DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 12. prosince 2025

Report, photos, video - SINISTER, PESSIMIST, GRACELESS - club Modrá Vopice, Praha - 11. 12. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


Dlouhou noc mi slibovala již velmi brzo ráno zombie Helenka Vondráčková. Řidič autobusové linky číslo 40 je asi jejím velkým fanouškem. Přehrávač hrál totiž tak nahlas, že zcela přehlušil i moje velmi kvalitní a drahá sluchátka s vynikajícím potlačením zvuku, ve kterých mi právě duněly do uší libé tóny nových PERDITION TEMPLE. Je půl páté a jedu zase do práce. Když přestupuji na trolejbus, tak jsem rád, že jsem venku. Řidič na konečné totiž přeladí a mě přejede mráz po zádech. Marek Znesvěcený. Do party chybí snad už jen Majkl Dejvid a jeho kolotoče. 

Máme dnes večer z kanceláře vánoční besídku. Už roky tam nechodím. Doba i lidé se změnili. Stále ctím tradiční hořká piva a rád se směji nad tatarákem. Moc nás už ale není a tak jsem moc rád, že jedu za kulturou do hlavního města. Oblečen jako starý metalista. V křivákovi, co mi je dávno malý, v martenách, s brašnou na boku, se vydám kolem jedné na hlavák v Plzni. Projdu kolem feťácké ulice, s díky odmítnu všechna chemická i přírodní lákadla. Jen si tak říkám, mezi těmi, co jim září oči, že tak už nějak chápu, proč lidem jebe a proč dochází k postupné debilizaci společnosti. Vymleti ze sociálních sítích potřebujeme všichni další dávku dopaminu. Možná se ale jen neumíme nudit.




A to já zase jo. Koupím si řízkovou bagetu, věren tradici starých cestovatelů časem i prostorem. Usednu do vnitrostátního rychlíku. Musím ale vyhodit německou Indku ze svého místa. Moc se na to netváří, ale nejde jinak. Z maturitního plesu své dcery mám stále namožený kotník. Tančil jsem v obleku jako vášnivý tučňák. S mým oblíbeným průvodcem po pražských hospodách a thrashovým veteránem Mírou máme sraz na Smíchově v hospodě U Perónu. Už když vstupuji dovnitř, jsem rád, že jsem nešel na vánoční besídku plnou přetvářky, ale že jsem tady. Kecáme bez zábran, smějeme se, s buřty na pivu a dobře čepovanou Plzní.

Všechno krásné ale jednou končí a tak zvesela nasedneme na MHD. Míra ví kudy jet a jsem tomu moc rád. V klubu stejně otevírají až když už skoro začne hrát první kapela. Poslední dobou to tak je a mě se to nelíbí. Možná to i chápu, ale stejně, bývalo líp. Možná zním už fakt jak starej fotr (a taky jím jsem), ale podvědomě cítím, že i z undergroundu se postupně vytrácí důvěra (všechna čest věrným, kteří vydrželi). Jak říká jeden můj oblíbený bezdomovec od nás ze sídliště. Lidi jsou čím dál tím větší kurvy. V klubu Modrá Vopice to ale neplatí, tam stojí za barem Kafe, jako vždy s rohlíkem na hubě. Dlouho jsme se neviděli a tak je večer zase jednou nejen o hudbě, ale i o setkávání. Jak napsal jeden slavný básník. Moje srdce plesá. Kurva jsem až dojatej. Raději si dám pivo, našteluji foťák, abych měl nějaké ty daguerrotypie a v družném hovoru čekám na první kapelu. Jdeme na to!

GRACELESS - na tuhle smečku, složenou ze samých skvělých veteránů holandské metalové scény, jsem se hrozně těšil. Mám to nastavené tak, že s kapelami, které považuji za srdcové, udělám rozhovor, napíšu recenze, koupím si tričko a také dojdu podpořit naživo. Pro mě osobně se jednalo o další ze splněných snů. Osobně považuji GRACELESS za jednu z nejlepších old school doom death metalových kapel současnosti. Potvrdil jsem si to i v Praze. Stál jsem ve stínu a nechal se unášet na chladných vlnách řeky smrti. Mezi krvavou mlhu, do záhrobí, do Hádovy říše. Skvěle zahraný set mě doslova smetl z povrchu zemského a zasáhl přímo do srdce. Musel jsem vyseknout poklonu až k zemi. Měl jsem velká očekávání, ale realita byla ještě lepší. Absolutní old school doom death metal! Vynikající!






I was really looking forward to seeing this band, made up of great veterans of the Dutch metal scene. I have a rule that I interview bands I love, write reviews, buy a T-shirt, and go see them live. For me personally, this was another dream come true. I personally consider GRACELESS to be one of the best old school doom death metal bands around today. I confirmed this in Prague. I stood in the shadows and let myself be carried away on the cold waves of the river of death. Into the bloody fog, into the underworld, into Hades' realm. The superbly played set literally swept me off my feet and struck me right in the heart. I had to bow down in admiration. I had high expectations, but the reality was even better. Absolute old school doom death metal! Excellent!


PESSIMIST - když jsem si kdysi dávno přinesl domů v roce 1997 album "Cult of the Initiated nebo Blood for the Gods" (ano to s těmi náhrobky), tak jsem byl fascinován jeho brutalitou a temnotou. Pro mě osobně se jedná o jedno ze zásadních nahrávek té doby i death metalu všeobecně. V Praze přišla kapela na pódium, začala hrát a mě se zastavilo srdce. Byla v tom samozřejmě určitá dávka nostalgie, ale i tak, skladby na mě neskutečně fungovaly. Riffy se mi zadíraly pod kůži, mozek se vařil v hlavě a hrozilo, že mi vyskočí na zeď. V kostech se usadil chlad a obejmula mě temnota. Mrazilo mě v zádech. Maso mi postupně odpadalo na zem a já stál pod pódiem a neskutečně si vystoupení těchto tmářů užíval. Bylo to totiž zahrané od srdce, opravdově, upřímně, autenticky. PESSIMIST do mě zasekli svůj dráp a vyvrhli mě zaživa! Masakr!

When I brought home the album "Cult of the Initiated or Blood for the Gods" (yes, the one with the tombstones) back in 1997, I was fascinated by its brutality and darkness. For me personally, it is one of the most important recordings of that time and of death metal in general. In Prague, the band came on stage, started playing, and my heart stopped. Of course, there was a certain amount of nostalgia involved, but even so, the songs had an incredible effect on me. The riffs got under my skin, my brain was boiling in my head and threatened to jump out onto the wall. A chill settled in my bones and darkness enveloped me. I felt a chill down my spine. My flesh gradually fell to the ground, and I stood under the stage, enjoying the performance of these dark masters immensely. It was played from the heart, truly, sincerely, authentically. PESSIMIST sank their claws into me and ripped me apart alive! What a massacre!

 





SINISTER - kapelu jsem viděl letos na Basinfirefestu, kde mě tihle řezníci totálně rozsekali, ale v klubu zní death metal vždycky lépe. Aad Kloosterwaard táhne tenhle náklad shnilých kostí už od roku 1988 a vždy se umí obklopit skvělými muzikanty. I tentokrát to bylo divoké, zničující, nekompromisní a totálně zabijácké. Kapela opět potvrdila, že je ve skvělé formě a přišla mi tak neskutečně brutální, až z nich šel strach. Vystoupení bylo plné rouhání, obrácených křížů, okultismu, satanismu i dalších nechutných témat. Holandskou smečku poslouchám od jejich počátků a jsem stále velmi věrným fanouškem. Jako takový jsem byl opravdu velmi spokojený a znovu si potvrdil, že jsem na správné straně. SINISTER řezali do živého a dělali to opět tou správnou stranou nože! Totální temný a nekompromisní nářez!

 





I saw the band this year at Basinfirefest, where these butchers totally blew me away, but death metal always sounds better in a club. Aad Kloosterwaard has been carrying this load of rotten bones since 1988 and always knows how to surround himself with great musicians. This time, too, it was wild, devastating, uncompromising, and totally killer. The band once again confirmed that they are in great shape and seemed so incredibly brutal to me that they were scary. The performance was full of blasphemy, inverted crosses, occultism, Satanism, and other distasteful themes. I have been listening to this Dutch band since their beginnings and I am still a very loyal fan. As such, I was really very satisfied and confirmed once again that I am on the right side. SINISTER cut to the quick and did it with the right side of the knife again! A totally dark and uncompromising thrashing!

Ke zvuku nemám žádné výhrady, k pivu také ne, organizace v pořádku. Jen byl klub narvaný po okraj a tvořily se fronty na pivo. Všiml jsem si, že stejně jako na Symbolic festu, začaly na death metal chodit i samotné mladé dívky a ženy. Za mě jen houšť dámy.  

Tři kapely takhle v týdnu jsou tak akorát. Ještě si dám tradiční pivo na rozloučenou, ale už musím kontrolovat hodinky. Jsem v takové té povznesené náladě. Jakoby se do mě otiskla všechna energie, kterou nám kapely předaly. Jsem moc rád, že jsem vynechal nudnou ochutnávku bešamelových piv se svými kolegy z práce. Možná jsem divný já, protože čím jsem starší, tím méně raději se zařazuji do davu. Nedělal jsem to nikdy, ale teď jsem pokaždé na sebe hrdý, když se podobné oficiální akce NE-zúčastním. Přemýšlím o tom, když se rozloučím a jdu dolů na tramvaj. Jedu na hlavní nádraží v Praze. Nějaký chlapec si tam s dívkou přehrávají nahlas jakousi písničku. Chvíli přemýšlím, jestli už ji složila umělá inteligence. Zní tak. Mezi Prahou a Berounem je zase přerušená vlaková doprava. Usnu na chvilku v autobuse, i v kupé. V Plzni jsem ale v MHD bdělý. Jsem možná i trošku zklamaný, že z rádia nic nehraje. Zrovna teď by mi Helenka docela bodla...

"Dlouhá noc
Ty a já na stokrát
Naše dlouhá noc
Nikdo z nás nejde spát"

Nevím jak vy, ale už mám všeho plné kecky. Já tedy spát jdu. A to hned. Jsem utahaný jako člověk, co brzy vstává a pracuje v továrně, dám sprchu a pak padnu za vlast. Byl to vskutku velmi vydařený večer. Tak nějak zase jednou všechno sedlo dohromady. Kapely, kamarádi, atmosféra. Zaplať Satan za to. Děkuji vám za pozornost a budu se těšit příště. Ať vaše kroky provází síla a zdravý rozum!


about bands on DEADLY STORM ZINE:


GRACELESS:









SINISTER:







---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - REAPING FLESH - Death Creeps (2025)


REAPING FLESH - Death Creeps
CD 2025, Reaping Records

for english please scroll down

Máš zmrzlé kosti, když odkrýváš další plesnivý hrob. Daleko na severu, v lesích, které jsou zahaleny do krvavé mlhy. Někdy chceš být sám, odstřižen od současného divného světa. Vracíš se ke svým kořenům a posloucháš jen kapely, které v sobě mají drive a pradávnou sílu. REAPING FLESH z Norska patří mezi vyvolené. Mezi tmáře, kteří umí svojí hudbou znázornit staré rituály pro vyvolávání temných sil.

Stačilo mi jen několik poslechů, abych věděl, že jsem zde správně. Mě i kapele koluje v žilách stejná zkažená krev. Vraťme se po časové ose zpět, do doby, kdy se ještě extrémní metal nerozlišoval na jednotlivé styly tak úzkostlivě jako dnes. Nalezneme zde odkazy jak na death metal, tak i na thrash, chladný black, ale i třeba surovost hardcoru a nespoutanost punku. Výsledkem je koktejl, který musí chutnat všem poctivým hrobníkům, mezi které se již skoro 35 let hrdě hlásím. Doporučuji temnou místnost a volume úplně doprava. 


Snad každý pátek, když jdu unaven z práce, tak hledám ve své diskografii kapely, které mi propláchnou mozek kyselinou. Otevřu si pivo, nejbližší rakev a nechávám hudbu, aby na mě jen tak působila. Je něco divokého, ostrého, chladného a zcela podmanivého, co z nového alba "Death Creeps" slyším a cítím. Užívám si povedený zvuk (Mixed by Martin Bowitz (Store Studio) and mastered by Magnus Lindberg (VRTKL Audio), který dodává nahrávce na ještě větší uvěřitelnosti. Najednou nesedím ve své oblíbené márnici, ale toulám se daleko na severu v lesích. Kolem mě je naprostá tma a chlad. Moje kroky mě nakonec dovedou na jeden zdánlivě opuštěný hřbitov. Legendy praví, že se zde kdysi pohřbívali prokletí. Usedám na hrubě otesaný kámen a znovu zapínám play na svém přehrávači. Zde, v naprosté samotě, vynikne síla tohoto alba nejvíce. Dovedu si ale představit i malý klub na periferii špinavého města. Jen pár pravověrných fanoušků. Budu stát v první řadě a užívat si pochmurně silné melodie. REAPING FLESH jsou letos ve velmi dobré formě. Líbí se mi jejich přístup, nápady, motivy, i pro mě velmi důležitá opravdovost, reálnost, autenticita. Myslím si, že není co řešit, tady se hraje pro staré hrobníky, pro prokleté i pro všechny fanoušky pohřbů do země. Znovu, i po delší době a mnohých společných setkáních s tímto albem, vám mohu novinku jenom doporučit. Má v sobě vše potřebné pro opravdový záhrobní rituál. Mám zmrzlé kosti, když odkrývám další plesnivý hrob. Daleko na severu, v lesích, které jsou zahaleny do krvavé mlhy. Někdy chci být sám, odstřižen od současného divného světa. Vracím se ke svým kořenům a poslouchám jen kapely, které v sobě mají drive a pradávnou sílu. Temný a chladný vichr ze severu! Death, black, thrash, punk, hardcore album, které vás smete z povrchu zemského! 

Asphyx says:

Your bones are frozen as you uncover another moldy grave. Far to the north, in forests shrouded in bloody mist. Sometimes you want to be alone, cut off from the strange world around you. You return to your roots and listen only to bands that have drive and ancient power. REAPING FLESH from Norway are among the chosen ones. Among the dark ones who can use their music to depict ancient rituals for summoning dark forces.

It only took me a few listens to know that I was in the right place. The same corrupt blood runs through my veins and those of the band. Let's go back in time to a time when extreme metal was not divided into individual styles as meticulously as it is today. Here we find references to death metal, thrash, cold black metal, but also the rawness of hardcore and the unrestrained nature of punk. The result is a cocktail that must appeal to all honest gravediggers, among whom I have proudly counted myself for almost 35 years. I recommend a dark room and the volume turned all the way up. 


Almost every Friday, when I come home tired from work, I search my discography for bands that will flush my brain with acid. I open a beer, the nearest coffin, and let the music just wash over me. There is something wild, sharp, cold, and completely captivating that I hear and feel from the new album "Death Creeps". I enjoy the well-done sound (Mixed by Martin Bowitz (Store Studio) and mastered by Magnus Lindberg (VRTKL Audio), which adds even more credibility to the recording. Suddenly, I'm no longer sitting in my favorite morgue, but wandering far north in the woods. It's completely dark and cold around me. My steps eventually lead me to a seemingly abandoned cemetery. Legend has it that the damned were once buried here. I sit down on a roughly hewn stone and press play on my player again. Here, in complete solitude, the power of this album stands out the most. But I can also imagine a small club on the outskirts of a dirty city. Just a few true fans. I'll stand in the front row and enjoy the gloomy, powerful melodies. REAPING FLESH are in very good form this year. I like their approach, ideas, motifs, and, very importantly for me, their sincerity, realism, and authenticity. I think there's no question about it: this album is for old gravediggers, the damned, and all fans of burials. Again, even after a long time and many encounters with this album, I can only recommend this new release. It has everything you need for a true afterlife ritual. My bones freeze as I uncover another moldy grave. Far to the north, in forests shrouded in bloody fog. Sometimes I want to be alone, cut off from the strange world of today. I return to my roots and listen only to bands that have drive and ancient power. A dark and cold wind from the north! Death, black, thrash, punk, hardcore album that will wipe you off the face of the earth!


Tracklist:
1.Nothing Avails 02:54
2.Golden Calf 04:42
3.Plague 03:40
4.Blood Red Infernal 04:23
5.Shallow Grave 03:07
6.Devoid of Light 02:49
7.Bloodshed 02:54
8.Serpents 04:43

Line-up:
Frederik Hillestad – Vocals
Sindre Nicolaisen – Guitar
Endre Njøs – Guitar
Erlend Einmo – Bass
Stian Hansen – Drums

Additional Musician:
Simon Nome – Synths (tracks 4, 8)


Recenze/review - TENEBRO - Una lama d'argento (2025)


TENEBRO - Una lama d'argento
CD 2025, Time to Kill Records

for english please scroll down

Nikdy nepodceňujte šepot, který se ukrývá ve stínu. Určitě to znáte. Jdete tichou ulicí a nasloucháte svému dechu. Všude je klid a mír. Jenže to není pravda. Městem se toulá monstrum. Nejdříve se vám dostane do snů a potom, když už jste na pokraji zhroucení, tak se objeví v realitě. Setkání je, jak se samo nabízí, velmi krvavé, hnusné a ošklivé. Stejně jako ve filmech Daria Argenta, jehož díly se italští hororoví death metalisté TENEBRO inspirovali.

Spojení děsivých filmů a hudby, obzvláště tímto způsobem, mám vždycky rád. Jen musí kapela splnit několik mých požadavků. Musí mít dobrý zvuk, motiv na obalu, produkci a celkové provedení. Italové tohle všechno zvládli opět na výbornou. A ještě přidali něco navíc. Nahrubo nasekané kousky masa, které již notně zapáchají. Novinku si opravdu užívám. 


Hudebně se jedná o velmi návykovou a podmanivou nahrávku ve stylu třeba takových MORTICIAN, AUTOPSY, IMPETIGO. Vše je zde shnilé, mokvající, děsivé, reálné a uvěřitelné. Ulicemi utíká krásná dívka a má děs v očích. Asi všichni tušíte, jak to dopadne. Death metal je zde ohlodaný až na kost. Jakoby mě někdo zavřel do chladné a temné cely a pouštěl mi několik dní v kuse hororové filmy. Najednou nevím, co je pravda a co lež. Umírám v nekonečných křečích, zohaven těmi nejhoršími způsoby. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají jasné a zřetelné myšlenky, utíkají dopředu, jsou jako čerstvě proříznutá tepna, ze které vytéká hnis. TENEBRO i letos odvedli opravdu dobrou, surovou a krutou práci. Doporučuji, abyste se podívali na nějaký ten dobrý film, který kdysi vyšel na VHS kazetě a pak si pustili tohle album. Myslím si, že do vás potom kapela také zasekne svůj ostrý dráp a už vás nepustí jako mě. Základem je zde sice starosvětská, prašivá a divoká muzika, ale zároveň se kolem vznáší děsivá, temná a pochmurná atmosféra. Mám neodbytný pocit, že při poslechu někdo stojí ve stínu. Neviděl jsem náhodou záblesk nože? Oči žhnoucí nenávistí? Co je pravda a co jen fikce? Znovu a znovu zapínám play a album si opravdu užívám. Svět v podání těchto tmářů je děsivý, šílený, krvavý a všechno pokaždé špatně skončí. Je něco neklidného, záhadného a nebál bych se napsat i magického, co se v téhle desce ukrývá. Za mě osobně nemohu jinak, než vám "Una lama d'argento" doporučit. Nikdy nepodceňujte šepot, který se ukrývá ve stínu. Určitě to znáte. Jdete tichou ulicí a nasloucháte svému dechu. Všude je klid a mír. Jenže to není pravda. Městem se toulá monstrum. Nejdříve se vám dostane do snů a potom, když už jste na pokraji zhroucení, tak se objeví v realitě. Z tohoto death metalového alba odkapává zkažená krev! Děsivý, surový a temný hororový zážitek! 


Asphyx says:

Never underestimate the whisper that lurks in the shadows. You know how it is. You walk down a quiet street and listen to your breathing. Everything is calm and peaceful. But that's not true. A monster roams the city. First, it enters your dreams, and then, when you are on the verge of collapse, it appears in reality. The encounter is, as you might expect, very bloody, disgusting, and ugly. Just like in the films of Dario Argento, whose works inspired the Italian horror death metal band TENEBRO.

I always like the combination of scary movies and music, especially in this way. The band just has to meet a few of my requirements. They must have good sound, a motif on the cover, production, and overall execution. The Italians have once again done all of this excellently. And they added something extra. Roughly chopped pieces of meat that already smell bad. I'm really enjoying the new release. 


Musically, it is a very addictive and captivating recording in the style of MORTICIAN, AUTOPSY, IMPETIGO. Everything here is rotten, oozing, terrifying, real, and believable. A beautiful girl runs through the streets, terror in her eyes. You can probably guess how it ends. Death metal is stripped down to the bone here. It's as if someone locked me in a cold, dark cell and played horror movies for me for days on end. Suddenly, I don't know what's real and what's not. I die in endless convulsions, mutilated in the worst possible ways. The songs are very well written, with clear and distinct ideas, rushing forward like a freshly cut artery oozing pus. TENEBRO have done a really good, raw, and cruel job again this year. I recommend that you watch a good movie that was once released on VHS and then listen to this album. I think that the band will then sink its sharp claws into you and never let you go, just like it did to me. The basis here is old-fashioned, raucous, and wild music, but at the same time, there is a frightening, dark, and gloomy atmosphere floating around. I have this nagging feeling that someone is standing in the shadows while I listen. Did I just see a flash of a knife? Eyes burning with hatred? What is truth and what is fiction? I press play again and again and really enjoy the album. The world presented by these dark forces is terrifying, insane, bloody, and everything always ends badly. There is something unsettling, mysterious, and I would even dare to say magical, hidden in this album. Personally, I can't help but recommend "Una lama d'argento" to you. Never underestimate the whisper hidden in the shadows. I'm sure you know what I mean. You walk down a quiet street and listen to your breath. Everything is calm and peaceful. But that's not true. A monster roams the city. First, it gets into your dreams, and then, when you're on the verge of collapse, it appears in reality. This death metal album drips with rotten blood! A terrifying, raw, and dark horror experience!



Recenze/review - TENEBRO - Ultime grida dalla giungla (2023):


Tracklist:
1. Inferno
2. L’angelo Caduto Tra Le Luci Del Teatro
3. Impiccata
4. Sangue Sui Muri
5. Lo Specchio… Omicida.
6. Il Corpo Come Spartito
7. Piume Rosse
8. Appare ala Bambola, Poi La Lama
9. Larve Affamate
10. Nel Sonno Della Veggente
11. Jennifer

Line-up:
Il Becchino - Guitars, Vocals
Il Beccamorto - Bass, Drums, Guitars

Preorders:

TENEBRO

Time To Kill Records

KNIŽNÍ TIPY - Zhubni - Richard Bachman (2012)


Zhubni - Richard Bachman
2012, Beta-Dobrovský

Jestli si to pamatuji dobře, tak tloustnout jsem začal někdy po třicátém roce svého života. Jako mladý jsem byl hodně hubený, pak poměrně nabušený. Jenže manželka dobře vařila a s dvojčaty jsem toho moc nenaspal. Už jsem moc nechodil od hospody, nebylo nějak s kým a tak jsem si kupoval pivko domů. Páteční a sobotní pohoda. K tomu něco dobrého. Sportovat jsem nikdy nepřestal, můj tréninkový plán je pořád, i přesto, že mi bylo padesát, poměrně náročný. Alespoň to tvrdí lékaři. Vlastně ani moc nejím, sladké si dám jen občas. Přesto jsem tlustý, vím o tom. Asi by to chtělo nějakého odborníka a nebo cikána, který mě prokleje, jako hlavního hrdinu dnešního knižního tipu. Ten byl také tlustý. A pak začal hubnout. Následuje jízda, která je k nezastavení. Jako přátelé, tohle je jedna z mála knih, které mi chyběly do sbírky.

Jinak mám od Stephena Kinga, zde tedy píšícího pod pseudonymem Richard Bachman, úplně všechno. Moje vášeň pro tohoto spisovatele začala, jak jinak, na vysoké škole. Jeden kamarád měl velkou sbírku jeho děl a tak jsem si některé půjčil. A pak jsem je začal také sbírat. Líbí se mi, jak King popisuje jednotlivé postavy, jakési tajemno a temná fantazie, která se jeho díly prolíná jako jedovatý břečťan. Ne nadarmo se mu říká mistr děsu. Zhubni se čte vyloženě samo, děj postupně graduje a pokud máte v koupelně váhu, raději na ní asi stoupat nebudete. Měl jsem možná tak trošku i štěstí a koupě knihy byla menší náhodou. Přišel mi narozeninový kód od mého výhradního dodavatele Knihy Dobrovský. Nemohl jsem zkrátka odolat a mohu jen dodat, že tahle knížka byla pro mě takovou menší předvánoční jednohubkou. Kterou si ale budu určitě pamatovat. 

Navíc, mám dlouhé roky velkou slabost pro americká malá města osmdesátých let. Atmosféra doby. Cestování, spaní po motelech a hotelích. Desítky postaviček, jak vystřižených z filmů. Zkrátka a dobře, Kingovi jsem zase jednou zobal z ruky a tak trošku jsem se mu i v duchu omlouval, protože jsem zrovna tuhle knihu tak trošku opomíjel. Odrazovalo mě téma a vlastně i název. Dělal jsem chybu. Kniha odsýpá víceméně sama. Sedával jsem ve svém křesle a nemohl se odtrhnout. Často mě napadala ještě jedna věc. Na základní škole byl můj nejlepší kamarád ze světské rodiny. Jeho otec celé léto cestoval s kolotoči a vracel se  jen na zimu. Občas mě vzal na střelnici a když jsem všechny ty světské a cikány viděl, míval jsem jako dítě strach. Na povrchu bylo vše nablýskané, ukřičené, ale když jste pak vyslechli některé rozmluvy, byla kolem mě najednou temnota a možná i tajemná magie. 

Představa, že každý den zhubnu o kilo, je sice zdánlivě lákavá, ale to by nesměl psát King. Ten i ze zdánlivě obyčejného příběhu udělal dílo po okraj narvané temnotou a děsem. Z tlouštíka se postupně stal štíhlý, pak hubený a nakonec neduživý chlap. Postupný rozklad těla i mysli. No, možná fakt neměl tu starou cikánku přejet. Neměli si jít na ruku se soudcem i policistou. Možná potom by je ten stoletý cikán s rozežraným ksichtem neproklel. Nebudu vám prozrazovat víc, ale je vám doufám jasné, že doktoři nakonec nezjistili vůbec nic? Jen si nechali zaplatit hodně peněz a měli spoustu planých rad. Nepomohli ani Billymu, ani nikomu ostatnímu. Zase jednou jsem byl nervózní, když jsem byl ze čtení odtržen. Zkrátka a dobře, King to se mnou zase skoulel. Nakonec, když jsem vše dočetl, tak mi to bylo i trošku líto. Možná na mě byla kniha i krátká.

Je mi úplně jasný, že jednou budu muset se svojí tloušťkou něco dělat. Vím o tom. Asi zajdu za odborníkem, protože když už neví nic obyčejní doktoři, tak by to chtělo nějakého specialistu. Mě sice žádný cikán neproklel, ale někdy se tak cítím. Možná je to třeba jen tím, že vstávám až příliš brzy nebo tím, že celý den trávím u počítače. Méně ale jíst už nemůžu a sport si přidávat taky nebudu. Nedal bych to. Je to vlastně zajímavé (to mi říkali také doktoři). Uvidíme. Zatím si dávám Zhubni do fochu v knihovně, kde mám výtisky, ke kterým se určitě po čase zase vrátím. Moc na různá kouzla a záhady nevěřím, ale zase na druhou stranu mě vždycky bavilo jitřit fantazii. Chtěl bych vám moc poděkovat za dlouhodobou přízeň. Opravdu si vašim milých slov vážím. Mějte se co nejlépe a opatrujte se. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Billy Haleck má všechno, co si může přát - drahý dům, hezkou rodinu a výnosné zaměstnání v advokátní kanceláři. Má však také silnou nadváhu a jeho doktor ho varuje před infarktem. Ve chvíli nepozornosti za volantem přejede cikánku, jejíž starý otec nad ním vysloví podivnou kletbu: "Zhubni," řekne mu a pohladí ho po tváři. Jedno jediné slovo, ale za šest týdnů je Billy o třiadevadesát liber lehčí a naprosto zoufalý a vyděšený. Vsadí všechno na jednu kartu a dostává se do souboje se silami zla, které způsobují, že dál nedobrovolně hubne...

---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 11. prosince 2025

Recenze/review - ROTTEN SOUND - Mass Extinction (2025)


ROTTEN SOUND - Mass Extinction
CD 2025, Season of Mist

for english please scroll down

Někdy se ráno probudíš s pocitem, že už nemůžeš věřit ani sám sobě. Svět kolem tebe se řítí do záhuby, na povrch vylézají ty nejhnusnější myšlenky. Bojuješ o přežití obklopen blahobytem. Usmíváš se do foťáku a sdílíš jen samé lži a faleš. Lekáš se každého stínu a reální lidé tě děsí k smrti. Války, bolest a utrpení jsou pro tebe jen vzdálenou počítačovou hrou. Zrozen v bolestech umíráš a tváří v tvář smrti ti konečně dojde, že si žil zcela zbytečně. Pro finské ROTTEN SOUND mám velkou slabost. O grindcore zase tolik nepíšu, ale tihle maniaci patří mezi kapely, které mají u mě vždy dveře otevřené.

Jejich hudba (a novinka není výjimkou) má v sobě vždy něco navíc, jakousi morbidní a naléhavou nadstavbu. Myšlenky a názory, s kterými se plně ztotožňuji. Pánové i letos řežou přímo do živého. Kritizují a popisují současnou shnilou společnost. Pravdou je, že lidstvo je stále stejné, jen možnosti na to, jak si vzájemně ubližovat, máme dnes o hodně lepší. V nové desce je něco nespoutaného, neurvalého, rebelského. Něco, co vám kapela vyřve přímo do ksichtu a vám sleze kůže z tváří. Finové nám opět nastavují zrcadlo a není to moc pěkný pohled. Hoď kamenem, kdož si bez viny!


Největší magoři a psychopati stále drží svůj prst na tlačítku, které může zničit celý svět. Na jedné straně nesmyslně bohatí lidé, kteří vysávají milióny poddaných, na té druhé děti umírající hladem. Do toho války, nemoci, smrt a nenávist. Kdyby člověk kolem sebe neměl pár dobrých kamarádů, rodinu a muziku, tak už dávno visí na nejbližší větvi. Nesmíme to vzdát, pořád musíme bojovat proti hajzlům. Myslím si, že pro poslech alba "Mass Extinction" jsou toto nutné předpoklady. ROTTEN SOUND mi zkrátka znovu mluví z duše. Pořád mají svůj rukopis, stále mě baví si album rvát pod tlakem do hlavy, obzvlášť v momentech, kdy mám pocit, že na mě všechno padá. Takhle smečka mi umí pokaždé vyčistit mozek kyselinou. Má podobný genetický kód jako kapely typu NASUM a GADGET. Zmínit bych měl i velmi povedený a naprosto devastující zvuk  i obal, který vás donutí k zamyšlení (Error! Design). Novinka je zběsilou, divokou jízdou, která směřuje rovnou do pekla. To se samozřejmě ukrývá i ve vaší hlavě. Stačí dostat příležitost. Finové umí všechno tohle vytáhnout na povrch. Ohlodat na kost. Mám sto chutí zase jednou skočit do mosh-pitu. Je až obdivuhodné, v jaké formě tahle smečka stále je. Nevím, jestli jste někdy potkali smečku rozzuřených vzteklých psů. Pokud ne, tak máte možnost. Představte si periferii vašeho špinavého města. Kolem jen beton, asfalt a tichá ulice. Stojíte zase jednou před rozhodnutím, jestli se budete prát. Jestli bouchnete pěstí do stolu a budete bojovat. Za pravdu, za spravedlnost. Pokud takoví jste, je pro vás nové album jako stvořené. Kurva brácho, za nové skladby opravdu díky moc. Klaním se pokorně až k zemi. Nevěřte ničemu, ani sami sobě! Grindore ohlodaný až na kost, který řeže do živého! 

Asphyx says:

Sometimes you wake up in the morning feeling like you can't even trust yourself anymore. The world around you is falling apart, and the nastiest thoughts are coming to the surface. You're fighting to survive while surrounded by prosperity. You smile for the camera and share nothing but lies and falsehoods. You are frightened by every shadow, and real people terrify you. Wars, pain, and suffering are just a distant computer game to you. Born in pain, you die, and in the face of death, you finally realize that you have lived a completely meaningless life. I have a soft spot for the Finnish band ROTTEN SOUND. I don't write much about grindcore, but these maniacs are among the bands that always have an open door with me.

Their music (and their new album is no exception) always has something extra, a kind of morbid and urgent superstructure. Thoughts and opinions with which I fully identify. This year, the guys are cutting right to the quick again. They criticize and describe today's rotten society. The truth is that humanity is still the same, only today we have much better ways of hurting each other. There is something unrestrained, rude, and rebellious about the new album. Something that the band screams right in your face and makes your skin crawl. The Finns are once again holding up a mirror to us, and it's not a pretty sight. Let he who is without sin cast the first stone!


The biggest lunatics and psychopaths still have their finger on the button that could destroy the whole world. On the one hand, there are absurdly rich people who suck millions of subjects dry, and on the other, there are children dying of hunger. Add to that wars, disease, death, and hatred. If you didn't have a few good friends, family, and music around you, you'd have hung yourself from the nearest tree long ago. We mustn't give up; we must keep fighting against the bastards. I think these are necessary prerequisites for listening to the album "Mass Extinction". ROTTEN SOUND simply speaks to my soul again. They still have their own style, and I still enjoy blasting the album into my head, especially when I feel like everything is falling apart. This pack can always clean my brain with acid. They have a similar genetic code to bands like NASUM and GADGET. I should also mention the very well-done and absolutely devastating sound and cover art that will make you think (Error! Design). The new album is a frantic, wild ride that heads straight to hell. Of course, that's also hidden in your head. All you need is an opportunity. The Finns know how to bring all this to the surface. To gnaw it down to the bone. I feel like jumping into the mosh pit again. It's admirable how fit this pack still is. I don't know if you've ever encountered a pack of angry, rabid dogs. If not, now's your chance. Imagine the outskirts of your dirty city. Nothing but concrete, asphalt, and quiet streets. Once again, you are faced with the decision of whether to fight. Whether to bang your fist on the table and fight. For truth, for justice. If that's who you are, this new album is made for you. Fuck, bro, thank you so much for the new songs. I bow humbly to the ground. Don't believe anything, not even yourself! Grindcore gnawed to the bone that cuts to the quick!



Recenze/review - ROTTEN SOUND - Apocalypse (2023):

Minirecenze/minireview - ROTTEN SOUND - Abuse to Suffer (2016):


Tracklist:
1. Recycle (1:09)
2. Ride of the Future (0:45)
3. Gone (0:50)
4. Polarized (1:00)
5. Brave New World (1:21)
6. Empty Shells (1:05)
7. Idealist (1:35)
8. Mass Extinction (1:58)

Recording Lineup:
Keijo Niinimaa — Vocals
Mika Aalto — Guitars
Sami Latva — Drums
Matti Raappana — Bass, Backing Vocals


Follow Rotten Sound:

středa 10. prosince 2025

Recenze/review - DYSENTERY - Dejection Chrysalis (2025)


DYSENTERY - Dejection Chrysalis
CD 2025, Comatose Music

for english please scroll down

Máš všechno, co potřebuješ a přesto ti něco chybí. Propadáš panice a zoufalství. Osamocen v davu píšeš na sociální sítě tisíce nenávistných příspěvků. Proč? To víš jenom ty. Jednou, až nastane čas, převedeš svá zlá slova v realitu. Frustrace z bohatství. Nevážíš si obyčejných věcí, trápíš se. Umíráš zaživa a postupně se rozpadáš v prach. Nepomáhá nic. Ani víra, ani drahé léky. Troufám si tvrdit, že by ale mohla pomoci nová nahrávka amerických maniaků DYSENTERY. Ti se vrací po dlouhých deseti letech, aby vám zas vystřelili mozek z hlavy. Některým jedincům by to rozhodně prospělo.

Líbí se mi, jak Američané velice elegantně kombinují modernější brutální a slamové prvky s takovým tím old schoolovým feelingem. Skladby se valí kupředu jako lavina z kamení, krve a popraskaných kostí. Žádné zbytečnosti, ani kompromisy, jenom rezavý nůž, zabodnutý přímo do vašich vnitřností. Jedná se o surovou, hnusnou a ošklivou hudbu. Přesto se pokaždé, když si album poslechnu, cítím očištěný. Jakoby mi kapela propláchla mozek kyselinou. 


Tuhle smečku jsem viděl i naživo a musím říct, že vystoupení v sobě mělo velkou sílu. Nové album "Dejection Chrysalis" moje slova jenom potvrzuje. Pohybujeme se zde v pitevnách, ve kterých působí kapely typu PATHOLOGY, DEVOURMENT, PARASITIC EJACULATION, VOMITOUS a samozřejmě i CARCASS, které v některých momentech ze skladeb také cítím. Novinka je velmi zkušeně a elegantně napsaná. Pánové se drží svého stylu, nadále jej rozvíjejí a mohu potvrdit, že se album opravdu dobře poslouchá. Nemám nic ani proti masivnímu a dobře čitelnému zvuku, motivu na obalu, ani celkovém provedení. Víte co, tohle je hudba, která nejvíce vynikne na patologických sálech, v márnicích a starých jatkách. Zkrátka všude tam, kde je do zdí otištěna temnota, bolest a utrpení. Nahrubo nasekané maso, mozek vyteklý na zem, to nejsou nejhorší věci. Pokud jste někdy měli nějakou dušení poruchu, tak určitě víte, o čem píšu. DYSENTERY hrají hudbu, která je extrémní, divoká a nespoutaná. Je to samozřejmě extrém, který běžní lidé, kteří nebyli kdysi prokleti, jako my fanoušci krvavých stínů, nikdy nepochopí. Nevím proč, ale na mě osobně má nové album až terapeutické účinky. A to i přesto, že mám raději smrtící kov v jeho klasičtější podobě. Zkrátka a dobře, rád se kývám do rytmu spolu s kapelou. Řvu do tmy. Rozbíjím zeď. Ale hlavně, mám pokaždé pocit, že očišťuji svoje tělo i mysl od negativních myšlenek. Pánové jsou i letos ve velmi dobré formě. Novinka je toho jasným důkazem. Pokud máte tento styl rádi, nové album by rozhodně nemělo chybět i ve vaší sbírce. Slam brutal death metal, který vás vyvrhne zaživa! Totální masakr lidské mysli! 

Asphyx says:

You have everything you need, yet something is missing. You panic and despair. Alone in the crowd, you write thousands of hateful posts on social media. Why? Only you know. One day, when the time comes, you will turn your evil words into reality. Frustration with wealth. You don't appreciate the simple things, you suffer. You are dying alive and gradually crumbling into dust. Nothing helps. Not even faith or expensive medicines. I dare say that a new recording by American maniacs DYSENTERY could help. They are returning after ten long years to blow your brains out again. Some individuals would definitely benefit from it.

I like how the Americans very elegantly combine more modern brutal and slam elements with that old school feeling. The songs roll forward like an avalanche of rocks, blood, and broken bones. No nonsense, no compromises, just a rusty knife stabbed right into your guts. It's raw, nasty, and ugly music. Yet every time I listen to the album, I feel cleansed. It's as if the band has flushed my brain with acid. 


I saw this band live and I must say that their performance was very powerful. Their new album, "Dejection Chrysalis", only confirms my words. We are moving in the realm of bands such as PATHOLOGY, DEVOURMENT, PARASITIC EJACULATION, VOMITOUS, and of course CARCASS, which I can also feel in some moments of the songs. The new album is very skillfully and elegantly written. The gentlemen stick to their style, continue to develop it, and I can confirm that the album is really enjoyable to listen to. I have nothing against the massive and clear sound, the cover art, or the overall design. You know what, this is music that stands out most in pathological halls, morgues, and old slaughterhouses. In short, anywhere where darkness, pain, and suffering are imprinted on the walls. Roughly chopped meat, brains spilled on the floor, these aren't the worst things. If you've ever had any kind of suffocation disorder, you definitely know what I'm writing about. DYSENTERY play music that is extreme, wild, and unrestrained. It is, of course, an extreme that ordinary people who were not once cursed, like us fans of bloody shadows, will never understand. I don't know why, but for me personally, the new album has therapeutic effects. And that's even though I prefer death metal in its more classic form. In short, I like to rock out to the rhythm with the band. I scream into the darkness. I smash the wall. But most importantly, I always feel like I'm cleansing my body and mind of negative thoughts. The guys are in very good shape again this year. The new album is clear proof of that. If you like this style, the new album should definitely be in your collection. Slam brutal death metal that will throw you out alive! A total massacre of the human mind!



about DYSENTERY on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Transference 
02. Enslavement for the Obedient, Agony for the Wayward 
03. Indignation Unravels 
04. Exhausted Bliss of Self Loathing 
05. A Bestial Omen 
06. Shackled by Idolatry 
07. Transposed Benevolence 
08. Fratricidium 
09. Obsidian Womb 
10. Ascend This Harrowing Dream

úterý 9. prosince 2025

Recenze/review - VEILBURNER - Longing for Triumph, Reeking of Tragedy (2025)


VEILBURNER - Longing for Triumph, Reeking of Tragedy
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Myslel sis, těšil ses, že tvoje utrpení po smrti skončí. Že se rozplyneš v temnotě a nebo shoříš v pekelném ohni. Jenže se tak nestalo. Znovu a znovu prožíváš veškerou nesnesitelnou bolest. Stále dokola, v začarovaném kruhu reinkarnace. Avantgardní black death metalisté VEILBURNER jsem si pro sebe objevil kdysi dávno, když jsem se zase jednou toulal v záhrobí. Líbí se mi jejich přístup k muzice jako takové. Oba pánové vždy stavějí na pevných stylových základech, do kterých potom vkládají spoustu zajímavých a neotřelých prvků. 

Tahle smečka, zrozena v opuštěných jeskyních, v sobě má něco neurvalého, nespoutaného, zvířecího. Něco, co je odpudivé a zároveň velmi přitažlivé. Letošní nové album není výjimkou. Naopak, velmi ryze a sebevědomě potvrzuje pozici pensylvánských tmářů. Smrt je zde krutou a nekonečnou spirálou. 


Kapela vždy kladla velký důraz na grafiku, na masivní a velmi dobře čitelný zvuk. Vy si tak můžete opět vychutnat melodie, které snad ani nejsou z našeho ubohého světa. VEILBURNER letos nahráli album, které je ukováno z té nejkvalitnější oceli. Přidávány jsou ingredience z jiných dimenzí. Zpočátku se na mě tvářilo album "Longing for Triumph, Reeking of Tragedy" nepřístupně, složitě a nenávistně. Vydržel jsem a postupně odkryl jednotlivé vrstvy. Ohlodal jsem vše na kost a zůstali mi v rukou melodie, které jsou opravdu velmi silné, uvěřitelné a opravdové. Jako by mě při každém poslechu kapela zahalila do krvavé mlhy, strhla do hlubiny. Připadám si najednou jako lovená zvěř. Napříč celým albem se potom jako jedovatý had vine zvláštní neklid. Společná setkání se tak stávají spíše obřadem, starodávným rituálem, než jen obyčejným poslechem. Ono je vlastně pro mě poměrně těžké hudbu VEILBURNER nějak popsat, uchopit. V tomto případě je opravdu lepší, když ochutnáte sami. Jen vás znovu varuji, tahle nahrávka vyžaduje plné soustředění, klid a notnou dávku morbidní fantazie. Pokud ale dojde ke vzájemnému přenosu, jako se to stalo u mě, potom nebudete moci vyhnat nové album z hlavy. Ano, stalo se pro mě doslova prokletím. Musel jsem pokaždé ven, do opuštěných ulic špinavého města. Moje kroky vedly vždy na hřbitov za městem. Slyšel jsem šepot nemrtvých, byl jsem schopen s nimi rozmlouvat. Myslel jsem si, těšil jsem se, že moje utrpení po smrti skončí. Že se rozplynu v temnotě a nebo shořím v pekelném ohni. Jenže se tak nestalo. Znovu a znovu jsem prožíval veškerou nesnesitelnou bolest. Stále dokola, v začarovaném kruhu reinkarnace. Nekonečná smyčka black death metalové bolesti! Temnota, chlad a utrpení! 

Asphyx says:

You thought, you hoped that your suffering would end after death. That you would dissolve into darkness or burn in hellfire. But that didn't happen. Again and again, you experience all the unbearable pain. Over and over, in a vicious circle of reincarnation. I discovered the avant-garde black death metal band VEILBURNER a long time ago, when I was wandering in the afterlife once again. I like their approach to music as such. Both gentlemen have always built on solid stylistic foundations, into which they then incorporate many interesting and original elements. 

This pack, born in abandoned caves, has something rough, unrestrained, and animalistic about it. Something that is repulsive and yet very attractive at the same time. This year's new album is no exception. On the contrary, it very firmly and confidently confirms the position of the Pennsylvania obscurantists. Death is a court and an endless spiral here. 


The band has always placed great emphasis on graphics, on a massive and very legible sound. So you can once again enjoy melodies that are perhaps not even from our poor world. This year, VEILBURNER recorded an album that is forged from the highest quality steel. Ingredients from other dimensions are added. At first, the album "Longing for Triumph, Reeking of Tragedy" looked inaccessible, complex and hateful to me. I endured and gradually uncovered the individual layers. I gnawed everything to the bone and what remained in my hands were melodies that are really very strong, believable and real. It is as if the band enveloped me in a bloody fog every time I listened to it, dragged me into the depths. I suddenly feel like a hunted animal. A strange restlessness then winds its way across the entire album like a poisonous snake. Meetings together thus become more of a ceremony, an ancient ritual, than just ordinary listening. It's actually quite difficult for me to describe, to grasp VEILBURNER's music. In this case, it's really better if you taste it yourself. I'm just warning you again, this record requires full concentration, peace and a good dose of morbid imagination. But if there is a mutual transfer, as it happened with me, then you won't be able to get the new album out of your head. Yes, it literally became a curse for me. I had to go out every time, into the deserted streets of the dirty city. My steps always led to the cemetery outside the city. I heard the whispers of the undead, I was able to talk to them. I thought, I was looking forward to my suffering ending after death. That I would disappear into the darkness or burn in the fire of hell. But it didn't happen. I experienced all the unbearable pain again and again. Over and over again, in a vicious circle of reincarnation. An endless loop of black death metal pain! Darkness, cold and suffering!



about VEILBURNER on DEADLY STORM ZINE:





Track listing -
1. Longing for Triumph...
2. Pestilent Niche
3. Rigor & Wraith
4. That Which Crypts Howls Grandeur
5. Da'ath Ye Shadow Portrait
6. Ouroboreal Whorl
7. Matter o' the Most Awful of Martyrs
8. ...Reeking of Tragedy

Line up -
Mephisto Deleterio - Music and production
Chrisom Infernium - Vocals, lyrics, and album design

Cover artwork by Luciana Nedelea


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine