Nebudu vás napínat, nepovedlo se to. Nejsem dobře hypnotizovatelný. Možná za to ale může moje nátura. Zajímavé ale je, že jsem od té doby mnohokrát přemýšlel, jaké by to asi bylo. Mám tu představu stále někde hluboko v hlavě. Ale tenkrát se to nepovedlo. Chtělo se mi sice spát, ale neusnul jsem. Raději jsme tedy otevřeli pivo a kecali. Zvláštní bylo, že se najednou měl Petr k malé. Jakoby mu pošeptala i něco, co ho začalo k ní přitahovat. Ono tedy na rovinu, hodili by se k sobě. Ještě chvilku kecáme, rozebíráme všechno možný, když tu najednou ho chytne za ruku a zatáhne vedle do pokoje. Jde jako omámený. Ona ho fakt uhranula, dělám si ještě srandu, ale moc vtipné to není. 

Sedíme se zrzečkou na posteli, ona jen v kalhotkách a s vínem v ruce. Já mám lahváče a jsem plně oblečený. Odvedle se začne ozývat vzdychání. Muž a žena, muž v ženě, žena na muži. Zrzka mi vypráví o svých představách a jsou v nich intimnosti, které bych neměl nikde říkat. Vlastně ani moc nechápu, proč se mi svěřuje. Připadám si jako v nějakém filmu, o kterých Petr pořád mluví. Jsou v nich muži a ženy, kteří procházejí pokušením. Chodím s blondýnkou a od té doby bych měl tolik příležitostí. Když je kluk mladý cucák, tak by chtěl skoro každou. A ony nechtějí. Když je potom zadaný, tak se mu samy kolikrát servírují. Je to divnej svět. Omluvím se zrzce, vysvětlím ji svoji situaci a ona jenom smutně vytáhne lahev rumu. Když jsme v polovině, tak jsou Petr a malou zase v nejlepším. Nějak je to chytlo, co? Smějeme se, děláme blbosti a fandíme jim. Usnu, ani nevím jak. Pamatuji si jenom, že byla v mém náručí. 

Ráno je to na obou poznat. Uculují se a šeptají si. A co vy? Dobrý? Ihned se nás zeptají, jako by bylo samozřejmé, že jsem spolu taky spali. Zavrtím hlavou a Petr světácky vyfoukne kouř. Někdy se prostě nezadaří. Nechám ho, ať si to užije, ať na to vzpomíná v hezkém. Co na tom, že v jeho věku už mají někteří druhé dítě, co na tom, že jim to se vší pravděpodobností nevydrží. V tomhle čase a na tomhle místě zažil něco, co si bude pamatovat celý život. Představoval si to asi úplně jinak, ale to je v závěrů jedno. Dodnes mi ale vrtá v hlavě, jestli se nakonec vyspali kvůli té hypnóze nebo ne. Protože jestli ano, tak bych ji chtěl umět:)). Na koleji na mě čeká blondýnka a chce všechno slyšet. Řeknu jí, co si pamatuji, ale některé drobné detaily vynechám. A jsem na sebe zase hrozně hrdý, že jsem překonal pokušení. A taky, že jsem nebyl v hypnóze. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 5. července 2025

Recenze/review - HUMILIATION - Echoes of Annexation (2025)


HUMILIATION - Echoes of Annexation
CD 2025, Brutal Art Records

for english please scroll down

Další zásah, další mozek vystřelený z hlavy. Prosící oči, pláč a bolestí zkroucená tvář. Neznáš slitování. Rozkaz zněl jasně, zabít všechny. Procházíte malou vesnicí a čistíte prostor. Budou vás nenávidět ještě po několik dalších generací. Ti co přežijí. Pokud přežijí. Válka vypadá možná dobře na fotkách, v knihách, ve filmu. Její syrovost a hnus ale vyniknou jenom v momentě, když čekáte v zákopech, když zabíjíte nevinné. Jsou tu malajští death metaloví vojáci temnoty HUMILIATION se svým novým letošním albem.

Opět je plné odkazů na starodávný death metal z devadesátých let. S prašivým a chladným zvukem, s touhou zabíjet hudbou, se skvělými nápady, se ihned novinka stala velmi častým hostem v mém přehrávači. Najednou jsem neseděl zase jednou ve svém pokoji, ale toulal se se zbraní v ruce v jedné z dalších zbytečných válek na světě. 


Máte rádi kapely typu BOLT THROWER, HAIL OF BULLETS, JUNGLE ROT, MEMORIAM, JUST BEFORE DAWN, DECAYING, INVASION, MASSIVE ASSAULT, TRENCHANT, SHRAPNEL STORM, CHAINSWORD, DEATH KOMMANDER? Potom se pohodlně usaďte, nejdříve si pusťte nějaký válečný dokument a potom tuhle nahrávku. Určitě dojde ke vzájemnému přenosu chladných, temných a divokých emocí, které dokáže tahle smečka svojí hudbou navodit a znázornit. Pro mě vždycky bylo nejdůležitější, abych kapele jejich muziku věřil, abych se kýval spokojeně do rytmu, abych se v představách procházel vypálenou vesnicí. HUMILIATION věřím každý tón, motiv, melodii. Jsou totiž syroví, opravdoví, reální a autentičtí. Mimochodem, pokud máte chuť, tak dole, pod dnešním článkem je odkazován i rozhovor. Pro mě osobně je potom nové album "Echoes of Annexation" další povinností do sbírky. Venku je vedro k zalknutí a mrtvá zohavená těla, naskládaná jako nějaké loutky na hromadu, smrdí pachem rozkládajícího masa. Tenhle morbidní obraz z hlavy už nikdy nevyženu, stejně jako novou nahrávku těchto maniaků. Je to vlastně hrozně jednoduché. Novinku jsem si pustil, dostala se mi ihned do krve a strávil jsem s ní spoustu času. Rád se k ní často vracím. Jedná se totiž přesně o druh smrtícího kovu, který koluje i v mých žilách. Další zásah, další mozek vystřelený z hlavy. Prosící oči, pláč a bolestí zkroucená tvář. Neznáš slitování. Procházíte malou vesnicí a čistíte prostor. Budou vás nenávidět ještě po několik dalších generací. Ti co přežijí. Pokud přežijí. Chladný a temný válečný death metal, který vás přenese přímo na bojiště! Rozkaz zněl jasně, všechny zabít!


Asphyx says:

Another shot, another brain blown out of a head. Pleading eyes, crying, and a face contorted with pain. You know no mercy. The order was clear: kill them all. You walk through a small village and clear the area. They will hate you for generations to come. Those who survive. If they survive. War may look good in photos, books, and movies. But its rawness and ugliness only stand out when you're waiting in the trenches, killing innocent people. Here are the Malaysian death metal soldiers of darkness, HUMILIATION, with their new album from this year.

Once again, it's full of references to old-school death metal from the nineties. With its raw and cold sound, its desire to kill with music, and its great ideas, the new album immediately became a frequent guest in my player. Suddenly, I was no longer sitting in my room, but wandering with a weapon in my hand in one of the world's many pointless wars.

Do you like bands such as BOLT THROWER, HAIL OF BULLETS, JUNGLE ROT, MEMORIAM, JUST BEFORE DAWN, DECAYING, INVASION, MASSIVE ASSAULT, TRENCHANT, SHRAPNEL STORM, CHAINSWORD, DEATH KOMMANDER? Then sit back, put on a war documentary, and listen to this recording. You will surely feel the cold, dark, and wild emotions that this band evokes and portrays through their music. For me, it has always been most important to believe in the band's music, to sway contentedly to the rhythm, to walk through a burned-out village in my imagination. I believe every note, motif, and melody of HUMILIATION. They are raw, real, and authentic. By the way, if you feel like it, there is a link to an interview below today's article. For me personally, the new album "Echoes of Annexation" is another must-have for my collection. Outside, it's suffocatingly hot, and dead, mutilated bodies, stacked like puppets, stink of decomposing flesh. I'll never get this morbid image out of my head, just like I'll never forget the new recording by these maniacs. It's actually very simple. I played the new album, it immediately got under my skin, and I spent a lot of time with it. I like to come back to it often. It's exactly the kind of deadly metal that runs through my veins. Another hit, another brain blown out of its head. Begging eyes, crying, and a face contorted with pain. You know no mercy. You walk through a small village and clear the area. They will hate you for several more generations. Those who survive. If they survive. Cold and dark war death metal that will transport you right to the battlefield! The order was clear: kill them all!


about HUMILIATION on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Ground Truth 
02. Sungai Siput Incident 
03. Iban Mercenaries 
04. In Cold Blood 
05. Operation Termite 
06. Burned to Death 
07. No Man's Land 
08. Interment Camps 
09. Decapitation 
10. Casualties of War


pátek 4. července 2025

Recenze/review - DARKSIDE RITUAL - Chamber of Deathlessness (2025)


DARKSIDE RITUAL - Chamber of Deathlessness
CD 2025, Chaos Records

for english please scroll down

Pokaždé, když v noci vstanu, tak nevím, jestli ještě spím a nebo se potácím v temných stínech. Umírám a znovu se rodím, potkávám své vlastní démony, zkažené duše zemřelých. Nakonec skončím na starém hřbitově za městem, abych tam hledal odpovědi na otázky, na které nikdy nedostanu odpověď. Smrt je zase jednou velmi blízko a kobka, ve které poslouchám nové album mexických DARKSIDE RITUAL je chladná a plesnivá. Když mi přišla novinka na recenzi, nejdříve mě zaujal motiv na obalu. Připomíná mi totiž jednoho z přízraků z mých nočních můr. 

Hraje se tu technický black death metal. Skladby jsou zajímavé, nenudím se ani chvilku. Naopak, každý další riff je jako hřeb, který mi jednou zatlučou i do mé rakve. Pánové na to jdou ostře, nekompromisně, songy v sobě mají potřebný tlak, energii i zkaženou krev. Zhasněte všechna světla a nechte se unášet na vlnách řeky beznaděje. Je to hodně silná nahrávka, která mě opravdu baví. Koneckonců, posuďte sami. 


Povedl se zvuk (Hugo Ruleto Alvarez - mixing, mastering), který je masivní, dobře čitelný a je v něm takový zvláštní neklid, který se mi líbí. O zajímavém obalu, pod kterým je podepsán Ricardo Sick Gonzalez jsem se již zmiňoval. Parádní dílo, tak bych můj dojem shrnul. Zkrátka a dobře, kapela si dala velký pozor na to, aby formální věci byly v pořádku. Posluchač se tak může soustředit na hudbu samotnou, která je krvavě podmanivá, plná zajímavých momentů, divoká i tajemná zároveň. Ostré riffy, zničující bicí, mocný vokál, tohle všechno zabalené v pevných pavučinách, podáváno na víku od rakve, dělá moc dobře i mé zkažené duši. Líbí se mi přístup kapely, její uvěřitelnost, opravdovost, taková ta pradávná zvířeckost, kterou z jejich hudby cítím a slyším. Nakonec je vždy vše o emocích a já osobně jsem se k "Chamber of Deathlessness" vždy a rád vracel. Nejvíc se mi osvědčil poslech když se setmělo, když byly mraky nízko a hrozilo, že každou chvíli přijde bouře. To jsem potom stál v okně, díval se na zuřící přírodní živly, na město zmítající se ve vichru a dešti. Když bylo po všem, tak jsem usínal a budil se z děsivých snů. Potácel jsem se v temných stínech. Umíral a znovu se rodil, potkával své vlastní démony i zkažené duše zemřelých. Za mě osobně se jedná o povedenou nahrávku po všech stránkách. Mexickým tmářům se povedlo dostat se mi do krve i do podvědomí. Smrt má mnoho podob a tu, kterou nám předkládají tihle maniaci je krutá a ošklivá. Technický death black metal s krvavým otiskem! Starodávné okultní rituály znovu ožívají a ďábel stojí ve stínu! 


Asphyx says:

Every time I wake up at night, I don't know if I'm still asleep or stumbling through dark shadows. I die and am reborn, encountering my own demons, the corrupted souls of the dead. Eventually, I end up in an old cemetery outside the city, searching for answers to questions I will never get. Death is once again very close, and the dungeon where I listen to the new album by Mexican band DARKSIDE RITUAL is cold and moldy. When I received the new release for review, I was first struck by the cover art. It reminds me of one of the specters from my nightmares.

The music is technical black death metal. The songs are interesting, and I'm not bored for a moment. On the contrary, each riff is like a nail that will one day be hammered into my coffin. The guys go at it hard, uncompromisingly, and the songs have the necessary pressure, energy, and rotten blood. Turn off all the lights and let yourself be carried away on the waves of the river of despair. It's a very powerful recording that I really enjoy. After all, judge for yourself.


The sound (Hugo Ruleto Alvarez - mixing, mastering) is massive, easy to listen to, and has a special restlessness that I like. I already mentioned the interesting cover art by Ricardo Sick Gonzalez. A great work, that's how I would sum up my impression. In short, the band took great care to make sure that the formal aspects were in order. This allows the listener to focus on the music itself, which is bloodily captivating, full of interesting moments, wild and mysterious at the same time. Sharp riffs, devastating drums, powerful vocals, all wrapped in solid cobwebs, served on a coffin lid, do my corrupt soul a world of good. I like the band's approach, their credibility, their authenticity, that ancient animalistic quality that I feel and hear in their music. In the end, it's always about emotions, and I personally have always enjoyed returning to "Chamber of Deathlessness". I found it most enjoyable to listen to when it was dark, when the clouds were low and a storm was threatening to break at any moment. I would stand at the window, watching the raging elements, the city tossing and turning in the wind and rain. When it was over, I would fall asleep and wake up from terrifying dreams. I staggered in the dark shadows. I died and was reborn, encountering my own demons and the corrupted souls of the dead. For me personally, this is a successful recording in every respect. The Mexican obscurantists managed to get under my skin and into my subconscious. Death has many forms, and the one presented to us by these maniacs is cruel and ugly. Technical death black metal with a bloody imprint! Ancient occult rituals are revived and the devil stands in the shadows!


Tracklist:
1. Shards of Eye
2. Cranial Sacrilege 
3. Behold the Miracle of Extinction 
4. Treacherous Mass 
5. Age of Upheavel 
6. Yield for Negativa 



KNIŽNÍ TIPY - Relikviář - Douglas Preston, Lincoln Child (2007)


Relikviář - Douglas Preston, Lincoln Child
2007, BB art

Někdy je toho na mě zkrátka moc. Celé dny sedím u počítače. V práci, i potom doma, abych psal o muzice. Bolívají mě oči a když je nějaký koncert, tak si rozhodím biorytmus na několik dní. Ploužím se pak ulicemi, s bolavými zády, topím se v bazénech a teď v létě i venku, když plavu jako o závod. K tomu rodina, znáte to, určitě to takové taky máte. Člověk si toho neváží, že se má takhle dobře. Potom do jeho života vstoupí něco zlého, ošklivého nebo se jen setká s někým, kdo žije v jiném světě. V podzemí, mezi zloději, násilníky, ve špinavé stoce. Pár takových lidí občas potkám a hned mi v hlavě naskočí vykřičník. Jdi pryč, říká mi pud sebezáchovy. Jsou zkrátka jedinci, kteří žijí úplně stejně jako v knize Relikviář. Je to prosím pěkně již druhý díl série Pendergast, tentokrát z divokého New Yorku. A rovnou vám prozradím, že je to fakt síla. Padal jsem zase jednou na hubu, bylo mi vedro a tak jsem si odskočil do Levných knih. Nechal jsem si doporučit a řídil jsem se vlastním instinktem. Udělal jsem opět dobře.

Za pár kaček takové radosti, napadlo mě častokrát, když jsem sedával po setmění s knihou v dlaních. Venku ještě létaly jiřičky, mě jejich štěbetání hrozně uklidňuje. Také ale vylézaly z temných koutů podivné postavy. Bydlíme v Plzni, která má samozřejmě také svoje podzemí. Zlé lidi, které nechcete potkat. Stávají se tu vraždy, toulají se zde agresivní feťáci. Bojím se pokaždé, když jdou moje děti ven. Odechnu si až ve chvíli, když slyším jakoby v dálce zaklapnutí dveří, že jsou konečně doma. Nebýval jsem jiný, ale teď už někam vyrážím málokdy. Hospody i lidé v nich se změnily, muziky bývá u nás také pomálu a vytáhnout jen tak někoho na pivo. No, on tu vlastně skoro nikdo nezbyl. Navíc stárneme a jsme už líní. Náš svět, tak jak jsme jej viděli a prožívali, pomalu končí. Doba se hekticky mění, uvědomoval jsem si to jak při vyšetřování spolu s hlavními hrdiny knihy, tak i u některých termínů, které jsem si musel ohledně drog dohledávat. Možná si to ani neuvědomujeme, kolik lidí kolem nás je závislých. 

Existují průzkumy, analýza odpadních vod, podle které jsme město pervitinu. No, na rovinu, někdo to musí brát. O nových, silnějších, levnějších a nebezpečnějších drogách také občas něco probleskne v médiích a i když podobné zprávy raději nečtu, tak vím o mrtvých, které zničily. Nicméně, to zase odbočuji, jak bývá mým dobrým zvykem. Chci tím ale znázornit, připodobnit celou knihu. Ono totiž, to co je v ní popisováno, není zase tolik nereálné, ono se to opravdu děje. Což je až děsivé. Byl jsem celým příběhem opět chycen, bylo to vskutku dobrodružné, napínavé a velmi čtivé vyprávění. Perfektně napsané postavy, skvělý aktuální námět, vše odsýpalo jak mělo. Nenudil jsem se ani chvilku. A ihned jsem tuhle sérii začal doporučovat všem kolem mě. A teď tak činím i u vás, mi milí věrní čtenáři. Je to fakt jízda od začátku do konce. Nějak mi najednou nevadilo, že se mi klíží oči. Vyspím se jednou v hrobě. Amen. 

Jezdil jsem minulý týden na jeden festival. Zvyklý na to, že se pije pivo, kecá se a vůbec se druží všichni navzájem, jsem si všiml, že někteří mají jiný, než lehce připitý výraz ve tváři. Byli zkrátka divní. Dřív to nebývalo, ale teď, možná i pod vlivem přečtení téhle knížky, jsem to vnímal, sledoval. Pro moji generaci to byl metal, pivo a sem tam rum, pro mladší fanoušky už je i nějaká ta droga. Nevyznám se v tom, nechci o tom nic vědět, ale tak nějak podvědomě tuším, že tohle už není můj svět. To jen abyste věděli, že dnes má čím dál tím víc lidí (dle statistik) svého dealera. Jsem moc rád, že pro mě je drogou muzika a knížky. Už to s dovolením měnit nebudu, na to jsem už moc starej. Stejně by mě to nechutnalo, pivo je lepší, nebo ne?

Tak to vidíte, knížka ve mě probudila spoustu myšlenek, fantazie opět pracovala na plné obrátky. Vše jsem dočetl, předal manželce s tím, že Relikviář rozhodně stojí za to. Jsem už teď zvědavý na další díly. Mám to poslední dobou trošku jinak než dříve. Rád a s chutí objevuji nové autory. Někdy je to hodně napínavé. Málokdy se mi ale stane, že bych šáhl vedle. Snad jsem se trefil do vkusu i vám. Více než kde jinde zde totiž platí, že za málo peněz dostanete hodně muziky. A víte co, jdu zase hledat nějakou dobrotu. Rád se o ní s vámi brzy zase podělím. Děkuji za pozornost a mějte se co nejlépe. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Děj knihy se odehrává o osmnáct měsíců po událostech popsaných v knize Relikvie. Znovu se objevují záhadné vraždy. Způsob provedení připomene všem, kdo se zúčastnili boje s Mbwunem, události v Muzeu. Tentokrát se ale oběťmi vražd stávají bezdomovci žijící v opuštěných tunelech newyorské podzemní dráhy. Do pátrání po Mbwunovi se pouští známý tým – agent Pendergast, podporučík DAgosta, doktor Frock a doktorka Margo Greenová. V jedné z obětí poznávají Graga Kawakitu. Postupně odhalují, že Kawakita objevil několik semen rostliny, jíž se Mbwun živil, dokázal z rostliny izolovat drogu, díky které měl Mbwun obrovskou sílu a rychlost. Současně ale také zjistil, že droga umožňuje nezvykle rychlou regeneraci lidských tkání a prodlužuje lidský život. Aby její účinky prověřil, nabídl ji jako zcela novou omamnou látku narkomanům a bezdomovcům a začal ji také užívat, protože trpěl nevyléčitelnou chorobou páteře. Neuvědomil si ale, že droga vyvolává v lidském organismu i nevratné tělesné deformace. On sám i všichni, kdo drogu užívali, se postupem času změnili v Mbwuny. Nikdo z týmu vyšetřovatelů ale nechápe, odkud se droga bere i po Kawakitově smrti...
Přeložil Jaroslav Žerávek.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 3. července 2025

Recenze/review - MORTUAL - Altar of Brutality (2025)

MORTUAL - Altar of Brutality
CD 2025, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Pokaždé, když hledám odpovědi na otázky ohledně smrti, tak skončím na tomto hřbitově. Jsou na něm po staletí pohřbívána těla prokletých. Místní hrobník toho ví o posmrtném životě víc, než většina ostatních lidí. Tentokrát mě zavedl k hrobce, která má nad vchodem nápis MORTUAL. Už jsem zde jednou byl, kdysi v roce 2020, když kapela vydala EP "Divine Monstrosity". Již tenkrát jsem věděl, že se jedná o opravdový, reálný prašivý death metal, zahraný s krvavou jiskrou v oku.

Vstoupil jsem dovnitř i tentokrát, když se mi dostalo do rukou jejich nové letošní album. Stále je z něj cítit zkažená krev a touha po nekromantii. Tihle maniaci se s ničím moc nepářou, jsou blasfemičtí, divocí, suroví a přikovají vás na obrácený kříž. Nezbývá mi tedy nic jiného, než přidat hlasitost a zase jednou se rozplynout ve tmě. 


Toulám se podsvětím již skoro 35 let a stále věřím ve tmu i v absolutní zlo. Mám rád, když můžu kapele jejich morbidní práci věřit, když se mi dostane jejich hudba až do morku kostí. MORTUAL tohle všechno umí a přidávají i spoustu věcí navíc. Zajímavé mokvající pasáže, ostré riffy, shnilé melodie, zničující bicí i prašivinou nasáklý vokál. Tohle všechno, plus takové to nadšení pro poslední věci člověka před smrtí, krvavá jiskra a neodbytná touha zabíjet hudbou, dělají z nového alba "Altar of Brutality" doslova povinnost pro všechny pravověrné. Smrt má, jak je všeobecně známo, mnoho podob a tu kterou nám přinášejí tito maniaci z Costa Ricy, je morbidní, šílená, hnisavá a bolestivá. Jestli chcete poznat absolutní tmu a totální pravé, na kost ohlodané zlo, tak si tuhle desku určitě kupte. Pokud bychom měli nové album přirovnat k tvorbě nějakých dalších kapel, volili bychom jména jako SADISTIC INTENT, MONSTROSITY, MORBID ANGEL, DEICIDE, MORTEM, INCANTATION. Nad hřbitovem se opět jako zlé svědomí vznáší krvavá mlha. Nemrtví mezi sebou rozmlouvají a děsivý šepot je jasným důkazem toho, že tady se hraje reálný, opravdový, uvěřitelný a autentický smrtící kov. Už teď vím, že k téhle nahrávce se budu určitě rád a často vracet. Má totiž v sobě vše pro poctivé záhrobní rituály. Povedl se také zvuk (Mixed and mastered by Dan Lowndes at Resonance Sound Studio) i tajemný a temný motiv na obalu (Marcelo Almeida). Na závěr nezbývá, než napsat jediné - skvělá hrobnická práce, s krvavou aurou navíc! Pokaždé, když hledám odpovědi na otázky ohledně smrti, tak skončím na tomto hřbitově. Jsou na něm po staletí pohřbívána těla prokletých. Hnilobou a zkaženou krví nasáklý morbidní death metal, který vás pohřbí zaživa! Blasfemie, inferno, absolutní tma! 


Asphyx says:

Every time I look for answers to questions about death, I end up at this cemetery. For centuries, the bodies of the damned have been buried here. The local gravedigger knows more about the afterlife than most people. This time, he led me to a tomb with the inscription MORTUAL above the entrance. I had been here once before, back in 2020, when the band released their EP "Divine Monstrosity." Even then, I knew that this was real, genuine death metal, played with a bloody spark in their eyes.

I went inside again this time when I got my hands on their new album released this year. It still reeks of rotten blood and a desire for necromancy. These maniacs don't mess around, they are blasphemous, wild, raw, and they will nail you to an inverted cross. So I have no choice but to turn up the volume and once again melt into the darkness.


I've been wandering through the underworld for almost 35 years and I still believe in darkness and absolute evil. I like it when I can trust a band's morbid work, when their music gets to me right down to my bones. MORTUAL can do all that and add a lot more. Interesting oozing passages, sharp riffs, rotten melodies, devastating drums, and vocals soaked in filth. All this, plus an enthusiasm for the last things a person does before death, a bloody spark, and an insistent desire to kill with music, make the new album "Altar of Brutality" a must for all true believers. Death, as is well known, has many forms, and the one brought to us by these maniacs from Costa Rica is morbid, insane, festering, and painful. If you want to experience absolute darkness and total, bone-gnawing evil, then definitely buy this album. If we were to compare the new album to the work of other bands, we would choose names such as SADISTIC INTENT, MONSTROSITY, MORBID ANGEL, DEICIDE, MORTEM, and INCANTATION. A bloody fog hovers over the cemetery like an evil conscience. The undead converse among themselves, and their terrifying whispers are clear proof that this is real, genuine, believable, and authentic death metal. I already know that I will gladly and often return to this recording. It has everything you need for honest afterlife rituals. The sound (mixed and mastered by Dan Lowndes at Resonance Sound Studio) and the mysterious and dark motif on the cover (Marcelo Almeida) are also well done. In conclusion, there is only one thing left to say - great gravedigger work, with a bloody aura to boot! Every time I look for answers to questions about death, I end up at this cemetery. The bodies of the damned have been buried here for centuries. Morbid death metal soaked in rot and corrupted blood that will bury you alive! Blasphemy, inferno, absolute darkness!


Recenze/review - MÖRTUAL - Divine Monstrosity (2020):

Tracklist:
01. Mortuary Rites
02. Necromancy Ritual
03. Divine Monstrosity
04. Dominion of Eternal Blasphemy
05. Fiendish Visions
06. Skeletal Vortex
07. Altar of Brutality
08. Ecstasy of Death

Mixed and mastered by Dan Lowndes at Resonance Sound Studio.

Line-up:
Juan Salas – Guitar, Vocals
Justin Sánchez – Guitar, Vocals
Chalo – Drums


MORTUAL

Nuclear Winter Records

TWITTER