DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 5. září 2021

Recenze/review - INCARNATED - Choirs of the Dead (2021)


INCARNATED - Choirs of the Dead
CD compilation, Grind to Death Records

for english please scroll down

Naučil jsem se o víkendu toulat v nedalekých lesích. Vždycky si s sebou vezmu nějakou dobrou starou hudbu. Nějaký kus zkaženého masa, které jsem kdysi rád a často ochutnával v devadesátých letech minulého století. Švédské INCARNATED zná asi každý, kdo se jenom otřel o extrémní muziku. Vydali sice jenom dvě dema, ale vím, že kopírované kazety s jejich skladbami se ke mě také dostaly.

Nedělejme si ale iluze. Šlo spíš o to, že se jednalo o něco nového, něco, co bylo ze Švédska. Zvuk byl na kazetách šílený, často se to nedalo vůbec poslouchat. Ale spokojeně jsme pokyvovali hlavou u hi-fi věží a říkali, jaké je to skvělé. Jestli se nepletu, tak potom kapela víceméně zanikla nebo o ní nebylo slyšet vůbec nic. Až najednou, jednoho mlhavého rána mi přistály promo materiály v emailu. A můj mozek začal pracovat na plné obrátky. Vzpomínky lítaly vzduchem a já se těšil, až půjdu zase jednou kolem hřbitova.


Když se podíváte sem: INCARNATED, tak zjistíte, že v kapele hráli muzikanti, kteří každý svým způsobem hodně ovlivnili nejen švédskou hudební scénu. Songy z kompilace jsou samozřejmě poplatné tehdejší době. Možná nejsou dokonalé, ale mají v sobě velkou sílu, kus odhodlání a taky takovou tu špínu a temnotu, která byla pro muziku tehdejších kapel tolik typická. INCARNATED ale byli jiní, než ostatní severské smečky. Možná zaznívala více americká škola, která byla vždy typická hlavně velkým příklonem k temnotě. Přiznám se bez mučení, že i po všech těch letech je hrozně příjemné si kompilaci užívat. Dvě demonahrávky, které díky labelu Grind to Death Records neupadnou do zapomnění. Pokrm spíše pro pamětníky, hudební archeology a všechny nadšence, kteří mají pořád raději čerstvě vykopaný hrob, než umělé kapely dnešní pomatené doby. Jako bych byl zavřený v márnici, neustále dokola poslouchal "Choirs of the Dead" a užíval si všechnu tu prašivinu, plesnivinu a chlad, které kompilace obsahuje. Podobná hudba je kusem i mé vlastní historie. Možná je v tom kus nostalgie, ale tady se hraje hudba ze starých katakomb, z márnic, kde si dávají rande nemrtví se Satanem. Exhumace proběhla na výbornou, death metal navždy!


Asphyx says:

I learned to wander in the nearby forests at the weekend. I always take some good old music with me. Some piece of rotten meat that I once liked and often tasted in the 1990s. Swedish INCARNATED is known to almost everyone who has just wiped out extreme music. They only released two demos, but I know that the copied cassettes with their songs also came to me.

But let's not have any illusions. It was more about something new, something from Sweden. The sound was crazy on the tapes, often not audible at all. But we nodded contentedly at the hi-fi towers and said how great it is. If I'm not mistaken, then the band more or less disappeared or nothing was heard about it. Suddenly, one foggy morning, promo materials landed in my email. And my brain started working at full speed. Memories flew through the air, and I looked forward to walking around the cemetery again.


If you look here: INCARNATED, you will find that the band played musicians who each influenced not only the Swedish music scene in their own way. The songs from the compilation are, of course, due at the time. They may not be perfect, but they have a lot of strength, a bit of determination and also the kind of dirt and darkness that was so typical of the music of the bands of that time. But INCARNATED were different from other Nordic packs. Perhaps there was a more American school, which was always characterized mainly by a great inclination to darkness. I confess without torture that even after all these years, it is very pleasant to enjoy the compilation. Two demos that will not be forgotten thanks to the Grind to Death Records label. A dish more for witnesses, music archaeologists and all enthusiasts who still prefer a freshly dug grave to artificial bands of today's crazy times. As if locked in a morgue, I kept listening to "Choirs of the Dead" and enjoying all the dust, mold and cold that the compilation contained. Similar music is a piece of my own history. There may be a bit of nostalgia, but here the music is played from the old catacombs, from the morgue, where the undead date with Satan. The exhumation was excellent, death metal forever!


Tracklist:
01. Wool-Gathering
02. Untouched
03. Predunomas
04. Loxocemus Morelia
05. Fisted Back To Life
06. End Your Life
07. Eating
08. Deep Inside
09. Reaper Of Souls
10. Disembowel
11. Pusfilled
12. Feast On Her Flesh
13. Choirs Of The Dead
14. Inside
15. Drown In Blood
16. Fragments Of Love
17. Until Death Is Divine
18. Experiment In Flesh

Choirs of the Dead - The Complete Works of Incarnated features all four demo's Incarnated recorded from 1993 to 1999, two of the demo's are previously unreleased so this is high time to (re)discover a hidden gem from the golden era of Swedish death metal! Limited to 500 copies worldwide.

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý patnáctý - Vytržené kořeny


Příběh tří stý patnáctý - Vytržené kořeny

Když už jsem konečně pochopil, že mě Kačenka třetí opravdu nechce a že to není rozhodně hodné děvče pro mě, měl jsem v srdci hrozně prázdno. Najednou jsem poslouchal pořád dokola doom metalové desky a byl zkrátka smutný. Chlast moc nepomáhal. Neměl jsem vůbec na nic chuť. Zase jsem se zavřel do svých snů. Chodil jsem sice na přednášky, ale nevnímal je. Pánové a dámy u katedry vyprávěli o deskriptivě, rovnicích, strojích a já si vůbec nedělal poznámky. Pořád jsem přemýšlel a utápěl se v tom, co dělám špatně. Bylo to snad poprvé, kdy jsem dostal od holky po čuni. Odmítnutý jsem byl snad stokrát, ale to jsem vždy jen hodil za hlavu a šel o dům dál. Najednou jsem se hrozně těšil domů do Boleslavi. A taky na chalupu, kde je vždycky klid. Jako bych se tam zase stal tím malým šťastným klukem, co měl neustále odřená kolena.

S Ester jsme se sice už několikrát rozešli, ale bylo to takové, no, co vám budu povídat. Vzájemná přitažlivost fungovala. Ona mě navíc, aspoň to říkala, pořád měla moc ráda. Spali jsme spolu, kouřili před chalupou, chodili na dlouhé výlety. Pouštěli si večer z gramofonu staré fláky a ona se vrtěla do rytmu. Měla v sobě vášeň, jestli mě chápete. To má rád každý chlap. Já moc tancovat neumím, tak jsem se vždycky jen nesměle přidal a skončilo to v posteli. Tenkrát to fungovalo tak, že jsem z budky mámě zavolal, že bych jako jel na chalupu. Ona mi to potvrdila a pak jsme si psali lístečky. Co mám udělat. Kolem baráku je vždy práce. Stříhat plot, tenkrát jsem musel ručně, pak se mi vždycky klepaly ruce, že jsem vycintal jídlo a Esterka si ze mě dělala srandu, že bych si ho ihned vyhonil. Bylo to vtipné děvče, dodnes je. Měl jsem také za úkol vyklidit kus půdy.

Plno prachu, staré knihy, některé ještě psané švabachem. Bylo vedro, moje kamarádka - milenka se svlékla do kalhotek. Hele, Mein Kampf, inu chalupa po Němcích. Ze zvědavosti jsem otevřel pár stránek a pak uviděl v očích Ester slzy. Já mám jen jednu čtvrtinu židovské krve a i tak mě některá vyprávění děsila, ale ona byla čistokrevná. Vzlykala, měla v sobě najednou hroznej smutek. Obejmul jsem ji. Bylo to hodně zvláštní, oba jsme vyrůstali ve stínu socialismu, holokaust jsme znali jen z vyprávění, ale najednou před námi všechno ožilo. A tak jsme šli k ohništi a knihu spálili. Já, nepřítel jakéhokoliv ničení knížek, jsem pořádně přitopil. Bylo to spíš gesto, ale ulevilo se nám. Poděkovala mi, objala mě a omluvila se za svůj pláč. Nemáš proč, drahá. Jak vycítila, že je vhodná situace, tak začala mluvit i o nás dvou. Vypadlo z ní, že mě pořád miluje. Achjo. Nevěděl jsem jak reagovat, tak jsem pustil Black Sabbath a pak ji hodil do peřin.

Potom jsme objevili ještě něco jiného, možná i zajímavějšího. Dopisy, co psal syn rodičům z východní fronty. Uměl jsem německy, co by se za nehet vešlo, ale Ester měla talent na jazyky (když nad tím tam přemýšlím, tak je zvláštní, že vlastně všechny moje holky uměly několik řečí). Byly to smutné dopisy, o bolesti, strachu, o beznaději. Nám celý život ve škole vtloukali do hlavy, jací byli Němci špatní. Jasně, že byl a je fašismus a nacismus svinstvo, ale ty obyčejný kluci, to bylo něco jinýho. Seděli jsme dlouho do noci a bylo nám hrozně líto všechno vyhodit. Třeba když psal svojí holce, mimochodem Češce, tak to bylo hrozně smutný. Říkali jsme si, kde všichni ti lidé mohli být, co mohli zažít, radovat se, mít děti, hádat se, nadávat, chlastat, prát se, milovat. Místo toho bezdůvodně umírali po tisících. Také jsme našli pár dopisů od dcery, kterou s matkou po válce odsunuli. Psala otci, kterého zde z nějakého nám neznámého důvodu (to jsme nepochopili) nechali ještě chvilku v chalupě. Občas se mi chtělo zvracet. To když popisovala znásilnění nebo třeba, když si musely mladý holky vykopat vlastní hrob. Nadávaly jim do nacistických kurev. Jen tak ze srandy.

Jo, mám tam na severu v Jizerkách kořeny a svým odchodem do Plzně jsem je začal vytrhávat. Pomalu, postupně, nejdřív mi to vůbec nedocházelo. Ale teď, na zaprášený půdě, mi sepnulo. Patřím se, mezi kopce nebo do Boleslavi, na asfalt, na panely, cítil jsem se hrozně sám. Povídám to Ester a ona mi říká, tak se na všechno vybodni, budeš se mnou dělat v knihkupectví (to byl můj sen), otec by myslím nebyl proti, možná by tě ani nenutil přejít na naši víru. Naši tě mají rádi. Přesně si pamatuji, jak jsme všechno rozebírali cestou do Smržovky. Na terásce v hospodě, i cestou zpět, když nás chytl neskutečný liják. Přehodil jsem jí přes ramena křiváka a úplně se v něm ztratila. Víte, my chlapi (nechci tedy mluvit za všechny, třeba už to dneska neplatí) máme v sobě takovej ten ochranitelskej pud. Byla zmoklá jako slepice, prosvítaly jí bradavky a třásla se zimou, ale v tenhle moment byla nejkrásnější. Bože ty oči, rty, krk. 

Probudím se brzy a má peřinu mezi nohama. Odhrnutá košilka, větší rajc na světě není, ale teď ne, jdu udělat snídani. Moc mi to nešlo, vajíčka byla opět připálená, ale měla ze mě radost. Dělala, že jí to chutná, ale pak jsme se začali smát a vyhodili vše na kompost. Jedno pivo a jde se zase makat. Další kufr a v něm zase dopisy. Tentokrát česky. Všechny otevřené a i po letech voněly. Nevím, jestli se to dělá ještě dneska, ale dřív to asi bylo zvykem. Moje babička psala dědovi a on zase jí. Trošku jsem se styděl, protože jsem těm krásným lidem nahlížel do soukromí, ale byl jsem hrozně zvědavý. Ten den jsme toho moc neudělali, každý papír byl totiž popsaný jemným krasopisem a obsahoval nádherná slova dvou lidí, co se milovali. Když se narodila moje máma, když se vdala, když jsem se narodil já, prvorozený. Smutné pasáže o špatných věcech, které se každému občas přihodí, veselé zážitky, ale vždy velmi dobrý sloh a vášeň. Říkal jsem si, co si všechno museli prožít, nasazení v továrnách, málo jídla, zavřené vysoké školy. Přesto se měli rádi, byli pevní, svoji, moji, naši, jo hergot, přiznávám, občas jsem musel odvrátit zrak.

Jeden víkend na horách a ovlivnil mě na celý život. Chtěl jsem mít také tak hezký vztah, taky jsem najednou hledal tu pravou. Jedinou na světě. Asi jsem trošku dospěl, protože už mě zase tolik nezajímalo, jestli bude tenká, prsatá, vysoká nebo prcek. Mě fakt tenkrát došlo, co v životě chci. Přestal jsem byl ten cápek, co má všechno v prdeli a jde mu jen o to se dostat každé do kalhotek. Pochlastat, potřepat hlavou, vyndat se a jít dál. No jo, ale kde hledat? Má to být Ester? Nebo na mě čeká nějaká v Plzni? Nevěděl jsem. Ale všechny ty dopisy, příběhy, knihy, chalupa, čerstvý vzduch, mě určily směr. Bylo dobře, že u toho byla Ester, ta vnímavá krásná dívka, chytrá hlavička, prdelka ze snů. Ležela mi na prsou a mluvila o tom, že by chtěla zažít taky velkou lásku, jako můj děda s babičkou. A hele, vy volové, nejsme čistě náhodou vlastně kvůli tomu tady na tom božím světě? Když o tom tak přemýšlím, tak asi ano. Taky kvůli dětem, krvi, kořenům, rodině. 

Když se po všech těch letech ohlédnu, tak vytrhnout kořeny nebylo vůbec lehké. Pro mě opravdu ne. Byl jsem, jsem a vždycky budu, jen obyčejný kluk, chlápek, co má rád obyčejné věci. Pro někoho to může být málo, musí být první, vyhrát maraton, koupit si nějakou věc. Já ne, já potřebuju, aby mě někdo držel za ruku, díval se mi do očí. Musím žít tak, aby se mi nedělalo špatně od žaludku. Jsem tak vychovanej. Můžou za to i dopisy z chalupy. Sem tam potkáte v životě člověka, který je přesvědčivý a tvrdí vám opak. Prej prachy, moc a bohatství. Jasně, z něčeho musíme žít, ale jak psal ten mladej voják z fronty. Zabil jsem ten den pět lidí, mámo, já měl takovej strach, nechtěl jsem, třásly se mi ruce, ale nejhorší nebyla ta krev a pláč a bolest, ale když jsem vstoupil do jednoho domu a tak viděl svůj obraz v zrcadle. Táhlo mi na dvacet a došlo mi, co je v životě důležité. 

Nedávno jsem byl zase na chalupě. Nevím, jak se to stalo, ale ty dopisy tam pořád jsou. Asi jsme neměli sílu na to, je vyhodit, asi jsme neměli sílu na to, vytrhnout kořeny úplně.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 4. září 2021

Report, photos, video - Armageddon Of Decibels vol:4. - ASSASSIN, DESASTER, BESATT - Plzeň - 4. 9. 2021


Author of photos and videos - Jakub Asphyx.
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound


"A vy jako jíte malé děti?": zeptala se mě jedna kolegyně v práci. "Ne, mě už dávno nechutnají, jsem jich přežranej": odpověděl jsem. Kroutil jsem nevěřícně hlavou. To opravdu ještě někdo dneska vnímá metal takhle? Šel jsem dál a potkal jinou paní v letech, těsně před důchodem. Udýchaně mi musela sdělit, že támhleten chlap, co vypadá jako čert, ji kdysi pořádně vykropil hrobku. Dva vtipy během jedné cesty do práce jsou docela dost, nemyslíte? Nehledě na to, že s čerty fakt nejsou žerty. Něco málo o tom vím. Po těch třiceti a něco letech metalového šílenství už bych trošku měl.


Přesto se snažím zachovat chladnou hlavu, hýčkám si nadšení a chodím už jen na koncerty, které mě budou bavit. V Plzni je dobrého metalu jako šafránu. A tak jsem na Armageddon Of Decibels vol:4. nesměl chybět. Kdo by odolal ASSASSIN, DESASTER a BESSATT? Kdo by nešel na pořádný, poctivý black a thrash? Možná jenom ten, který chce, aby se o něm říkalo, že je čert a jí malé děti. O tom to ale není, můj milý čtenáři. Metal byl vždycky o srdci, o věrnosti. Nezbývalo, než se najíst, dopsat poslední email do práce a užít si neskutečný komfort, že nemusím cestovat za muzikou zase přes půl republiky.


Potkám pár dívenek, které na mě koukají nějak divně. Já vím, tričko NECROWRETCH, dlouhý šedý vlas a zasněný pohled, mohly připomínat starého indiánského šamana. Jsem rád, když ukážu vstupenku, když si dám první půllitr, když potkám první známé. V Kalikováku je totiž děsně fajn, chutná mi pivo (bez toho není nikdy rock´n´roll!). Dostávám se přesně do takové té skvělé nálady (metal pyčo!) a těším se na první kapelu. Vím, některé jsem nestihl, ale jsem starej fotr a rodina je pro mě vždy na prvním místě. 






Krásné prostředí, na hraný styl možná "až moc hezké". Příjemní lidé. Nikde se nepečou děti, nikde se neděje nic nepravého. Na podobné akce chodí dnes už spíše lidé středního věku (to si jako fandím) a ti nemají na nějaký hlouposti čas. Jde o to, užít si muziku, trošku zazlobit, zahrozit, plácnout si se Satanem a pak několik dní doma hekat, že už je toho na nás moc, že záda a střeva poznaly středověk. Ale nepředbíhejme. Nejdříve pojďme na kapely, které jsem viděl a slyšel. Vzývám vás mocnosti pekelné, Blekotu i Jekotu, hrajte!




BLOODY OBSESSION - rezavý prašivý death metal, se kterým jsem se již několikrát setkal. Jak s deskami, tak naživo. Znáte takový ten pocit starého metalisty, který si do rytmu podupává nohou a kýve se jako starej Brůna? Přesně tak na mě působilo i vystoupení moravských maniaků. Lety prověřené postupy, ale zahrané s nadšením. Byla v tom prašivina, byl v tom drive, starý pan Asphyx byl spokojen. Exhumace se povedla, mrtvý ožil!










PANYCHIDA - hudba této kapely nespadá do mojí jurisdikce. Nechme raději mluvit fotky. Stejně jsem se zase zakecal u piva.













BESATT - true black metal přesně podle mého gusta. Polští rouhači vždy dokáží udržet moji pozornost. Jakoby z nedaleké Mže najednou vyplavali všichni utopení. Nafouklá těla, smrad rozkládajícího se masa, tradiční severské melodie protkané polskou poctivostí a temnotou. Ortodoxní odpověď na všechny ozvěny ze záhrobí. Cítím na jazyku zkaženou krev. Perfektně zahráno. Přesně takový obřad si představuji, když řeknu - black metal! Stál jsem po kolena ve špinavé stoce a kolem mě tančili démoni. Black metalový rituál, který mě neskutečně bavil. Ostatně jako vždy od téhle legendy.

















I feel like someone stepped on my chest with an ironbound shoe and I am choking the whole time while the BESATT is playing. Everything just flows in a mad tempo and all the more is this album poisonous. Cover your faces with capes, clasp your hands to pray and bless the Hell itself. This black metal is taken from the farthest corners of the underworld. This concert hurts and scarify. I didn´t definitely see no light during this performace. Black metal with a very cruel atmosphere. Great!

Recenze/review - BESATT - Anticross (2017)

DESASTER - pro mě osobně největší lákadlo celé soboty. Kapelu jsem totiž už hrozně dlouho neviděl. True thrash black metal, u kterého nám byly zlámány všechny kosti v těle. Tak bych vystoupení definoval asi nejlépe. Měl jsem pocit, že nad Plzní se zatáhlo a z nebe šlehaly pekelné ohně. Mě se na Němcích vždycky hrozně líbilo, jak umí napsat songy. Melodie se velmi dobře pamatují a zároveň v sobě mají pověstnou černou jiskru. Jsem v kotli plném žhavého oleje a píchají do mě vidlemi. A jsem tu neskutečně rád. Takhle nějak byl totiž kdysi metal zamýšlen a DESASTER se svého úkolu, ukázat nám ho a narvat do hlavy, zhostili na výbornou. Nikde nic nepřebývalo, ani nechybělo. Zbyla jen temnota a smrt! Absolutně devastující vystoupení! Metal v jeho ryzí podobě! Kult!


















DESASTER are old black thrash metal fighters from Germany. They play honestly, believably, their music has always smelled of hell and brimstone. Take down all the idols of the world, light fires and finally cleanse the world from the greatest evil. Frosty black metal, pieces of raw thrash, sick vocals, all this not leaved me in any doubt. Classical, traditional techniques are spiced with typical melodies. It is as if a man has descended a few meters underground when listening, somewhere in places where fallen souls are being prepared for hell. The band once came out of some of these places. The crosses are turned down, the sacrifice is ready. The ancient black thrash metal ritual which tore me to pieces! Hell!


ASSASSIN - tak po dvou letech zase pod pódiem. Minule jsem skončil v mosh-pitu. On má totiž pro mě starý německý thrash metal pořád velké kouzlo. A když jej kapela umí zahrát, což ASSASSIN umí, není co řešit. Všichni známe stará alba, netřeba vzpomínat. I když, vystoupení samozřejmě bylo i nostalgickým návratem. Před námi stála smečka, která byla polita mrtvou vodou. Podobné legendy nemusí už nikomu nic dokazovat a bylo to hodně znát a slyšet. Hrálo se na pohodu, s nadšením a odhodláním. Najednou jsem opravdu starej metalovej šaman, který si přišel užít pradávný obřad. Znají jej už jenom pamětníci. Byl to metal jako řemen, poctivej a smradlavej. Hezky od srdce, od podlahy, přesně jak to mám rád. Málem jsem si utrhnul hlavu i s páteří! 























Individual tracks are sophisticated, have a great feeling and kick like a runaway horse. This is a cult for all thrash maniacs! ASSASSIN předvedli koncert, which will sweep you away like a tsunami. Maniacs from hell recited from old thrash books and did it well and with grace! And the voice, this was a chainsaw, men! Absolute old school thrash inferno! The performance that cuts like a rusty knife! Great! Madness, rebellion, direct attack on your most hidden instincts. This was ASSASSIN. Throw everything behind you and let a pack of angry dogs bite you! Turn the crosses upside down! Cut the pentagram on people´s back! Excellent gig, full of ashes, death and great thrash metal!





Zvuk byl na kapely, které jsem viděl v pořádku (až na výpadek elektřiny u Besatt, ale co, stane se). Pivo (Plzeň i Kalikovské) mi chutnalo, fronty sice byly, ale odsýpalo to. Nejedl jsem, ale kamarádi si nestěžovali. Návštěvnost byla hojná, odhadoval bych něco ke třem stovkám, nicméně, uvědomte si, že mě tyhle počty moc nejdou. Hrozně rád jsem popíjel s klukama s Prahy, s Plzeňákama. Spousta příjemných setkání, které dělají metal metalem. Také přehršel paroháčů v první řadě, točení vlasama (komu ještě zůstaly) a řvaní z plna hrdla. Organizace jako vždy na výbornou a navíc - neskutečná pohoda, děkujeme moc!

Tradiční pivo na závěr, bez něj by to nebylo ono. Nasávám ještě chvilku atmosféru místa, řehtáme se vtipům, jedeme jak rozjetej vlak (třeba téma se sexem papoušků zůstane navěky v našich vzpomínkách:)). Pozoruji fanoušky a říkám si, jak je dobře, že metal ještě nezemřel. Myslím tím ten pravý, ortodoxní. Tady se cítím hrozně fajn. Neskutečně jsem si celou akci užil. Svět byl zase jednou v pořádku. Všichni čerti vylezli poctivě z děr, udělali pořádnou rotyku a bude na co vzpomínat. Nezbývá, než pořadatelům upřímně poděkovat. A to pořádně nahlas! Za moji maličkost se klaním se až k zemi. V dnešní době není lehké akce pořádat. Jsem hrozně moc rád, že jsou ještě mezi námi srdcaři, kteří do toho jdou po hlavě. Chtěl jsem mít nějakou výtku, hledal jsem chyby, ale marně. Možná jen ty pečený děti nikde nebyly:))).

Jedu z metalu a jsem v MHD jedinej. Všichni byli na diskotékách a v divnejch klubech. Nikdo si ke mě nesedne. Asi smrdím sírou. Jsem rád, nemá cenu se měnit, metal je i o pokoře, o věrnosti, o ryzosti. Jsem prostě takovej a jinej nebudu. Je skvělý, že jsem v sobotu nebyl sám. V Kalikováku nás bylo víc a myslím, že jsme si to neskutečně užili. Aspoň já to můžu podepsat vlastní krví! A kámoši čerti taky! Opatrujte se.

Author of photos and videos - Jakub Asphyx.

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound


----------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine