DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 22. července 2022

KNIŽNÍ TIPY - Chlorid sodný - Jussi Adler-Olsen (2022)


Chlorid sodný - Jussi Adler-Olsen
2022, Host

Také jste někdy měli chuť vzít do rukou spravedlnost? Štvalo vás rozhodnutí soudu, nějaký násilný čin, který nebyl dostatečně potrestán? Já vím, na sociálních sítích, které dávno nahradily hospody, má každý velká ramena. Frustrace, nakumulovaná za roky vlastní neschopnosti, případně šikanou a společností, dostávají často průchod (slovní průjem). A teď si představte, že byste na "vlastní spravedlnost" měli peníze. Co říkáte? Lákavé co? Dnešní doba podobným názorům samozřejmě přeje, protože zákony jsou nepružné. Hodně jsem o tom přemýšlel, když jsem četl poslední případ oddělení Q. Ostatní jsem viděl jako filmy, které byly (kromě posledního dílu) skvěle natočené. Najednou mi přistála v emailu nabídka nové knihy od mistra Olsena, tak jsem si říkal, co si raději jednou případ přečíst. 

Olsen píše skvěle. Zajímavě. Aktuálně. Viz. covidová doba, která se s knihou prolíná jako temné zlo. Je pravdou, že pachatele jsem odhalil poměrně brzy, ale o to ani tak nejde. Líbí se mi základní myšlenky knížky, její celkový koncept. Je v ní všechno. Vášeň, láska, zlo, temné myšlenky. Zrada. Jednotlivé postavy jsou popsány tak, že jsou vám ihned sympatické. Bohužel, v některých momentech se ztotožníte i s těmi špatnými. Nic není jen černobílé, to nám ukazuje každodenní život. Vždycky se mi líbilo a líbí, když si hraje autor s fantaziemi, které jsou sice v určitých momentech hraniční či morbidní, ale zároveň by mohly být reálné. Napětí, to nás všechny u detektivek a thrillerů udržuje. Čekáme na další kapitolu, běžíme domů, zavíráme se do pokojů. Já si třeba četl u rybníka. Hezky ve stínu. Bylo zajímavé občas sledovat některé neomalené lidi, kteří se neumí chovat. 

Něco podobného, co jsem viděl právě v realitě, najednou pachatelé v knize ztrestají. Mám sto chutí být jako oni, ale samozřejmě jsem příliš slušně vychovaný. A tím pádem bitý za hrubost jiných. Bohužel, na světě to takhle funguje. To Olsen odhadl a vypozoroval perfektně. Je zkušeným autorem, je vidět, že zvládá perfektně řemeslo. Navíc se nebojí říznout do živého. Přiznám se, že mojí nejoblíbenější postavou ale není Carl, který je sice skvělý, ale Asad. Jeho připomínky, hlášky, ale i nápady jsou perfektní. Prostořeká Rose je také dokonalá. Mám to takhle nastavené. Musím si postavy oblíbit. A jasně, představoval jsem si je jako filmové herce z prvních dílů. To už asi nezměním. Byla to pro mě vlastně nová zkušenost. Nejdřív filmy, pak kniha. A řeknu vám, také to není špatné, asi si seženu i staré díly. Rozhodně mají něco do sebe. I ten poslední zfilmovaný, který jsem málem nedokoukal. Třeba je kniha dobrá a zničil ji jenom pan režisér. 

Když si to vezmu kolem a kolem, tak je v téhle detektivce víc pravdy a opravdových otázek, než mezi rádoby novináři. Kývám souhlasně hlavou, říkám si, jak jsou v dnešní době na celém civilizovaném světě slabé a pomalé soudy. Kam jsme to dopracovali? Proč mají debilové čím dál tím větší slovo? A proč se člověk někdy až stydí, že se snaží být slušný a normální. Nevedu diskuze o blbostech, nečtu jedovaté příspěvky od lůzy. Raději si dám další podobné knížky. Mám pak pocit, že jsem udělal něco dobrého. Je mi tak nějak hezky na duši. I když v thrillerech je spousta zla. Je ale fiktivní, smyšlené, samozřejmě mnohdy postavené na reálných základech. S tím už nic nenaděláme. Bohužel. 

Původně jsem si myslel, že si nechám knihu až na dovolenou. Ale nedalo mi to. Olsen je mezi detektivkáři velmi známý a respektovaný autor. Já se k němu dostal až teď. Je to pozdě, jasný, ale času je málo a knih hodně. Mám další tři objednané. Už před sebou vidím chalupu v Jizerkách, kaštan a křeslo. Nerušte mě prosím, ale pokud mohu poprosit, tak pivem nepohrdnu. Tak tedy, pokud máte rádi severské detektivky, máte výhrady k dnešní divné společnosti, tak neváhejte ani chvilku. Chlorid sodný budete číst jedním dechem. Navíc, pokud bych byl policistou, chtěl bych dělat v oddělení Q. To je vám doufám jasné! Opatrujte se, užijte si dovolené a prázdniny. V pátek se zase ozvu. Přeji hezký den, nejlépe s knihou. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Carl Mørck a oddělení Q se vrací s již devátým případem.

Šéf oddělení vražd Marcus Jacobsen se setkává se svým nejlepším vyšetřovatelem Carlem Mørckem nad případem, který na něj hluboce zapůsobil. Zaměstnancům oddělení Q začne růst pod rukama nepříjemná spleť případů. Zvláštní úkol donutí Carla, Asada, Rose a Gordona, aby se semkli pevně dohromady.

Poté co se oddělení Q ponoří do vyšetřování úmrtí výrazných osobností, která byla zatím považována za sebevraždy nebo neštěstí, odhalí v nich daleko horší vzorec jednání a vše nasvědčuje tomu, že zanedlouho zemře další člověk. Aby zabránili kruté smrti, pustí se v obtížné době proticovidových opatření s typickou dávkou humoru a soudržnosti do zavilého boje o čas. Jenže mezitím se z Carlovy minulosti jako had, který konečně zavětřil svou kořist, vynoří docela jiný případ.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 21. července 2022

Recenze/review - INEXORABLE - Imperious (2022)


INEXORABLE - Imperious
CD 2022, Sliptrick Records

for english please scroll down

Někdy se mi zdají hodně temné sny. Bývám v nich na svém vlastním pohřbu. Dívám se do tváří lidí, kteří mě měli rádi a přemýšlím, jakou stopu jsem zde zanechal. Občas vyplave na povrch zášť a někdy lze vystopovat i nenávist. Lidé nejsou jen hodní a dobří. Na to pamatujte, když každý den ráno vstanete a vítáte další den. Občas na mě padne ze všeho tíseň a bolí mě celé tělo. Procházím se mezi náhrobky, zatímco moje ostatky ukládají do země. Slyším šustot červů, kteří se těší na nové maso. A vybírám si pro tyto okamžiky hudbu, která se k situaci co nejvíce hodí.

INEXORABLE, mě dosud neznámá kapela a jejich prvotina. Přišla mi na recenzi z několika portálů a tak jsem si říkal, že pánové asi opravdu stojí o můj názor. Zde tedy je. Jedná se o černou atmosférou nakažený death metal staré školy. Propracovaný, zákeřný, zlý a ošklivý, jako někteří lidé, kteří vám přijdou na pohřeb.


"Imperious" je velmi brutálním dílem, se surovým, drsným zvukem. Zároveň si v sobě skladby zachovávají takový ten zvláštní neklid, který umí jen dobré smečky. Od desky jsem nečekal vůbec nic, zpočátku ji poslouchal víceméně ze zvědavosti a nakonec jsem si pro sebe objevil další ze jmen, které budu rád i nadále sledovat. Líbí se mi, že v době, kdy většina skupin víceméně jen přehrává již tisíckrát slyšené, se snaží INEXORABLE přinést i něco nového, zajímavého, neotřelého. Hodně tomu napomáhají orchestrální vsuvky, které dle mého nemají chybu. Jsou vloženy umně, nenásilně a působí jako taková morbidní podpora. Jinak ale vše sype jak death metalový zákon káže. Nemám vlastně ani chuť k někomu desku přirovnávat, v tomto případě bude asi opravdu nejlepší, když si poslechnete ukázky. Opět to není záležitost na první dojem. Jednotlivé stíny vyniknou opravdu až po nějaké době. O to více mám ale chuť se vracet. Bylo to vlastně jedno podivné odpoledne, když jsem šel kolem hřbitova. A viděl tam sám sebe v dřevěné rakvi. Nebo to byl jenom přelud, zlý sen? To není zase tolik důležité. Hlavní je, že jsem si pro sebe objevil INEXORABLE. Třeba vás také osloví. Death metalová symfonie smrti!

sumarizace:

INEXORABLE se povedlo zhudebnit temnotu. Death black metal v jejich podání je černý, naléhavý, s obrovskou silou v melodiích. Přijdu si, jako bych byl poslán do lesa a měl vytrhnout kořeny všeho zla. Album mě zcela pohltilo a při poslechu si se mnou dělá doslova, co chce. Jsem prokletý, ponížený a zároveň se cítím silný jako nikdy dřív. Procházím se mezi stíny, jsem hadem plazícím se za svojí kořistí. Hudba zde nelze příliš uchopit slovy, ale připomíná mi zrcadlo, rozbité na tisíc kousků. Neposlouchejte "Imperious" za denního světla, nálada absolutního zmaru nejlépe vynikne někdy kolem půlnoci. Věřte a budete navěky prokleti! Tuto nahrávku bych doporučil k poslechu všem padlým kněžím. Zhudebněné inferno zde přichází pomalu, polehounku, jako šelma, lovící za soumraku. Do srdcí se vám vkrade zima a udělá vám z něj kusy chladného ledu. "Imperious" je velmi brutálním dílem, se surovým, drsným zvukem. Zároveň si v sobě skladby zachovávají takový ten zvláštní neklid, který umí jen dobré smečky. Od desky jsem nečekal vůbec nic, zpočátku ji poslouchal víceméně ze zájmu a nakonec jsem si pro sebe objevil další ze jmen, které bud rád i nadále sledovat. Líbí se mi, že v době, kdy většina skupin víceméně jen přehrává již tisíckrát slyšené, se snaží INEXORABLE přinést i něco nového, zajímavého, neotřelého. Hodně tomu napomáhají orchestrální vsuvky, které dle mého nemají chybu. Jsou vloženy umně, nenásilně a působí jako taková morbidní podpora. Jinak ale vše sype jak death metalový zákon káže. Nemám vlastně ani chuť k někomu desku přirovnávat, v tomto případě bude asi opravdu nejlepší, když si poslechnete ukázky. Opět to není záležitost na první dojem. Jednotlivé stíny vyniknou opravdu až po nějaké době. O to více mám ale chuť se vracet. Bylo to vlastně jedno podivné odpoledne, když jsem šel kolem hřbitova. A viděl tam sám sebe v dřevěné rakvi. Nebo to byl jenom přelud, zlý sen? To není zase tolik důležité. Hlavní je, že jsem si pro sebe objevil INEXORABLE. Třeba vás také osloví. Death metalová symfonie smrti!


Asphyx says:

INEXORABLE composed darkness. Their Black Death Metal is black, acute, with an amazing power in melodies. I feel like I have been sent into the woods and supposed to whip out all of the roots of evil for the world. This album catch me and during the listening it does a lot of things to me. I´m accursed, humiliated and at the same time I feel strong like never. I´m walking between shadows, I´m a snake which crawl for its victim. This kind of music is impossible to describe and it reminds me a mirror which is broken on thousand pieces. Do not listen to the "Imperious" during the day light because the absolute ruin mood will came out the best around the midnight. Believe and you are accursed forever! I would recommend this album to every death priests. The composed inferno is coming slowly, like a beast which hunt during the nightfall. There is going to be cold in our hearts and your heart will became one piece of ice. "Imperious" is a very brutal piece, with a raw, harsh sound. At the same time, the songs retain that special restlessness that only good packs can. I wasn't expecting anything from the album, I listened to it more or less out of interest at first, and eventually I discovered for myself another one of the names that I will be happy to continue to follow. I like the fact that in a time when most bands more or less just rehash what they've heard a thousand times before, INEXORABLE is also trying to bring something new, interesting, fresh. Orchestral interludes, which in my opinion are not wrong, help a lot. They are inserted artfully, non-violently and act as a kind of morbid support. Otherwise, however, everything flows as the death metal law dictates. I don't really feel like comparing the album to anyone, in this case it's probably best if you listen to the samples. Again, it's not a matter of first impression. The individual shadows only really stand out after some time. But it makes me want to come back all the more. It was actually a strange afternoon when I walked past the cemetery. And saw myself in a wooden coffin. Or was it just an illusion, a bad dream? That's not so important. The important thing is that I discovered INEXORABLE for myself. Maybe it will speak to you too. Death metal symphony of death!


Track listing:
01. Not My Funeral | 02. Static | 03. Angels Fade | 04. As The Sun Sets | 05. The Cage | 06. Cultist Deity | 07. Extinction | 08. World War Now | 09. One Light

Imperious | Released June 14th, 2022 on Sliptrick Records

Inexorable are:
Matt Alleger – Vocals | Dustin Smith – Guitars/Bass/Drums



středa 20. července 2022

Recenze/review - NEOLITHIC - Shattering Vessels (2022)


NEOLITHIC - Shattering Vessels
CD 2022, The Other Records

for english please scroll down

Původně to vypadalo na klidnou letní noc. Komáři štípali, ale bylo příjemně teplo a nebe bylo jasné. Pak se do tmy ozval šíleny skřek. Řev raněného zvířete. Lekl jsem se a vydal se za zvukem. Uprostřed cesty, kousek od našeho domu, ležel mladý muž. Vyděšený výraz ve tváři, roztržené, prokousnuté hrdlo. Ohledám místo činu a zjistím, že jsem se stal svědkem lovu. Jenom se místo štvané zvěře stal obětí člověk. Mocní a zvrácení a jejich hnusné hry. Není před nimi úniku.

Jako štvaná zvěř jsem se cítil i při poslechu první dlouhohrající desky amerických death metalistů NEOLITHIC. Surové skladby mě přenesly do hlubokého lesa, kde za každým stromem čeká nebezpečí. Poslouchal jsem album nějaký čas a pokaždé jsem končil s prokousnutým hrdlem. Sype to pěkně!


Pokud máte rádi smrtící kov v jeho neotesané, syrové podobě, tak neváhejte ani chvilku. Tlak, energie, temnota, špína a chlad, to jsou hlavní znaky celé nahrávky. NEOLITHIC jsou jako rozjetý vlak, který k nám přijel rovnou z pekla. Mám sto chutí bouchnout do stolu a jít si to vyřídit se všemi hajzly na světě. Samozřejmě to myslím s nadsázkou, ale prostým faktem je, že mi pokaždé podobné kapely dokáží vlít do žil velké množství nakumulovaného vzteku. Odkazuje se zde na severské smečky, na to nejlepší z undergroundu. "Shattering Vessels" vás roztrhá na kusy. Budete zavřeni do tmavé kobky, přikováni ke zdi a mučeni stejným způsobem, jako se to stále děje v různých koutech našeho zkaženého světa. Když potom uslyšíte z reproduktorů tuhle nahrávku, řetězy roztrhnete a rozkopnete mříže. Stanete se predátorem, ničitelem a pomstíte se za všechny příkoří, které vám kdo způsobil. Oceňuji zvuk, s chutí se dívám na obal. Američané vydali komplexní dílo, které by nemělo chybět ve sbírce žádného fanouška podobných záležitostí. Songy doslova žhnou a pálí, jsou kusem rozžhaveného železa, které vám někdo hodí znenadání do ruky. Tohle je devastace v přímém přenosu, po "Shattering Vessels" zůstává jen spálená země. Masivní death crustová exploze!

Asphyx says:

Originally, it looked like a quiet summer night. The mosquitoes were biting, but it was pleasantly warm and the sky was clear. Then a mad screech echoed into the darkness. The roar of a wounded animal. I cowered and followed the sound. In the middle of the road, not far from our house, lay a young man. A terrified look on his face, and his throat ripped open. I look around the scene and find I've witnessed a hunt. Only instead of a hunted animal, the victim was a man. The powerful and the depraved and their dirty games. There's no escape from them.

I felt like a hunted animal when listening to the first long-playing album of American death metallers NEOLITHIC. The raw songs transported me to a deep forest where danger waits behind every tree. I listened to the album for some time and each time I ended up with a bitten throat. It's nice!


If you like death metal in its uncut, raw form, don't hesitate a moment. Pressure, energy, darkness, dirt, and coldness are the main features of the whole record. NEOLITHIC is like a runaway train that came to us straight from hell. I feel like slamming the table and going to deal with all the bastards in the world. Of course, I mean that with hyperbole, but the simple fact is that bands like this always manage to pour a lot of accumulated rage into my veins. The reference here is to the Nordic packs, to the best of the underground. "Shattering Vessels" will tear you apart. You'll be locked in a dark dungeon, chained to a wall, and tortured in the same way that still happens in various corners of our corrupt world. Then when you hear this recording coming out of the speakers, you'll break the chains and kick the bars. You will become a predator, a destroyer, and you will avenge all the wrongs that have been done to you. I appreciate the sound, I'm looking forward to the cover. The Americans have released a comprehensive work that should not be missing in any fan's collection of such matters. The songs literally glow and burn, a piece of red-hot iron that someone throws at you out of the blue. This is devastation in the flesh, after "Shattering Vessels" all that's left is scorched earth. A massive death crust explosion!


Tracklist:
01. Shattering Vessels
02. Terminal Lucidity
03. Exercises In Terror
04. Impious Devotion
05. Futility And Lamentation
06. Field Of Reeds
07. Enantiodromia
08. Arrow Of Entropy
 https://www.instagram.com/neolithicband/

úterý 19. července 2022

Recenze/review - ORIGIN - Chaosmos (2022)


ORIGIN - Chaosmos
CD 2022, Agonia Records

for english please scroll down

Naše naivní představa, že je ve vesmíru nějaký život vzala zase za své. Představovali jsme si milé bytosti, které na tom budou lépe než náš druh. Což není zase tolik těžké. Velký omyl! Podívejte se kolem sebe. Kam jsme to dopracovali. Dobré myšlenky jsou pokaždé utlučeny hloupostí a tupostí. Ještě, že nám zůstala hudba, tu pořád umíme. Alespoň tak vnímám novou desku maniaků ORIGIN. Ti mě pokaždé dokážou překvapit. Nejsem sice častým hostem v technickém brutálním death metalu, většinou se u něj nudím, ale tahle smečka mě vždy přišpendlí na zeď. Připadám si z toho všeho tlaku opravdu jako hmyz ve sbírce vesmírného predátora.

Základem je stále brutální death metal, na který jsou naroubovány různé technické pasáže, progresivní vsuvky. Někomu se může zdát album zpočátku lehce roztříštěné, ale není to pravda. Jen se vám dostane pod kůži postupně, jako nějaký písečný červ, který vám bude číst myšlenky, děsit vás a vyžere vám celý mozek. Stejně jste měli v hlavě jen zbytečnosti. 


Je to opět jízda od začátku do konce. Ve stylu HATE ETERNAL, WORMED, DECAPITATED, CRYPTOPSY, NILE, DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, KRISIUN, DEFEATED SANITY. To ale není zase tolik důležité. Tyhle přirovnání si žádají fanoušci, mě osobně jsou víceméně jedno. Já hodnotím vždy desku jako celek, jak na mě působí, jaké na mě přenese emoce. ORIGIN si mě postupně zcela podmanili. Zajímavé, protože já opravdu v tomto stylu vyzobávám jen to, co mě opravdu baví. Psát tentokrát o zvuku, obalu, produkci, nemá vůbec cenu. Pánové jsou natolik zkušení, že nepodcenili vůbec nic. Vše odsýpá jak má a vy se tak můžete proletět na jinou planetu. A když se budete vracet, tak vám to naše hemžení bude připadat úsměvné. Někdy řešíme zbytečnosti, místo toho, abychom svůj drahocenný čas věnovali právě deskám jako "Chaosmos". V tomhle případě platí víc než kde jinde, že slova jsou zbytečná, nechte mluvit hudbu. Buď vás osloví a užijete si ji nebo půjdete pryč. Jasně, že je to extrém, jdoucí v mnohém za hranu. Pánové jsou hledači, objevovači nových zákoutí a odstínů. A to je právě to, co je odlišuje od ostatních. Nejsou předvídatelní, jsou odlišní, jiní, zajímaví. Když už tedy uslyšíte v mém přehrávači tenhle styl, tak v podobném duchu. Nechte se pozvat na parádní výlet do hlubin temnoty. Nasajte prach z jiných dimenzí. Technický brutální death metalový průlet vesmírem!


Asphyx says:

Those maniacs are great musicians who perfectly control their instruments. But a lot of people can do that today. But not everyone can compose a good song which has some meaning and graduates, has a power and great energy. Even with first meetings with the band it seemed that I absolutely failed to the hell. This album is incredibly believable, has a lot of pressure, restlessness and insanity.

ORIGIN continues with their music which is quite similar to HATE ETERNAL, WORMED, DECAPITATED, CRYPTOPSY, NILE, DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, KRISIUN, DEFEATED SANITY. In addition, they add their own face to it and thanks to that you can recognize them among others. I like the combination of more rolling, screaming passages and then the fast graduating onslaughts. You can hear that those gentlemen really thinks while they are composing. The new album is one of the most played in my collection (in case of this style). It contains a great amount of dark energy and the songs are filled with it. The songs do not lack of memorable riffs and colourful palette of bad moods. I am looking forward to go to my cell, to the new torture, to the next listening session. Personally, the album "Chaosmos" is for me on the top of brutal death metal albums. Gentlemen are seekers, explorers of new corners and shades. And that's what sets them apart from the rest. They're not predictable, they're different, different, interesting. So when you hear this style in my player, it's in a similar vein. Let them take you on a cool trip into the depths of darkness. Soak up the dust of other dimensions. A technical brutal death metal trip through space!



about ORIGIN on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - ORIGIN - Unparalleled Universe (2017)

pondělí 18. července 2022

Recenze/review - EGGS OF GOMORRH - Wombspreader (2022)


EGGS OF GOMORRH - Wombspreader
CD 2022, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Nikdy jsem nechápal, co to znamená brodit se krví. Čítával jsme o tom ve starých spisech, v knihách o okultismu a tajemných rituálech. Teď už to vím. Hluboko pod zemí, v katakombách, které už dávno nikdo nenavštěvuje, je jedna místnost, v jejichž stěnách je otištěna spousta bolesti. Rozkládající se těla, smrad a síra. Takhle nějak si představuji pravé peklo. Z reproduktorů zní nová deska švýcarských démonů EGGS OF GOMORRH a všichni čekáme, až přijde on - pán podsvětí.

Troufám si tvrdit, že pánové hrají natolik bestiální muziku, že to nebude dlouho trvat a Satan bude mezi námi. Možná tu už nějakou dobu je, v podobě krásného usměvavého muže s divným pohledem. Pokud máte rádi black death metal v této shnilé podobě, tak budete určitě spokojeni jako já. Smrt na vás číhá ve stínu. 


EGGS OF GOMORRH se na své druhé dlouhohrající desce snaží opět zapálit onen svět. A je nutno rovnou napsat, že se jim to daří na výbornou. Surový zvuk, syrové, antihumánní a nihilistické motivy, démonicky vyvedený obal, tohle všechno dohromady tvoří celek, který se vám ihned zadře pod kůži. Pentagramy zase jednou hoří jasným plamenem. Ve stylu třeba takových BLASPHEMY, ARCHGOAT, BEHERIT, SARCÓFAGO, REVENGE, IMPIETY, ANGELCORPSE, s jasným cílem všechno a všechny roztrhat na kusy, jsou Švýcaři jako smečka vzteklých prašivých psů. Nekompromisní, divocí, šílení ze své podstaty. Pro mě je vždy nejdůležitější, abych kapelám jejich tvorbu věřil a musím říci, že "Wombspreader" je albem, které se opravdu povedlo. Je z něj cítit absolutní oddanost dlouhým stínům i nekonečné temnotě. Jestli jste někdy viděli hořící rakev, asi víte, o čem mluvím. Peklo má mnoho podob a to které dostanete zde, je hnusné, zničující, hnilobné. Jedná se samozřejmě o hluboký underground, o muziku, která by nikdy neměla spatřit světlo. Jako k takové je nutné k ní přistupovat. Teď už vím, co to znamená brodit se brodit se zkaženou krví. Na stěnách visí prokletí. Jsou přikováni a ukřižováni hlavou dolů. Poklekněte a poslouchejte! Jen si dejte pozor, abyste neshořeli. Ďábelský, bestiální black death metalový útok!


Asphyx says:

I never understood what it meant to wade through blood. I used to read about it in old writings, books on the occult, and arcane rituals. Now I know. Deep underground, in catacombs that no one visits anymore, there is a room with a lot of pain imprinted on its walls. Decomposing bodies, stench and brimstone. This is how I imagine the real hell. The new album from Swiss demons EGGS OF GOMORRH is blasting from the speakers and we are all waiting for him to come - the lord of the underworld.

I dare say that the gentlemen play such bestial music that it won't be long before Satan is among us. Maybe he's been around for a while, in the form of a handsome, smiling man with a strange look. If you like black death metal in this rotten form, you'll be as pleased as I am. Death lurks in the shadows.


EGGS OF GOMORRH are trying to set the other world on fire again with their second full-length album. And it has to be said that they are doing it perfectly. The raw sound, the raw, anti-human and nihilistic themes, the demonically rendered cover art, all of this together creates a whole that immediately gets under your skin. Pentagrams once again burn with a bright flame. In the style such as BLASPHEMY, ARCHGOAT, BEHERIT, SARCÓFAGO, REVENGE, IMPIETY, ANGELCORPSE, with the clear aim to tear everything and everyone apart, the Swiss are like a pack of rabid mangy dogs. Uncompromising, ferocious, insane by nature. It's always most important for me to trust a band's work, and I have to say that "Wombspreader" is an album that really succeeds. It reeks of absolute devotion to long shadows and endless darkness. If you've ever seen a burning coffin, you probably know what I'm talking about. Hell takes many forms and the one you get here is nasty, destructive, and rotten. This is, of course, deep underground, music that should never see the light of day. It has to be treated as such. Now I know what it means to wade through the tainted blood. There's a curse on the walls. They are nailed and crucified upside down. Kneel and listen! Just be careful you don't get burned. An evil, bestial black death metal attack!

Tracklist:
01. Degrading Manifesto
02. Flail Of Obedience
03. Disciples Of Terror
04. Wombspreader
05. Då Svartdöd Nalkas
06. Necrosadistic Chasm
07. Execution Climax
08. Eggomorph
09. Hateraped Oblivion
10. Nefarious Incision

Line-up:
B.N.G.V - Vocals
J.FHRR - Guitars, Backing Vocals
GOATPERV_ - Drums, Backing Vocals
INVN - Bass, Backing Vocals

neděle 17. července 2022

Recenze/review - MASSACRED - Wasteland Of Devastation (2022)


MASSACRED - Wasteland Of Devastation
CD 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Někdy je celý svět naruby. Mrtví ožívají a vytlačují živé z ulic. Obyčejný člověk se bojí vyjít ven. Všude se totiž povalují zohavená těla, na výlohách je možno potkat mozky a v obchodech, tam je to vždycky nejhorší. Ve slevě můžete koupit střeva. Jasně, že téhle desce nechybí nadsázka. Je divoká, zombie, kanibalistická, ohavná, nechutná, death grindová. Jedná se o takový ten druh masakru, který si pustíte jen v případě, když budete potřebovat pročistit hlavu kyselinou.

K nahrávce lze samozřejmě přistupovat jako k něčemu nudnému a zcela zbytečnému, ale dělat to nebudu. I nemrtví mají své místo na slunci a nebudu si hrát na namachrovaného intelektuála, který pohrdá syrovým masem. Je zde i spousta ukázek z filmu. Tak si říkám, jak asi chutná lidské maso? Neříkejte mi, že jste o tom nikdy nepřemýšleli. 


Asi vám je z ukázek absolutně jasné, že se tady někdo nechal hodně inspirovat MORTICIAN (nebo třeba IMPETIGO, FLUIDS, EXHUMED, REGURGITATE, INCINERATED, PUNGENT STENCH, CARCASS). Tím bychom asi mohli skončit. Byla by to ale škoda. Přeci jen, nějaká snaha o alespoň malou originalitu tady je. Navíc, zmiňovaná legenda už dlouho nevydala nic nového, tak proč si neukrátit čas? Když si to vezmu kolem a kolem, tak spousta (ne-li) většina brutálních a grindových smeček zní hodně podobně. Kdybyste mi je pustili, tak bych je často od sebe ani nerozeznal. Postupy jsou tak nějak dopředu jasné a tak jde jen o zvuk a obal. Textům stejně nikdo nerozumí, i když tady musím zmínit, že jsou vskutku výživné a velmi morbidně a tematicky laděné. MASSACRED naplňují vlastně vše, co vyjadřuje už jejich samotný název. S ničím se nemažou, jdou rovnou k věci. Po poslechu se kolem válejí kosti s kousky šlach a kůže, krev cáká z tepen v pravidelném rytmu a mačety jsou špinavé, jako snad nikdy. Je to hnus a špína, přátelé, ale také spousta humoru a děsu. Poslední dobou mám sice trošku problém s tím, že podobné "záběry" lze dnes zahlédnout každý den ve zprávách a tak už takovéto desky nemohou nikoho šokovat, ale přesto - pokud už tenhle styl, tak prosím v podobném provedení. Sedí tu totiž tak nějak všechno krásně dohromady. Zvuk, obal, motivy skladeb (jasně, že jsou monotónní, ale komu to vadí?). Je to jako vždy na vás. Berte a nebo nechte být! Hororový brutal death grindcore metal, který je nasáklý zkaženou krví!


sumarizace:

"Wasteland Of Devastation" lze v určitých momentech přirovnat ke smečkám jako MORTICIAN, IMPETIGO, FLUIDS, EXHUMED, REGURGITATE, INCINERATED, PUNGENT STENCH, CARCASS. Dobrá společnost, co říkáte? Plesnivý death/grind metal natlakovaný špinavými momenty, to celé zabalené ve velmi příjemném balení. Povedlo se vlastně všechno. Zvuk je bolestivý, obal nepřehlédnutelný a nápady? Těch je na albu nepřeberné množství. Každá skladba má v sobě pořádný kus shnilého masa, žhne a pálí, zadírá se mi každým dalším poslechem víc a víc pod kůži. Nevím, kolikrát jste byli přítomni u opravdové pitvy, ale představte si, že mrtvý byl postižen nějakou hodně zlou chorobou. Ruce máte od zkažené krve, ve střevech naleznete obrovské množství parazitů, o červech a sněti ani nemluvě. Vidíte to před sebou? Tak si k té představě pusťte ještě zmiňované album a zažijete dosud nepoznanou bolest. To vám garantuji a přidávám navíc potvrzení o vysoké kvalitě umírání. Jsou nahrávky, které na mě působí jako jed, podaný rovnou do žíly. MASSACRED mi prořízli hrdlo velmi ostrým materiálem. U téhle desky zemřete v nekonečných křečích! MASSACRED naplňují vlastně vše, co vyjadřuje už jejich samotný název. S ničím se nemažou, jdou rovnou k věci. Po poslechu se kolem válejí kosti s kousky šlach a kůže, krev cáká z tepen v pravidelném rytmu a mačety jsou špinavé, jako snad nikdy. Je to hnus a špína, přátelé, ale také spousta humoru a děsu. Zvuk, obal, motivy skladeb (jasně, že jsou monotónní, ale komu to vadí?). Je to jako vždy na vás. Berte a nebo nechte být! Hororový brutal death grindcore metal, který je nasáklý zkaženou krví!


Asphyx says:

"Wasteland Of Devastation" can be compared to bands like MORTICIAN, IMPETIGO, FLUIDS, EXHUMED, REGURGITATE, INCINERATED, PUNGENT STENCH, CARCASS. Good company, what do you think? Moldy death/grind metal pressurized with dirty moments, all packed in a very pleasant package. Everything went really well. The sound is painful, the cover noticeable and the ideas? There are a lot of them on the album. Every song has a big chunk of rotten meat inside it, it glows and burns, gazing more and more under my skin every time I listen to it. I don't know how many times you were present at a real autopsy, but imagine that the dead was affected by some very bad disease. Your hands are full of spoiled blood, you can find a huge amount of parasites in intestines, not to mention worms and gangrene. Do you see it in front of you? So to this idea play this album and you will experience a unknown pain. I guarantee this and add a certificate of high quality dying. There are records tthat act on me like a poison, given right into a vein. MASSACRED cut my throat with very sharp material. MASSACRED fulfill everything that their name expresses. They don't fiddle with anything, they get straight to the point. After listening to them, bones with pieces of tendons and skin roll around, blood drips from arteries in a regular rhythm and machetes are dirty as never before. It's filth and squalor, my friends, but it's also a lot of humour and terror. The sound, the cover art, the theme songs (sure, they're monotonous, but who cares?). As always, it's up to you. Take it or leave it! Horror brutal death grindcore metal that is soaked in wicked blood!


Tracklist:
01. Psycho Hatred
02. Brutal Hacking
03. Demented Rage
04. Cannibalistic Fiends
05. Rotting Flesh
06. Hordes Of Living Dead
07. Unknown Terror
08. Ghastly Creation
09. Bio-Mutant Killer
10. Dungeon Of Death (Bonus Track)
11. Dark Torture (Bonus Track)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý šedesátý - Morbidní death metalové zaklínadlo


Příběh tří stý šedesátý - Morbidní death metalové zaklínadlo

Ahoj, řekl jsem ji po obědě a dostal jsem dokonce i pusu. Moje blondýnka. V duchu jsem jí tak říkal. Ale ještě jsme spolu nechodili. Pořád řešila svůj vnitřní rozpor. Jestli bude se mnou, s rozervaným a neustále snícím mladíkem s dlouhými vlasy nebo zvolí jistotu s již trošku plešatícím hodným klukem z Tábora. Měl jsem pocit, že momentálně vedu, ale zase se mnou nechtěla jet. Prý by ji to nebavilo. Pořád jsem to řešil, v muzice jsme si spolu rozuměli, ale death metal neposlouchala. Pro mě byl pořád tím nejlepším stylem. Možná kvůli temnotě, možná kvůli chladu. Vlastně ani nevím. Ale "Upon the Throne of Apocalypse" mám ve svém discmanovi vlastně pořád. Už přes rok. Jedno z mých zásadních alb. Hrozně mě tenkrát ovlivnilo. Musel jsem kapelu vidět naživo. Mám to takhle nastavený celý život.

Vždycky něco poslouchám stále dokola a koncert pro mě bývá tenkou hranicí mezi tím, jestli se stane skupina srdcovou. Prostě jsem podlehl a chtěli si potvrdit, že i na pódiu se pánové chovají poctivě a upřímně. Jakmile jsem pak zažil dobré vystoupení, tak jsem si je zařadil do své vlastní síně slávy. Incantation bylo šílené zlo, masivní a mocná hudba, které mnoho nebylo. Alespoň jsem to tak vnímal. Měl jsem doma již i dvě jejich předešlé desky, které mě také hodně bavily, ale tohle bylo čiré šílenství. Pořád jsem to na koleji někomu vyprávěl, pouštěl a oni si klepali na hlavu, že jsem se zbláznil, že to nejde poslouchat a proč nemám raději něco krásného. Pokoušel jsem se to vysvětlovat tím, že se také někdo rád dívá na horory, ale moc lidí mě nechápalo. Jsem mezek a jdu si za svým a tak jsem měl období, kdy jsem jezdil na koncerty sám.

Bylo jich mnoho, některé se mi i dost motají, ale tohle byla Vídeň. Byl jsem v nejlepší fyzické kondici, skoro jsem nepotřeboval spát i když jsem pil. Trošku jako Lemmy, ale v rámci možností. Oťukával jsem se se svojí budoucí ženou, chodil do studentských hospod a světe div se i na přednášky. Brával jsem si s sebou všude knížky sci-fi. Zrovna teď si čtu. Blondýnka na mě byla hodná, žvýkám ke knize skvělý domácí řízek. Taky jsme dostal spoustu rad. Třeba mí rodiče o ničem nevěděli. Ani brácha. Prostě jsem jen nahlásil, že jsem na víkend v Plzni a zbytek byl na mě. Na koleji zůstávalo vždy jen pár šprtů nebo těch, co to měli daleko a neměli moc peněz na cestování. Já si vydělával po nocích a o víkendech v Boleslavi ve Škodovce. Sice to nebylo nic čistého, ale platili dobře. Pak jsem peníze rozdělil na živobytí a pivo, koupil pár CD a knížek a když zbylo, tak jsem hledal na zadních stránkách časopisů reklamy na koncerty. Incantation jeli turné a měli být i v Čechách. Jenže jsme malá země a zbyl na nás všední den. Jak typické.

Přestoupím na hlaváku v Praze, zdá se mi to nejrychlejší, ale nazpátek bych měl  jet z Budějovic rovnou do Plzně. Uvelebím se v kupé, nandám sluchátka, vyměním několikrát baterie a jen kývu na pozdrav lidem, co se mění. Dívky jedoucí kamsi, partička vojáků, důchodkyně, která na mě pořád mluví. Konečně hranice. Kontrolují mě. Asi jak mám dlouhý vlasy, nebo mám divnej ksicht, ale je to pokaždé. Mám pocit, že mi stejně rozumí jedinej člověk na světě. Ano, blondýnka, kterou šíleně, ale fakt hrozně a sžíravě miluju. To jen abyste věděli. Pořád na ní myslím a tak se na pana koženého ksichta celníka rakouskýho usměju. Vůbec nereaguje, tenhle národ má chlad v srdcích, říkám si, když vystupuji z vlaku a pomáhám jedné slečně s kufrem. Jen pokyne hlavou. Hergot, ty naše usměvavý slovanský ženský jsou stejně nejlepší. Stokrát radši vytlemenou Polku než studenou Rakušanku, říkám si i v tramvaji, když hledám klub. Jsem tu zase brzy, ale dobře.

Před klubem stojí tourbus a kapela se potuluje všude kolem. Sednu si do jedný hospody kousek vedle, ale moje němčina je poněkud trapná, koukají na mě divně a skrz prsty. To se nedá s Německem srovnat. Asi s námi mají špatné zkušenosti. Kopnu do sebe pár místních kousků a je mi fajn. Tak akorát, už nechci pít, noc bude dlouhá. U vchodu platím a prohledá mě obrovská gorila, prý jestli nemám zbraně. Řeknu mu něco o kalašnikovu, ale on jen sevře pěst a udělá grimasu. Jsem raději zticha, ten mi jednu ubalit, jedu rovnou do nemocnice. Rakouský holky tu nějaký jsou, ale připadám si jako zvířátko v zoo, ne jako před lety, když jsem o pár ulic vedle na Pungent Stench se Sabathem řádil. Něco se změnilo, přijde mi. Ale možná to tak vnímám jenom já. Pivo tu mají na mě drahý, ale dobrý. Něco málo si dám, ale jinak to není žádnej metal jak v již zmiňovaném Německu. Tam se to řádilo, kecalo s Němci i Poláky. Holt jiná nátura.

Oni netleskají ani svým dvou předkapelám. Jen vždycky pokývají hlavou a pak se dívají divně na mě, protože já tleskám, řvu a vůbec dělám rotyku. Konečně Incantation. Craig Pillard i John McEntee hrábnou do strun a mě přejede mráz po zádech. Má cesta je u konce. Došel jsem rozhřešení. Mávám hlavou, jsem jako vždy mimo, děsně to prožívám. Občas vrazím do nějakého metalisty vedle mě, ale vždy se omluvím. Jen pokaždé kývnou hlavou, žádný úsměvy. To u nás zažijete i na blbý vesnický tancovačce. Hergot ty lidi jsou ale nudný. Jdu dopředu a hrozím o sto šest. Pomalu, ale jistě, každým dalším songem, dalším riffem jdu spolu s kapelou do starého chrámu v podzemí. Sem mě vždy zavedou, jen ti nejlepší nebo spíše mí nejoblíbenější. Neskutečný zážitek, podepsaná CD, co s sebou táhnu až z Plzně. Bolí mě celý člověk, jsem utahaný jako kůň, ale neskutečně šťastný. Právě jsem zažil jeden ze svých velkých snů. Amen.

Všichni zmizí. Nechápu kam. Dám si pivo, ale na všech vidím, že jsem tu navíc. Nechápu, ale je to tak. Jdu pěšky. Vypsal jsem si na papírek ulice, směr a různé kostely, obchody, abych trefil na nádraží. Mám velkýho fóra a je to moc dobře, protože nakonec stejně zabloudím. Vídeň mám moc rád, je to nádherný město, ale dneska je chladná a odtažitá. Jakoby se něco někde stalo a v ulicích bylo napětí a strach. Několikrát mě kontroluje policie, jedno auto dokonce dvakrát a pak mě naloží. Tak a je to v prdeli, nerozumím jim ani slovo. V cizím městě, opilej, s málo penězi, a teď mě někde zabijou. Nezapomínejme pořád na to, co dělali Čechům za války. Ale oddechnu si, vyhodí mě u vlaku. Dokonce mám pocit, že se na mě jeden z policistů usměje. Nebo to byl jenom stín z pouliční lampy? Hýčkám si svoje úlovky, přehrávám si v hlavě celý koncert znovu a neskutečně klepu kosu. 

Vlak vypraví až za hodinu, co jsem pochopil, tak nějaký problém na trati. Když usednu do kupé, ihned usnu. Nikdo mě nebudí, až do Budějovic. Tam špína a hnus, to se nedá srovnat, ty nádraží, to je jak návrat do Mordoru. Ale usmívají se na mě i bezďáci. Jdu do nádražky, zrovna otvírají. Dám si pivo, vlašák a pár rohlíků. Můžu, protože je další zpoždění. Když se dokodrcám do Plzně, tak ihned usnu a spím až do pondělí. Po škole čekám před peďákem na blondýnku a jsem hrozně rád, když ji vidím. Řekne vyprávěj a já se nenechám vůbec pobízet. Jsem o hodně větším hrdinou, cestovatelem a a kluci z Incanation jsou skoro kámoši. Tedy, říkám to s nadsázkou, aby to bylo vtipný. Hrozně se mi totiž líbí, jak se směje. To je na ní asi nejhezčí. Miluju její tělo, ale úsměv, bože můj, ty to vidíš. Domluvím a zeptám se, co dělala ona. Prý volala domů, že příští víkend nepojede domů. Že tu zůstane. Pak se na mě podívá takovým tím pohledem, kterým dávají ženy naději. To se zase usměju já, začnu skákat kolem, koupím si rum a jí něco sladkýho jako cumel. Dá mi pusu a voní mládím. A já, i když jsem ještě před chvílí zažíval morbidní death metalové zaklínadlo ve Vídni, jsem najednou nešťastnější chlap na světě.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 16. července 2022

Recenze/review - SISYPHEAN - Colours Of Faith (2022)


SISYPHEAN - Colours Of Faith
CD 2022, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Nejdřív se mi o tom jenom zdálo. Děsivé, šílené sny o tom, jak se mi otevřela stará rána. Začalo v ní cukat, pálit a žhnout. Potom praskla a začal z ní vytékat hnis. Často jsem po probuzení nevěděl, co je pravda a co ještě lež. Dávil jsem se vzpomínkami i představami, jaká budoucnost mě čeká. Sám uprostřed davu jsem neustále přemýšlel. Měl jsem pocit, že se mi ze všeho rozskočí mozek, že zemřu jen tak, bez povšimnutí. Zralý na léčení, říkali mi. Přitom stačilo naslouchat. Rána nakonec stejně praskla a cítil jsem se očištěn.

Poslouchal jsem zrovna desky, ke kterým se normálně moc nemám. Atmosférický black death metal, navíc s disonantními pasážemi, mě spíše děsí. Mívám z něj potom opravdu podivné představy. Jenže pak jsem si pustil novinku litevských maniaků SISYPHEAN. Tolik deprese, nihilismu a naléhavosti jsem již dlouho neslyšel. 


Hrozně nerad nahrávky rozpitvávám. Nikdy jsem nechtěl, aby mé stránky byly jen pouhým přepisováním promo materiálů. Nicméně, tentokrát jsou napsány tak uvěřitelně a oproštěny od jakéhokoliv balastu, že musím. Deska je opravdu velmi intenzivní, plná různých do šedočerné zabarvených nálad. Vlny extrémních emocí, ano, to nahrávku vystihuje asi nejlépe. Pak i přirovnání ke kolegům DEATHSPELL OMEGA, BLUT AUS NORD, MGLA, SVARTULVEN, SVARTIDAUDI. Přiznávám bez mučení, že se v podobných oblastech nepohybuji, neorientuji a nejsem v nich příliš rád, ale tentokrát je nutné udělat výjimku. SISYPHEAN mě totiž přesvědčili, zaujali, nenechali ani chvilku na pochybách. Nedoporučuji poslouchat, pokud máte depresivnější období, mohla by se vám prohloubit diagnóza. Možná byste si pro jistotu nemuseli ani brát do vany žiletku. Nechám to samozřejmě na vás. Já si takhle nějak představuji záhadné stíny, které se objevují ve snech. Vystupují z mlhy a svět je při poslechu hodně temným místem. Je sice pravdou, že na tuhle muziku musím mít náladu a na rovinu říkám, že to nebývá příliš často, ale musím uznat, že "Colours Of Faith" se povedlo. A to po všech stránkách. Po formální i po emoční. Svět je zkrátka někdy pěkně hnusný. SISYPHEAN o tom něco vědí. Atmosférická black death metalová destrukce lidské mysli!


sumarizace:

"Colours Of Faith" vyžaduje pozorného posluchače se všemi otevřenými smysly. Do jejích tajů proniknete postupně, polehounku, nemá cenu tlačit na pilu. Jedná se svým způsobem o originální muziku, ovlivněnou možná třeba takovými DEATHSPELL OMEGA, BLUT AUS NORD, MGLA, SVARTULVEN, SVARTIDAUDI. Mé přirovnání ale berte jen jako lehký návod, jinak jsou SISYPHEAN sví, mají vlastní výraz a obličej. Pro mě osobně se jedná o desku, o které vlastně ani nemá cenu nic psát. Lepší je poslouchat, slova stejně nikdy nedokáží vystihnout, co se na ní odehrává. Chladu i temnoty je příliš, možná bych ještě zmínil smutek, toho je zde také velké množství. Ne, nejsem ve svém pokoji, ale procházím se ranním hřbitovem, nasávám bolestivou atmosféru. Čtu si nápisy na náhrobcích, vyhýbám se stínům, vzpomínám a promítám si v hlavě filmy z minulosti. SISYPHEAN nahráli perfektní album, které sice asi nebude pro každého, ale rozhodně se jedná o skvělý počin. Jdu do márnice a ťukám na rakev. Nejdříve je ticho, pak začne něco šramotit. Nedoporučuji poslouchat, pokud máte depresivnější období, mohla by se vám prohloubit diagnóza. Možná byste si pro jistotu nemuseli brát do vany žiletku. Nechám to samozřejmě na vás. Já si takhle nějak představuji záhadné stíny, které se objevují ve snech. Vystupují z mlhy a svět je při poslechu hodně temným místem. Je sice pravdou, že na tuhle muziku musím mít opravdu náladu a na rovinu říkám, že to nebývá příliš často, ale musím uznat, že "Colours Of Faith" se povedlo. A to po všech stránkách. Po formální i po emoční. Svět je zkrátka někdy pěkně hnusný. SISYPHEAN o to m něco vědí. Atmosférická black death metalová destrukce lidské mysli!


Asphyx says:

"Colours Of Faith" requires an attentive listener with open senses. You enter its secrets gradually, no value to push. It is a kind of original music, perhaps influenced by such DEATHSPELL OMEGA, BLUT AUS NORD, MGLA, SVARTULVEN, SVARTIDAUDI. But take my comparison only as a light guide, otherwise SISYPHEAN, have their own expression and face. For me personally, this is a record that is not even worth anything to write about. Better to listen, words never can capture what is happening on album. There is too much cold and darkness, I might mention sadness, there is also a great deal. No, I'm not in my room, but I'm walking through the morning graveyard, drawing in a painful atmosphere. I read the inscriptions on the tombstones, avoid shadows, remember and project past films in my head. SISYPHEAN recorded a perfect album, which may not be for everyone, but it is definitely a great achievement. I'm going to the morgue and knocking on the coffin. There is silence at first, then something starts to rattle. I don't recommend listening to it if you are going through a depressive period, it could deepen your diagnosis. Maybe you shouldn't take a razor blade in the bath just to be safe. I'll leave that up to you, of course. I sort of imagine mysterious shadows appearing in dreams. They come out of the fog and the world is a very dark place when you listen to them. It is true that I have to be really in the mood for this music, and to be honest, I don't do that very often, but I have to admit that "Colours Of Faith" is a good one. And in all aspects. Formally and emotionally. The world is just a nasty place sometimes. SISYPHEAN know something about that. Atmospheric black death metal destruction of the human mind!



Tracklist:
01. Before The Light
02. Scorched Timeless
03. Hearts Of Mercury
04. Sovereigns Of Livid Hope
05. The Descent
06. Exiles
07. Open Wounds
08. Conqueror

Line up -
Dainius P. - Vocals
Adomas V. - Guitars
Kamil U. - Guitars
Mantas D. - Drums
Andrius B. - Session Bass

pátek 15. července 2022

Recenze/review - ENTHRALLMENT - Against The Will To Live - Macabre Universe Embrace (2022)


ENTHRALLMENT - Against The Will To Live - Macabre Universe Embrace
CD 2022, Rebirth the Metal Productions

for english please scroll down

Vždycky je nechával ještě trošku žít. Zohavené, ponížené. Bez očí i uší. Pozoroval je. Jak pláčou a trpí, jak marně hledají záchranu. Ve válce by byl možná i za hrdinu. Záleželo by, na jaké straně by stál a bojoval. Svět je někdy hodně krutý, zlý a ošklivý. Snažíme se před špatnými věcmi zavírat oči. Vytěsnit je, zapomenout na ně. Jenže ony se vracejí. Ve vzpomínkách, v nočních můrách. Byl znovu na lovu. Usmíval se. Jeho nikdy nedostanou.

Jako v hororovém filmu si připadám i při poslechu nové desky bulharských brutálních death metalistů ENTHRALLMENT. Ti letos přicházejí s pokračováním nahrávky "Against the Will to Live - Sky Burial" (2021). Šílený vrah zase obchází kolem a ulicemi zní nové skladby. Krutost, šílenství, death metal!


Na ENTHRALLMENT se mi vždy líbilo, že dokáží do svých alb propašovat takový ten staroškolský feeling. Umí být hodně brutální, techničtí, ale nezapomínají ani na atmosféru. Ta je laděná samozřejmě do pestré palety černých a krvavých barev. Jako bych se opravdu procházel špinavými ulicemi na okraji vašeho města. Stahují se sem podivní lidé. Mnozí připomínají už dávno zombie a tak nikomu chybět nebudou. Nálada je na desce hodně podobná. Pochmurná, děsivá. Vše je napsáno velmi surově, syrově. S parádním zvukem i obalem. Některé postupy byly inspirovány smečkami jako IMMOLATION, INCANTATION, MORBID ANGEL, SUFFOCATION. Bulhaři ale samozřejmě původní myšlenky dále rozvíjejí a vy si tak můžete užít opravdu hodně jedovatý a drásavý smrtící kov. Schránka, ve které byly uloženy starodávné choroby, byla znovu otevřena. Po ulicích chodí čím dál tím víc oživlých mrtvol. Během celého poslechu mám pocit, že mi na prsou stojí šílená bestie a tlačí mi na srdce okovanou botou. "Against The Will To Live - Macabre Universe Embrace" je tak pro mě velmi povedenou záležitostí, kterou lze jenom doporučit. Temné, záhrobní vibrace, které snad nejsou ani z našeho světa. Smrt a nekonečná tma! Masivní, brutální death metalové tsunami! 


Asphyx says:

He always let them live a little longer. Embarrassed, humiliated. Without eyes or ears. He watched them. Crying and suffering, searching in vain for rescue. In war, he might have been a hero. Depending on which side he fought on. The world can be a very cruel, mean and ugly place. We try to turn a blind eye to the bad things. To push them out, forget about them. But they come back. In memories, in nightmares. He was on the hunt again. He was smiling. They'll never get him.

I feel like in a horror movie listening to the new album of Bulgarian brutal death metallers ENTHRALLMENT. They come this year with the sequel to "Against the Will to Live - Sky Burial" (2021). The mad killer is circling around again and new songs sound through the streets. Cruelty, madness, death metal!


What I've always liked about ENTHRALLMENT is that they can sneak that old school feeling into their albums. They can be very brutal, technical, but they don't forget about the atmosphere. It's of course in a colourful palette of black and blood. It's like really walking through the dirty streets on the outskirts of your city. Strange people are flocking here. Many of them look like zombies, so no one will miss them. The mood on the record is very similar. Gloomy, eerie. It's all written in a very raw, brutal way. With great sound and cover art. Some techniques were inspired by bands like IMMOLATION, INCANTATION, MORBID ANGEL, SUFFOCATION. But of course the Bulgarians develop the original ideas further and you can enjoy a lot of really poisonous and scratchy death metal. The box in which the ancient diseases were stored has been reopened. More and more reanimated corpses are walking the streets. During the whole listening I feel like a mad beast is standing on my chest and pressing on my heart with a shod boot. "Against The Will To Live - Macabre Universe Embrace" is thus a very successful affair for me, which can only be recommended. Dark, otherworldly vibes that are perhaps not even of our world. Death and endless darkness! Massive, brutal death metal tsunami!



about ENTHRALLMENT on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Dungeon Called Earth
02. Clone Factory
03. Against The Will To Live
04. The Shining Chains Of Darkness
05. Celebration Among Sheeple And Vermin
06. Macabre Universe Embrace



KNIŽNÍ TIPY - Pán much - William Golding (1954)


Pán much - William Golding
(1954), 2003, Maťa

Někdy je hrozně těžké věřit v lidi. Člověk ráno vstane s úsměvem, těší se na rozbřesk, na kolegy v práci, na oběd, na odpolední procházku se ženou. Dělají mu radost děti, hudba a také knihy. Jenže pak si přečtete zprávy, pustíte ty asociální sítě a chce se vám zvracet. Kde se to v těch lidech bere? Ta neutuchající touha někomu pořád ubližovat? Ukázat sílu, ovládnout druhého, seknout drápem, plivnout jed. Šikana ve škole, v práci. Kolik zla je vůbec všude kolem? Někdy na to bývám možná až příliš citlivý, vnímám to, protože jsem byl vychovaný, abych bojoval za spravedlnost, za pravdu, za obyčejný slušný život. Někdy to bývá velmi těžké, neohnout hřbet, ale zase ten pocit čistého svědomí, ten nenahradí nic.

Pána much jsem četl třikrát. Jednou ještě na střední škole, jednou na koleji, když jsme s kamarády vedli nekonečné filozofické debaty a jednou před týdnem. Protože jsem byl na festivalu, potkal tam skvělé lidi a u piva jsme se o knížce bavili. Tenhle příběh o partě chlapců, kteří ztroskotají na ostrově a začnou se postupně měnit v bestie, nesmí v mém pátečním čtenářském deníku chybět, to je jasné! Jedná se pro mě o vskutku kultovní knihu. Ten postupný přerod normální party ve zlé kluky, kteří ubližují, je zajímavý nejen z psychologického hlediska. Pro někoho bude kniha možná trošku komplikovanější a nepřehlednější, ale nejsme přeci žádní hlupáci, ne? To bychom mohli číst jen úryvky na internetu. 

O knížce jsem kdysi i nyní hodně přemýšlel. Pamatuji si, jak mé děti měly ve třídě na prvním stupni taky dva debílky, co se pokoušeli ostatní šikanovat. Zaplať pánbůh si ostatní vše srovnali. Blbci dostali do držky a byl klid. Jenže znáte to, občas se to nepovede. Stačí několik zlounů ve skupině, v práci, v hospodě a je na průšvih zaděláno. Jakoby někteří z nás v sobě měli silnější temnou stránku a dělají vše jen ve vlastní prospěch. Pak stačí jedna menší kritická situace a je všechno ztracené. Ti hodní jsou najednou považováni za hloupé, mnohdy i za tupé. Zajímavostí také budiž to, že některé ženy doslova zlouny vyhledávají a dělá jim dobře pohled na ponižování. Hej, věřte mi, stačí se podívat večer na zprávy.

William Golding vystihl přesně a dokonale jednu z možných situací, které mohou nastat. Pokud se ti, kteří se snaží jen pracovat a mít klid, nepostaví zlu, budou smeteni. Pamatujte na to, historie se neustále opakuje. Události posledních let nám ukazují, že jsme se příliš nepoučili a asi už nikdy nepoučíme. Jsem k našemu druhu poslední dobou možná až moc skeptický, ale to je asi opravdu způsobeno tím, že to zlé a špatné je vždy více vidět. Pán much je přesně tím druhem knihy, kterou čtu na etapy. Pořád ji odkládám a přemítám nad ní. Je hodně poučná, čtivá, zajímavá, alespoň tedy pro mě. Myslím si, že by si ji měl přečíst každý. Netuším, jestli je povinnou četbou, ale rozhodně by měla být.

Kdysi dávno, ještě na střední škole, jsem něco podobného zažil. Byla tenkrát revoluce a naši učitelé si to nechtěli připustit. Mstili se na nás, na mladých studentících. V některých momentech jejich počínání Pána much hodně připomínala. Nedovedete si představit, kolik temnoty a zla se v některých z nás ukrývá. Pokud dostaneme příležitost. Ovládnutí, ponižování, šikana. Ano, pořád tyhle slova opakuji, protože je nesnáším. Každý, kdo byl kdykoliv a kdekoliv alespoň trošku odlišný a jiný, by mohl vyprávět. Můžete se tisíckrát usmívat, všem pomáhat, ale na některé jedince platí jen síla a totální odpor. Zlo se musí utnout hned v zárodku, jinak dopadnete jako v Pánovi much.

Slušelo by se kolegům z festivalu poděkovat. I potřetí byla pro mě kniha skvělým zážitkem. Ona je vlastně hrozně smutná a depresivní, ale jak píšu v úvodu... pak se ráno probudím a slunce vystrkuje paprsky dole nad městem. Je ještě chladno, ale skvěle se dýchá. Život mi pumpuje v žilách a těším se na další den. Dobrá muzika v uších mi hraje do kroku. Jsem daleko od špíny všedních dní. Usednu do tramvaje a otevřu knihu. Čtení je stejně skvělý relax. To ale zrovna vám nemusím vyprávět. Děkuji za pozornost, za přízeň a opatrujte se. Už se těším na odpoledne, až se projdu lesem a pak usednu zase do křesla. Čeká mě další kniha! Mějte se co nejlépe. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?


------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine